1. 10. 2021; pozitivni-zpravy.cz

Český úspěch na olympiádě robotů. Tým z ČVUT získal stříbro

V neznámém prostředí identifikovat co nejvíc osob, telefonů a batohů či odhalit unikající plyn.

Takový je úkol robotů, kteří se účastní mezinárodní soutěže DARPA Subterranean Challenge . V letošním ročníku se dařilo i českému týmu z Fakulty elektrotechnické ČVUT , který se svým robotem obsadil druhé místo ve virtuální soutěži a následně se umístil na šesté příčce v závodu reálných robotů. Klání pořádá každoročně agentura amerického ministerstva obrany.

Soutěž softwarových řešení se konala v osmi podzemních virtuálních prostředích, která reprezentovala různé typy situací, jako je například zemětřesení či jiné nepříznivé podmínky. V nich se s veškerou dynamikou pohybovaly modely robotů, které v simulovaném prostředí plnily stejné úkoly záchranářů jako jejich reálné předobrazy. V klání reálných robotů pak musela sestava kolových, pásových, létajících a čtyřnohých záchranářských robotů prokázat svou schopnost v hledání objektů ve vápencovém dole, kde navíc nefungoval GPS signál.

Tým složený z více než třiceti studentů a vědců vystupoval pod jménem CTU-CRAS-NORLAB (Czech Technical University – Center for Robotics and Autonomous Systems – Northern Robotics Laboratory) a za svůj stříbrný výkon obdrželi jeho členové 500 tisíc dolarů, které použijí na další výzkum. "Soustředili jsme se především na hlavní soutěž s reálně existujícími roboty, proto je pro nás druhé místo ve virtuálním závodu příjemné překvapení. Výsledek totiž ukazuje možnosti technického řešení, do kterého jsme investovali zejména díky subvenci agentury DARPA. To, že naše řešení funguje takto dobře ve virtuálu, nám dává slibnou perspektivu i pro práci s reálným systémem," řekl vedoucí týmu Tomáš Svoboda.

Zdroj: ČVUT

Související články


Foto: Fakulta elektrotechnická ČVUT


23. 9. 2021; Mladá fronta DNES

Pražští vědci mají 56 nových laboratoří

LIBEŇ, DEJVICE Fyzikální ústav Akademie věd ČR (FZU AV ČR) včera slavnostně otevřel nové centrum pro výzkum fyziky pevných látek

v Ládví. Moderních 55 laboratoří bude od listopadu sloužit k výzkumu nanoelektroniky, fotoniky či magnetismu. "Fyzika pevných

látek ovlivňuje zásadním způsobem současnost, náš výzkum pomohl přivést výrobu fotovoltaických panelů zpátky do Evropy, ale

vytváříme i budoucnost. Například spintronika má potenciál významně proměnit ukládání dat," uvádí ředitel FZU AV ČR Michael

Prouza. "Běžně používáme lasery, fotovoltaické články, LED světla nebo nanočástice v medicíně a je důležité si uvědomit, že to vše

jsou aplikované výsledky výzkumu pevných látek, kterému se budeme v nové budově věnovat," dodává.

Posledním projektem místních vědců, který přitáhl pozornost, bylo například jarní testování pražské MHD na přítomnost koronaviru

za použití zařízení vybaveného čipem, který vědci vynalezli právě na půdě FZU AV ČR.

Na druhém konci města v Dejvicích otevřela novou laboratoř také Fakulta elektrotechnická ČVUT. Tamní badatelé se v ní budou

zabývat výzkumem mobilních sítí a nové prostory umožní i výzkum a vývoj mobilních sítí 6G, jejichž spuštění lze předpokládat kolem

roku 2030.

Na programu vědců bude například i snaha zdokonalit prototyp dronu, který má sloužit jako létající stanice poskytující služby

mobilní sítě, což přijde vhod zejména při jejích krátkodobých výpadcích.

Foto: Špičkové vybavení Přístroje umějí nanášet až atomálně tenké vrstvy materiálu.

Foto: FZU AV ČR


23. 9. 2021; CT24.cz

V nové laboratoři v Praze vědci zkoumají 6G sítě. Přinesou hologramy a svět plný dronů

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT představili novou laboratoř, která zkoumá technologie a řešení, jež budou mohou mít využití i

v budoucích 6G sítích. Jejich nasazení se předpokládá kolem roku 2030 – a mohly by svět změnit ještě víc než současné 5G sítě.


"Hlavní přínos je, že to, co my vymyslíme teoreticky, což děláme skoro 20 let, tak můžeme ověřit v prostředí, které je velice blízké

praxi. V zásadě to z hlediska standardizace odpovídá reálným mobilním sítím (...). Protože dělat teoretický výzkum je fajn, ale taky je

fajn, když ověříte, že něco z toho může opravdu fungovat a můžeme dělat věci do budoucna," popsal smysl laboratoře její vedoucí

Zdeněk Bečvář.

"Nejsme limitováni komerčním hardwarem. Cokoliv si vymyslíme, můžeme otestovat, takže nám to dává volnost ve vymýšlení,"

zdůraznil výzkumník.

Aby byly sítě levnější, úspornější i efektivnější

Bečvář také popsal některé z hlavních výzkumných aktivit skupiny. Vědci se zabývají řízením mobilních sítí tak, aby informaci doručily

ve správný čas a co nejefektivněji – včetně úspory energie. Další směr výzkumu je řízení mobility. "Když se člověk pohybuje, tak aby

jeho pohyb neměl negativní vliv na kvalitu služby," konstatoval Bečvář.

Podle vědce skupina také intenzivně zkoumá problematikou dronů v mobilních sítích, kdy vytvořený prototyp dronu funguje jako

létající základnová stanice. "Na něm je hardware, který umožňuje poskytovat komunikační služby," vysvětlil vědec.

Taková řešení mohou pomáhat při katastrofách či výpadku mobilní sítě. "A v posledních letech je v mobilních sítích trendem

používat strojové učení, případně se mluví o umělé inteligenci, takže tím se také zabýváme," dodal.

K čemu budou 6G sítě

Právě strojové učení bude podle vědce zřejmě jedním z klíčových typů aplikací budoucích 6G sítí. Bečvář zdůraznil, že to, jaké bude

mít další generace sítí konkrétní parametry, není dosud jasné. Zásadní roli bude hrát poptávka po určitých službách. Strojové učení

a umělá inteligence zajímají řadu oborů, podle vědce je však problém, že si tyto aplikace žádají velké množství dat. Jako další možné

novinky v 6G sítích Bečvář zmínil rozvoj komunikace létajících zařízení (dronů) a přenos 3D pohyblivého modelu osoby či věci –

hologramu.

"V zásadě pracujeme na tom, aby strojové učení mohlo být využito pro řízení mobilní sítě. Protože jak jsou dnes řízeny mobilní sítě,

ve smyslu nastavování parametrů (...), tak už naráží na své limity. Ty většinou souvisí s počtem zařízení, která mohou komunikovat.

Když se pak dostáváme k většímu množství zařízení, tak komunikace už není optimální, protože potřebujeme získat ohromné

množství informace, ty musíme zpracovat a tradiční metody, tak jak byly známy z předchozích generací, už prostě toto neumožňují,"

popsal vědec.

"Strojové učení nám pomůže s nějakou malou chybou, kterou si můžeme zpravidla dovolit, posunout hranice počtu zařízení zase o

krok dál," dodal. Tým má patent na řešení pro řízení komunikace založené na hlubokých neuronových sítích. První experimenty

podle Bečváře potvrzují, že zvolený postup by měl být v praxi vhodný pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících

zařízení.

Operátoři v současnosti budují mobilní sítě nové generace 5G. Ty mají umožnit zejména rychlé datové přenosy o rychlosti přes

jeden gigabit za sekundu a velmi krátkou odezvu spojení, což bude využitelné zejména v průmyslu nebo dopravě pro takzvanou

autonomní dopravu.


URL| https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3374452-v-nove-laboratori-v-praze-vedci-zkoumaji-6g-site-prinesou-hologramy-a-svet-plny-


23. 9. 2021; iDNES.cz

Horší, než se čekalo. Výrobci aut tratí kvůli čipové krizi 210 miliard dolarů

Pokračující nedostatek čipů v letošním roce připraví globální automobilový průmysl na tržbách o 210 miliard dolarů (přes 4,5 bilionu

Kč). Předpověděla to poradenská společnost AlixPartners. Výrazně tak zhoršila svůj květnový výhled, podle kterého měl

automobilový průmysl letos kvůli nedostatku čipů přijít o tržby v hodnotě 110 miliard dolarů.

AlixPartners nyní předpokládá, že letošní výpadek v produkci automobilek způsobený čipovou krizí dosáhne 7,7 milionu vozů. V

květnu přitom výpadek ve výrobě odhadovala pouze na 3,9 milionu vozů.

"Každý samozřejmě doufal, že tato čipová krize mezitím poleví, politováníhodné události, jako covidové uzávěry v Malajsii a

pokračující problémy v dalších částech světa, však situaci zkomplikovaly," uvedl Mark Wakefield ze společnosti AlixPartners.

Čipy se stávají čím dál důležitější součástí automobilů a jejich globální nedostatek nyní omezuje výrobu automobilového průmyslu

po celém světě včetně České republiky.

Čipy umíme v České republice vyvinout, ale ne vyrobitROZSTŘEL

Celý svět trápí nedostatek čipů, které potřebuje většina elektronických zařízení ke svému fungovaní. Proč nyní chybí na trhu v

dostatečném množství, jak fungují a jak se vyrábějí, vysvětlil v Rozstřelu Jiří Jakovenko z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Rozhovor

sledujte zde.

Časopis Škodovácký odborář minulý týden uvedl, že mladoboleslavská automobilka Škoda Auto od 27. září zastaví na celý týden

výrobu ve všech třech svých závodech v České republice. Důvodem je nedostatek čipů, které se používají v palubní elektronice.

V úterý automobilka Toyota Motor Manufacturing Czech Republic po odstávce způsobené nedostatkem čipů obnovila výrobu v

Kolíně. Odstávka trvala s týdenní přestávkou od 15. srpna, předtím byli zaměstnanci na celozávodní dovolené.

Zlom přijde v roce 2023, tvrdí experti

Poradenská společnost IDC odhaduje, že rovnováha na trhu s čipy by se měla obnovit v polovině roku 2022. V roce 2023 by dokonce

mohla nabídka polovodičů převýšit poptávku a vést k poklesu cen. To vše díky novým továrnám, s jejichž zprovozněním se počítá na

konci příštího roku.

Průmysl i stavebnictví zpomalují. Nejsou lidé a součástky, logistika kolabuje

Současný růst táhne nejen poptávka ze strany automobilek, ale i výrobců spotřební elektroniky, včetně mobilů, notebooků nebo

herních konzolí. První náznaky zlepšení očekává IDC už v letošním čtvrtém čtvrtletí.

Foto:

Ilustrační snímek

Bosch


URL| https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/cipy-koronavir-autoprumysl-obchod-vyroba-vyvoj.A210923_093032_eko-

zahranicni_ihal


23. 9. 2021; novinky.cz

ČVUT má novou laboratoř pro výzkum mobilních sítí

Ověřit výsledky teoretického výzkumu mobilních sítí v prostředí blízkému praxi umožňuje vědcům nová laboratoř na Fakultě

elektrotechnické ČVUT (FEL). Zástupci katedry telekomunikační techniky a výzkumný tým ji slavnostně představili veřejnosti.

Zhruba patnáctičlenná výzkumná skupina se věnuje řešením, které mohou mít využití i v budoucích 6G sítích, jejichž nasazení se

předpokládá kolem roku 2030.

"Hlavní přínos je, že to, co my vymyslíme teoreticky, což děláme skoro 20 let, tak můžeme ověřit v prostředí, které je velice blízké

praxi. V zásadě to z hlediska standardizace odpovídá reálným mobilním sítím (...). Protože dělat teoretický výzkum je fajn, ale taky je

fajn, když ověříte, že něco z toho může opravdu fungovat a můžeme dělat věci do budoucna,” sdělil vedoucí laboratoře Zdeněk

Bečvář.

"Nejsme limitováni komerčním hardwarem. (...) Cokoliv si vymyslíme, můžeme otestovat, takže nám to dává volnost ve vymýšlení,”

zdůraznil výzkumník.

Laboratoř je podle Bečváře postavena na otevřeném řešení softwarově definovaných sítí. "Software je v souladu se standardem, ale

umožňuje nám jakoukoliv vlastnost měnit. To znamená, když například přijdeme s novým řešením, tak si ho můžeme sami

implementovat do mobilní sítě. A pokud to funguje, tak pak můžeme usilovat o to, aby byl součástí následující generace standardu,”

popsal vědec. Podotkl, že tento typ sítě je trend, kterým se ubírají všechna prestižní světová pracoviště.

Bečvář také popsal některé z hlavních výzkumných aktivit skupiny. Vědci se zabývají řízením mobilních sítí tak, aby informace byla

doručena ve správný čas a co nejefektivněji - včetně úspory energie. Další směr výzkumu je řízení mobility. "Když se člověk pohybuje,

tak aby jeho pohyb neměl negativní vliv na kvalitu služby,” popsal Bečvář.

Podle vědce skupina také intenzivně zkoumá problematikou dronů v mobilních sítích, kdy vytvořený prototyp dronu funguje jako

létající základnová stanice. "Na něm je hardware, který umožňuje poskytovat komunikační služby,” podotkl vědec. Taková řešení

mohou pomáhat při katastrofách či výpadku mobilní sítě. "A v posledních letech je v mobilních sítích trendem používat strojové

učení, případně se mluví o umělé inteligenci, takže tím se také zabýváme,” dodal Bečvář.

Právě strojové učení bude podle vědce zřejmě jedním z klíčových typů aplikací budoucích 6G sítí. Bečvář zdůraznil, že to, jaké bude

mít další generace sítí konkrétní parametry, není dosud jasné. Zásadní roli bude hrát poptávka po určitých službách. Strojové učení

a umělá inteligence ale zajímá řadu oborů, podle vědce je však problém, že si tyto aplikace žádají velké množství dat. Jako další

možné novinky v 6G sítích Bečvář zmínil rozvoj komunikace létajících zařízení a přenos 3D pohyblivého modelu osoby či věci -

hologramu.

"V zásadě pracujeme na tom, aby strojové učení mohlo být využito pro řízení mobilní sítě. Protože jak jsou dnes řízeny mobilní sítě,

ve smyslu nastavování parametrů (...), tak naráží už na své limity. Ty limity většinou souvisí s počtem zařízení, které mohou

komunikovat. Když se pak dostáváme k většímu množství zařízení, tak komunikace už není optimální, protože potřebujeme získat

ohromné množství informace, ty musíme zpracovat a tradiční metody, tak jak byly známy z předchozích generací, už prostě toto

neumožňují,” popsal vědec.

"Strojové učení nám pomůže s nějakou malou chybou, kterou si můžeme dovolit, zpravidla, posunout hranice počtu zařízení zase o

krok dál," dodal. Tým má patent na řešení pro řízení komunikace založené na hlubokých neuronových sítích. První experimenty

podle Bečváře potvrzují, že zvolený postup by měl být v praxi vhodný pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících

zařízení.

Operátoři v současnosti budují mobilní sítě nové generace 5G. Ty mají umožnit zejména rychlé datové přenosy o rychlosti přes


jeden Gbit/s a velmi krátkou odezvu spojení, což bude využitelné zejména v průmyslu nebo dopravě pro tzv. autonomní dopravu.

URL| https://www.novinky.cz/internet-a-pc/mobil/clanek/cvut -ma-novou-laborator-pro-vyzkum-mobilnich-siti-40372891


22. 9. 2021; Technický týdeník

Fakulta elektrotechnická ČVUT otevírá novou laboratoř pro výzkum mobilních sítí 6G

První experimenty v nové laboratoři ukazují, že mobilní sítě budoucnosti umožní vzájemnou komunikaci výrazně vyššího počtu

zařízení, než je tomu u stávajících sítí 5G.


Řešení založená na hlubokých neuronových sítích pro řízení komunikace v sítích 6G mohou mimo jiné přispět k vyšší bezpečnosti

automobilové a železniční dopravy, zefektivnění práce záchranného systému a dalšímu rozvoji "chytrých měst".

Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT dnes slavnostně otevřela novou laboratoř 6Gmobile research lab, ve které budou vědci z

katedry telekomunikační techniky řešit řadu aktuálních problémů, jako je využití strojového učení pro pokročilou komunikaci přímo

mezi terminály (D2D) či využití dronů jako létajících základnových stanic. Nově vybavená nezávislá experimentální laboratoř vedle

komunikace v síti 5G umožní i výzkum a vývoj další generace mobilních sítí 6G, k jejichž spuštění má dojít na přelomu dvacátých a

třicátých let.

Přibližně patnáctičlenný tým vědců a studentů z FEL ČVUT již v nově vybudované laboratoři úspěšně ověřil výsledky výzkumu

potenciálních nových funkcionalit sítí 6G. "První experimenty potvrzují, že řízení komunikace založené na hlubokých neuronových

sítích bude v praxi vhodné pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících zařízení, kde již tradiční řešení používaná

například v sítích 4G nebo 5G naráží na své limity. Námi navržené řešení využívající hlubokých neuronových sítí máme patentově

chráněno,"vysvětluje doc. Zdeněk Bečvář z katedry telekomunikační techniky, který novou výzkumnou laboratoř vede.

Co se týče využití sítí 6G, možnosti jsou otevřené, ale již dnes lze podle doc. Bečváře předpokládat, že mobilní sítě blízké budoucnosti

výrazně zvýší přenosové rychlosti a umožní nové aplikace jako přenos hologramu v reálném čase a zároveň zvýší spolehlivost

komunikace například mezi automobily v dopravním provozu a tím i jejich bezpečnost.

Díky 6G sítím také bude možné navýšit datový provoz na koncertech či sportovních utkáních, všude tam, kde dochází k dočasnému

přetížení sítě. Pro tyto účely výzkumníci z FEL ČVUT vyvinuli prototyp dronu, který slouží jako základnová létající stanice poskytující

dočasně služby mobilní sítě také při jejím krátkodobém výpadku, například při mimořádných událostech.

6G mobile research lab bude spolupracovat se špičkovými pracovišti z celého světa

Laboratoř je založena na softwarově definované sítí, kde je specifický hardware mobilních sítí nahrazen výkonnými počítači a

jednotlivé funkce mobilní sítě jsou realizovány softwarově. Laboratoř využívá otevřený software OpenAirInterface, jehož vývoj

zahájila francouzská univerzita EURECOM a na jehož vývoji se nyní podílejí i přední společnosti z oblasti mobilních komunikací, jako

Nokia Bell labs, Qualcomm, či také Facebook.

"Univerzitní mobilní sítě založené na softwarově definovaném řešení využívající například OpenAirInterface jsou celosvětovým


trendem, jelikož vývojář má detailní kontrolu nad celou technologií a zároveň může konfigurovat a upravovat libovolný detail sítě,

což specializovaná komerční řešení neumožňují. Náklady na budování takové sítě jsou nižší než u sítě založené na běžných

specializovaných produktech, a navíc má síť delší životnost, protože rozšíření o nové funkcionality spočívá v úpravě otevřeného

kódu,"říká doc. Zdeněk Bečvář. Díky tomu bude moci nová laboratoř spolupracovat na výzkumu a vývoji mobilních sítí se špičkovými

pracovišti po celém světě, mimo jiné s TU Mnichov či EURECOM.

Laboratoř je vybavena celkem osmnácti zařízeními, která mohou být konfigurována buďto jako základnová stanice nebo mobilní

zařízení pro výzkumné účely. K ověřování funkcionalit mobilních sítí 5G a testování nových aplikací je však možné komunikovat i s

běžnými telefony a modemy. Dále je laboratoř vybavena dvěma výkonnými servery pro edge computing.

"Jsme rádi, že se nám podařilo úspěšně ověřit naše teoretické řešení a výsledky publikované v prestižním časopise IEEE Transactions

on Wireless Communications, kde jsme navrhli způsob predikce kvality komunikačního kanálu mezi dvěma zařízeními za pomoci

strojového učení. V laboratoři jsme ověřili, že náš nový algoritmus funguje na živé síti obdobně jako v simulacích a řešení

dolaďujeme pro využití v praxi,"uvádí ke konkrétním experimentům dr. Jan Plachý z katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT v

Praze.

O 6G mobile research lab

Nově otevřená nezávislá laboratoř je vybavena zařízeními umožňujícími emulaci mobilních sítí 5G plně v souladu s platnými

standardy. Na rozdíl od obdobných sítí vybavených komerčními specializovanými produkty, však umožňuje nejen testování běžných

služeb sítí 5G, ale slouží i k ověřování nových řešení, optimalizaci a ladění parametrů, a to i pro budoucí sítě 6G.

Další informace najdete na stránce https://6gmobile.fel.cvut .cz/


22. 9. 2021; zive.cz

V americké Mega Cavern vrcholí velké robotické klání DARPA SubT. Máme tam i dva české týmy

V kentucké Mega Cavern tento pátek a po dlouhých třech letech vyvrcholí mezinárodní robotická soutěž DARPA Subterranean

Challenge – zkráceně SubT.

Týmy z věhlasných univerzit se postupně utkaly ve štole, podzemní městské zástavbě, (virtuální) jeskyni a nyní na řadu konečně

přijde podzemní lunapark přestavěný z bývalého příměstského dolu. Vítěz se může těšit až na dva miliony amerických dolarů.

Hledá se částečně autonomní robozáchranář

Cílem jednotlivých kol bylo posoudit, kdo navrhne nejlepšího robotického záchranáře, který v bludištích štol a suterénů najde

batohy nebo jiné artefakty představující třeba oběť závalu.

Podzemní soutěž má ověřit schopnosti robotů v blátivých jeskyních, štolách a suterénech

A jelikož v podzemí zpravidla nefunguje Wi-Fi ani LTE, robot musí být alespoň částečně autonomní, anebo se musí domluvit s

operátorem nějakým unikátním způsobem. Třeba pomocí vlastní meshové sítě, když do kaverny naběhne celé robotické komando

drobných nestvůr, které se promění v rádiové extendery.

Podívejte se na oficiální upoutávku:


[CNCVideo: player.zive.cz/7224506]

Tak trochu česká soutěž

Pro čtenáře z Čech, Moravy a Slezska je ale nejpodstatnější to, že jsou mezi osmi finalisty i dva české týmy CTU-CRAS-NORLAB z ČVUT

a Robotika z ČZU. Soutěž pod patronací americké obranné agentury DARPA je tedy tak trošku česká záležitost a jen se potvrzuje, že

naši experti dokážou skvěle konkurovat i světovým značkám. Ostatně, na seznamu je jak věhlasná curyšská ETH nebo Carnegie

Mellon, tak MIT, KAIST, NASA...

Český tým CTU-CRAS-NORLAB na místě a smečka jeho robotických stvoření: autonomní kooperující drony, pavouci, pásoví i koloví

roboti a čtyřnohé mašiny

Živé přenosy můžete sledovat na SubTV

Soutěžní klání v Kentucky začalo včera a definitivní výsledky se dozvíme v pátek 24. září. Zájemci o podzemní robotiku mohou

aktuální vývoj sledovat v přenosu SubTV, vlastní zpravodajství den po dni ale připravilo také ČVUT a její Fakulta elektrotechnická

a svůj web průběžně aktualizuje také Robotika.cz.

Jednotlivé soutěžní okruhy se skládají ze systémové soutěže (skutečný test robotů) a z virtuální (test softwaru ve VR). Loňský okruh

se kvůli pandemii a složitému cestování odehrál právě jen ve VR

O týmu z ČVUT jste si už na našich stránkách mohli přečíst několikrát, pravidelně totiž trénuje v útrobách druhého nejdelšího

jeskynního systému v Česku – Býčí skále kousek od Brna.

CTU-CRAS-NORLAB zároveň slavil úspěchy v předchozích kolech soutěže a dosáhl tak i na finanční odměnu od DARPA, za kterou si v

Praze pořídili několik robotických psů Spot od Boston Dynamics.

URL| http://www.zive.cz/default.aspx?article=212442


22. 9. 2021; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Fakulta elektrotechnická otvírá novou laboratoř pro výzkum mobilních sítí 6G

První experimenty v nové laboratoři ukazují, že mobilní sítě budoucnosti umožní vzájemnou komunikaci výrazně vyššího počtu

zařízení, než je tomu u stávajících sítí 5G.


Řešení založená na hlubokých neuronových sítích pro řízení komunikace v sítích 6G mohou mimo jiné přispět k vyšší bezpečnosti

automobilové a železniční dopravy, zefektivnění práce záchranného systému a dalšímu rozvoji "chytrých měst".

Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT dnes slavnostně otevřela novou laboratoř 6Gmobile research lab, ve které budou vědci z

katedry telekomunikační techniky řešit řadu aktuálních problémů, jako je využití strojového učení pro pokročilou komunikaci přímo

mezi terminály (D2D) či využití dronů jako létajících základnových stanic. Nově vybavená nezávislá experimentální laboratoř vedle

komunikace v síti 5G umožní i výzkum a vývoj další generace mobilních sítí 6G, k jejichž spuštění má dojít na přelomu dvacátých a

třicátých let.

Přibližně patnáctičlenný tým vědců a studentů z FEL ČVUT již v nově vybudované laboratoři úspěšně ověřil výsledky výzkumu

potenciálních nových funkcionalit sítí 6G. "První experimenty potvrzují, že řízení komunikace založené na hlubokých neuronových

sítích bude v praxi vhodné pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících zařízení, kde již tradiční řešení používaná

například v sítích 4G nebo 5G naráží na své limity. Námi navržené řešení využívající hlubokých neuronových sítí máme patentově

chráněno," vysvětluje doc. Zdeněk Bečvář z katedry telekomunikační techniky, který novou výzkumnou laboratoř vede. Co se týče

využití sítí 6G, možnosti jsou otevřené, ale již dnes lze podle doc. Bečváře předpokládat, že mobilní sítě blízké budoucnosti výrazně

zvýší přenosové rychlosti a umožní nové aplikace jako přenos hologramu v reálném čase a zároveň zvýší spolehlivost komunikace

například mezi automobily v dopravním provozu a tím i jejich bezpečnost.

Díky 6G sítím také bude možné navýšit datový provoz na koncertech či sportovních utkáních, všude tam, kde dochází k dočasnému

přetížení sítě. Pro tyto účely výzkumníci z FEL ČVUT vyvinuli prototyp dronu, který slouží jako základnová létající stanice poskytující

dočasně služby mobilní sítě také při jejím krátkodobém výpadku, například při mimořádných událostech.

6G mobile research lab bude spolupracovat se špičkovými pracovišti z celého světa

Laboratoř je založena na softwarově definované sítí, kde je specifický hardware mobilních sítí nahrazen výkonnými počítači a

jednotlivé funkce mobilní sítě jsou realizovány softwarově. Laboratoř využívá otevřený software OpenAirInterface, jehož vývoj

zahájila francouzská univerzita EURECOM a na jehož vývoji se nyní podílejí i přední společnosti z oblasti mobilních komunikací, jako

Nokia Bell labs, Qualcomm, či také Facebook.

"Univerzitní mobilní sítě založené na softwarově definovaném řešení využívající například OpenAirInterface jsou celosvětovým

trendem, jelikož vývojář má detailní kontrolu nad celou technologií a zároveň může konfigurovat a upravovat libovolný detail sítě,

což specializovaná komerční řešení neumožňují. Náklady na budování takové sítě jsou nižší než u sítě založené na běžných

specializovaných produktech, a navíc má síť delší životnost, protože rozšíření o nové funkcionality spočívá v úpravě otevřeného

kódu," říká doc. Zdeněk Bečvář. Díky tomu bude moci nová laboratoř spolupracovat na výzkumu a vývoji mobilních sítí se

špičkovými pracovišti po celém světě, mimo jiné s TU Mnichov či EURECOM.

Laboratoř je vybavena celkem osmnácti zařízeními, která mohou být konfigurována buďto jako základnová stanice nebo mobilní

zařízení pro výzkumné účely. K ověřování funkcionalit mobilních sítí 5G a testování nových aplikací je však možné komunikovat i s

běžnými telefony a modemy. Dále je laboratoř vybavena dvěma výkonnými servery pro edge computing.

"Jsme rádi, že se nám podařilo úspěšně ověřit naše teoretické řešení a výsledky publikované v prestižním časopise IEEE Transactions

on Wireless Communications, kde jsme navrhli způsob predikce kvality komunikačního kanálu mezi dvěma zařízeními za pomoci

strojového učení. V laboratoři jsme ověřili, že náš nový algoritmus funguje na živé síti obdobně jako v simulacích a řešení

dolaďujeme pro využití v praxi," uvádí ke konkrétním experimentům dr. Jan Plachý z katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT v


Praze.

O 6G mobile research lab

Nově otevřená nezávislá laboratoř je vybavena zařízeními umožňujícími emulaci mobilních sítí 5G plně v souladu s platnými

standardy. Na rozdíl od obdobných sítí vybavených komerčními specializovanými produkty, však umožňuje nejen testování běžných

služeb sítí 5G, ale slouží i k ověřování nových řešení, optimalizaci a ladění parametrů, a to i pro budoucí sítě 6G.

Další informace najdete na stránce ZDE.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou

budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická

poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky

a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje

přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými

univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce

hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky

2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult

(stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství,

informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům

227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a

manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků

takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum,

vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A.

ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604

univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v

regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural' je ČVUT

mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V

oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and

Information Systems' je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až

400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě. Více ZDE.


URL| http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/CVUT-Fakulta-elektrotechnicka-otvira-novou-laborator-pro-vyzkum-

mobilnich-siti-6G-677781


22. 9. 2021; kurzy.cz

Škoda auto podporuje univerzitní vzdělávání zaměřené na elektromobilitu prostřednictvím roadshow ŠKODA iV DAY

společnosti ŠKODA AUTO za oblast Řízení lidských zdrojů říká: "Spolupráce společnosti ŠKODA AUTO s vysokými školami má

dlouhou tradici.


Automobilový průmysl nyní prochází zásadní transformací. Kvalitní technické vzdělání a podporu talentů tedy považuji za klíčové

pro budoucnost naší společnosti."

Dříve probíhaly dny otevřených dveří přímo v automobilce . Ve snaze být studentům nablízku začala společnost ŠKODA AUTO

pořádat roadshow, která umožňuje navázat těsnější kontakt mezi experty a akademickým prostředím a oslovit více mladých

talentů z různých technických oborů se zaměřením na elektrotechniku, IT a kyberbezpečnost a automobilový průmysl

Roadshow ŠKODA iV DAY se zaměřením na elektrické automobily iV navštíví během pěti týdnů celou republiku. Z univerzity v

Pardubicích zamíří vozy a jejich odborný doprovod mezi studenty v Liberci a Praze a přes Ostravu, Brno a Hradec Králové

vzdělávací akci zakončí návštěva na vysoké škole v Plzni. Cílem je umožnit vysokoškolákům z technických oborů poznat novinky

v dynamicky se rozvíjející oblasti elektromobility.

Akci provázejí přednášky a diskuze s experty z technického vývoje, výroby, logistiky a IT automobilky ŠKODA AUTO , kteří zájemcům

představí kompletní nabídku elektrifikovaných vozidel s označením iV – od čistě elektrického SUV ENYAQ iV až po plug-in hybridní

varianty SUPERB iV, OCTAVIA iV a OCTAVIA iV RS.

Vedle automobilů se studenti mohou blíže seznámit taktéž s hlavními komponenty elektrických automobilů , které tvoří trakční

akumulátor, elektromotor a nabíjecí soustava. V oboru elektrotechniky je nyní velká poptávka po mladých expertech a podle

zkušeností z akademického prostředí je nezbytné tuto oblast co nejvíce podpořit. ŠKODA AUTO proto již na začátku letošního roku

spustila pro absolventy vysokých škol tzv. Tech Trainee program, který má za cíl vyhledat talentované uchazeče především pro

oblasti elektromobility a digitalizace a během roční přípravy seznámí mladé adepty s nezbytnými základy pro žádané a

specializované profese.

ŠKODA AUTO řadí podporu vzdělávání mezi čtyři hlavní priority své společenské odpovědnosti, a to na všech úrovních.

Automobilka kupříkladu nedávno spustila projekt EDU.LAB, který zábavnou formou představuje nejmodernější technologie žákům

8. a 9. ročníků základních škol . Edukativní koncept mobilní laboratoře zahrnuje jak ukázky pokročilých technologií , tak interaktivní

expozice, na nichž si mohou účastníci špičkové prvky sami vyzkoušet. Jsou zde nejen stanoviště umělé inteligence a 3D tisku,

virtuální a rozšířené reality , ale také předvedení možností termovize nebo schopností kooperujících robotů. Projekt má za cíl

představit studentům moderní technologie a přiblížit jim možnosti technického vzdělávání. Automobilka chce společně s

partnerskými společnostmi ABB, Prusa Research, Scania a Západočeskou univerzitou v Plzni motivovat žáky se zájmem o tuto

oblast k volbě vhodného technického středoškolského studia. Projekt probíhá od září do listopadu na vybraných základních

školách po celé České republice, které tato mobilní laboratoř navštíví.

ŠKODA AUTO se podpoře zejména technického vzdělávání v České republice věnuje dlouhodobě. V loňském roce předala školám

celkem 410 učebních pomůcek a zároveň podpořila výzkumné projekty na vysokých školách částkou převyšující 100 milionů

korun

Program roadshow ŠKODA iV DAY

Datum

Univerzita

Univerzita Pardubice (Fakulta elektrotechnická, Dopravní fakulta Jana Pernera)

Technická univerzita v Liberci (Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, Fakulta strojní)

Česká

zemědělská univerzita v Praze (Technická fakulta, Provozně ekonomická fakulta)

České vysoké učení technické v Praze (Fakulta elektrotechnická,Fakulta strojní, Fakulta informačních technologií

Vysoká

škola ekonomická v Praze (Fakulta informatiky a statistiky)

Vysoká

škola báňská – Technická univerzita Ostrava (Fakulta elektrotechniky a informatiky)

Vysoké učení technické v Brně (Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií , Fakulta informačních technologií

Datum

Univerzita

Univerzita Hradec Králové (Fakulta informatiky a managementu)


Západočeská univerzita v Plzni (Fakulta strojní)

Maren Gräf, členka představenstva


URL| https://www.kurzy.cz/zpravy/610835-skoda-auto-podporuje-univerzitni-vzdelavani-zamerene-na-elektromobilitu-

prostrednictvim-roadshow/


22. 9. 2021; vecerni-praha.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT dnes otevřela novou laboratoř pro výzkum mobilních sítí 6G

První experimenty v nové laboratoři ukazují, že mobilní sítě budoucnosti umožní vzájemnou komunikaci výrazně vyššího počtu

zařízení, než je tomu u stávajících sítí 5G.

Řešení založená na hlubokých neuronových sítích pro řízení komunikace v sítích 6G mohou mimo jiné přispět k vyšší bezpečnosti

automobilové a železniční dopravy, zefektivnění práce záchranného systému a dalšímu rozvoji "chytrých měst".

Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT dnes slavnostně otevřela novou laboratoř 6Gmobile research lab , ve které budou vědci z

katedry telekomunikační techniky řešit řadu aktuálních problémů, jako je využití strojového učení pro pokročilou komunikaci přímo

mezi terminály (D2D) či využití dronů jako létajících základnových stanic. Nově vybavená nezávislá experimentální laboratoř vedle

komunikace v síti 5G umožní i výzkum a vývoj další generace mobilních sítí 6G, k jejichž spuštění má dojít na přelomu dvacátých a

třicátých let.

Přibližně patnáctičlenný tým vědců a studentů z FEL ČVUT již v nově vybudované laboratoři úspěšně ověřil výsledky výzkumu

potenciálních nových funkcionalit sítí 6G. " První experimenty potvrzují, že řízení komunikace založené na hlubokých neuronových

sítích bude v praxi vhodné pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících zařízení, kde již tradiční řešení používaná

například v sítích 4G nebo 5G naráží na své limity. Námi navržené řešení využívající hlubokých neuronových sítí máme patentově

chráněno," vysvětluje doc. Zdeněk Bečvář z katedry telekomunikační techniky, který novou výzkumnou laboratoř vede.

Co se týče využití sítí 6G, možnosti jsou otevřené, ale již dnes lze podle doc. Bečváře předpokládat, že mobilní sítě blízké budoucnosti

výrazně zvýší přenosové rychlosti a umožní nové aplikace jako přenos hologramu v reálném čase a zároveň zvýší spolehlivost

komunikace například mezi automobily v dopravním provozu a tím i jejich bezpečnost.

Díky 6G sítím také bude možné navýšit datový provoz na koncertech či sportovních utkáních, všude tam, kde dochází k dočasnému

přetížení sítě. Pro tyto účely výzkumníci z FEL ČVUT vyvinuli prototyp dronu, který slouží jako základnová létající stanice poskytující

dočasně služby mobilní sítě také při jejím krátkodobém výpadku, například při mimořádných událostech.

6G mobile research lab bude spolupracovat se špičkovými pracovišti z celého světa

Laboratoř je založena na softwarově definované sítí, kde je specifický hardware mobilních sítí nahrazen výkonnými počítači a

jednotlivé funkce mobilní sítě jsou realizovány softwarově. Laboratoř využívá otevřený software OpenAirInterface, jehož vývoj

zahájila francouzská univerzita EURECOM a na jehož vývoji se nyní podílejí i přední společnosti z oblasti mobilních komunikací, jako

Nokia Bell labs, Qualcomm, či také Facebook.

" Univerzitní mobilní sítě založené na softwarově definovaném řešení využívající například OpenAirInterface jsou celosvětovým

trendem, jelikož vývojář má detailní kontrolu nad celou technologií a zároveň může konfigurovat a upravovat libovolný detail sítě,

což specializovaná komerční řešení neumožňují. Náklady na budování takové sítě jsou nižší než u sítě založené na běžných

specializovaných produktech, a navíc má síť delší životnost, protože rozšíření o nové funkcionality spočívá v úpravě otevřeného

kódu," říká doc. Zdeněk Bečvář. Díky tomu bude moci nová laboratoř spolupracovat na výzkumu a vývoji mobilních sítí se špičkovými

pracovišti po celém světě, mimo jiné s TU Mnichov či EURECOM.

Laboratoř je vybavena celkem osmnácti zařízeními, která mohou být konfigurována buďto jako základnová stanice nebo mobilní

zařízení pro výzkumné účely. K ověřování funkcionalit mobilních sítí 5G a testování nových aplikací je však možné komunikovat i s

běžnými telefony a modemy. Dále je laboratoř vybavena dvěma výkonnými servery pro edge computing.

"Jsme rádi, že se nám podařilo úspěšně ověřit naše teoretické řešení a výsledky publikované v prestižním časopise IEEE Transactions

on Wireless Communications, kde jsme navrhli způsob predikce kvality komunikačního kanálu mezi dvěma zařízeními za pomoci

strojového učení. V laboratoři jsme ověřili, že náš nový algoritmus funguje na živé síti obdobně jako v simulacích a řešení

dolaďujeme pro využití v praxi," uvádí ke konkrétním experimentům dr. Jan Plachý z katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT v

Praze.

O 6G mobile research lab

Nově otevřená nezávislá laboratoř je vybavena zařízeními umožňujícími emulaci mobilních sítí 5G plně v souladu s platnými

standardy. Na rozdíl od obdobných sítí vybavených komerčními specializovanými produkty, však umožňuje nejen testování běžných

služeb sítí 5G, ale slouží i k ověřování nových řešení, optimalizaci a ladění parametrů, a to i pro budoucí sítě 6G.


Další informace najdete na stránce

Foto: Petr Neugebauer, FEL ČVUT


22. 9. 2021; FeedIT.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT otevírá novou laboratoř pro výzkum mobilních sítí 6G?

První experimenty v nové laboratoři ukazují, že mobilní sítě budoucnosti umožní vzájemnou komunikaci výrazně vyššího počtu

zařízení, než je tomu u stávajících sítí 5G.

Řešení založená na hlubokých neuronových sítích pro řízení komunikace v sítích 6G mohou mimo jiné přispět k vyšší bezpečnosti

automobilové a železniční dopravy, zefektivnění práce záchranného systému a dalšímu rozvoji "chytrých měst".

Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT dnes slavnostně otevřela novou laboratoř 6Gmobile research lab, ve které budou vědci z

katedry telekomunikační techniky řešit řadu aktuálních problémů, jako je využití strojového učení pro pokročilou komunikaci přímo

mezi terminály (D2D) či využití dronů jako létajících základnových stanic. Nově vybavená nezávislá experimentální laboratoř vedle

komunikace v síti 5G umožní i výzkum a vývoj další generace mobilních sítí 6G, k jejichž spuštění má dojít na přelomu dvacátých a

třicátých let.

Přibližně patnáctičlenný tým vědců a studentů z FEL ČVUT již v nově vybudované laboratoři úspěšně ověřil výsledky výzkumu

potenciálních nových funkcionalit sítí 6G. "První experimenty potvrzují, že řízení komunikace založené na hlubokých neuronových

sítích bude v praxi vhodné pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících zařízení, kde již tradiční řešení používaná

například v sítích 4G nebo 5G naráží na své limity. Námi navržené řešení využívající hlubokých neuronových sítí máme patentově

chráněno," vysvětluje doc. Zdeněk Bečvář z katedry telekomunikační techniky, který novou výzkumnou laboratoř vede.

Co se týče využití sítí 6G, možnosti jsou otevřené, ale již dnes lze podle doc. Bečváře předpokládat, že mobilní sítě blízké budoucnosti

výrazně zvýší přenosové rychlosti a umožní nové aplikace jako přenos hologramu v reálném čase a zároveň zvýší spolehlivost

komunikace například mezi automobily v dopravním provozu a tím i jejich bezpečnost.

Díky 6G sítím také bude možné navýšit datový provoz na koncertech či sportovních utkáních, všude tam, kde dochází k dočasnému

přetížení sítě. Pro tyto účely výzkumníci z FEL ČVUT vyvinuli prototyp dronu, který slouží jako základnová létající stanice poskytující

dočasně služby mobilní sítě také při jejím krátkodobém výpadku, například při mimořádných událostech.

6G mobile research lab bude spolupracovat se špičkovými pracovišti z celého světa

Laboratoř je založena na softwarově definované sítí, kde je specifický hardware mobilních sítí nahrazen výkonnými počítači a

jednotlivé funkce mobilní sítě jsou realizovány softwarově. Laboratoř využívá otevřený software OpenAirInterface, jehož vývoj

zahájila francouzská univerzita EURECOM a na jehož vývoji se nyní podílejí i přední společnosti z oblasti mobilních komunikací, jako

Nokia Bell labs, Qualcomm, či také Facebook.

"Univerzitní mobilní sítě založené na softwarově definovaném řešení využívající například OpenAirInterface jsou celosvětovým

trendem, jelikož vývojář má detailní kontrolu nad celou technologií a zároveň může konfigurovat a upravovat libovolný detail sítě,

což specializovaná komerční řešení neumožňují. Náklady na budování takové sítě jsou nižší než u sítě založené na běžných

specializovaných produktech, a navíc má síť delší životnost, protože rozšíření o nové funkcionality spočívá v úpravě otevřeného

kódu," říká doc. Zdeněk Bečvář. Díky tomu bude moci nová laboratoř spolupracovat na výzkumu a vývoji mobilních sítí se

špičkovými pracovišti po celém světě, mimo jiné s TU Mnichov či EURECOM.

Laboratoř je vybavena celkem osmnácti zařízeními, která mohou být konfigurována buďto jako základnová stanice nebo mobilní

zařízení pro výzkumné účely. K ověřování funkcionalit mobilních sítí 5G a testování nových aplikací je však možné komunikovat i s

běžnými telefony a modemy. Dále je laboratoř vybavena dvěma výkonnými servery pro edge computing.

"Jsme rádi, že se nám podařilo úspěšně ověřit naše teoretické řešení a výsledky publikované v prestižním časopise IEEE Transactions

on Wireless Communications, kde jsme navrhli způsob predikce kvality komunikačního kanálu mezi dvěma zařízeními za pomoci

strojového učení. V laboratoři jsme ověřili, že náš nový algoritmus funguje na živé síti obdobně jako v simulacích a řešení

dolaďujeme pro využití v praxi," uvádí ke konkrétním experimentům dr. Jan Plachý z katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT v

Praze.

O 6G mobile research lab

Nově otevřená nezávislá laboratoř je vybavena zařízeními umožňujícími emulaci mobilních sítí 5G plně v souladu s platnými

standardy. Na rozdíl od obdobných sítí vybavených komerčními specializovanými produkty, však umožňuje nejen testování běžných

služeb sítí 5G, ale slouží i k ověřování nových řešení, optimalizaci a ladění parametrů, a to i pro budoucí sítě 6G.

Další informace najdete na stránce https://6gmobile.fel.cvut .cz/

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou

budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická

poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky

a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje

přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými

univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce

hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na http://www.fel.cvut .cz.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky

2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult

(stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství,

informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům

227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a

manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků

takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum,


vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A.

ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604

univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v

regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural" je ČVUT

mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V

oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and

Information Systems" je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až

400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě.


URL| https://feedit.cz/2021/09/22/fakulta-elektrotechnicka-cvut -otevira-novou-laborator-pro-vyzkum-mobilnich-siti-

6g%ef%bf%bc/


22. 9. 2021; ict-nn.com

Fakulta elektrotechnická ČVUT otevírá novou laboratoř pro výzkum mobilních sítí 6G

První experimenty v nové laboratoři ukazují, že mobilní sítě budoucnosti umožní vzájemnou komunikaci výrazně vyššího počtu

zařízení, než je tomu u stávajících sítí 5G. Řešení založená na hlubokých neuronových sítích pro řízení komunikace v sítích 6G mohou

mimo jiné přispět k vyšší bezpečnosti automobilové a železniční dopravy, zefektivnění práce záchranného systému a dalšímu rozvoji

"chytrých měst".

Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT dnes slavnostně otevřela novou laboratoř 6Gmobile research lab, ve které budou vědci z

katedry telekomunikační techniky řešit řadu aktuálních problémů, jako je využití strojového učení pro pokročilou komunikaci přímo

mezi terminály (D2D) či využití dronů jako létajících základnových stanic. Nově vybavená nezávislá experimentální laboratoř vedle

komunikace v síti 5G umožní i výzkum a vývoj další generace mobilních sítí 6G, k jejichž spuštění má dojít na přelomu dvacátých a

třicátých let.

Přibližně patnáctičlenný tým vědců a studentů z FEL ČVUT již v nově vybudované laboratoři úspěšně ověřil výsledky výzkumu

potenciálních nových funkcionalit sítí 6G. "První experimenty potvrzují, že řízení komunikace založené na hlubokých neuronových

sítích bude v praxi vhodné pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících zařízení, kde již tradiční řešení používaná

například v sítích 4G nebo 5G naráží na své limity. Námi navržené řešení využívající hlubokých neuronových sítí máme patentově

chráněno," vysvětluje doc. Zdeněk Bečvář z katedry telekomunikační techniky, který novou výzkumnou laboratoř vede.

Co se týče využití sítí 6G, možnosti jsou otevřené, ale již dnes lze podle doc. Bečváře předpokládat, že mobilní sítě blízké budoucnosti

výrazně zvýší přenosové rychlosti a umožní nové aplikace jako přenos hologramu v reálném čase a zároveň zvýší spolehlivost

komunikace například mezi automobily v dopravním provozu a tím i jejich bezpečnost.

Díky 6G sítím také bude možné navýšit datový provoz na koncertech či sportovních utkáních, všude tam, kde dochází k dočasnému

přetížení sítě. Pro tyto účely výzkumníci z FEL ČVUT vyvinuli prototyp dronu, který slouží jako základnová létající stanice poskytující

dočasně služby mobilní sítě také při jejím krátkodobém výpadku, například při mimořádných událostech.

6G mobile research lab bude spolupracovat se špičkovými pracovišti z celého světa

Laboratoř je založena na softwarově definované sítí, kde je specifický hardware mobilních sítí nahrazen výkonnými počítači a

jednotlivé funkce mobilní sítě jsou realizovány softwarově. Laboratoř využívá otevřený software OpenAirInterface, jehož vývoj

zahájila francouzská univerzita EURECOM a na jehož vývoji se nyní podílejí i přední společnosti z oblasti mobilních komunikací, jako

Nokia Bell labs, Qualcomm, či také Facebook.

"Univerzitní mobilní sítě založené na softwarově definovaném řešení využívající například OpenAirInterface jsou celosvětovým

trendem, jelikož vývojář má detailní kontrolu nad celou technologií a zároveň může konfigurovat a upravovat libovolný detail sítě,

což specializovaná komerční řešení neumožňují. Náklady na budování takové sítě jsou nižší než u sítě založené na běžných

specializovaných produktech, a navíc má síť delší životnost, protože rozšíření o nové funkcionality spočívá v úpravě otevřeného

kódu," říká doc. Zdeněk Bečvář. Díky tomu bude moci nová laboratoř spolupracovat na výzkumu a vývoji mobilních sítí se špičkovými

pracovišti po celém světě, mimo jiné s TU Mnichov či EURECOM.

Laboratoř je vybavena celkem osmnácti zařízeními, která mohou být konfigurována buďto jako základnová stanice nebo mobilní

zařízení pro výzkumné účely. K ověřování funkcionalit mobilních sítí 5G a testování nových aplikací je však možné komunikovat i s

běžnými telefony a modemy. Dále je laboratoř vybavena dvěma výkonnými servery pro edge computing.

"Jsme rádi, že se nám podařilo úspěšně ověřit naše teoretické řešení a výsledky publikované v prestižním časopise IEEE Transactions

on Wireless Communications, kde jsme navrhli způsob predikce kvality komunikačního kanálu mezi dvěma zařízeními za pomoci

strojového učení. V laboratoři jsme ověřili, že náš nový algoritmus funguje na živé síti obdobně jako v simulacích a řešení

dolaďujeme pro využití v praxi," uvádí ke konkrétním experimentům dr. Jan Plachý z katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT v

Praze.

O 6G mobile research lab

Nově otevřená nezávislá laboratoř je vybavena zařízeními umožňujícími emulaci mobilních sítí 5G plně v souladu s platnými

standardy. Na rozdíl od obdobných sítí vybavených komerčními specializovanými produkty, však umožňuje nejen testování běžných

služeb sítí 5G, ale slouží i k ověřování nových řešení, optimalizaci a ladění parametrů, a to i pro budoucí sítě 6G.

Další informace najdete na stránce https://6gmobile.fel.cvut .cz/

TZ

@RadekVyskovsky

Zdroj: NETGURU NETWORK NEWSZdroj: ICT NETWORK NEWS

URL| https://cz.ict-nn.com/fakulta-elektrotechnicka-cvut -otevira-novou-laborator-pro-vyzkum-mobilnich-siti-6g/


22. 9. 2021; ict-nn.com

FEL ČVUT: "Olympiáda robotů" v Kentucky

"Olympiáda robotů" probíhá v Kentucky. Cenné kovy z podzemního komplexu chtějí vytěžit i roboty z Fakulty elektrotechnické

ČVUT v čele s "robopsy" SPOT.


Poslední kolo DARPA Subterranean Challenge pořádané agenturou amerického ministerstva obrany probíhá ve dnech 21. až 24. září

2021 v podzemním komplexu MegaCavern v americkém státě Kentucky.

Finále tříleté soutěže, do které se kvalifikovalo osm nejlepších robotických týmů světa, se odehraje s účastí akademiků z katedry

kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze vystupujících pod hlavičkou CTU-CRAS-NORLAB

(Czech Technical University – Center for Robotics and Autonomous Systems – Northern Robotics Laboratory). Konečné výsledky

budou vyhlášeny v pátek 24. září – první tři týmy si rozdělí celkovou odměnu ve výši 3,5 milionu dolarů.

Robotici z FEL ČVUT budou v Mega Cavern obhajovat třetí místo z předchozích dvou kol. V nich se dokázali prosadit v konkurenci

světových týmů z prestižních výzkumných institucí (mimo jiné NASA, MIT, CMU, OSU, CalTech, Oxford či ETH Curych) jako nejlepší

nesponzorovaný tým. V prosinci 2020 udělená subvence od pořádající agentury Ministerstva obrany Spojených států pro pokročilé

výzkumné projekty DARPA ve výši 1,5 milionu dolarů (v přepočtu 32,6 milionu korun) zařadila CTU-CRAS-NORLAB do kategorie

sponzorovaných týmů.

Díky podpoře od agentury DARPA si tým z Karlova náměstí mohl pořídit dva kráčející roboty SPOT, které v americkém Kentucky

doprovází třetí zapůjčený exemplář od firmy General Laser. Čtyřnozí "robopsi" v rolích skautů odvedou do podzemního komplexu

celou flotilu kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů, s některými CTU-CRAS-NORLAB již absolvoval

předchozí kola. Pro výsledek pražského týmu v soutěži bude rozhodující, do jaké míry se mu podařilo integrovat nové roboty a

drony tak, aby si dokázaly efektivně vyměňovat informace v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je

značně omezený.

"Podmínky jeskyně nedovolují, aby roboty ovládal manuálně člověk a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj

autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou koordinaci. Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky, kde se vyskytuje

mlha, bahno nebo prach, v létě připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí pevnosti Dobrošov. V

univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte," říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT a vedoucí týmu CTU-CRAS-NORLAB.

Tým do Spojených států odcestoval již před dvěma týdny a přesun díky malému přes-oceánskému provozu proběhl nebývale

hladce. Dvacítka robotiků je ubytována necelou hodinu od Mega Cavern a intenzivně se věnuje přípravám na finálové kolo. "Pořád

se něco ladí a opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy," konstatuje

Tomáš Svoboda a dodává, že roboty v podstatě běží ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci

lépe simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," vysvětluje prof. Tomáš

Svoboda.

Video o tom, jak se SPOT číslo 1 sžíval s akademickým prostředím na Karlově náměstí:

Zdroj: ICT NETWORK NEWS


URL| https://cz.ict-nn.com/fel-cvut -olympiada-robotu-v-kentucky/


« zpět na obsah


54. Fakulta elektrotechnická ČVUT otevírá novou laboratoř pro výzkum


22. 9. 2021; Lupa.cz

Vědci z FEL ČVUT zkoumají využití strojového učení při řízení 6G sítí

Změnil se jeden znak a z 5GMobile Research Lab, která funguje na Fakultě elektrotechnické pražské ČVUT, je 6GMobile Research

Lab. Vysoká škola dnes laboratoř představila novinářům.

Vědecký tým pod vedením docenta Zdeňka Bečváře, který si vydobyl mezinárodní uznání ve výzkumu pro 5G sítě (viz Vědci z ČVUT

prorazili s výzkumem 5G sítí ve světě. Pro svůj projekt si je vybral Foxconn), se posunul o generaci dál.

Pražští vědci dlouhodobě vyvíjejí technologie, které mají optimalizovat řízení mobilních sítí a zvyšovat jejich efektivitu. K jejich

minulým projektům tak patří například výzkum na poli tzv. egde computingu.

Novým projektem, na kterém tým pracuje, je výzkum použití strojového učení k odhadování kvality komunikačního kanálu v D2D

komunikaci. Budoucí 6G sítě by totiž podle některých představ mohly být více decentralizované a mohly by více využívat právě

komunikaci mezi jednotlivými zařízeními.

Standardy pro 6G ale zatím nebyly stanoveny a jejich možné praktické nasazení se očekává až po roce 2030.

Rozhovor o výzkumu a současném stavu přípravy budoucího 6G standardu přineseme na Lupě v následujících dnech.

URL| https://www.lupa.cz/aktuality/vedci-z-fel-cvut -zkoumaji-vyuziti-strojoveho-uceni-pri-rizeni-6g-siti/


22. 9. 2021; Blesk.cz

Vychytávky pro budoucí 6G sítě: Vědci z ČVUT už na nich pracují, mají novou laboratoř

Ověřit výsledky teoretického výzkumu mobilních sítí v prostředí blízkému praxi umožňuje vědcům nová laboratoř na Fakultě

elektrotechnické ČVUT (FEL). Zástupci katedry telekomunikační techniky a výzkumný tým ji ve středu slavnostně představili

veřejnosti. Zhruba patnáctičlenná výzkumná skupina se věnuje řešením, které mohou mít využití i v budoucích 6G sítích, jejichž

nasazení se předpokládá kolem roku 2030.

"Hlavní přínos je, že to, co my vymyslíme teoreticky, což děláme skoro 20 let, tak můžeme ověřit v prostředí, které je velice blízké

praxi. V zásadě to z hlediska standardizace odpovídá reálným mobilním sítím (...).

Protože dělat teoretický výzkum je fajn, ale taky je fajn, když ověříte, že něco z toho může opravdu fungovat

a můžeme dělat věci do budoucna," sdělil dnes ČTK vedoucí laboratoře Zdeněk Bečvář. "Nejsme limitováni komerčním hardwarem.

(...) Cokoliv si vymyslíme, můžeme otestovat, takže nám to dává volnost ve vymýšlení," zdůraznil výzkumník.

Laboratoř je podle Bečváře postavena na otevřeném řešení softwarově definovaných sítí. " Software je v souladu se standardem, ale

umožňuje nám jakoukoliv vlastnost měnit . To znamená, když například přijdeme s novým řešením, tak si ho můžeme sami

implementovat do mobilní sítě. A pokud to funguje, tak pak můžeme usilovat o to, aby byl součástí následující generace standardu,"

popsal vědec. Podotkl, že tento typ sítě je trend, kterým se ubírají všechna prestižní světová pracoviště.

Drony jako vysílače

Bečvář také popsal některé z hlavních výzkumných aktivit skupiny. Vědci se zabývají řízením mobilních sítí tak, aby informace byla

doručena ve správný čas a co nejefektivněji - včetně úspory energie. Další směr výzkumu je řízení mobility. "Když se člověk pohybuje,

tak aby jeho pohyb neměl negativní vliv na kvalitu služby," popsal Bečvář. Podle vědce

skupina také intenzivně zkoumá problematiku dronů

v mobilních sítích,

kdy vytvořený prototyp dronu funguje jako létající základnová stanice . "Na něm je hardware, který umožňuje poskytovat

komunikační služby," podotkl vědec.

Taková řešení mohou pomáhat při katastrofách či výpadku mobilní sítě . "A v posledních letech je v mobilních sítích trendem

používat strojové učení, případně se mluví o umělé inteligenci, takže tím se také zabýváme," dodal Bečvář.

Strojové učení a umělá inteligence

Právě strojové učení bude podle vědce zřejmě jedním z klíčových typů aplikací budoucích 6G sítí. Bečvář zdůraznil, že to, jaké bude

mít další generace sítí konkrétní parametry, není dosud jasné. Zásadní roli bude hrát poptávka po určitých službách. Strojové učení

a umělá inteligence ale zajímá řadu oborů, podle vědce je však problém, že si tyto aplikace žádají velké množství dat.

Jako další možné novinky v 6G sítích Bečvář zmínil

rozvoj komunikace létajících zařízení a

přenos 3D pohyblivého modelu osoby či věci - hologramu.

" V zásadě pracujeme na tom, aby strojové učení mohlo být využito pro řízení mobilní sítě . Protože jak jsou dnes řízeny mobilní sítě,

ve smyslu nastavování parametrů (...), tak naráží už na své limity. Ty limity většinou souvisí s počtem zařízení, které mohou

komunikovat. Když se pak dostáváme k většímu množství zařízení, tak komunikace už není optimální, protože potřebujeme získat

ohromné množství informací, ty musíme zpracovat a tradiční metody, tak jak byly známy z předchozích generací, už prostě toto

neumožňují," popsal vědec.

" Strojové učení nám pomůže

s nějakou malou chybou, kterou si můžeme dovolit,

zpravidla posunout hranice počtu zařízení zase o krok dál ," dodal. Tým má patent na řešení pro řízení komunikace založené na

hlubokých neuronových sítích. První experimenty podle Bečváře potvrzují, že zvolený postup by měl být v praxi vhodný pro nasazení

v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících zařízení.

Operátoři v současnosti budují mobilní sítě nové generace 5G. Ty mají umožnit zejména rychlé datové přenosy o rychlosti přes

jeden Gbit/s a velmi krátkou odezvu spojení, což bude využitelné zejména v průmyslu nebo pro tzv. autonomní dopravu.


URL| https://www.blesk.cz/clanek/690889/vychytavky-pro-budouci-6g-site-vedci-z-cvut -uz-na-nich-pracuji-maji-novou-laborator


22. 9. 2021; itbiz.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT otevírá novou laboratoř pro výzkum mobilních sítí 6G

První experimenty v nové laboratoři ukazují, že mobilní sítě budoucnosti umožní vzájemnou komunikaci výrazně vyššího počtu

zařízení, než je tomu u stávajících sítí 5G. Řešení založená na hlubokých neuronových sítích pro řízení komunikace v sítích 6G mohou

mimo jiné přispět k vyšší bezpečnosti automobilové a železniční dopravy, zefektivnění práce záchranného systému a dalšímu rozvoji

"chytrých měst".

Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT dnes slavnostně otevřela novou laboratoř 6Gmobile research lab, ve které budou vědci z

katedry telekomunikační techniky řešit řadu aktuálních problémů, jako je využití strojového učení pro pokročilou komunikaci přímo

mezi terminály (D2D) či využití dronů jako létajících základnových stanic. Nově vybavená nezávislá experimentální laboratoř vedle

komunikace v síti 5G umožní i výzkum a vývoj další generace mobilních sítí 6G, k jejichž spuštění má dojít na přelomu dvacátých a

třicátých let.

Přibližně patnáctičlenný tým vědců a studentů z FEL ČVUT již v nově vybudované laboratoři úspěšně ověřil výsledky výzkumu

potenciálních nových funkcionalit sítí 6G. "První experimenty potvrzují, že řízení komunikace založené na hlubokých neuronových

sítích bude v praxi vhodné pro nasazení v sítích s velmi vysokým počtem komunikujících zařízení, kde již tradiční řešení používaná

například v sítích 4G nebo 5G naráží na své limity. Námi navržené řešení využívající hlubokých neuronových sítí máme patentově

chráněno," vysvětluje doc. Zdeněk Bečvář z katedry telekomunikační techniky, který novou výzkumnou laboratoř vede.

Co se týče využití sítí 6G, možnosti jsou otevřené, ale již dnes lze podle doc. Bečváře předpokládat, že mobilní sítě blízké budoucnosti

výrazně zvýší přenosové rychlosti a umožní nové aplikace jako přenos hologramu v reálném čase a zároveň zvýší spolehlivost

komunikace například mezi automobily v dopravním provozu a tím i jejich bezpečnost.

Díky 6G sítím také bude možné navýšit datový provoz na koncertech či sportovních utkáních, všude tam, kde dochází k dočasnému

přetížení sítě. Pro tyto účely výzkumníci z FEL ČVUT vyvinuli prototyp dronu, který slouží jako základnová létající stanice poskytující

dočasně služby mobilní sítě také při jejím krátkodobém výpadku, například při mimořádných událostech.

6G mobile research lab bude spolupracovat se špičkovými pracovišti z celého světa

Laboratoř je založena na softwarově definované sítí, kde je specifický hardware mobilních sítí nahrazen výkonnými počítači a

jednotlivé funkce mobilní sítě jsou realizovány softwarově. Laboratoř využívá otevřený software OpenAirInterface, jehož vývoj

zahájila francouzská univerzita EURECOM a na jehož vývoji se nyní podílejí i přední společnosti z oblasti mobilních komunikací, jako

Nokia Bell labs, Qualcomm, či také Facebook.

"Univerzitní mobilní sítě založené na softwarově definovaném řešení využívající například OpenAirInterface jsou celosvětovým

trendem, jelikož vývojář má detailní kontrolu nad celou technologií a zároveň může konfigurovat a upravovat libovolný detail sítě,

což specializovaná komerční řešení neumožňují. Náklady na budování takové sítě jsou nižší než u sítě založené na běžných

specializovaných produktech, a navíc má síť delší životnost, protože rozšíření o nové funkcionality spočívá v úpravě otevřeného

kódu," říká doc. Zdeněk Bečvář. Díky tomu bude moci nová laboratoř spolupracovat na výzkumu a vývoji mobilních sítí se špičkovými

pracovišti po celém světě, mimo jiné s TU Mnichov či EURECOM.

Laboratoř je vybavena celkem osmnácti zařízeními, která mohou být konfigurována buďto jako základnová stanice nebo mobilní

zařízení pro výzkumné účely. K ověřování funkcionalit mobilních sítí 5G a testování nových aplikací je však možné komunikovat i s

běžnými telefony a modemy. Dále je laboratoř vybavena dvěma výkonnými servery pro edge computing.

"Jsme rádi, že se nám podařilo úspěšně ověřit naše teoretické řešení a výsledky publikované v prestižním časopise IEEE Transactions

on Wireless Communications, kde jsme navrhli způsob predikce kvality komunikačního kanálu mezi dvěma zařízeními za pomoci

strojového učení. V laboratoři jsme ověřili, že náš nový algoritmus funguje na živé síti obdobně jako v simulacích a řešení

dolaďujeme pro využití v praxi," uvádí ke konkrétním experimentům dr. Jan Plachý z katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT v

Praze.


URL| https://www.itbiz.cz/tiskove-zpravy/fakulta-elektrotechnicka-cvut -otevira-novou-laborator-pro-vyzkum-mobilnich-siti-6g


21. 9. 2021; Ihned.cz

Kobot s robotem si nekonkurují, spíše se doplňují

Nehodí se na výrobu velkých sérií výrobků, na titěrnou práci, ale přesto jsou budoucností průmyslu. V továrně leští povrch nového

výrobku, kontrolují jeho kvalitu či pracují se svářečkou. V robobaru zase připravují zákazníkům cappuccino, malinové Daiquiri nebo

cokoliv, co si hosté objednají prostřednictvím tabletu. Kolaborativní roboti neboli koboti, kteří dokážou spolupracovat s člověkem,

jsou součástí strategie Průmyslu 4.0 a jakýmsi příslibem pracovišť budoucnosti, ve kterých bude zcela běžné, že vedle sebe pracuje

člověk a robot.

V současnosti to běžné není. Koboti nejsou vhodní pro řadu aplikací a své uplatnění nacházejí v provozech, které není možné zcela

automatizovat. Využívají se pro manipulace s lehčími díly nebo pro operace, které jsou prováděny souběžně s manuálními pracemi,

jako je třeba leštění povrchu nového výrobku.

Aby záda nebolela

Kolaborativní robot spolupracuje s člověkem a postupně s ním vykonává jednotlivé operace. Představa, že sedí vedle sebe a

společně něco montují, je ale mylná. "Kdybyste takhle s robotem něco montovali, znamenalo by to, že pracuje stejnou rychlostí jako

člověk, a to není účelem automatizace," zdůrazňuje Jan Kupeček, majitel společnosti ELPA Kupeček, která působí jako systémový

integrátor.

Koboti zvedají pro člověka těžké díly nebo vykonávají stále se opakující činnosti. Pracovník pak jen kontroluje nebo ladí případné

nesrovnalosti. Výhody pro zaměstnance jsou výrazné – zmizí bolesti zad z permanentních jednostranných pohybů s těžkými

předměty a minulostí jsou stereotypní činnosti. Sbohem, věčné a nudné utahování šroubů. Kobot si nestěžuje, protože jeho záda

nebolí a šrouby klidně utáhne tisíckrát.

Ideální aplikací je pro něj kontrola kvality. "K robotovi přijede od dopravníku výrobek a on zkontroluje, zda má všechny šrouby, že

sedí barvy a že spáry nejsou větší, než by měly být," popisuje Jan Kupeček.

Koboti jsou naopak zcela nevhodní tam, kde se manipuluje s těžkými břemeny, je vyžadována vysoká rychlost a přesnost nebo jde o

výrobu velkých sérií výrobků. Nejsou tedy náhradou za klasické průmyslové roboty, rozhodně jim nekonkurují a jsou spíše

rozšířením možností robotizace výroby.

Limitující nosnost

Jedním z velkých limitů, na které kolaborativní roboti narážejí, je jejich nosnost. Ta se navíc ještě snižuje při větším natažení ramene v

pracovním prostoru. "Pro manipulaci s těžšími předměty je proto nutné pečlivě navrhnout dráhu předmětu. Další variantou je

spolupráce několika robotů, typicky dvou, kteří společně manipulují s předmětem těžším, než je nosnost jednoho robota," říká

Michael Šebek z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického.

"Nosnost kolaborativních robotů, kteří jsou na trhu, se pohybuje přibližně od půl kilogramu do deseti kilogramů, v některých

případech mírně více. Hmotnost samotného robota je v nižších desítkách kilogramů," objasňuje Michael Šebek a přidává porovnání

s klasickými průmyslovými roboty, kteří manipulují s karoseriemi aut a mají nosnost několik set kilogramů.

Koboti toho moc neunesou, na druhou stranu se dají přemisťovat tam, kde jsou potřeba, a jejich nízká hmotnost má pozitivní vliv na

bezpečný kontakt s člověkem. Platí, že čím je robot těžší, tím delší čas nebo větší sílu potřebuje ke svému zastavení. "Delší čas

znamená nebezpečí pozdní reakce, pokud se člověk k robotu přiblíží, větší síla zase znamená nutnost větších motorů, což v důsledku

opět znamená nárůst hmotnosti," vysvětluje Šebek.

"Pro představu, průmyslový robot s nosností 30 kilo typicky váží několik set kilogramů. Je pak samozřejmě nemyslitelné, aby takový

robot narazil do člověka, protože by to mělo fatální následky," doplňuje Michael Šebek, proč je nutné u průmyslových robotů

zamezit přístupu člověka do pracovního prostoru, zatímco ti kolaborativní mohou s lidmi prostor sdílet.

Pozor na oči

Spolupráce s člověkem vytváří vysoké nároky na bezpečnost. Tu zajišťuje inteligentní senzorika umožňující detekovat kolize, která ale

často vyvolává pocit, že kobot nemůže za žádnou cenu nikoho zranit. "Kolaborativní robot je tak bezpečný, jak projektant pracoviště

navrhne," upozorňuje Aleš Vysocký z Katedry robotiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Jestliže je tedy


pracoviště navrženo špatně nebo obsluha udělá nějakou zásadní chybu, ke zranění dojít může – třeba když je potlačena podmínka

provozovat robota při nízkých rychlostech. "V tom případě mohou větší roboti při pohybu udeřit i takovou silou, jako by na vás

spadlo 150 kilogramů," nastiňuje Vysocký případ, který by měl fatální důsledky zejména v oblasti hlavy.

Pro bezpečnost je důležité zabývat se také veškerým vybavením manipulátoru. "Pokud nezjišťujeme sílu úchopu čelistí připojeného

uchopovače, může dojít ke skřípnutí prstů. Když máme bezpečný uchopovač, ale manipulujeme s plechem, který má ostré hrany,

může dojít k pořezání. Nebo když robot nese hořák svářečky, rychle rotující brusný kotouč nebo šroubovák s ostrým hrotem, vždy

vzniká riziko od nesené technologie," pokračuje ve výčtu nebezpečných situací Vysocký.

"Byl jsem ve firmě, kde pracovníkovi robot málem vypíchl oko. V chapadle držel ostré trubičky, zaměstnanec se pohyboval v místech,

kde být neměl, a nyní má nad obočím přibližně čtyřcentimetrovou jizvu," přidává příklad z praxe Jan Kupeček.

"K tomu, aby vám robot vypíchl oko, stačí jen malá síla. I když pojede pomalu a pozná, že naboural, pokud bude držet nůž a vy

budete na špatném místě, může vás píchnout. Je sice spolupracující, jezdí pomalu, ale oko vám stejně vypíchne, protože vás nevidí,"

doplňuje Kupeček.

Laik zvládne programování jen zčásti

Marketing koboty často vykresluje tak, že je zvládne naprogramovat i laik. Ovládání chapadla, komunikace s nadřazenou jednotkou

nebo odesílání dat se ale programuje stejně jako u běžných průmyslových robotů, tedy vytvořením kódu. Špatné naprogramování

může přinést řadu problémů: "Robot může odepnout výrobek, místo aby ho upnul. Může dát signál do linky, že odesílá dobrý kus a

poslat špatný. Může nabourat," vypočítává varianty Kupeček.

Co ale zvládne zaškolený pracovník jednoduše, je naprogramování dráhy. "Ta se na běžných robotech programuje tak, že je ovládáte

pomocí joysticku a postupně projíždíte jednotlivé body. To má tu nevýhodu, že musíte vždy jet osu po ose a častokrát se spletete. U

těch kolaborativních, spolupracujících robotů je chytnete za chapadlo, ručně projedete požadovanou dráhu a robot si ji

zapamatuje. Když máte překážky po cestě, snadno je dokážete obejít," popisuje Kupeček. Dráha ale tvoří jen asi 20 procent celé

aplikace.

– je neoplocený – zatímco klasický průmyslový robot je uzavřený v kleci, kolaborativní kolem sebe nemá žádné oplocení.

– je pomalejší – aby mohl spolupracovat bezpečně s člověkem, musí pracovat při nízkých rychlostech. Vlastnost zcela nevhodná do

velkých sériových výrob.

– snáze se programuje – říká se, že kobota zvládne naprogramovat i laik. Není to tak úplně pravda. Platí to ale pro část operací, při

kterých je robot naveden rukou člověka a rameno stroje si jednotlivé fáze úkonu zapamatuje. Třeba jak uchopit do ruky pánvičku na

palačinky.

– je lehčí – koboti jsou výrazně lehčí. Několik desítek kilogramů z nich dělá Davida v porovnání s tunovými průmyslovými Goliáši. Díky

tomu se mohou snadno přemisťovat tam, kde jsou potřeba. Jejich nízká hmotnost se projevuje také ve vyšší bezpečnosti při práci s

člověkem.

– má nižší nosnost – spolupracující roboti běžně unesou do deseti kilogramů, výjimečně pak kolem 35 kilo. Nosnost konvenčních

robotů může být řádově vyšší.

– jednoduše se instaluje – nainstalovat průmyslového robota může trvat týdny, kolaborativní se dá na výrobu připravit během

několika hodin.

– je bezpečnější – ačkoliv je tradiční robot uzavřený v kleci, při kontaktu s člověkem může způsobit vážné zranění. Koboti mají citlivé

senzory tlaku, a tak dokážou v setině sekundy zpomalit svoji rychlost či úplně zastavit.

Robotický opravář se zatím nekoná

Na trhu se vyskytuje stále více firem, které kolaborativní roboty vyrábějí. Tím se koboti zpřístupňují většímu okruhu uživatelů.

Trendem je také snaha o zjednodušení programů a zvyšování nosnosti kobotů. "Ještě před pěti lety unesli maximálně pět kilo, dnes

už mají nosnost i 35 kilogramů," popisuje Jan Kupeček. Trendem je podle něj také digitalizace stanic, kdy robot sám posílá informace

o počtu vyrobených kusů nebo pošle diagnostickou zprávu, že jeden z motorů se přehřívá.

V poslední době se také objevují roboti, kteří mají klasickou konstrukci, ale jejich povrch je opatřen umělou kůží. "Jde o látku

obsahující senzory schopné detekovat kontakt s vnějším prostředím a samozřejmě i s člověkem," říká Šebek z ČVUT.

Velkým trendem je všestrannost kobotů a jejich mobilita, aby bylo možné je snadno dopravit tam, kde budou provádět potřebnou

operaci. "Na to navazují univerzální uchopovače, které jsou schopné uchopit objekty různých tvarů, dále systémy strojového vidění

schopné nalézt libovolně orientovaný objekt například v krabici s dalšími díly, tento objekt uchopit a dále s ním pracovat," popisuje

Aleš Vysocký z VŠB – Technické univerzity Ostrava.


Budoucností kolaborativních robotů je rozšiřování z průmyslu do dalších oblastí společenského života. "Ještě jsme ale daleko od

doby, kdy k vám domů přijde opravář doprovázený robotem nesoucím mu nářadí, anebo dokonce přijde jen robotický opravář

sám," dodává Šebek.

K trendu rozšiřování do běžných oblastí života přispívají i české univerzity. Například zástupci katedry řídicí techniky FEL ČVUT a

její studenti vyvinuli kolaborativního robota v podobě již zmiňovaného robotického barmana a baristy. Barman i barista našli

využití na řadě společenských akcích jak na půdě ČVUT, tak i mimo ni. "V Testbedu pro Průmysl 4.0 nyní pracujeme na nové verzi

robotického barmana, který bude obsahovat řadu prvků Průmyslu 4.0 jako digitální dvojče, plánování objednávek. Očekáváme, že to

přispěje k popularizaci kolaborativní robotiky v jiném než průmyslovém prostředí," říká Pavel Burget, vedoucí Testbedu pro Průmysl

4.0 a spoluzakladatel firmy Factorio Solutions, která na projektu spolupracovala.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a robotizace.

URL| https://HN.HN.CZ/c1-66976190-kobot-s-robotem-si-nekonkuruji-spise-se-doplnuji


21. 9. 2021; Hospodářské noviny

Kobot s robotem si nekonkurují, spíše se doplňují

Kolaborativní roboti

Nehodí se na výrobu velkých sérií výrobků, na titěrnou práci, ale přesto jsou budoucností průmyslu. V továrně leští povrch nového

výrobku, kontrolují jeho kvalitu či pracují se svářečkou. V robobaru zase připravují zákazníkům cappuccino, malinové Daiquiri nebo

cokoliv, co si hosté objednají prostřednictvím tabletu. Kolaborativní roboti neboli koboti, kteří dokážou spolupracovat s člověkem,

jsou součástí strategie Průmyslu 4.0 a jakýmsi příslibem pracovišť budoucnosti, ve kterých bude zcela běžné, že vedle sebe pracuje

člověk a robot.

V současnosti to běžné není. Koboti nejsou vhodní pro řadu aplikací a své uplatnění nacházejí v provozech, které není možné zcela

automatizovat. Využívají se pro manipulace s lehčími díly nebo pro operace, které jsou prováděny souběžně s manuálními pracemi,

jako je třeba leštění povrchu nového výrobku.

Aby záda nebolela

Kolaborativní robot spolupracuje s člověkem a postupně s ním vykonává jednotlivé operace. Představa, že sedí vedle sebe a

společně něco montují, je ale mylná. "Kdybyste takhle s robotem něco montovali, znamenalo by to, že pracuje stejnou rychlostí jako

člověk, a to není účelem automatizace," zdůrazňuje Jan Kupeček, majitel společnosti ELPA Kupeček, která působí jako systémový

integrátor.

Koboti zvedají pro člověka těžké díly nebo vykonávají stále se opakující činnosti. Pracovník pak jen kontroluje nebo ladí případné

nesrovnalosti. Výhody pro zaměstnance jsou výrazné – zmizí bolesti zad z permanentních jednostranných pohybů s těžkými

předměty a minulostí jsou stereotypní činnosti. Sbohem, věčné a nudné utahování šroubů. Kobot si nestěžuje, protože jeho záda

nebolí a šrouby klidně utáhne tisíckrát.

Ideální aplikací je pro něj kontrola kvality. "K robotovi přijede od dopravníku výrobek a on zkontroluje, zda má všechny šrouby, že

sedí barvy a že spáry nejsou větší, než by měly být," popisuje Jan Kupeček.

Koboti jsou naopak zcela nevhodní tam, kde se manipuluje s těžkými břemeny, je vyžadována vysoká rychlost a přesnost nebo jde o

výrobu velkých sérií výrobků. Nejsou tedy náhradou za klasické průmyslové roboty, rozhodně jim nekonkurují a jsou spíše

rozšířením možností robotizace výroby.

Limitující nosnost

Jedním z velkých limitů, na které kolaborativní roboti narážejí, je jejich nosnost. Ta se navíc ještě snižuje při větším natažení ramene v

pracovním prostoru. "Pro manipulaci s těžšími předměty je proto nutné pečlivě navrhnout dráhu předmětu. Další variantou je

spolupráce několika robotů, typicky dvou, kteří společně manipulují s předmětem těžším, než je nosnost jednoho robota," říká

Michael Šebek z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického.

"Nosnost kolaborativních robotů, kteří jsou na trhu, se pohybuje přibližně od půl kilogramu do deseti kilogramů, v některých

případech mírně více. Hmotnost samotného robota je v nižších desítkách kilogramů," objasňuje Michael Šebek a přidává porovnání

s klasickými průmyslovými roboty, kteří manipulují s karoseriemi aut a mají nosnost několik set kilogramů.

Koboti toho moc neunesou, na druhou stranu se dají přemisťovat tam, kde jsou potřeba, a jejich nízká hmotnost má pozitivní vliv na

bezpečný kontakt s člověkem. Platí, že čím je robot těžší, tím delší čas nebo větší sílu potřebuje ke svému zastavení. "Delší čas

znamená nebezpečí pozdní reakce, pokud se člověk k robotu přiblíží, větší síla zase znamená nutnost větších motorů, což v důsledku

opět znamená nárůst hmotnosti," vysvětluje Šebek.

"Pro představu, průmyslový robot s nosností 30 kilo typicky váží několik set kilogramů. Je pak samozřejmě nemyslitelné, aby takový

robot narazil do člověka, protože by to mělo fatální následky," doplňuje Michael Šebek, proč je nutné u průmyslových robotů

zamezit přístupu člověka do pracovního prostoru, zatímco ti kolaborativní mohou s lidmi prostor sdílet.

Pozor na oči

Spolupráce s člověkem vytváří vysoké nároky na bezpečnost. Tu zajišťuje inteligentní senzorika umožňující detekovat kolize, která ale

často vyvolává pocit, že kobot nemůže za žádnou cenu nikoho zranit. "Kolaborativní robot je tak bezpečný, jak projektant pracoviště

navrhne," upozorňuje Aleš Vysocký z Katedry robotiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Jestliže je tedy

pracoviště navrženo špatně nebo obsluha udělá nějakou zásadní chybu, ke zranění dojít může – třeba když je potlačena podmínka


provozovat robota při nízkých rychlostech. "V tom případě mohou větší roboti při pohybu udeřit i takovou silou, jako by na vás

spadlo 150 kilogramů," nastiňuje Vysocký případ, který by měl fatální důsledky zejména v oblasti hlavy.

Pro bezpečnost je důležité zabývat se také veškerým vybavením manipulátoru. "Pokud nezjišťujeme sílu úchopu čelistí připojeného

uchopovače, může dojít ke skřípnutí prstů. Když máme bezpečný uchopovač, ale manipulujeme s plechem, který má ostré hrany,

může dojít k pořezání. Nebo když robot nese hořák svářečky, rychle rotující brusný kotouč nebo šroubovák s ostrým hrotem, vždy

vzniká riziko od nesené technologie," pokračuje ve výčtu nebezpečných situací Vysocký.

"Byl jsem ve firmě, kde pracovníkovi robot málem vypíchl oko. V chapadle držel ostré trubičky, zaměstnanec se pohyboval v místech,

kde být neměl, a nyní má nad obočím přibližně čtyřcentimetrovou jizvu," přidává příklad z praxe Jan Kupeček.

"K tomu, aby vám robot vypíchl oko, stačí jen malá síla. I když pojede pomalu a pozná, že naboural, pokud bude držet nůž a vy

budete na špatném místě, může vás píchnout. Je sice spolupracující, jezdí pomalu, ale oko vám stejně vypíchne, protože vás nevidí,"

doplňuje Kupeček.

Laik zvládne programování jen zčásti

Marketing koboty často vykresluje tak, že je zvládne naprogramovat i laik. Ovládání chapadla, komunikace s nadřazenou jednotkou

nebo odesílání dat se ale programuje stejně jako u běžných průmyslových robotů, tedy vytvořením kódu. Špatné naprogramování

může přinést řadu problémů: "Robot může odepnout výrobek, místo aby ho upnul. Může dát signál do linky, že odesílá dobrý kus a

poslat špatný. Může nabourat," vypočítává varianty Kupeček.

Co ale zvládne zaškolený pracovník jednoduše, je naprogramování dráhy. "Ta se na běžných robotech programuje tak, že je ovládáte

pomocí joysticku a postupně projíždíte jednotlivé body. To má tu nevýhodu, že musíte vždy jet osu po ose a častokrát se spletete. U

těch kolaborativních, spolupracujících robotů je chytnete za chapadlo, ručně projedete požadovanou dráhu a robot si ji

zapamatuje. Když máte překážky po cestě, snadno je dokážete obejít," popisuje Kupeček. Dráha ale tvoří jen asi 20 procent celé

aplikace.

Robotický opravář se zatím nekoná

Na trhu se vyskytuje stále více firem, které kolaborativní roboty vyrábějí. Tím se koboti zpřístupňují většímu okruhu uživatelů.

Trendem je také snaha o zjednodušení programů a zvyšování nosnosti kobotů. "Ještě před pěti lety unesli maximálně pět kilo, dnes

už mají nosnost i 35 kilogramů," popisuje Jan Kupeček. Trendem je podle něj také digitalizace stanic, kdy robot sám posílá informace

o počtu vyrobených kusů nebo pošle diagnostickou zprávu, že jeden z motorů se přehřívá.

V poslední době se také objevují roboti, kteří mají klasickou konstrukci, ale jejich povrch je opatřen umělou kůží. "Jde o látku

obsahující senzory schopné detekovat kontakt s vnějším prostředím a samozřejmě i s člověkem," říká Šebek z ČVUT.

Velkým trendem je všestrannost kobotů a jejich mobilita, aby bylo možné je snadno dopravit tam, kde budou provádět potřebnou

operaci. "Na to navazují univerzální uchopovače, které jsou schopné uchopit objekty různých tvarů, dále systémy strojového vidění

schopné nalézt libovolně orientovaný objekt například v krabici s dalšími díly, tento objekt uchopit a dále s ním pracovat," popisuje

Aleš Vysocký z VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Budoucností kolaborativních robotů je rozšiřování z průmyslu do dalších oblastí společenského života. "Ještě jsme ale daleko od

doby, kdy k vám domů přijde opravář doprovázený robotem nesoucím mu nářadí, anebo dokonce přijde jen robotický opravář

sám," dodává Šebek.

K trendu rozšiřování do běžných oblastí života přispívají i české univerzity. Například zástupci katedry řídicí techniky FEL ČVUT a

její studenti vyvinuli kolaborativního robota v podobě již zmiňovaného robotického barmana a baristy. Barman i barista našli

využití na řadě společenských akcích jak na půdě ČVUT, tak i mimo ni. "V Testbedu pro Průmysl 4.0 nyní pracujeme na nové verzi

robotického barmana, který bude obsahovat řadu prvků Průmyslu 4.0 jako digitální dvojče, plánování objednávek. Očekáváme, že to

přispěje k popularizaci kolaborativní robotiky v jiném než průmyslovém prostředí," říká Pavel Burget, vedoucí Testbedu pro Průmysl

4.0 a spoluzakladatel firmy Factorio Solutions, která na projektu spolupracovala.

Představa, že kobot s člověkem sedí vedle sebe a společně něco montují, je mylná. Kobot ? je neoplocený – zatímco klasický

průmyslový robot je uzavřený v kleci, kolaborativní kolem sebe nemá žádné oplocení. ? je pomalejší – aby mohl spolupracovat

bezpečně s člověkem, musí pracovat při nízkých rychlostech. Vlastnost zcela nevhodná do velkých sériových výrob. ? snáze se

programuje – říká se, že kobota zvládne naprogramovat i laik. Není to tak úplně pravda. Platí to ale pro část operací, při kterých je

robot naveden rukou člověka a rameno stroje si jednotlivé fáze úkonu zapamatuje. Třeba jak uchopit do ruky pánvičku na palačinky.

? je lehčí – koboti jsou výrazně lehčí. Několik desítek kilogramů z nich dělá Davida v porovnání s tunovými průmyslovými Goliáši. Díky

tomu se mohou snadno přemisťovat tam, kde jsou potřeba. Jejich nízká hmotnost se projevuje také ve vyšší bezpečnosti při práci s

člověkem. ? má nižší nosnost – spolupracující roboti běžně unesou do deseti kilogramů, výjimečně pak kolem 35 kilo. Nosnost

konvenčních robotů může být řádově vyšší. ? jednoduše se instaluje – nainstalovat průmyslového robota může trvat týdny,

kolaborativní se dá na výrobu připravit během několika hodin. ? je bezpečnější – ačkoliv je tradiční robot uzavřený v kleci, při

kontaktu s člověkem může způsobit vážné zranění. Koboti mají citlivé senzory tlaku, a tak dokážou v setině sekundy zpomalit svoji

rychlost či úplně zastavit.

Foto: Rychlý i kolaborativní. Kobot řady Swifti od firmy ABB dokáže pracovat rychle jako průmyslový robot, ale může i spolupracovat

s člověkem. Dokáže detekovat přítomnost člověka ve svém pracovním prostoru a automaticky zpomalit či úplně zastavit svůj pohyb.

Foto: Pro lehčí práci. Nosnost současných kolaborativních robotů se pohybuje přibližně od půl kilogramu do deseti kilogramů, v

některých případech mírně více. Hmotnost samotného robota je v nižších desítkách kilogramů.

Foto: Kuka Robotics

Foto: ABB


O autorovi: Miroslava Kohoutová, autori@economia.cz


21. 9. 2021; Blesk.cz

Robot iCub je jako čtyřleté dítě: Výzkumníci z ČVUT ho učí, jak se bezpečněji pohybovat mezi lidmi

Budoucnost robotiky tak, jak ji známe z vědecko-fantastických filmů, možná není tak daleko. ČVUT pořídila za 6,35 milinů korun

prvního robota svého druhu v Česku, který se orientuje ve svém okolí pomocí hmatu. Funguje díky díky čtyřem tisícům senzorů

zabudovaných v elektronické kůži. Skupina vědců Matěje Hoffmanna z ČVUT chce pomocí hmatu umožnit robotovi, aby se

"nakalibroval" podle okolí. Vědec také promluvil o tom, jestli má strach z robotí nadvlády.


Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte.

Místo kloubů a svalů jej ovládá 53 elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů.

Jeho cena se pohybuje okolo 250 tisíc eur (cca 6,35 milionu korun). Je prvním robotem svého druhu v České republice. Navržen byl

několika evropskými univerzitami, život mu vdechnul Italský technologický institut z Janova.

Humanoidova tělesná schránka se v důležitých věcech podobá té lidské. "Má nejen rozměry čtyřletého dítěte, ale je blízký i po

motorické a smyslové stránce.

Kromě zraku a sluchu je unikátní v tom, že má citlivou kůži po celém těle.

"A právě hmat, který je pro člověka tak důležitý, robotům doposud úplně chyběl," řekl Blesku vedoucí výzkumník Matěj Hoffmann.

Vědci používají na robota algoritmy, pomocí kterých se učí jako lidské dítě.

Nevyhubí nás jednou roboti?

Strach s apokaliptické budoucnosti, kde roboti téměř vyhubili lidstvo, jako ve filmu Terminátor, Matěj Hoffmann nemá. Ani zdaleka

zatím nejsou na takové úrovni.

"Právě proto, že s roboty denně pracuji, vidím, jak na tom opravdu jsou,"

říká. Ve svém výzkumu se inspiruje vývojem dětí v prvních dvou letech života právě proto, že jde o základ, který robotům chybí.

"Pokud bychom roboty nechali o samotě, naší jedinou starostí by zatím bylo, aby se nerozbili," dodává.

Obří projekt

Už dlouhých 15 let probíhá po celém světě výzkum na celkem 47 robotech iCub.

Některé týmy se zaměřují na chůzi a balancování, jiné na rozpoznávání předmětů, a další třeba na jazykový vývoj a komunikaci s

člověkem. "V mé skupině hodně cílíme právě na hmat, kterým byl iCub obdařen později. V raném dětství, kdy je zrak velmi omezený,

hraje právě hmat klíčovou roli," popisuje vědec.

Dotyková zpětná vazba umožňuje si doslova osahat svět okolo a vytvořit si jeho první modely.

"Díky hmatu se může robot např. sám 'nakalibrovat' - naučit se, jaké má jeho tělo rozměry a možnosti,"

doplňuje. Robot tak může prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně dá potenciál rozvíjet

podobný typ poznání či orientace v prostoru.

Vědci z katedry kybernetiky FEL ČVUT chtějí s iCubem napodobit celou vývojovou cestu. Matěj Hoffmann s týmem svých pěti kolegů

vytvořili umělou neuronovou síť jako mapu povrchu kůže robota.

V současné chvíli pracují na propojení s dalšími smysly – například zrakem.

Získání robota iCub může být podle Hoffmanna i vstupenkou do dalších mezinárodních projektů a ČVUT i Praha se dostávanou na


mapu humanodiní a kognitivní robotiky v celosvětovém měřítku.


URL| https://www.blesk.cz/clanek/690502/robot-icub-je-jako-ctyrlete-dite-vyzkumnici-z-cvut -ho-uci-jak-se-bezpecneji-pohybovat-

mezi-lidmi


21. 9. 2021; Lupa.cz

Jak skypovat z oceánu? Námořníci jsou závislí na pomalém Iridiu a Inmarsatu, změnu mohou přinést malé družice a Starlink

K internetu se dá dnes připojit po celém světě. Rychlosti přenosu dat jsou ale mimo terestrické sítě na úrovni dial-upu.

Pozemní mobilní sítě prošly v uplynulých letech bouřlivým vývojem, kdy nejen v civilizovaných, ale už i rozvojových částech světa

začíná být v obydlených oblastech standardem mobilní připojení k internetu prostřednictvím sítí čtvrté generace s postupným

přechodem na 5G.

V neobydlených oblastech a hlavně na moři ve větší vzdálenosti od pobřeží jsou ale běžní uživatelé stále závisí na satelitních

systémech, jejichž přenosové rychlosti připomínají retro výlet do 90. let.

"Nejvýznamnějšími poskytovateli telekomunikačních služeb na lodích jsou dnes Inmarsat, Iridium, Thuraya a Globalstar. Co se

pokrytí týče, s Iridiem se lze dovolat všude, i na pólu. Inmarsat má pokrytí jen do 70° severní nebo jižní zeměpisné šířky. Globalstar

má dost omezené pokrytí, ale je dobře pokrytý kolem Ameriky a Evropy. Thuraya má dobré pokrytí v evropských horách. Pokud se

bavíme o rychlostech, v síti Iridium se rychlost řádově pohybuje do 9 kb/s. U Inmarsat se dostáváme až k 348 kb/s. Thuraya a Global

Star jen kolem 2 nebo 9 kb/s," vysvětluje mořeplavec a odborník na družicové systémy Petr Ondráček z FEL ČVUT.

"Komerční plavidla využívají profesionální terminály umožňující výrazně vyšší přenosové rychlosti například pro přenos HD videa,

ale cenově jsou takové služby pro běžného smrtelníka nedostupné," dodává.

Petr Ondráček se před deseti lety pokusil o nonstop plavbu kolem světa, která skončila neúspěšně u Nového Zélandu. Vedle toho

podnikl plavby například k Hornově mysu a nyní pracuje na projektu obeplutí Arktidy. Vedle toho působí jako výzkumník na Fakultě

elektrotechnické ČVUT, kde se zabývá problematikou družicového spojení.

Rychlost spojení závisí ale také na terminálu, který má mořeplavec k dispozici. V síti BGAN (Inmarsat) jsou pro hlasové a datové

služby k dispozici ruční terminály IsatPhone Pro a IsatPhone 2, které poskytují dial-up připojení o rychlosti 2,4 kb/s. Terminál

Explorer 300 pak umožňuje spojení až 348 kb/s download a 240 kb/s upload.

"Dá se s tím i skypovat, byť kvalitou to odpovídá spíše horšímu spojení na zemi. Záběry z mé plavby v tomto rozlišení ale použila i

televize," vzpomíná Ondráček na přenosy ze své plavby kolem světa. K síti Iridium se pak lze z moře připojit přes starší telefon

Motorola 9505 nebo novější (a dražší) Iridium 9555, případně klimaticky odolný Iridium Extreme 9575. Síť ale nabízí jen dial-up

spojení o rychlosti 2,4 kb/s bez komprese nebo 9,6 kb/s s kompresí. Přenosy o obdobné rychlosti umožňují i zařízení operátorů s

menším pokrytím Globalstar nebo Thuraya.

Vedle připojení k internetu pak satelitní systémy umožňují i telefonní hovory, posílání SMS a e-mailu nebo přijímání zpráv o počasí.

"To je na lodi to zásadní, co člověk potřebuje. Byť s rozvojem dálkových plaveb a zároveň sociálních sítí se zvyšuje i poptávka po

využívání datových služeb kvůli online hovorům nebo posílání velkých souborů," vysvětluje Ondráček.

Kromě toho satelitní systémy umožňují i trvalý tracking plavidla s promítáním polohy do Google Maps neb spojení se záchrannými

centry v případě potíží. "Například vaše rodina může vidět zhruba každých pět až deset sekund, kde se nacházíte, jakou máte

rychlost větru i jestli vám teče do lodi. Dá se to využít i v přístavu, kdy nejste na lodi a potřebujete sledovat její případný pohyb."

Rozbouřené moře satelitům nevadí

K navázání satelitního spojení z odlehlých míst slouží terminály, které vypadají jako mobilní telefon nebo kapesní GPS. Zařízení lze

obvykle spárovat s chytrým telefonem. Pro udržení spojení obvykle stačí jen anténa vestavěná přímo do terminálu, která má


podobu malého pendreku.

"Satelitní parabolu lze na loď také umístit, ale na menších plavidlech je to hodně komplikované. Pro Inmarsat a Iridium stačí obvykle

vestavěné antény. Spolehlivější spojení se dá u Iridia dosáhnout pomocí venkovní antény v podobě hříbku, která se obvykle umísťuje

na zadní zábradlí nebo nástavbu na zádi lodi, kde bývá i radar a solární panely," dodává Ondráček s tím, že u moderních

laminátových lodí mohou být terminály umístěné i uvnitř plavidla, protože tento materiál neruší satelitní signál.

U kovových lodí, které jsou v rekreační plavbě méně časté kvůli vysoké ceně, je třeba anténu umístit na nástavbu lodi, a to co

nejblíže k hladině, aby se anténa houpala co nejméně.

"Naopak vrchol stěžně je pro instalaci antény nejméně vhodný, protože pokud má plavidlo třeba dvacetimetrový stěžeň, může na

jeho vrcholku dojít s každou vlnou k několikametrovému výkyvu. Naštěstí v případě Iridia není potřeba anténu směřovat přímo na

satelit. Tento systém využívá orbitální družice, kterých je několik a při pohybu na oběžné dráze si předávají informace. Nasměrování

tak není nutné, protože když spojení s jednou družicí vypadne, převezme ho druhá. Naopak Inmarsat využívá geostacionární

družice, takže je potřeba anténu nasměrovat. Ale mám odzkoušeno, že se dá nasměrování udržet i v ruce. Pokud víte, kde se družice

nachází, vezmete si kompas a podle indikátoru síly signálu se snažíte držet anténu tak, aby byl signál co nejsilnější."

Autor: Petr Ondráček

Terminál Garmin inReach zavěšený na palubě lodi Bagatela. Systém funguje v síti Iridium.

"Samozřejmě ale může nastat problém třeba při přenosu fotek nebo videí. Využíval jsem připojení přes FTP server. Ty ale mají tu

nectnost, že než začnou komunikovat s klientem, tak si musí vyměnit mnoho informací. A než navážete skutečné spojení, může to

několikrát vypadnout. Několikrát jsem už zažil, že se spojení rozpadlo a musel jsem ho několikrát opakovat. A to pak samozřejmě

stojí více peněz," dodává mořeplavec.

Nutnost využívat co nejmenší anténu ale může v námořních podmínkách zpomalit zavádění systému Starlink, který sice nabízí

relativně levné a vysoké rychlosti přenosu dat (a to nejspíš brzy už i v Česku), ale spojení se zatím neobejde bez velké talířové antény.

"Myslím ale, že pokud má být ten systém užitečný, musí se vyřešit otázka mobility a určitě dojde k vývoji malých antén, jako k tomu

došlo u Inmarsatu a Iridia. A pokud anténa bude mít do dvaceti nebo třiceti centimetrů, tak to na lodi nebude problém," dodává

mořeplavec s tím, že velké námořní lodě využívají speciální parabolické antény, které jsou na satelit směrovány gyroskopicky.

Autor: Petr Ondráček

Terminál Inmarsat Explorer po 11 měsících na moři.

Co se týče vlivu extrémních námořních podmínek na terminály, tam podle Ondráčka záleží na provedení konkrétního výrobce.

Některá zařízení jsou velmi kvalitní, jiná na moři příliš dlouho nepřežijí.

"Životnost záleží na kvalitě zatěsnění, navíc terminály by měly být vyplněné dusíkem, aby v nich nedocházelo ke kondenzaci vody.

Například terminál Motorola pro Inmarsat mi přestal fungovat po roce. Začal povrchově korodovat, navíc tento terminál využívá

plastové rámečky, které se při pádu rozbijí, a na lodi vám něco padá neustále. Některá zařízení mají i velmi pofiderně vyrobené

ovládací prvky, například tlačítka. Naopak s Iridiem jsem žádné problémy nezaznamenal, terminály tohoto systému jsou vyrobené

opravdu kvalitně a přežily i několik pádů. Je to ale také otázka ceny. Profesionální terminály se pohybují kolem půl milionu korun.

Běžné kolem patnácti nebo dvaceti tisíc."

Budoucnost je v malých družicích, říká mořeplavec

Nízké přenosové rychlosti jsou podle Ondráčka kvůli rostoucím nárokům na objemy přenesených dat do budoucna neudržitelné.

Problém ale je, že na rovníkové geostacionární dráze už není pro další družice místo.

"Operátoři proto začnou využívat spíš menší družice na nižších oběžných drahách. Problém je, že nepokryjí tak velký prostor jako ty

geostacionární, takže jich musí být podstatně více. Nabízejí ale zase vyšší přenosové rychlosti a je to také otázka ceny. Jakmile se

využívání satelitního spojení více rozšíří, vzroste počet zákazníků, což způsobí i tlak na cenu spojení, která je dnes velmi vysoká.

Otázkou také je, jak s trhem zahýbe Starlink a jestli pronikne i do námořní dopravy. A také jestli se mobilní operátoři a satelitní

operátoři spojí, aby začali nabízet kombinované služby. Taková byla kdysi myšlenka Iridia, že terminály se budou řídit podle toho,

jaký druh signálu je na místě k dispozici, a měly přepínat mezi terestrickou a satelitní sítí. Mobilní operátoři ale pak nabídli tak nízké

ceny, že pro Iridium bylo nemožné poskytovat služby za stejných podmínek. Ale pokud Starlink srazí cenu dolů, tak podle mě vývoj

povede k tomuto hybridnímu spojení. Ostatně, v posílání textových zpráv to tak už funguje."

Kromě posílání fotek a videí na sociální sítě mají ale satelitní systémy v námořní plavbě dnes i mnohem důležitější úkol, a to

záchranu životů a majetku v případě ztroskotání plavidla. Ostatně zajištění vyšší bezpečnosti námořní dopravy byl i jeden z důvodů,

proč na konci 70. let začal vznikat systém Inmarsat.

Dnes mají mořeplavci k dispozici nouzové systémy, které podle Ondráčka fungují spolehlivě. "Z hlediska bezpečné plavby jde o

zásadní technologii. Poskytuje možnost přivolání záchrany a komunikace se zachránci. Například systém Cospas-Sarsat funguje na


principu bójí, které po vhození do vody začnou vysílat údaje o poloze a umožní i komunikovat se zachránci. Běžné radiobóje toto

neumí, ty jen vysílají nouzový signál a údaje o poloze," uzavírá Ondráček.


URL| https://www.lupa.cz/clanky/jak-skypovat-z-oceanu-namornici-jsou-zavisli-na-pomalem-iridiu-a-inmarsatu-zmenu-mohou-

prinest-male-druzice-a-starlink/


21. 9. 2021; startupjobs.cz

Systém sledování vitálních funkcí vojáků zefektivní záchranný proces na bojišti. Na projektu americké univerzity se podílí i ČVUT

Tým odborníků z Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) spolupracuje s Univerzitou Johnse Hopkinse,

Univerzitou obrany, Armádou ČR a NATO na inovativním systému sledování vitálních funkcí vojáků. Technologie umožní odhadnout

zdravotní stav ještě před samotným fyzickým vyšetřením a díky tomu naplánovat prioritu ošetření například v případě hromadného

zranění. To zvýší šanci na záchranu života vážně raněných, ale také celkovou pravděpodobnost přežití v rámci skupiny.

Pokud na bojišti dojde ke zranění, je potřeba jednat rychle. První pomoc zpravidla zajišťuje vyškolený člen jednotky, tzv. combat life

saver (CLS), který vojáka ošetří přímo na místě. Tím se překlene fáze mezi zraněním a odbornou pomocí zdravotníka, který může být

vzdálený několik minut. Teprve třetím krokem je v rámci odsunového systému evakuace vojáka na obvaziště nebo přímo do polní

nemocnice, která se nachází v bezpečné zóně. Hlavní roli v záchranném procesu hraje čas, první pomoc musí být poskytnuta v

průběhu prvních deseti minut. Je potřeba co nejdříve provést život zachraňující úkony a stabilizovat raněného pro odsun. Pokud je

zraněných víc, je nezbytné stanovit prioritu jejich ošetření.

To může v nepřehledné a nebezpečné situaci představovat zásadní problém. Zorientovat se ve zdravotním stavu jednotlivých členů

jednotky, roztřídit je podle závažnosti zranění a rozhodnout o nejefektivnějším postupu má pomoci systém pro sledování vitálních

funkcí vojáků. Na jeho vývoji se podílí i tým výzkumníků z Fakulty elektrotechnické (ČVUT FEL) v Praze ve spolupráci s kolegy z

americké Univerzity Johnse Hopkinse, Univerzity obrany, Armády ČR, NATO Allied Command Transformation Innovation Hub a Def

Sec Innovation Hub.

"Primárním cílem je zvýšit pravděpodobnost přežití zraněných vojáků. Systém pomůže CLS na základě jednoduché přehledné

informace prioritizovat ošetření a odsun raněných, spíše se ale data využijí hlavně v dalších fázích. Lékař má více informací, vidí

průběh vitálních funkcí a na základě toho může zvolit optimální postup," uvádí hlavní přínosy monitorovacího systému v boji doc.

Miroslav Bureš z laboratoře inteligentního testování systémů na katedře počítačů ČVUT FEL. Dodává, že zařízení může využít

například i velitel jednotky. Mapová aplikace mu umožní vidět jednotlivé členy, případná zranění a polohu, což usnadní operativní

rozhodování v průběhu boje. "Vytváříme náš systém jako takovou stavebnici. Data jsou k dispozici v podstatě v jakémkoliv okamžiku

a záleží na konkrétní situaci, jak se nakonfiguruje," doplňuje.

Nekomfortní hardware by mohla vyřešit chytrá tkanina

"Máme první prototyp systému. Pro sledování životních funkcí aktuálně používáme technologii Flexi Guard. Je to sada dvou senzorů

od kolegů z Fakulty biomedicínského inženýrství, které sbírají široké spektrum informací o životních funkcích. Jedná se o elektrody,

které se dají na hrudní pás pod neprůstřelnou vestu. Přesností se blíží lékařskému přístroji," popisuje Bureš. Zatímco například

běžně dostupné taktické hodinky mají průsvitový oxymetr, akcelerometr, GPS, gyroskop a měří povrchovou teplotu a tepovou


frekvenci, Flexi Guard dokáže změřit řadu dalších funkcí, navíc výrazně přesněji. Mezi monitorované parametry dále patří dechová

frekvence, tělesná teplota, vnitřní teplota, vlhkost pod oděvem, tepová frekvence je odvozená z EKG signálu. Důležitou vlastností

senzorů je odolnost, fungují spolehlivě i ve ztížených podmínkách, jako je například vysoká teplota během požáru, a vydrží i

dekontaminaci.

Následná práce se zjištěnými informacemi běží ve dvou režimech. Buď se data přenášejí po síti na serverovou část, kde je pak může

sledovat velitel jednotky nebo lékař, nebo se jen ukládají v zařízení, které má voják u sebe. To platí v případě, že je potřeba dodržovat

rádiový klid, tedy nutnost nevysílat kvůli možnému prozrazení polohy. "V takové situaci jsou data jen uložená v zařízení u vojáka, a

buď se pomocí nějakého velice slabého signálu mohou přenést na vzdálenost několika metrů, nebo si je lékař načte dodatečně,"

vysvětluje Bureš. Serverová část je implementovaná jako webová aplikace s otevřeně napsaným kódem, aby se dal dobře integrovat

do různých systémů.




20. 9. 2021; vedavyzkum.cz

Na finále soutěže Falling Walls Lab bude Česko reprezentovat Michaela Vojníková z CEITEC VUT

V prostorách Galerie Národní technické knihovny (NTK) v Kampusu Dejvice se v úterý 14. září 2021 uskutečnilo celostátní finále již

šestého ročníku mezinárodní soutěže Falling Walls Lab Czech Republic 2021 pořádané ve spolupráci NTK, Německé akademické

výměnné služby (DAAD) a Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze. Zjistěte, kdo tentokrát zabodoval.

Vítězkou soutěže určené mladým vědcům a inovátorům se stala studentka CEITECu Vysokého učení technického v Brně (VUT)

Michaela Vojníková se svou prezentací Jak zbořit zdi regenerace nervových vláken. Na druhém místě se umístila Megi Mejdrechová z

Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) s prezentací Jak zbořit zdi nezdravé manuální produkce. Třetí místo

obsadil Pavel Ruzyak ze sdružení Osvěta, z.s., který svou prezentací bořil zdi výroby filmů pro zrakově postižené.

Cenu publika získala vítězka Michaela Vojníková. Michaela zároveň obdržela z rukou zástupce společnosti xITEE jako sponzorujícího

partnera soutěže, pana Rainera Schumachera, šek na 1 000 EUR a také plně hrazenou cestu na celosvětové finále Falling Walls Lab

Global Finale, které se uskuteční 7. listopadu 2021 v Berlíně, na kterém bude Michaela reprezentovat Českou republiku. "Tato soutěž

pro mě byla něčím, čeho jsem opravdu chtěla dosáhnout. Jakožto PhD studentku mě to nastartuje a věřím, že mi vítězství pomůže s

rozvojem mé kariéry," uvedla Michaela Vojníková a také se s portálem Vědavýzkum.cz podělila o to, že ne vždy do ní její pedagogové

vkládali naděje. "Můj pan učitel na chemii na střední škole, mi přitom vždy říkal, že se nikam nedostanu, že pro to nejsme ta správná

osoba."

"Rád jsem přivítal právě u nás v Národní technické knihovně ty nejlepší a nejodvážnější z nastupující generace mladých vědců a

inovátorů z českých škol a ústavů, kteří svými výkony a především tématy svých prezentací dokázali, že ve své výzkumné práci nejen

dosahují skvělých výsledků, ale současně souzní s celospolečenskými tématy. Věřím, že mezinárodní spolupráce je klíčem k rozvoji

osobností, proto Falling Walls Lab představuje obrovský potenciál pro tyto mladé lidi. Budu proto Michaele na listopadovém

celosvětovém finále v Berlíně držet palce!" říká ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda.

"Během finálového večera jsme měli možnost zhlédnout jednu inovativní prezentaci vedle druhé. Ukázalo se tedy, že mladí vědci z

České republiky mají světu opravdu co nabídnout! Mezi tématy převažovaly nápady, jak pomoci lidem se zdravotním

znevýhodněním či jak přispět k udržitelnému životu ve zdravém prostředí. Atmosféra večera byla skutečně inspirující," uvádí vedoucí

týmu Německé akademické výměnné služby (DAAD) Praha Barbora Boušová.

Porota vybírala z celkem čtrnácti finalistů a hlavními třemi kritérii hodnocení byly průlomový faktor, relevance a dopad, struktura a

výkon. V porotě zasedli Markéta Klíčová - studentka Technické univerzity v Liberci a vítězka celostátního finále soutěže v roce 2018,

Petr Slavíček - profesor fyzikální chemie z Ústavu fyzikální chemie VŠCHT, Markéta Přenosilová - ředitelka odboru startupů agentury

CzechInvest, Michal Pěchouček - profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT, Zuzana Bahulová Oharek - zlínská designérka a

animátorka a jako předseda poroty usedl Alexander Puk - vedoucí odboru pro hospodářství a vědu Velvyslanectví spolkové

republiky Německo v Praze.

Zdroj: Národní technická knihovna


Foto: Pavlína Jáchymová

redakčně upraveno


URL| https://vedavyzkum.cz/z-domova/z-domova/na-finale-souteze-falling-walls-lab-bude-cesko-reprezentovat-michaela-vojnikova-

z-ceitec-vut


20. 9. 2021; E15

Modernizace tepláren: Největší smysl má plyn, čas se ale krátí

Do roku 2030 by měla přejít většina českých uhelných tepláren na ekologičtější zemní plyn. Je totiž jedinou reálnou alternativou,

která dokáže při plnění emisních cílů zajistit stávající spotřebu českých domácností i průmyslových podniků. Času na využití

transformačních dotací už není nazbyt.

S projekty na plynofikaci je potřeba začít co nejdříve, aby teplárny stihly využít dostupné veřejné finanční prostředky. Modernizaci

jim chtějí usnadnit i samotné plynárenské firmy. Teplárny v Česku zásobují teplem více než 4 miliony lidí. Polovina z této energie se

vyrábí z uhlí. To je také důvod, proč vypouštějí asi čtvrtinu všech českých emisí oxidu uhličitého.

Právě teplárenství je jeden ze sektorů, které do konce desetiletí projdou výraznou proměnou, aby se podařilo splnit klimatické cíle, k

nimž se Česko zavázalo. Podle dohody evropských zemí se mají emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 snížit o 55% ve srovnání

s rokem 1990. "Aby to teplárny splnily, musí okamžitě začít hledat ekologičtější alternativy svých zdrojů. Dostupným a rychlým

řešením je přechod na zemní plyn, který může produkci CO2 snížit ve srovnání s rokem 2019 téměř o 50 %," říká Filip Dostál, vedoucí

oddělení Business Development skupiny GasNet, která je největším distributorem plynu v Česku. Donedávna se předpokládalo, že

hlavní fáze transformace teplárenství proběhne před rokem 2030. Vedle zvyšujících se evropských limitů pro skleníkové plyny i

znečišťující látky tlačí na rychlejší změnu také rekordní cena emisních povolenek. Už od roku 2018 je totiž výhodnější spalovat v

teplárnách zemní plyn, zatímco uhlí se stalo finančně nákladnější variantou. Podle studie Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

lze předpokládat, že 85 % výrobní základny českého teplárenství projde rekonstrukcí do konce dekády a poslední zbývající zařízení

spalující uhlí budou vyřazena do roku 2035. Očekává se přitom, že hlavní náhradou se stane právě zemní plyn. Z něj se zatím vyrábí

asi pětina tepla pocházejícího z tepláren, jeho podíl by měl ale narůst na polovinu.

Proč právě plyn

Plyn nabízí způsob, jak zachovat systém dálkového vytápění, který v některých případech nabízí nejefektivnější způsob využití

tepelné energie. Biomasa může uhlí nahradit jen v menších teplárnách - její dodávky pro větší zdroje by totiž byly neudržitelné.

"Přechod tepláren na zemní plyn podporujeme i proto, že přináší teplárnám mnoho výhod. V prvé řadě je to jeho reálná dostupnost

pro většinu teplárenských provozů.

Úroveň plynofikace v Česku patří k nejvyšším v Evropě. Pro provozovatele tepláren je velmi důležitý i fakt, že plynárenská síť je téměř

ve všech městech s více než 2000 obyvateli.

Celá soustava byla navíc vybudována s předpokladem vyšších odběrů, než máme v současnosti" říká Filip Dostál ze skupiny GasNet.

České teplárny budou muset do přechodu z uhlí na plyn do roku 2030 investovat přibližně 100 miliard korun, vyplývá ze studie

ČVUT. Řada projektů už přitom běží. Polostátní ČEZ už na plyn převedl teplárny ve Vítkovicích a začal s modernizací zdroje v Mělníku,

přechod na plyn čeká i černouhelné Dětmarovice.


"Dobrým příkladem úspěšného využívání zemního plynu je provoz v Náchodě, kde například emise tuhých znečišťujících látek díky

modernizaci poklesly o 99 %," dodává Dostál.

Čas se krátí

Teplárenské provozy ale mají na přechod k plynu poměrně omezený čas. Finanční kompenzace za vysokou cenu emisních

povolenek, na kterou by mohly mít teplárny nárok podle projednávané novely zákona o podporovaných zdrojích energie, jim sice

poskytuje prostor i finance na to, aby se na přechod k ekologickým palivům připravily. Realizace větších projektů ale trvá i několik let.

V potaz je totiž potřeba vzít například časovou náročnost související se stavebním řízením a řešením majetkoprávních vztahů.

Navíc není jasné, jak dlouho bude možné plynové projekty podporovat z veřejných zdrojů. Evropská komise totiž zemní plyn

považuje pouze za přechodné palivo, jehož využití bude muset být ve střednědobém horizontu nahrazeno biometanem nebo

vodíkem.

V následujících několika letech se tak teplárnám nabízí unikátní příležitost využít podporu například z evropského Modernizačního

fondu. Z něj by Česko mohlo - v závislosti na cenách emisních povolenek, ze kterých je financován - získat 200 až 300 miliard korun.

Pro modernizaci tepláren by přitom mělo být vyhrazeno 26 % z této částky. Další peníze jsou k dispozici v Národním fondu obnovy

nebo Fondu pro spravedlivou transformaci. GASNET. CZ 555 90 10 10

Foto:


20. 9. 2021; fdrive.cz

České elektrické formule eForce letos sbíraly úspěchy napříč Evropou

Tým eForce českých studentů z ČVUT funguje už od roku 2010

V současné době mají kromě pilotované elektrické formule i jednu autonomní

V letošní sezóně sbírali úspěchy napříč Evropou, jeden závod ještě mají před sebou

První česká elektrická formule začala vznikat už v roce 2010 a poprvé na závody vyrazila v roce 2012. Nesla označení FSE.01 a postavil

ji tým eForce, který je složený ze studentů Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní na ČVUT v Praze. Současná verze FSE.X je již

desátou generací elektrické formule tohoto týmu, jen některé roky byly revoluční, některé spíše evoluční. Malé změny navenek

nemusí znamenat malé změny uvnitř. V tomto případě jde o nový model, který tým postavil pro sezónu 2020 jako FSE.09. Tehdy

ovšem kvůli pandemii žádné závody nebyly, tak letos studenti elektrotechniky vyrazili na závody v Česku i napříč Evropou s

vylepšenou verzí FSE.X.

Absolutní novinkou týmu eForce je autonomní formule

Zároveň ale tým eForce vstoupil do letošní sezóny s absolutní novinkou. V sezóně 2020 totiž zkonstruoval svoji první autonomní

elektrickou formuli s označením DV.01. Ta vychází z pilotovaného modelu FSE.07, ovšem kromě autonomního řízení má

přepracovaný i pohon. A právě v letošní sezóně s ní studenti FEL vyrazili na první závody spolu s již zmíněnou pilotovanou formulí

FSE.X. Závodů, kde jsou disciplíny i pro autonomní vozy, bylo méně. S oběma formulemi tedy byli na dvou závodech v Německu,

jednom ve Španělsku a jednom na domácí půdě v České republice. S pilotovanou formulí pak byli ještě v Chorvatsku a poslední

víkend v září vyrazí do Finska na Baltic open.

Autonomní elektrická formule eForce DV.01


Například v Barceloně se i přes problémy při technických přejímkách (které komplikovala i nepřipravenost pořadatelů) a technické

problémy s formulí, podařilo týmu eForce jednu disciplínu, vytrvalostní závod, dokonce vyhrát poměrně velkým rozdílem. To byl pro

tým historický úspěch a povzbudil je do dalších závodů. Poté se tým eForce poprvé zúčastnil nejprestižnějšího závodu v německém

Hockenheimu. Tam sice na "bednu" studenti ČVUT nedosáhli, ale zaznamenali dílčí úspěchy, například krásné 7. místo ve

vytrvalostním závodě, které je v tak velké konkurenci určitě úspěchem. Kvůli špatně fungujícímu majáčku signalizujícímu, zda je vůz

pod vysokým napětím, či nikoliv, ale nakonec byli čeští studenti diskvalifikováni, což samozřejmě radosti z pěkného času dalo hořkou

příchuť. Opravdovým úspěchem ale bylo 6. místo autonomní formule v královské disciplíně Trackdrive na 10 kol.

Elektrická formule eForce FSE.X v akci

Největším úspěchem skončily zatím poslední závody v Chorvatsku nedaleko Záhřebu. Tam tým eForce vybojoval druhé místo ve

vytrvalostním závodě, což je královská disciplína a je vidět že týmu českých studentů a jejich formuli se v ní daří skvěle. I v

předchozích závodech totiž uspěli nejvíce v této disciplíně. Zároveň ale získali 3. místo ve statické disciplíně Business plán, protože v

rámci závodů Formula Student se i tyto dovednosti týmu hodnotí. Výsledkem pak bylo celkové druhé místo v elektrických formulích,

což je skvělý úspěch. A je vidět, jak se i v průběhu sezóny tým eForce posouvá dopředu.

Elektrická formule eForce FSE.X zblízka

Za pár dní, od 23. do 26. 9. se tým eForce zúčastní závodu Baltic open 2021 Finland nedaleko Helsinek. Držme tedy palce, aby se

týmu podařilo navázat na předchozí úspěchy, zejména ten z Chorvatska, a třeba se je podařilo ještě vylepšit.


URL| https://fdrive.cz/clanky/ceske-elektricke-formule-eforce-letos-sbiraly-uspechy-napric-evropou-na-konci-zari-vyrazi-jeste-do-


20. 9. 2021; irozhlas.cz

Špatně mluví, zato cítí dotek. Vědci z ČVUT získali jako první v Česku na výzkum humanoidního robota iCub

Je velký jako čtyřleté dítě a je vybavený některými smysly vnímání, což má pomoci s výzkumem procesů v našem mozku. Řeč je o

novém humanoidním robotovi iCub, kterého v červnu dostali vědci z Českého vysokého učení technického v Praze. Experti z

fakulty elektrotechnické se díky němu také pokusí polidštit chování ostatních robotů.


Mluvení není jeho nejsilnější stránkou, tou jsou naopak smysly vnímání. To, že patří mezi humanoidní roboty znamená, že je

podobný lidem - měří asi jeden metr, má ruce, nohy a hlavu. V očích má umístěné kamery a v uších mikrofony.

"Slyší a vidí, což je takový základ. Zároveň má na těle spoustu cenzorů, takže cítí dotek," popisuje pro Radiožurnál v učebně na

Fakultě elektrotechnické ČVUT student Lukáš Rustler.

iCubů existuje po celém světě zhruba padesát. Tento první český kus je unikátní v tom, že má pod modrou robotickou kůží na

končetinách a hrudníku tisíce zmíněných senzorů.

"Hýbat se umí hodně robotů, hodně jich je humanoidních, ale tento má i kůži. Dotykové senzory se skládají s trojúhelníčků. Na

každém z nich je 12 senzorů, které fungují jako obrazovka na telefonu – když se jich někdo dotkne, tak dotyk ucítí," vysvětluje Lukáš

Rustler.

Chápání vývoje dětí

Robot umí například cvičit jógu nebo chytat červený míček. Vědci pracují i na tom, aby rozpoznal člověka a uvědomil si, kde je, aby s

ním mohl hrát stolní hry. Jenže iCuba zdejší vědci mají kvůli důležitějším výzkumům. Má pomoci pochopit třeba to, jak si malé děti

osvojují pohyb.

"Používáme ho primárně, protože se chová jako dítě a nás zajímá, jak se vyvíjejí děti a jak se mozek snaží poznat, jak s tělem

zacházet, jaké má tělo rozměry, co může dělat nebo jak se naučí dítě sahat pro předměty. Zajímá nás primárně první a druhý rok

života dítěte a jak se z mála dítě naučí moc," přibližuje vedoucí skupiny humanoidní robotiky Matěj Hoffmann. "Jedna z našich výzev

je, aby se robot naučil signálům rozumět a poznal, co je kde a jaký to pro něj má význam," doplnil.

To do budoucna může polidštit chování humanoidních robotů - důsledkem může být i to, že se budou samostatně a bezpečně

pohybovat v prostředí zabydleném lidmi. "Budou nám nejlepšími partnery v domácnosti – nebudeme muset předělat náš byt,

protože on překročí práh. Dobře se s nimi zároveň komunikuje. Jak s roboty pracujeme, tak se jich vůbec nebojíme, protože

schopnosti robotů jsou na začátku a omezené, řekněme na úrovni prvního roku života dítěte," dodává Hoffmann.

Zdejší experti na svých výzkumech spolupracují například se zahraničnímu vývojovými psychology a neurovědci.

Humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky, podle ČVUT se jeho cena pohybuje kolem 250 tisíc eur

(6,35 milionu korun).

URL| https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/cvut -robot-icub-vyzkum-mozek-chovani-deti-vedci_2109202125_tzr


20. 9. 2021; aktualne.cz

V obří jeskyni v americkém Kentucky začíná olympiáda robotů. Češi vsadili na robopsy

Tři roky trvá soutěž DARPA Subterranean Challenge, kterou lze nazvat jako "olympiádu robotů". Vyvrcholí posledním kolem v

americkém Kentucky, které se koná od úterý do pátku. Do finále se probojovalo osm nejlepších robotických týmů světa a mezi nimi

jsou i Češi z Fakulty elektrotechnické ČVUT. První tři týmy si rozdělí odměnu 3,5 milionu dolarů.

"Olympiádu robotů" pořádá agentura amerického ministerstva obrany v rozsáhlém podzemním komplexu MegaCavern, což je

bývalý vápencový důl v Louisville v Kentucky. Soutěž simuluje v reálném prostředí situaci při záchraně lidí po katastrofách. Týmy mají

za úkol v neznámém prostředí během jedné hodiny identifikovat co nejvíce objektů. Druhým cílem robotů je odhalit unikající plyn.

Poznatky využité v soutěži najdou uplatnění při časově kritických obranných i civilních operacích typu "vyhledej a zachraň".

V jeskynních prostorech chybí GPS signál a bezdrátová komunikace je tak značně omezená. "Podmínky jeskyně nedovolují, aby

roboty ovládal manuálně člověk, a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou

koordinaci," upřesňuje profesor Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT a šéf českého

týmu.

"Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí

pevnosti Dobrošov. V univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte," doplňuje.

Český tým složený z odborníků katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT se pokusí uspět s flotilou

kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů. Z předchozích dvou kol budou Češi obhajovat třetí místo, které

dokázali vybojovat proti konkurenci světových týmů z prestižních výzkumných institucí, jako je NASA, Massachusettský technologický

institut (MIT), Kalifornský technologický institut (Caltech), Univerzita v Oxfordu či Spolková vysoká technická škola v Curychu.

Zatímco v prvních dvou kolech Češi soutěžili jako nesponzorovaný tým, nyní už se díky podpoře od agentury ministerstva obrany

Spojených států pro pokročilé výzkumné projekty DARPA řadí do kategorie sponzorovaných týmů. Za peníze si pořídili dva kráčející

roboty SPOT a od firmy General Laser si zapůjčili třetí exemplář čtyřnohých robopsů. Mimo tří novinek bude český tým vystavovat i

roboty, se kterými již absolvoval předchozí kola.

Češi do USA odcestovali před dvěma týdny, aby měli dostatek času na přípravy před finálovým kolem. "Pořád se něco ladí a

opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy," vysvětluje Tomáš Svoboda a

dodává, že jejich roboti jsou v podstatě v provozu ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci lépe

simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," dodává Tomáš Svoboda.

Tým soutěží pod hlavičkou CTU- CRAS-NORLAB (Czech Technical University - Center for Robotics and Autonomous Systems -

Northern Robotics Laboratory). Výsledky budou vyhlášeny v pátek 24. září.

Člen českého týmu Matěj Hoffmann s humanoidem.

Matěj Hoffmann.

Matěj Hoffmann z ČVUT.

Matěj Hoffmann s novým robotem.

Pohled z jeskyně Kostelík u Býčí skály. Vědci robotické systémy připravovali na extrémní podmínky právě v jeskynním komplexu Býčí

skála v Moravském krasu.

K tréninku využili i podzemí pevnosti Dobrošov.


URL| https://zpravy.aktualne.cz/domaci/v-kentucky-se-chysta-olympiada-robotu-cesi-vsadili-na-

robops/r~c088ac0c192411ecb91a0cc47ab5f122/


20. 9. 2021; nejbusiness.cz

Olympiáda robotů začíná tento týden v Kentucky: Za české účasti

Poslední kolo DARPA Subterranean Challenge pořádané agenturou amerického ministerstva obrany proběhne ve dnech 21. až 24.

září 2021 v podzemním komplexu MegaCavern v americkém státě Kentucky.

Finále tříleté soutěže, do které se kvalifikovalo osm nejlepších robotických týmů světa, se odehraje s účastí akademiků z katedry

kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze vystupujících pod hlavičkou CTU-CRAS-NORLAB

(Czech Technical University - Center for Robotics and Autonomous Systems - Northern Robotics Laboratory). Konečné výsledky

budou vyhlášeny v pátek 24. září – první tři týmy si rozdělí celkovou odměnu ve výši 3,5 milionu dolarů.

Robotici z FEL ČVUT budou v Mega Cavern obhajovat třetí místo z předchozích dvou kol. V nich se dokázali prosadit v konkurenci

světových týmů z prestižních výzkumných institucí (mimo jiné NASA, MIT, CMU, OSU, CalTech, Oxford či ETH Curych) jako nejlepší

nesponzorovaný tým. V prosinci 2020 udělená subvence od pořádající agentury Ministerstva obrany Spojených států pro pokročilé

výzkumné projekty DARPA ve výši 1,5 milionu dolarů (v přepočtu 32,6 milionu korun) zařadila CTU-CRAS-NORLAB do kategorie

sponzorovaných týmů.

Díky podpoře od agentury DARPA si tým z Karlova náměstí mohl pořídit dva kráčející roboty SPOT, které v americkém Kentucky

doprovází třetí zapůjčený exemplář od firmy General Laser. Čtyřnozí "robopsi" v rolích skautů odvedou do podzemního komplexu

celou flotilu kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů, s některými CTU-CRAS-NORLAB již absolvoval

předchozí kola. Pro výsledek pražského týmu v soutěži bude rozhodující, do jaké míry se mu podařilo integrovat nové roboty a

drony tak, aby si dokázaly efektivně vyměňovat informace v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je

značně omezený.

"Podmínky jeskyně nedovolují, aby roboty ovládal manuálně člověk a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj

autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou koordinaci. Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky, kde se vyskytuje

mlha, bahno nebo prach, v létě připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí pevnosti Dobrošov. V

univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte," říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT a vedoucí týmu CTU-CRAS-NORLAB.

Tým do Spojených států odcestoval již před dvěma týdny a přesun díky malému přes-oceánskému provozu proběhl nebývale

hladce. Dvacítka robotiků je ubytována necelou hodinu od Mega Cavern a intenzivně se věnuje přípravám na finálové kolo. "Pořád

se něco ladí a opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy," konstatuje

Tomáš Svoboda a dodává, že roboty v podstatě běží ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci

lépe simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," vysvětluje prof. Tomáš

Svoboda.

Video o tom, jak se SPOT číslo 1 sžíval s akademickým prostředím na Karlově náměstí, najdete zde.

Zdroj informací

České vysoké učení technické v Praze a NejBusiness.cz

Datum


20. 9. 2021; systemonline.cz

Nový humanoidní robot iCub pomůže ČVUT s výzkumem procesů učení a interakce

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické ČVUT rozšířil iCub, první robot vyba­ve­ný všemi smysly. Jeho vlast­nos­ti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s pomocí umělé inteligence.

Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53 elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho „hmat“, který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a exemplář pro ČVUT nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout. Pražský humanoid iCub byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI. Cena robota je přibližně 250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).

„Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly,“ říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně poznávání vlastního těla.



Dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní robotiky na katedře kybernetiky FEL ČVUT s robotem iCub

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během prvního roku života: dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct, že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

„Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí,“ říká Matěj Hoffmann, který považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se sami „kalibrovat“ podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé „smysly“, tak aby mohli vnímat změny v prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků „polidštění“ robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi. „Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice,“ vysvětluje dr. Hoffmann. Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Foto: Petr Neugebauer.


20. 9. 2021; EURO

České naděje

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A organizace, které vám chceme představit, skutečně koukají, aby byly. Aby udělaly

Česko lepším místem k životu. Pro nás i pro další generace.


Ceny SDGs 2021

Ceny SDGs udělila Asociace společenské odpovědnosti již popáté a i tentokrát se nesly ve znamení spolupráce, respektu a naděje do

budoucna. Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že to má smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne. A s

myšlenkou Václava Havla i my věříme, že projekty a myšlenky, které nám sdílejí právě tyto organizace, nejen že smysl mají, ale i že

budou mít pozitivní dopad na celou naši společnost.

Dámy a pánové, představujeme vám vítěze Cen SDGs 2021.

VEŘEJNÁ SFÉRA

Vítěz: Nevypusť Duši, z. s.

Název projektu: Duševní zdravověda pro středoškoláky

Duševní zdravověda pro středoškoláky přináší do českých škol téma duševního zdraví a wellbeingu, které bylo dosud u mladých lidí

často opomíjeno. V interaktivním programu založeném na ověřených vědeckých datech učíme žáky SŠ a jejich učitele, jak pečovat o

duševní zdraví, přinášíme prevenci a ukazujeme, kde hledat pomoc v případě nouze. Na jaře 2020 jsme workshop upravili na

webinář, což nám umožnilo dostat se za tisíci studenty z celé ČR. Pandemie ukázala, jak důležitá péče o duševní zdraví je, a nám se

díky rychlé adaptaci programů podařilo podpořit psychiku dětí, které to velmi potřebovaly.

Jak byste svou organizaci a projekt popsali 3-5 slovy?

Duševní zdraví, změna, odhodlání, tým.

Jakýma ocima se díváte na svet? A co v nem chcete videt?

Někdy si nasazujeme růžové, pozitivní brýle - nejčastěji při představách, jak chceme, aby svět vypadal, a co pro to můžeme udělat

my.

To nám pomáhá při tvorbě i udržování vize, motivuje nás to a dodává nám to naději. Jinak máme ale spíše realistický pohled, díky

kterému fungujeme už 5 let. Drží nás dostatečně při zemi a dává nám notnou dávku pokory. Dovoluje nám uvědomit si různé

překážky na naší cestě a zodpovědně přistupovat k jejich překonávání.

Těšíme se, až ve světě uvidíme školy, které vytvářejí nejen akademické zázemí, ale i zázemí pro duši. Školy, kde se nikdo nebude bát o

duševním zdraví mluvit a říct si o pomoc. Našima očima za růžovými brýlemi také vidíme svět, ve kterém je dost odborníků, kteří

pracují v mutidisciplinárních týmech a poskytují dostupnou a kvalitní péči o duševní zdraví s důrazem na lidská práva a principy

zotavení. Aby každý v naší společnosti mohl vést kvalitní a naplněný život, nehledě na to, že se ho třeba dotkla duševní nemoc.

Co byste si vzali do "kápézétky" pro záchranu planety a splnení Cílu udržitelného rozvoje od OSN?

Škoda, že KPZka by měla být malá a že se do ní nedají zabalit abstraktní věci :) Hlavně bychom potřebovali odhodlání, trpělivost a ty

správné lidi se srdcem na pravém místě, se kterými jdou připravit strategické změny. Do té naší osobní bychom přibalili naše

podporovatele - bez těch to nejde. Náš tým by určitě ocenil i dostatek dobré kávy a čokolády, kvalitní matrace a naši supervizorku

Báru. Udržet si při cestě za udržitelností vlastní balanc a energii je totiž dost zásadní.


2. místo: WOMEN FOR WOMEN, o. p. s.

Projekt pomáhá dětem ze základních škol, jejichž rodiče si nemohou dovolit, kvůli své tíživé finanční situaci, zaplatit obědy ve

školních jídelnách, ač by jinak rádi. Partnerem projektu jsou základní školy, se kterými je navázána velmi úzká spolupráce.

Pedagogové znají rodinnou situaci dětí a vše je řešeno individuálně.

3. místo: Centrum umělé inteligence, Fakulta elektrotechnická, ČVUT

Projekt Civilsphere vznikl na pražské FEL ČVUT s cílem chránit aktéry občanské společnosti před dalším nebezpečím.

Prostřednictvím špičkového výzkumu v kyberbezpečnosti a umělé inteligenci Civilsphere zdarma pomáhá bránit se digitálním

útokům a zásahům do soukromí. Projekt Civilsphere bojuje za základní lidská práva, a vrací tak rovnováhu do digitálního světa.

BYZNYS

Vítěz: Datlab, s. r. o.

Název projektu: Kontrola

Služba je pro management veřejných institucí - např. starosty, radní pro investice. Zanalyzujeme data o zakázkách, smlouvách,

fakturách, vytipujeme největší rizika. Typicky obcházení zákona, špatné uveřejňování, kartely, podivné dodavatele. Zjištění důsledně

vypořádáme s odbornými zaměstnanci, managementu předložíme zprávu a doporučení. Šetříme desítky procent veřejných výdajů,

přispíváme k rozumnějšímu nakupování státu. Pražský magistrát na základě Kontroly radikálně změnil postupy v malých zakázkách

(polovina objemu nákupů), Ředitelství silnic a dálnic provedlo personální obměny. Jakýma ocima se díváte na svet? A co v nem

chcete videt?

Střízlivýma, s minimem předsudků. Rád bych, aby to tak měli všichni.

Co byste si vzali do "kápézétky" pro záchranu planety a splnení Cílu udržitelného rozvoje od OSN?

Slovník. Nejtěžší je se domluvit, jak na ně a proč.

2. místo: Cambodian, s. r. o.

Ekonomika Kambodže je závislá na vývozu zemědělských produktů, z nichž nejvzácnější je kampotský pepř. Projekt .pepper..field řeší

problém v oblasti Kampot, kde byla v roce 2018 většina z 400 rodin malých kambodžských farem na pokraji chudoby, bez odbytu a

před rozhodnutím, zda nechat pole s kampotským pepřem trvale zaniknout a tím i šanci na výdělek.

3. místo: IKEA Česká republika, s. r. o.

Každá druhá žena v Česku zažila psychické násilí a 21 % žen se setkalo s fyzickým nebo sexuálním násilím. Tento problém ještě více

prohlubují opatření v pandemii a přední české organizace věnující se pomoci obětem domácího násilí v roce uvedly, že poptávka po

jejich službách vzrostla meziročně o 40 %. IKEA věří, že domov by měl být bezpečným místem pro každého, a proto chce pomoci

obětem. Zavázala se k pěti krokům, kterými chce přispět k řešení této problematiky v Česku.

VZDĚLÁNÍ

Vítěz: TEREZA, vzdělávací centrum, z. s.

Název projektu: Mezinárodní program Ekoškola

Ekoškola je největší vzdělávací program na světě i v České republice vedoucí mladé lidi k udržitelnému způsobu života. Je

dlouhodobý, metodicky promyšlený, se skvělým servisem školám, zaštítěný předními institucemi. Má ověřený dopad a je jediný,

který uděluje školám v ČR mezinárodní certifikaci. Podstatou Ekoškoly je podporovat mladé lidi, aby byli schopní a ochotní aktivně a

samostatně zlepšovat životní prostředí. A to se daří! Děti z ekoškol dokážou řešit reálné problémy, pečovat o životní prostředí a věří,

že mají moc rozhodovat a podílet se na změnách.

Jak byste svou organizaci a projekt popsali 3-5 slovy?

Velké změny začínají od nejmenších.

Jakýma ocima se díváte na svet? A co v nem chcete videt?

Snažíme se dívat na svět očima mladé generace. Jde o to, v jakém stavu jim svět přenecháváme.

Bohužel vše nasvědčuje tomu, že pokud urychleně nezměníme naše směřování, budoucí svět se bude vyznačovat nestabilním

klimatem, dále zchudne o mnoho forem života, bude křehčí a nebezpečnější. Nejsou to moc veselé představy.

Proto chceme více vidět, jak lidé žijí v souladu s přírodou a zapojují se do proměny společnosti k udržitelné bezuhlíkové

budoucnosti. Potřebujeme hlubokou společenskou transformaci, změnit to, jak získáváme energii a potraviny, jak se dopravujeme,

jak vyrábíme i spotřebováváme. Chceme vidět, jak se mladí lidé na této velké transformaci společnosti dokážou podílet, co víc,

stanou se jejími lídry. A chceme jim přinést a rozšířit ve školách právě takové vzdělávání, které jim v tom pomůže.

Co byste si vzali do "kápézétky" pro záchranu planety a splnení Cílu udržitelného rozvoje od OSN?

1. Respekt k druhým, včetně těch vzdálených, ustrkovaných a ještě nenarozených.

2. Respekt k více než lidskému světu, životu ve všech jeho formách.

3. Respekt k pravdě, nakolik ji jsme schopni poznávat.


2. místo: Učitel naživo, z. ú.

Cílem Učitele naživo je přispět k celosystémovému zlepšení českého vzdělávání dlouhodobou prací na zlepšení přípravy nových

učitelů a podpory vedení škol. S organizací Otevřeno jsme iniciovali vznik Komunity vzdělavatelů učitelů s cílem podporovat inovace

na univerzitních fakultách. Na prosazování změn spolupracujeme s MŠMT a řadou dalších organizací ve vzdělávání. Absolventi a

účastníci programů se již dnes podílejí na zlepšování učení více než 25 000 dětí na školách po celé ČR.

3. místo: Oživení, z. s.

Pro funkci zastupitele neexistuje žádné formální vzdělání či příprava. Jedinou vstupenkou jsou volby. Do zastupitelstev 6 258 obcí

bylo v posledních volbách zvoleno téměř 62 tisíc zastupitelů. Ať už jsou noví zastupitelé právníci, nebo ne, po nástupu do funkce je

čeká složité právní prostředí, ve kterém se musí umět zorientovat. Neznalost zákona neomlouvá. Nezisková organizace Oživení se

snaží projektem "Vzdělávání zastupitelů" připravit zastupitele tak, aby dokázali efektivně a v souladu s právem prosazovat svůj

mandát, aby jej vykonávali bez ohrožení důvěry veřejnosti, a aby byli schopni odhalit nekalé praktiky.

MLADÍ LÍDŘI

Vítěz: Tadeáš Kula, 24 let Název projektu: Reknihy

Tadeáš Kula je CEO a zakladatel startupu Reknihy. Jde o digitální platformu umožňující lidem jednoduše prodat knihy, které jim

nevyužité leží v knihovně. Tadeáš se věnuje tvorbě webových stránek, která je, kromě UX, jeho hlavní specializací. Byznysovou kariéru

započal velice brzy – ve 13 letech, kdy spravoval a vlastnil oblíbené herní servery. Ještě jako náctiletý se věnoval tvorbě webů, na

kontě má podíl na expanzi firmy FaceUp do zahraničí a rok na pozici product managera v ProSpolužáky.cz. Projekt Reknihy si Tadeáš

nadělil k 22. narozeninám, a jak sám říká, vznikl z jeho vlastní potřeby poslat své knížky dál, aby se jimi mohl obohatit někdo další a

zároveň u toho šetřit životní prostředí.

Reknihy

Reknihy jsou udržitelné knihkupectví dávající přečteným knihám nový život. Cílem projektu je nastartovat zelené čtení a ukázat

lidem, že knihu netřeba kupovat vždy nově vytištěnou. Přinášíme čtenářům možnost poslat dál přečtené tituly, a zároveň výhodně

nakoupit knihy z druhé ruky. Jak proces probíhá? Čtenář jednoduše zašle knihy do Reknih, kde se postaráme o všechny procesy -

nafocení, nacenění, marketing, komunikaci i dopravu. Po prodeji knih získá bývalý majitel kredit, který může použít na nákup na

Reknihách, podpořit organizaci Rainforest Trust nebo si nechat peníze vyplatit na b.ú.

Jak byste svou organizaci a projekt popsali 3-5 slovy?

Online platforma, která dává knihám nový život. Jakýma ocima se díváte na svet? A co v?nem chcete videt?

Očima člověka, který se snaží co nejvíce zbavit materiálních statků. Očima člověka, který je fanoušek blockchainu a moderních

technologií, scestoval kus světa a snaží se o udržitelnější život. Ve světě chci vidět víc pozitivních zpráv. Žádné odlesňování pralesů,

žádné oteplování planety a vymírání druhů. Chci vidět méně konzumu a zbytečných konfliktů.

Co byste si vzali do "kápézétky" pro záchranu planety a splnení Cílu udržitelného rozvoje od OSN?

Kdybych si musel vybrat, bylo by to nejspíš dostupné vzdělání pro každého. Myslím, že vzdělání a všeobecná osvěta je totiž prvním a

velmi zásadním krokem na cestě za udržitelnějším způsobem života. Jsem si ale vědom, že ne vše jde vyřešit knihami a když se nad

tím zamyslím, moje "kápézetka" by asi musela být nafukovací.

2. místo: Marek Háša, 25 let

Mladý tým Flying Kale přináší hravé digitální inovace konečně i do sociálního sektoru a díky intenzivní spolupráci s pečovateli a

samotnými seniory chce svými produkty nabídnout zábavnou a stimulující cestu ke zdravému, šťastnému stáří. S Kaleidem nabízí

originální zážitky ve virtuální realitě, které jsou tvořeny na míru pro seniory a dlouhodobě nemocné pacienty.

3. místo: Dmitrij Lipovskij, 28 let

GreeenTech se zabývá vývojem a výrobou hydroponických kontejnerů a modulárních pěstebních systémů od roku 2020, kdy

společnost založili Dmitrij Lipovskij, Karolína Pumprová a Milan Souček. Projekt vznikl s cílem umožnit lokální pěstování zeleniny,

mikrobylinek a drobného ovoce kdekoli na světě, v jakýchkoli klimatických podmínkách. V souladu s touto vizí společnost vyvíjí

vlastní IoT systém, přispívá k inovaci zemědělství a nastartování potravinové soběstačnosti.

NOMINACE MOONSHOT

Vítěz: Refork (Evropská společnost)

Refork je česká technologická firma, která vyvinula nový přírodní materiál na bázi dřevní moučky - suroviny z odpadu v dřevním

průmyslu. Ta se pojí za pomoci patentované technologie s v přírodě se nacházejícím polymerem PHA, který má mezinárodní

certifikaci TÜV pro rozklad v půdě, sladké i slané vodě. Z materiálu se posléze vyrábí funkční a udržitelné příbory, které jsou

alternativou k plastovým příborům. Refork si zajišťuje celý proces od prvního prototypu až po vznik finálního výrobku v České

republice, odkud pochází i většina surovin.


Jak byste svou organizaci a projekt popsali 3-5 slovy?

Vidlička je jen začátek.

Jakýma ocima se díváte na svet? A co v nem chcete videt?

Na svět se díváme optimisticky a se zvídavostí dítěte. Jen tak můžeme hledat nová udržitelná řešení, která umožní žít společnosti v

souladu s naší planetou. Zároveň víme, že žádná změna se nestane ze dne na den. Vytrvalost a oceňování malých úspěchů jsou pro

nás klíčové. Naší vizí je totiž taková budoucnost, ve které budou produkty každodenní spotřeby vyrobené pouze z materiálu

šetrných k přírodě a nebude existovat odpad. A pokud náhodou vznikne, vrátí se zpět do oběhu, aby mohlo vzniknout něco nového.

Chceme, aby každý měl možnost udržitelné volby a plastové znečistění bylo otázkou minulosti. Věříme, že takový svět je možný a

aktivně se ho snažíme budovat.

Co byste si vzali do "kápézétky" pro záchranu planety a splnení Cílu udržitelného rozvoje od OSN?

Do kápézetky bychom schovali celý náš tým.

K tomu, abychom zachránili svět a splnili cíle SDG, nepotřebujeme ani tak příliš hmotných věcí, ale především otevřenou mysl, nové

nápady, odhodlání a zápal pro věc. A nic z toho u nás nechybí.

REPORTING

Vítěz: Komerční banka, a. s.

Nefinanční report, neboli Report o udržitelnosti KB, je podrobný přehled o komplexním přístupu banky k udržitelnému rozvoji. KB se

zaměřuje na transparentní popis nejen vlastních aktivit, ale také na svůj vliv v oblasti financování, který je velmi významný. Dozvíte

se, jak KB přistupuje k různým oblastem udržitelnosti: proč je klient a jeho spokojenost na prvním místě, jaké dodržuje etické normy,

jaké závazky má k životnímu prostředí a společnosti, ve které podniká, jak odpovědně přistupuje ke svým zaměstnancům a

životnímu prostředí, jaké inovace podporuje a zejména, jak prostřednictvím finančních služeb napomáhá klientské odpovědnosti a

udržitelnosti.

Jak byste svou organizaci a projekt popsali 3-5 slovy?

Digitální a odpovědná banka budoucnosti.

Jakýma ocima se díváte na svet? A co v nem chcete videt?

Naším posláním je přinášet klientům odpovědná a inovativní finanční řešení, díky kterým společně vytváříme lepší a udržitelnou

budoucnost. Zároveň je pro nás důležité, aby nás klienti vnímali jako banku, která svou vstřícností a odpovědností přispívá k jejich

osobnímu i obchodnímu rozvoji. Rádi vidíme, když jsou naši klienti spokojení, a proto jim chceme být partnerem při naplňování

jejich snů a cílů. Spokojenost klientů současně vnímáme jako základ pro udržitelný růst.

Co byste si vzali do "kápézétky" pro záchranu planety a splnení Cílu udržitelného rozvoje od OSN?

Šikovné kolegy a kolegyně, protože společně dáme dohromady jakýkoliv plán, i ten na záchranu planety. Naše věrné klienty, protože

díky nim se můžeme stále zlepšovat a posouvat vpřed. A také pořádnou dávku odhodlání, protože se jedná o náročný úkol, který má

dopad na celou společnost.

2. místo: Skupina ČEZ

Energetika se mění doslova před očima a Skupina ČEZ je u toho. Proto vyhlásila ambiciózní strategii Vize 2030 – Čistá Energie Zítřka,

která zrychluje a posiluje její dosavadní aktivity v oblasti udržitelnosti v souladu s principy ESG.

3. místo: Kaufland Česká Republika, v. o. s.

Společnost Kaufland Česká republika vydala v květnu 2021 svůj historicky první Report udržitelnosti. Do roku 2030 chce snížit

množství provozních emisí o 80 %, do roku 2025 množství plastového odpadu minimálně o 20 % nebo ušetřit 100 tun plastu změnou

obalů v úseku ovoce/zelenina.

CENA ČESKÉ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE

Vítěz: Diakonie ČCE - Středisko humanitární a rozvojové spolupráce Název projektu: Inovace pro menstruační zdraví a podporu

mikropodnikání

Diakonie je nestátní organizace zabývající se sociálními službami, vzděláváním a občanskou pomocí, zejména v ČR. Středisko

humanitární a rozvojové spolupráce je její součástí od roku 2011 a v současnosti působí v 8 zemích světa. V Diakonii se rozhodli v

rozvojových zemích věnovat tématu menstruace, která je zde spojena s nedostatkem cenově dostupných vložek a nedostatečnou

informovaností o menstruaci jako takové, o tabu, která se předávají z generace na generaci. Problém nedostatku cenově

dostupných menstruačních prostředků na trhu se snaží s podporou Breberky.cz řešit skrze uvedení nového produktu -

znovupoužitelných vložek.

Jak byste svou organizaci a projekt popsali 3-5 slovy?

Mezisektorová spolupráce, inovace, podpora žen.

Jakýma ocima se díváte na svet? A co v nem chcete videt?

Skoro polovina populace světa jsou ženy, z nichž většina zásadní část svého života menstruuje. Chtěli bychom vidět svět, kde

menstruační produkty jsou dostupné a podíl menstruační chudoby klesne na minimum.

Co byste si vzali do "kápézétky" pro záchranu planety a splnení Cílu udržitelného rozvoje od OSN?

Pokud to vztáhneme k projektu a naplnění SDG 5 – Rovnost mužů a žen, tak by to asi byl megafon, aby ženy mohly komunikovat


svoje potřeby, a ty vložky a dostupné hygienické zařízení, aby je menstruace nebrzdila v každodenním fungování.

Foto: Jak byste svou organizaci a projekt popsali 3-5 slovy? Dataři pro fér veřejné zakázky.


20. 9. 2021; Týdeník Školství

ENERGETICKÁ OLYMPIÁDA A ZMĚNA KLIMATU

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta

elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze. Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická

konference pro studenty i širokou veřejnost. Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k

účasti na olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů pak postoupí do finálového kola,

které proběhne 4. až 5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu. Na vítězný

tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez

přijímacích zkoušek.

Energetická konference aneb veřejná debata o klimatických změnách se uskuteční 3. listopadu 2021 také na FEL ČVUT v Praze.

Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti.

Foto:


20. 9. 2021; TECH Magazín

Robot iCub pomůže s poznáváním lidského mozku

Na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT přibyl nový humanoidní robot iCub, který je jako první vybavený všemi smysly. Jeho

vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky nové možnosti poznávání lidského mozku s pomocí umělé

inteligence.

S rozměry čtyřletého dítěte měří nový robot něco málo přes jeden metr. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53 elektromotorů, dvě

kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat", který umožňují čtyři

tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Doposud nejrealističtější nápodoba lidské

kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně poznávání vlastního

těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem, jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru.

Učit se bude obdobně jako dítě

V procesu učení postupuje iCub obdobně jako dítě během prvního roku života: Dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím

rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj

Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct, že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku

a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami "kalibrovat" podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly" tak, aby mohli vnímat změny v

prostředí, např. zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti výzkumníci z

katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem NAO, jehož

pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout. Byl pořízen v rámci projektu Výzkumného

centra informatiky (Research Center Informatics) RCI.

"Projekt RCI podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl,

mimo jiné, k úspěchu na DARPA SubT Challenge,” dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena

robota je přibližně 250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).

Publikováno: 20. 9. 2021 / Počet přečtení:


19. 9. 2021; impuls.cz

Číslo 47 poznává svět. V ČVUT pracují s robotem s lidskými smysly

Červený míček vyloudí úsměv ve tváři stvoření zvaného iCub. Jde o humanoidního robota, prvního na světě vybaveného všemi

smysly. S jediným strojem svého druhu v České republice nyní pracují experti z katedry kybernetiky Českého vysokého učení

technického (ČVUT). Inženýři robotovi aplikují algoritmy, inspirované lidským mozkem.

"Všechno udělají živé stroje – člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít proto, aby se zdokonaloval," tvrdil Harry Domin, centrální

ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Tedy hrdina jedné z nejslavnějších her Karla Čapka R. U. R. Kybernetici z pracoviště

ČVUT na Karlově náměstí tuto vizi začínají pomalu naplňovat.

iCub "se narodil" v Italském technologickém institutu v Janově a nese výrobní číslo 47. Má jedinečnou identitu – stejně jako jeho

dalších 46 sourozenců. Cena každého z nich dosahuje přibližně 250 tisíc eur (cca 6,35 milionu korun).

"Čtyřicet sedmičku" čeští vědci získali v rámci projektu Výzkumného centra informatiky, které je součástí ČVUT. "Centrum se zabývá

výzkumem v oblasti umělé inteligence včetně robotiky," sdělil Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT (FEL).

Pražský iCub je z lidského pohledu spíše drobek, měří zhruba metr, velikostí připomíná čtyřleté dítě. Mentalitou je ale ještě mladší –

vývojově se podobá miminu, které se teprve učí rozpoznávat svět kolem sebe. Jen místo mámy a táty jej obklopují pozorní inženýři,

přičemž lidskou duši nahrazují složité algoritmy. "Je to robot, který je vybaven všemi smysly," objasnil Matěj Hoffman, vedoucí

skupiny humanoidních robotů.

Elektronické oči a uši

"Místo kloubů a svalů jej ovládá 53 elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů.

"Unikátní je ovšem jeho ‚hmat‘, který zajišťují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži," popsal další ze smyslů Radovan

Suk, mluvčí FEL.

Právě kůže představuje jeden z unikátních způsobů, jak s iCubem komunikovat. "Schopnost hmatových vjemů je pro člověka a

obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží napodobovat," popsal Matěj Hoffman.

iCub se učí podobně jako dítě v prvním roce života. "Dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost

nevpisuje do mozku, ale do umělé neuronové sítě. Dá se říci, že tento algoritmus je přímo inspirován funkcemi lidského mozku,"

popisují svou práci inženýři.

Proporce dítěte a doposud nejrealističtější nápodoba lidské kůže iCuba předurčují pro simulaci procesů, které si člověk po narození

osvojuje hmatem ve svém okolí. A to platí mimo jiné též o poznávání vlastního těla. "Díky svým vlastnostem poskytne nové možnosti

výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku," popsal smysl práce s humanoidním robotem Suk.

ČVUT pracuje s robotem s lidskými smysly. (16. září 2021)

ČVUT pracuje s robotem s lidskými smysly. (16. září 2021)

Jedním z cílů "polidštění" robotů má být schopnost jejich samostatného a bezpečného pohybu mezi lidmi. "Nechceme náš svět

předělávat kvůli robotům. Naším záměrem je, aby se humanoidi do něho zapojili," uvedl Matěj Hoffman. K tomu jsou ovšem potřeba

právě pokročilé "smysly", aby roboti mohli vnímat aktuální změny v prostředí – aby například zaznamenali, že někdo vstupuje do

jejich okolí, či byli schopni si uvědomovat dotyky svých lidských protějšků.

I humanoidní podoba má při vývoji této technologie hluboký smysl. Lidem se totiž s robotem, který je jim vizuálně podobný,


komunikuje snáze, než kdyby měli za partnera abstraktní krabice.

Humanoid si hraje

"Výzkum významně čerpá ze současných studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem," uvedl

Zdeněk Straka, který na vývoji spolupracuje. "Číslo 5 být živý," hlásí stejnojmenný robot v kultovním pětatřicet let starém americkém

filmu. iCub roztomilosti a vitality svého kolegy ze stříbrného plátna ještě plně nedosáhl, avšak dokáže již leccos.

Jeho oblíbenou hračkou se stal červený míček. "Učíme ho propojovat zrak a hmat. Analogie s dítětem je tady jasně zřetelná,"

vysvětlili kybernetici. Robot si jako dítě dokáže míček vzít a podržet. Nejen během hry humanoid ve tváři dává najevo emoce. Úsměv,

zakabonění anebo přimhouření očí dostatečně zřetelně vyjadřují momentální náladu.

Balonek není jedinou hračkou, kterou iCub používá, učí se hrát i karty. Zatím "trénuje" rozpoznávání symbolů a zároveň se učí takové

koordinaci pohybů, aby nezasáhl svého protihráče.


19. 9. 2021; iDNES.cz

Číslo 47 poznává svět. V ČVUT pracují s robotem s lidskými smysly

Červený míček vyloudí úsměv ve tváři stvoření zvaného iCub. Jde o humanoidního robota, prvního na světě vybaveného všemi

smysly. S jediným strojem svého druhu v České republice nyní pracují experti z katedry kybernetiky Českého vysokého učení

technického (ČVUT). Inženýři robotovi aplikují algoritmy, inspirované lidským mozkem.


"Všechno udělají živé stroje – člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít proto, aby se zdokonaloval," tvrdil Harry Domin, centrální

ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Tedy hrdina jedné z nejslavnějších her Karla Čapka R. U. R. Kybernetici z pracoviště

ČVUT na Karlově náměstí tuto vizi začínají pomalu naplňovat.

iCub "se narodil" v Italském technologickém institutu v Janově a nese výrobní číslo 47. Má jedinečnou identitu – stejně jako jeho

dalších 46 sourozenců. Cena každého z nich dosahuje přibližně 250 tisíc eur (cca 6,35 milionu korun).

"Čtyřicet sedmičku" čeští vědci získali v rámci projektu Výzkumného centra informatiky, které je součástí ČVUT. "Centrum se zabývá

výzkumem v oblasti umělé inteligence včetně robotiky," sdělil Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT (FEL).

Pražský iCub je z lidského pohledu spíše drobek, měří zhruba metr, velikostí připomíná čtyřleté dítě. Mentalitou je ale ještě mladší –

vývojově se podobá miminu, které se teprve učí rozpoznávat svět kolem sebe. Jen místo mámy a táty jej obklopují pozorní inženýři,

přičemž lidskou duši nahrazují složité algoritmy. "Je to robot, který je vybaven všemi smysly," objasnil Matěj Hoffman, vedoucí

skupiny humanoidních robotů.Elektronické oči a uši

"Místo kloubů a svalů jej ovládá 53 elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů.

"Unikátní je ovšem jeho ‚hmat‘, který zajišťují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži," popsal další ze smyslů Radovan

Suk, mluvčí FEL.

Právě kůže představuje jeden z unikátních způsobů, jak s iCubem komunikovat. "Schopnost hmatových vjemů je pro člověka a

obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží napodobovat," popsal Matěj Hoffman.

iCub se učí podobně jako dítě v prvním roce života. "Dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost

nevpisuje do mozku, ale do umělé neuronové sítě. Dá se říci, že tento algoritmus je přímo inspirován funkcemi lidského mozku,"

popisují svou práci inženýři.

Proporce dítěte a doposud nejrealističtější nápodoba lidské kůže iCuba předurčují pro simulaci procesů, které si člověk po narození

osvojuje hmatem ve svém okolí. A to platí mimo jiné též o poznávání vlastního těla. "Díky svým vlastnostem poskytne nové možnosti

výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku," popsal smysl práce s humanoidním robotem Suk.

ČVUT pracuje s robotem s lidskými smysly. (16. září 2021)

Jedním z cílů "polidštění" robotů má být schopnost jejich samostatného a bezpečného pohybu mezi lidmi. "Nechceme náš svět

předělávat kvůli robotům. Naším záměrem je, aby se humanoidi do něho zapojili," uvedl Matěj Hoffman. K tomu jsou ovšem potřeba

právě pokročilé "smysly", aby roboti mohli vnímat aktuální změny v prostředí – aby například zaznamenali, že někdo vstupuje do

jejich okolí, či byli schopni si uvědomovat dotyky svých lidských protějšků.

I humanoidní podoba má při vývoji této technologie hluboký smysl. Lidem se totiž s robotem, který je jim vizuálně podobný,

komunikuje snáze, než kdyby měli za partnera abstraktní krabice.Humanoid si hraje

"Výzkum významně čerpá ze současných studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem," uvedl

Zdeněk Straka, který na vývoji spolupracuje. "Číslo 5 být živý," hlásí stejnojmenný robot v kultovním pětatřicet let starém americkém

filmu. iCub roztomilosti a vitality svého kolegy ze stříbrného plátna ještě plně nedosáhl, avšak dokáže již leccos.


Jeho oblíbenou hračkou se stal červený míček. "Učíme ho propojovat zrak a hmat. Analogie s dítětem je tady jasně zřetelná,"

vysvětlili kybernetici. Robot si jako dítě dokáže míček vzít a podržet. Nejen během hry humanoid ve tváři dává najevo emoce. Úsměv,

zakabonění anebo přimhouření očí dostatečně zřetelně vyjadřují momentální náladu.

Balonek není jedinou hračkou, kterou iCub používá, učí se hrát i karty. Zatím "trénuje" rozpoznávání symbolů a zároveň se učí takové

koordinaci pohybů, aby nezasáhl svého protihráče.

Foto:

ČVUT pracuje s robotem s lidskými smysly. (16. září 2021)

Jan Zátorský, MAFRA

FotoGallery:

ČVUT pracuje s robotem s lidskými smysly. (16. září 2021)

Jan Zátorský, MAFRA

ČVUT pracuje s robotem s lidskými smysly. (16. září 2021)

Jan Zátorský, MAFRA


URL| https://www.idnes.cz/praha/zpravy/roboti-cvut -icub-kybernetika-inteligence-fel-humanoidni-robot.A210917_627410_praha-

zpravy_elk


19. 9. 2021; strojirenstvi.cz

Na ČVUT pracují s robotem, který je vybavený všemi smysly, svět vnímá podobně jako člověk

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, vedoucí

skupiny humanoidní robotiky.

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT rozšířil iCub, první robot vybavený všemi smysly. Jeho

vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s

pomocí umělé inteligence.

Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během

prvního roku života: dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale

do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct,

že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v

oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami "kalibrovat" podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.


Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.

Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI. "Projekt RCI

podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo jiné, k

úspěchu na DARPA SubT Challenge,” dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je přibližně

250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).


19. 9. 2021; iDNES.cz

Naučit robota mluvit česky dá práci. Je to na dlouho, říká vědec Jan Šedivý

Tým okolo Jana Šedivého postavil robota, který vyhrál prestižní zahraniční soutěž. Umí si totiž s lidmi popovídat o filmu či počasí. Na

vývoji takzvaného chatbota se podílí i pražské ČVUT. Typ dialogu s robotem se odvíjí podle dané situace, tak i sociální skupiny.

Ještě před pár lety platilo, že k rozhovoru člověk potřebuje druhou osobu. To se však mění. O filmech či počasí si teď můžete

poklábosit i s konverzačními roboty, takzvanými chatboty. Na jejich vývoji se podílí i pražské ČVUT. Tým studentů pod vedením

vědce Jana Šedivého letos dokonce vyhrál první cenu v soutěži chatbotů Alexa Prize Socialbot Grand Challenge, kterou vypisuje

firma Amazon. Jejich robot nazývaný Alquist porazil i soupeře z prestižních Stanfordovy a Emoryho univerzity. "Časem roboti

proniknou do všech situací každodenního života," říká Jan Šedivý.


Co váš robot umí a jak se používá?

Je to neobvyklý typ chatbota, takzvaný socialbot. A měl by si umět s uživatelem plynule povídat o sociálních tématech, jako jsou

filmy, počasí, celebrity, zprávy a sport. Vyžaduje to trochu praxe, ale lidé s ním vydrží mluvit i půl hodiny. Nejlíp funguje, když přesně

odpovídá na dotaz řečený krátkou větou. Jednou se stalo, že pozvali děti pracovníků Amazonu a pouštěli jim robota na Vánoce. A ten

najednou řekl, že Santa umřel. Jenže jak takovou větu ošetřit?

Čím předčil Alquist své soupeře?

Při testování mluvili na jednotlivé roboty v Amazonu tři takzvaní interaktoři, na něž dohlíželi tři "soudci", a v momentě, kdy už se jim

dialog s robotem zdál nezajímavý, zmáčkli tlačítko. Když ho zmáčkli všichni tři soudci, rozhovor skončil. Nejpozdější zmáčknutí

definuje délku dialogu. Což je jeden z parametrů, který se používal pro vyhodnocení soutěže. Soudci také dávají hvězdičky za kvalitu,

což je druhý parametr hodnocení.

Takže o výsledku rozhodlo, že robot umí třeba o filmech konverzovat zábavně?

Řekl bych, že to bylo dokonce to hlavní. Konverzace s naším Alquistem trvala o trochu víc než 14 minut.

Současní roboti na trhu dokážou především přijímat příkazy a odpovídat na jednoduché otázky.

A proto se soutěž snaží posunout schopnosti robotů dál. Dnes odpovídají na faktické dotazy typu: Kolik lidí je v Brazílii? Ale naším

cílem je, aby lidi zabavili, byli jejich společníky. A to je mnohem obtížnější.

Čím může být takový robot společnosti prospěšný?

To je strašně složitá otázka. Až filozofická. Sami jsme se museli zeptat: Co to je, co lidi chtějí?

Chtějí různé věci...

Právě. Velice to záleží na situaci. Pokud se parta opilých chlapíků po půlnoci v hospodě chce s někým pobavit, tak budou řešit jiná

témata, než když půjdu na písek, kde maminky hlídají děti. Typ požadovaného dialogu se liší podle sociálních skupin. A i v rámci těch

chtějí lidé jiné věci odpoledne a jiné večer. Existují i osoby, které mají mentální poruchy či trpí depresí.

Jan ŠedivýTvůrce robotů

Jan Šedivý v minulosti pracoval jako vedoucí výzkumného týmu pro společnost IBM, poté dělal manažera ve společnosti Google. Vedl

také mnoho celosvětových výzkumů a vývojářských produktů, mimo jiné vlastní devatenáct amerických patentů. Po osmnácti letech

práce v komerčním prostředí se vrátil na České vysoké učení technické (ČVUT), kde učí na Fakultě elektrotechnické a působí

v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky. Zajímá se o umělou inteligenci, Meta Language (programovací jazyk), internet

a přístup k programům nebo službám na vzdálených serverech pomocí internetu.

Můžete dát příklad?

Někteří chtějí robota, který je bude bavit tím, že bude povídat vtipy jako Miroslav Donutil, jiní takového, co radí, jak upéct kuře, a

další zase takového, který si s nimi bude povídat jako psycholog. Nebo třeba takového, co jim sežene nejlepší USB paměť na

internetu za nejméně peněz. To jsou různé úkoly, které roboti můžou plnit, a na konstrukci každého z nich jsou potřeba jiné

pomůcky. Použití je široké, ale jsme na začátku. Časem roboti budou ve všech odvětvích a situacích každodenního života.

Kde na nás v reálném životě tito roboti promluví nejdříve?

Dříve, když jste šli vyzvednout peníze, tak v bance seděla paní, která se zeptala, jestli vás ještě rodiče otravují či jestli jste nezapomněl

koupit chleba. Protože znala vaše rodinné zázemí. Dnes přijdete k terminálu, který o vás neví nic, nacvakáte požadavek, vypadnou

peníze a hotovo. Ale přitom jde o situaci, ve které by řada lidí pomoc robota, který by nebyl vtíravý, uvítala. Vytvořit ho není lehké,

protože každý má o tom otravování mluvením jinou představu.

Takže se ještě neví, kde se tito roboti prosadí?

Z jednoho prostředí už jistě nikdy nezmizí, a to je auto. Lidé si už s vozidlem docela dobře povídají. Zejména když nastavují navigaci.

Protože říct, kam jedu, je rychlejší než to psát.

Říkal jste, že každý člověk chce něco jiného. V současnosti firmy své nástroje často personalizují. Funguje to tak i u socialbotů?

Všechno, co vytváříme, je personalizované. Když s Alquistem mluvíte, tak se vás zeptá, jestli už jste spolu hovořili. Snažíme se totiž

ukládat data, co jsme se od uživatele dozvěděli. Zeptáme se ho, jaký má rád film, a dozvíme se, že to je science fiction. Tak si to robot


uloží. A pokud řekne člověk název filmu, i ten si robot uloží. Když uživatel bude se zařízením mluvit v budoucnosti, znalost, kterou si

robot zaznamenal, může použít a šikovně zakomponovat do vět.

Proč jste se rozhodl vyvíjet zrovna socialbota?

Je to historická záležitost. Dlouho jsem pracoval v průmyslu a zabýval se rozpoznáváním řeči. Když jsem se vrátil do akademického

prostředí, logickým pokračováním rozpoznávání řeči tehdy bylo Natural Language Processing (zpracování přirozeného jazyka –

pozn. red.), tak jsem začal shánět studenty. Nejdřív jsme řešili odpovídání na faktické otázky. Poté v roce 2016 Amazon vyhlásil

soutěž o sociálního bota. Řekli jsme si, že to zkusíme. A shodou okolností jsme se hned dostali do jejího semifinále. Čímž jsme získali

peníze na další podporu studentů. Tak to začalo a od té doby robota stále vylepšujeme.

V soutěži Amazon Alexa Prize jste uspěli několikrát.

Byli jsme dvakrát druzí, jednou třetí a letos první.

Co jste na robotovi za tu dobu vylepšili?

Kdybyste naše roboty zkoušeli, tak byste na první pohled možná velmi dramatický rozdíl nezaznamenali. Třeba typ hlasu mají stále

stejný. Čtyři roky jsme ho však stále zlepšovali. A letos se podařilo spoustu detailů vyladit tak, aby celek dobře fungoval.

A kdybyste vypíchl jednu věc?

Určitě kvalitu dialogů. Teď robot umí daleko lépe odpovídat na otevřené dotazy. Existují dva druhy dotazů, otevřené a uzavřené.

Ukázkou uzavřeného dialogu je otázka: "Tak jsem slyšel, že už nebijete ženu." S tím se nedá nic dělat, odpověď ano i ne je už špatně.

Naopak otevřený dotaz je: "Co jste dělali včera?" A my jsme zlepšili kvalitu odpovídání na otevřené dotazy. Snažíme se uživateli

nechat větší volnost v tom, co řekne. Dát mu možnost se vyjádřit, co má, anebo nemá rád. To jsme v dialozích předtím tak kvalitně

udělané neměli.

Čeho byste při vývoji ještě chtěli dosáhnout?

Jsme na začátku. Bude trvat desetiletí, než dospějeme do stavu, kdy si lidé s roboty budou povídat, o čem budou chtít. Třeba složené

věty jsou problém. Když řekne uživatel víc věcí najednou, tak potřebujeme, abychom kvalitně vyřešili rozpoznání sémantiky. A to do

té míry, že budeme vědět, co přesně uživatel chtěl říci. Jenže to vyžaduje uvažování a stroje nepřemýšlejí, jsou to papouškové,

opakují to, co znají. Takže se snažíme postupně robota víc a víc učit, jak ze složitých situací vybruslit.

Jenže součástí komunikace je kromě zvuku třeba i řeč těla.

Tomu se říká kontext. Mezi kognitivní schopnosti člověka nepatří jen zrak a sluch, ale i další smysly. Vše souvisí se vším. Jednou jsem

na ulici pozoroval dvě paní. Každá řekla jednu větu. První: "Tak už si to řekli, tak jdeme." Druhá: "Zítra se zase uvidí." Bez toho, že

byste viděli konkrétní situaci, nevíte, o čem mluví. Obě stály na rohu ulice se psy, kteří se očuchávali. Tady kontext hraje

nezastupitelnou úlohu. Obzvlášť, když o člověku nic nevíte. Stroj nejenže vás nevidí, ale on ani neslyší zvukomalbu jazyka.

Takže stroj umí jen to, co mu řeknete.

Umělá inteligence, která se dnes v médiích stále skloňuje, není nic úžasného. Je to převážně něco, čemu se říká machine learning –

strojové učení. Což je jen algoritmus, který se z řady příkladů, které mu předložíme, naučí něco poznat. Máme například stroje, které

dovedou vymýšlet celé věty. Ty jsou gramaticky správně i sémanticky rozumné, ale stroj nechápe, co povídá. Jen opakuje něco, co

jsme mu dali jako ukázky jazyka. Vybere si, co zapadá do kontextu, který zná – a řekne to.

Alquist teď mluví anglicky. Plánujete přidat i další jazyky?

Rádi bychom, ale dá hodně práce dovést to do určité kvality. Navíc čeština je jazykem s komplikovanou morfologií. Řadu algoritmů,

které používáme, bychom museli změnit. Každá změna stojí čas, tedy i peníze. Ale určitě něco v češtině uděláme.

Váš robot se jmenuje Alquist jako postava z Čapkovy hry R.U.R. Znamená to, že při vývoji také řešíte morální dilema spojené s

moderními technologiemi?

To, co řešíme, jsou sprostá slova a potíže týkající se menšin a genderu. Robot řadu vět vymýšlí na základě textů sebraných z

internetu, a vyfiltrovat něco, co je politicky nekorektní, představuje velký problém. Jednou se stalo, že pozvali děti pracovníků

Amazonu a pouštěli jim robota na Vánoce. A ten najednou řekl, že Santa umřel. Jenže jak takovou větu ošetřit?

Jak jste oslavili výhru nad týmy z prestižních univerzit, jako je Stanford?

Jsme technici. Když vyhraje soubor umělců, tak jdou všichni do hospody, opijí se a je z toho obrovské juchání. My se zamyslíme,

řekneme si, co bychom chtěli dělat příště, a jede se dál.


Jaký má podle vás Česko potenciál ve vývoji umělé technologie?

Máme obrovský potenciál, máme řadu nadaných studentů. Na ČVUT i jinde v oblasti AI.Bohužel zájem o technické obory se

zmenšuje. Často nás také velmi zatěžuje všudypřítomná byrokracie.

Dříve jste pracoval pro velké technologické firmy jako Google a IBM. Proč jste se rozhodl vrátit do akademického prostředí?

V Googlu jsem byl vysoce postavený manažer, jenže to pak už jen děláte prezentace v PowerPointu a mluvíte. Jenže já jsem, jak říkal

Baťa, člověk práce.

Foto:

Tým okolo Jana Šedivého postavil robota, který vyhrál prestižní zahraniční soutěž.

Jakub Stadler, MAFRA

FotoGallery:

ilustrační snímek

Depositphotos

ilustrační snímek

Depositphotos


URL| https://www.idnes.cz/technet/technika/robot-socialbot-jan-sedivy-dialog-umela-inteligence-

akademie.A210917_195001_tec_technika_lisv


18. 9. 2021; Radiožurnál

Jak polidštit robota? Na ČVUT mají robota, který už umí i jógu, R.U.R. nám ale nehrozí, uklidňují vědci

Vědci z Českého vysokého učení technického v Praze dostali nového humanoidního robota. Jmenuje se iCube, je veliký asi jako

čtyřleté dítě a vybavený je některými smysly vnímání. Právě to má pomoci s výzkumem procesů v našem mozku. Experti z fakulty

elektrotechnické se díky němu pokusí i polidštit chování ostatních robotů.


Nejsilnější stránkou robota iCube jsou smysly vnímání. To, že patří mezi humanoidní roboty, znamená, že je podobný lidem. Měří asi

jeden metr, má ruce, nohy a bílou hlavu. V očích má umístěné kamery a v uších mikrofony. "Slyší a vidí. Na těle také má spoustu

senzorů, takže cítí dotyk," popisuje v jedné učebně na Fakultě elektrotechnické ČVUT student Lukáš Rustler.

iCubů existuje po celém světě zhruba padesát. Tento první český kus je unikátní v tom, že má pod modrou robotickou kůží na

končetinách a hrudníku tisíce zmíněných senzorů. "Skládají se z trojúhelníčků, na každém z nich je 12 senzorů, které fungují jako

obrazovka na telefonu. Když se jich někdo dotkne, iCube to cítí. Umí dělat třeba jógu. Kolegové teď pracují na tom, aby uměl

rozeznat člověka a mohl s ním hrát například stolní hry."

Jak polidštit roboty?

Robota iCube ale zdejší vědci mají kvůli ještě důležitějším výzkumům. Pomoci má pochopit třeba to, jak si malé děti osvojují pohyb.

"Zajímá nás, jak se mozek po narození naučí poznat, jak s tělem zacházet, jak sahat pro předměty..." vysvětluje vedoucí skupiny

humanoidní robotiky Matěj Hoffmann. "Jedna z výzev je, aby se iCube naučil rozumět našim signálům – co kde je a jaký to pro něj má

význam."

To do budoucna může polidštit chování humanoidních robotů. "Budou nám nejlepšími partnery v domácnosti. Překročí práh,

nebudeme muset přestavovat byt, bude se s ním dobře komunikovat. Čapkova R.U.R. se nebojíme, jejich schopnosti jsou na úrovni

dítěte v prvním roce života."

Unikátní výzkum

Zdejší experti na svých výzkumech spolupracují například se zahraničnímu vývojovými psychology a neurovědci. Společně pro iCuba

vytvořili vlastní neuronovou síť.

"Studujeme, jak funguje lidský mozek, jak přijímá hmatové signály, jak je zpracovává. V mozku existuje jakási mapa našeho povrchu

těla, něco podobného jsme chtěli udělat u robota," vysvětluje vedoucí skupiny humanoidní robotiky na ČVUT Matěj Hoffmann.

Roboti s umělou kůží po celém těle podle Matěje Hoffmanna dosud neexistovali, jde proto o jedinečnou vědeckou příležitost.

URL| http://radiozurnal.rozhlas.cz/jak-polidstit-robota-na-cvut -maji-robota-ktery-uz-umi-i-jogu-rur-nam-ale-nehrozi-8578453


18. 9. 2021; casopisczechindustry.cz

"Olympiáda robotů" začne příští týden v Kentucky. Cenné kovy z podzemního komplexu chtějí vytěžit i roboty z Fakulty elektrotechnické ČVUT v čele s "r

Poslední kolo DARPA Subterranean Challenge pořádané agenturou amerického ministerstva obrany proběhne ve dnech 21. až 24.

září 2021 v podzemním komplexu MegaCavern v americkém státě Kentucky.


Finále tříleté soutěže, do které se kvalifikovalo osm nejlepších robotických týmů světa, se odehraje s účastí akademiků z katedry

kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze vystupujících pod hlavičkou CTU-CRAS-NORLAB

(Czech Technical University - Center for Robotics and Autonomous Systems - Northern Robotics Laboratory). Konečné výsledky

budou vyhlášeny v pátek 24. září – první tři týmy si rozdělí celkovou odměnu ve výši 3,5 milionu dolarů.

Robotici z FEL ČVUT budou v Mega Cavern obhajovat třetí místo z předchozích dvou kol. V nich se dokázali prosadit v konkurenci

světových týmů z prestižních výzkumných institucí (mimo jiné NASA, MIT, CMU, OSU, CalTech, Oxford či ETH Curych) jako nejlepší

nesponzorovaný tým. V prosinci 2020 udělená subvence od pořádající agentury Ministerstva obrany Spojených států pro pokročilé

výzkumné projekty DARPA ve výši 1,5 milionu dolarů (v přepočtu 32,6 milionu korun) zařadila CTU-CRAS-NORLAB do kategorie

sponzorovaných týmů.

Díky podpoře od agentury DARPA si tým z Karlova náměstí mohl pořídit dva kráčející roboty SPOT, které v americkém Kentucky

doprovází třetí zapůjčený exemplář od firmy General Laser. Čtyřnozí "robopsi" v rolích skautů odvedou do podzemního komplexu

celou flotilu kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů, s některými CTU-CRAS-NORLAB již absolvoval

předchozí kola. Pro výsledek pražského týmu v soutěži bude rozhodující, do jaké míry se mu podařilo integrovat nové roboty a

drony tak, aby si dokázaly efektivně vyměňovat informace v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je

značně omezený.

"Podmínky jeskyně nedovolují, aby roboty ovládal manuálně člověk a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj

autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou koordinaci. Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky, kde se vyskytuje

mlha, bahno nebo prach, v létě připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí pevnosti Dobrošov. V

univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte," říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT a vedoucí týmu CTU-CRAS-NORLAB.

Tým do Spojených států odcestoval již před dvěma týdny a přesun díky malému přes-oceánskému provozu proběhl nebývale

hladce. Dvacítka robotiků je ubytována necelou hodinu od Mega Cavern a intenzivně se věnuje přípravám na finálové kolo. "Pořád

se něco ladí a opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy," konstatuje


Tomáš Svoboda a dodává, že roboty v podstatě běží ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci

lépe simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," vysvětluje prof. Tomáš

Svoboda.

Video o tom, jak se SPOT číslo 1 sžíval s akademickým prostředím na Karlově náměstí, najdete zde


18. 9. 2021; Technický týdeník

"Olympiáda robotů" začne příští týden v Kentucky. Cenné kovy z podzemního komplexu chtějí vytěžit i roboty z Fakulty elektrotechnické ČVUT v čele s "r

Poslední kolo DARPA Subterranean Challenge pořádané agenturou amerického ministerstva obrany proběhne ve dnech 21. až 24.

září 2021 v podzemním komplexu MegaCavern v americkém státě Kentucky.

Finále tříleté soutěže, do které se kvalifikovalo osm nejlepších robotických týmů světa, se odehraje s účastí akademiků z katedry

kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze vystupujících pod hlavičkou CTU-CRAS-NORLAB

(Czech Technical University - Center for Robotics and Autonomous Systems - Northern Robotics Laboratory). Konečné výsledky

budou vyhlášeny v pátek 24. září - první tři týmy si rozdělí celkovou odměnu ve výši 3,5 milionu dolarů.


Robotici z FEL ČVUT budou v Mega Cavern obhajovat třetí místo z předchozích dvou kol. V nich se dokázali prosadit v konkurenci

světových týmů z prestižních výzkumných institucí (mimo jiné NASA, MIT, CMU, OSU, CalTech, Oxford či ETH Curych) jako nejlepší

nesponzorovaný tým. V prosinci 2020 udělená subvence od pořádající agentury Ministerstva obrany Spojených států pro pokročilé

výzkumné projekty DARPA ve výši 1,5 milionu dolarů (v přepočtu 32,6 milionu korun) zařadila CTU-CRAS-NORLAB do kategorie

sponzorovaných týmů.

Díky podpoře od agentury DARPA si tým z Karlova náměstí mohl pořídit dva kráčející roboty SPOT, které v americkém Kentucky

doprovází třetí zapůjčený exemplář od firmy General Laser. Čtyřnozí "robopsi"v rolích skautů odvedou do podzemního komplexu

celou flotilu kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů, s některými CTU-CRAS-NORLAB již absolvoval

předchozí kola. Pro výsledek pražského týmu v soutěži bude rozhodující, do jaké míry se mu podařilo integrovat nové roboty a

drony tak, aby si dokázaly efektivně vyměňovat informace v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je

značně omezený.

"Podmínky jeskyně nedovolují, aby roboty ovládal manuálně člověk a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj

autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou koordinaci. Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky, kde se vyskytuje

mlha, bahno nebo prach, v létě připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí pevnosti Dobrošov. V

univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte,"říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT a vedoucí týmu CTU-CRAS-NORLAB.

Tým do Spojených států odcestoval již před dvěma týdny a přesun díky malému přes-oceánskému provozu proběhl nebývale

hladce. Dvacítka robotiků je ubytována necelou hodinu od Mega Cavern a intenzivně se věnuje přípravám na finálové kolo. "Pořád

se něco ladí a opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy,"konstatuje

Tomáš Svoboda a dodává, že roboty v podstatě běží ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci

lépe simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," vysvětluje prof. Tomáš

Svoboda.

Video o tom, jak se SPOT číslo 1 sžíval s akademickým prostředím na Karlově náměstí, najdete zde.

O soutěži DARPA Subterranean Challenge

Soutěž DARPA Subterranean Challenge simuluje v reálném prostředí situaci při záchraně osob po katastrofách. Týmy robotů mají za

úkol v neznámém prostředí během jedné hodiny identifikovat co nejvíce objektů, jako jsou osoby, telefony, batohy, stejně jako

odhalit unikající plyn. Poznatky využité v soutěži poté najdou uplatnění při časově kritických obranných i civilních operacích typu

"vyhledej a zachraň".


18. 9. 2021; tojesenzace.cz

Výzkumníci z FEL ČVUT aplikují algoritmy inspirované mozkem, aby se roboti dokázali bezpečněji a autonomněji pohybovat mezi lidmi

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT rozšířil iCub, první robot vybavený všemi smysly. Jeho

vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s

pomocí umělé inteligence.

Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během

prvního roku života : dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale

do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct,

že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v

oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami " kalibrovat " podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.

Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI. "Projekt RCI

podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo jiné, k

úspěchu na DARPA SubT Challenge,” dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je přibližně

250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).

Zdroj a foto: FEL ČVUT


18. 9. 2021; Mladá Fronta Dnes

opakují, co znají papouškové, Roboti jsou jako JAN ŠEDIVÝ

Tým okolo Jana Šedivého postavil robota, který vyhrál prestižní zahraniční soutěž. Umí si totiž s lidmi popovídat o filmu či počasí.

Ještě před pár lety platilo, že k rozhovoru člověk potřebuje druhou osobu. To se však mění. O filmech či počasí si teď můžete

poklábosit i s konverzačními roboty, takzvanými chatboty. Na jejich vývoji se podílí i pražské ČVUT. Tým studentů pod vedením

vědce Jana Šedivého letos dokonce vyhrál první cenu v soutěži chatbotů Alexa Prize Socialbot Grand Challenge, kterou vypisuje

firma Amazon. Jejich robot nazývaný Alquist porazil i soupeře z prestižních Stanfordovy a Emoryho univerzity. "Časem roboti

proniknou do všech situací každodenního života," říká Jan Šedivý.

- Co váš robot umí a jak se používá?

Je to neobvyklý typ chatbota, takzvaný socialbot. A měl by si umět s uživatelem plynule povídat o sociálních tématech, jako jsou

filmy, počasí, celebrity, zprávy a sport. Vyžaduje to trochu praxe, ale lidé s ním vydrží mluvit i půl hodiny. Nejlíp funguje, když přesně

odpovídá na dotaz řečený krátkou větou.

- Čím předčil Alquist své soupeře?

Při testování mluvili na jednotlivé roboty v Amazonu tři takzvaní interaktoři, na něž dohlíželi tři "soudci", a v momentě, kdy už se jim

dialog s robotem zdál nezajímavý, zmáčkli tlačítko. Když ho zmáčkli všichni tři soudci, rozhovor skončil. Nejpozdější zmáčknutí

definuje délku dialogu. Což je jeden z parametrů, který se používal pro vyhodnocení soutěže. Soudci také dávají hvězdičky za kvalitu,

což je druhý parametr hodnocení.

- Takže o výsledku rozhodlo, že robot umí třeba o filmech konverzovat zábavně?


Řekl bych, že to bylo dokonce to hlavní. Konverzace s naším Alquistem trvala o trochu víc než 14 minut.

- Současní roboti na trhu dokážou především přijímat příkazy a odpovídat na jednoduché otázky.

A proto se soutěž snaží posunout schopnosti robotů dál. Dnes odpovídají na faktické dotazy typu: Kolik lidí je v Brazílii? Ale naším

cílem je, aby lidi zabavili, byli jejich společníky. A to je mnohem obtížnější.

- Čím může být takový robot společnosti prospěšný?

To je strašně složitá otázka. Až filozofická. Sami jsme se museli zeptat: Co to je, co lidi chtějí?

- Chtějí různé věci...

Právě. Velice to záleží na situaci. Pokud se parta opilých chlapíků po půlnoci v hospodě chce s někým pobavit, tak budou řešit jiná

témata, než když půjdu na písek, kde maminky hlídají děti. Typ požadovaného dialogu se liší podle sociálních skupin. A i v rámci těch

chtějí lidé jiné věci odpoledne a jiné večer. Existují i osoby, které mají mentální poruchy či trpí depresí.

- Můžete dát příklad?

Někteří chtějí robota, který je bude bavit tím, že bude povídat vtipy jako Miroslav Donutil, jiní takového, co radí, jak upéct kuře, a

další zase takového, který si s nimi bude povídat jako psycholog. Nebo třeba takového, co jim sežene nejlepší USB paměť na

internetu za nejméně peněz. To jsou různé úkoly, které roboti můžou plnit, a na konstrukci každého z nich jsou potřeba jiné

pomůcky. Použití je široké, ale jsme na začátku. Časem roboti budou ve všech odvětvích a situacích každodenního života.

- Kde na nás v reálném životě tito roboti promluví nejdříve?

Dříve, když jste šli vyzvednout peníze, tak v bance seděla paní, která se zeptala, jestli vás ještě rodiče otravují či jestli jste nezapomněl

koupit chleba. Protože znala vaše rodinné zázemí. Dnes přijdete k terminálu, který o vás neví nic, nacvakáte požadavek, vypadnou

peníze a hotovo. Ale přitom jde o situaci, ve které by řada lidí pomoc robota, který by nebyl vtíravý, uvítala. Vytvořit ho není lehké,

protože každý má o tom otravování mluvením jinou představu.

- Takže se ještě neví, kde se tito roboti prosadí?

Z jednoho prostředí už jistě nikdy nezmizí, a to je auto. Lidé si už s vozidlem docela dobře povídají. Zejména když nastavují navigaci.

Protože říct, kam jedu, je rychlejší než to psát.

- Říkal jste, že každý člověk chce něco jiného. V současnosti firmy své nástroje často personalizují. Funguje to tak i u socialbotů?

Všechno, co vytváříme, je personalizované. Když s Alquistem mluvíte, tak se vás zeptá, jestli už jste spolu hovořili. Snažíme se totiž

ukládat data, co jsme se od uživatele dozvěděli. Zeptáme se ho, jaký má rád film, a dozvíme se, že to je science fiction. Tak si to robot

uloží. A pokud řekne člověk název filmu, i ten si robot uloží. Když uživatel bude se zařízením mluvit v budoucnosti, znalost, kterou si

robot zaznamenal, může použít a šikovně zakomponovat do vět.

- Proč jste se rozhodl vyvíjet zrovna socialbota?

Je to historická záležitost. Dlouho jsem pracoval v průmyslu a zabýval se rozpoznáváním řeči. Když jsem se vrátil do akademického

prostředí, logickým pokračováním rozpoznávání řeči tehdy bylo Natural Language Processing (zpracování přirozeného jazyka –

pozn. red.), tak jsem začal shánět studenty. Nejdřív jsme řešili odpovídání na faktické otázky. Poté v roce 2016 Amazon vyhlásil

soutěž o sociálního bota. Řekli jsme si, že to zkusíme. A shodou okolností jsme se hned dostali do jejího semifinále. Čímž jsme získali

peníze na další podporu studentů. Tak to začalo a od té doby robota stále vylepšujeme.

- V soutěži Amazon Alexa Prize jste uspěli několikrát.

Byli jsme dvakrát druzí, jednou třetí a letos první.

- Co jste na robotovi za tu dobu vylepšili?

Kdybyste naše roboty zkoušeli, tak byste na první pohled možná velmi dramatický rozdíl nezaznamenali. Třeba typ hlasu mají stále

stejný. Čtyři roky jsme ho však stále zlepšovali. A letos se podařilo spoustu detailů vyladit tak, aby celek dobře fungoval.

- A kdybyste vypíchl jednu věc?

Určitě kvalitu dialogů. Teď robot umí daleko lépe odpovídat na otevřené dotazy. Existují dva druhy dotazů, otevřené a uzavřené.

Ukázkou uzavřeného dialogu je otázka: "Tak jsem slyšel, že už nebijete ženu." S tím se nedá nic dělat, odpověď ano i ne je už špatně.


Naopak otevřený dotaz je: "Co jste dělali včera?" A my jsme zlepšili kvalitu odpovídání na otevřené dotazy. Snažíme se uživateli

nechat větší volnost v tom, co řekne. Dát mu možnost se vyjádřit, co má, anebo nemá rád. To jsme v dialozích předtím tak kvalitně

udělané neměli.

- Čeho byste při vývoji ještě chtěli dosáhnout?

Jsme na začátku. Bude trvat desetiletí, než dospějeme do stavu, kdy si lidé s roboty budou povídat, o čem budou chtít. Třeba složené

věty jsou problém. Když řekne uživatel víc věcí najednou, tak potřebujeme, abychom kvalitně vyřešili rozpoznání sémantiky. A to do

té míry, že budeme vědět, co přesně uživatel chtěl říci. Jenže to vyžaduje uvažování a stroje nepřemýšlejí, jsou to papouškové,

opakují to, co znají. Takže se snažíme postupně robota víc a víc učit, jak ze složitých situací vybruslit.

- Jenže součástí komunikace je kromě zvuku třeba i řeč těla.

Tomu se říká kontext. Mezi kognitivní schopnosti člověka nepatří jen zrak a sluch, ale i další smysly. Vše souvisí se vším. Jednou jsem

na ulici pozoroval dvě paní. Každá řekla jednu větu. První: "Tak už si to řekli, tak jdeme." Druhá: "Zítra se zase uvidí." Bez toho, že

byste viděli konkrétní situaci, nevíte, o čem mluví. Obě stály na rohu ulice se psy, kteří se očuchávali. Tady kontext hraje

nezastupitelnou úlohu. Obzvlášť, když o člověku nic nevíte. Stroj nejenže vás nevidí, ale on ani neslyší zvukomalbu jazyka.

- Takže stroj umí jen to, co mu řeknete.

Umělá inteligence, která se dnes v médiích stále skloňuje, není nic úžasného. Je to převážně něco, čemu se říká machine learning –

strojové učení. Což je jen algoritmus, který se z řady příkladů, které mu předložíme, naučí něco poznat. Máme například stroje, které

dovedou vymýšlet celé věty. Ty jsou gramaticky správně i sémanticky rozumné, ale stroj nechápe, co povídá. Jen opakuje něco, co

jsme mu dali jako ukázky jazyka. Vybere si, co zapadá do kontextu, který zná – a řekne to.

- Alquist teď mluví anglicky. Plánujete přidat i další jazyky?

Rádi bychom, ale dá hodně práce dovést to do určité kvality. Navíc čeština je jazykem s komplikovanou morfologií. Řadu algoritmů,

které používáme, bychom museli změnit. Každá změna stojí čas, tedy i peníze. Ale určitě něco v češtině uděláme.

- Váš robot se jmenuje Alquist jako postava z Čapkovy hry R. U. R. Znamená to, že při vývoji také řešíte morální dilema spojené s

moderními technologiemi?

To, co řešíme, jsou sprostá slova a potíže týkající se menšin a genderu. Robot řadu vět vymýšlí na základě textů sebraných z

internetu, a vyfiltrovat něco, co je politicky nekorektní, představuje velký problém. Jednou se stalo, že pozvali děti pracovníků

Amazonu a pouštěli jim robota na Vánoce. A ten najednou řekl, že Santa umřel. Jenže jak takovou větu ošetřit?

- Jak jste oslavili výhru nad týmy z prestižních univerzit, jako je Stanford?

Jsme technici. Když vyhraje soubor umělců, tak jdou všichni do hospody, opijí se a je z toho obrovské juchání. My se zamyslíme,

řekneme si, co bychom chtěli dělat příště, a jede se dál.

- Jaký má podle vás Česko potenciál ve vývoji umělé technologie?

Máme obrovský potenciál, máme řadu nadaných studentů. Na ČVUT i jinde v oblasti AI. Bohužel zájem o technické obory se

zmenšuje. Často nás také velmi zatěžuje všudypřítomná byrokracie.

- Dříve jste pracoval pro velké technologické firmy jako Google a IBM. Proč jste se rozhodl vrátit do akademického prostředí?

V Googlu jsem byl vysoce postavený manažer, jenže to pak už jen děláte prezentace v PowerPointu a mluvíte. Jenže já jsem, jak říkal

Baťa, člověk práce.

Tvůrce robotů Jan Šedivý v minulosti pracoval jako vedoucí výzkumného týmu pro společnost IBM, poté dělal manažera ve

společnosti Google. Vedl také mnoho celosvětových výzkumů a vývojářských produktů, mimo jiné vlastní devatenáct amerických

patentů. Po osmnácti letech práce v komerčním prostředí se vrátil na České vysoké učení technické (ČVUT), kde učí na Fakultě

elektrotechnické a působí v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky. Zajímá se o umělou inteligenci, Meta Language

(programovací jazyk), internet a přístup k programům nebo službám na vzdálených serverech pomocí internetu.

Foto: Jakub Stadler, MAFRA

O autorovi: Klára Burešová, redaktorka MF DNES


17. 9. 2021; forbes.cz

Dobro v praxi. Poznejte české projekty, které dělají svět lepším místem

Kdo by si nepřál, aby ze světa zmizela chudoba a hlad. Kdo by si nepřál větší rovnost mezi lidmi, kvalitní vzdělání pro všechny děti,

udržitelné fungování firem i lidí... Dobrá zpráva je, že je naštěstí stále více těch, kdo si podobné věci nejenom přejí, ale taky pro to

něco aktivně dělají.

A právě takové projekty se včera v Černínském paláci oceňovaly na slavnostním galavečeru Cen SDGs, které sledují naplňování

globálních cílů OSN a letos je už popáté vyhlašovala Asociace společenské odpovědnosti pod vedením její zakladatelky a ředitelky


Lucie Mádlové.

Forbes stejně jako v předchozích letech zaštítil kategorii Mladí lídři pro autory inovativních nápadů ve věku do třiceti let, další ceny si

firmy a organizace převzaly v kategoriích Byznys, Veřejná sféra, Vzdělání, Reporting, Moonshot (vítěz této kategorie postupuje do

světového finále Moonshot Awards v New Yorku) a také zvláštní ocenění České rozvojové agentury.

Seznamte se s vítězi hlavních kategorií:

Mladí lídři

Nenechte své knížky jen tak ležet bez užitku a pošlete je dál, vyzývá Tadeáš Kukla, který díky svému e-shopu tvoří prostor pro sdílení

knih a učebnic z druhé ruky.

Reknihy nejsou úplně typický online antikvariát, do jejich nabídky se dostanou pouze knihy, které ještě nedosáhly "salátového"

vydání. A byznys model? Reknihy fungují na bázi provizí, které se dělí půl napůl mezi původního majitele a e-shop.

2. místo: Kaleido

Senioři ve světě virtuální reality. Díky Kaleidu Marka Háši se naši starší spoluobčané pohodlně vypraví do světa, za kulturou nebo do

přírody, aniž by opustili své domovy, což je pro mnohé z nich ze zdravotních důvodů obtížné.

3. místo: GreeenTech

Ne, není to překlep v názvu, tenhle projekt je opravdu hodně zelený. Pěstování zeleniny, mikrobylinek a drobného ovoce kdekoli na

světě, v jakýchkoli klimatických podmínkách. Právě to umožňují hydroponické kontejnery a modulární pěstební systémy Dmitrije

Lipovského, Karolíny Pumprové a Milana Součka.

Datovou analýzou proti nehospodárným veřejným zakázkám. Nástroj Datlabu s názvem Kontrola hledá porušování předpisů,

smlouvy s bílými koňmi či politiky nebo firmy soutěžící jen naoko s předem domluvenými vítězi.

Nejvzácnější a nejlepší pepř na světě pochází z oblasti Kampot v Kambodži. Klára Dohnalová a David Pavel pod značkou Pepper Field

vybudovali prosperující byznys, který staví na fair a direct trade podmínkách.

Lovebrand v oblasti péče o domov vytvořil úspěšný projekt, který má pomoci v boji s domácím násilím. Vedle osvětové kampaně se

IKEA realizuje i přímou podporou proměny azylových zařízení a rozvoje konzultačních služeb.

Marie Salomonová, členka výběru, spoluzaložila projekt, který učí hlavně mladé lidi, jak pečovat o duševní zdraví, a ukazuje, kde včas

vyhledat pomoc v případě nouze. Dlouhodobě se také snaží prosazovat systémové změny v oblasti duševního zdraví.

Podnikatelka a manželka jednoho z nejbohatších Čechů Ivana Tykač od roku 2013 v rámci své nadace provozuje projekt Obědy pro

děti umožňující dětem ze základních škol, jejichž rodiče si to nemohou dovolit, zaplatit obědy ve školních jídelnách.

Organizace Women for Women zároveň v rámci několika dalších projektů pomáhá postavit se na vlastní nohy samoživitelkám,

samoživitelům, ale i kompletním rodinám v obtížných životních situacích.

Projekt Civilsphere pražské elektrotechnické fakulty ČVUT pomáhá prostřednictvím výzkumu v kyberbezpečnosti a umělé

inteligenci novinářům, aktivistům, nevládním organizacím a ochráncům lidských práv bránit se digitálním útokům a zásahům do

soukromí ze strany vlád a velkých korporací.

Už dvanáct let TEREZA koordinuje program Ekoškola – největší světový vzdělávací program vedoucí mladé lidi k udržitelnému

způsobu života. V současnosti je do Ekoškoly zapojeno přes sedmdesát tisíc dětí a dospělých v mateřských, základních a středních

školách.

Celosystémové zlepšení českého vzdělávání díky zlepšení přípravy nových učitelů a podpory vedení škol, to je poslání organizace

Učitel naživo. Ředitel naživo je pak intenzivní dvouletý program pro ředitele škol a jejich zástupce.

Nezisková organizace Oživení se snaží projektem Vzdělávání zastupitelů vzdělávat naše volené zástupce. Propojováním dobré praxe

z různých měst a obcí v Česku má posilovat důvěru občanů v zastupitelskou demokracii.

URL| https://forbes.cz/dobro-v-praxi-poznejte-ceske-projekty-ktere-delaji-svet-lepsim-mistem/


17. 9. 2021; Rozhlas.cz

Očekává se výrazné zdražení aut – nových, ojetých i vraků, shodují se odborníci na autoprůmysl

Celosvětový nedostatek čipů zřejmě nejvýrazněji zasáhl automobilový průmysl, kde se tyto polovodičové součástky používají v

palubní elektronice. Příčina není jen jedna, domnívá se Petr Knap z Ernst and Young pro automotive v regionu střední, východní a

jihovýchodní Evropy a střední Asie. Kromě toho, že výrobci tak docela neodhadli budoucí vývoj poptávky po autech v počátcích

pandemie, přispěly k nedostatku i požáry nebo sucha v místech, kde fungují velké výrobní linky.

"Všechno se to zkombinovalo do koktejlu, který nám dnes dává tu velmi neutěšenou situaci," konstatuje Knap, který mírní

optimistické odhady o stabilizaci situace do konce roku.

"Výjimkou už nejsou hlasy, které říkají, že se nějaká nerovnováha určitě přesune až do roku 2023. Já pevně doufám, že se to trochu

zlepší, ale obávám se, že letos to určitě nebude."

Návrat k normálu letos nečeká ani šéf českého zastoupení značky Toyota Martin Peleška. Předpokládá ale, že v druhém kvartále

příštího roku už by se to mohlo podařit.

Elektronika a komunikační technologie

Zástupce děkana Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Jakovenko ale připomíná, že příčinou nedostatku čipů není ani tak zvýšená

poptávka ze strany automobilek jako vyšší zájem o čipy do spotřební elektroniky a komunikační techniky.

"To bylo asi dáno pandemií v tom, že lidé zůstali doma a najednou si museli kupovat zařízení k tomu, aby mohli lépe komunikovat a

pracovat."

Automotive koneckonců zahrnuje asi jen 10 procent celkové poptávky po čipech, což je relativně málo. "U spotřební elektroniky je to

daleko větší, takže automobilky zůstaly vlastně tak trochu na druhé koleji, co se týká uspokojení poptávky."

Přestože v Evropě se soustřední mnoho návrhových center a vyrábí se tu i technologická zařízení, samotné montovny čipů sídlí

převážně v Asii. Pokud by se Evropa do budoucna rozhodla získat větší nezávislost výstavbou linky přímo na starém kontinentu,

bude to logický a rozumný krok, soudí Jakovenko.

Upozorňuje ale na to, že jedno takové zařízení si vyžádá obrovskou investici až v řádu desítek miliard euro a zabere prostor několika

hektarů.

Zdražování

Zatímco evropská linka na výrobu čipů je téma vzdálené budoucnosti, zdražování aut už se stalo realitou. Další výrazné zdražení se

očekává od začátku příštího roku, varuje Martin Peleška.

Růst cen bude přitom pokračovat i v případě ojetin, myslí si šéfredaktor serveru Hybrid.cz Jan Horčík: "Zdražilly dokonce i vraky. S

tím půjde ruku v ruce i snížení výběru a větší nedostatek ojetých aut."

Vedlejším efektem zvyšování cen vozů nakonec může být přiblížení paritě ceny elektromobilů a vozů na fosilní paliva. "Bude to

vlastně znamenat, že elektromobily budou zase o něco konkurenceschopnější," uzavírá.

Poslechněte si celý audiozáznam Tématu dne Renaty Kropáčkové.

URL| http://plus.rozhlas.cz/ocekava-se-vyrazne-zdrazeni-aut-novych-ojetych-i-vraku-shoduji-se-odbornici-na-8577931


17. 9. 2021; parlamentnilisty.cz

ČVUT: "Olympiáda robotů" začne příští týden v Kentucky

Poslední kolo DARPA Subterranean Challenge, pořádané agenturou amerického ministerstva obrany, proběhne ve dnech 21. až 24.

září 2021 v podzemním komplexu MegaCavern v americkém státě Kentucky.

Finále tříleté soutěže, do které se kvalifikovalo osm nejlepších robotických týmů světa, se odehraje s účastí akademiků z katedry

kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze vystupujících pod hlavičkou CTU-CRAS-NORLAB

(Czech Technical University - Center for Robotics and Autonomous Systems - Northern Robotics Laboratory). Konečné výsledky

budou vyhlášeny v pátek 24. září – první tři týmy si rozdělí celkovou odměnu ve výši 3,5 milionu dolarů.


Robotici z FEL ČVUT budou v Mega Cavern obhajovat třetí místo z předchozích dvou kol. V nich se dokázali prosadit v konkurenci

světových týmů z prestižních výzkumných institucí (mimo jiné NASA, MIT, CMU, OSU, CalTech, Oxford či ETH Curych) jako nejlepší

nesponzorovaný tým.

V prosinci 2020 udělená subvence (ZDE) od pořádající agentury Ministerstva obrany Spojených států pro pokročilé výzkumné

projekty DARPA ve výši 1,5 milionu dolarů (v přepočtu 32,6 milionu korun) zařadila CTU-CRAS-NORLAB do kategorie sponzorovaných

týmů.

Díky podpoře od agentury DARPA si tým z Karlova náměstí mohl pořídit dva kráčející roboty SPOT, které v americkém Kentucky

doprovází třetí zapůjčený exemplář od firmy General Laser. Čtyřnozí "robopsi" v rolích skautů odvedou do podzemního komplexu

celou flotilu kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů, s některými CTU-CRAS-NORLAB již absolvoval

předchozí kola. Pro výsledek pražského týmu v soutěži bude rozhodující, do jaké míry se mu podařilo integrovat nové roboty a

drony tak, aby si dokázaly efektivně vyměňovat informace v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je

značně omezený.

"Podmínky jeskyně nedovolují, aby roboty ovládal manuálně člověk a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj

autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou koordinaci. Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky, kde se vyskytuje

mlha, bahno nebo prach, v létě připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí pevnosti Dobrošov. V

univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte," říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky

Fakulty elektrotechnické ČVUT a vedoucí týmu CTU-CRAS-NORLAB.

Tým do Spojených států odcestoval již před dvěma týdny a přesun díky malému přes-oceánskému provozu proběhl nebývale

hladce. Dvacítka robotiků je ubytována necelou hodinu od Mega Cavern a intenzivně se věnuje přípravám na finálové kolo. "Pořád

se něco ladí a opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy," konstatuje

Tomáš Svoboda a dodává, že roboty v podstatě běží ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci

lépe simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," vysvětluje prof. Tomáš

Svoboda.

Video o tom, jak se SPOT číslo 1 sžíval s akademickým prostředím na Karlově náměstí, najdete ZDE.

Soutěž DARPA Subterranean Challenge simuluje v reálném prostředí situaci při záchraně osob po katastrofách. Týmy robotů mají za

úkol v neznámém prostředí během jedné hodiny identifikovat co nejvíce objektů, jako jsou osoby, telefony, batohy, stejně jako

odhalit unikající plyn. Poznatky využité v soutěži poté najdou uplatnění při časově kritických obranných i civilních operacích typu

"vyhledej a zachraň".

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou

budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická

poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky

a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje

přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými

univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce

hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky

2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult

(stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství,

informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům

227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a

manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků

takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum,

vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A.

ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604

univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v

regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural' je ČVUT

mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V

oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and

Information Systems' je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až

400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě. Více ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/CVUT-Olympiada-robotu-zacne-pristi-tyden-v-Kentucky-677215


17. 9. 2021; Euro.cz

Elektrotechnici z ČVUT dostali kolegu z Itálie. Má 53 elektromotorů a disponuje všemi smysly včetně hmatu

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické ČVUT rozšířil první robot vybavený všemi smysly Jeho vlastnosti,

zejména elektronická kůže, otevírají nové možnosti poznávání lidského mozku s pomocí umělé inteligence Robot v procesu učení

postupuje obdobně jako dítě během prvního roku života Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět

bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi Robot iCub měří na výšku něco málo přes metr a má rozměry čtyřletého dítěte.

Místo kloubů a svalů jej ovládá 53 elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů.

Unikátní je ovšem jeho "hmat", který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Její řady posílil iCub v červnu, aby díky svým vlastnostem dále

rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější nápodoba lidské

kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně poznávání vlastního

těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během prvního roku života: dotyky vytváří mapu povrchu svého

těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale do umělé neuronové sítě. Jednu takovou vytvořil Matěj

Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct, že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku

a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

Jako člověk. Robot od Boston Dynamics metá salta, v praxi to ale nevyužije

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami "kalibrovat" podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Příjemnější než krabice Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v

prostředí zabydleném lidmi. "Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili.

Také tím, že jsou nám i svým vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice,"

vysvětluje dr. Hoffmann. Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím.

Kromě toho lze na robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub, navržený Italským technologickým institutem, je první svého druhu v České republice. Běží v prostředí otevřeného

zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout. Pořízen byl v rámci projektu Výzkumného centra informatiky za přibližně 250 tisíc

eur (v přepočtu 6,35 milionu korun).

URL| https://www.euro.cz/?post_type=post&p=353489


17. 9. 2021; FeedIT.cz

"Olympiáda robotů" začne příští týden v Kentucky. Cenné kovy z podzemního komplexu chtějí vytěžit i roboty z Fakulty elektrotechnické ČVUT v čele s "r

17/09/2021 od Poslední kolo DARPA Subterranean Challenge pořádané agenturou amerického ministerstva obrany proběhne ve

dnech 21. až 24. září 2021 v podzemním komplexu MegaCavern v americkém státě Kentucky.



Finále tříleté soutěže, do které se kvalifikovalo osm nejlepších robotických týmů světa, se odehraje s účastí akademiků z katedry

kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze vystupujících pod hlavičkou CTU-CRAS-NORLAB

(Czech Technical University – Center for Robotics and Autonomous Systems – Northern Robotics Laboratory). Konečné výsledky

budou vyhlášeny v pátek 24. září – první tři týmy si rozdělí celkovou odměnu ve výši 3,5 milionu dolarů.

Robotici z FEL ČVUT budou v Mega Cavern obhajovat třetí místo z předchozích dvou kol. V nich se dokázali prosadit v konkurenci

světových týmů z prestižních výzkumných institucí (mimo jiné NASA, MIT, CMU, OSU, CalTech, Oxford či ETH Curych) jako nejlepší

nesponzorovaný tým. V prosinci 2020 udělená subvence od pořádající agentury Ministerstva obrany Spojených států pro pokročilé

výzkumné projekty DARPA ve výši 1,5 milionu dolarů (v přepočtu 32,6 milionu korun) zařadila CTU-CRAS-NORLAB do kategorie

sponzorovaných týmů.

Díky podpoře od agentury DARPA si tým z Karlova náměstí mohl pořídit dva kráčející roboty SPOT, které v americkém Kentucky

doprovází třetí zapůjčený exemplář od firmy General Laser. Čtyřnozí "robopsi" v rolích skautů odvedou do podzemního komplexu

celou flotilu kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů, s některými CTU-CRAS-NORLAB již absolvoval

předchozí kola. Pro výsledek pražského týmu v soutěži bude rozhodující, do jaké míry se mu podařilo integrovat nové roboty a

drony tak, aby si dokázaly efektivně vyměňovat informace v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je

značně omezený.

"Podmínky jeskyně nedovolují, aby roboty ovládal manuálně člověk a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj

autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou koordinaci. Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky, kde se vyskytuje

mlha, bahno nebo prach, v létě připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí pevnosti Dobrošov. V

univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte," říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky

Fakulty elektrotechnické ČVUT a vedoucí týmu CTU-CRAS-NORLAB.

Tým do Spojených států odcestoval již před dvěma týdny a přesun díky malému přes-oceánskému provozu proběhl nebývale

hladce. Dvacítka robotiků je ubytována necelou hodinu od Mega Cavern a intenzivně se věnuje přípravám na finálové kolo. "Pořád

se něco ladí a opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy," konstatuje

Tomáš Svoboda a dodává, že roboty v podstatě běží ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci

lépe simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," vysvětluje prof. Tomáš

Svoboda.

Video o tom, jak se SPOT číslo 1 sžíval s akademickým prostředím na Karlově náměstí, najdete zde.

O soutěži DARPA Subterranean Challenge

Soutěž DARPA Subterranean Challenge simuluje v reálném prostředí situaci při záchraně osob po katastrofách. Týmy robotů mají za

úkol v neznámém prostředí během jedné hodiny identifikovat co nejvíce objektů, jako jsou osoby, telefony, batohy, stejně jako

odhalit unikající plyn. Poznatky využité v soutěži poté najdou uplatnění při časově kritických obranných i civilních operacích typu

"vyhledej a zachraň".

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou

budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická

poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky

a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje

přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými

univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce

hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na http://www.fel.cvut .cz.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky

2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult

(stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství,

informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům

227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a

manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků

takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum,

vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A.

ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604

univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v

regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural" je ČVUT

mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V

oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and

Information Systems" je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až

400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě.


URL| https://feedit.cz/2021/09/17/olympiada-robotu-zacne-pristi-tyden-v-kentucky-cenne-kovy-z-podzemniho-komplexu-chteji-

vytezit-i-roboty-z-fakulty-elektrotechnicke-cvut -v-cele-s-robopsy-spot/


17. 9. 2021; tojesenzace.cz

"Olympiáda robotů" začne příští týden v Kentucky. Cenné kovy z podzemního komplexu chtějí vytěžit i roboty z Fakulty elektrotechnické ČVUT v čele s "r

Poslední kolo DARPA Subterranean Challenge pořádané agenturou amerického ministerstva obrany proběhne ve dnech 21. až 24.

září 2021 v podzemním komplexu MegaCavern v americkém státě Kentucky.

Finále tříleté soutěže, do které se kvalifikovalo osm nejlepších robotických týmů světa, se odehraje s účastí akademiků z katedry

kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze vystupujících pod hlavičkou CTU-CRAS-NORLAB

(Czech Technical University – Center for Robotics and Autonomous Systems – Northern Robotics Laboratory). Konečné výsledky

budou vyhlášeny v pátek 24. září – první tři týmy si rozdělí celkovou odměnu ve výši 3,5 milionu dolarů.

Robotici z FEL ČVUT budou v Mega Cavern obhajovat třetí místo z předchozích dvou kol. V nich se dokázali prosadit v konkurenci

světových týmů z prestižních výzkumných institucí (mimo jiné NASA, MIT, CMU, OSU, CalTech, Oxford či ETH Curych) jako nejlepší

nesponzorovaný tým. V prosinci 2020 udělená subvence od pořádající agentury Ministerstva obrany Spojených států pro pokročilé

výzkumné projekty DARPA ve výši 1,5 milionu dolarů (v přepočtu 32,6 milionu korun) zařadila CTU-CRAS-NORLAB do kategorie

sponzorovaných týmů.

Díky podpoře od agentury DARPA si tým z Karlova náměstí mohl pořídit dva kráčející roboty SPOT, které v americkém Kentucky

doprovází třetí zapůjčený exemplář od firmy General Laser. Čtyřnozí "robopsi" v rolích skautů odvedou do podzemního komplexu

celou flotilu kolových, pásových, létajících a šestinohých záchranářských robotů, s některými CTU-CRAS-NORLAB již absolvoval

předchozí kola. Pro výsledek pražského týmu v soutěži bude rozhodující, do jaké míry se mu podařilo integrovat nové roboty a

drony tak, aby si dokázaly efektivně vyměňovat informace v prostředí, kde chybí GPS signál a dosah bezdrátové komunikace je

značně omezený.

"Podmínky jeskyně nedovolují, aby roboty ovládal manuálně člověk a budou proto při soutěži odkázány výhradně na svůj

autonomní pohyb, rozhodování a vzájemnou koordinaci. Naše robotické systémy jsme na extrémní podmínky, kde se vyskytuje

mlha, bahno nebo prach, v létě připravovali v jeskynním komplexu Býčí skála v Moravském krasu a v podzemí pevnosti Dobrošov. V

univerzitních laboratořích či dílnách takové podmínky nevytvoříte," říká prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT a vedoucí týmu CTU-CRAS-NORLAB.

Tým do Spojených států odcestoval již před dvěma týdny a přesun díky malému přes-oceánskému provozu proběhl nebývale

hladce. Dvacítka robotiků je ubytována necelou hodinu od Mega Cavern a intenzivně se věnuje přípravám na finálové kolo. "Pořád

se něco ladí a opravuje. Rychle se zvládla i záruční oprava jednoho SPOTa. Odsud je to do Bostonu blíže než z Prahy," konstatuje

Tomáš Svoboda a dodává, že roboty v podstatě běží ve dne i v noci. "Co se nestihne ve dne, musí se stihnout v noci. Navíc v noci

lépe simulujeme obtížné světelné podmínky ztěžující detekci objektů. V podzemí také slunce nesvítí," vysvětluje prof. Tomáš

Svoboda.

Kliknutím přijměte marketingové soubory cookies a povolíte tento obsah

O soutěži DARPA Subterranean Challenge

Soutěž DARPA Subterranean Challenge simuluje v reálném prostředí situaci při záchraně osob po katastrofách. Týmy robotů mají za


úkol v neznámém prostředí během jedné hodiny identifikovat co nejvíce objektů, jako jsou osoby, telefony, batohy, stejně jako

odhalit unikající plyn. Poznatky využité v soutěži poté najdou uplatnění při časově kritických obranných i civilních operacích typu

"vyhledej a zachraň".

Zdroj a foto: FEL ČVUT


17. 9. 2021; Lupa.cz

ČVUT si za 6,4 milionu pořídilo humanoidního robota iCub, pomůže s výzkumem mozku

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze mají dalšího robota. Je jím iCub, který má rozměry čtyřletého dítěte a připomíná

člověka. Místo kloubů a svalů má 53 elektromotorů. Dvě kamery využívající počítačové vidění fungují jako oči, zvuky zaznamenávají

dva mikrofony. Robot má také "hmat”, a to díky čtyř tisícům senzorům.


Malého iCuba navrhli v Italském technologickém institutu (IIT), v Česku je tento exemplář první. ČVUT si ho pořídilo v rámci projektu

Výzkumného centra informatiky (RCI). Tam se zkoumají věci jako AI či robotika. Cena je 6,4 milionu korun.

Na ČVUT už mají robota Spot od Boston Dynamics. Jedna ze skupin se zapojuje do robotické soutěže DARPA. Více v našem

rozhovoru.

Nový robot iCub má akademikům pomoci rozvíjení nových možností výzkumu v poznávání lidského mozku. ČVUT to popisuje

následovně:

Proporce dítěte a doposud nejrealističtější nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození

osvojuje hmatem svoje okolí, včetně poznávání vlastního těla.


Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru.

Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během prvního roku života: dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím

rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil vedoucí

skupiny humanoidní robotiky na FEL ČVUT Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou.

Dá se říct, že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií

poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí,” říká Hoffmann, který považuje lidi

a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami "kalibrovat” podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly”, tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění” robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

URL| https://www.lupa.cz/aktuality/

URL| https://www.lupa.cz/aktuality/

cvut

cvut

-si-za-6-4-milionu-poridilo-humanoidniho-robota-icub-pomuze-s-vyzkumem-mozku/

-si-za-6-4-milionu-poridilo-humanoidniho-robota-icub-pomuze-s-vyzkumem-mozku/


17. 9. 2021; Metro

Nová posila

Pochází z jihu Evropy, ale nyní ho můžete potkat v Praze. Řeč je o humanoidním robotovi iCub, kterého z Itálie získalo České vysoké

učení technické. Robot má 53 motorů a klouby jako člověk. Pomocí dvou umělých očí vidí, má sluch a po těle kůži s tlakovými

senzory, které jsou propojené s umělou neuronovou sítí. Vědci z elektrotechnické fakulty ho chtějí využít ke zkoumání

koordinace hmatu a zraku a vývoje těchto smyslů u člověka. Výzkum má přispět také k tomu, aby se roboti mohli v budoucnu

pohybovat bezproblémově mezi lidmi.

Foto:


17. 9. 2021; Mladá Fronta Dnes

Číslo 47 poznává svět

Kybernetici z ČVUT pracují s humanoidním robotem s lidskými smysly


NOVÉ MĚSTO Červený míček vyloudí úsměv ve tváři stvoření zvaného iCub. Jde o humainoidního robota, prvního na světě

vybaveného všemi smysly. S jediným strojem svého druhu v České republice nyní pracují experti z katedry kybernetiky Českého

vysokého učení technického (ČVUT). Inženýři robotovi aplikují algoritmy, inspirované lidským mozkem. To iCubovi má jednou

pomoci bezpečně se pohybovat ve světě lidí.

"Všechno udělají živé stroje – člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít proto, aby se zdokonaloval," tvrdil Harry Domin, centrální

ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Tedy hrdina jedné z nejslavnějších her Karla Čapka R. U. R. Kybernetici z pracoviště

ČVUT na Karlově náměstí tuto vizi začínají pomalu naplňovat.

Drobek na úrovni mimina

iCub "se narodil" v Italském technologickém institutu v Janově a nese výrobní číslo 47. Má jedinečnou identitu – stejně jako jeho

dalších 46 sourozenců. Cena každého z nich dosahuje přibližně 250 tisíc eur (cca 6,35 milionu korun).

"Čtyřicet sedmičku" čeští vědci získali v rámci projektu Výzkumného centra informatiky, které je součástí ČVUT. "Centrum se zabývá

výzkumem v oblasti umělé inteligence včetně robotiky," sdělil Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty

elektrotechnické ČVUT (FEL).

Pražský iCub je z lidského pohledu spíše drobek, měří zhruba metr, velikostí připomíná čtyřleté dítě. Mentalitou je ale ještě mladší –

vývojově se podobá miminu, které se teprve učí rozpoznávat svět kolem sebe. Jen místo mámy a táty jej obklopují pozorní inženýři,

přičemž lidskou duši nahrazují složité algoritmy. "Je to robot, který je vybaven všemi smysly," objasnil Matěj Hoffman, vedoucí

skupiny humanoidních robotů.

Elektronické oči a uši

"Místo kloubů a svalů jej ovládá 53 elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů.

"Unikátní je ovšem jeho ‚hmat‘, který zajišťují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži," popsal další ze smyslů Radovan

Suk, mluvčí FEL.

Právě kůže představuje jeden z unikátních způsobů, jak s iCubem komunikovat. "Schopnost hmatových vjemů je pro člověka a

obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží napodobovat," popsal Matěj Hoffman.

iCub se učí podobně jako dítě v prvním roce života. "Dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost

nevpisuje do mozku, ale do umělé neuronové sítě. Dá se říci, že tento algoritmus je přímo inspirován funkcemi lidského mozku,"


popisují svou práci inženýři.

Proporce dítěte a doposud nejrealističtější nápodoba lidské kůže iCuba předurčují pro simulaci procesů, které si člověk po narození

osvojuje hmatem ve svém okolí. A to platí mimo jiné též o poznávání vlastního těla. "Díky svým vlastnostem poskytne nové možnosti

výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku," popsal smysl práce s humanoidním robotem Suk.

Jedním z cílů "polidštění" robotů má být schopnost jejich samostatného a bezpečného pohybu mezi lidmi. "Nechceme náš svět

předělávat kvůli robotům. Naším záměrem je, aby se humanoidi do něho zapojili," uvedl Matěj Hoffman. K tomu jsou ovšem potřeba

právě pokročilé "smysly", aby roboti mohli vnímat aktuální změny v prostředí – aby například zaznamenali, že někdo vstupuje do

jejich okolí, či byli schopni si uvědomovat dotyky svých lidských protějšků.

I humanoidní podoba má při vývoji této technologie hluboký smysl. Lidem se totiž s robotem, který je jim vizuálně podobný,

komunikuje snáze, než kdyby měli za partnera abstraktní krabice.

Humanoid si hraje

"Výzkum významně čerpá ze současných studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem," uvedl

Zdeněk Straka, který na vývoji spolupracuje. "Číslo 5 být živý," hlásí stejnojmenný robot v kultovním pětatřicet let starém americkém

filmu. iCub roztomilosti a vitality svého kolegy ze stříbrného plátna ještě plně nedosáhl, avšak dokáže již leccos. Jeho oblíbenou

hračkou se stal červený míček. "Učíme ho propojovat zrak a hmat. Analogie s dítětem je tady jasně zřetelná," vysvětlili kybernetici.

Robot si jako dítě dokáže míček vzít a podržet. Nejen během hry humanoid ve tváři dává najevo emoce. Úsměv, zakabonění anebo

přimhouření očí dostatečně zřetelně vyjadřují momentální náladu.

Balonek není jedinou hračkou, kterou iCub používá, učí se hrát i karty. Zatím "trénuje" rozpoznávání symbolů a zároveň se učí takové

koordinaci pohybů, aby nezasáhl svého protihráče.

Foto: iCub žije Úsměv i balonek, také tímto způsobem se humanoidní robot iCub učí poznávat svět a pohybovat se v něm. V tom je

podoben malému dítěti.

Foto: Jan Zátorský, MAFRA

O autorovi: Jan Bohata, redaktor MF DNES


17. 9. 2021; Haló noviny

FOTO

Foto: Výzkumníci Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze včera představili nově získaného humanoidního robota, který je vybaven

všemi smysly. Robot iCub díky svým vlastnostem, zejména elektronické kůži, poskytne nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání

lidského mozku.

FOTO – ČTK/Vít ŠIMÁNEK


17. 9. 2021; Security magazín

DODÁVKA VOJENSKÝCH VRTULNÍKŮ BELL ČESKÉ REPUBLICE SE STANE MĚŘÍTKEM PRO DALŠÍ ZEMĚ V REGIONU

O budoucnosti firmy Bell jsme si povídali s Joelem Bestem, který je ve společnosti Bell Flights ředitelem Global Military Sales and

Strategy (GMSS) pro Evropu, Blízký východ, Střední Asii, Afriku a Ameriku. Vede tým "EUMECAA" a je zodpovědný za rozvoj

strategických příležitostí společnosti Bell po celém světě.

- Jaké plány má Bell v regionu střední a východní Evropy? Konkrétně pro své vojenské vrtulníky. Jak ovlivnil/ovlivní český obchod

případné další transakce v regionu?

Region střední a východní Evropy považujeme za zásadní součást naší globální sítě. Dohoda s Českou republikou je důležitá ve

smyslu budování klíčové regionální základny Bellu v srdci Evropy. Před více než deseti lety jsme v Praze založili evropské servisní

centrum. Od toho se odvíjí i náš status dlouhodobého investora v České republice, což nyní přináší ovoce v podobě rozhodnutí

místní vlády objednat osm víceúčelových vrtulníků UH-1Y Venom a čtyři bitevní vrtulníky AH-1Z. Bavíme-li se o servisním středisku v

Praze, je potřeba zmínit, že zajišťuje údržbu strojů a jejich úpravu pro zákazníky v celé Evropě. To z něj dělá zásadní strukturální

prvek působení Bellu v regionu. Praha je hlavním centrem našich operací, což znamená, že na dalších obchodech ve střední a

východní Evropě se budou podílet místní odborníci. Česká republika je zatím jedinou evropskou zemí, která si objednala jak útočné,

tak víceúčelové stroje. Díváme-li se na to z pohledu investic do letectva, jedná se o nové měřítko pro ostatní země regionu střední a

východní Evropy. Zároveň to zdůrazňuje přidanou hodnotu objednávky vrtulníků AH-1Z a UH-1Y: tyto stroje mají 85 % společných

komponentů. Tím se snižují dodatečné náklady na logistiku, údržbu a výcvik. V neposlední řadě česká dohoda ukazuje nový standard

v oblasti bojové účinnosti, neboť AH-1Z je jediným bojovým vrtulníkem na světě, který je plně vyzbrojen řízenými střelami

vzduchvzduch. To poskytuje jeho operátorům významnou převahu.

- Chcete také expandovat na německý trh, kde byly podepsány dohody o spolupráci s místními dodavateli. Jaké stroje sem plánujete

dodávat a jaký objem průmyslové spolupráce očekáváte?

Společnost Bell má s německými zákazníky dlouhodobé vztahy, spolupracujeme s nimi již 65 let. V roce 1956 německé ozbrojené síly

zakoupily vrtulníky Bell 47 a v roce 1963 si pořídily svůj první UH-1. Rozšířit naši přítomnosti v Evropě bylo jednou z hlavních priorit

společnosti Bell.

V roce 2020 jsme oznámili dohodu o spolupráci se společností ESG. Ta do strojů Bell 429 instaluje svůj systém řízení misí a předvede

je jako policejní demonstrátor. Ten poslouží k předvedení schopností vrtulníků na bezpečnostních a vojenských trzích v Evropě i po

celém světě.

Dalším příkladem je společnost Intercopter GmbH, kterou jsme zařadili do sítě autorizovaných středisek údržby (AMC) Bell.

Pomáhají poskytovat místní servisní podporu zákazníkům v rámci regionu pro vrtulníky řady Bell 206 a Bell 407. Kromě toho jsme v

listopadu 2020 jmenovali společnost Rheinland Air Service (RAS) prvním německým prodejcem stroje Bell 505. A samozřejmě

zkoumáme i další možnosti spolupráce v regionu.

V Německu panují obdobné podmínky jako v Česku v tom smyslu, že spolková republika hodlá aktualizovat a modernizovat svoji

flotilu bitevních a užitkových vrtulníků nákladově efektivními a technologicky vyspělými stroji. V tomto ohledu by si německé

ozbrojené síly mohly vzít příklad z námořní pěchoty Spojených států amerických (USMC). Německé ozbrojené síly potřebují operovat

jak ze zavedených, tak i expedičních základen po celém území Německa, a to s relativně omezenými silami. Pro srovnání, námořní

pěchota prováděla podobné bojové operace v improvizovaných lokalitách – v poslední dekádě i s technologicky vyspělou technikou

(stroje AH-1Z a UH-1Y) a v těch předchozích se staršími platformami (stroje AH-1W a UH-1N). Tyto operace jasně prokázaly, že i malé


jednotky mohou s použitím vhodného vybavení při spolupráci pozemních a vzdušných složek vytvořit významnou bojovou sílu. Pro

německou armádu by se tak mohlo jednat o optimální situaci, protože nedisponuje ani relativně neomezeným rozpočtem jako

největší ozbrojené síly USA, ani možností operovat z velkých operačních základen, které podporují civilní dodavatelé. Vrtulníky AH-1Z

a UH-1Y by mohly nahradit německé útočné a užitkové stroje a fungovat v rámci dohod o spolupráci, které má Bell uzavřené.

Letos v listopadu se těšíme na účast na veletrhu European Rotors v Kolíně nad Rýnem. Zastavte se u našeho stánku a dozvíte se více

o našich produktech i službách.

- Jak ovlivnila pandemie koronaviru vaše plány na rok 2021 nebo 2022? Ovlivnila nějak dodávky?

Bell se s pandemií vypořádal dobře. Velmi brzy po vypuknutí pandemie jsme přijali celou řadu promyšlených, proaktivních opatření,

abychom zajistili kontinuitu provozu celé společnosti od výrobních závodů až po dodavatelský řetězec. Zároveň jsme

implementovali doporučení Střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, abychom chránili naše zaměstnance. Znovu jsme zahájili

výrobu strojů UH-1Y Venom – jedná se o vrtulníky určené pro Českou republiku. Obnovení výrazně napomohla společná platforma

vrtulníků H-1. Mezitím pokračujeme ve výrobě a dodávkách sériových modelů AH-1Z pro námořní pěchotu Spojených států.

Efektivita našich výrobních operací, usnadněná společnou konstrukcí a shodností dílů, pro nás byla během pandemie významným

přínosem. Právě 85% shodnost nám pomáhá zajistit, aby vše od výroby, údržby a modernizace zůstalo bezproblémové.

Předpokládáme, že výroba pro americký program poběží do začátku roku 2022 a poté bude pokračovat výroba strojů pro naše

zahraniční zákazníky, včetně České republiky. Výrobní dodávku vrtulníků H-1 pro Českou republiku předpokládáme do roku 2023.

- Bell je aktivní také na Blízkém východě, když americké ministerstvo zahraničí již dříve schválilo prodej 12 vrtulníků v hodnotě 911

milionů dolarů do Bahrajnu. Plánuje Bell v tomto regionu další projekty?

Na začátku letošního roku jsme hostili delegaci z Bahrajnu u příležitosti zahájení výroby vrtulníků AH-1Z Viper pro tamní letectvo.

Tento významný projekt je důležitým milníkem, abychom mohli předvést stroje Viper dalším globálním zákazníkům. Zahájení

dodávek očekáváme koncem tohoto roku. Doufáme, že dodávka vrtulníků pro Bahrajn posílí naši regionální přítomnost na Blízkém

východě. Už jsme tam dodali i vrtulníky pro nevojenské účely, včetně modelů 429, 505 a 525.

- Na internetu se často objevují spekulace, zda půjde o zcela nové vrtulníky vyrobené pro českou armádu, nebo zda půjde o

repasované stroje. Jaké to tedy budou? Další častou mystifikací je, že oba vrtulníky pocházejí z doby vietnamské války... Jak byste na

tento argument reagoval?

České letectvo nakupuje nové, vysoce moderní stroje, které se v právě teď vznikají přímo pro Armádu ČR v našich výrobních

závodech v texaském Amarillu. Stroje UH-1Y a AH-1Z jsou na samé špičce moderní bojové techniky, která byla vyvinuta na základě

desítek let zkušeností vrtulníků Bell z bojišť po celém světě. Z generačního hlediska je AH-1Z vnukem AH-1W a technologický skok od

UH-1N k UH-1Y by se dal snadno popsat tak, že UH-1N je pradědečkem UH-1Y. Ikonický Bell Huey sloužil ve vietnamské válce a je

skutečně klíčovou součástí našeho vojenského dědictví. Nicméně od doby, kdy na vrcholu výroby v průběhu vietnamské války

vznikal jeden vrtulník UH-1 denně, společnost Bell opět úspěšně předefinovala vrtulníkové letectví a neustále zdokonaluje a

modernizuje svoje stroje. Ty využívají poznatků a zkušeností získaných během četných misí a operací v nepřátelském prostředí.

Vybavení instalované přímo ve vrtulnících AH-1Z a UH1Y odpovídá přesně tomu, co námořní pěchota Spojených států (USMC) určila

jako zásadní pro podporu svých jednotek na zemi. Technologický pokrok nečeká a my používáme stále novější výrobní technologie

jak pro naše dva zákazníky v rámci zahraničního obchodu s vojenským vybavením (FMS), tak pro námořní pěchotu. Neustále

modernizujeme a inovujeme a stroje UH-1Y a AH-1Z tvoří jádro naší nabídky útočných a víceúčelových vrtulníků. Jsou jasnou

logickou volbou pro splnění požadavků českého letectva a, upřímně řečeno, všech zákazníků, kteří si přejí nahradit svoje starší

stroje za nákladově efektivní, nově vyráběnou a technologicky vyspělou vrtulníkovou platformu.

- Jaký je současný rozsah průmyslové účasti, kterou společnost Bell plánuje s místními společnostmi? Můžete nám říci více o

projektech, které již probíhají, a o těch budoucích? Je do nich zapojen státní podnik LOM? Existuje také nějaká spolupráce s českými

univerzitami v zemi - technickými i obrannými?

V rámci dodávek vrtulníků pro české letectvo jsme již dosáhli vysoké míry průmyslové účasti českých firem. Příklady, jako je tento,

ukazují náš závazek pomáhat pozvednout potenciál tuzemských průmyslových partnerů a navázat oboustranně výhodnou

spolupráci. Do programu je zapojen i státní podnik LOM Praha, a to již od roku 2015, kdy jsme podepsali memorandum o

porozumění pro údržbu a školení. Zapojení místních firem nám pomáhá plnit současné i budoucí požadavky programu. Umožňuje

nám to také začlenit kvalitní partnery do našich globálních dodavatelských řetězců. Jedná se zejména o sdílení znalostí a usnadnění

inovací. To byl jeden z důvodů, proč jsme nedávno podepsali dohodu o spolupráci na zajímavém výzkumném projektu s

Elektrotechnickou fakultou ČVUT v Praze. Výzkumný tým pro inteligentní mobilitu Centra umělé inteligence FEL ČVUT bude

modelovat rozhodování spotřebitelů při výběru možností přepravy. Jedná se o projekt, který nám pomůže vytvořit si jasnější

představu o tom, jak postupovat při integraci nejmodernějších dopravních řešení do stávající infrastruktury veřejné dopravy po

celém světě. Tým fakulty se zaměří na scénáře výběru dopravy pro velké americké město, výzkum však pro nás bude neocenitelný i

při zvažování možností v Evropě a po celém světě.

- Jaké novinky Bell plánuje? Kdy přijde nástupce AH-1Z?

AH-1Z jednoznačně zůstává útočným vrtulníkem s jedinečným výkonem. To dobře dokazují objednávky od ozbrojených sil z celého

světa. Přesto neustále inovujeme různé oblasti naší činnosti, takže mi dovolte, abych vás seznámil se projektem, na kterém v


současné době pracujeme. V srpnu letošního roku jsme v rámci inovace nové generace letounů s vertikálním vzletem a přistáním

představili koncept nových letadlových systémů pro vojenské účely. Ten využívá naši technologii vysokorychlostního vertikálního

vzletu a přistání (HSVTOL). Ta představuje zásadní vylepšení pro rotorová letadla, protože spojuje schopnosti vrtulníku s rychlostí,

doletem a schopností přežití stíhacích letounů, což strojům dá významnou převahu na moderním bojišti. Funkce HSVTOL, kterou

Bell nabízí, je naprosto klíčová pro potřeby budoucích misí. Díky nim budou stroje nezávislejší na vzletové i přistávací dráze, budou

mít zvýšenou schopnost přežít, disponovat vyšší flexibilitou při nejrůznějších misích a zároveň vyšší výkonností oproti starším

platformám.

Foto: Joel Best


« zpět na obsah


11. FOTO


17. 9. 2021; vecerni-praha.cz

Tým výzkumníků z FEL ČVUT učí roboty pohybovat se bezpečněji a autonomněji mezi lidmi

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT rozšířil iCub, první robot vybavený všemi smysly. Jeho

vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s

pomocí umělé inteligence.


Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

" Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly ," říká dr. Matěj Hoffmann , vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení : dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s

tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil

Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct, že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského

mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s

člověkem.

" Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí, " říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami "kalibrovat" podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti


výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

" Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i

svým vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.

Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI . " Projekt RCI

podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo jiné, k

úspěchu na DARPA SubT Challenge, ” dodává prof. Tomáš Svoboda , vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je

přibližně 250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).

Foto: archiv redakce


16. 9. 2021; ceskenoviny.cz

Vědci na ČVUT učí humanoidního robota koordinovat hmat a zrak

Výzkumníci Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze představili 16. září 2021 nově získaného humanoidního robota, který je vybaven všemi smysly. Robot iCub díky svým vlastnostem, zejména elektronické kůži, poskytne nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. ČTK/Šimánek Vít

Praha - Nové možnosti poznání lidského mozku a jeho schopnosti reagovat na okolní prostředí může přinést humanoidní robot iCub, který z Itálie získalo České vysoké učení technické (ČVUT). Jde o prvního robota tohoto druhu na ČVUT, na světě jich je 47. Vědci z elektrotechnické fakulty ho chtějí využít ke zkoumání koordinace hmatu a zraku a vývoje těchto smyslů u člověka. Výzkum má přispět k tomu, aby se roboti mohli v budoucnu pohybovat bezproblémově mezi lidmi. Zástupci fakulty dnes robota představili novinářům.


Fotogalerie


Humanoida pořídila Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT díky projektu Výzkumného centra informatiky za evropské peníze z ministerstva školství. Vyvinul ho Italský technologický institut v Janově, jeho první model vznikl asi před 15 lety, řekl vedoucí vědecké skupiny humanoidní robotiky Matěj Hofmann. Výroba exempláře pro ČVUT podle něj trvala asi rok. Stál zhruba 250.000 euro, tedy kolem sedmi milionů korun. V Praze je robot od června, dodal.

Výzkum na ČVUT má přispět k tomu, aby se humanoidní roboti uměli lépe přizpůsobovat lidem a svému okolí. Například by podle Hofmanna měli v budoucnu umět různým způsobem reagovat na dotyk člověka tak, aby nikomu neublížili. Měli by být také třeba schopni si uvědomit, že někdo vstupuje do jejich blízkosti. Předpokladem je nicméně to, že roboti budou mít pokročilejší smysly.

"Tento robot (iCub) má smysly jako člověk a měl by být mnohem flexibilnější a univerzálnější, tedy měl by se umět orientovat v mnoha věcech, což je ale právě ta výzva," řekl Hofmann. Domnívá se, že reálně se mohou podobní roboti vyrábět za deset až 20 let. "My teď napodobujeme to, jako kdyby se robot narodil a měl hodně málo znalostí. A používáme algoritmy mozkem inspirované, kdy on se něco může naučit tak jako dítě," dodal.

Výzkum na ČVUT podle něj čerpá i ze současných studí poznání v psychologii a neurovědách, které zkoumají chování člověka. Vědecká skupina věnující se robotu má nyní pět doktorandů, tři postdoktorandy, doplňují je magisterští a bakalářští studenti. Jsou mezi nimi čtyři Francouzi a jeden Egypťan, doplnil.

Robot iCub měří na výšku asi jeden metr, tedy zhruba jako čtyřleté dítě. Má 53 motorů a klouby jako člověk. Pomocí dvou umělých očí vidí, má sluch a po těle kůži s asi 4000 tlakovými senzory, které jsou propojené s umělou neuronovou sítí. Právě kůže je podle Hofmana na robotu poměrně unikátní. Většina robotů ji podle něj nemá. Robot iCub jinak umí také chodit a mluvit, ovšem ne moc srozumitelně, dodal Hofmann.


16. 9. 2021; Radiožurnál

Nového robota dostane elektrotechnická fakulta ČVUT

Jana UTTENDORFSKÁ, moderátorka

Nového robota odpoledne dostane Fakulta elektrotechnická Českého Vysokého učení technického v Praze, tzv.

Icap/nesrozumitelné/ je vysoký jako čtyřleté dítě a je vybavený lidskými smysly. Unikátní robot vědcům pomůže, například lépe

poznat procesy v mozku.

Ondřej VAŇURA, redaktor

Robot Icap měří na výšku něco málo přes 1 m, místo kloubů a svalů ho ovládá 53 elektromotorů. Kamery fungují jako jeho oči a

zvuky vnímá díky mikrofonům. Vůbec nejunikátnější je pak dle vědců jeho hmat. Ten umožňují 4000 senzorů zabudovaných v

elektronické kůži. Icap patřící mezi tzv. humanoidní roboty, bude prvním v Česku používaným kusem. Ondřej Vaňura, Radiožurnál.


16. 9. 2021; Technický týdeník

Výzkumníci z FEL ČVUT aplikují algoritmy inspirované mozkem, aby se roboti dokázali bezpečněji a autonomněji pohybovat mezi lidmi

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické ČVUT (FEL) rozšířil iCub, první robot vybavený všemi smysly. Jeho

vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s

pomocí umělé inteligence.


Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly,"říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během

prvního roku života : dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale

do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct,

že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v

oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí,"říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami " kalibrovat "podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění"robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.


"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.

Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI. "Projekt RCI

podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo jiné, k

úspěchu na DARPA SubT Challenge,"dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je přibližně

250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).


16. 9. 2021; FeedIT.cz

Výzkumníci z FEL ČVUT aplikují algoritmy inspirované mozkem, aby se roboti dokázali bezpečněji a autonomněji pohybovat mezi lidmi?

16/09/2021 od Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT rozšířil iCub, první robot vybavený všemi

smysly. Jeho vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského

mozku s pomocí umělé inteligence.

Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během

prvního roku života : dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale

do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct,

že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií

poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami " kalibrovat " podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.

Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI. "Projekt RCI

podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo jiné, k

úspěchu na DARPA SubT Challenge,” dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je přibližně

250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).


Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou

budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická

poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky

a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje

přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými

univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce

hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na http://www.fel.cvut .cz.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky

2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult

(stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství,

informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům

227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a

manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků

takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum,

vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A.

ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604

univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v

regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural" je ČVUT

mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V

oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and

Information Systems" je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až

400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě.


URL| https://feedit.cz/2021/09/16/vyzkumnici-z-fel-cvut -aplikuji-algoritmy-inspirovane-mozkem-aby-se-roboti-dokazali-bezpecneji-

a-autonomneji-pohybovat-mezi-lidmi%ef%bf%bc/


16. 9. 2021; parlamentnilisty.cz

Výzkumníci z FEL ČVUT aplikují algoritmy, inspirované mozkem

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické ČVUT (FEL) rozšířil iCub, první robot vybavený všemi smysly. Jeho

vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s

pomocí umělé inteligence.

Robot iCub (ZDE) měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během

prvního roku života (ZDE): dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského

mozku, ale do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou.

Dá se říct, že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných

studií poznání v oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami "kalibrovat" (ZDE) podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat

změny v prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.

Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI (ZDE). "Projekt

RCI podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo

jiné, k úspěchu na DARPA SubT Challenge,” dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je

přibližně 250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou

budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická

poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky

a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje

přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými

univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce

hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky

2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult

(stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství,

informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům

227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a


manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků

takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum,

vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A.

ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604

univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v

regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural' je ČVUT

mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V

oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and

Information Systems' je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až

400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě. Více ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Vyzkumnici-z-FEL-CVUT-aplikuji-algoritmy-inspirovane-mozkem-677056


16. 9. 2021; casopisczechindustry.cz

Výzkumníci z FEL ČVUT aplikují algoritmy inspirované mozkem, aby se roboti dokázali bezpečněji a autonomněji pohybovat mezi lidmi

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT rozšířil iCub, první robot vybavený všemi smysly.

Jeho vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s

pomocí umělé inteligence.

Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během

prvního roku života : dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale

do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct,

že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v

oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami " kalibrovat " podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.

Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI . "Projekt RCI

podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo jiné, k

úspěchu na DARPA SubT Challenge,” dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je přibližně

250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun). (16.9.2021)


16. 9. 2021; sciencemag.cz

Jak zajistit, aby se roboti dokázali pohybovat mezi lidmi

Pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo.

Sestavu humanoidních robotů na Fakultě elektrotechnické ČVUT (FEL) rozšířil iCub, první robot vybavený všemi smysly. Jeho

vlastnosti, zejména elektronická kůže, otevírají na katedře kybernetiky FEL ČVUT nové možnosti poznávání lidského mozku s

pomocí umělé inteligence.

Robot iCub měří na výšku něco málo přes jeden metr a má rozměry čtyřletého dítěte. Místo kloubů a svalů jej ovládá 53

elektromotorů, dvě kamery fungují jako jeho oči a zvuky vnímá prostřednictvím dvou mikrofonů. Unikátní je ovšem jeho "hmat",

který umožňují čtyři tisíce senzorů zabudovaných v elektronické kůži.

"Je to první robot, o kterém se dá prohlásit, že je vybaven všemi smysly," říká dr. Matěj Hoffmann, vedoucí skupiny humanoidní

robotiky. Skupinu působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT posílil iCub v červnu, aby díky svým

vlastnostem dále rozvinul nové možnosti výzkumu v oblasti poznávání lidského mozku. Proporce dítěte a doposud nejrealističtější

nápodoba lidské kůže ho předurčují pro simulaci procesů, kterými si člověk po narození osvojuje hmatem svoje okolí, včetně

poznávání vlastního těla.

Schopnost prožívat vjemy dotykem je pro člověka a obecně savce typická a naši humanoidní roboti se tyto schopnosti snaží

napodobovat. Výsledkem je, že se robot může naučit prožívat prostředí obdobným způsobem jako se to učí dítě, a to mu následně

dá potenciál rozvíjet podobný typ poznání či orientace v prostoru. Robot v procesu učení postupuje obdobně jako dítě během

prvního roku života: dotyky vytváří mapu povrchu svého těla s tím rozdílem, že se tato zkušenost nevpisuje do dětského mozku, ale

do umělé neuronové sítě. Jednu takovou například vytvořil Matěj Hoffmann společně s doktorandem Zdeňkem Strakou. Dá se říct,

že tento algoritmus je přímo inspirovaný funkcemi lidského mozku a výzkum přitom významně čerpá ze současných studií poznání v

oblasti psychologie a neurověd, jež pracují přímo s člověkem.

"Náš výzkum se opírá o vědecký názor, že pro lidskou inteligenci je naprosto určující, že máme tělo. Poznání je neoddělitelné od

fyzického těla a jeho senzorických a motorických systémů, takže pouze výpočetní modely nestačí," říká Matěj Hoffmann, který

považuje lidi a obecně savce za nedostižné v tom, že jsou díky svému tělu schopní přizpůsobit se ve velmi krátké době podmínkám

okolí.

Vědecká skupina dr. Hofmanna chce přispět k tomu, aby se humanoidní roboti ve své adaptabilitě lidem přiblížili a byli schopni se

sami "kalibrovat" podle podmínek okolí. Předpokladem k tomu jsou ovšem jejich pokročilé "smysly", tak aby mohli vnímat změny v

prostředí, například zaznamenali, že někdo vstupuje do jejich prostoru či byli schopni si uvědomovat dotyky. V této oblasti

výzkumníci z katedry kybernetiky FEL ČVUT již mohou navazovat na výsledky svých předchozích výzkumů s upraveným robotem

NAO, jehož pražský model byl jako jediný na světě rovněž vybaven elektronickou kůží.

Jedním z důsledků "polidštění" robotů může být, že se budou umět autonomně a bezpečně pohybovat v prostředí zabydleném lidmi.

"Naše prostředí nechceme předělat kvůli robotům, naopak chceme, aby se humanoidi do něho zapojili. Také tím, že jsou nám i svým

vzhledem podobní, komunikuje se nám s nimi přirozeněji, než kdyby měli tvar dejme tomu krabice," vysvětluje dr. Hoffmann.

Výhodou robotiky a jejích androidů při studiu těchto procesů je, že bere v úvahu jejich kontakt s okolím. Kromě toho lze na

robotech simulovat změny nebo zranění, které na lidských modelech praktikovat nelze.

Robot iCub je navržený Italským technologickým institutem a nese výrobní číslo 47. Je prvním robotem svého druhu v České

republice a běží v prostředí otevřeného zdrojového kódu, který si může kdokoli stáhnout.


Pražský humanoid byl pořízen v rámci projektu Výzkumného centra informatiky (Research Center Informatics) RCI. "Projekt RCI

podporuje mnoho aspektů výzkumu v oblasti umělé inteligence, včetně robotiky. V minulých letech významně přispěl, mimo jiné, k

úspěchu na DARPA SubT Challenge,” dodává prof. Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. Cena robota je přibližně

250 tisíc eur (v přepočtu přes 6,35 milionu korun).

tisková zpráva Fakulty elektrotechnické ČVUT

URL| https://sciencemag.cz/jak-zajistit-aby-se-roboti-dokazali-pohybovat-mezi-lidmi/


16. 9. 2021; Forbes NEXT

ČEŠI NA MĚSÍCI

Heslo "Sky is the limit" pro společnost Advacam rozhodně neplatí. Své produkty totiž jako první česká firma dodá až na Měsíc. A v

budoucnu chce zamířit i na Mars.

Poslední člověk, který kráčel po Měsíci, byl v roce 1972 Eugene Cernan, americký astronaut českého původu. Po půlstoletí se znovu

chystá pilotovaná mise na jedinou přirozenou družici Země. A opět ponese českou stopu. NASA si ke spolupráci přizvala pražskou

společnost Advacam, která svými detektory záření pomůže chránit astronauty i elektroniku. Stane se tak první českou firmou, jejíž

produkt se na Měsíc dostane.

"Je to fantastický pocit, a ještě lepší na tom je, že nás americká strana sama oslovila. Využívají naše detektory na Mezinárodní

vesmírné stanici (ISS) a vědí, že monitorujeme

záření nejlépe na světě," říká sebevědomě Jan Jakůbek, který výzkumem technologie strávil dvacet let a společně s Janem Soharem

založil v roce 2013 firmu Advacam. Dva Honzové se potkali ve stejné vesnici a rozhodli se vyrazit do světa ve velkém stylu. Teď s

oblibou říkají, že dodávají do celého světa a ještě dál. Vědec a podnikatel svůj plán na společnou firmu ukuli na sousedském večírku.

"Znali jsme se dlouho, rodiny byly propojené, děti chodily do stejné třídy a společně jsme rušili na třídních schůzkách.

Když jsem chtěl založit spin-off Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT, nevěděl jsem o podnikání vůbec nic. Šel jsem proto

pro radu za Honzou. A on mi po čtrnácti dnech oznámil, že do toho jde se mnou," vypráví Jakůbek.

Jan Sohar léta vedl svou společnost zabývající se výrobou a recyklací PET lahví. Podnikatelských zkušeností tak měl dost, ale zase

netušil nic o fotonech, protonech a mionech. O to víc ho to ale lákalo. A když Honzové ze dvou různých světů spojili síly, ukázalo se,

že to funguje jako skvělý tandem.

Teď společně sedí v jedné ze zasedaček své firmy v pražských Holešovicích a vědecká polovina dua v ruce drží malou černou

krabičku. Vypadá jako větší flashka a na první pohled se liší jen malým obrazovým čidlem, které slouží jako kamera citlivá na různé

typy záření. Když ji vzápětí zapojí do počítače, objeví se na monitoru nejrůznější obrazce.

"Tihle červíčci, to je beta záření, tečky jsou gama a alfa částice dělají obrovské knedlíky. Každá částice zanechá nějakou stopu a my je

čteme podobně jako stopy od zvířat na sněhu," popisuje Jakůbek.

Právě tahle kouzelná krabička – detektor záření – se brzy vydá na Měsíc. Dokáže totiž zaznamenat i stopy protonů ze Slunce nebo

rychlých galaktických iontů. A vyčíst z nich, z jakého směru záření přišlo a jaký dopad by mělo na člověka nebo elektroniku, kdyby je


zasáhlo. "Ionizující záření i světlo se skládají z částic a fotonů a my je dokážeme přesně rozlišit a spočítat, většina kamer přitom jednu

částici neumí vůbec rozlišit. Naše technologie je tak přesná, jak jen to fyzikálně jde. Je to dané i tím, že zatímco třeba při

rentgenování v medicíně se používá snímací panel, který je analogový, a následně se vše teprve digitalizuje, náš detektor a každý

jeho pixel jsou od začátku plně digitální," přibližuje Jakůbek.

Při misích na Měsíc na přelomu 60. a 70. let se dopadem záření na astronauty nikdo příliš nezabýval.

Jenže zatímco tehdy strávili lidé ve vesmíru maximálně dny, teď by tam posádky mohly pobývat i měsíce.

První pilotovaná mise na Měsíc ve 21. století by se v rámci programu Artemis měla uskutečnit nejdřív v roce 2024 a na lunární

povrch by se měla podívat i první žena v historii.

Ještě předtím však chce NASA zjistit, jakým případným rizikům budou účastníci mise vystaveni, a důkladně se na to připravit.

"Stejně jako se lidé na Zemi musí chránit před spálením na slunci, by se i astronauti měli vyhýbat silným dávkám vesmírného

radiačního záření. A jestliže ho dokážeme přesně monitorovat, můžeme jim říct, kdy je potřeba se schovat. Chránit můžeme i

elektroniku, kterou záření také ovlivňuje. Tu je možné například duplikovat nebo na chvíli vypnout a zabránit tím poškození

elektronické části modulu," říká Jan Sohar.

První detektor společnosti Advacam by se měl do vesmíru dostat v rámci přípravné mise programu Artemis, kterou organizuje

NASA.

Do kosmu poletí s bezpilotním modulem od firmy Intuitive Machines, který na oběžnou dráhu Země vynese raketa Falcon 9 od

společnosti SpaceX Elona Muska. Pokud vše dobře půjde, mělo by k tomu dojít na jaře příštího roku. Modul několikrát obletí Zemi,

následně udělá pár oběhů kolem Měsíce, kde nakonec přistane a stráví tam dva týdny. Zatímco na ISS je jedenáct detektorů

Advacamu umístěných vevnitř, na této misi poletí kouzelná krabička vně modulu.

"Pro monitorování situace je nejlepší mít detektor venku, aby byl přímo vystavený záření. Bude muset vydržet rychlé přechody ze

stínu na ostré sluneční světlo a zvládnout rozdíly teplot více než sto stupňů Celsia a přitom si pořád zachovat dostatečnou citlivost.

Vedle toho jsme museli vyřešit, jak dostaneme všechna data na Zemi. Naštěstí jsme našli partnery, kteří nám zajistí neomezený

přenos dat z Měsíce, což je něco neuvěřitelného," říká Sohar.

Následovat by měly další mise, kdy už bude detektorů více.

A v rámci spolupráce s ESA bude Advacam mít několik svých produktů i na orbitální stanici Gateway, jejíž výstavbu připravují

společně NASA, ESA a japonská a kanadská vesmírná agentura. Výhledově by se česká firma mohla zapojit také do příprav cesty na

Mars. Zatímco let na Měsíc trvá několik dní, na rudou planetu se astronauti budou dopravovat dlouhé měsíce, a budou tak vystaveni

mnohem větším dávkám záření. Jeho monitorování proto bude opravdu potřeba.

Společnosti Advacam cesta do vesmíru trvala ještě mnohem déle a je za ní dvacet let výzkumu. Kořeny celé technologie sahají až do

roku 2002, kdy se Jan Jakůbek podílel na založení Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT.

Čeští vědci následně spolupracovali na experimentech v evropské laboratoři pro částicovou fyziku – švýcarském CERN. A podařilo se

jim vyvinout technologii rentgenové detekce různých typů částic, pro kterou CERN zastřešuje vývoj čipů. Po čase dospěli do fáze, kdy

chtěli metodu nabídnout ke komerčnímu využití a vytvořit spin-off firmu. Do nové společnosti se rozhodlo odejít hlavní jádro

skupiny a firma s ČVUT podepsala licenční smlouvu o transferu know-how. V roce 2013 se tak zrodila v Praze společnost Advacam,

pojmenovaná podle anglického advanced camera, tedy pokročilá kamera. Ještě předtím ale spoluvytvořili stejnojmenný spin-off ve

Finsku, který pro detektory vyvíjí a vyrábí polovodičové senzory. Obě firmy se dohodly na spolupráci formou fúze, kdy si zakladatelé

vzájemně vyměnili podíly, a jako finskočeská skupina fungují dodnes.

Ústav technické a experimentální fyziky také historicky spolupracoval s univerzitou v Houstonu, která je dvorním vědeckým

kontaktem pro NASA, a právě tyto osobní kontakty společnosti Advacam pomohly se k vesmírné agentuře dostat. Dnes je jedním z

jejích certifikovaných dodavatelů. "Naše technologie má ve vesmíru opodstatnění nejen kvůli dění za hranicí naší planety, ale i přímo

na ní. Kosmická radiace totiž může ovlivnit i četnost nehod na Zemi. Ve chvíli, kdy ze Slunce přilétne oblak plazmatu, interaguje v

atmosféře, což jednak způsobuje polární záři, ale nepřímo také výpadky elektrorozvodných a telekomunikačních sítí, probíjení

vedení, nebo dokonce bouřky a poruchy letadel," líčí Jakůbek.

V současnosti záření monitorují detektory na ISS, ale data se nedají sledovat v reálném čase. Proto by podle zakladatelů Advacamu

stálo za to vybavit detektory nejrůznější satelity, které v současnosti do vesmíru míří, a mapovat tak kosmické počasí online nad

celou planetou. "Pokud by detektorů byly ve vesmíru tisíce, vznikl by tím největší teleskop na světě, o rozměrech celé zeměkoule. Na

Zemi se složitě snažíme vytvořit urychlovače částic a podmínky podobné vzniku vesmíru. Ale ty zdaleka nedosahují schopnosti

urychlit částice tak, jako to vidíme v kosmu. Čili pokud bychom poslali na oběžnou dráhu armádu detektorů, zjistíme z toho možná

víc než z experimentů v CERN," uvažuje nahlas Jakůbek.

Technologie Advacamu ale nachází využití i na Zemi, například v medicíně. S českými detektory se setkají třeba pacienti centra

radiační terapie v Heidelbergu, kde slouží k monitorování zákroku, při němž se používají na léčbu rakoviny ionty uhlíku. Díky

přesnému měření je možné vystavit lidskou tkáň jen takovému zatížení, jaké je skutečně nutné. Stejně tak mohou detektory

pomáhat při mamografii, tomografii a dalších vyšetřeních.

V současnosti má Advacam také pilotní projekt s Českým meteorologickým institutem a Fakultní nemocnicí v Motole, v rámci

kterého detektor hledá pozůstatky nemocné tkáně po resekci štítné žlázy. "Začátkem příštího roku bychom měli provádět i klinické

testy na pacientech. Je to ale složitý proces plný řady testů a certifikací. Paradoxně dostat naše produkty do medicíny je složitější než

do kosmu," říká Jan Sohar.

Ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT vyvíjí holešovická firma také autonomní dron pro monitorování radiace v

životním prostředí, který by měl být až stonásobně efektivnější než stávající řešení. Dron nepotřebuje GPS signál a k jeho navigaci

slouží detektor od Advacamu. Ten dokáže určit směr záření už po zachycení několika částic. Nemusí tak prohledávat celý prostor, ale

míří rovnou ke zdroji.

Advacam má zároveň dceřinou firmu InsightArt, která pomocí detektorů skenuje umělecká díla.

Podílela se například na ověření pravosti obrazu Madona s dítětem od Raffaela Santiho nebo objevila dosud neznámé dílo Vincenta

van Gogha. "Jsme schopni dělat i barevný rentgen, který zobrazuje jednotlivé materiály různými barvami. A ze spektrálního

rentgenového obrázku umíme vyseparovat jen vybrané a skryté vrstvy, například podmalbu, kterou bychom jinak nenašli," přibližuje


Sohar. Podle druhu využití jsou detektory společnosti Advacam různě velké a drahé. Nejjednodušší zařízení vyjde asi na čtyřicet tisíc

korun a nejdražší prodané stálo kolem tří milionů korun.

I když už toho má Advacam za sebou spoustu, podle zakladatelů firmu skutečný boom teprve čeká. Loni měla obrat 65 milionů

korun, ale ambice má mnohem větší. "Vybrali jsme si náročný byznys, kde je cesta k úspěchu trnitá a složitá.

Ale teď konečně sklízíme ovoce, kdy neklepeme u klientů na dveře, ale zákazníci už nás oslovují sami.

A náš cíl není o nic menší než rozšířit naši technologii do všech oborů, kam se dá. A tak daleko, jak jen se dá. Třeba i na Mars. Takže

heslo ‚Sky is the limit‘ pro nás rozhodně neplatí," říká Sohar.

LIBOR FOJTÍK

Foto: Jan Jakůbek (vlevo) a Jan Sohar ukazují svůj detektor záření, který jejich firma Advacam pošle na Měsíc.


13. 9. 2021; tydenikhrot.cz

Baterie budoucnosti

Větší výdrž, a tedy delší ujetá trasa na jedno nabití, to je alfa a omega elektroaut.

Norsko se vloni stalo první zemí na světě, kde se prodalo víc elektromobilů než aut na benzinový, naftový nebo hybridní pohon. Severský stát usiluje o další světové prvenství: chce být první, kdo ukončí prodej nových vozů na benzin a naftu - dokonce už v roce 2025. Že to myslí vážně, dokládá také to, že by se ještě letos měla na jihu Norska začít stavět obří továrna na výrobu baterií, která má zásobovat nejen tamní, ale i další evropské automobilky. A svou stopu v ní bude mít rovněž Česko, které jinak v prodeji elektroaut zaostává. Součástí norské fabriky bude totiž první prototypová výrobní linka na revoluční lithium-sirné baterie, které využívají patentu českého vědce Tomáše Kazdy z Ústavu elektrotechnologie Vysokého učení technického v Brně.


Jejich velkou výhodou je několikanásobně vyšší gravimetrická hustota energie, což znamená, že mohou být výrazně lehčí než současné lithium-iontové akumulátory a zajistit srovnatelný dojezd na jedno nabití. Anebo při zachování vyšší hmotnosti umožnit výrazně vyšší dojezd. "Dojezdová vzdálenost elektromobilu při využití šedesátiprocentního potenciálu této technologie by se mohla zvýšit až na 1250 kilometrů," tvrdí Tomáš Kazda. To je zhruba dvojnásobek než u současných modelů s nejlepšími bateriemi. Když norská silniční asistenční služba NAF nedávno dělala velký test dvaceti nejprodávanějších elektrovozidel na tamním trhu, nejlépe dopadla Tesla Model S, která měla reálný dojezd v létě 645 kilometrů a v zimě 470 kilometrů.


Dostupná síra


Lithium-sirné baterie nahrazují poměrně nedostatkové kovy včetně kobaltu nebo niklu mnohem dostupnější sírou, která je k dispozici například jako odpadní produkt. Výroba nových akumulátorů navíc není tak energeticky náročná jako v případě dnes využívaných článků. Ve svém patentu vidí Kazda technologii budoucnosti v oblasti uchovávání elektrické energie. "Nyní běžně používáme první a druhou generaci materiálů na principu lithium-iontového systému. Ještě pravděpodobně přijde jedna generace tohoto systému, která opět navýší svou kapacitu, ale pak už začne narážet na limity dané technologií, takže se počítá s přechodem na lithium-síru," vysvětluje vědec.


Na samotném patentu pracoval přibližně rok, i když vývoji baterií se věnuje mnohem déle. Základní výzkum zakončil výrobou prototypu baterie velké asi jako mince. Pro další vývoj, testování a následnou sériovou výrobu Kazda původně hledal českého investora, ale to se mu vzhledem k vysokým nákladům do dalších stadií vývoje a výroby nepodařilo. Jen v první fázi jsou podle něj zapotřebí vyšší jednotky milionů eur, celková investice se pak vyšplhá do desítek milionů eur. Proto se tohoto projektu nakonec ujala norská firma, která se současně stala spoluvlastníkem přelomového patentu. "Ale část případného zisku by se měla vrátit do České republiky," poznamenal bez bližších podrobností Kazda.


Plánovaná produkce továrny v jihonorském regionu Agder by měla dosáhnout celkové výrobní kapacity 32 gigawatthodin. První část fabriky by měla být dokončena v roce 2024. Norský výrobce chce kromě klasických li-ion baterií postupně nabídnout ekologickou alternativu, proto by měl jeden z modulů připravované továrny zahrnovat i výrobní linku nového typu baterií na principu lithium-síra. Ačkoli zpočátku může být cena nového typu akumulátorů vyšší, protože se bude vyrábět v menších sériích, v budoucnu se očekává, že výrobní náklady lithium-sirných baterií budou výrazně nižší než u dnešních lithium-iontových.


Nejen pro auta


Hlavním odběratelem baterií by měly být především evropské automobilky. "V současné době jde více než šedesát procent vyrobených lithium-iontových akumulátorů do elektromobility, a to nejen do elektrických automobilů, ale rovněž elektrických autobusů. Začínají se ale také vyrábět elektrické vlaky, které umožní dojezd na baterii v oblastech, kde už není trať elektrifikovaná," říká Kazda.


Počet elektromobilů ve světě v uplynulých deseti letech rychle rostl. Zatímco v roce 2013 jich po světě jezdilo více než 400 tisíc, o dva roky později jejich počet přesáhl milion, v roce 2018 překonal hranici pěti milionů a v loňském roce už to bylo více než deset milionů. V Česku se prodej elektrovozidel loni téměř zdvojnásobil, ale i tak jich bylo jen něco přes sedm tisíc - oproti šesti milionům na benzin a naftu. V následujících letech by prodeje elektromobilů měly nadále výrazně růst a evropský trh s bateriemi by za několik let mohl dosáhnout hodnoty až devadesáti miliard eur.


Lithium-sirné akumulátory, které vycházejí z patentu brněnského vědce Tomáše Kazdy, ovšem nemusí zůstat pouze u elektrických aut. Časem se mohou montovat například do chytrých telefonů anebo elektrokol. "S touto baterií už by mohla přejít na elektrický pohon rovněž vybraná vrtulová letecká doprava, například regionální lety menších dopravních letadel," domnívá se Kazda, který na svém patentu nadále pracuje. "Je to ale základní výzkum. Hledáme například využití pro další materiály," dodává.


Tajemná továrna u Havířova


Vývojem baterií se zabývá několik českých akademických i komerčních vědeckých center. Revoluční průlom v uchovávání elektrické energie ohlásili už před lety autoři originálního českého akumulátoru HE3DA. Přestože v Horní Suché u Havířova vyrostla na jejich výrobu továrna za více než miliardu korun, někteří odborníci o přelomové technologii vážně pochybují. Mimo jiné proto, že dosud neměli možnost se s baterií seznámit a ověřit její vlastnosti. Jejich nedůvěra pramení především z dostupných údajů - například o energetické hustotě. "Co se vlastností týče, HE3DA by snesla srovnání s těmi nejrozšířenějšími, a tedy levnějšími bateriemi. Rozhodně ale nejde o nějakou přelomovou technologii," citoval deník E15 Pavla Hrzinu, který se na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze specializuje na technologie ukládání energie.


HE3DA


Tomáš Novák týdeník HROT


Radomír Prus, hlavní iniciátor stavby továrny u Havířova, ovšem tvrdí, že všechno běží, jak má. "Výroba probíhá dobře a postupně zavádíme do plného provozu jednotlivá zařízení. Menší linka už jede na plný výkon, přibíráme další pracovníky na odpolední a noční směny. Větší linka už také postupně najíždí. Je to obrovský soubor strojů, robotů a zhruba stovky počítačů. Nějaký čas tedy zabere, než si vše správně sedne. Je to jako orchestr a já jsem jeho dirigent, který to musí sehrát dohromady. Počet pracovníků přesně neznám, ale tuším, že se dohromady s našimi ostatními firmami blíží dvěma stům," řekl Prus v srpnovém rozhovoru v lokálním tisku. Tvrdí, že jeho cílem je vybudovat v tomto regionu high-tech klastr na celosvětové úrovni v oblasti energetiky, elektrotechniky a nanotechnologií - takové malé české Silicon Valley. A kritikům vzkázal: "Jsou to pro mě nuly, které na nás jenom parazitují a nic pozitivního netvoří."


Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.


URL| https://www.tydenikhrot.cz/clanek/baterie-budoucnosti-lithium-sirne-baterie-elektromobily




13. 9. 2021; rizeniskoly.cz

Změna klimatu je hlavním tématem čtvrtého ročníku Energetické olympiády

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze. Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická konference pro studenty i širokou veřejnost.


Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k účasti na Energetické olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů pak postoupí do finálového kola, které proběhne 4.-5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu.

V případě nepříznivé epidemiologické situace proběhne finálové kolo online. Definitivní rozhodnutí padne na přelomu září a října.

"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová volbu tematického rámce.

Akce s názvem Energetická konference, aneb veřejná debata o klimatických změnách, se uskuteční 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci akce proběhnou přednášky odborníků z oboru klimatologie, energetiky, vodohospodářství nebo dopravy a následná moderovaná plenární debata, během které budou mít studenti příležitost přednést své názory a podněty nebo pokládat přednášejícím dotazy. Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti. Cílem akce je poskytnout zájemcům relevantní informace a zároveň vytvořit prostor pro diskusi.

Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.

Pořadatelé očekávají nárůst přihlášených týmů oproti loňskému ročníku, který z důvodu protiepidemických opatření proběhl kompletně online. Ve třetím ročníku soupeřilo ve školním kole 258 týmů. Z výsledných prací 25 finálových týmů porotu nejvíce zaujala prezentace Energofit – Fitness tracker pro vaší fakturu za energii, kterou vytvořil tým X5O!P%@AP[4PZX54(P^)7CC)7}$EICAR. Vítězství si ve třetím ročníku připsali studenti Jan Černohorský a Šimon Šustek z Gymnázia J.S.Machara z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.

Akce vznikla ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Generální partnerem projektu je společnost ČEPS a záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Podrobné informace naleznete na


13. 9. 2021; ict-nn.com

Změna klimatu je hlavním tématem čtvrtého ročníku Energetické olympiády

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze. Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická konference pro studenty i širokou veřejnost.

Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k účasti na Energetické olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů pak postoupí do finálového kola, které proběhne 4.-5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu.

V případě nepříznivé epidemiologické situace proběhne finálové kolo online. Definitivní rozhodnutí padne na přelomu září a října.

"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová volbu tematického rámce.

Akce s názvem Energetická konference, aneb veřejná debata o klimatických změnách, se uskuteční 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci akce proběhnou přednášky odborníků z oboru klimatologie, energetiky, vodohospodářství nebo dopravy a následná moderovaná plenární debata, během které budou mít studenti příležitost přednést své názory a podněty nebo pokládat přednášejícím dotazy. Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti. Cílem akce je poskytnout zájemcům relevantní informace a zároveň vytvořit prostor pro diskusi.

Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.

Pořadatelé očekávají nárůst přihlášených týmů oproti loňskému ročníku, který z důvodu protiepidemických opatření proběhl kompletně online. Ve třetím ročníku soupeřilo ve školním kole 258 týmů. Z výsledných prací 25 finálových týmů porotu nejvíce zaujala prezentace Energofit – Fitness tracker pro vaší fakturu za energii, kterou vytvořil tým X5O!P%@AP[4PZX54(P^)7CC)7}$EICAR. Vítězství si ve třetím ročníku připsali studenti Jan Černohorský a Šimon Šustek z Gymnázia J.S.Machara z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.

Akce vznikla ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Generální partnerem projektu je společnost ČEPS a záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

TZ

@RadekVyskovskyZdroj: ICT NETWORK NEWS

URL| https://cz.ict-nn.com/zmena-klimatu-je-hlavnim-tematem-ctvrteho-rocniku-energeticke-olympiady/




12. 9. 2021; efektivniuspory.cz

Změna klimatu je hlavním tématem čtvrtého ročníku Energetické olympiády

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze.


Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická konference pro studenty i širokou veřejnost.

Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k účasti na Energetické olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů pak postoupí do finálového kola, které proběhne 4.-5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu.

V případě nepříznivé epidemiologické situace proběhne finálové kolo online. Definitivní rozhodnutí padne na přelomu září a října.

"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová volbu tematického rámce.

Akce s názvem Energetická konference, aneb veřejná debata o klimatických změnách, se uskuteční 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci akce proběhnou přednášky odborníků z oboru klimatologie, energetiky, vodohospodářství nebo dopravy a následná moderovaná plenární debata, během které budou mít studenti příležitost přednést své názory a podněty nebo pokládat přednášejícím dotazy. Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti. Cílem akce je poskytnout zájemcům relevantní informace a zároveň vytvořit prostor pro diskusi.

Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.

Pořadatelé očekávají nárůst přihlášených týmů oproti loňskému ročníku, který z důvodu protiepidemických opatření proběhl kompletně online. Ve třetím ročníku soupeřilo ve školním kole 258 týmů. Z výsledných prací 25 finálových týmů porotu nejvíce zaujala prezentace Energofit – Fitness tracker pro vaší fakturu za energii, kterou vytvořil tým X5O!P%@AP[4PZX54(P^)7CC)7}$EICAR. Vítězství si ve třetím ročníku připsali studenti Jan Černohorský a Šimon Šustek z Gymnázia J.S.Machara z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.

Akce vznikla ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Generální partnerem projektu je společnost ČEPS a záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Podrobné informace naleznete na https://enol.cz


11. 9. 2021; parlamentilisty.cz

ČVUT: Změna klimatu je hlavním tématem čtvrtého ročníku Energetické olympiády

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze. Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická konference pro studenty i širokou veřejnost.

Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k účasti na Energetické olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů pak postoupí do finálového kola, které proběhne 4.-5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu.


V případě nepříznivé epidemiologické situace proběhne finálové kolo online. Definitivní rozhodnutí padne na přelomu září a října.


"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová volbu tematického rámce.


Akce s názvem Energetická konference, aneb veřejná debata o klimatických změnách, se uskuteční 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci akce proběhnou přednášky odborníků z oboru klimatologie, energetiky, vodohospodářství nebo dopravy a následná moderovaná plenární debata, během které budou mít studenti příležitost přednést své názory a podněty nebo pokládat přednášejícím dotazy. Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti. Cílem akce je poskytnout zájemcům relevantní informace a zároveň vytvořit prostor pro diskusi.


Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.


Pořadatelé očekávají nárůst přihlášených týmů oproti loňskému ročníku, který z důvodu protiepidemických opatření proběhl kompletně online. Ve třetím ročníku soupeřilo ve školním kole 258 týmů. Z výsledných prací 25 finálových týmů porotu nejvíce zaujala prezentace Energofit – Fitness tracker pro vaší fakturu za energii, kterou vytvořil tým X5O!P%@AP[4PZX54(P^)7CC)7}$EICAR. Vítězství si ve třetím ročníku připsali studenti Jan Černohorský a Šimon Šustek z Gymnázia J. S. Machara z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.


Akce vznikla ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Generální partnerem projektu je společnost ČEPS a záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.


Podrobné informace naleznete ZDE.


URL| http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/CVUT-Zmena-klimatu-je-hlavnim-tematem-ctvrteho-rocniku-Energeticke-olympiady-676425




10. 9. 2021; casopisczechindustry.cz

Změna klimatu je hlavním tématem čtvrtého ročníku Energetické olympiády

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze.

Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická konference pro studenty i širokou veřejnost.

Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k účasti na Energetické olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů pak postoupí do finálového kola, které proběhne 4.-5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu.

V případě nepříznivé epidemiologické situace proběhne finálové kolo online. Definitivní rozhodnutí padne na přelomu září a října.

"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová volbu tematického rámce.

Akce s názvem Energetická konference, aneb veřejná debata o klimatických změnách, se uskuteční 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci akce proběhnou přednášky odborníků z oboru klimatologie, energetiky, vodohospodářství nebo dopravy a následná moderovaná plenární debata, během které budou mít studenti příležitost přednést své názory a podněty nebo pokládat přednášejícím dotazy. Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti. Cílem akce je poskytnout zájemcům relevantní informace a zároveň vytvořit prostor pro diskusi.

Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.

Pořadatelé očekávají nárůst přihlášených týmů oproti loňskému ročníku, který z důvodu protiepidemických opatření proběhl kompletně online. Ve třetím ročníku soupeřilo ve školním kole 258 týmů. Z výsledných prací 25 finálových týmů porotu nejvíce zaujala prezentace Energofit – Fitness tracker pro vaší fakturu za energii, kterou vytvořil tým X5O!P%@AP[4PZX54(P^)7CC)7}$EICAR. Vítězství si ve třetím ročníku připsali studenti Jan Černohorský a Šimon Šustek z Gymnázia J.S.Machara z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.

Akce vznikla ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Generální partnerem projektu je společnost ČEPS a záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Podrobné informace naleznete na https://enol.cz


10. 9. 2021; sportovnilisty.cz

Máme obrázky z Festivalu vědy, na kterém jako třeba u stánků ČVUT Praha nechyběl sport

Festival vědy je největší venkovní populárně naučná akce v Česku, a je společným projektem vysokých škol a akademických a volnočasových institucí již od roku 2011. V roce 2020 sice proběhl také, ale jen online. V roce 2021 se festival vrátil do původního stavu a tak desítky stánků ve středu 8. září 2021 vyrostlo na prostranství u stanice metra Dejvická v Praze v Dejvicích.


SportovniListy.cz byly na místě děje ...


Největší prezentaci ze všech vystavovatelů mělo České vysoké učení technické v Praze, které pod heslem: "Přidejte se k technikům, kteří mění svět" ukázalo i trochu toho sportu. Fakulta stavební ČVUT se pochlubila s tradičním hitem všech podobných prezentací a to s olympijským kanálem v podobě interaktivního pětimetrového modelu nebo ukázkou zdymadla v podobě interaktivního dvoumetrového modelu.


Děti s doprovodem si tam mohly vyzkoušet stavbu tratě slalomové dráhy Kasai Canoe Slalom Centre, kterou pro Olympijské hry Tokio navrhli odborníci z Fakulty stavební ČVUT v Praze. Na zmenšeném pětimetrovém modelu si návštěvníci festivalu zkoušeli postavit závodní trať a zároveň se dozvěděli něco více o zákonitostech hydrauliky pro stavby slalomových drah. Pomocí technologie rozšířené reality tam pedagogové a studenti zájemcům názorně ukázali proudění vody, aby zjistili, s jakými obtížnými pasážemi na trati se museli sportovci "poprat".


Fakulta elektrotechnická ČVUT zase umožnila zájemcům na vlastní kůži poznat elektrický náboj! Vystavovaný Van de Graaffův generátor je totiž stroj, který dokáže nahromadit a udržet ohromné množství náboje statické elektřiny. Sami si to děti vyzkoušely, jaké to je nabít se na deset tisíc voltů.


Stejná fakulta předváděla také nejrychlejší elektrickou formuli v Česku, protože studentský tým eForce s ní sbírá úspěchy v mezinárodní sérii Formula Student.


Fakulta dopravní ČVUT zase umožnila zájemcům seznámit se zástupci studentského závodního týmu CTU Lions a pokochat se s jejich motocyklem. Viděli jsme, jak vypadá silniční závodní motocykl podobný kategorii Moto3 vyvíjený na ČVUT, se kterým se závodí na světových okruzích v rámci studentských soutěží Motostudent a MotoEngineering Cup. K vidění byl ovšem jen jeden stroj, neboť ten druhý byl u státnice, jako výsledek bakalářské práce jednoho ze studentů ČVUT.


Festival vědy rozhodně stálo za to 8. září 2021 navštívit


Návštěvníci na to měly plán


Takto funguje obyčejné zdymadlo ...


Na modelu závodní tratě vodního slalomu si mohly děti pustit svoji lodičku a pozorovat, co s ní voda dělá


Van de Graaffův generátor je stroj, který dokáže nahromadit a udržet ohromné množství náboje statické elektřiny


Závodní motocykl vznikl v dílně pod rukama studentů Dopravní fakulty ČVUT


Něco více textu o motocyklu, který vznikl na dopravní fakultě ČVUT


Přímý tok a meandrový tok na modelu vyrobeném na Univerzitě na kraji města na Suchdolských horách


Stravou budoucnosti budou červíci třeba osmažené na pánvičce s olejem pod dohledem tohoto děvčete z České zemědělské univerzity


Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu? Více na facebookovém profilu webu SportovniListy.cz zde ...


(Petr Skála, SportovniListy.cz, foto: Petr Skála)


URL| http://www.sportovnilisty.cz/mame-obrazky-z-festivalu-vedy-na-kterem-jako-treba-u-stanku-cvut-praha-nechybel-sport/


10. 9. 2021; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Když se technika potká s kreativitou. Naše projekty zazáří na festivalu Maker Faire Prague

Více než 11 experimentálních projektů Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) se představí již tento víkend 11. a 12. září v Průmyslovém paláci Výstaviště Praha na "festivalu novodobých kutilů a vynálezců" Maker Faire Prague. Čtvrtý ročník akce se již tradičně koná pod vedením programového ředitele Jiřího Zemánka z Katedry řídicí techniky FEL ČVUT a se zapojením talentů z celé fakulty. Těšit se tak můžete na celou plejádu robotů nebo na kreativní elektrotechnické workshopy.

Festivaly Maker Faire tvoří celosvětový fenomén související s tzv. maker movementem, renesancí kutilství a vyrábění, která významně koresponduje s rozvojem robotiky a nových trendů v elektrotechnice. I z toho důvodu se již od roku 2018 česká verze festivalu Maker Faire Prague koná s významnou podporou Fakulty elektrotechnické ČVUT. O náplň festivalu se stará programový ředitel Jiří Zemánek, vědec a pedagog z katedry řídicí techniky FEL ČVUT, který se tématu věnuje dlouhodobě a letos po vzoru prestižní univerzity MIT připravuje na FEL ČVUT nový předmět s názvem "Jak vyrobit skoro cokoli".


Festival představí nejméně 11 projektů z FEL ČVUT


Na akci pro celou rodinu a pro všechny věkové kategorie si tento víkend na Výstavišti můžete prohlédnout a vyzkoušet některé z kreativních projektů z Fakulty elektrotechnické. Jde například o tyto:


Dvounohý balancující robot SK8O, který zvládá dynamický pohyb možná i skoky do schodů.


Robot hrající na klavír, který využívá prvky stavebnice Lego Mindstorms.


Workshop Robosoutěže ČVUT, při němž si ve spolupráci s výrobcem paměťových produktů Kingston Technology mohou děti vyrobit vlastního robota a vyhrát zajímavé ceny.


Ukázky vývoje real-time operačních systémů pro řídicí jednotky robotů, polohovacích, laboratorních a lékařských systémů.


Představení elektroformule eForce FEE Prague Formula, jediného českého účastníka globální soutěže Formula Student.


Teslův transformátor, který pomocí výbojů hraje hudbu, postavený studentem Markem Novotným.


DIY mix projektů studentky Jekatěriny Jaroslavcevy z oblasti robotiky a AI (například robotická ruka pro překlad znakové řeči, chytré rukavice nebo pohlednice s rozšířenou realitou).


Leptací box FEL ČVUT – expozice studentského týmu Recyklon zaměřená na kreativní způsob leptaní plošných spojů.


Expozice robotů, elektroniky a magnetismu z katedry měření FEL ČVUT


Model chytrého vozu se čtyřmi nezávisle zatáčejícími koly Smart Car Tomi 2.0


Workshop wITches, skupiny studentek FEL ČVUT, které pořádají elektrotechnické kroužky a akce pro děti základních škol, nabídne možnost vyrobit si svítící kouzelnickou hůlku.


"Letošní festival Maker Faire Prague opět potvrzuje, že pražská elektrotechnika má ve svých řadách kreativní talenty a že kutění a vyrábění má ve vědě i výuce důležitou roli. Projekty, které na škole vznikají, často mají zábavnou formu, takže si je užijí i malé děti," říká Jiří Zemánek, programový ředitel Maker Faire Prague a vědecký pracovník katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Sám Jiří se navíc chystá se svým týmem předvést na festivalu nový koncept vlastního deformovatelného robota vyrobeného z tzv. digitálního materiálu.


Festival Maker Faire Prague se koná za podpory Magistrátu hl. m Prahy a hlavního partnera Průša Research ve dnech 11. a 12. září 2021 v prostoru Průmyslového paláce Výstaviště Praha. Další informace najdete na stránkách festivalu.


URL| http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/CVUT-Kdyz-se-technika-potka-s-kreativitou-Nase-projekty-zazari-na-festivalu-Maker-Faire-Prague-676392


10. 9. 2021; iDNES.cz

Kolínská Toyota nemá čipy. Automobilka od pondělí znovu zastaví výrobu vozů

Kvůli nedostatku čipů automobilka Toyota Motor Manufacturing Czech Republic v Kolíně od pondělí opět zastaví výrobu. Obnovení se plánuje na 19. září. Výroba v Toyotě se neobnovila po celozávodní dovolené, která skončila 15. srpna. Poprvé se linky rozjely až na začátku tohoto týdne, produkce ale byla jen několik set vozů, běžně vyprodukuje asi 1 000 vozů denně.


V automobilce se zatím nepodařilo spustit ani plánovanou výrobu modelu Yaris. Zahájena má být v letošním roce, kvůli nedostatku čipů se ale začátek výroby posouvá na neurčito.


Zaměstnanci závodu nyní dostávají 80 procent průměrného platu. Většina z nich je ale v práci, chodí například na různá školení. "Situaci sledujeme na denní bázi," řekl mluvčí automobilky Tomáš Paroubek. Globální problém


Nedostatek čipů se promítá i do celoročních plánů japonské automobilky Toyota. Zatímco tuzemský závod oznamuje zastavení výroby, samotná společnost informuje o snížení ročního výhledu výroby. Automobilka si dříve dala za cíl dodat v tomto finančním roce na trh 9,3 milionů automobilů. Nyní předpokládá, že vyrobí o 300 tisíc vozů méně (tedy zhruba o tři procenta méně) než plánovala.


Průmysl i stavebnictví zpomalují. Nejsou lidé a součástky, logistika kolabuje


"Je to kombinace koronaviru a polovodičů, ale v současné době má drtivý dopad právě koronavirus," řekl výkonný ředitel Toyoty Kazunari Kumakura s tím, že na očekávaném provozním zisku 2,5 bilionu jenů (zhruba půl bilionu korun) se tím nic nemění.


Představitelé společnosti doufají, že výrobní skluz doženou ve zbylé části finančního roku, který jim končí v březnu. Otázkou je, jestli se do té doby trh s čipy uklidní. Například podle zástupců další automobilky Volkswagen by se situace měla stabilizovat během přibližně dvou měsíců. Avšak nedostatek čipů má podle nich přetrvávat i v následujících letech.


Čipy umíme v České republice vyvinout, ale ne vyrobitROZSTŘEL


Celý svět trápí nedostatek čipů, které potřebuje většina elektronických zařízení ke svému fungovaní. Proč nyní chybí na trhu v dostatečném množství, jak fungují a jak se vyrábějí, vysvětlil v Rozstřelu Jiří Jakovenko z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Rozhovor sledujte zde.


Výpadky v dodávkách polovodičů již několik měsíců narušují výrobu v automobilovém průmyslu. K pozastavování výroby jsou nucené i další tuzemské závody. Například Škoda Auto měla o týden delší letní odstávku. V mladoboleslavské automobilce se stále ruší některé směny, problémy se očekávají nejméně celý podzim. Zaměstnanci Škody Auto dostávají za zrušené směny náhradu mzdy 85 procent průměrného výdělku.


Kolínský závod Toyoty v číslechZaměstnává asi 2 500 lidí.Loni v dubnu spustila nábor nových zaměstnanců do výroby modelu Yaris, přijmout chce až 1 000 lidí.Představuje jednoho z největších exportérů v Česku a zároveň největšího zaměstnavatele na Kolínsku.Podle dat Sdružení automobilového průmyslu klesla v loňském roce výroba aut v kolínské automobilce o 26,4 procenta na 147 865 aut.


V mladoboleslavském závodu Škoda Auto čekají tisíce automobilů na čipy:


Foto:

Automobilka TPCA

Michal Šula, MAFRA


FotoGallery:

Výrobní linka v kolínské automobilce TPCA (ilustrační snímek)

Radek Cihla, MAFRA


Výrobní linka v kolínské automobilce TPCA (ilustrační snímek)

Radek Cihla, MAFRA


Přeprava a nakládání aut v TPCA Kolín

Jaroslav Halamka, iDNES.cz


Výrobní linka v kolínské automobilce TPCA (ilustrační snímek)

Radek Cihla, MAFRA


Přeprava a nakládání aut v TPCA Kolín

Jaroslav Halamka, iDNES.cz


URL| https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/toyota-kolin-cipy-zastaveni-vyroby-skoda-auto.A210910_124118_ekoakcie_maz




10. 9. 2021; energie21.cz

Energetická olympiáda a konference

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze. Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická konference pro studenty i širokou veřejnost.


Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k účasti na Energetické olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů postoupí do finálového kola, které proběhne 4.–5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu. V případě nepříznivé epidemické situace proběhne finálové kolo online. Definitivní rozhodnutí padne na přelomu září a října.

"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová volbu tematického rámce.

Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.

Energetická konference, aneb veřejná debata o klimatických změnách, se uskuteční 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci konference proběhnou přednášky odborníků z oboru klimatologie, energetiky, vodohospodářství nebo dopravy a následná moderovaná plenární debata, během které budou mít studenti příležitost přednést své názory a podněty nebo pokládat přednášejícím dotazy. Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti. Cílem akce je poskytnout zájemcům relevantní informace a zároveň vytvořit prostor pro diskusi.

Olympiáda i konference se uskuteční ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Generální partnerem je společnost ČEPS a záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Podrobné informace jsou na https://enol.cz.

Zdroj: FEL ČVUT v Praze

Foto archiv/FEL ČVUT


10. 9. 2021; zive.cz

V sobotu začíná Maker Faire. Těchto sedm kutilů a expozic byste neměli minout

V sobotu 11. a neděli 12. září proběhne na holešovickém výstavišti svátek všech kutilů Maker Faire. Veškeré užitečné informace najdete zde, tentokrát se podíváme na pár zajímavých makerů. Celkem jich bude 130, ale tyhle byste rozhodně měli vidět.


Svět jako z Mad Maxe


Na Výstaviště dorazí skupina přeživších jako vystřižená z filmů o Šíleném Maxovi. Jejich mottem je Budujeme nový, horší svět a jejich postapokalyptický tábor plný netradičních atrakcí bude mimo futuristických zbraní chránit obří automobil šlehající plameny. Vše si účinkující vyrobili sami v dílnách nedaleko Kladna. Tahle parta je stejně tak inspirativní, jako budí respekt.


Tábor Raketové základny Bratronice najdete ve venkovním areálu Výstaviště před Průmyslovým palácem.


[---e]


Jak vyrobit flétnu z instalatérské trubky


Na festival dorazí Nicolas Bras, populární hudebník žijící v Paříži, školitel a výrobce vlastních kutilských nástrojů. Nicolas je autorem YouTube kanálu Nicolas Bras - Musiques de nulle part (= Hudba odnikud), kde kromě svých hudebních představení sdílí návody, jak vyrobit skvěle hrající nástroje z obyčejných materiálů, například ze železného odpadu či instalatérských trubek.


Nicolas Bras si na festival připravil hned několik programových taháků. Po celou dobu festivalu budou moci návštěvníci v pravém křídle Průmyslového paláce obdivovat jeho vlastnoručně vyrobené hudební nástroje. Pokud nechcete jenom přihlížet, dostanete příležitost si takový nástroj vyrobit v rámci workshopu, který Nicolas povede (neděle 11:00, účast nutno rezervovat přes GoOut). Nedělní atmosféru festivalu oživí dva koncerty na hlavním festivalovém pódiu (v 10:25 a 14:00).


[---]


Roboti z ČVUT umí skákat do schodů i hrát na piano


Kreativní talenty z Fakulty elektrotechnické ČVUT přijedou na Maker Faire Prague s celým tuctem experimentálních projektů. Maker movement, jehož ovocem festival je, totiž úzce souvisí s rozvojem robotiky a nových trendů v elektrotechnice. V zóně FEL ČVUT tak uvidíte například robota SK8O.


"Skejto" je dvounohý kolový balancující robot postavený prakticky kompletně z dílů vytištěných na 3D tiskárně, který zvládá dynamický pohyb možná i skoky do schodů.


Studenti představí také více umělecky zaměřeného robota, pro změnu vyrobeného z lega, jenž umí hrát na piano. Za zmínku určitě stojí také Teslův transformátor, který pomocí výbojů hraje hudbu, nebo elektroformule týmu eForce FEE Prague Formula, jediného českého účastníka globální soutěže Formula Student.


Na stáncích elektrotechniky ČVUT zkrátka můžete strávit dlouhé kreativní chvíle a nudit se nebudete. Zónu ČVUT najdete v pravém křídle Průmyslového paláce.


[---]


Makerka z Brooklynu


Newyorčanka Becky Stern je autorkou stovek DIY tutoriálů, které se dotýkají snad všech oblastí makerské kreativity – od mikrokontrolérů až po pletení. I proto je známou osobností světové makerské komunity, jejíž návštěva v Praze patří k velkým lákadlům festivalu. V současnosti je Becky Stern produktovou manažerkou známé platformy Instructables.


Než se přidala do týmu tvůrců této komunity, pracovala jako videoproducentka v MAKE Magazine a také vedla vývoj nositelné elektroniky v Adafruit. Svou tvorbou zaujala nejen širokou makerskou komunitu, ale prorazila i do mainstreamových médií, jako je BBC, CNN, Engadget, VICE, Business Insider, Forbes nebo The Late Show with Stephen Colbert.


Becky Stern vystoupí na hlavním festivalovém podiu v sobotu v 15:15. Ji i její projekty najdete u stánku 53, kde s ní budete moci probrat její nejnovější makerské počiny.


[---]


Kapalné světlo ve stylovém designu


Denis Havlena, Linda Vránová Procházka a Jakub Špaček vytvořili jedinečné světlo, které využívá jako zdroj záření kapalinu. Na jakém principu to celé funguje napovídá název značky – ChemLight. Svítící voda umí hrát všemi barvami a designérka Linda Vránová se navíc stará o to, aby svítidla byla unikátní nejenom technologií, ale také designem.


Designová svítidla ChemLight najdete v pravém křídle Průmyslového paláce na stánku 69.


[---]


I papír může být tak trochu věda


Spolek Žádná věda, který Maker Faire spolupořádá, si pro letošní ročník připravil experiment s vypouštěním papírových vrtulníků. Kouzlo tohoto zdánlivě primitivního výrobku, který si zvládne vyrobit opravdu každý, tkví právě v jeho univerzální přístupnosti.


Zatímco nejmenší děti si při pokusu vyzkouší práci s nůžkami a procvičí jemnou motoriku, pokročilí makeři mají výzvy na trochu vyšší úrovni. Například jaký design vrtulníku zvolit, aby z výšky sedmnáctimetrové kopule Průmyslového paláce letěl co nejdéle. Této napínavé soutěže se může zúčastnit kdokoliv, a navíc si vyzkoušíte klasickou metodu plánování pokusu. Staňte se experimentátorem s metodologií vědce!


Experiment s papírovými vrtulníky najdete v pravém křídle Průmyslového paláce u stánku 20.


[---]


Hodiny, které mluví jako nádražní rozhlas


Maker Václav Mach přiveze na Maker Faire Prague speciální hodiny a hodinky, které sám navrhl, naprogramoval a postavil. Vznikly v rámci projektu xx0x a nejsou to obyčejné hodiny. Používají překlápěcí zobrazovač, který evokuje nádražní informační cedule. Zároveň oznamují čas stejným hlasem, jaký z nádražního rozhlasu znají všichni, kdo v Česku někdy jeli vlakem.


Aby hodiny mohly mluvit ikonickým hlasem Václava Knopa, bylo kvůli autorským právům nutné, aby herec hlášení znovu namluvil. Makerské odhodlání ale nezná mezí a unikátní hodiny tak budete moci vidět a slyšet na Maker Faire Prague. Není bez zajímavosti, že stolní hodiny jsou z velké části vytištěné na 3D tiskárně.


xx0x najdete v centrální hale Průmyslového paláce na stánku 18. V sobotu od 11:00 a v neděli od 10:30 vás navíc Václav Mach v rámci workshopu provede výrobou svítících přívěsků (účast nutno rezervovat přes GoOut).


URL| http://www.zive.cz/default.aspx?article=212225




10. 9. 2021; FeedIT.cz

Změna klimatu je hlavním tématem čtvrtého ročníku Energetické olympiády

Na podzim proběhne již čtvrtý ročník Energetické olympiády, akce pro středoškolské studenty, na které se podílí Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze. Obě kola letos spojí téma klimatické změny a v rámci projektu proběhne také Energetická konference pro studenty i širokou veřejnost.


Do 6. října 2021 mají studenti středních škol a gymnázií možnost registrovat se k účasti na Energetické olympiádě. Školní kolo soutěže proběhne online 15. října 2021. Nejúspěšnějších 25 týmů pak postoupí do finálového kola, které proběhne 4.-5. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. Společným tématem obou kol olympiády je změna klimatu.

V případě nepříznivé epidemiologické situace proběhne finálové kolo online. Definitivní rozhodnutí padne na přelomu září a října.

"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová volbu tematického rámce.

Akce s názvem Energetická konference, aneb veřejná debata o klimatických změnách, se uskuteční 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci akce proběhnou přednášky odborníků z oboru klimatologie, energetiky, vodohospodářství nebo dopravy a následná moderovaná plenární debata, během které budou mít studenti příležitost přednést své názory a podněty nebo pokládat přednášejícím dotazy. Konference je určena především studentům středních škol, otevřena ale bude po předchozí rezervaci zdarma i široké veřejnosti. Cílem akce je poskytnout zájemcům relevantní informace a zároveň vytvořit prostor pro diskusi.

Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.

Pořadatelé očekávají nárůst přihlášených týmů oproti loňskému ročníku, který z důvodu protiepidemických opatření proběhl kompletně online. Ve třetím ročníku soupeřilo ve školním kole 258 týmů. Z výsledných prací 25 finálových týmů porotu nejvíce zaujala prezentace Energofit – Fitness tracker pro vaší fakturu za energii, kterou vytvořil tým X5O!P%@AP[4PZX54(P^)7CC)7}$EICAR. Vítězství si ve třetím ročníku připsali studenti Jan Černohorský a Šimon Šustek z Gymnázia J.S.Machara z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.

Akce vznikla ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Generální partnerem projektu je společnost ČEPS a záštitu převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Podrobné informace naleznete na https://enol.cz

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na http://www.fel.cvut.cz.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky 2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům 227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum, vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural" je ČVUT mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and Information Systems" je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až 400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě.


URL| https://feedit.cz/2021/09/10/zmena-klimatu-je-hlavnim-tematem-ctvrteho-rocniku-energeticke-olympiady/


9. 9. 2021; tojesenzace.cz

Když se technika potká s kreativitou. Projekty z FEL ČVUT zazáří tento víkend na festivalu Maker Faire Prague

Více než 11 experimentálních projektů Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) se představí již tento víkend 11. a 12. září v Průmyslovém paláci Výstaviště

Praha na "festivalu novodobých kutilů a vynálezců" Maker Faire Prague. Čtvrtý ročník akce se již tradičně koná pod vedením programového ředitele Jiřího Zemánka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT a se zapojením talentů z celé fakulty. Těšit se tak můžete na celou plejádu robotů nebo na kreativní elektrotechnické workshopy.

Festivaly Maker Faire tvoří celosvětový fenomén související s tzv. maker movementem, renesancí kutilství a vyrábění, která významně koresponduje s rozvojem robotiky a nových trendů v elektrotechnice. I z toho důvodu se již od roku 2018 česká verze festivalu Maker Faire Prague koná s významnou podporou Fakulty elektrotechnické ČVUT. O náplň festivalu se stará programový ředitel Jiří Zemánek, vědec a pedagog z katedry řídicí techniky FEL ČVUT, který se tématu věnuje dlouhodobě a letos po vzoru prestižní univerzity MIT připravuje na FEL ČVUT nový předmět s názvem "Jak vyrobit skoro cokoli".

Festival představí nejméně 11 projektů z FEL ČVUT

Na akci pro celou rodinu a pro všechny věkové kategorie si tento víkend na Výstavišti můžete prohlédnout a vyzkoušet některé z kreativních projektů z Fakulty elektrotechnické. Jde například o tyto:

Dvounohý balancující robot SK8O, který zvládá dynamický pohyb možná i skoky do schodů.

Robot hrající na klavír, který využívá prvky stavebnice Lego Mindstorms.

Workshop Robosoutěže ČVUT, při němž si ve spolupráci s výrobcem paměťových produktů Kingston Technology mohou děti vyrobit vlastního robota a vyhrát zajímavé ceny.

Ukázky vývoje real-time operačních systémů pro řídicí jednotky robotů, polohovacích, laboratorních a lékařských systémů.

Představení elektroformule eForce FEE Prague Formula, jediného českého účastníka globální soutěže Formula Student.

Teslův transformátor, který pomocí výbojů hraje hudbu, postavený studentem Markem Novotným.

DIY mix projektů studentky Jekatěriny Jaroslavcevy z oblasti robotiky a AI (například robotická ruka pro překlad znakové řeči, chytré rukavice nebo pohlednice s rozšířenou realitou).

Leptací box FEL ČVUT – expozice studentského týmu Recyklon zaměřená na kreativní způsob leptaní plošných spojů.

Expozice robotů, elektroniky a magnetismu z katedry měření FEL ČVUT

Model chytrého vozu se čtyřmi nezávisle zatáčejícími koly Smart Car Tomi 2.0

Workshop wITches, skupiny studentek FEL ČVUT, které pořádají elektrotechnické kroužky a akce pro děti základních škol, nabídne možnost vyrobit si svítící kouzelnickou hůlku.

"Letošní festival Maker Faire Prague opět potvrzuje, že pražská elektrotechnika má ve svých řadách kreativní talenty a že kutění a vyrábění má ve vědě i výuce důležitou roli. Projekty, které na škole vznikají, často mají zábavnou formu, takže si je užijí i malé děti," říká Jiří Zemánek, programový ředitel Maker Faire Prague a vědecký pracovník katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Sám Jiří se navíc chystá se svým týmem předvést na festivalu nový koncept vlastního deformovatelného robota vyrobeného z tzv. digitálního materiálu.

Festival Maker Faire Prague se koná za podpory Magistrátu hl. m Prahy a hlavního partnera Průša Research ve dnech 11. a 12. září 2021 v prostoru Průmyslového paláce Výstaviště Praha. Další informace najdete na stránkách festivalu.

Zdroj a foto: FEL ČVUT


9. 9. 2021; Radiožurnál

Host Lucie Výborné - Jiří Zemánek

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Jestli rádi tvoříte nebo obdivujete lidi, kteří něco tvoří, tak poslouchejte následující hodinu. Mým hostem je Jiří Zemánek, který působí na katedře řídící techniky na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Kromě toho je programovým ředitelem festivalu novodobých kutilů Maker Faire Prague 2021. I o jeho působení na slavném MIT si můžeme povídat. Já vás tady vítám, dobrý den.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Děkuju za představení a dobrý den.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Já jsem se, přiznám se, že během přípravy na rozhovor s vámi jsem naprosto ulítla, když to řeknu lidově, na tom, co bude o víkendu k vidění na pražském Výstavišti. Objevila se nový sport Jagger, úžasné divadlo fyziky, roboty, návod, jak si pomocí elektřiny z banánů dobíjet počítač, kreativní šperky, a tak dále, a tak dále. Co na tomhle festivalu nejvíc baví vás?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No vlastně vy jste to tak jako už hezky vyjmenovala,...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

No tam je toho mraky, já jsem úplně užasla.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Že já už to můžu jenom uzavřít do takového jako šuplíčku, že mě právě baví ta různorodost, že to je prostě pro všechny. Že spousta lidí si vlastně pod tím kutilem představí...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Přemka Podlahu.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak, anebo technika a že to je pro kluky, ale ten Maker Faire je vlastně podle mě mnohem širší. Rozhodně není jen pro kluky. Rozhodně není jen pro dospělý. Je prostě pro dospělý, pro děti, pro kluky, pro holky, pro technicky orientovaný, umělecký orientovaný. A prostě takovou jako společnou myšlenkou je opravdu, já tomu říkám oslava lidské tvořivosti, a to mě na tom baví.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Můžu vás zeptat, kolik je hodin? Já to totiž řeknu, proti mně sedí muž, který má na pravé ruce chytré hodinky a na levé ruce má hodinky z jiného světa.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Takže to rozbalíme už takhle na začátku. Já se teď cítím trochu jako Tomáš Šebek, jako se dvěma hodinkami. Tak já teda, kolik je hodin. Jdu na to.


hodinky

9 hodin, osm minut.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Počkejte, to jsme v metru, ne? Já to popíšu. Ty hodinky vypadají velmi zvláštně. Mají klasický řemínek. Na výšku mají tak centimetr a půl, možná 2 cm a nahoře mají nechráněný digitální displej. Co to je?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No, tak to je výrobek člověka, který právě na tom Maker Faire bude. Jmenuje se Václav Mach. Je to vlastně kluk z Brna. Myslím, že má vystudované IT, ale potom na JAMU audiovizuální tvorbu a baví se tím, že si dělá takové různé hezké projekty. Myslím, že začal svítícími náušnicemi, ale pak chtěl něco, co může používat sám. Tak si říkal, že by byly fajn hodinky, aby byly něčím zvláštní, aby mluvili lidským hlasem. Takže postupně tam byla takováhle evoluce a myslím si, že fanoušci vlakové dopravy rozpoznají, že jde opravdu, nejde o metro, ale tedy o nádražní rozhlas. A vlastně je to skutečně hlas Václava Knopa, který je slyšet nebo byl slyšet vlastně od devadesátých let na všech českých nádražích. Už to trochu mizí. No ale mě na tom prostě strašně baví, že hodinky si udělá jako spousta lidí, ale ten Václav šel podle mě takovou tu jako extra míli, nebo jak to říct, prostě fakt je vidět, že je to prostě srdeční projekt, že ještě oslovil toho Václava Knopa, jestli by mu prostě nenamluvil ty hlášky znovu, protože, to bych měl zmínit, on byl problém ty hlášky získat, protože oni sice někde existují, ale prostě...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Někomu patří.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak, tak. A to samý platí i o těch melodiích. Takže on vlastně prostě se domluvil s Václavem Knopem, sloupem, aby mu to nahrál. Ještě jsou tam jako lepší, ale to já si možná nechám na potom. Ale prostě budit se můžete nechat třeba takhle.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Zajímavé. Nařiďte mi, prosím, ještě jednou ty hodinky. Já jenom, než si to nařídíte a než si opět vychutnáme ten báječný zvuk, tak řeknu, že mým hostem je dneska Jiří Zemánek. Bavíme se o lidech, kteří umí vynalézat, kteří umí dávat dohromady nové věci, a tak dále. Věnujeme tomu celou hodinu, ptát se můžete na adrese dotazy@rozhlas.cz. Můžu se vás teda ještě jednou zeptat, kolik je hodin. Já si to chci taky užít.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak já se zeptám Václava.


hodinky

9 hodin, 10 minut.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Posloucháte Radiožurnál.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Můj dnešní host Jiří Zemánek působí na ČVUT v Praze, kromě toho řídí festival novodobých kutilů Maker Faire Prague 2021. Je jeho programovým ředitelem, abychom byli přesní. Dokážete nějakým způsobem vystihnout makery, tedy ty lidi, kteří budou vystavovat na festivalu. Nějakou filozofii toho makerství. Dřív jsme vyráběli, protože jsme neměli a dneska?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak to jste mi vlastně hezky nahrála, protože my hodně jsme o tom přemýšleli, jak právě to slovo maker, které je tedy z angličtiny od slova make vyrábět.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Dalo by se říct tvůrce?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Určitě dalo, ale je to takový... Jako český vlastně zní tak tvrdě. Jako tvůrce. Prostě to není takovýho jako hravý jako ten maker. Takže jsme hledali jako, jak to opsat, takže právě říkáme novodobý kutil, aby se právě zdůraznilo, že to není ten kutil z nedostatku. Já vim, že dřív jako kutilové byli taky, nejen z nedostatku jasně, ale prostě jde o takový jakoby podtrhnutí, že motivace těch lidí makerů je v tom prostě zhmotnit nápad. Já to asi zažívám i u sebe, že to je vlastně takový jakoby puzení člověka. Něco napadne a teď vlastně má k dispozici nějaký vědomosti, nástroje, aby prostě tu myšlenku převedl do fyzickýho světa. To je taková skoro až jako, já nevím zázračná vlastnost, nechci moc filozofovat. No ale dobře, ještě teda k těm makerům, co je u nich výrazný, no tak, že často se o ty svoje nápady a výrobky dělí, ať už právě tím, že přijedou na náš festival ukázat nebo na internetu natočí video, udělají stránky, prostě to nějakým způsobem pošlou do světa. To je třeba 1 výrazná vlastnost. A taky že je tohle vlastně baví, to jakoby nasávání znalostí a inspirace ze světa a zase pouštění do světa, prostě takový sdílení. Mně to vlastně přijde hrozně lidský, jak to sdílení tak to tvoření. No a potom samozřejmě se do toho míchají hodně nové technologie. Víme, že jsou teď takové jako moderní výrobní prostředky, 3D tiskárny, laserové vyřezávačky. Ty jsou kouzelné v tom...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Ale jsou docela drahé pro někoho, že jo.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ale zlevňují se postupně.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Ano.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

To je 1 věc. Ale to je pravda, jsou... Jasně člověk si pořídí třeba už 3D tiskárnu. Není to pro každýho, ale s nějakým prostě rozpočtem už si domů je představitelný ji pořídit, ale třeba já nevím laserovou vyřezávačku je horší. Ale vlastně tady s tím maker hnutím, ono se to někdy jakoby tomu fenoménu, že se teď vrací to vyrábění, teda ono já říkám teď, ale ono už to probíhá já nevím 10 20 let, takže se jako tady to puzení k vyrábění vrací, tak tomu se říká maker movement, hnutí makerů, hnutí tvůrců. No a souvisí to také se vznikem takzvaných sdílených dílen. Těm se říká maker spacey, /nesrozumitelné/. To je právě jeden takový konkrétní prostor, který vznikl na MIT, kde jsem taky měl štěstí být. No ale a teď konečně abych odpověděl na tu otázku, jestli ještě...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Blížíme k MIT se, ale já jsem ráda. Odpovězte.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Takže prostě existují prostory, dílny sdílené, kam vlastně může skoro kdokoliv přijít a ty drahé prostředky, které by si sám nepořídil, tak může využít.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Já jsem ještě, co se makerství týče, našla jedno slovo, které se přiznám ve mně nevzbudilo úplně pozitivní dojem, a to je bastlení. Když se v Česku řekne, že někdo něco zbastlil, tak to znamená, že se to fakt úplně nepovedlo.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

To je pravda, to je pravda. No ono je to tak. Jako mě překvapilo, že pro spoustu lidí i ten kutil má z nějakýho důvodu jako negativní konotaci, že prostě neměl na sekačku, tak vzal pračku a udělal z toho sekačku, tak prostě... A vlastně nechápou, proč by měl být jako festival lidí, který něco bastlí. Ale tak to je, no... A já jsem teda myslel, že řeknete... No já už. Mám to dokončit?


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Dokončete.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Já jsem myslel, že řeknete, jako že jste tam objevilo slovo hacker.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

To jsem objevila slovo hacker, ale tam jsem doma. Tam je to úplně v pořádku.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Protože ono vlastně tady v Čechách ten, když se řekne hacker, tak si lidi představí.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Temnou postavu, která prostě se snaží nabourat do cizího počítače.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ale ono jakoby v původním významu toho slova, hacker je vlastně někdo, kdo rád hledá nějaké netradiční a efektivní řešení. Vlastně taky trochu bastlí teda. Prostě použije lepicí pásku, aby něco opravil. Tak je to takový Heck, taková jako vychytávka by se dalo říct česky.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

O festivalu tvůrců, makerů a taky hledačů budu mluvit s dnešním hostem Radiožurnálu. Jiří Zemánek je se mnou ve studiu.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Posloucháte dopolední Radiožurnál. Se mnou ve studiu je Jiří Zemánek, který normálně působí na katedře řídící techniky na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT, ale má za sebou hezký rok na špičkové škole MIT ve Spojených státech amerických, kde kromě toho, co jste tam dělal, jste ještě pracoval v populárním kurzu How to make almost anything. Takže jsme zpátky vlastně u makerství a bastlení. Jak vypadala ta dílna a co jste tam dělali?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ty jo, no tak ta dílna byla taková jako cukrárna pro makery nebo pro dílny. Vlastně obrovské prostory vybavené vším možným, kde se dá vyrobit předměty od nanometrů nebo od mikrosvěta po makrosvět. Takže tam byly, pokud někomu něco řekne, já nevím, atomární mikroskopy, elektronový mikroskop vedle toho, ale zase na druhé straně prostě velký, tomu se říká router často nebo prostě frézka, která dokáže obrábět nebo řezat objekty, které mají já nevím 2× metr a prostě bylo to tam rozčleněný. Prostě skvěle vybavená dílna, kde můžete dát průchod prostě tvořivosti. Tak.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Jak to tam vypadá? Když budu studovat na MIT a přihlásím se do takového kurzu, tak musím přijít s něčím, co chci vyrobit a vy mi pomůžete nebo vy to se mnou budete konzultovat, budeme to dělat společně?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ten kurz je zajímavý už tím, že vlastně je to, dalo by se říct, praktický kurz na vysoké škole. To už některým lidem vlastně nejde dohromady, protože si říkají, praktické věci patří...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Lékařům.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Někam, anebo prostě to se lidi měli naučit, než šli na tu vysokou školu. Ale tam je vidět, že to tak není, že to prostě skvěle funguje, protože spousta lidí prostě nemá to štěstí, anebo, já nevím, si tady ty dovednosti nutné pro to, a to je to klíčový, aby mohli teď ty svoje nápady a projekty, který mají v hlavě, prostě poslat do světa. Tak nemají, nemají na to a tady to můžou získat. Dobře, jak to vypadá. Tak velmi zajímavý je, že o ten kurz je takový zájem, že se tam ne každý dostane, takže oni musí psát jakoby motivační e-mail nebo dopis, kde vysvětlí, co jsou zač, jaký mají, teď řeknu pozadí, ale myslím...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Rozumíme si, ano.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No a jsou pak vybráni. Ale ne s cílem vlastně vzít tam jenom začátečníky nebo jenom pokročilý, ale s cílem udělat prostě mix lidí, aby si třeba mohli i vzájemně pomoct. Že jsou tam lidi, kteří jsou prostě skvělí, už teď vlastně jako toho spoustu umí. Ale v tom kurzu vlastně nejde o to, dostat se na nějakou jako úroveň poznání, ale tak jak by to ve škole podle mě mělo být, jde tam o změnu. Prostě aby se každý posunul. Každý tam přijde vlastně jako na jiné startovní pozici a všichni se posunou a ještě si u toho můžou vzájemně pomáhat. Ten kurz je velmi náročný. Jako oni mají za ten semestr třeba jen 2 předměty, tohle je jeden z nich a tráví tím prostě třeba polovinu času. Každý týden mají nějaký úkol a 1 týden prostě něco vyrobit na 3D tiskárně, druhý něco vyřezat, další vytvořit elektrický obvod. Pak tho naprogramovat. Teď aby se hýbal, jo. A teď do toho ještě zamíchaný, kdo chce, tak se naučí svářet, anebo šít. Prostě je to neuvěřitelný mix. A na konci pak mají nebo oni celou dobu ještě mají vlastně pracovat na nějakém projektu, který bude ten závěrečný a ten není nijak daný. Prostě oni si na začátku rozmyslí, co chtějí dělat. I k tomu zpracují právě nějaké takové ty designové náčrtky, a tak. No a pak jako postupně si na tom občas dělají, ale pak hodně intenzivní je to samozřejmě na konci. Na konci je vlastně takový malý, řekl bych, Maker Faire prostě, kde se...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Festival.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No, prostě se sejdou a vlastně tam se rozdávají jakoby známky. Prostě ten můj hostitel, ten je taky jako úžasnej člověk prof. Neil Gershenfeld, který tady ten vlastně kurz vytvořil a vede už léta. Tak on tam prochází spolu prostě s hroznem těch lidí a teď si postupně obchází stanoviště s těma projektama, no a prostě oni to předvedou a na základě toho absolvujou ten kurz.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

K čemu je dobré to spojení hlava ruka na vysoké škole, kde by to člověk asi nečekal.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak možná stojí za to zmínit, že ono pro mě to teda bylo taky překvapení, že vlastně, a to spojení hlava ruka je i mottem MIT, je to Mens et Manus. A já osobně, já taky učím na vysoké škole právě v programu, kterým se říká kybernetika a robotika, takže mě učení baví a snažím se o tom zjišťovat víc. Co jsem se tak dočetl, tak ono je to už dlouho známo, že to prostě dobře ve výuce funguje, když se lidi učí, tak když to není jenom teoretický, ale můžou prostě interagovat, můžou si něco ošahat, můžou něco vyrobit. Tak prostě vlastně to jako spojení, který se v hlavě vytváří, je lepší, trvalejší. No a přiznejme si, prostě nás to víc baví.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Jiří Zemánek je dneska hostem Radiožurnálu.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Posloucháte dopolední Radiožurnál. O víkendu vypukne na pražském Výstavišti Maker Faire Prague 2021. Jakýsi veletrh makerů, tvůrců neboli novodobých kutilů, abych to řekla správně.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Nebo kutilů s přesahem.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Anebo kutilů s přesahem. Jiří Zemánek, který to má jako programový ředitel celé na starosti, je se mnou ve studiu. Je tam něco, na co se těšíte?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Já ještě, aby to nevypadalo, že to celý dávám dohromady...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Je vás hodně, já vím.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Je nás hodně. A tímto zdravím kolegy taky. Na co se těším. Tak já se vrátím k těm hodinkám. Já se na toho Václava Macha fakt těším, až ho potkám, já jsem ho zatím... Protože on se objevil vlastně minulý rok, kdy ten Maker Faire bohužel jsme museli vlastně udělat virtuální, což pro ty fyzický svět není úplně ono, ale má to zase svoje kouzlo, protože prostě ta kamera může zabrat ty věci a tak. A on tam právě byl a já jsem tam nebyl, protože já jsem byl v té době v Americe. Takže já se těším třeba na něj, ale těším se tam na spoustu věcí. Já si myslím, ono to bude znít jako hloupě, klišé, že se tam těším na všechno, ale mě opravdu jako ta nálada a ta kombinace toho... Ale dobře, tak já pár věcí vyjmenuji. Prostě bude tam obrovský vzduchový dělo od laborek. Ty se často objevují v Zázrakách přírody. Největší na světě. Kromě toho plocha zase od nich, kde bude minimální tření, takže tam půjde jako hodně špatně chodit. Tím už teda trochu prozrazuju, co se stane, když nemáte pod nohama tření. Nebo tam bude taky skvělý kluk, vlastně Jirka Praus, co dělá, tomu se říká free form elektronika, jako elektornika bez formy, ale ona formu má, ale nemá ty plošné spoje. Možná někteří znají posluchači, že vlastně ve všech elektronických...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Počítačích, rádiích.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak, jsou prostě součástky jako na desce, no ale on to dělá bez té desky a spojujete to jen takovými jakoby měděnými drátky, což mu dává vlastně příležitost z toho dělat i takové jako designové objekty nebo prostě zajímavé prvky.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Nemusí to být na desce, může to být socha.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Přesně, může to být jako trojrozměrný. No a on pro svoji manželku postavil takový jako robotický tulipán, který se hezky... To je prostě taková drátová socha, která se rozevře, když se jí člověk dotkne a bliká, ale postupně to zase posunuje dál. Protože když se mu začali lidi ozývá, že se jim to líbí.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Že by to chtěli.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No, takže to vlastně teď už posunul do toho, že prostě je schopen vyrobit víc kusů a prodat. Takže tam bude třeba robotický tulipán vedle toho. Ale vedle toho se tam bude prostě šít. Bude tam třeba iniciativa Pleteme město, kteří vlastně jako rozveselují nějaké objekty. Třeba teď myslím, že se chystají na most v Písku, anebo tady na psychiatrickou...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Jakože obháčkují most v Písku.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Přesně.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Zajímavé.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ale jako komunitně, že oni si s tím ještě nechají jako pomoc, což je taky takový jako hezký aspekt, že prostě zapojí, jako že se toho účastní víc lidí.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Já miluju hravou společnost a co se týče té hravosti, musím se vás zeptat jako člověka, který působí na ČVUT v Praze jako pedagog, rok působil na MIT v tom kurzu, o kterém jsme spolu mluvili, jak... Protože rozvíjet hravost může potom vést skutečně k nějaké větší vynalézavosti. Je to úplně stejný trénink, jako když trénuju atletiku nebo cokoliv jiného? Budu lepší čím víc toho udělám?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No asi bych začal tím, že prostě hravost je spojená s radostí podle mě. Prostě, když si hrajem, tak nás to baví. Hodně lidí si spojí hravost s tím, že je to neúčelné. Jako když si hraju, tak to je k ničemu, to proflákám. Ale tak to není. Teda někdy je, ale nemusí být. Co je třeba pro mě důležitý aspekt hravosti, je, že hra nemá hranic podobně jako pohádka. Teda dobře, pohádky už se teď jako přesunuly k tomu, že už jsou vždycky, že to dobře dopadne, a tak, ale dobře hra prostě nemá hranic, takže mi dovoluje experimentovat. Když se teda vrátím, jak jste zmínila ten sport, tak možná by se dala najít paralela v tom, že kdo nepadá, neposune svoje hranice. A hra nám dává prostor právě padat, dává prostor experimentovat, a to je podle mě potom jak pro vzdělání, ale nakonec i pro vědu a výzkum prostě zásadní. Protože někdy se dá výzkum a vývoj nalajnovat, že víte, co chcete dosáhnout, zhruba jak k tomu dojít a pak se tam vydáte, ale určitě to takhle nefunguje vždycky. Prostě někdy je potřeba se trochu jakoby otevřít a prostě to zkusit a třeba to nedopadne, a to prostě podle mě s tím jako hraním vlastně sdílí hodně.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Zdržuje někde ta hra ve smyslu a teď vás ptám i jako tvůrce, jako vynálezce, jako Makera nejenom jako pedagoga, protože někdy máte nějakou obscesi, kterou je potřeba dokončit, ale přitom máte rodinu a spoustu dalších povinností.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Mám mluvit osobně?


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Ano.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No, tak o mně je známo v mém okolí, že mám takový zajímavý vztah k prokrastinací.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Vy říkáte hře prokrastinace.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Někdy to tak je. Já jsem o tom i jako někde mluvil. A potom si ze mě zase okolí dělá srandu, že prostě obhajuju prokrastinaci, ale já jako neobhajuju neúčelnou prokrastinaci, ale prostě asi smířeni s tím, že každý jsme jiný, někdo si udělat to do list a je schopný prostě odškrtávat a někdo, a já to teda taky tak mám, si udělá to do list a vlastně se do něj bojí podívat. Anebo, a to se mi právě hrozně líbilo, já jsem četl skvělou knížku, která se jmenuje ne, jak neprokrastinovat, ale jak prokrastinovat. A jsou tam vlastně takový rady i praktický, jak se prostě vyrovnat s tím, když s tím má člověk problém a bohužel mu prostě Petr Ludwig nepomůže.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Konec prokrastinace.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ano, prostě prokrastinace neskončí, tak jak jako s tím pracovat. On tomu říká strukturovaná prokrastinace. Třeba 1 typ je udělat si to do list a prostě holt neudělat tu první věc, ale udělat tu druhou, protože ta zrovna nehoří a člověk to z nějakýho důvodu mnohem víc baví. Jako já o tom přemýšlím hodně, takže o prokrastinaci bychom se mohli bavit dlouho, protože já prostě přemýšlím, proč to vlastně, proč to člověk odkládá jako. Někdy to prostě je pro mě motivovaný tím, že vlastně chci mít jakoby víc prostoru na přemýšlení. Prostě, že to jako si chci jakoby rozmýšlet, ale já to bohužel rozmýšlím až jakoby dokonce až na to není čas. No a potom teda otázka začala tím, jestli si hraju nebo o roli hraní v mém životě.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Ano.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No tak prostě přijde nějaký puzení jako nápad a opravdu třeba, já nevím, já jsem tady přinesl nějaké ukázat, tak. Já jsem se vlastně. Mě to baví, že ten svět funguje někdy tak, že i kravina může prostě vést k něčemu velkýmu. Já prostě jednou jsem se rozhodl, že budu zdobit vajíčka na Velikonoce pomocí robotů. A teď se to rozvíjí v takový příběh a prostě vlastně začne to jenom jako nápadem, pokračuje to, dám video na YouTube a skončí to prostě někde...


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Ve studiu španělské televize se Shakirou.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak. Anebo v San Franciscu. No a prostě asi jako nakonec se asi smířím s tím, že to bude třeba můj jako největší životní úspěch.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Říká Jiří Zemánek. Dneska je hostem Radiožurnálu.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Jiří Zemánek působí na katedře řídící techniky na pražské Fakultě elektrotechnické. Taky řídí jako programový ředitel nadcházející festival Maker Faire Prague 2021. Na rukou má skvělé hodinky a my jsme se skoro ještě ani nedostali tady ke všem těm modelům, které jsou s námi na stole. Robota vynecháme. Tady mám. Teď jsem to úplně rozsypala. Teď jsem rozsypala svět na jednotlivé atomy, nechtěla jsem, ale ono se to tak nějak samo rozpadlo, pane učiteli. Tak na co to tohleto? To je stavebnice nějaká?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Mám to popsat pro posluchače?


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Ano.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tak Lucie má teď v ruce takovou rozpadlou hromadu kostiček.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Atomů.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ano. A to je vlastně taková stavebnice, která reprezentuje digitální materiál. To je téma, kterému já jsem se tam věnoval na MIT a teď se snažím i věnovat dál. A ačkoliv to v lidech může evokovat digitální, že to nějak souvisí s elektronikou, tak to tak není, teda může být, ale není. Digitální tady odkazuje k tomu, že vlastně ty prvky jsou diskrétní. Podobně jako u lega máte prostě diskrétní jednotlivé kostičky, ze kterých stavíte ten svět, tak to je myšlenka digitálních materiálů. No a výhoda je v tom, teda výhod je mnoho. Možná ještě řeknu, že ono je to trochu inspirované přírodou, i námi. Vlastně celé naše tělo je postavené z nějakých, já nevím, 21 aminokyselin. A vlastně to, že jsme jakoby různí, tak to je pak daný strukturou těch základních stavebních prvků. A kdyby se tohle podařilo přesunout, jako udělat v technice, tak je to velmi mocný nástroj.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Dobře. Zkusím vstoupit do vaší řeči. Rozhodím tady ten materiál takhle po stole. Kdyby ten materiál, kromě toho že je digitální, byl i inteligentní a v nějakém předem naprogramované pořadí měl tu schopnost, že se k sobě dostane, tak v nějakou chvíli, když se k sobě dostane, tak já najednou budu mít předmět, který se vyrobí sám, protože ví, co má udělat? Nebo ví, jak se k sobě prostě nalepit těmi jednotlivými ploškoami?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Trochu, protože on nemusí být nutně. Jako ty kostičky nemusí být nutně inteligentní. To je věc, co už se zkouší třeba u nějakých modulárních robotů. Ale tady je myšlenka, že by ta variabilita těch základních kostek byla taková, abyste z těch kostek postavila skládače, takovýho robůtka, co bude třeba umět tady ty kostičky brát, vlastně bude umět brát části sama sebe, podobně jako v tom lidském těle. A bude s nima umět pracovat, bude vlastně vytvářet ten objekt. Ale fígl je v tom, že on bude umět replikovat i sám sebe. Tím se jakoby namnoží, aby vůbec pak tu velkou stavbu zvládl. To je zase paralela s lidským tělem, protože tam není 1 věc, která by postavila nějaký jakoby manipulátor nebo 3D tiskárna, která by prostě umisťovala ty jednotlivé prvky, ale ono se to tam namnoží. No a to je prostě myšlenka i tady u těch digitálních materiálů. Ale samozřejmě výhoda je v recyklovatelnosti, prostě zase se to rozloží, složí něco jiného, a tak. Je to zajímavá idea, odvážná. Je to na začátku.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Líbí se mi velmi. Takže si v podstatě tenhle pracant vyrobí další pracanty a ti už udělají to, co je potom potřeba.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ano, znalci scifi si vzpomenou na replikátory, tak taková je taková vlastně myšlenka, jedna z nich teda.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Máte takovou laboratoř, o které jsme mluvili, která byla na MIT i na ČVUT?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Zatím ne.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

A bude?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Já v to pevně doufám. Tak samozřejmě je to hodně finančně náročný. Takže my se třeba ten, jak jste zmínila ten kurz How to make almost anything, jak vyrobit skoro cokoliv, tak se snažíme rozjet nebo teď to bude v nové akreditaci toho programu Kybernetika a robotika. A bude to náročný. Nechci to teď úplně moc slibovat, protože ten rozjezd bude asi pomalý, ale aspoň takovou jakoby malou ochutnávku nebo nejenom ochutnávku, ale prostě nebude to tak skvělý, nebude tam tolik mašin jako na MIT, ale prostě.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Ale bude tam tolik mozků.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No a tolik nápadů.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Tak to je skvělé, pevně doufám, že stejné množství nápadů bude k vidění i na maker Faire Prague teď o víkendu. Můžu se ještě zeptat, než skončí náš rozhovor, Jiří, kolik je hodin? Mě ty vaše hodinky, teda nejsou vaše, ale ony mne opravdu fascinují.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Tam je ještě skvělý buzení, ale já tam budu muset doskákat. Tak já řeknu kolik je hodin.


hodinky

9 hodin 53 minuty.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Přátelé, nejste na nádraží, posloucháte Radiožurnál. A teďka co, budeme se budit?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

No dobře a já to budu muset přeskákat.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

To klidně přeskákejte tak, aby to mikrofon slyšel, nemusíte si schovávat ruku pod stůl.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Ono jich tam je asi 20 prostě různých melodií souvisejících s vlakovou tématikou.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

A teď to přijde, magická dvacítka.


hodinky

Prosíme cestující, aby se probudili.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Tenhle vynálezce bude taky na Maker Fairu?


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Bude tam, bude tam. Václav Mach se jmenuje. Bude tam mít ještě zajímavější hodiny, kterým říká časotron, ten název odkazuje na pragotron, co určitě milovníci vlaků znají. Má elektromechanické displeje, takže tak hezky cvaká, což zase v milovnících vlaků evokuje úplně pak skvěle ten pobyt na nádraží, takže to tam určitě taky přiveze.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Pobyt na nádraží. Dobře. Poslouchali jste Radiožurnál. Možná vás o víkendu napadne vzít vaše děti a jít se podívat na něco, co jste ještě nikdy neviděli. A vsadím se, že toho na pražském Výstavišti bude k vidění spousta. Jiří Zemánek byl mým hostem. Ať vám to vyjde a ať je tam těch mozků co nejvíce a té radosti taky. Děkuju za návštěvu.


Jiří ZEMÁNEK, vědec, pedagog, programový ředitel festivalu kutilství Maker Faire Prague

Děkuju moc a těším se s vámi a se všemi, kdo přijdou, na viděnou.


Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Já přijdu. Lucie Výborná od mikrofonu přeje hezký den. Ať se dnes daří i vám.




9. 9. 2021; techmagazin.cz

Když se technika potká s kreativitou - Maker Faire

Více než 11 experimentálních projektů Fakulty elektrotechnické ČVUT se představí již tento víkend 11. a 12. září v Průmyslovém paláci Výstaviště Praha na festivalu novodobých kutilů a vynálezců Maker Faire Prague.

Čtvrtý ročník této zajímavé akce se již tradičně koná pod vedením programového ředitele Jiřího Zemánka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT a se zapojením talentů z celé fakulty. Těšit se tak můžete na celou plejádu robotů nebo na kreativní elektrotechnické workshopy.

Festivaly Maker Faire tvoří celosvětový fenomén související s tzv. maker movementem, renesancí kutilství a vyrábění, která významně koresponduje s rozvojem robotiky a nových trendů v elektrotechnice. I z toho důvodu se již od roku 2018 česká verze festivalu Maker Faire Prague koná s významnou podporou Fakulty elektrotechnické ČVUT.

O náplň festivalu se stará programový ředitel Jiří Zemánek, vědec a pedagog z katedry řídicí techniky FEL ČVUT, který se tématu věnuje dlouhodobě a letos po vzoru prestižní univerzity MIT připravuje na FEL ČVUT nový předmět s názvem "Jak vyrobit skoro cokoli".

Na akci pro celou rodinu a pro všechny věkové kategorie si tento víkend na Výstavišti můžete prohlédnout a vyzkoušet některé z kreativních projektů z Fakulty elektrotechnické.

Jde například o:

- Dvounohý balancující robot SK8O, který zvládá dynamický pohyb možná i skoky do schodů.

- Robot hrající na klavír, který využívá prvky stavebnice Lego Mindstorms.

- Workshop Robosoutěže ČVUT, při němž si ve spolupráci s výrobcem paměťových produktů Kingston Technology mohou děti vyrobit vlastního robota a vyhrát zajímavé ceny.

- Ukázky vývoje real-time operačních systémů pro řídicí jednotky robotů, polohovacích, laboratorních a lékařských systémů.

- Představení elektroformule eForce FEE Prague Formula, jediného českého účastníka globální soutěže Formula Student.

- Teslův transformátor, který pomocí výbojů hraje hudbu, postavený studentem Markem Novotným.

- DIY mix projektů studentky Jekatěriny Jaroslavcevy z oblasti robotiky a AI (např. robotická ruka pro překlad znakové řeči, chytré rukavice nebo pohlednice s rozšířenou realitou).

- Leptací box – expozice studentského týmu Recyklon zaměřená na kreativní způsob leptaní plošných spojů.

- Expozice robotů, elektroniky a magnetismu z katedry měření FEL ČVUT.

- Model chytrého vozu se čtyřmi nezávisle zatáčejícími koly Smart Car Tomi 2.0.

- Workshop wITches, skupiny studentek FEL ČVUT, které pořádají elektrotechnické kroužky a akce pro děti základních škol, nabídne možnost vyrobit si svítící kouzelnickou hůlku.

"Letošní festival Maker Faire Prague opět potvrzuje, že pražská elektrotechnika má ve svých řadách kreativní talenty a že kutění a vyrábění má ve vědě i výuce důležitou roli. Projekty, které na škole vznikají, často mají zábavnou formu, takže si je užijí i malé děti," říká Jiří Zemánek.

Sám se navíc chystá se svým týmem předvést na festivalu nový koncept vlastního deformovatelného robota vyrobeného z tzv. digitálního materiálu.

Festival Maker Faire Prague se koná za podpory Magistrátu hl. m Prahy a hlavního partnera Průša Research ve dnech 11. a 12. září 2021 v prostoru Průmyslového paláce Výstaviště Praha. Další informace najdete ZDE.

Publikováno: 9. 9. 2021 / Počet přečtení: 5


9. 9. 2021; vecerni-praha.cz

Projekty z FEL ČVUT zazáří tento víkend na festivalu Maker Faire Prague

Více než 11 experimentálních projektů Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) se představí již tento víkend 11. a 12. září v Průmyslovém paláci Výstaviště Praha na "festivalu novodobých kutilů a vynálezců"

Čtvrtý ročník akce se již tradičně koná pod vedením programového ředitele Jiřího Zemánka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT a se zapojením talentů z celé fakulty. Těšit se tak můžete na celou plejádu robotů nebo na kreativní elektrotechnické workshopy.

Festivaly Maker Faire tvoří celosvětový fenomén související s tzv. maker movementem, renesancí kutilství a vyrábění, která významně koresponduje s rozvojem robotiky a nových trendů v elektrotechnice. I z toho důvodu se již od roku 2018 česká verze festivalu Maker Faire Prague koná s významnou podporou Fakulty elektrotechnické ČVUT. O náplň festivalu se stará programový ředitel Jiří Zemánek , vědec a pedagog z k atedry řídicí techniky FEL ČVUT , který se tématu věnuje dlouhodobě a letos po vzoru prestižní univerzity MIT připravuje na FEL ČVUT nový předmět s názvem "Jak vyrobit skoro cokoli".

Festival představí nejméně 11 projektů z FEL ČVUT

Na akci pro celou rodinu a pro všechny věkové kategorie si tento víkend na Výstavišti můžete prohlédnout a vyzkoušet některé z kreativních projektů z Fakulty elektrotechnické. Jde například o tyto:

Dvounohý balancující robot SK8O , který zvládá dynamický pohyb možná i skoky do schodů.

Robot hrající na klavír, který využívá prvky stavebnice Lego Mindstorms.

Workshop Robosoutěže ČVUT , při němž si ve spolupráci s výrobcem paměťových produktů Kingston Technology mohou děti vyrobit vlastního robota a vyhrát zajímavé ceny.

Ukázky vývoje real-time operačních systémů pro řídicí jednotky robotů, polohovacích, laboratorních a lékařských systémů.

Představení elektroformule eForce FEE Prague Formula , jediného českého účastníka globální soutěže Formula Student.

Teslův transformátor , který pomocí výbojů hraje hudbu, postavený studentem Markem Novotným.

DIY mix projektů studentky Jekatěriny Jaroslavcevy z oblasti robotiky a AI (například robotická ruka pro překlad znakové řeči, chytré rukavice nebo pohlednice s rozšířenou realitou).

Leptací box FEL ČVUT – expozice studentského týmu Recyklon zaměřená na kreativní způsob leptaní plošných spojů.

Expozice robotů, elektroniky a magnetismu z katedry měření FEL ČVUT

Model chytrého vozu se čtyřmi nezávisle zatáčejícími koly Smart Car Tomi 2.0

Workshop wITches , skupiny studentek FEL ČVUT, které pořádají elektrotechnické kroužky a akce pro děti základních škol, nabídne možnost vyrobit si svítící kouzelnickou hůlku.

" Letošní festival Maker Faire Prague opět potvrzuje, že pražská elektrotechnika má ve svých řadách kreativní talenty a že kutění a vyrábění má ve vědě i výuce důležitou roli. Projekty, které na škole vznikají, často mají zábavnou formu, takže si je užijí i malé děti," říká Jiří Zemánek , programový ředitel Maker Faire Prague a vědecký pracovník katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Sám Jiří se navíc chystá se svým týmem předvést na festivalu nový koncept vlastního deformovatelného robota vyrobeného z tzv. digitálního materiálu.

Festival Maker Faire Prague se koná za podpory Magistrátu hl. m Prahy a hlavního partnera Průša Research ve dnech 11. a 12. září 2021 v prostoru Průmyslového paláce Výstaviště Praha. Další informace najdete na stránkách festivalu


8. 9. 2021; proglas.cz

VědaFest v Praze: Našim cílem je popularizace vědy a techniky

Festival, kde se na exponáty nemusíme pouze dívat, ale můžeme si je hned vyzkoušet. Tak by se dal popsat VědaFest, který se dnes koná na Vítězném náměstí v Praze. V pořadu 13+ jsme hovořili s Lenkou Kubešovou Zápotockou, organizátorkou za České vysoké učení technické.

Na VědaFestu se podílí několik českých vysokých škol a také akademické i volnočasové instituce. Letos se uskutečnil devátý ročník. Akce se původně jmenovala Festival vědy: "Důvodem, proč jsme název zkrátili, je dnešní uspěchaná doba. Veškeré informace se zpracovávají rychlým tempem, proto nám název VědaFest přišel příznačný," vysvětluje Lenka Kubešová Zápotocká.

Hlavním cílem akce je popularizace a osvěta. "Návštěvníci všech věkových kategorií se mohou seznámit s tím, co věda, technika a přírodní vědy přinášejí naší společnosti. Na exponátech nenajdete nápis ´Pozor nedotýkat se´, naopak VědaFest je o tom, aby se návštěvníci s vědou seznámili naživo," popisuje organizátorka. Letošním tématem je digitální svět: "Za zmínku stojí například expozice Lidské tělo v digitální podobě, kterou připravila Fakulta biomedicínského inženýrství. A pro milovníky aut doporučuji studentskou elektroformuli z Fakulty elektrotechnické," uvádí Lenka Kubešová Zápotocká.

Návštěvníci mají možnost do konce října zažít VědaFest v online prostředí na webových stránkách festivalu.

"Zde najdete animaci Vítězného náměstí se všemi virtuálními stánky, kde si návštěvníci mohou pustit zajímavé video expozice," řekla Lenka Kubešová Zápotocká z ČVUT.

Více o festivalu se dozvíte v dnešním vydání pořadu 13+.


8. 9. 2021; FeedIT.cz

Když se technika potká s kreativitou. Projekty z FEL ČVUT zazáří tento víkend na festivalu Maker Faire Prague ?

Více než 11 experimentálních projektů Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) se představí již tento víkend 11. a 12. září v Průmyslovém paláci Výstaviště

Praha na "festivalu novodobých kutilů a vynálezců" Maker Faire Prague. Čtvrtý ročník akce se již tradičně koná pod vedením programového ředitele Jiřího Zemánka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT a se zapojením talentů z celé fakulty. Těšit se tak můžete na celou plejádu robotů nebo na kreativní elektrotechnické workshopy.

Festivaly Maker Faire tvoří celosvětový fenomén související s tzv. maker movementem, renesancí kutilství a vyrábění, která významně koresponduje s rozvojem robotiky a nových trendů v elektrotechnice. I z toho důvodu se již od roku 2018 česká verze festivalu Maker Faire Prague koná s významnou podporou Fakulty elektrotechnické ČVUT. O náplň festivalu se stará programový ředitel Jiří Zemánek, vědec a pedagog z katedry řídicí techniky FEL ČVUT, který se tématu věnuje dlouhodobě a letos po vzoru prestižní univerzity MIT připravuje na FEL ČVUT nový předmět s názvem "Jak vyrobit skoro cokoli".

Festival představí nejméně 11 projektů z FEL ČVUT

Na akci pro celou rodinu a pro všechny věkové kategorie si tento víkend na Výstavišti můžete prohlédnout a vyzkoušet některé z kreativních projektů z Fakulty elektrotechnické. Jde například o tyto:

"Letošní festival Maker Faire Prague opět potvrzuje, že pražská elektrotechnika má ve svých řadách kreativní talenty a že kutění a vyrábění má ve vědě i výuce důležitou roli. Projekty, které na škole vznikají, často mají zábavnou formu, takže si je užijí i malé děti," říká Jiří Zemánek, programový ředitel Maker Faire Prague a vědecký pracovník katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Sám Jiří se navíc chystá se svým týmem předvést na festivalu nový koncept vlastního deformovatelného robota vyrobeného z tzv. digitálního materiálu.

Festival Maker Faire Prague se koná za podpory Magistrátu hl. m Prahy a hlavního partnera Průša Research ve dnech 11. a 12. září 2021 v prostoru Průmyslového paláce Výstaviště Praha. Další informace najdete na stránkách festivalu.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na http://www.fel.cvut.cz.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky 2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 17 800 studentů. Pro akademický rok 2021/22 nabízí ČVUT svým studentům 227 akreditovaných studijních programů a z toho 94 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků takzvaného škálování všech výzkumných organizací dle Metodiky 2017+, které schválila na konci března 2021 Rada pro výzkum, vývoj a inovace, bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 12. pozici v regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural" je ČVUT mezi 151. – 200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201. – 250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201. až 250. pozici. V oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 254. příčce. V oblasti "Computer Science and Information Systems" je na 201. – 250. místě, v oblasti "Material Sciences" na 301. až 350. místě, v oblasti "Mathematics" na 351. až 400. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 221. místě.



8. 9. 2021; casopisczechindustry.cz

Když se technika potká s kreativitou. Projekty z FEL ČVUT zazáří tento víkend na festivalu Maker Faire Prague

Více než 11 experimentálních projektů Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) se představí již tento víkend 11. a 12. září v Průmyslovém paláci Výstaviště Praha na "festivalu novodobých kutilů a vynálezců"

Maker Faire Prague

Čtvrtý ročník akce se již tradičně koná pod vedením programového ředitele Jiřího Zemánka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT a se zapojením talentů z celé fakulty. Těšit se tak můžete na celou plejádu robotů nebo na kreativní elektrotechnické workshopy.

Festivaly Maker Faire tvoří celosvětový fenomén související s tzv. maker movementem, renesancí kutilství a vyrábění, která významně koresponduje s rozvojem robotiky a nových trendů v elektrotechnice. I z toho důvodu se již od roku 2018 česká verze festivalu Maker Faire Prague koná s významnou podporou Fakulty elektrotechnické ČVUT. O náplň festivalu se stará programový ředitel Jiří Zemánek, vědec a pedagog z katedry řídicí techniky FEL ČVUT , který se tématu věnuje dlouhodobě a letos po vzoru prestižní univerzity MIT připravuje na FEL ČVUT nový předmět s názvem "Jak vyrobit skoro cokoli".

Festival představí nejméně 11 projektů z FEL ČVUT

Na akci pro celou rodinu a pro všechny věkové kategorie si tento víkend na Výstavišti můžete prohlédnout a vyzkoušet některé z kreativních projektů z Fakulty elektrotechnické. Jde například o tyto:

Dvounohý balancující robot SK8O , který zvládá dynamický pohyb možná i skoky do schodů.

Robot hrající na klavír, který využívá prvky stavebnice Lego Mindstorms.

Workshop Robosoutěže ČVUT , při němž si ve spolupráci s výrobcem paměťových produktů Kingston Technology mohou děti vyrobit vlastního robota a vyhrát zajímavé ceny.

Ukázky vývoje real-time operačních systémů pro řídicí jednotky robotů, polohovacích, laboratorních a lékařských systémů.

Představení elektroformule eForce FEE Prague Formula , jediného českého účastníka globální soutěže Formula Student.

Teslův transformátor , který pomocí výbojů hraje hudbu, postavený studentem Markem Novotným.

DIY mix projektů studentky Jekatěriny Jaroslavcevy z oblasti robotiky a AI (například robotická ruka pro překlad znakové řeči, chytré rukavice nebo pohlednice s rozšířenou realitou).

Leptací box FEL ČVUT – expozice studentského týmu Recyklon zaměřená na kreativní způsob leptaní plošných spojů.

Expozice robotů, elektroniky a magnetismu z katedry měření FEL ČVUT

Model chytrého vozu se čtyřmi nezávisle zatáčejícími koly Smart Car Tomi 2.0

Workshop wITches , skupiny studentek FEL ČVUT, které pořádají elektrotechnické kroužky a akce pro děti základních škol, nabídne možnost vyrobit si svítící kouzelnickou hůlku.

"Letošní festival Maker Faire Prague opět potvrzuje, že pražská elektrotechnika má ve svých řadách kreativní talenty a že kutění a vyrábění má ve vědě i výuce důležitou roli. Projekty, které na škole vznikají, často mají zábavnou formu, takže si je užijí i malé děti," říká Jiří Zemánek, programový ředitel Maker Faire Prague a vědecký pracovník katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Sám Jiří se navíc chystá se svým týmem předvést na festivalu nový koncept vlastního deformovatelného robota vyrobeného z tzv. digitálního materiálu.

Festival Maker Faire Prague se koná za podpory Magistrátu hl. m Prahy a hlavního partnera Průša Research ve dnech 11. a 12. září 2021 v prostoru Průmyslového paláce Výstaviště Praha. Další informace najdete na stránkách festivalu


7. 9. 2021; Forbes Česko

DOBRO V PRAXI

Konec chudoby a hladu, udržitelnost, větší rovnost mezi lidmi, kvalitní vzdělání… To jsou jen některé z Cílů udržitelného rozvoje OSN, jejichž naplňování v Česku každý rok oceňuje Asociace společenské odpovědnosti pod vedením své zakladatelky Lucie Mádlové. Vyhlášení nejlepších projektů letos proběhne už popáté v Černínském

paláci 16. září. Forbes stejně jako v předchozích letech zaštítil kategorii Mladí lídři pro autory inovativních nápadů ve věku do třiceti let, další ceny si firmy a organizace převezmou v kategoriích Byznys, Veřejná sféra a Vzdělávání. Vítěze zatím prozradit nemůžeme, ale ty nejzajímavější projekty ano. Seznamte se.

Reknihy


Nenechte své knížky jen tak ležet bez užitku a pošlete je dál, vyzývá Tadeáš Kukla, který díky svému e-shopu tvoří prostor pro sdílení knih a učebnic z druhé ruky. Reknihy fungují na bázi provizí, které se férově dělí "půl na půl".


Centrum umělé inteligence, ČVUT


Projekt Civilsphere pražského FEL pomáhá prostřednictvím výzkumu v kyberbezpečnosti a umělé inteligenci novinářům, aktivistům, nevládním organizacím a ochráncům lidských práv bránit se digitálním útokům a zásahům do soukromí ze strany vlád a velkých korporací.


GreeenTech


Pěstování zeleniny, mikrobylinek a drobného ovoce kdekoli na světě, v jakýchkoli klimatických podmínkách… to umožňují hydroponické kontejnery a modulární pěstební systémy Dmitrije Lipovského, Karolíny Pumprové a Milana Součka.


Datlab


Datovou analýzou proti nehospodárným veřejným zakázkám.

Nástroj Kontrola hledá porušování předpisů, smlouvy s bílými koňmi či politiky nebo firmy soutěžící jen naoko s předem domluvenými vítězi.


Kaleido


Senioři ve světě virtuální reality. Díky Kaleidu Marka Háši se naši starší spoluobčané pohodlně vypraví do světa, za kulturou nebo do přírody, aniž by opustili své domovy, což je pro mnohé z nich obtížné.


Cambodian


Nejvzácnější a nejlepší pepř na světě pochází z oblasti Kampot v Kambodži. Klára Dohnalová a David Pavel pod značkou Pepper Field vybudovali prosperující byznys, který staví na fair a direct trade podmínkách.


IKEA


Lovebrand v oblasti péče o domov vytvořil úspěšný projekt, který má pomoci v boji s domácím násilím. Vedle osvětové kampaně se IKEA realizuje i přímou podporu proměny azylových zařízení a rozvoje konzultačních služeb.


Women for Women


Podnikatelka a manželka jednoho z nejbohatších Čechů Ivana Tykač od roku 2013 v rámci své nadace realizuje projekt Obědy pro děti a pomáhá dětem ze základních škol, jejichž rodiče si to nemohou dovolit, zaplatit obědy ve školních jídelnách.


TEREZA, vzdělávací centrum


Už dvanáct let TEREZA koordinuje program Ekoškola – největší světový vzdělávací program vedoucí mladé lidi k udržitelnému způsobu života.

V současnosti je do Ekoškoly zapojeno přes sedmdesát tisíc dětí a dospělých v mateřských, základních a středních školách.


Učitel naživo / Ředitel naživo


Celosystémové zlepšení českého vzdělávání díky zlepšení přípravy nových učitelů a podpory vedení škol, to je poslání organizace Učitel naživo. Ředitel naživo je intenzivní dvouletý program pro ředitele škol a jejich zástupce.


Oživení


Nezisková organizace Oživení se snaží projektem Vzdělávání zastupitelů edukovat naše veřejné zástupce a propojováním dobré praxe z různých měst a obcí v ČR má posilovat důvěru občanů v zastupitelskou demokracii.


Nevypusť duši


Marie Salomonová spoluzaložila projekt, který učí hlavně mladé lidi, jak pečovat o duševní zdraví, a ukazuje, kde včas vyhledat pomoc v případě nouze.

Dlouhodobě se také snaží prosazovat systémové změny v oblasti duševního zdraví.


Foto:




7. 9. 2021; Vesmír

Převrácená výuka a nová role učitele

Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti s tímto typem výuky inženýrských předmětů na vysoké škole.


Převrácená výuka je, když… Když se ve výuce používají videa nahraná na YouTube…, když jsou studenti ochuzeni o přímý kontakt s vyučujícím i s ostatními studenty…, když vyučující přenese zodpovědnost za samotný proces učení (se) na studenty ("naučte se to sami, přijďte, až to budete umět, a já vás přezkouším")…, když má tak vysokoškolský učitel s učením méně práce a může se místo toho věnovat bádání…

Tyto a několik dalších "definic" či spíše pověr o pedagogickém přístupu známém jako převrácená výuka (anglicky flipped learning) či také převrácená třída (angl. flipped či inverted classroom) se velmi často objevují v diskusích o tomto pedagogickém přístupu. Mou motivací pro napsání tohoto článku je tyto pověry vyvrátit a podělit se o definici, která je v souladu s tím, jak je pojem používán nemalou mezinárodní komunitou pedagogů. Popíšu také vlastní učitelskou zkušenost s několikaletým systematickým využíváním prvků převrácené výuky ve dvou inženýrských předmětech ve studijním programu Kybernetika a robotika na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.

Co sami a co společně?


Pro vysvětlení podstaty převrácené výuky bude užitečné nejdříve popsat podstatu výuky tradiční. Či alespoň jak ji (nepochybně subjektivně) sám vnímám. Jakkoliv je níže uvedená charakteristika dost možná platná i pro nižší výukové stupně, zaměřím se na výuku vysokoškolskou. A i tam se omezím na obory technické a přírodovědné. Mnohé aspekty výuky budou jistě společné s výukou v oborech humanitních a společenskovědních, nicméně v některých rozdíly být mohou a já chci vycházet z vlastních zkušeností docenta technické kybernetiky získaných při učení i učení se.

Troufnu si prohlásit, že primárním způsobem výuky technických a přírodovědných oborů je dnes přednáška v kombinaci se samostatnou studentskou prací. Studenti se nejdříve v domluvený čas dostaví do auly či učebny a ve společnosti dalších několika desítek (ale třeba i stovky nebo dvou set) studentů sledují po dobu typicky 90 minut výklad experta v daném oboru. Právě v průběhu tohoto setkání se studenti poprvé setkají s vyučovanou látkou: studentům je představena základní terminologie i značení, jsou jim podány základní definice a vysvětleny základní koncepty a principy, které bývají následně ilustrovány pomocí jednoduchých příkladů. Dotazy kladou studenti nemnohé, a to i přes výzvy přednášejícího, a typicky jde spíše o žádosti o opětovné dílčí vysvětlení či o upozornění na překlepy v rovnicích napsaných přednášejícím na tabuli.

Někdy bývá tato častá pasivita studentů při přednášce (připomenu tady své omezení na technické a přírodovědné předměty) vysvětlována údajnou obecnou pasivitou českých studentů, ale má zkušenost studentská i učitelská z kvalitních zahraničních univerzit není výrazně jiná. A není to vůbec překvapivé vzhledem k tomu, že studenti byli s novou problematikou sotva seznámeni. I ti nejlepší potřebují nějaký čas na vstřebání nových poznatků, než mohou zareagovat kvalifikovaným dotazem.

V závislosti na rétorických schopnostech přednášejícího (s nadsázkou dodávám: a na hloubce hlasu) odcházejí studenti z přednášky více či méně přesvědčeni, že nové látce rozumějí. Tento uspokojující pocit jim však nezřídka vydrží jen do druhého setkání s vyučovanou látkou – tentokrát už ve svém "individuálním prostoru" (doma, na koleji, ve vlaku, v kavárně, v knihovně) –, když se pokusí vyřešit zadané domácí úkoly. Běžnou studentskou zkušeností v této fázi výuky je… náraz. Při druhém střetu s novou látkou totiž studenti nezřídka zjišťují, že ona plynulost příběhu předloženého na přednášce jim možná (snad nechtěně) skryla různé nejasnosti a komplikace, a jejich dosavadní porozumění jim tak nestačí pro vyřešení zadaných problémů. Nicméně v té chvíli mají smůlu, protože už není po ruce ani vyučující pro vysvětlení nejasností, ale vlastně ani spolužáci pro dohadování se o správném postupu a řešení.

Jistě lze namítnout, že mnou poskytnutý popis vysokoškolské výuky není úplný, protože snad ve všech studijních oborech i jednotlivých předmětech bývají přednášky doplněny i dalšími formáty organizované výuky, jako jsou cvičení, semináře či laboratoře, ve kterých studenti dostávají příležitost při dalších střetech s novou látkou bezprostředně využít přítomnosti vyučujícího či spolužáků. To je jistě pravda. Nicméně stále budu trvat na tom, že přednáška je ze všech formátů organizované výuky všemi zúčastněnými vnímána jako nástroj hlavní. Je to patrné i z toho, že na ně univerzity alokují pracovní čas svých nejlepších a nejzkušenějších (a nejlépe placených) pracovníků – profesorů a docentů –, zatímco další výukové příležitosti bývají typicky zajišťovány juniorními učiteli (nezřídka studenty doktorského studia).

S tímto popisem tradiční, na přednášce založené vysokoškolské výuky je pro mě teď jednoduché definovat výuku převrácenou. Jednoduše se role společného a individuálního "časoprostoru" prohodí. První setkání s novou látkou, seznámení s definicemi i formálním značením, pochopení základních principů, a to i zhlédnutím jejich demonstrace formou jednoduchých příkladů, absolvuje student individuálně.

Druhé setkání (nezřídka doslova náraz), kdy se nastudované základy poprvé pokouší sám aktivně použít pro řešení problémů a budovat si tak hlubší porozumění i praktické dovednosti, absolvuje společně s učitelem a s dalšími studenty. Stručněji (třebaže ne úplně přesně): přednáška samostatně doma, domácí úkoly společně ve škole.

Rád bych zdůraznil, že jsem při tomto popisu převrácené výuky nemusel použít slovo videopřednáška. Vskutku, podstata onoho převrácení výuky je zásadnější než pouhé zavedení videí do výuky. Videopřednášky jsou jedním z možných nástrojů, pomocí kterých lze realizovat individuální první setkání studentů s novou látkou, avšak ne nástrojem jediným. V některých oborech a předmětech (odhaduji, že v matematice) může být i sama schopnost práce s odborným textem natolik zásadní, že bude tato fáze realizována právě studiem zadané literatury. V předmětech orientovaných na programování a numerické výpočty mohou tím vhodným formátem být interaktivní či "nedokončené" kusy počítačových programů.

Spěchám také s vyvrácením dalšího z mýtů zmíněných v úvodu článku. Sám jsem totiž v diskusích s kolegy musel často vyvracet jejich obavu, že tímto "převrácením výuky" studenty ochudím o přímou lidskou interakci studenta s vyučujícím. Vždyť tu přece nic nenahradí. Souhlasím naprosto!

Ve skutečnosti mne ale právě toto uvědomění hodnoty přímého mezilidského kontaktu ve výuce před lety motivovalo k změně v mém pedagogickém přístupu. Převrácená výuka studenta nijak neobírá o čas strávený s vyučujícím (ale i ostatními studenty). Čas rezervovaný pro setkávání pedagoga a studentů zůstává zachován – mění se pouze způsob jeho využití.


Kdy je učitel nejužitečnější?


Ale proč vlastně vůbec převracet výuku? Pro vysvětlení motivace zde nejdříve potřebuji představit jeden pedagogický koncept, který je sice nepochybně dobře znám absolventům pedagogických fakult, avšak klidně si vsadím na to, že je téměř neznámý mezi ostatními vysokoškolskými učiteli.1 Jde o Bloomovu taxonomii výukových cílů podle jejich kognitivní náročnosti (1], kterou čtenáři najdou v příspěvku Clémenta Lafona Placetta (s. 540).

Nejnižší patro pyramidy tvoří schopnost uchovat nové poznatky v paměti a dle potřeby je z paměti vyvolat. Přestože je zapamatování informací samo o sobě velkou výzvou pro naprostou většinu z nás (s výjimkou těch několika málo jedinců obdarovaných mimořádnou pamětí), schopnost porozumět jistě všichni umístíme na vyšší příčku kognitivní náročnosti. Skutečně jde o vyšší kognitivní náročnost, a nikoliv důležitost – důležité jsou jistě oba cíle. A jakkoliv je porozumění samo o sobě již dost ambiciózní cíl, schopnost toto porozumění použít k vyřešení nějakého problému si jistě zaslouží ještě vyšší příčku v Bloomově pyramidě náročnosti. A tak dále přes analyzování a vyhodnocování až po nejvyšší bod pyramidy – schopnost vytvořit něco nového.

S tímto teoretickým minizákladem teď mohu převrácenou výuku popsat jednoduše jako odpověď pedagoga na otázku: "Ve které fázi procesu učení (se) mohu být svým studentům a studentkám nejužitečnější svou fyzickou přítomností, jestliže s nimi nemohu být ve všech fázích?"

Byla to přesně tato otázka, která mě samotného roky trápila. Sotva jsem své předměty vytvořil a během dvou tří let odladil největší problémy, začal jsem mít při vlastních přednáškách pocit, že svým studentům nesloužím nejlépe, jak bych mohl. Že bych jim mohl lépe sloužit svou zkušeností v řešení problémů než reprodukcí obsahu (vlastně téměř jako gramofon). Je pravda, že obsah přednášek jsem vytvořil já sám, a i v tom už je otisk mé zkušenosti a expertízy: zvolil jsem témata a našel způsoby, jakými budou studentům předložena, a to včetně problémů k samostatnému řešení. Ano, nakonec jsem dosáhl vlastní i studentské spokojenosti s obsahem i formou přednášek. Jen jsem zkrátka začal nabývat pocitu, že u nich už ani nemusím fyzicky být… Vyhodnotil jsem si tedy sám pro sebe a své předměty, že lépe svým studentům posloužím fyzickou přítomností v některých z vyšších pater Bloomovy pyramidy. Zdroje však nejsou neomezené, a tak musím redukovat společnou fyzickou přítomnost se studenty v nižších patrech. V těch musí zabojovat sami, jakkoliv jim v tom na dálku pomohu.


Nic nového pod sluncem


Snahy aktivněji zapojit studenty do výuky zadáváním témat k samostatnému nastudování ještě před samotným setkáním s vyučujícím na přednášce nejsou ničím novým. V nějaké formě a míře se o ně pokouší snad každý učitel. Systematicky se však tato metoda využívá až v posledních pár dekádách, a to nepochybně díky rozvoji dostupných technologií pro audiovizuální záznam i digitální komunikaci.

Prvními, kdo převrácenou výuku systematicky využívali ve výuce, anebo alespoň rozhodně první, kdo své zkušenosti sepsali, byli dva středoškolští učitelé chemie ve Spojených státech – Jon Bergmann a Aaron Sams. Jejich monografie (2] byla nějakou dobu hlavním studijním zdrojem pro zájemce o převrácenou výuku. K popularizaci však nepochybně přispěl i bývalý finanční analytik Salman Khan, zakladatel populární neziskové Khanovy akademie (www. khanacademy.org). Jeho vystoupení na akci TED (3] bylo pro mě spouštěčem zájmu o převrácenou výuku. Přiznám se, že když jsem toto video v roce 2014 zhlédl sám v kanceláři, nevěřícně jsem pak sledoval své ruce, jak spontánně začínají tleskat…

Jakkoliv mě Sal Khan inspiroval v začátku, za svého hlavního učitele na této cestě považuji Roberta Talberta, vysokoškolského profesora matematiky kdesi ve Spojených státech. Nejdříve jsem sledoval jeho zkušenosti prostřednictvím blogu (dnes na rtalbert.org) a později i v jeho knize (4]. Tu doporučuji jako asi nejkompletnější aktuální zdroj pro převrácenou výuku. Okolo převrácené výuky se vytvořila i širší online komunita (flippedlearning.org).


Vlastní zkušenost


Jsem tvůrcem a po více než deset let i přednášejícím dvou předmětů ve studijním programu Kybernetika a robotika na Fakultě elektrotechnické pražského ČVUT, jmenovitě bakalářského předmětu Modelování a simulace dynamických systémů a magisterského předmětu Optimální a robustní řízení.2 Oba patří mezi předměty (povinně) volitelné a jsou navštěvovány dvaceti až šedesáti studenty. Jde o předměty na pomezí inženýrství a aplikované matematiky a fyziky. Oba jsou poměrně náročné, ani samotné porozumění není lehce dosažitelné. Ve výkladu se objevují rovnice, diagramy, grafy, kusy kódu v různých programovacích jazycích.

Uvádím to pro přiblížení mé konkrétní zkušenosti, která může, ale nemusí být přenositelná na jiné předměty.

Do formátu převrácené výuky jsem tyto předměty začal postupně transformovat v roce 2014 (hned po zhlédnutí Khanovy přednášky pro TED). Postupnost přitom nebyla vynucena ničím jiným než omezenými časovými možnostmi; nikterak nezastírám, že jde o proces časově docela náročný. Na druhou stranu můj vlastní časový vklad mohl být výrazně menší, kdybych nemusel sám prošlapávat některé slepé cestičky – neznal jsem v té době nikoho ve svém okolí, kdo by se o podobnou změnu ve výuce pokoušel.

Přestože jsem se na začátku článku snažil oddělit obecný koncept převrácené výuky od videí, u svých předmětů videa používám jako primární formát pro individuální (domácí) fázi výuky (doplněný příležitostně i vlastními výukovými texty či zdrojovými kódy).

Z hlediska technického provedení videí jsem se inspiroval u zmíněného Salmana Khana – videozáznam na tabletu rukou psaných vzorečků a kreslených diagramů a k tomu audiozáznam doprovodného výkladu. Jako by se mnou někdo v té chvíli seděl u stolu a já mu látku vysvětloval za současného psaní a kreslení (někdy spíše čmárání) na listy papíru položené na stole. Videa jsou zveřejněna na kanálu AA4CC na YouTube. Pro sdílení detailnějších technických zkušeností s tvorbou videopřednášek tady není prostor, ale po covidovém roce a půl jsou podobné multimediální dovednosti mezi pedagogy jistě mnohem běžnější než před lety.

Po počáteční snaze (velmi nerozumné, dodávám dnes) v jednom videu zachytit celou původní devadesátiminutovou přednášku, jak jsem ji měl za roky fyzického přednášení už odladěnou, jsou mé novější videopřednášky strukturované do maximálně dvacetiminutových samostatných videí. Z pohledu studenta je taková délka jistě přijatelnější.

Místo jedné dlouhé monolitické přednášky teď mám pro studenty připraveno typicky tři až pět kratších videí. Nešlo o pouhé mechanické rozseknutí, bylo skutečně nutné celý výklad znovu rozmyslet a rozdělit do menších logických celků. Ale i to jejich kvalitě nejspíš prospělo. Byl jsem překvapen, že při pečlivé přípravě (a sepsání) scénáře a samostatném nahrání audioi videostopy jsem schopen stejný obsah, na který jsem při fyzické přednášce potřeboval 90 minut, přinést studentům bez viditelného či slyšitelného spěchu za 30 až 45 minut. Tedy jednoznačně časový zisk na straně studentů. Na straně vyučujícího přiznávám investici několika hodin do tvorby každého několikaminutového videa, ale to je jistě realita tvorby jakéhokoliv audiovizuálního materiálu.


Vedení studentů v domácí fázi


V článku obhajuji své rozhodnutí nebýt se studenty fyzicky spolupřítomen v okamžiku jejich prvotního setkání s novou látkou. To však neznamená, že bych se jako vyučující zříkal své odpovědnosti za to, jak toto setkání zvládnou. Přijetí své odpovědnosti prokazuji sestavením a včasným zveřejněním sady (asi deseti) výukových cílů pro každé téma neboli sadu videí. Studenti jsou tak vedeni již při sledování videopřednášek – vědí, jakých cílů (z nižších pater Bloomovy pyramidy) mají po zhlédnutí videa dosáhnout (a výukové cíle jsou zde skutečně formulovány aktivně: definujte, napište, popište, nakreslete, spočítejte, vyřešte…).

Zda se jim to podařilo, si mohou ověřit vyplněním kratičkého online kvízu. Ten zároveň přidává i jistou míru externí motivace, aby zadanou videopřednášku skutečně zhlédli ještě předtím, než přijdou na fyzické setkání s vyučujícím (a dalšími studenty).

Jakkoliv se výkony v kvízech nepromítají do celkové známky, systematické selhávání ve včasném vyplnění kvízů ohrozí možnost získat zápočet a moci tak být vůbec na závěr hodnocen. Uznávám, že použití externí motivace není ideální, ale většina studentů opravdu chodí na ono fyzické setkání, které z historických i formálních důvodů stále nazýváme přednáškou, připravena.


Čas pro interakci


Dodnes si pamatuji onen okamžik, když mi po vytvoření videí pro prvních několik přednášek a jejich nahrání na YouTube došlo, co že jsem to vlastně provedl. Vždyť já jsem sám sebe nahradil! Skoro všechno, co jsem dlouhé roky v předmětu budoval a ladil (a za co jsem byl placen), jsem umístil na internet… Vzápětí jsem se však uklidnil – vždyť teď teprve mohu začít dělat to, co jsem já (ale i mnozí mí kolegové) údajně vždy dělat chtěl, ale nikdy (prý) nemohl, protože "nejdříve bylo potřeba probrat" a pak už nezůstal čas. Tak teď už probrat nemusím, mám probráno.

Na fyzické přednášce dnes kupříkladu předvádím, jak bych sám používal pro řešení problémů některé z nových znalostí a porozumění zpřístupněných studentům prostřednictvím videopřednášek. Při tomto formátu výuky je interakce se studenty mnohem častější, než jak jsem ji (ne)zažíval při klasické přednášce. Vždyť teď už studenti látku nevidí poprvé. Často se tak dotazují poměrně kvalifikovaně. Kupříkladu proč jsem v nějaké fázi řešení problému zvolil ten či onen postup, když ve videu jsem ukazoval něco jiného. Nebo co by se stalo, kdybychom ten či onen předpoklad uvolnili (asi není potřeba zdůrazňovat, že tyto kvalifikované dotazy udržují učitele v docela adrenalinovém stavu celých 90 minut). Jako smysluplnější v této fázi působí i přímé oslovování a zapojování studentů do (společného) řešení problému, třeba i ve skupinkách vytvořených ad hoc. V tomto interaktivním módu se cítím studentům na místě výrazně užitečnější jako expert.

Tato kvalita byla samozřejmě zaplacena studenty, když jsem je "přinutil" zhlédnout videopřednášku ještě před příchodem do přednáškové haly a sebral jim tím každý týden nějakých 30 až 60 minut času. Tento čas jim však následně vrátím. Na navazujících seminářích a cvičeních si studenti doslova začínají vypracovávat domácí úkoly za přítomnosti vyučujícího (a tedy s možností požádat o radu či pomoc v případě potřeby). Část studentů skutečně stihne vypracovat "domácí úkoly" ještě ve škole a ti ostatní už aspoň vědí, zda je na zbytku cesty k plnému řešení čeká obtížnější úsek.


Funguje to?


Rigorózní statistickou analýzu dopadu převrácené výuky na studijní výsledky mých studentů poskytnout nedokážu. Počet studentů mých předmětů není velký a vnější podmínky (například pro přijímání studentů do studijního programu) nejsou každý rok úplně stejné. Ale hlavně mi pro takovou analýzu chybí pracovní kapacita a vlastně i expertíza, ta druhá jistě nejen mně.3 Mohu alespoň potvrdit, že výkony studentů u závěrečných zkoušek nejsou viditelně horší, než když jsem dříve používal konvenční model výuky. Více si prohlásit netroufnu.

Všechny nás to však mnohem více baví, jak i studenti téměř jednohlasně a pravidelně potvrzují v anonymní studentské anketě.4 To samo mi skoro stačí.

Aktivní výuka (v angličtině už doslova terminus technicus active learning) je pedagogický přístup cílící různými metodami na aktivizaci studentů při kontaktní výuce: kladením otázek inspirovaných neintuitivním experimentem, přičemž odpovědi studenti hledají buď samostatně, nebo ve skupinkách utvořených ad hoc, moderováním diskuse studenty samotnými, hlasováním o výsledcích v reálném čase (třeba i s využitím aplikací v chytrých telefonech); asi téměř čímkoliv, co studenty vyvede z módu pouhých pasivních posluchačů.

Proč aktivní výuku zmiňuji? Carl Wieman, laureát Nobelovy ceny za fyziku, v mnoha článcích v prestižních odborných časopisech (například (5, 6]) s použitím rigorózních vědeckých postupů dokazuje, že aktivní výuka prokazatelně prospívá výsledku výukového procesu.5 Studenti se zkrátka naučí lépe. Svou zkušenost z mnoha let systematického zavádění metod aktivní výuky na dvou amerických vysokých školách shrnul v knize (7], kterou by jistě měli číst lídři našich univerzit a fakult.

Po několika letech vyučování inženýrských předmětů (úplně či alespoň částečně) ve formátu převrácené výuky se snažím opět poodstoupit od vlastního konání a nahlédnout na něj v širších souvislostech. Ne, nemyslím, že samotné převedení přednášek do individuální studijní fáze (například umístěním videopřednášek na YouTube) vede automaticky ke zlepšení výuky. Uvolní se tím však vzácný společný časoprostor dříve nekompromisně rezervovaný pro "probrání" látky. Od Weimana i dalších máme rigorózními vědeckými metodami potvrzeno, že se vyplatí tento časoprostor naplnit (stimulovanou a moderovanou) aktivitou studentů. Umíme to? Chceme to?


1) Že vysokoškolští učitelé (nejen v Česku) v drtivé většině nemají systematickou pedagogickou průpravu, je téma na samostatnou analýzu a diskusi. 2) Veřejnosti otevřené webové stránky předmětů jsou k nalezení v systému moodle.fel.cvut.cz, kódy předmětů jsou B35B35MSD a B3M35ORR. 3) Absence systematického hodnocení kvality výuky je nepochybně jednou z velkých výzev ve vzdělávání. 4) V zimním semestru 2017/18 mi to přineslo i ocenění děkanem FEL za vynikající pedagogický výkon. 5) Zájemce odkazuji na záznam loňské přednášky Cynthie Heinerové, Wiemanovy bývalé žačky a kolegyně, v Národní technické knihovně v rámci série "Dej více učení", k dispozici na dejviceuceni.cz. K dalšímu čtení… (1] Bloom B. S.: Taxonomy of Educational Objectives, Handbook 1: Cognitive Domain. 2. vyd., Addison-Wesley Longman Ltd., London 1956, ISBN 978-0-58228010-6. (2] Bergmann J., Sams A.: Flip Your Classroom: Reaching Every Student in Every Class Every Day. International Society for Technology in Education, Eugene, Oregon 2012, ISBN 978-1-56484-315-9. (3] Khan S.: Let’s use video to reinvent education. TED (online), 2011. Dostupné z http://khan-ted.jdem.cz. (4] Talbert R., Bergmann J.: Flipped Learning: A Guide for Higher Education Faculty. Stylus Publishing, Sterling, Virginia 2017, ISBN 978-1-62036-432-1. (5] Deslauriers L., Schelew E., Wieman C.: Improved Learning in a Large-Enrollment Physics Class. Science, 332, 862–864, 2011/6031, DOI: 10.1126/science.1201783. (6] Wieman C.: Large-scale comparison of science teaching methods sends clear message. PNAS, 111, 8319–8320, 2014/23, DOI: 10.1073/pnas.1407304111. (7] Wieman C.: Improving How Universities Teach Science: Lessons from the Science Education Initiative. Harvard University Press, 2017, ISBN 978-0-674-97892-8.


Foto: Převrácená výuka. Role společného a individuálního času a prostoru jsou prohozeny: první seznámení s novou látkou individuálně, druhé seznámení (náraz) společně s učitelem i spolužáky.

Foto: Tradiční vysokoškolská výuka, alespoň v technických a přírodovědných oborech. První seznámení s novým materiálem společně s učitelem a spolužáky, druhé setkání (náraz) individuálně.

Foto: Snímek obrazovk y vlastní videopřednášky pro předmět Modelování a simulace dynamických systémů na YouTube (kanál AA 4CC). Dostupné na youtu.be/ZljT1QBXHoU


O autorovi: Doc. Ing. Zdeněk Hurák, Ph. D., (*1974) působí jako docent technické kybernetiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Zaměřuje se na matematické základy teorie (automatického) řízení, ale vstupuje i do aplikačních inženýrských oblastí, jako jsou (mikro)robotika, mikrofluidika, mechatronika, ale i inteligentní doprava. Je garantem magisterského studijního programu Kybernetika a robotika. Baví ho učit se a učit jiné. Prozkoumává nové pedagogické postupy a přístupy, pro což má na svém pracovišti skvělou podporu.




6. 9. 2021; EURO

Lidé v rukou aut

Investice do testovacích polygonů jsou miliardové a Česko jde vývoji autonomních automobilů naproti. Zákony však zatím zaostávají za technologiemi ?

Možná to není na první pohled vidět, ale Česká republika patří mezi země, které výrazně přispívají k vývoji autonomních vlastností našich automobilů. Funguje u nás několik desítek vývojových týmů, v českém provozu se běžně prohánějí testovací vozy vybavené autonomními technologiemi, kde sedí testovací jezdec při zkouškách spíš jen pro jistotu, a do autonomního byznysu půjdou v dalších letech v Česku miliardy. Ministerstvo dopravy řeší, jak vůbec začlenit fenomén aut, která umějí řídit sama a která se umějí sama také rozhodovat, do českého práva. Němci jsou v tomto směru dál: autonomní auta pustí do běžného provozu už příští rok a všichni se zájmem sledují, jak to dopadne. Technologie letí mílovými kroky dopředu, právní rámec za technologiemi na celém světě zásadně zaostává a nad vším se vznáší jeden zásadní otazník: Jsme připravení nechat za sebe rozhodovat svůj vůz?

Pokud to hodně zjednodušíme, autonomní vozidlo je takové, které využívá k řízení moderní technologie a od určitého okamžiku je schopno převzít nejen samotné řízení za šoféra, ale také rozhodování, jak se zachovat. Používá se šestistupňová stupnice, která pomáhá rozlišit, jak moc je automobil autonomní. Nejnižší stupeň označený jako nula zahrnuje systémy, jež řidiče jen varují, stupeň jedna pomáhá řidiči s ovládáním směru nebo rychlosti a stupeň dva zahrnuje obě předchozí funkce najednou. Ve třetí úrovni už vůz dokáže sám převzít řízení v určitých situacích, ale řidič musí být vždy připraven převzít řízení zpět. Ve čtvrté úrovni auto řídí až na mimořádné situace samo na vymezeném prostoru a v nejvyšší, páté úrovni už člověk není potřeba pro řízení vůbec.


Být první na pásce


Autonomní vozidla už dnes umějí skoro všechno. Orientovat se pomocí senzorů a čidel v prostoru, rozpoznávat dopravní značky, rozhodovat se v provozu… Jde však o to, jak dobře a spolehlivě to dokážou. Jsou to prototypy, u nichž vývojové týmy pracují na tom, aby zdokonalovaly jejich reakce především v hraničních situacích. Testuje se i takzvaný platooning, kdy autonomní vozidla za sebou jezdí ve "vláčku" za vedoucím vozidlem. Využití těchto technologií se očekává hlavně v nákladní dopravě, kde se hovoří o tom, že by mohlo jít o cestu, jak řešit nedostatek řidičů. Auta už dneska také komunikují mezi sebou a rozumějí si s dopravní infrastrukturou. Ovšem zatím pouze v testovacích podmínkách.

Jak daleko je vývoj konkrétních detailů u jednotlivých vývojových týmů, se nahlas moc neříká. "Vývoj autonomních aut je zahalen velkým tajemstvím, každý si své výsledky velmi úzkostlivě chrání. Ono není divu, bavíme se o miliardách, které do vývoje putují, a každý chce být první na pásce, aby měl nejlepší pozici u zákazníků. Navíc se počet hráčů rozšiřuje, mimo velkých automobilek se o slovo hlásí technologické firmy, jako je například Google," říká Zdeněk Lokaj z Fakulty dopravní ČVUT v Praze, která se se svými týmy na řadě projektů autonomní mobility podílí.

Na testovacích polygonech si zvládají autonomní auta povídat mezi sebou, hovořit s křižovatkami, řídit a rozhodovat se, ale velkou neznámou zatím zůstává, jak jim to půjde v reálném provozu, kde se budou setkávat především s chybujícími a často neracionálně uvažujícími normálními lidmi za volanty běžných vozidel.

Ostatně i taková byla jedna z prvních nehod autonomních automobilů v reálném provozu. Respektive takových nehod

už byly desítky, ale o incidentu ze 14. února 2016 se hovoří jako o prvním, kdy řídil pouze vůz, nikoli řidič. Šlo o nehodu ve městě Mountain View v Kalifornii. Jeden vůz z flotily Googlu se podle amerických médií snažil vyhnout pytlům s pískem na ulici, potřeboval přejet do levého pruhu, kde jel autobus. Vůz předpokládal, že autobus přibrzdí a pustí ho před sebe. Spletl se. Autobus nepřibrzdil, nikoho pouštět nehodlal a naboural do boku autonomního vozu, který měl v ten okamžik pod kontrolou pouze počítač.


V Německu to jde


Zatímco technologické překážky týmy výzkumníků pomalu, ale jistě překonávají a technologie posouvají dopředu, vyvstávají problémy jiného typu. Týkají se práva, etiky a také toho, zda vůbec dokážeme jako společnost přijmout, že za nás budou rozhodovat stroje. Etická otázka, jak se má autonomní auto zachovat při nehodě, koho má počítač v autě nechat žít a koho zabije, zatím řešení nemá. A také vlastně není jasné, jestli taková auta jako zákazníci budeme vůbec domů chtít. Je pravděpodobné, že tyto technologie čeká nejdříve rozvoj ve službách spojených s logistikou a ve veřejné dopravě.

V České republice se etickými otázkami autonomního řízení zabývá etická komise ministerstva dopravy. Vznikla loni a řeší, jak rozlousknout etická dilemata, jež jsou s provozem a chováním autonomních automobilů spojená; začátkem října zveřejní svá první doporučení.

Samostatnou kapitolou jsou pak příslušné zákony, které bývají celosvětově označovány za brzdu rozvoje autonomního řízení, neboť za technologickým vývojem zaostávají nejvýrazněji. "Pokročilé asistenční systémy už dnes zvládají i bez zásahu řidiče jízdu v určitých vymezených situacích, jako je například popojíždění malými rychlostmi při jízdě v koloně nebo jízdu na dálnici, kdy je pouze potřeba vyvíjet určitý tlak na volant.

Vývoj celosvětově trochu předběhl právní prostředí," potvrzuje Tereza Čížková, zástupkyně ředitele pro autonomní mobilitu a výzkum, vývoj a inovace ministerstva dopravy.

V létě se však téma právní regulace autonomního řízení začalo hýbat i v Česku. Ministerstvo dopravy si vybralo externí expertní tým, který připraví potřebnou analýzu, jak se náš právní řád s fenoménem autonomních vozidel vypořádá. Postará se o ni konsorcium, ve kterém se spojila právní kancelář White & Case, Ústav státu a práva Akademie věd a Fakulta dopravní ČVUT v Praze. "Jaké všechny otázky je třeba řešit, na to sama studie také odpoví, nicméně jako zásadní vidíme zabývat se oblastmi zkušebního provozu, schvalování a registrace vozidel, práv a povinností a odpovědnosti nebo také otázkami souvisejícími s ochrannou osobních údajů či kybernetickou bezpečností," dodává Čížková s tím, že první výsledky přinese analýza příští rok na jaře.

O celosvětový průlom v zavádění autonomních automobilů do běžného života se postarali právě teď Němci. Jejich Spolkový sněm na jaře schválil zákon, který od roku 2022 umožní některým samořídicím vozidlům čtvrtého stupně bez řidiče jezdit po veřejných komunikacích. "Německo bude první světovou zemí, která dostane autonomní automobily z laboratoří do ulic. Nyní jsme o pořádný krok blíže k tomuto cíli," řekl tehdy novinářům spolkový ministr dopravy Andreas Scheuer. Zákon už projednala i Spolková rada, tedy horní komora tamního parlamentu, a letos v červenci vešel v účinnost.


Testování v Milovicích


V Česku působí desítky vývojových týmů a chystají se velké investice do infrastruktury, která bude sloužit pro testování autonomních vozidel. Jedním z největších vývojářů v Česku je francouzské Valeo.

Pod jejich pražské vývojové centrum patří i testovací polygon, který vznikl v prostoru bývalého vojenského letiště ve středočeských Milovicích, které dlouhá léta využívala sovětská armáda.

"Polygon v Milovicích je v celé skupině Valeo jediný, kde můžeme testovat ve vysokých rychlostech. Bývalá přistávací dráha je dlouhá necelé tři kilometry, což nám umožňuje bezpečně nasimulovat i dopravní situace dálničního provozu při rychlostech 130 km/h a vyšší. To je klíčové pro testování asistenčních a autonomních systémů, které jsou určené pro jízdu na dálnicích. Za posledních dvanáct měsíců jsme rozšířili testovací plochu s kvalitním asfaltem a potřebnými prvky, jako jsou dopravní značky nebo křižovatky," říká ředitel vývojového centra Valea Leoš Dvořák s tím, že firma plánuje v Milovicích postavit i modelové městečko, v němž by se testovací autonomní auta pohybovala.

Dnes jsou v Milovicích k vidění kromě osobních aut i autonomní autobusy a nákladní auta. "Důležité pro nás bylo, že od roku 2018 jezdí po evropských silnicích auta s autonomním řízením na úrovni 3, a to i díky našemu laserovému senzoru, který jsme z velké části vyvinuli v pražském centru a testovali na polygonu v Milovicích. Jedná se konkrétně o Audi A8 nejnovější generace," doplňuje Dvořák. Už dnes Valeo v Praze a ve středních Čechách zaměstnává sedm stovek lidí a v dalších letech počítá, že se jejich tým ještě o další stovku pracovníků rozroste, především v profesích softwarového inženýrství, mechatroniky, mechanické konstrukce a testovacího inženýrství.

K letošku firma investovala do pražského vývojového centra už 750 milionů korun, přibližně stomilionová investice se pak připravuje právě pro rozvoj modelového městečka. Příští rok v květnu pak Valeo spustí nové výrobní linky ve svém závodě v Rakovníku, na kterých vznikne ročně přes dva miliony detekčních kamer. Ty jsou jedním z nejdůležitějších senzorů pro autonomní automobily budoucnosti. Jedná se o investici do výroby v hodnotě 560 milionů.


U Sokolova i u Stříbra


Už od loňského května běží u Sokolova stavba vývojového centra automobilky BMW, která tam investuje 300 milionů eur (přes 7,5 miliardy korun). Toto centrum zaměstná kolem stovky lidí.

"Projekt bereme v rámci koncernu BMW Group jako strategický, i proto se pokračuje v jeho budování. Během provozu se na zkušebním polygonu budou testovat zejména pokročilé asistenční systémy umožňující různé úrovně autonomní jízdy. První testy budou zahájeny v polovině roku 2022," řekl mluvčí automobilky David Haidinger s tím, že Česko si BMW vybralo z 80 posuzovaných lokalit.

Pro Sokolov hrálo podle automobilky především to, že je blízko Mnichova, jde o velmi rozlehlý bývalý brownfield, ale i dobrá kooperace se státní správou a samosprávou na české straně.

Investici v jednotkách miliard korun začíná připravovat u západočeského Stříbra společnost Accolade. Ta chce vybudovat víceúčelový polygon pro testování autonomních automobilů, na který budou mít přístup evropské automobilky, ale také vědecké a univerzitní týmy. Na podobném principu dnes existují polygony v Německu, Španělsku nebo například v Maďarsku. Accolade již podepsala memorandum o spolupráci s městem Stříbro a ministerstvem dopravy, aktuálně běží změna územního plánu na celou plochu polygonu.

"Polygon bude zaměřen na testování finálního produktu, ale zamýšlíme i menší testovací celky včetně laboratoří, které umožní testování jednotlivých částí vozidel. Stříbro se nachází na strategické dálnici D5 mezi Prahou západním Německem, což umožňuje, aby byl polygon využíván jak českými, tak německými výrobci automobilů," potvrdil Euru Milan Kratina, zakladatel a ředitel skupiny Accolade. Přesná výše této západočeské investice se bude odvíjet především od výsledků všech schvalovacích řízení.

A jak to bude s testováním a nasazováním nových technologií do vozů v případě klíčového českého výrobce automobilů Škody Auto? Dostupné informace naznačují, že se mladoboleslavští zaměří na další rozvoj chytrých asistentů, které řidičům usnadní ovládání vozu a pomohou jim v krizových situacích. Už loni však automobilka v rámci spolupráce s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou v Ostravě představila dva upravené superby, které jsou schopné se díky vyvíjenému systému vzájemně následovat během jízdy v konvoji bez zásahu řidiče. Tento asistenční systém se označuje jako Follow the Vehicle a auta se učí jezdit za sebou v koloně, přičemž řidič ovládá pouze první z jedoucích aut.


Řídit může pouze člověk


Česká republika jde vývojovým týmům na ruku a právě ministerstvo dopravy iniciovalo vznik unikátního katalogu, který loni spustilo Centrum dopravního výzkumu. Jde v podstatě o dokonalé zmapování dvou relativně dlouhých okruhů na české silniční síti. "U vývojářů používajících katalog je obvykle hlavní motivací příprava chování umělé inteligence na rozmanité situace, a to na základě co nejširšího vzorku nasbíraných dat. Katalog pokrývá celkem dvě testovací oblasti o délce více než 1500 kilometrů zahrnující města, dálnice i silnice a je dostupný také v angličtině, aby ho mohly využít i mezinárodní týmy se zájmem o testování v České republice," říká Tereza Čížková za ministerstvo dopravy.

Vývojové týmy si zde mohou zároveň vytipovat úseky, které potřebují pro testování svých technologií, a na ně pak vyrazit s testovacími vozy. Česká republika tento katalog poskytuje zatím všem vývojovým týmům zdarma, zároveň ho bude dál rozšiřovat a zdokonalovat na základě zpětné vazby samotných vývojářů, kteří ho využívají. Podle informací ministerstva jde o desítky firem a výzkumných týmů.


Testovací autonomní vozy se speciální "efkovou" registrační značkou se však mohou pohybovat po celém Česku, což také dělají. A v těchto situacích můžete běžně míjet auta, která jezdí sama a testovací jezdec je za volantem proto, aby vůz hlídal. "Testovací auta s řidičem,pro jistotu‘ jsou realitou několik let, na českých silnicích je můžeme potkávat pravidelně," potvrzuje Čížková.

Ty nejmodernější automobily, jež si dnes můžeme koupit, už nabízejí řadu asistentů, které nám ulehčují život. Od těch, co nás informují, přes ty, které nám pomáhají zvládat krizové situace, až po ty, jež za nás popojíždějí v koloně nebo umějí jet po dálnici a točí za nás volantem.

I zde platí, že technika je dál než legální možnost ji použít. Auto s moderním systémem si koupit můžeme, ale současně platné právo užití autopilota za volantem neumožňuje. Z hlediska zákona o provozu na pozemních komunikacích je řidič prostě povinen věnovat se plně řízení vozidla. A to není jediný bod, který zatím nedovoluje tyto technologie používat. "Řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění, z čehož je zřejmé, že to může být pouze člověk, nikoli umělá inteligence. V žádném případě nesmí řidič za sebe nechat řídit samotný automobil," potvrzuje šéf dopravních policistů Jiří Zlý.

I to se však brzy změní. Zákony začnou jako v ostatních případech lidského vývoje reagovat na technologie.

Zajímavé je sledovat, jak rychle se vyvíjí oblast vozidel či vozítek určených pro přepravu zboží, což je segment, který by se mohl stát průkopníkem autonomní technologie. A nadšenci do moderních vychytávek budou chtít mít takové auto doma co nejdříve. V tomto desetiletí nás na silnicích čekají velké změny a postarají se o ně právě autonomní technologie.


Německo, lídr autonomní mobility Odvážný krok, který sleduje celý svět, schválili letos němečtí zákonodárci. Nový zákon o autonomní jízdě, který vstoupil v Německu v účinnost na konci července, umožní, aby autonomní vozidla čtvrté úrovně (tedy vozidla bez přítomnosti řidiče) mohla od příštího roku jezdit v Německu v určených provozních oblastech v běžném provozu. Zákon přesně definuje scénáře, v jakých situacích je to možné (například kyvadlová doprava cestujících, přeprava zboží Hub2Hub, přeprava osob nebo zboží na takzvané poslední míli a podobně). Jde zatím o dvouleté zkušební období, po němž dopady nového zákona Německo vyhodnotí. Už v roce 2017 začala v Německu platit novela zákona o provozu na tamních pozemních komunikacích, která změnila především práva a povinnosti řidiče vozidla během fáze automatizované jízdy. To v praxi znamenalo, že automatizované systémy ve vozidlech (úroveň 3) směly za určitých podmínek převzít úlohu řízení. Ve voze však vždy musí být řidič, který je schopen kdykoli převzít řízení zpět pod svou kontrolu. Role českých univerzit V technologickém vývoji hrají velkou roli i samotné univerzity a nejde zdaleka jen o autonomní automobily. Autonomní řízení je obrovské téma, jen na samotném ČVUT se jím zabývají pracoviště napříč univerzitou – Fakulta elektrotechnická, Fakulta dopravní i Český institut robotiky, informatiky a kybernetiky. Fakulta dopravní má na starost projekty, které se týkají matematického modelování chování autonomních vozidel v provozu, komunikace mezi vozidly, kybernetické bezpečnosti nebo ochrany dat a osobních údajů z technického i právního pohledu. V současné době tak řeší výzkumné projekty v řádu desítek milionů korun, financovaných jak z národních, tak mezinárodních zdrojů. Téma autonomní mobility je z pohledu výzkumu součástí vývoje umělé inteligence, na kterém se podílí velká část českých univerzit. A často jde o témata propojená – senzory nebo kupříkladu zpracování dat potřebné pro autonomní auta mohou najít uplatnění i v průmyslu či zdravotnictví a naopak. Míru zapojení univerzit do vývoje umělé inteligence ukazuje vládní Analýza pozice ČR v oblasti technologického rozvoje umělé inteligence z roku 2018. 1 500 kilometrů měst, dálnic i silnic zahrnují dvě testovací oblasti v Česku, jež mapuje katalog, který vývojovým týmům zdarma nabízí ministerstvo dopravy.


FOTO: Valeo


Foto: Testovací autonomní vozy se mohou pohybovat po celém Česku, což také dělají – jako třeba na dálnici D5 na snímku. V těchto situacích můžete běžně míjet auta, která jezdí sama a testovací jezdec je za volantem jen proto, aby vůz hlídal.

FOTO: archiv ČVUT


Foto: "Bývalá přistávací dráha v Milovicích je dlouhá necelé tři kilometry, což umožňuje nasimulovat i dopravní situace dálničního provozu při vysokých rychlostech," říká ředitel vývojového centra společnosti Valeo Leoš Dvořák.

FOTO: Valeo

FOTO: archiv


Foto: TOP 5 vysokých škol zúčastněných v projektech probíhajících v letech 2015 až 2017 (rozlišeno na organizační jednotky/fakulty)

FOTO: archiv


O autorovi: Ondřej Kubala, kubala@tydenikeuro.cz




6. 9. 2021; tydenikhrot.cz

BATERIE BUDOUCNOSTI

Větší výdrž, a tedy delší ujetá trasa na jedno nabití, to je alfa a omega elektroaut

Norsko se vloni stalo první zemí na světě, kde se prodalo víc elektromobilů než aut na benzinový, naftový nebo hybridní pohon. Severský stát usiluje o další světové prvenství: chce být první, kdo ukončí prodej nových vozů na benzin a naftu - dokonce už v roce 2025. Že to myslí vážně, dokládá také to, že by se ještě letos měla na jihu Norska začít stavět obří továrna na výrobu baterií, která má zásobovat nejen tamní, ale i další evropské automobilky. A svou stopu v ní bude mít rovněž Česko, které jinak v prodeji elektroaut zaostává. Součástí norské fabriky bude totiž první prototypová výrobní linka na revoluční lithium-sirné baterie, které využívají patentu českého vědce Tomáše Kazdy z Ústavu elektrotechnologie Vysokého učení technického v Brně.

Jejich velkou výhodou je několikanásobně vyšší gravimetrická hustota energie, což znamená, že mohou být výrazně lehčí než současné lithium-iontové akumulátory a zajistit srovnatelný dojezd na jedno nabití. Anebo při zachování vyšší hmotnosti umožnit výrazně vyšší dojezd. "Dojezdová vzdálenost elektromobilu při využití šedesátiprocentního potenciálu této technologie by se mohla zvýšit až na 1250 kilometrů," tvrdí Tomáš Kazda. To je zhruba dvojnásobek než u současných modelů s nejlepšími bateriemi. Když norská silniční asistenční služba NAF nedávno dělala velký test dvaceti nejprodávanějších elektrovozidel na tamním trhu, nejlépe dopadla Tesla Model S, která měla reálný dojezd v létě 645 kilometrů a v zimě 470 kilometrů.

Dostupná síra Lithium-sirné baterie nahrazují poměrně nedostatkové kovy včetně kobaltu nebo niklu mnohem dostupnější sírou, která je k dispozici například jako odpadní produkt. Výroba nových akumulátorů navíc není tak energeticky náročná jako v případě dnes využívaných článků. Ve svém patentu vidí Kazda technologii budoucnosti v oblasti uchovávání elektrické energie. "Nyní běžně používáme první a druhou generaci materiálů na principu lithium-iontového systému. Ještě pravděpodobně přijde jedna generace tohoto systému, která opět navýší svou kapacitu, ale pak už začne narážet na limity dané technologií, takže se počítá s přechodem na lithium-síru," vysvětluje vědec.

Na samotném patentu pracoval přibližně rok, i když vývoji baterií se věnuje mnohem déle. Základní výzkum zakončil výrobou prototypu baterie velké asi jako mince. Pro další vývoj, testování a následnou sériovou výrobu Kazda původně hledal českého investora, ale to se mu vzhledem k vysokým nákladům do dalších stadií vývoje a výroby nepodařilo. Jen v první fázi jsou podle něj zapotřebí vyšší jednotky milionů eur, celková investice se pak vyšplhá do desítek milionů eur. Proto se tohoto projektu nakonec ujala norská firma, která se současně stala spoluvlastníkem přelomového patentu. "Ale část případného zisku by se měla vrátit do České republiky," poznamenal bez bližších podrobností Kazda.

Plánovaná produkce továrny v jihonorském regionu Agder by měla dosáhnout celkové výrobní kapacity 32 gigawatthodin. První část fabriky by měla být dokončena v roce 2024. Norský výrobce chce kromě klasických li-ion baterií postupně nabídnout ekologickou alternativu, proto by měl jeden z modulů připravované továrny zahrnovat i výrobní linku nového typu baterií na principu lithium-síra. Ačkoli zpočátku může být cena nového typu akumulátorů vyšší, protože se bude vyrábět v menších sériích, v budoucnu se očekává, že výrobní náklady lithium-sirných baterií budou výrazně nižší než u dnešních lithium-iontových.

Nejen pro auta Hlavním odběratelem baterií by měly být především evropské automobilky. "V současné době jde více než šedesát procent vyrobených lithium-iontových akumulátorů do elektromobility, a to nejen do elektrických automobilů, ale rovněž elektrických autobusů. Začínají se ale také vyrábět elektrické vlaky, které umožní dojezd na baterii v oblastech, kde už není trať elektrifikovaná," říká Kazda.

Počet elektromobilů ve světě v uplynulých deseti letech rychle rostl. Zatímco v roce 2013 jich po světě jezdilo více než 400 tisíc, o dva roky později jejich počet přesáhl milion, v roce 2018 překonal hranici pěti milionů a v loňském roce už to bylo více než deset milionů. V Česku se prodej elektrovozidel loni téměř zdvojnásobil, ale i tak jich bylo jen něco přes sedm tisíc - oproti šesti milionům na benzin a naftu. V následujících letech by prodeje elektromobilů měly nadále výrazně růst a evropský trh s bateriemi by za několik let mohl dosáhnout hodnoty až devadesáti miliard eur.

Lithium-sirné akumulátory, které vycházejí z patentu brněnského vědce Tomáše Kazdy, ovšem nemusí zůstat pouze u elektrických aut. Časem se mohou montovat například do chytrých telefonů anebo elektrokol. "S touto baterií už by mohla přejít na elektrický pohon rovněž vybraná vrtulová letecká doprava, například regionální lety menších dopravních letadel," domnívá se Kazda, který na svém patentu nadále pracuje. "Je to ale základní výzkum. Hledáme například využití pro další materiály," dodává.


---


Tajemná továrna u Havířova


Vývojem baterií se zabývá několik českých akademických i komerčních vědeckých center. Revoluční průlom v uchovávání elektrické energie ohlásili už před lety autoři originálního českého akumulátoru HE3DA. Přestože v Horní Suché u Havířova vyrostla na jejich výrobu továrna za více než miliardu korun, někteří odborníci o přelomové technologii vážně pochybují. Mimo jiné proto, že dosud neměli možnost se s baterií seznámit a ověřit její vlastnosti. Jejich nedůvěra pramení především z dostupných údajů - například o energetické hustotě. "Co se vlastností týče, HE3DA by snesla srovnání s těmi nejrozšířenějšími, a tedy levnějšími bateriemi. Rozhodně ale nejde o nějakou přelomovou technologii," citoval deník E15 Pavla Hrzinu, který se na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze specializuje na technologie ukládání energie. Radomír Prus, hlavní iniciátor stavby továrny u Havířova, ovšem tvrdí, že všechno běží, jak má. "Výroba probíhá dobře a postupně zavádíme do plného provozu jednotlivá zařízení. Menší linka už jede na plný výkon, přibíráme další pracovníky na odpolední a noční směny. Větší linka už také postupně najíždí. Je to obrovský soubor strojů, robotů a zhruba stovky počítačů. Nějaký čas tedy zabere, než si vše správně sedne. Je to jako orchestr a já jsem jeho dirigent, který to musí sehrát dohromady. Počet pracovníků přesně neznám, ale tuším, že se dohromady s našimi ostatními firmami blíží dvěma stům," řekl Prus v srpnovém rozhovoru v lokálním tisku. Tvrdí, že jeho cílem je vybudovat v tomto regionu high-tech klastr na celosvětové úrovni v oblasti energetiky, elektrotechniky a nanotechnologií - takové malé české Silicon Valley. A kritikům vzkázal: "Jsou to pro mě nuly, které na nás jenom parazitují a nic pozitivního netvoří."


Tomáš Novák, Profimedia.cz


Foto: V Norsku má do roku 2024 vyrůst obří továrna na výrobu baterií. Většinou půjde o klasické li-ion baterie, ale vyrábět se tam mají i inovativní lithium-sirné akumulátory, které využívají českého patentu.


O autorovi: Pavel Baroch, Autor je spolupracovníkem redakce




3. 9. 2021; irozhlas.cz

‚Jeho algoritmy se používají celosvětově.' Rada doporučila udělit cenu Česká hlava Vladimírovi Kučerovi

Národní ocenění Česká hlava za celoživotní mimořádné výsledky ve vědě a výzkumu by letos mohl získat odborník na teorii systémů a automatického řízení Vladimír Kučera. Vládě to doporučila Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Novináře o tom informoval po pátečním zasedání rady její první místopředseda Pavel Baran. "Pan profesor Kučera patří mezi naše špičkové vědce v oblasti aplikovaného výzkumu," uvedl Baran.

Další z místopředsedů rady, odborník na umělou inteligenci Vladimír Mařík, zdůraznil, že sedmasedmdesátiletý Kučera je jedním z nejcitovanějších odborníků v technických vědách.


"Jeho algoritmy se masově používají v celosvětovém měřítku. V automobilovém průmyslu, leteckém průmyslu a dalších. Jsou to doslova průlomové algoritmy," dodal. Mařík také připomněl, že Kučera byl v minulosti ředitelem Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR a děkanem Fakulty elektrotechnické ČVUT.


Podle Maříka si Kučera ocenění plně zaslouží jak svými výkony ve výzkumu a řídící činností, tak lidským přístupem ke spolupracovníkům a žákům, kterých vychoval řadu.


V Ústavu teorie informace a automatizace Kučera pracoval od roku 1970, vedl ho v letech 1990 - 1998. Děkanem Fakulty elektrotechnické ČVUT byl mezi lety 2000 - 2006. Později byl například v čele Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT. V současnosti působí v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT a je emeritním vědeckým pracovníkem Akademie věd.


Youla-Kučerova parametrizace


Významným vědeckým výsledkem Kučery je parametrizace všech regulátorů, které stabilizují danou soustavu, nazvaný Youla-Kuče¬rova parametrizace. Tento výstup podle odborníků umožnil nový přístup k návrhu optimálních a robustních regulačních obvodů.


Během své kariéry Kučera působil v mnoha zahraničních vědeckých institucích - například v Kanadě, ve Spojených státech, ve Švýcarsku, Francii, Austrálii či v Itálii. Byl řešitelem nebo se podílel na řešení desítek výzkumných projektů. Profesorem technické kybernetiky se stal v roce 1996.


Kučera už v minulosti za svůj přínos vědě získal řadu ocenění v Česku i v zahraničí, obdržel také dva čestné doktoráty - na univerzitách v Toulouse a Nancy.


Vladimír Kučera se narodil 27. prosince 1943 v Praze v rodině železničáře. Vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou, obor rádio a televize. Poté absolvoval obor automatizace na Fakultě elektrotechnické ČVUT.


Ceny Česká hlava se udělují od roku 2002. Loňským laureátem byl molekulární imunolog Václav Hořejší. V minulosti cenu získali například egyptolog Miroslav Bárta, chemik Antonín Holý, lékař Pavel Klener, který se zasloužil o zavedení chemoterapie do léčby zhoubných nádorů, nebo zakladatel dětské onkologie Josef Koutecký.


K dalším laureátům patří rostlinný genetik Jaroslav Doležel či odborník na středověkou duchovní kulturu Petr Sommer. S oceněním se pojí částka jeden milion korun.

URL| https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/rada-pro-vyzkum-vyvoj-inovace-oceneni-ceska-hlava-vladimir-kucera_2109031816_piv




2. 9. 2021; freeride.cz

Freeskiing, robotika, urvávání si hlavy. Honza Ferbr dorazil do Tupých Hran

Tupý Hrany a jejich epizoda číslo 29 je tady! Roli hosta přijal Honza Ferbr...


Ahooj... Všichni máte určitě ve svých sluchovodech zafixovaný nezaměnitelný pozdrav Šimby a Króči, kterým nás téměř každý týden vítají ve svým podcastu Tupý Hrany. Dneska jsem si ho s dovolením taky na chvíli vypůjčil. Letní prázdniny to sice pověsily na hřebík, ale naše oblíbená dvojka pořád jeden dál jak dobře namazanej stroj. První zářijový týden se kluci už dokopali k epizodě číslo dvacet devět a nás bude zase enormně zajímat. Středobodem jejich povídání je totiž freeskiing a hlavně vysoce zajímavý host, kterým je lyžník Honza Ferbr...

Není tak samozřejmě žádným tajemstvím že ježdění a lyžování bude v dnešním díle hlavní gró. Všichni tři se společně poohlídnout za víkendovými závody v Jumparku Matylda, kde Honzik nemohl chybět. Lehce se taky vrátíme k jeho účasti na Univerziádě nebo Mistrovství světa juniorů. Dalším tématem bude španělská metropole Madrid, kde studoval a taky lyžoval v místní hale díky Erasmu. Rozhovor se pak možná malinko překvapivě přehoupne k robotice. Jenže když studujete Elektrotechnickou fakultu na ČVUTu, tak to vlastně dává smysl. Přispěvatelé z Patreonu se pak můžou těšit na bonusový materiál v podobě Honzovy záliby urvávání si hlavy na elektromusic festivalech, na paškál přijde i skateboarding a další srandy. Teď už jen nahoď sluchátka a nech se unášet dalším zajímavých životním dobrodružstvím...



2. 9. 2021; ict-nn.com

Memorandum o spolupráci v oblasti přenosu času a frekvence optickou sítí

Sdružení CESNET, Ústav přístrojové techniky AV ČR a Fakulta elektrotechnická ČVUT podepsaly memorandum, ve kterém deklarovaly své odhodlání pokračovat v budování národní optické infrastruktury pro přenos času a frekvence a v jejím zapojení do navazující evropské infrastruktury. Spolupráce je zaměřena na výzkum a vývoj metod pro maximalizaci stability a přesnosti času a frekvence v prostředí optických sítí. Zároveň umožní lepší zapojení do národních i mezinárodních projektů.

Memorandum formalizuje dlouholetou spolupráci národní výzkumné aktivity s názvem CITAF (Czech Infrastructure for Time and Frequency). CITAF má mezinárodní přesah například v porovnávání národních časových stupnic mezi laboratořemi v Praze a Vídni či v nově budované přeshraniční trase do Polska.

"Infrastruktura CITAF je výsledkem dlouholetých společných výzkumných aktivit sdružení CESNET a jeho partnerů. Podepsané memorandum umožní jejich budoucí rozvoj a zapojení dalších institucí do aktivit v této oblasti. Dosahované parametry a potenciál odpovídají nejlepším obdobným aktivitám v jiných zemích a umožňují nám lepší zapojení do mezinárodního výzkumu v oblasti metrologie času a frekvence," uvádí Vladimír Smotlacha z Oddělení technologie síťových aplikací sdružení CESNET.

CESNET poskytuje pro aktivitu CITAF prostředky své optické infrastruktury, zejména vyhrazené pásmo v optických trasách, a své dlouholeté know-how. S ustavením a provozováním přenosů přesného času a ultrastabilní optické frekvence má více než desetiletou zkušenost.

Postupně budovaná evropská síť distribuce času reaguje na potřeby vyvolané technologickým vývojem a na současné trendy, jakými jsou cloud computing, Internet věcí anebo Průmysl 4.0. V budoucnu zajistí například větší přesnost navigačních systémů, uplatní se v astronomii i v zaznamenávání změn klimatu.

TZ

Obrázek: dspace.vutbr.cz

@RadekVyskovsky


Zdroj: NETGURU NETWORK NEWSZdroj: ICT NETWORK NEWS

URL| https://cz.ict-nn.com/memorandum-o-spolupraci-v-oblasti-prenosu-casu-a-frekvence-optickou-siti/




2. 9. 2021; universitas.cz

Technická inteligence ve víru doby: Fakulta elektrotechnická ČVUT slaví 70 let výstavou

Studovat elektrotechniku na samostatné fakultě lze již sedmdesát let. Fakulta elektrotechnická (FEL) se vyčlenila z Fakulty strojní v rámci Českého vysokého učení technického od akademického roku 1950/51 a její existence byla zákonem stvrzena 1. 11. 1951. Od té doby uběhlo sedm desítek let, během nichž elektrotechnika prošla vývojem od nejrychleji rostoucí technické disciplíny počínajícího socialistického průmyslu až do současné digitální éry ve znamení umělé inteligence a robotiky. FEL ČVUT si své výročí připomene výstavou umístěnou před vchodem v ulici Technická v Praze 6 - Dejvicích, kde bude volně ke zhlédnutí od pátku 25. června až do 30. října 2021.


Fotografie z padesátých let s akademiky v talárech při promoci v kostele, alegorický vůz studentů FEL oslavujících Majáles o desetiletí později či záběr ze schůze fakultního výboru Socialistického svazu mládeže z let sedmdesátých dokonale vystihují atmosféru své, občas lehce absurdní doby a roli "technické inteligence”, po které se žádala politická angažovanost. Na celkem osmi venkovních panelech se návštěvník seznámí s výseky historie FEL, během nichž fakulta prosperovala či naopak procházela problematickými dobami.

Jak říká hlavní autorka výstavy Milena Josefovičová z katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT, nejnáročnější byla období nesvobody a zásadního omezení akademických svobod.


Přihlaste si newsletter

"Sem spadají léta padesátá s kádrovými čistkami, se zásadní redukcí vědecko-výzkumné činnosti a v neposlední řadě s materiální nouzí, dále pak normalizace opět s čistkami, státním centralismem, i když s finančně-materiální podporou. Oproti tomu reformní uvolnění a vědecko-technické nadšení šedesátých let umožnily obnovit akademickou svobodu, otevřít se světu a zabývat se nejnovějšími technologiemi,” vysvětluje Josefovičová. Po roce 1989 se vysoké školy zcela změnily – osvobodily se a demokratizovaly, ale také se vystavily mezinárodní konkurenci a srovnávání.

Milena Josefovičová společně s dalším autorem Janem Slámou s využitím dobových fotografií a archivních filmů a videí zasadili vývoj školy a jejích oborů do historického kontextu. Při přípravě výstavy čerpali z osobních svědectví pamětníků a tento proces uchovávání paměti by měl i nadále pokračovat bez ohledu na termín výstavy, protože, jak zdůrazňují, i fakulta jako je FEL ČVUT vychovávající elektrotechniky a informatiky potřebuje svoje dějiny pro budování svého sebevědomí a hrdosti.

Po roce 1989 musela FEL čelit situacím, kdy se z ní vyčlenily celé obory a vznikly nové fakulty - FD, FBMI, FIT či CIIRC. "Pokaždé to představovalo výzvu, ve které FEL a její lidé prokázali "silnou DNA”, obstáli ve zkouškách a ve výsledku z nich vyšli silnější než předtím,” říká Petr Páta, děkan FEL, který výstavu chápe jako poctu všem lidem, ať už učitelům či studentům, kteří fakultou za sedmdesát let prošli a přispěli k jejímu intelektuálnímu výkonu a tradici. Současná Fakulta elektrotechnická je moderní a úspěšná vysoká škola ve svazku ČVUT, která soustředěně pracuje na posílení svého postavení z hlediska vědeckého výkonu nejlepší elektrotechnické a informatické fakulty v ČR.

Rektor Vojtěch Petráček dodává: "Fakulta elektrotechnická vždy byla pevným základem ČVUT. FEL je a bude důležitou součástí naší nejstarší technické univerzity."

Výstava, která bude v identické podobě k vidění rovněž v prostorách ČVUT na Karlově náměstí, je určena nejen bývalým a stávajícím zaměstnancům a studentům Fakulty elektrotechnické ČVUT, ale také všem zájemcům o elektrotechniku a informatiku.



2. 9. 2021; Letectví+kosmonautika

Evropský projekt výzkumu kosmického záření pokračuje

CENTRUM VÝZKUMU KOSMICKÉHO ZÁŘENÍ A RADIAČNÍCH JEVŮ V ATMOSFÉŘE CRREAT SE OD PROSINCE 2016 ZABÝVÁ NEZODPOVĚZENÝMI OTÁZKAMI DETEKCE A DOZIMETRIE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ JAK KOSMICKÉHO, TAK POZEMSKÉHO PŮVODU: VÝSKYTEM ZÁŘENÍ SPOJENÉHO S BLESKY, UPŘESNĚNÍM PŮVODU BLESKŮ A VZTAHU OBLAČNOSTI K INTENZITĚ KOSMICKÉHO ZÁŘENÍ, VLIVEM IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ NA KOMUNIKAČNÍ A NAVIGAČNÍ SYSTÉMY I LIDSKÉHO ZDRAVÍ.


CRREAT je mezinárodním projektem, vedeným řežským Ústavem jaderné fyziky Akademie věd ČR - přesněji řečeno pracovníky jeho oddělení dozimetrie záření, sídlícího na pražské Bulovce - s partnerskými týmy z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Projekt tak sdružuje odborníky na dozimetrii ionizujícího záření, ionizační jevy v atmosféře a nízkoenergetické kosmické záření, atmosférické fyziky, meteorology i odborníky na zpracování signálu, telemetrii a satelitní navigaci. CRREAT je podpořen Evropskými strukturálními a investičními fondy prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Projekt se zaměřuje na sledování a měření zmíněných jevů v různých nadmořských výškách, na zemi, v atmosféře i na oběžné dráze pomocí družic, letadel, bezpilotních prostředků (stratosférických meteorologických balonů a dronů, včetně bezpilotního vrtulníku, na kterém začíná měřit letos), speciálně vybavených automobilů i pozemních stanic na vrcholech hor. Výsledky projektu přispějí ke zlepšení přesnosti dozimetrie nejen posádek kosmických lodí, ale i posádek a cestujících dopravních letadel a následně bezpečnosti letecké dopravy, spolehlivosti globálních navigačních systémů, modelů takzvaného kosmického počasí, modelů šíření signálů v atmosféře a hlubšímu pochopení radiačních atmosférických jevů. Zároveň umožní řešit radiační bezpečnost supersonických dopravních letadel nových generací a jejich odolnost vůči bleskům. Pozemní měření


Na vrcholu Milešovky, tedy v jednom z míst s největším výskytem bouřek u nás, byl uveden do provozu arménský částicový detektor SEVAN a s přispěním arménských spolupracovníků projektu CRREAT byl loni propojen do mezinárodní sítě ADEI (Advanced Data Extraction Infrastructure), webového systému pro správu časových řad. SEVAN zachycuje částice kosmického záření i jimi při reakcích uvolněné fotony (záření gama). Další SEVAN, instalovaný v observatoři na slovenském Lomnickém štítě, je v rámci projektu CRREAT využíván rovněž.

V observatořích na Lomnickém štítě, Milešovce a Poledníku nepřetržitě měří kosmické záření tři gama spektrometry RT-51 s krystalem NaI (Tl). Další RT-51 byly odeslány do japonské Kanazawy, aby tam měřily procesy při zimních bouřkách, uvažuje se rovněž o francouzské Korsice. Gama spektrometry typu GROWTH jsou připraveny k umístění na vysokohorské observatoře na Musale v Bulharsku, Zugspitze v Německu a Jungfraujoch ve Švýcarsku.

Elektromagnetické signály při bouřkách jsou na Milešovce zkoumány i širokopásmovými anténami SLAVIA (Shielded Loop Antenna with Versatile Integrated Amplifi er), nainstalované již zmíněným Ústavem fyziky atmosféry. Ten tam loni na podzim nainstaloval rovněž meteorologický radar X-band, jehož data poskytnou projektu CRREAT prostorovou a vertikální strukturu bouřek i jejich pohyb a vývoj až do 60 km od Milešovky. Na hoře najdete i přístroje, jako jsou mrakoměr či disdrometr (k měření deště a krupobití). Další dvojice antén SLAVIA byla loni instalována na observatořích Ústavu fyziky atmosféry v Dlouhé Louce a Kopistech i na střední škole v Krupce. Spolu s anténami na Milešovce vytvoří čtyřúhelník o délce strany 11-22 km, která umožní již letos v létě lokalizaci jevů probíhajících v bouřkových oblacích během bleskových výbojů. Čtyři antény SLAVIA pro projekt CRREAT byly nainstalovány v zahraničí. Pokračují rovněž analýzy složení hydrometeorů v bouřkových oblacích pomocí oblačného radaru. Naopak na Fakultě elektrotechnické ČVUT byl vyvinut VHF interferometr pro studium procesů tvorby blesků v mracích, který během bouřkové sezóny zaznamenal kolem stovky událostí ročně. Rovněž byla rozšířena laboratoř environmentální elektrotechniky o generátor bleskového proudu, sloužící ke kalibraci detektorů blesku, studium radiace generované bleskovým výbojem a provádění testů souvisejících s elektromagnetickou kompatibilitou.


Automobily a drony


Protože se bouřky nepřeženou vždy tam, kde je nastálo umístěna měřicí aparatura, tým CRREAT je stíhá i třemi automobily vybavenými speciálními přístroji. Měření ve spodní části bouřkových mračen je příliš nebezpečné pro pilotovaná letadla a zároveň příliš daleko od země pro pozemní přístroje. CRREAT proto již koncem roku 2018 zakoupil elektrický bezpilotní dvoumotorový vrtulník Velos s dvoumetrovým průměrem nosného rotoru, jenž může létat za silného větru (a v budoucnu po úpravách zřejmě i za silného deště). Je schopen až hodinového provozu a dopravy jednoho kilogramu přístrojů do čtyřkilometrové výšky. Od roku 2019 proto probíhá výcvik pilotů Velosu i dronu DJI F450, který má CRREAT rovněž k dispozici pro měření. V České republice jsou však lety dronů i bezpilotních vrtulníků ve výškách nad 300 m přípustné pouze v letištních zónách (ATZ/CTR) nebo vymezeném vojenském vzdušném prostoru, o jejichž využití projekt CRREAT jedná s Úřadem pro civilní letectví a Armádou České republiky. Mezi přístroji, jejichž vynesení vrtulníkem připadá v úvahu, jsou iontometr (Gerdienova trubice), gama spektrometr založený na scintilátoru a detektor neutronů/nabitých částic.

CRREAT nyní rozšiřuje typ detekovaného záření zlepšením účinnosti detekce neutronů a vysokoenergetického gama záření vývojem nových detektorů. Příkladem jsou detektory PiTED na bázi plastového scintilátoru EJ-276 společnosti Eljen Technology a Airdos-C se scintilačním anorganickým krystalem. Hlavní výhodou nového detektoru PiTED je jeho citlivost na neutrony a schopnost rozlišování mezi zářením s nízkým a vysokým lineárním přenosem energie (tedy například fotony a neutrony). Obě vlastnosti jsou důležité pro výpočet dávkového ekvivalentu ve smíšených radiačních polích, zejména na palubě letadel, kde k němu výrazně přispívají již zmíněné neutrony.


Na palubách letadel a v gondolách balonů Ve spolupráci s Českými aeroliniemi a společností SmartWings probíhají dlouhodobá měření detektory Liulin a Airdos při běžném provozu dopravních letadel. Počet letů byl ale v posledním roce těžce postižen koronavirovou pandemií. Specialitou jsou pak výzkumné lety REFLECT na palubě menšího obchodního letadla splečnosti ABS Jets typu Embraer Legacy. První z nich, do té doby světově nejrozsáhlejší experiment svého druhu, proběhl koncem roku 2017 a srovnával v letové hladině zhruba 12 km nad zemí několik desítek metod a přístrojů s celkovou hmotností kolem 250 kg, používaných k měření kosmického záření. Výsledky experimentu, na němž se podíleli vědci z členských organizací sdružení EURADOS (European Radiation Dosimetry Group) devíti zemí, slouží k vývoji přesnějšího standardizovaného dozimetru, určeného na paluby komerčních letadel. Druhý, loňský let se zaměřil na měření neutronové složky radiačního pole takzvanými bublinovými detektory, zařízeními TEPC Hawk a Pandora, a rovněž na srovnávací analýzu s daty z projektu openradiation. org: jde o původně francouzský projekt monitoringu radiace v životním prostředí se zapojením veřejnosti, dnes již s mezinárodním dosahem. Spolupráce projektu CRREAT s aktivisty "občanské" (otevřené) vědy ale probíhá i u balonových letů, účinně se do ní také zapojili žáci základních škol z Letohradu a Žamberku. Lety meteorologických balonů Fík s experimentálním vybavením do stratosféry pokračovaly loni Fíkem 6, zdokonaleny byly také aplikace IoT pro sledování stratosférických balonů. Série balonových experimentů umožnila měřit výškový profil radiačního záření až do výšky 30 km, studovat dostupnost rádiových sítí IoT a vykonávat další atmosférické experimenty. Kosmické aktivity


Zatímco dříve používalo oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky zejména pasivní detektory, projekt CRREAT mu umožnil začít ve větší míře pracovat i s aktivními detektory, zaznamenávajícími i časový průběh událostí. Jedním z cílů je i přizpůsobení současných detekčních technologií vesmírným aplikacím, tedy provozu v mimořádně náročném prostředí či při omezeném napájení.

Jedno z vyvinutých zařízení, detektor SpaceDOS, je určeno k detekci částic kosmického záření a odhadu obdržené radiační dávky na palubách satelitů. Navazuje na bulharskou technologii původně používanou na kosmické stanici Mir, kterou vědci z oddělení dozimetrie záření pro svou činnost využívali a zdokonalili. V roce 2019 putoval jeden ze SpaceDOSů do vesmíru na nanosatelitu Sokrat-R. Příjem dat z něj byl prvním úkolem nového radioteleskopu Talíř 01, uvedeného do provozu loni v září na Svákovské hvězdárně u Soběslavi, přičemž dozimetr byl také představen v části Vesmírné výstavy (Cosmos Discovery), věnované českému kosmickému programu, na Výstavišti v pražských Holešovicích. V projektu CRREAT byla v loňském roce analyzována ve srovnání s pasivními detektory data měřená dozimetrem SpaceDOS na palubě Mezinárodní kosmické stanice ISS od září 2019 do února 2020. V příštích létech jsou v projektu CRREAT plánovány lety dalších detektorů na ISS.

Pro návratový satelit BION-M2 vyvíjí Ústav jaderné fyziky v rámci projektu CRREAT přístroje schopné měřit časově rozlišená spektra lineárního přenosu energie (LPE), absorbovanou dávku a ekvivalenty přijaté dávky během mise na podporu palubních biologických experimentů. V první polovině letošního roku pak byla dokončena montáž LPE spektrometru, který byl v červnu otestován na již zmíněném japonském urychlovači HIMAC.

Experiment Matroshka III (MTR-III), na němž spolupracují vědci z oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky, má být zahájen letos. Cílem MTR-III je rozšířit měření experimentů MTR-1 a 2 na palubě kosmické stanice ISS. Experiment probíhá na fantomu lidského těla, vybaveném detektory ionizujícího záření. Ústav jaderné fyziky odpovídá za pasivní detektory (termoluminiscenční detektory a detektory s leptáním) a dva aktivní pixelové detektory Minipix. Mezi loňské hlavní aktivity patřilo i zpracování a analýzy provozu simultánního měření GPS přijímače a dozimetru s křemíkovou diodou na nestabilizovaném satelitu CubeSat Lucky-7, výsledky byly porovnány s měřeními velkých vesmírných misí využívajících profesionální detektory i s radiačními modely NASA a ESA. Kosmické experimenty umožňují týmu CRREAT lépe porozumět radiační ochraně elektroniky pikosatelitů založené na součástkách COTS a společně s laboratorními testy odhadnout její životnost.

Na dalším kosmickém experimentu spolupracují v rámci projektu CRREAT vědci z Ústavu fyziky atmosféry, kteří vyvinuli širokopásmový vysokofrekvenční analyzátor IME-HF (Instrument de Mesure du champ Electrique Haute Frequency) pro mikrosatelit TARANIS (Tool for Analysis of RAdiation from light NIng and Sprites) francouzské vesmírné agentury CNES. Satelit měla loni v listopadu vynést raketa Vega na synchronní polární oběžnou dráhu do výšky 700 km nad Zemí. Sonda TARANIS nesla šest vědeckých přístrojů určených ke studiu elektromagnetického záření od velmi nízkých frekvencí až do 37 MHz, optického záření, rentgenových paprsků (s cílem studovat gama záblesky v atmosféře Země) a energetických elektronů. Bohužel se družice TARANIS po selhání posledního stupně rakety VEGA nedostala na svou oběžnou dráhu.


Vývoj a testování detektorů záření


Jak jsme již uvedli, důležitou součástí projektu CRREAT je aplikace a vývoj detektorů záření. Detektory jsou kalibrovány na urychlovačích částic, jako jsou řežský cyklotron U-120M nebo urychlovač těžkých iontů HIMAC v Japonsku. Některé jevy, jako jsou vybrané fáze blesků, lze dobře studovat i na umělých generátorech vysokonapěťových a silnoproudých impulsů, které tak mohou sloužit jako testovací prostředí pro vývoj a kalibraci detektorů pro krátkodobé radiační události tohoto typu. Loni takto byly na generátoru pražského ČVUT s maximální hodnotou až 250 kA při 100 kV pro generování přímého i nepřímého bleskového proudu a na vysokonapěťovém generátoru brněnského VUT použity jak pasivní termoluminiscenční (TLD) a bublinové detektory, tak aktivní detektor Airdos. Při některých výbojích byla zjištěna přítomnost neutronů.


Hlavní odpovědi jsou před námi


Projekt své aktivity pravidelně diskutuje s mezinárodní vědeckou komunitou v rámci sdružení EURADOS, přesněji jeho pracovní skupiny WG11 Pole vysokoenergetického záření. Mnohé z již zmíněných aktivit probíhají právě ve spolupráci s ní: postupná instalace gama spektrometrů CRREAT na vysokohorských observatořích, srovnávací měření kosmického záření na palubách letadel či v generátorech vysokonapěťových a silnoproudých elektrických im pulsů. Může tedy za blesky ionizace vzduchu vyvolaná vysokoenergetickými částicemi přilétajícími z vesmíru? Jak vysokou dávku záření může člověk dostat na zemi nebo v letadle během bouřky? Konečnou odpověď na tyto a další otázky sice ještě nemáme, díky projektu CRREAT jsme se jim ale v uplynulých létech zase o něco přiblížili.


SEP (Solar Energetic Particles): energetické částice ze Slunce SGE (Solar Gamma Ray Events): projevy gama záření ze Slunce SNE (Solar Neutron Events): projevy neutronů ze Slunce GRB (Gamma Ray Bursts): záblesky zdrojů záření gama GCR (Galactic Cosmic Rays): galaktické kosmické záření TGF (Terrestrial Gamma-Ray Flashes): záblesky gama záření v pozemské atmosféře TNF (Terrestrial Neutron Flashes): záblesky neutronového záření v pozemské atmosféře RREA (Relativistic Runaway Electron Avalanches): laviny únikových relativistických elektronů


Foto: Měření radiačních jevů v projektu CRREAT

FOTO ÚSTAV JADERNÉ FYZIKY, ÚSTAV FYZIKY ATMOSFÉRY AV ČR


Foto: Vypouštění jednoho z balonů Fík, vpravo fotografie z balonu Fík1 ze stratosféry, z výšky zhruba 30 km nad Zemí

Foto: Dozimetr AIRDOS určený k měření na palubách letadel

Foto: K měření i výcviku pilotů bezpilotního vrtulníku Velos slouží také dron DJI F450

Foto: Část výbavy projektu CRREAT na MIlešovce včetně antény SLAVIA

Foto: Česká část aparatury družice Sokrat-R: nahoře vzadu detektor SpaceDOS

Foto: Bezpilotní Velos je schopen provozu ve výšce až 4 km

Foto: Cloud profiler měří srážkové oblaky na Milešovce



2. 9. 2021; allforpower.cz

Teplárenství na cestě k dekarbonizaci

V Česku stále přes 300 tisíc domácností využívá uhlí pro lokální vytápění. Čtyři z deseti českých domácností jsou pak vytápěny ze systému zásobování teplem, přičemž 60% tepla je vyrobeno na bázi uhlí. Studie připravená týmem Fakulty elektrotechnické ČVUT v rámci projektu Climate Investment Capacity ukazuje cestu postupného přechodu k ekologickým řešením, včetně dočasného využití zemního plynu. Jde o první scénář realistické dekarbonizace teplárenství ve střední Evropě. Domácnosti ve střední a východní Evropě jsou typicky závislé na uhlí a plynu v teplárenství a mezinárodní výzkumné týmy problém doposud patřičně neřešily. Studie ukazuje, že bude potřeba do roku 2030 investovat do teplárenství přes 98 miliard korun, zemní plyn může být ale vzhledem k cíli klimatické neutrality pouze přechodným palivem.


Česká republika nestanovila jasné cíle v oblasti klimatu pro teplárenství a dosud nemá speciální strategii pro nízkouhlíkovou transformaci odvětví. Jedním z hlavních podkladových materiálů tak je doporučení Uhelné komise o postupném ukončení těžby a spalování uhlí v České republice. V prosinci 2020 Komise doporučila postupné ukončení využívání uhlí do roku 2038, avšak tento termín Vláda ČR dosud neschválila. Ke skutečnému vyřazení spalování uhlí v sektoru vytápění může dojít z mnoha důvodů dříve než k tomuto datu. Mezi tyto důvody patří celkové hospodářské a politické prostředí související s dlouhodobými cíli EU v oblasti dekarbonizace, dostupnost a rostoucí náklady na kapitál s postupným upřednostňováním nízkouhlíkových technologií, pokles objemu bezplatných povolenek pro sektor vytápění a rostoucí cena emisních povolenek v důsledku revize právních předpisů v rámci systému emisního obchodování v Evropské unii (EU ETS).


Investiční potřeba pro nízkouhlíkovou transformaci sektoru teplárenství

V první řadě je vhodné, aby byly investice do transformace v sektoru teplárenství v souladu s tzv. taxonomií udržitelných činností EU. Taxonomie je klasifikační systém, který umožňuje zjistit, zda je investice v souladu s dlouhodobými plány a závazky Evropské unie v oblasti udržitelného rozvoje a klimatu. Taxonomie je součástí Akčního plánu Evropské komise pro financování udržitelného růstu a jejím cílem je podporovat trend udržitelných investic a snížit riziko "greenwashingu" 1. Nesoulad investic s taxonomií může v blízké budoucnosti způsobit řadu výzev pro provoz zařízení. Může to například vést k nižšímu přístupu ke kapitálu nebo k vyšším nákladům na kapitál poskytovaný finančními institucemi, jako jsou fondy EU, a tím také omezit konkurenceschopnost těchto zařízení.

Nízkouhlíková transformace však není vždy přímá a použití taxonomie udržitelných činností v EU vytváří určitou nejistotu. Ekonomické činnosti, které jsou neslučitelné konceptem klimatické neutrality a kde existují technologické alternativy, nejsou v souladu s taxonomií. Touto aktivitou je například spalování uhlí pro výrobu tepla. Taxonomie však uznává, že přechod na uhlíkovou neutralitu není vždy přímočarý, tj. není technologicky a ekonomicky proveditelný v krátké době, a tak taxonomie dočasně umožňuje některé přechodné činnosti, které dosud nejsou v souladu s klimatickou neutralitou. U sektoru vytápění se to týká především spalování zemního plynu. Pro tato odvětví stanoví taxonomie mezní hodnoty indikátorů, které určují, zda lze takovou činnost považovat za udržitelnou. Finální podoba těchto hodnot pro jednotlivé sektory se v době psaní tohoto článku stále připravuje, což vytváří určitou nejistotu v investičních rozhodnutích teplárenských společností.

V případě České republiky je transformace tepláren na spalování zemního plynu identifikována jako přechodné řešení. Jak dokládá níže uvedená argumentace pro různé kategorie instalací, sektor teplárenství nemá mnoho okamžitých alternativ na straně dodávky tepla. Je potřeba zdůraznit, že změny na straně nabídky (výroba tepla) musí být spojeny se změnami v poptávce po teple, tj. u konečných spotřebitelů. Transformace výrobní základny pro dodávky tepla musí odrážet prioritizaci zvyšování energetické účinnosti ze strany spotřebitelů (a tedy očekávaný pokles spotřeby tepla a změnu profilu spotřeby tepla v průběhu roku). Plány na transformaci výroby tepla musí zároveň zohlednit očekávaný rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) (solární kolektory, fotovoltaické elektrárny, tepelná čerpadla) spolu s akumulací tepla a navrhnout celý vývoj systémů dodávky tepla tak, aby umožňovaly postupnou integraci decentralizovaných zdrojů tepla založených na obnovitelných zdrojích. Rozvoj těchto řešení je dlouhodobým úkolem a sektor teplárenství tak bude hledat krátko a střednědobá řešení, která poskytnou čas na rozvoj vhodného mixu nízkouhlíkových technologií jak na straně poptávky, tak na straně nabídky.

Ačkoli využití zemního plynu přináší okamžité snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s uhlím, nesmí v současném technologickém prostředí představovat trvalé řešení, které by bránilo dosažení dlouhodobých cílů EU v oblasti dekarbonizace (ve smyslu "taxonomie" EU, Nařízení EU 2020/852 a obecného přechodu na klimatickou neutralitu), proto budou muset být tato zařízení v nadcházejících desetiletích doplněna buď "ozeleněním" plynu, nebo nahrazena jinými technologiemi. Ačkoli "ozelenění" plynu může být důležitým prvkem budoucí trajektorie dekarbonizace, není v současné době jasně ukotveno technologicky, ekonomicky ani politicky.

V kategorii tepláren nad 300 MWt je prakticky možné uvažovat pouze o jejich rekonstrukci umožňující spalování zemního plynu. Zdá se, že v současnosti není alternativa, jak tyto teplárny zrekonstruovat tak, aby emitovaly méně emisí skleníkových plynů. I když je také teoreticky možné transformovat tato zařízení na spalování a spoluspalování biomasy, je to v praxi obtížně proveditelné kvůli potřebě obstarat, přepravovat a skladovat velké množství udržitelné biomasy, které vyváží dosažené snížení emisí. Z těchto důvodů teplárenské společnosti neplánují stavět nová zařízení v této velikostní kategorii. To samé pak platí pro využití dalších paliv (například energetického využití komunálního odpadu).

V kategorii tepláren mezi 50 MWt a 300 MWt je v současnosti technologicky a ekonomicky možné uvažovat pouze o modernizaci zařízení na spalování zemního plynu nebo hybridní řešení na spalování zemního plynu a biomasy. Rekonstruovat nebo postavit zařízení využívající biomasu jako výhradní palivo není možné ze stejných důvodů, které byly diskutovány výše. Analyzovali jsme také možnost zařízení v této velikostní kategorii na bázi energetického využití komunálního odpadu a alternativních pevných paliv. Tato zařízení pravděpodobně nedosáhnou vyššího výkonu než 50 MWt kvůli povaze paliva, jeho omezené dostupnosti a velkým dovozním vzdálenostem, a proto nemohou být alternativou v této kategorii.

U zařízení pod 50 MWt je výběr paliv flexibilnější, ale stále poněkud omezený. Tato kategorie v současnosti zahrnuje převážně zařízení do 20 MWt, na která se nevztahuje systém EU ETS, a proto jsou mimo definici sektoru vytápění pro účely analýzy investiční potřeby. Tato zařízení však často prošla rekonstrukcí nebo modernizací, a tedy realizovala do určité míry svůj dekarbonizační potenciál. U nových zařízení v této kategorii je možné vedle zemního plynu a / nebo biomasy uvažovat i o zařízeních založených na energetickém využití komunálního odpadu a alternativních pevných palivech. Poslední dvě technologická řešení však nejsou vždy proveditelná, protože potřebují odpovídající spolehlivý přísun odpadu nebo alternativních paliv, který je specifický pro dané místo. Rovněž není možné rekonstruovat stávající zařízení tak, aby v nich bylo možné používat tato paliva, proto se v této kategorii předpokládají pouze nová zařízení.

Na základě těchto vymezení je pravděpodobné, že transformace teplárenství bude v krátkodobém až střednědobém horizontu realizována zejména prostřednictvím nahrazení uhlí zemním plynem a částečně také biomasou a odpadem (spolu s očekávaným rozvojem obnovitelných zdrojů energie). Na základě těchto závěrů jsme vytvořili dva scénáře, optimistický a konzervativní, pro odhad investičních nákladů transformace teplárenství do roku 2030. Do scénářů byla zahrnuta pouze zařízení nad 20 MWt. Optimistický scénář identifikuje odhad nejnižších nákladů, zatímco konzervativní scénář počítá s vyšší úrovní nákladů.

Podle optimistického scénáře je celková požadovaná investice v období 2021–2030 odhadnuta na 98,3 miliardy Kč a v konzervativním scénáři na 107,2 miliardy Kč (v nominálních cenách daného roku). Obrázek I představuje rozdělení investiční potřeby podle typu a velikosti zařízení. Je vidět, že většinu investičních potřeb představují instalace do 50 MWt. Největší objem investic bude potřeba pro výstavbu nových kogeneračních jednotek a rekonstrukci stávajících kogeneračních jednotek. Celkově se předpokládá, že zhruba dvě třetiny současné výroby dodávaného tepla z uhlí budou zajištěny rekonstrukcemi nebo novými zdroji na zemní plyn, zhruba pětina uhlí bude nahrazena biomasou, zhruba 13 % dodávaného tepla z uhlí bude nahrazeno novými zdroji založenými na energetickém využití komunálního odpadu a alternativních pevných paliv.

Předpokládáme, že Investice budou provedeny postupně. Do roku 2025 budou realizovány projekty, které byly připraveny již před rokem 2020. Některé z nich nemusí přímo odpovídat potřebám uhlíkové neutrality, protože jsou zaměřeny na zařízení na konci své životnosti. Mezi lety 2025 a 2030 proběhne hlavní část požadované rekonstrukce pokrývající cca. 70-80 % výrobní základny. Od roku 2030 do roku 2035 bude rekonstruována poslední část cca. 10–15 % výrobní základny a vyřazena poslední zařízení spalující uhlí.


Současné investice do nízkouhlíkové transformace sektoru teplárenství

Abychom pochopili, jak si Česká republika vede na cestě při plnění svých investičních potřeb v oblasti energetické tranzice, konkrétně v sektoru teplárenství, sledovali jsme také současné toky těchto investic. V letech 2014–2019 bylo do opatření na snižování emisí skleníkových plynů v sektoru teplárenství investováno celkem 33,1 miliardy Kč. Nejvyšší objem byl investován v roce 2014 (Obr. II), zejména díky Národnímu investičnímu plánu (NIP). V letech 2016–2018 dosahovaly tyto investice cca. 3 miliardy Kč/rok.

Obrázek 2 rozděluje investice do tří skupin: investice v souladu s taxonomii EU, přechodné investice a investice, které nejsou v souladu s taxonomií EU. První kategorie zahrnuje investice do výroby tepla z obnovitelných zdrojů energie a investice do energetické účinnosti rozvodů tepla. Druhá kategorie zahrnuje investice do spalování zemního plynu. Třetí kategorie zahrnuje investice snižující emise uhelných zařízení.

V období 2014-2019 tak 21,9 miliard korun, resp. dvě třetiny investic, tvořily investice, které vedly ke snížení emisí v zařízeních spalujících uhlí bez výměny paliva. Z tohoto důvodu tyto investice nelze považovat za investice v souladu s taxonomii. Vzhledem k tomu, že k této investici došlo poměrně nedávno, bude muset být amortizována před koncem své typické 20leté životnosti. To bude vyžadovat přijetí opatření ze strany státu, pokud jde o účetní pravidla, a umožnění například urychleného odpisu investice, aby tento problém nezabránil transformaci těchto zdrojů. Struktura investičních toků s vyšším podílem těch, které nejsou v souladu s taxonomii, odráží skutečnost, že dotační programy v té době podporovaly snížení, nikoli eliminaci emisí.

Obrázek 2 však také ukazuje, že tato kategorie investic v průběhu času klesala. V letech 2018 a 2019 představovaly investice v souladu s taxonomií včetně přechodných investic 75 % a 66 % celkového objemu. Z objemu investic v souladu taxonomii v období 2014–2019 pak směřovalo 40 %, tj. 4,48 miliardy Kč, na snížení ztrát při distribuci tepla. Dalších 39 % (tedy 4,38 miliardy Kč) investic v souladu s taxonomii představovaly přechodné investice do nových zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny spalováním zemního plynu. Zbývající 2,37 miliardy Kč, neboli 21 % objemu investic v souladu s taxonomii, představovaly také přechodné investice do modernizace a rekonstrukce stávajících uhelných zařízení, které umožní spalovat zemní plyn a / nebo biomasu.

Ve sledovaném období bylo 80 % kapitálových výdajů financováno ze soukromých zdrojů (vlastní zdroje a komerční půjčky). Tyto investice však byly ve většině případů podpořeny, respektive iniciovány díky existenci veřejných politik a programů. Jednalo se o již zmiňovaný NIP jako součást EU ETS a poté o konkrétní grantová schémata nabízená operačními programy (OP) Evropského fondu pro regionální rozvoj a Kohézním fondem, včetně OP "Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost" (OP PIK) dříve OP "Podnikání a inovace" (OPPI) a OP "Životní prostředí" (OPŽP) implementující fondy EU.

Roli veřejných financí tak dokazuje i dynamika investic v období 2014–2019. Granty pokrývaly 17 % z celkového objemu investic, s rostoucím podílem v průběhu času, až na 35 % z objemu investic podporovaných OP. Nižší objemy investic v letech 2016–2017 jsou způsobeny pozdním zahájením OP PIK financovaného z fondů EU v rámci víceletého finančního rámce EU 2014–2020. Na rozdíl od grantových schémat zdroje z NIP a EU ETS nejsou přímo zahrnuty v investičních tocích: kdykoli teplárny realizovaly investice ze svých vlastních zdrojů, bylo to na základě a v hodnotě volně poskytovaných emisních povolenek.

V příštím desetiletí se očekává, že největší roli při podpoře investic bude hrát Modernizační fond, který alokuje cca. 40 miliard Kč na podporu českého teplárenství. Druhým zdrojem financování je Facilita na podporu oživení a odolnosti, která má podporovat modernizaci rozvodných sítí tepla. A konečně se očekává provozní podpora kombinované výroby tepla a elektřiny. Úroveň podpory investic bude velmi důležitá pro to, aby se transformace teplárenství co nejméně promítla do ceny tepla pro konečného zákazníka.


Doporučení pro další transformaci teplárenství

Na základě dvou případových studií (CEnergy a Teplárna Písek) jsme dále připravili set doporučení pro další transformaci teplárenství.

Diverzifikace a flexibilita paliva jsou klíčem k optimalizaci provozu teplárny a snížení jejích nákladů. Diverzifikace rovněž umožňuje snížit citlivost tepláren na vnější faktory, jako jsou fluktuace cen paliva, ceny emisních povolenek a změny v regulačním prostředí. I z těchto důvodů také finanční instituce preferují financování nízkouhlíkových technologií oproti fosilním palivům (a zejména uhlí).

Přechod na zemní plyn je krátkodobou technologickou alternativou, která může umožnit snížení emisí relativně nákladově efektivním a časově přijatelným způsobem. Úroveň snížení emisí je však pouze 40–50 %, není to tedy cesta k dosažení uhlíkové neutrality. V budoucnu bude nutné zařízení dále modernizovat, aby umožňovala využít "ozeleněný plyn" nebo jiné zdroje energie s nižším obsahem uhlíku. V krátkodobém horizontu může pomoci dosáhnout větší flexibility a schopnosti poskytovat podpůrné služby.

Biomasa může plně nahradit uhlí pouze v malých zařízeních, pro velká zařízení musí být zajištěna dlouhodobá dodávka udržitelné biomasy, což je náročné. Řešení poptávky po teple ve velkých městských oblastech by vyžadovalo velké množství biomasy, které je zřídka možné získávat lokálním, udržitelným způsobem. Omezený potenciál mají také další obnovitelné zdroje, například teplo z bioplynu.

Energetické využití odpadu je řešení menšího rozsahu, které může zajistit udržitelné a spolehlivé zásobování energií a současně uspokojit potřeby udržitelného nakládání s odpady. Realizace tohoto přístupu však může být provedena pouze dohodou a spoluprací s okolními obcemi, pro které bude tato koncepce součástí jejich strategie nakládání s odpady. Situaci mohou komplikovat protichůdné zájmy.

Plynové turbíny a systémy akumulace energie pomocí baterií mohou výrazně zlepšit flexibilitu energetických systémů. Technologie, které umožňují regulaci dodávky elektrické energie v krátké době, významně přispívají ke spolehlivosti výroby a dodávky elektřiny a tepla.

Dalším způsobem, jak zajistit flexibilitu systému, je poskytovat energetické služby zákazníkům. Kdykoli dojde k rekonstrukci teplárny, je žádoucí vzít v úvahu budoucí vývoj poptávky a nabídky tepla. Dále je vhodné pracovat na snižování požadavků během špičky, aby se předešlo potřebě řešit tyto situace pomocí dodatečných dodávek a / nebo skladováním energie.

Rekonstrukce rozvodů tepla je dalším významným investičním opatřením, zejména do oprav a rekonstrukcí parních rozvodů. Přechod na rozvody s nižší teplotou média může významně snížit tepelné ztráty. Potřebu páry pro některé technologie je možné v některých případech nahradit parními vyvíječi přímo u odběratelů namísto neekonomické dopravy páry do vzdálenějších míst soustavy.

Případové studie ukazují, že investice do rozsáhlé rekonstrukce jak výroby tepla, tak tepelných sítí jsou vysoké a bude je potřeba realizovat v krátkém časovém rámci. Naše případové studie dále ukazují, že pro řešení transformace teplárenství bude vhodně nastavená investiční, resp. provozní podpora těchto investic klíčová.

Jaroslav Knápek, Michaela Valentová et al., Fakulta elektrotechnická, ČVUT v Praze

Celá studie je ke stažení zde:

https://ekonom.feld.cvut.cz/cs/katedra/lide/valenmi7/cic2030/reports/ipp-teplarenstvi-reportfinal.pdf

Studie byla zpracována v rámci projektu Climate Investment Capacity podpořeného v rámci Evropské iniciativy v oblasti klimatu (EUKI – www.euki.de ) německého Spolkového ministerstva životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti (BMU).

1 Označení "udržitelné" pro aktivity, které ve skutečnosti udržitelné nejsou.


URL| https://allforpower.cz/uhelna-energetika/teplarenstvi-na-ceste-k-dekarbonizaci-463




1. 9. 2021; vseoprumyslu.cz

PODCAST #39: Tadeáš Salaba – Za nezájmem o technické obory může být i upadající technický vzor v rodině

Tadeáš Salaba je spjatý s FEL ČVUT a duchovní otec projektů zaměřených na energetickou či technologickou gramotnost. Nejen o těchto tématech je dnešní epizoda podcastu Vše o průmyslu.


Na úvod bych se rád zeptal, co pro Vás znamená pojem technologická gramotnost?

Už jste to trochu nastínil, jedná se o projekt, který vzniká na půdě FEI ČVUT a klade si za cíl edukovat mladistvé, zejména studenty ZŠ a SŠ, v oboru moderních technologií a v technologiích, které už nejsou tabu, ale jde o reálně používané technologie, které se už aktuálně nevyvíjí. Věřím tomu, že studenti i široká veřejnost s nimi dennodenně přichází do kontaktu a v budoucnu už budou pouze růst.

Takže kdybych řekl, že jsem technologicky gramotný, co by to znamenalo? Že znám pojmy, dokážu si představit pracovat v praxi s novými nástroji?

Rozdělil bych to do několika rovin. Jedna rovina je taková, že vím, co to znamená, vím, co si dokážu představit. To je jeden z cílů, které si klademe. Druhou rovinou je snaha přiblížit význam a rozsah technologií a snaha motivovat studenty do života či kariéry.

Dříve než se dostaneme k samotnému projektu, on nevznikl náhodou. Vy už sedm let provozujete jinou platformu, která se soustřeďuje na energetickou gramotnost. Můžete přiblížit, o co šlo, a nějak nastínit, kam bude směřovat technologická gramotnost?

V roce 2014 jsme já a skupina podobných nadšenců absolvovali FEI ČVUT. Studovali jsme obor Elektrotechnika, energetika a management a potkávali jsme se s tím, že se kolem nás začaly skloňovat pro nás v té době již jasné pojmy jako blackout, přenosová soustava, skladování elektřiny atd. Pro nás to byly jasné věci, ale začali jsme zjišťovat, že široká veřejnost i mladí si absolutně neumějí představit význam těchto pojmů, které my jsme tou dobou měli naučené a načtené. Říkali jsme si, že bychom měli zkusit podpořit edukaci mladých a vytvořili jsme program Energetická gramotnost. Ten od roku 2014 roste na významu a rozsahu, klade si za cíl přiblížit studentům co je energetika, jak funguje, jaké problémy moderní doba nastoluje a zkusit jim předat novou sadu informací, se kterými se dosud neměli šanci setkat.

Pro koho je platforma energetické gramotnosti určená?

Primárně jsme začínali na základních školách, po několika letech jsme na sebe nabalili i střední školy. Cítíme, že tyto věkové skupiny jsou klíčové a je důležité je vzdělávat. Pro středoškoláky máme připravenou prezentaci trochu obsáhlejší a širší, jdeme do hlubších detailů v jistých směrech.

Vaše nadšení je vidět, každý vznešený projekt se ale musí zaplatit. Troufám si říct, že peníze z veřejných zdrojů nebudou určitě dostačující. Máte partnery, kteří pomáhají financovat?

Bez partnerů by to bohužel nešlo, abychom byli schopni zajistit vysokou kvalitu odbornosti, je zapotřebí se týmovat se správnými partnery. Měli jsme obrovské štěstí, zpočátku jsme dostali velkou odbornou podporu z fakulty, možnost komunikovat s odborníky a byli jsme schopni přednášky nastartovat tak, aby dávaly co největší smysl. Musím ale dodat, že v roce 2014 se jednalo o jednotky navštívených škol, až postupem času se projekt začal nabalovat a začal dávat smysl i z komerčního světa. Začali jsme zvát partnery, kteří chtějí naším projektem oslovit a předat dál hodnoty. Podařilo se nám dostat na palubu generálního partnera, společnost ČEPS, který pomáhá nejen finančně, ale i odborně. Spolu s nimi posouváme projekt dále tím správným směrem.

Spolu s tímto partnerem jste připravili i energetickou olympiádu. Co si pod tímto pojmem představit?

Energetická olympiáda vznikla jako logická nadstavba energetické gramotnosti před třemi lety. Máme za sebou třetí ročník olympiády, ve které se snažíme všechny středoškolské studenty koncentrovat do jednoročního eventu, ve kterém jsou schopni mezi sebou porovnat znalosti a vědomosti. Zveme je do školního kola, kde mají před sebou k vyplnění 30 otázek tak připravených, že není potřeba znalost jakékoli energetiky. Snažíme se je vést spíše k vyhledávání informací a práci s daty, protože odpovědi jsou veřejně přístupné a dohledatelné. Třicetiotázkový set trvá tři hodiny, musejí vyplňovat odpovědi a rozhoduje správnost a čas odevzdání správných odpovědí. Do školního kola se hlásí v průměru 900–1000 studentů, týmy tvoří až tři studenti, takže máme až 300 týmů. Na základě těchto studentů vybereme cca 25 nejlepších týmů, tj. 70 studentů, které pak zveme do dvoudenního finále k nám na FEI ČVUT. Tady je pro ně připraven dvoudenní hackaton, kde řeší, bádají a uvažují nad zajímavým tématem. V rámci tohoto finále pak přibližujeme i aktuální energetické problémy, např. přenosové soustavy, smard grids, elektromobilitu a její infrastrukturu. V tu chvíli si studenti vyberou téma, k němuž jsou jim po 24 hodin k dispozici mentoři a odborníci, s nimiž mohou probírat cokoli je zajímá. Výsledkem je pak prezentace, kterou studenti prezentují před odbornou porotou seskládanou z deseti lidí (zástupci fakulty, mentoři a odborníci z oboru), kteří rozhodnou o vítězi. Pro vítěze jsou připraveny zajímavé ceny, finanční i partnerské, což může pro studenty být motivační. Mají zároveň možnost jít studovat FEI ČVUT bez přijímacích zkoušek, takže si v prvním či druhém ročníku střední školy mohou takto zajistit volný vstup na vysokou školu.

Profesní zvědavost mi nedá nezeptat se na loňský rok. Jak se Vám dařilo loni? Přesouvali jste veškeré aktivity do on-line světa?

Ano, byla to obrovská výzva pro nás pro všechny – pro organizátory, partnery i studenty. Najednou se všichni museli pracovat v nových prostředích, ale podařilo se vše, zúčastnilo se přes 800 studentů. Všechno probíhalo on-line, což byla nová zvláštní zkušenost.

Jaká očekávání máte pro projekt technologické gramotnosti? Třeba na číslech, výsledcích projektu zaměřeného na energetiku? Co se Vám podařilo?

Odpověď bych rozdělil do dvou rovin. Jedna je ta neviditelná, druhá je ta viditelná. Musejí vás těšit obě dvě. Nás samozřejmě těší rovina široké edukace mladých lidí. Dost často dostáváme velmi kladnou zpětnou vazbu, nejen od žáků, ale i od jejich pedagogů. To nás moc těší. Druhou rovinou jsou výsledky, které je možné měřit. Náš energetický obor, zjednodušeně řečeno, měl na FEI ČVUT více než desetiprocentní nárůst v zájmu studentů. Tím se dostáváme i k technologické gramotnosti, protože ostatní obory, které u nás na fakultě jsou, mají spíše ten druhý trend – klesající.

To navazuje i na statistiky, od roku 2010 byl zaznamenán rapidní pokles zájmu vysokoškoláků o technické obory. Jedním z Vašich cílů je vrátit studentům zájem o tyto obory. Myslíte si, že platforma technologické gramotnosti může pomoct, že přitáhne mladší generaci zpět k technice?

Doufám, že to tak bude. Myslím si, že to děláme dobře. Naložili jsme si na svá bedra obrovské břímě, chceme ten projekt udělat správně a dobře. Tímto směrem jsme se vydali, postupně se zdokonalujeme i my sami. Baví nás složité věci říkat jednoduše. Pokud existují výsledky, těší nás to a posouvá dopředu. Zmínil jste statistiku oproti roku 2010, Český statistický úřad zveřejnil i 24% pokles zájmu o vysoké školy, což se může přičítat i generačnímu propadu. Na druhou stranu je tam zaznamenán 37% pokles zájmu o technické obory, což je hrozně moc. Pokud to náš projekt napraví a zvedne toto číslo, bude to skvělé. Nicméně se domnívám, že celý řetězec je tak složitý a komplexní, že je v něm třeba zlepšit více pilířů a složek. My budeme jen jeden díl puzzle, které tomu snad napomůže.

Může pomoci, že představíte průmysl trochu jinak. Ukázat mladším, že k průmyslu můžu využívat moderní technologie – virtuální reality, umělé inteligence, nositelnou elektroniku a jiné „cool“ věci. Jsou právě toto témata, která budí zájem o techniku, nebo pozorujete i něco jiného?

Vnímám to tak, že se nacházíme generačně v naprosto unikátní pozici. Technické obory, jak byly vnímány mou i předchozí generací, stavěly na matematice, fyzice nebo programování. Teď dochází k obrovskému rozdílu. Nevím úplně, jestli je to tak vnímáno, protože se objevují technologie, které nejsou o programování, o matematice, které jsou silně propojeny s humanitními obory a běžným světem obecně. Myslím, že bude klíčové tyto obory propojovat, hledat vzájemné synergie. Technologie umělé inteligence je o tom, že v nějaký okamžik narazíme na technický strop, limit, ale spíše nás brzdí etické a humanitní limity. To je to, jak to lidi dokážou pojmout, akceptovat, zda dokážou ubrat ze svého životního komfortu ve prospěch něčeho jiného. Rádi bychom toto promítli do přednášek a myslím, že se nám to podaří. Chceme vzbudit zájem, ten obor je zajímavý, sexy, cool; tak jej chceme studentům prezentovat. Studenti, kteří se rozhodují, možná zjistí, že jde přesně o to, co hledají.

Myslíte si, že stačí cílit pouze na žáky, studenty? Nevnímáte také silný vliv rodiny, rodičů v otázce rozhodování o budoucnosti, kariéře?

Máte naprostou pravdu. Etap v rámci technologické gramotnosti bude více a do budoucnosti se chceme zaměřit i na širší veřejnost, aby tento „problém“ vnímali pozitivně. Ten úbytek studentů hlodá mě samotného a při rozhovorech s lidmi z oboru jsme došli ke dvěma věcem. První bod je jasný, technické obory stály od pradávna na technice a matematice, což může být klíčový prvek pro to jít jinou cestou. Druhý bod je ten, že dětem upadá technický vzor v rodině. Za předchozího režimu bylo naprosto jasné to, že když se doma něco rozbilo, přišel tatínek nebo děda a svépomocí se to snažili opravit – pračku, kolo, cokoli. Byli v garáži, něco „bastlili“ a dítě bylo toho součástí. Cítili jsme se potřební. V dnešní době toto není. Když se dnes rozbije pračka, v prvé řadě řeším, kdy mi ji někdo opraví. To otevírá mnoho obchodních možností, ale člověka to nemotivuje k opravě; raději vše přenechá dalším. V tu chvíli se vytrácí technický vzor a pro studenty je těžké si představit, co vlastně technika znamená.

Jedna z těch moderních technologií je umělá inteligence, o níž jste řekl, že je třeba ukázat její až nepředstavitelně děsivý potenciál. Co je na umělé inteligenci děsivé?

Zkusím to podat tak, jak se chystáme umělou inteligenci představit studentům. Je důležité si umět představit, jak umělá inteligence funguje. V roce 1997 porazila umělá inteligence šachového mistra a byla postavena na bázi algoritmů, jednoduchého stromovitého rozhodování. Umělou inteligenci jednoduše naučili mistrovský tah navíc, takže byla schopni porazit ruského velmistra. Další výzvou byla hra Go. Asijská hra v principu jednoduchá, 14 řádků a 14 sloupců, kde ukládáte černé a bílé kameny. Počet možností v této hře je 1080. Jednička a osmdesát nul. Kdybyste to chtěli řešit stejnou formou jako u šachů, vzali veškeré počítače, které máte k dispozici, počet možností by to počítalo milion let. Někdy okolo roku 2015 vznikl úzus, který říká, že potrvá desítky let, než vyvineme algoritmus, který porazí člověka. O rok později vyvinul Google umělou inteligenci AlphaGo, která byla za pomoci neuronového učení schopna během půl roku porážet průměrného hráče. Poté vyzvali evropského šampiona, kterého jednoduše porazila, pak několikanásobného světového šampiona, kterého opět porazila. AlphaGo dokázala porážet mnoho hráčů najednou. Když se nad tím zamyslíte, tady končí legrace. V tomto směru je umělá inteligence mnohonásobně chytřejší než lidé. Lidé však jsou schopni použít ji tak, aby nám pomáhala v tom daném směru. Bojím se, že při širokém využití umělé inteligence to může být děsivé v tom, že už nebude vše pevně v rukou.

Krásně se ukazuje, že jde o složitá témata. Jak se vlastně skládá přednáška, ve které jste v limitovaném čase nuceni stravitelnou formou podat klíčové informace a zároveň studenty neodradit?

Je to obrovská výzva. Jde o několikaměsíční snažení týmu. Do přednášek se snažíme předat hodnoty našich partnerů, naše vlastní know-how, takže jde o kooperaci opravdu velkého počtu lidí. Osvědčilo se nám používat příběh, na který studenti pozitivně reagují. Energetiku máme postavenou na příběhu, stavíme síť elektráren, které postupně elektrifikujeme, přidáváme obnovitelné zdroje atd. U technologické gramotnosti to bude velmi podobné, vybrali jsme si příběh vozů, od motorů se dostaneme k emisím až do moderního světa elektromobilů. Současný elektromobil má tolik senzorů a technologií, že dokážou demonstrovat celou šíři toho, co chceme představit. Generální partnerství máme přislíbeno od Škoda auto, v současné chvíli vše ladíme.

V jaké fázi aktuálně technologická gramotnost je? Bude připravena už v letošním školním roce?

Momentálně ladíme všechny body prezentace a vytváříme animace, abychom nenudili a bylo to poutavé. Chceme mluvit jazykem našich studentů a ladíme to s cílem být připraven v říjnu letošního roku. Možná ještě doplním, že přednáška bude 1,5 hodiny dlouhá, snažíme se posluchače neunudit a postupem času budeme chtít představit projekt i na základních školách, kde pak bude délka poloviční – 45minutová.

Myslíte si, že je projekt potřeba i proto, že technické vzdělávání ve standardních osnovách zmizela? Je vůbec dobře, že vůbec musí existovat někdo jako Vy, nebo by bylo lepší, kdyby se vzdělávací soustava posunula napřímo?

Domnívám se, že jde o cestu, že náš projekt je světlo na konci tunelu. Je na nás jako na lidstvu, jak se ke všemu postavíme a jak budeme bojovat, aby nám věci nebyly lhostejné. Nejde o jednoduchý úkol, spíše o síť či kolečko, v němž se školství nachází. Abychom byli schopni kolečko rozmotat, musíme ho v určitém místě naříznout a nastavit to znovu. Asi bych to nazval konkurence škol, konkurence proto, že úkolem střední školy je připravit studenty na vysokou školu. K tomu, aby byla schopna toto deklarovat a naučit studenty, musí je připravit na maturity, přijímací zkoušky a další podpůrné body, které studenti musejí splnit a dotáhnout. Vše, co není součástí tohoto „testu“, jde naprosto bokem a narušuje výuku. Kdybychom byli v pozici učitelů, děláme to úplně stejně. My se snažíme ukázat složitější kontext nějakého obsahu, který se sice nepropíše do školských osnov, ale může zaujmout. Nejtěžší pro nás je přesvědčit učitele fyziky, aby si na nás udělali čas, abychom byli schopni něco studentům předat. Ne vždy se nám to daří, víme, jak to ve školství chodí. Ročně v rámci energetické gramotnosti navštívíme 150 škol, základních i středních, a ročně naše přednášky slyší okolo 9000 studentů. To není zrovna málo.

Může nás určitě slyšet někdo, kdo Vám může pomoct. Koho přesně potřebujete? Je někdo takový, kdo nás může poslouchat a chtít Vám pomoct?

Má to několik rovin. Jednou rovinou je odbornost, hledáme dokonalé spojení mezi akademickou půdou a komerčním světem. K tomu, abychom dokázali příběh odvyprávět co nejlépe, potřebujeme pomoc partnerů, kteří nám s tím dokážou nejlépe pomoci. Příběh je vystavěn na elektromobilitě, dotkneme se témat umělé inteligence, 5G, IOT i kyberbezpečnost. Na všechny tyto body jakákoli pomoc je vítána. Moc by se nám líbil magický trojúhelník partnerů – někdo z automotive, z 5G/IOT a zástupce kybernetické bezpečnosti.

Závěrem tohoto povídání řekněte, věříte tomu, že projekt technologické gramotnosti může zásadně měnit hru, může prospět věci, protože techniků je nebezpečně málo?

Vnímám to tak, že jsme jen jeden dílek velkého puzzle. K tomu, aby se tady něco zásadního stalo, musí dílků existovat více. Snažíme se oba projekty dostat do podoby, že budeme přispívat více dílky do té velké mozaiky. Snažíme se růst rozsahem, ale i rozvoji dalších aktivit. To je něco, co nás baví a naplňuje.


https://youtu.be/NKNBXkqI-mM


1. 9. 2021; oenergetice.cz

Změna klimatu je hlavní téma letošní Energetické olympiády

Studenti středních škol a gymnázií mají do 6. října 2021 možnost se registrovat k účasti na celostátní soutěži zaměřené na aktuální energetická témata, která hýbou společností. Vedle hodnotných cen čeká na nejúspěšnější soutěžící opět možnost přijetí na VŠ bez přijímacích zkoušek.


Letošní ročník Energetické olympiády zachová dvoukolový formát. Školní kolo proběhne 15. října 2021 online. 25 nejúspěšnějších týmů se pak utká 4.-5. listopadu 2021 ve finálovém kole na FEL ČVUT v Praze. Na vítězný tým čeká odměna ve výši 50 000 Kč a studenti prvních tří nejúspěšnějších týmů si zajistí možnost dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Výherci se mohou těšit také na hodnotné ceny, které do soutěže věnují partneři projektu.


Druhe´ mi´sto obsadil ty´m Krouposvorky, ktery´ v souteˇzˇi reprezentoval sˇkolu Biskupske´ gymna´zium Bohuslava Balbi´na a Za´kladni´ sˇkola a materˇska´ sˇkola Jana Pavla II. Hradec Kra´love´. Studenti Jan Gru¨nseisen, Sˇteˇpa´n Sˇrajer a Jakub Sˇimu°nek zpracovali ve sve´ prezentaci te´ma Vertika´lni´ vodni´ turbi´ny v mi´stech s nizˇsˇi´m pru°tokem.


Energetická olympiáda se již od pilotního ročníku těší velkému zájmu studentů, letos ovšem organizátoři očekávají nárůst přihlášených týmů. "Vzhledem k loňskému ročníku, kdy obě kola kvůli pandemii proběhla online, předpokládáme vyšší účast v prvním kole soutěže," informuje projektová manažerka soutěže Lenka Hejhalová.


Změna klimatu a Energetická konference


Společným jmenovatelem obou kol letošního ročníku bude změna klimatu. Proč se pořadatelé rozhodli dát soutěži tematický rámec?


"Jedná se o velmi aktuální problematiku, která má celosvětový dopad a jejím důsledkům bude právě nastupující generace čelit. Víme, že mladí lidé nejsou k této otázce lhostejní a chceme jim dát prostor k získání a sdílení relevantních informací," vysvětluje koordinátorka soutěže Adéla Holasová.


Další novinkou je pak Energetická konference aneb veřejná debata o klimatických změnách, která proběhne 3. listopadu 2021 na FEL ČVUT v Praze. V rámci akce budou přednášet odborníci na témata jako klimatologie, vodohospodářství, energetiku nebo dopravu. Zároveň dostanou prostor studenti, aby vyjádřili své názory a položili odborníkům otázky během moderované plenární debaty. Akce je určena především studentům středních škol, otevřená je ale pro širokou veřejnost. Vstup na akci je zdarma po předchozí rezervaci.


Na trˇeti´m mi´steˇ se umi´stil ty´m DPA 2.0 ze Strˇedni´ pru°myslove´ sˇkoly Trˇebi´cˇ. Alesˇ Hora´k, Pavel Kubisˇ a Jan Kalina oslovili porotu svou praci´ s na´zvem Prakticke´ vyuzˇiti´ technologie 3D tisku v energetice.


Podrobné informace o Energetické olympiádě a Energetické konferenci naleznete na https://www.energeticka-gramotnost.cz/.

URL| https://oenergetice.cz/elektrina/zmena-klimatu-hlavni-tema-letosni-energeticke-olympiady




1. 9. 2021; Elektro

Eaton přichází s novým virtuálním modelem elektromobilu pro urychlení výzkumu a vývoje v oblasti elektrifikace vozidel

Elektrická revoluce je zde – a s ní zvyšující se bezpečnostní a technologická očekávání, která zákazníci na elektromobily kladou. Výrobci proto musí stále rychleji reagovat na vývoj trhu, regulace, které směřují k dopravním prostředkům s nulovou hodnotou emisí (ZEV) a také na výrazný tlak na snížení ceny elektromobilů. Společnost Eaton je díky své expertíze a zdrojům v oblasti průmyslové elektrifikace perfektním partnerem pro zvládnutí úskalí, kterým čelí výrobci hybridních (PHEV, HEV) a plně elektrických vozidel (BEV). Její Evropské inovační centrum v Roztokách u Prahy nedávno představilo vlastní virtuální model elektromobilu, který přispěje k urychlení dalšího výzkumu a vývoje v této oblasti.

Společnost Eaton se elektrifikaci vozidel věnuje ve stále větší míře a nabízí mimo jiného také možnost vyzkoušet si neotřelé návrhové postupy vývoje nových produktů. "Elektrifikace hraje zcela zásadní úlohu pro zvládnutí stále zpřísňujících emisních regulací. Víme, že zavádění nových technologií je velmi nákladné, a proto úzce spolupracujeme s našimi zákazníky na vývoji modulárních a škálovatelných systémů. Naše znalosti a zkušenosti umožňují výrazně zkrátit vývojový proces a navrhovat komerčně atraktivní řešení šetrná k životnímu prostředí," řekl Petr Liškář, specialista pro elektrifikaci vozidel. Eaton tak reaguje na celosvětový růst poptávky po elektrifikaci vozidel. Ve třetím čtvrtletí loňského roku například vzrostl v porovnání s předešlým rokem počet registrovaných elektromobilů v Evropě o 211 % na celkových 274 000. Očekává se, že v roce 2022 bude více než 20 % všech vozidel prodaných v Evropě elektrických.

Evropské inovační centrum společnosti Eaton sídlící v Roztokách u Prahy nedávno představilo vlastní virtuální model elektromobilu, který umožňuje výzkum a vývoj v této oblasti zásadně zefektivnit a dále urychlit. "Největší přínosem modelu je jeho rychlost, modularita a možnost reprodukovat jízdní data z reálného provozu a vnějšího prostředí,” řekl Petr Liškář. Na modelu pracoval mezinárodní tým pracovníků inovačního centra s přispěním ČVUT, přesně oddělení Smart Driving Solutions, které je součástí Katedry řídicí techniky na elektrotechnické fakultě.

Představený dvoustopý dynamický model elektrického vozidla umožňuje vývojářům velmi rychle vyhodnotit přínos nových komponent na celkový provoz vozu. Je složen z řady dílčích subsytémů, a kromě celého automobilu uživateli umožňuje studovat a vyhodnocovat i fungování jednotlivých konstrukčních skupin. Jednou z klíčových oblastí pro zajištění nízké spotřeby elektrické energie elektromobilu je například zahrnutí prvků komfortní výbavy cestujících do celé simulace. Jedná se o vytápění a chlazení interiéru, vyhřívání sedadel nebo multimediální systém. Dílčí podskupinou modelu virtuálního vozidla je proto model klimatizační jednotky vozu, model chladicího okruhu pro baterie a systémy trakčního pohonu.

Velkou výhodou tohoto virtuálního modelu je možnost simulace jízdy v reálném prostředí s využitím dat z GPS. Tato data mohou být buďto vygenerována pomocí vhodného programu pro plánování trasy, ale také importována jako záznam z jízdy již uskutečněné. Průjezd zadanou trasou je pak možno reprodukovat zcela věrně, neboť systém obsahuje také model autonomního řízení vozu. Díky tomu chování vozidla velmi dobře reflektuje skutečnou jízdní dynamiku a integruje v sobě prvky výbavy aktivní bezpečnosti, jakými jsou protiblokovací systém ABS, systém regulace prokluzu kol ASR, elektronický stabilizační program ESP i systém vektorování točivého momentu. Díky tomu pak bylo možno přistoupit také k implementaci dalších faktorů reálného prostředí, jakými jsou nadmořská výška, teplota vzduchu, směr a intenzita větru dokonce i aktuální stav vozovky, která může mít suchý, mokrý nebo i zledovatělý povrch.

Virtuální vozidlo lze v současné době lze konfigurovat s jedním nebo více různými motory, střídači a převodovkami současně. Model elektromobilu je plně konfigurovatelný a uživatelé si jej mohou upravit podle svého přání, nebo použít ke své práci jen jeho dílčí části. Vývoj byl dokončen na jaře letošního roku a bude sloužit pro pro interní potřeby společnosti Eaton, další vývoj a interní testy.


[Tiskové materiály Eaton.]


Foto: Obr. 1. Zrychlení a současná změna jízdního pruhu – bílý sedan je simulován během jízdy na zasněžené silnici, zatímco modrý sedan jede po suché vozovce

Foto: Obr. 2. Porovnávací grafy zrychlení a změny jízdního pruhu u bílého a modrého sedanu, jízdy po sněhu a suché silnici, zobrazené výše

Foto: Obr. 3. Pohled na souběžnou jízdu stříbrného SUV a modrého sedanu se stejným pohonem, obě vozidla jsou simulována na suché silnici




1. 9. 2021; Elektro

Zpátky do lavic se Schrack Technik

E-bar, automatický kurník, inteligentní rozváděč pro řízení školní fontány, domovní elektroinstalace s prvky SMART HOME a dalších pět originálních projektů představí 8. října 2021 v SPŠ na Proseku deset elektrotechnických škol z celé České republiky. Středoškolští studenti soutěží o odbornou učebnu v hodnotě 350 000 Kč. Druhý nejoriginálnější projekt získá materiál v hodnotě 30 000 Kč. V pořadí třetí škola vyhraje materiál podle vlastního výběru v hodnotě 20 000 Kč. Nejlepší projekty vybere nezávislá odborná porota z řad zástupců DP hl. m. Prahy, šéfredaktor časopisu Elektro, zástupce ředitele Střední školy informatiky elektrotechniky, řemesel Rožnov p. Radhoštěm, vedoucí katedry elektrických pohonů a trakce FEL – ČVUT a firma MIKROKLIMA, s. r. o. "Kvůli epidemiologické situaci jsme museli termín vyhodnocení soutěže dvakrát posunout. Věříme, že napotřetí se akce uskuteční. Těšíme se na originální, funkční a kreativní projekty, které studenti vytvořili především z našich produktů," dodali Marek Zacios a Pavel Chroust, jednatelé firmy.


Informace o soutěži Web: www.schrack.cz/podpora/schrack-for-students/ Kontaktní osoby


Ing. Eva Pernicová, garant soutěže, e.pernicova(at)schrack.cz, mob: 607 038 853 Bc. Pavel Kouřil, odborný poradce soutěže, p.kouril(at)schrack.cz, mob: 725 530 369


Foto:



1. 9. 2021; FeedIT.cz

CESNET podepsal memorandum o spolupráci v oblasti přenosu času a frekvence optickou sítí

Praha 1. září 2021. Sdružení CESNET, Ústav přístrojové techniky AV ČR a Fakulta elektrotechnická ČVUT podepsaly memorandum, ve kterém deklarovaly

své odhodlání pokračovat v budování národní optické infrastruktury pro přenos času a frekvence a v jejím zapojení do navazující evropské infrastruktury. Spolupráce je zaměřena na výzkum a vývoj metod pro maximalizaci stability a přesnosti času a frekvence v prostředí optických sítí. Zároveň umožní lepší zapojení do národních i mezinárodních projektů.


Memorandum formalizuje dlouholetou spolupráci národní výzkumné aktivity s názvem CITAF (Czech Infrastructure for Time and Frequency). CITAF má mezinárodní přesah například v porovnávání národních časových stupnic mezi laboratořemi v Praze a Vídni či v nově budované přeshraniční trase do Polska.

"Infrastruktura CITAF je výsledkem dlouholetých společných výzkumných aktivit sdružení CESNET a jeho partnerů. Podepsané memorandum umožní jejich budoucí rozvoj a zapojení dalších institucí do aktivit v této oblasti. Dosahované parametry a potenciál odpovídají nejlepším obdobným aktivitám v jiných zemích a umožňují nám lepší zapojení do mezinárodního výzkumu v oblasti metrologie času a frekvence," uvádí Vladimír Smotlacha z Oddělení technologie síťových aplikací sdružení CESNET.

CESNET poskytuje pro aktivitu CITAF prostředky své optické infrastruktury, zejména vyhrazené pásmo v optických trasách, a své dlouholeté know-how. S ustavením a provozováním přenosů přesného času a ultrastabilní optické frekvence má více než desetiletou zkušenost.

Postupně budovaná evropská síť distribuce času reaguje na potřeby vyvolané technologickým vývojem a na současné trendy, jakými jsou cloud computing, Internet věcí anebo Průmysl 4.0. V budoucnu zajistí například větší přesnost navigačních systémů, uplatní se v astronomii i v zaznamenávání změn klimatu.

Sdružení CESNET bylo založeno v roce 1996 vysokými školami a Akademií věd ČR. Zabývá se výzkumem a vývojem informačních a komunikačních technologií, buduje a rozvíjí národní e-infrastrukturu CESNET určenou pro výzkum a vzdělávání. Díky svým výzkumným aktivitám a dosaženým výsledkům reprezentuje Českou republiku v důležitých mezinárodních projektech, zejména v budování panevropské sítě GÉANT či gridových projektech (EGI.eu), a podílí se aktivně na jejich realizaci. Sdružení pracuje i na využití vysokorychlostních sítí pro sdílení multimediálních dat, a to jak synchronně formou videokonferencí a sdílených aplikací, tak asynchronně formou streamingu. Od prosince 2020 zastupuje sdružení CESNET Českou republiku v mezinárodním sdružení zabývajícím se paradigmatem otevřené vědy – EOSC AISBL. Více na: www.cesnet.cz


URL| https://feedit.cz/2021/09/01/cesnet-podepsal-memorandum-o-spolupraci-v-oblasti-prenosu-casu-a-frekvence-optickou-siti/



1. 9. 2021; startupjobs.cz

Michal Pěchouček: Umělá inteligence se sama nerozhodne, že lidstvo zničí. Ale v Matrixu skončit můžeme

Když vás zajímá rozvoj umělé inteligence a její fungování v současném světě, je ideálním kandidátem na zpovídání profesor Michal Pěchouček, technický ředitel Avastu a vedoucí AI Centra FEL ČVUT. I zdánlivě složité problémy dokáže vysvětlit srozumitelně a na příkladech. Ve velkém rozhovoru pro StartupJobs Newsroom hovořil o tom, jak se liší románové představy o robotech od reality, i kam může dospět rozvoj chytrých algoritmů na sociálních sítích. "Většina lidí se může ocitnout v Matrixu," varuje zcela vážně. A přidává i tip na oblasti, kam by svou pozornost měly zaměřit technologické startupy či investoři.


Když se podíváte na rozvoj umělé inteligence a porovnáte ho s tím, co známe z různých sci-fi románů, řeší vědci stejné věci? Třeba to, že umělá inteligence nesmí ublížit člověku, strojové učení a podobné záležitosti?

Určitá podoba s románovými věcmi je založená na tom, že umělá inteligence, když se podíváme na jádro toho, co dělá, něco optimalizuje. Když rozpoznává obličeje na fotografiích, minimalizuje chybu, že se splete. My trénujeme algoritmy tak, aby se dokázaly samy rozhodnout, a objektivní funkce, tedy to, co se optimalizuje, je ta chyba.

Stuart Russell, profesor na University of California v Berkeley a zakladatel skupiny CHAI, což je Center for Human-Compatible Artificial Inteligence pracoviště, napsal knihu, kde tvrdí, že do té doby, co lidé budou určovat předmět optimalizace, máme umělou inteligenci pod kontrolou a ona se nevymkne. Ve chvíli, kdy bude sama umělá inteligence určovat, co optimalizuje, tak jsme na hraně a je to nebezpečné. A to je technický argument, jenž je podobný zákonům robotiky, které jsou spíše románové a romantické.

Příkladem může být práce s energií. Na optimalizaci správy energie už dneska potřebujete algoritmy umělé inteligence, ale zatím člověk určuje, kam se energie "leje" a na co je potřeba. Kdybychom se dožili doby, kdy se algoritmy budou rozhodovat, že budou potřebovat více energie na to, aby počítaly, a méně energie posílaly do domácností na klimatizace nebo na dobíjení aut, tak se můžeme ocitnout v prostoru, kdy nás může začít ohrožovat.


Robot se "nerozkouká"

Může umělá inteligence sama dojít k rozhodnutí, že naše mantinely jsou špatné, a vzbouřit se?

Ne. Je to o tom, že dneska optimalizuje věci, které chceme. Učení a optimalizace jsou jiné věci. Umělá inteligence nefunguje tak, že ji někam hodíte, ona tam něco dělá a z toho, co dělá, se učí a zlepšuje. Takto fungují řídicí systémy v jiných oborech, koncept zpětné vazby a zlepšování chování je spíše vlastností kybernetiky. Umělá inteligence pracuje s trénovací sadou a tyto trénovací příklady jsou dnes bohaté, detailní a je jich velké množství. Díky tomu jsme schopni vytrénovat velmi kvalitní chování umělé inteligence.

Ale to ještě neznamená, že když umělou inteligenci vytrénujeme, tak ji necháme něco dělat, a ona se potom rozmyslí, že bude dělat něco jiného. Představa, že přijde robot, někde se rozkouká, něco se naučí a potom něco udělá, je moc romantická. To, čemu bychom měli zabránit, je to, že umělé inteligenci dáme takovou objektivní optimalizační funkci, které úplně dobře nerozumíme, nebo takovou, která v sobě může skrytě představovat nějaké nebezpečí pro člověka.

Když přemýšlím třeba o samořiditelném autě, vybaví se mi známé příklady tramvajového dilema (trolley problem), kdy se rozhodujeme o různých špatných možnostech. Představme si, že se takové auto ocitne v nečekané situaci a bude se muset rozhodnout o tom, jestli stočí volant napravo a přejede dítě, nebo nalevo, a přejede babičku. Jsou i toto hranice, o kterých rozhoduje člověk?

Když jsme se bavili o tom, co jsou reálné a romantické příklady, tak toto velmi citované a diskutované tramvajové dilema je nereálný příklad. Kolikrát se stalo, že by se člověk musel takto rozhodnout? Máme někde v judikatuře zaneseno, že někdo přejel babičku, protože nechtěl přejet dítě? Já takový příklad neznám a podle mě neexistuje a nebude existovat ani u samořiditelného auta.

Vědecká komunita vytváří nereálný a absurdní problém umělé inteligence, a přitom najdeme spoustu příkladů, kde ohrožuje naše bezpečí, svobodu a zdraví. Vždycky říkám, ať se zaměřujeme na důležité problémy. Ale rozhodně to není "trolley problém", a ani nebude.

Algoritmy budou vždycky naprogramovány tak, že nesmí nikoho zabít, a podle toho se budou rozhodovat. Ale nikdy to nebude rozhodnutí tohoto typu, tedy jestli zabije babičku, nebo dítě. Algoritmus bude fungovat tak, že nebude chtít zabít ani jednoho. A nakonec rozhodnou podmínky, které jsou mimo kontrolu auta, jako je kvalita vozovky, počasí nebo kvalita snímku z kamery.


Jak od sebe rozlišit umělou inteligenci a algoritmus?

Umělá inteligence se realizuje pomocí algoritmů umělé inteligence. Je to speciální třída algoritmů, která se dneska z velké části redukuje na strojové učení, což je ještě podtřída algoritmů. Ale my vědci, kteří se zabýváme umělou inteligencí, tvrdíme, že pokud algoritmus realizuje racionální chování, podobné tomu, jak by se choval člověk, je to projev strojové umělé inteligence.

Je i spousta algoritmů, které pohánějí naše stroje, dělají spoustu věcí, ale nemají nic společného s umělou inteligencí. To znamená, že v sobě nemají strojové učení a ve své podstatě neimitují racionalitu člověka. Příkladem je správa datových center, kde všechno řídí algoritmy a dělají věci, které člověk ani nedokáže úplně pochopit. Ale samozřejmě to není umělá inteligence.

Jak zásadní roli hraje umělá inteligence v oblasti sociálních sítí a internetového vyhledávání?

Toto je hezký oslí můstek k vaší první otázce. Umělá inteligence něco optimalizuje, je navržena tak, aby zajišťovala optimální chování. V případě sociálních sítí je to pozornost, umělá inteligence optimalizuje pozornost a snaží se získat co nejvíce pozornosti uživatele. Primárně se snaží člověku zavděčit a dává mu contenty, které chce vidět, i když to pro něj není výhodné, nebo mu to dokonce ubližuje.

Příkladem je, a to je statisticky prokázáno, že lidé více klikají na šokující než mírumilovnou zprávu. A jestli chce sociální síť více pozornosti, velmi brzo se naučí, že vám bude dávat šokující a těžko uvěřitelné zprávy a zprávy na hranici pravdy, protože budete více klikat. A díky tomu, že umělá inteligence shání zprávy na hranici pravdy, občas sáhne i po nepravdě, protože se ukazuje, že nepravda má více kliků, a začne ji tam "cpát" zcela automaticky. A tím ubližuje společnosti, rozděluje ji, vytváří závislost na šokujících informacích, sociální bubliny, ve kterých posiluje přítomnost lidí v určitých sociálních skupinách, relativizuje pravdivou informaci. A je to proto, že optimalizuje pozornost.

Bohužel, a to ilustruje můj první bod, lidstvo si tam před 15 lety dalo nějakou objektivní funkci, kterou chtělo optimalizovat, a netušilo, že umělá inteligence může takto hrubě poškozovat společnost. To je neočekávaný důsledek této funkce. Podobných věcí se může stát spousta, a tady se vracím k tomu příkladu s energií. To je stejná kategorie, můžeme se snažit dělat něco dobře, a nedojde nám, že tam je nějaké nebezpečí.

Já věřím, že Facebook nechtěl rozdělit Ameriku, ale důsledkem této objektivní funkce, která je napojená na jejich byznys model, se to stalo. A Facebook za to opravdu může, je to jeho vina. A když pak někdo diskutuje "trolley problem", tak říkám, že to není důležité. Důležitá je umělá inteligence, která řídí pozornost lidí na sociálních sítích.


Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk