11. 6. 2020; eulog.cz

Družicový navigační systém Galileo pomůže s automatizací provozu pražských tramvají

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích. Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy, evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou. Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená. Praha se tak stane jedním z prvních velkých měst v Evropě, které k plošnému nasazení systému Galileo postupně přecházejí jak v tramvajové, tak i v autobusové dopravě.

Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy, agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě.

"Kosmické technologie aplikace mají obrovský potenciál pro zvyšování efektivity a bezpečnosti v širokém spektru sektorů a doprava patří bezesporu k těm největším. Zapojení Galilea v pražských tramvajích je vynikající ukázkou, jak lze evropské řešení družicové navigace prakticky používat", uvedl ministr dopravy Karel Havlíček.

Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy. Aplikací je však mnohem více.

Ministerstvo dopravy, které odpovídá za účast ČR v programu Galileo, dlouhodobě podporuje využívání dat z družicových systémů a to prostřednictvím účasti v evropských kosmických programech a také formou odborných konzultací. Značným přínosem je také blízkost odborného zázemí agentury GSA, která sídlí v pražských Holešovicích.


11. 6. 2020; novinykraje.cz

Přijďte zítra v Jeseníku na besedu ohledně sítí 5G

JESENÍK – Zkušební provoz 5G sítí v Jeseníku, který má začít v polovině tohoto roku, vyvolal mezi lidmi spoustu často protichůdných reakcí. Zítra máte možnost navštívit přednášku s následnou diskusí v 16:30 hodin v Kině Pohoda Jeseník, kde budou přednášet dva lékaři a profesor z Českého vysokého učení technického v Praze.

Připravovaná přednáška o vlivu 5G sítí se uskuteční zítra v 16:30 hodin v Kině Pohoda Jeseník. "Doc. Marián Hajdúch bohužel z pracovních důvodů nebude moci dorazit na zítřejší besedu ohledně 5G, zato se však besedy zúčastní odborníci jiní, a to hned tři,” uvedl dnes Richard Kapustka z jesenické radnice. . Na přednášce tak budete moci slyšet dva lékaře ze zmíněného ústavu Petra Džubáka a Martina Mistríka. Třetí host je z katedry elektromagnetického pole Českého vysokého učení technického Jan Vrba. Název přednášky je Pohled lékaře na 5G. Po přednášce bude následovat diskuse.

Staňte se členy FB skupiny Život v Olomouckém kraji a žádná zpráva vám neunikne. Zpravodajství o nákaze koronavirem přinášíme ve speciálu Koronavirus on-line

Akci pořádá Inovační centrum Olomouckého kraje ve spolupráci s městem Jeseník. Testování 5G sítí začne v polovině roku 2020 a potrvá dva roky. Kromě Jeseníku se uskuteční také v Karlových Varech, Ústí nad Labem, Plzni a Bílině.


11. 6. 2020; svetchytre.cz

Maker Faire Online: Když se kutilové přesunou na internet

Programovatelný robot v plechovce a náušnice, které blikají podle mobilní aplikace. Raketa z PET láhve, kterou vystřelí do oblak obyčejná pumpička na kolo, a také již známý balón sypající ze stratosféry semínka z 3D tiskárny. Třetí ročník oblíbeného festivalu Maker Faire představil tolik zajímavostí, že člověk občas ani nevnímal, že se to celé odehrává online…

Programovatelný robot v plechovce a náušnice, které blikají podle mobilní aplikace. Raketa z PET láhve, kterou vystřelí do oblak obyčejná pumpička na kolo, a také již známý balón sypající ze stratosféry semínka z 3D tiskárny. Třetí ročník oblíbeného festivalu Maker Faire představil tolik zajímavostí, že člověk občas ani nevnímal, že se to celé odehrává online…

Zní to jako divný nápad, přesouvat akci typu Maker Faire na internet. Největší sraz kutilů, hračičků a vůbec majitelů chytrých hlav a šikovných rukou má přece jedinečné kouzlo právě proto, že si člověk může všechny ty báječné hračky osahat, na vlastní oči se přesvědčit, jak fungují, a být přitom, když vznikají. Online se dají dělat přednášky a prezentace, ale kutilský festival? Inu, po 29. a 30. květnu, kdy akce probíhala, lze s čistým svědomím říct, že to jde – chce to dobré nápady a enormní nasazení, ale výsledek byl opravdu přesvědčivý.

Reklama zdroj: Maker Faire

Mimo jiné proto, že tím celý festival (či veletrh, chcete-li) rozšířil svůj geografický záběr – když se akce koná v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti jako minulé dva roky, nevejde se do ní nic, co se odehrává kdekoli jinde. Můžete to prezentovat online, jenže na to se skoro nikdo dívat nebude, když jsou návštěvníci přímo u zdroje. Jenže letos to bylo jinak, internet mimopražské akce takříkajíc zrovnoprávnil.

Obří tiskárna a krajina z Mad Maxe

Tím pádem se součástí hlavního streamovaného programu mohla stát například reportáž z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, kde mají opravdu velké 3D tiskárny. 3D tisk je na Maker Faire trvalkou (aby ne, když k hlavním hybatelům festivalu patří Josef Průša, světová špička v tomhle oboru), ale ostravské stroje jsou úplně jiný kalibr. Jak se diváci mohli přesvědčit na vlastní oči, zvládá tisknout nejen modely letadel či obličejové štíty, jimiž se Průšova firma proslavila za koronavirové krize, ale i regulérní velké koloběžky, na kterých se dá úplně normálně jezdit.

zdroj: Maker Faire

Velkou pozornost si získala i reportáž z "Junktownu" v Bratronicích u Kladna, ač se v tomhle případě o žádnou špičkovou moderní technologii nejedná – spíš naopak. Bývalou raketovou základnu si před lety oblíbila komunita lidí okouzlených estetikou Mad Maxe, Falloutu a dalších postapokalyptických filmů a počítačových her. Tradičně se tu konají srazy v autentickém oblečení a s patřičně vytuněnými vozidly – a letošní ročník měl díky Maker Faire podstatně více diváků než kdykoli v historii.

Do stratosféry

A na popularitě nepochybně získal také stratocaching – projekt, který probíhá už několikátým rokem po sobě. Balón vynese do stratosféry krabici plnou umělých javorových semínek s GPS trackerem, ty z třicetikilometrové výšky doplachtí na zem a pak je tu zájemci hledají jako běžné "kešky". "Původně jsme zvažovali dva typy konstrukce semínek – javorová nebo pampelišková," vzpomínal programový ředitel Maker Faire Jan Kužník, který u zrodu stratocachingu stál. "Javorová semínka nakonec zvítězila z prozaického důvodu, lépe se totiž vyrábějí na 3D tiskárně." zdroj: Maker Faire

Tentokrát se balón vznesl v přímém přenosu v pátek večer z louky poblíž Říčan. "Člověk si uvědomí, v jak tenoučké slupce atmosféry žijeme," glosoval to jeden z organizátorů. "Třicet kilometrů nad námi, což je jako z Prahy do Berouna, už je vakuum." Díky kameře na balónu mohli diváci sledovat vypuštění semínek, které po nějaké době dopadly do krajiny kolem Slapské přehrady.

Stratocachingový balón ovšem nebyl jediným létajícím strojem, který diváci Maker Faire viděli. Odstartovala i raketa LitoSpace, kterou z obyčejné PET láhve vyrobili studenti gymnázia v Litoměřicích. Představil ji šéf projektu Vincent Stuchlý, podle Kužníka "Elon Musk České republiky". Láhev je opatřená stabilizačními křidélky, kamerou a senzory, které měří výšku a rychlost. Veškerá data se ukládají na SD kartu, takže je po přistání můžete zpracovat ve speciální aplikaci v počítači. Startuje se obyčejnou pumpičkou na kolo, počáteční rychlost činí několik desítek metrů za vteřinu.

Roboti, kam se podíváš

V samotném studiu v Říčanech, kde jsme měli tu čest sledovat vše osobně, se po celé dva dny odehrávaly workshopy, při kterých si diváci mohli připadat vážně jako v předchozích letech na stánku v holešovické hale. Hned několik z nich se zaměřilo na vytváření jednoduchých robotů – třeba modelu Otto, kterého si lze bez problémů vytisknout na 3D tiskárně. Vypadá trochu jako Sponge Bob a umí chodit, tančit nebo pípat na zavolání, díky senzorům reaguje na hlas, světlo nebo pohyb, prostě šikovná výuková pomůcka pro základní školy.

zdroj: Maker Faire

Druhá podobná hračka se jmenuje Robot in a Can, tedy Robot v plechovce. Vytvořili ho studenti rakovnické průmyslovky Emila Kolbena ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem a partnery z Kanady, název mluví za vše – všechny díly robotické stavebnice se nacházejí ve středně velké konzervě. Robota tvoří kartonová krabice na kolečkách, v ní mikropočítač Arduino, pár světelných diod a sada senzorů. "Pro osmáky a deváťáky, případně i středoškoláky je to skvělý učební materiál," vyprávěl jeden z autorů Filip Zíka. "Na robotovi se výborně vykládají základy fyziky od diod po obvody, ale to hlavní je samozřejmě programování. Studenti mají k dispozici grafické editory, ve kterých stačí přetahovat objekty z místa na místo a hned vidíte, co to dělá. A robot je vybavený i vlastní umělou inteligencí, takže v kombinaci s kamerou na notebooku umí třeba rozpoznávat zvířata."

Hodinky pro nerdy a svítící náušnice

Chytré hodinky má dnes každý druhý a začínají být všechny navzájem hodně podobné. Milovník elektroniky Václav Mach se proto rozhodl, že na to půjde jinak – a pustil se do výroby přístrojů, jimž sice běžný smrtelník porozumí tak za týden intenzivní praxe, ale zato je s nimi ohromná zábava. Komunikují totiž pomocí blikajících diod, které podle umístění (nebo barvy, aby to nebylo tak jednoduché) skládají do vět jednotlivá slova a číslice, takže šifrovaná zpráva může znít třeba "za pět minut půl jedenácté". Pravda, některé modely mají i hlasový výstup, ale to zdaleka tak zábavné není.

A pokud po šifrovacích hodinkách netoužíte, ale blikající barevné diody se vám líbí, můžete (tedy zejména dámy) zkusit další Machův výtvor, tedy svítící náušnice. Jejich výhodou je, že diody blikají v libovolných barvách, takže můžete náušnice přes aplikaci v telefonu sladit s oblečením, makeupem či osvětlením v místnosti. Hodinky i náušnice se dají zakoupit v Machově e-shopu.

Formule na koleně

Mezi nejzábavnější prezentace patří již tradičně vtipné výstupy lektorek z Úžasného divadla fyziky neboli ÚDiF, které se tentokrát zaměřily na optiku. Během pár minut vyrobily krasohled z plastového zrcátka nebo defektoskop ze dvou polarizačních filtrů, tedy zařízení, které se běžně používá v průmyslu při zjišťování pnutí materiálu. Spojení fyziky a divadla je skvělá věc a není divu, že s ním ÚDiF slaví úspěchy i na regulérních divadelních festivalech po celé Evropě.

A mezinárodně úspěšná je i parta studentů z Fakulty elektrotechniky ČVUT, kteří už několik let pravidelně stoupají na stupně vítězů v závodech elektricky poháněných formulí. Na internetu si jejich vůz mohli diváci prohlédnout v detailu, ještě lepší bylo ale dívat se zblízka, jak ji sestavují – je to v podstatě stavebnice a šikovným konstruktérům vyroste za pár minut doslova pod rukama. Snad se o tom budou moci přesvědčit i další návštěvníci na podzim, kdy by se měl letošní Maker Faire uskutečnit v plné parádě. Ovšem ani jeho online verze rozhodně nebyla marná, jak se ostatně můžete přesvědčit na webu akce – streamy a workshopy tam i nadále budou k dispozici.


10. 6. 2020; vedavyzkum.cz

Jan Šedivý: Bylo by potřeba to tu pokropit živou vodou

Jan Šedivý se po letech strávených v Googlu a IBM vrátil na pražské České vysoké učení technické. Se svým týmem zde vyvíjí chatbota, se kterým již dvakrát uspěli v soutěži Amazon Alexa Prize a letos se hlásí potřetí. Jaké nedostatky vidí v českém výzkumném prostředí? A podaří se je změnit? I o tom se rozpovídal v našem rozhovoru.

Již potřetí se váš tým se svým chatbotem Alquistem přihlásil do Amazon Alexa Prize. Můžete ji stručně popsat?


Cílem soutěže je udělat bota, který bude umět konverzovat 20 minut. Takový tým dostane milion dolarů. My se v současnosti s Alquistem, na kterém neustále pracujeme, pohybujeme něco přes 10 minut.


Došlo letos oproti předchozím verzím k nějakému zlepšení?


Ke zlepšení došlo určitě. Náš bot má velkou spoustu znalostí, ale zatím neumí sám přemýšlet, obtížně reaguje na emoce, nepoužívá "selský" rozum. Snažíme se dostat do bodu, kdy bude umět používat rozum a zároveň dokáže využít celou obrovskou databázi znalostí, kterou do něho umíme nahrát. Od tohoto bodu jsme ale stále hodně vzdáleni. Avizované letošní zlepšení spočívá právě v rozmnožení znalostí, kterými náš bot disponuje. Umíme do něj například nahrát databázi filmů a uživatel si pak může s Alquistem povídat o kinematografii. Rozhovor je květnatější a z pohledu znalostí i lepší.


Už dvakrát jste skončili druzí. Máte šanci být letos první?


Naše potenciální umístění odhadovat nechci, konkurence je opravdu obrovská.


Jaké je uplatnění chatbota? Je o takové zařízení zájem?


O chatboty obecně zájem je, rozhodně je v tomto zařízení budoucnost. V České republice jsme trochu pozadu za západním světem, kde se chatboti více využívají třeba v takzvaných chytrých domácnostech. U nás je jednou z překážek většího rozšíření třeba jazyková bariéra. Žádná ze světových platforem není lokalizována do češtiny (Google, Alexa…)


Jak se může uplatnit konkrétně váš chatbot, kterého na CIIRC ČVUT se svým týmem vyvíjíte?


To, co děláme my, je oblast Conversational AI. Založili jsme vlastní firmu Promethist AI, ve které se snažíme dělat na základě naší technologie aplikace pro lidi, kteří mají například mentální potíže, deprese, různé duševní poruchy. Vyvíjíme aplikaci, která může těmto lidem pomoci v době, kdy jim není na blízku psycholog či psychiatr. Naše zařízení tak může s těmito lidmi promluvit, pomoci jim a zároveň vše zaznamenat tak, aby k informacím o stavu pacienta měl následně přístup ošetřující lékař. Právě tímto směrem se chceme nadále ubírat, protože dělat to samé, co dělá Google nebo Amazon, nemá smysl. Konkurovat tak obrovským firmám zkrátka nemůžeme. Zaměřujeme se na velmi specifickou oblast a zároveň je nám sympatické, že takto můžeme pomoci lidem, kteří to potřebují.


Jak se díváte na podporu státu v oboru umělé inteligence? Je podle vás správně nastavená?


Možná by bylo lepší ptát se na to, jak je u nás podporována věda celkově. O umělé inteligenci se teď píše všude, ale to, co si o ní můžete v médiích přečíst, je pod vlivem aktuální popularity a často jde o velmi nepřesné informace. Myslím, že aktuální velký mediální zájem o umělou inteligenci časem opadne.


Jak se tedy díváte na podporu vědy v Česku?


Celý systém financování české vědy je na vysokých školách a v Akademii věd nastavený na kritériu úspěšnosti ve psaní článků. Všichni jsou proto tlačeni k publikování v impaktovaných časopisech. Podobné je to i ve světě. Vědeckých článků, které jen omílají stále to samé, jsou tuny. Je velmi obtížné se v množství článků orientovat, ve finále najdete jeden dva příspěvky, které přináší něco nového.


Jaké to má důsledky?


Myslím si, že tento princip míjí to, k čemu by měla sloužit výuka na vysoké škole. Škola jako ČVUT by měla v první řadě chrlit lidi pro průmysl. Na školách dnes často učí profesoři, kteří v životě nebyli ve firmě a vůbec netuší, co praxe potřebuje, protože jim jde hlavně o publikování. Řadu praktických dovedností se studenti vůbec nenaučí, získávají pouze teoretické znalosti. Vysoké školy musí podporovat výzkum, ve výuce je ale třeba hledat rovnováhu mezi teoretickými a praktickými znalostmi. Chodí k nám řada studentů, kteří vůbec neumí programovat, ale to je základní znalost pro práci v IT. Průmysl přitom teoreticky nadaných lidí potřebuje méně než praktiků, kterých je potřeba spousta. Tohle je rozhodně jeden z problémů vysokých škol, který pramení také ze špatně nastaveného financování.


Před svým příchodem na ČVUT jste dlouho působil v Googlu a IBM. Co vás k návratu do akademické sféry vedlo?


Časem jsem se dostal na poměrně vysoké pozice, a k praxi se tak už moc nedostal, což mě nebavilo. Chtěl jsem se vrátit k výzkumu, mít své projekty a se studenty na nich pracovat, a to se mi ve finále povedlo – máme skupinu, start-up, úspěch v Amazonu. Korporace mají své klima a já už se cítil tak nějak opotřebovaný.


Co vás překvapilo při návratu do Čech?


Skrze zkušenost, kterou mají mé dvě dcery, jež studovaly doktorát v Americe a ve Švýcarsku, mě překvapilo, že pro doktorandy u nás není moc uplatnění. Spousta firem v Čechách takhle vzdělané lidi nepotřebuje. Nechci, aby to vyznělo špatně, samozřejmě tu je řada opravdu světových firem. Doktorandi, kteří od nás odcházejí jinam, jsou ale často v situaci, kdy vůbec neví, kam mají zamířit.


Máte nějaký příklad?


Jedna z mých dcer je na Akademii věd a naráží na to, že tam chybí nějaká střední generace – jsou tam buď lidé před penzí, anebo naopak úplně mladí. V akademii má každý své jisté místo a snaží se nijak zvlášť nevyčuhovat. Naopak na západních výzkumných institucích, pokud nejste výborní, tak vás prostě vyhodí. Panuje tam jakási vnitřní nervozita, která samozřejmě není ideální, ale potřebovali bychom se přeci jen posunout trochu tímto směrem. Starší struktury ale nechtějí mladší a dravější kolegy pustit k důležitým věcem. Bylo by potřeba to tu takzvaně pokropit živou vodou. To se samozřejmě jednou stane, starší odejdou a přijdou noví. Máme tu komplex malé země, ale zároveň jsou tu velice šikovní lidé.


Stejně jako před lety vy, se nyní na CIIRC vrací nadaný vědec Tomáš Mikolov. Proč se zrovna CIIRCu daří lákat experty působící v zahraničí do Čech?


CIIRC je poměrně mladá instituce, která vznikla tak, že na ni přišli především lidé z Fakulty elektrotechniky ČVUT, ale i jiných fakult. A hlavně to byli lidé, kteří chtěli něco dokázat. Přišli sem ti aktivnější a podařilo se ze zahraničí přilákat i lidi, kteří nejsou tak slavní jako Mikolov, ale jsou stejně tak šikovní a pracovití. Takoví lidé se tu sešli a lákají další talentované jedince ze zahraničí díky svým kontaktům všude po světě. Celé je to samozřejmě spojené také s uměním získat peníze, což se daří hlavně v oblasti průmyslu 4.0. Tam máme projekty, které vedeme s Německem a určitým parametrem úspěchu je i to, že se profesoru Maříkovi (zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT, pozn. red.) podařilo sestavit tým, který takové projekty úspěšně navrhuje. Tady na CIIRC máme tým, který vlastně spojuje lidi, kteří mají vědecké znalosti s lidmi, kteří projekty umí organizovat a řídit. Takové podmínky pak vedou k tomu, že sem chodí zahraniční vědci.


Proč se toto nedaří i jinde?


Problém jsou samozřejmě finance. Velké světové univerzity peníze mají, u nás je to ovšem horší. Nemyslím si ale, že je to jediný problém, protože třeba v Americe doktorandi také žádné solidní peníze nemají a žijí kolikrát v horších podmínkách než studenti u nás. Ale zkrátka když máte titul z MIT nebo z Harvardu, tak je to vzdělání, které americké firmy opravdu umí ocenit. Tady je každému jedno, jestli máte titul ze soukromé vysoké školy nebo z Univerzity Karlovy.


Děkujeme za rozhovor!


Za portál Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali


Foto: Ryszawy, ČVUT


Jan Šedivý


působil 18 let ve společnosti IBM a následně v Googlu, kde pracoval na technologiích kolem rozpoznávání řeči. Na Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT v Praze přišel v roce 2016 a od té doby se zde věnuje nejen výzkumu ale také výuce.


9. 6. 2020; Prosperita

Fakulta elektrotechnická ČVUT spolu s CIIRC ČVUT připravila pipetovací roboty

Tým studentů a zaměstnanců Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) a Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) připravil několik pipetovacích robotů Eppendorf pro automatizaci testování vzorků na covid-19. Roboty nyní testují vzorky v laboratořích Nemocnice Na Bulovce a 1. LF UK, v běhu je příprava dalšího robotu pro FN Královské Vinohrady. Roboty automatizují izolaci RNA metodou vyvinutou v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd s použitím magnetických nanočástic z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Univerzity Palackého v Olomouci.

Roboty jsou nyní ve stavu, kdy jsou rutinně použitelné v klinické praxi a po zaškolení je může běžně používat provozní personál daného pracoviště. Projekt je příkladem úspěšné mezioborové spolupráce. Tým Pavla Šáchy z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR vyvinul nový protokol pro izolaci RNA, výzkumné ústavy i komerční firmy nabídly robotické pipetovací manipulátory a ČVUT zkoordinovalo celé úsilí a jako partner s velkou robotickou expertízou pomohl adaptovat protokol pro robotické nasazení a připravil roboty pro nasazení v klinické praxi.

Jiří Kubík, student magisterského programu Otevřená informatika, řekl: "Navzdory tomu, jak se na první pohled jeví klinická praxe vzdálená robotice a informace, ukázal nám tento projekt, jak mohou tyto obory společně přispět k lepšímu zvládnutí krizové situace. Příjemným překvapením byla vstřícnost všech zúčastněných stran a nezištné nasazení všech členů našeho týmu. Osobně mi projekt umožnil aplikovat znalosti získané během studia v praxi a realizovat se prací, která pomáhá ostatním."

Jiří Budil, student bakalářského programu Kybernetika a robotika, dodal: "Projekt byl skvělou možností, jak se zapojit do boje proti koronaviru způsobem, který má opravdu smysl. Měl jsem možnost nahlédnout do praxe a získat opravdu cennou zkušenost. Mile mě překvapil praktický a velice efektivní přístup, jakým spolupráce na všech stranách probíhala."

Bedřich Himmel, nový zaměstnanec Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, který se do projektu obětavě zapojil ještě před svým nástupem do zaměstnání, doplnil: "Tento projekt je skvělá ukázka toho, jak může mezioborová spolupráce fungovat. Pevně doufám, že si to budeme pamatovat i po odeznění pandemie a budeme schopni na spolupráci v budoucnu navázat. Moc mě těší, že jsem byl k projektu přizván, vážím si toho."

K projektu se také vyjádřil RNDr. Tibor Moško, Ph. D., z prionové laboratoře Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN: "Zapojení do projektu nám umožnilo zapůjčení pipetovacího robota z Výzkumného ústavu živočišné výroby v.v.i., za což děkujeme. Projekt nám pomohl automatizovat značnou část postupu izolace virové RNA pomocí metody z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (UOCHB AVČR) a zcela automatizovat pipetování kvantitativní PCR pro detekci SARS-CoV-2. Navíc detekce koronaviru je teď zcela nezávislá na dostupnosti komerčních setů pro izolaci virové RNA. Doufám, že navázaná spolupráce bude pokračovat i po odeznění epidemie koronaviru a podaří se nám implementovat získané znalosti i do metod, které vyvíjíme v naší prionové laboratoři Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK."

Vedoucí Centrálních laboratoří FNKV Mgr. Marcela Mikešová dodala: "Od začátku pandemie se naše laboratoř potýká s omezenou dostupností kitů a spotřebního materiálu na náš automatický systém izolace RNA. Pracovníci výzkumných ústavů nám nabídli pomoc v řešení tohoto kritického kroku stanovení SARS CoV-2. Zaujala nás nejen rychlost a kvalita postupu, ale hlavně bezpečnost pro náš laboratorní personál. Aktuálně čekáme na přemístění do FNKV a doladění robota v podmínkách rutinního provozu. Obětavá práce výzkumných pracovníků, kteří pracují nad rámec svých povinností je málokdy v médiích zmiňována, a proto bych touto cestou vyjádřila poděkování za jejich důležitou práci."


9. 6. 2020; prahadnes.info

Družicový navigační systém Galileo pomůže s automatizací provozu pražských tramvají

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích. Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy, evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou.

Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená. Praha se tak stane jedním z prvních velkých měst v Evropě, které k plošnému nasazení systému Galileo postupně přecházejí jak v tramvajové, tak i v autobusové dopravě.

Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy, agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě.

"Kosmické technologie aplikace mají obrovský potenciál pro zvyšování efektivity a bezpečnosti v širokém spektru sektorů a doprava patří bezesporu k těm největším. Zapojení Galilea v pražských tramvajích je vynikající ukázkou, jak lze evropské řešení družicové navigace prakticky používat", uvedl ministr dopravy Karel Havlíček.

Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy. Aplikací je však mnohem více.

Ministerstvo dopravy, které odpovídá za účast ČR v programu Galileo, dlouhodobě podporuje využívání dat z družicových systémů a to prostřednictvím účasti v evropských kosmických programech a také formou odborných konzultací. Značným přínosem je také blízkost odborného zázemí agentury GSA, která sídlí v pražských Holešovicích.


9. 6. 2020; krajskelisty.cz

Báječní muži za promítačkou aneb vzpomínka na dávno zavřená kina a pozapomenuté filmy II. Glosa Iva Fencla

Pan Ivo Fencl, spisovatel velmi plodný, byť ne na HPP, sepsal v době, kdy korona zavřela vše – i kina, svou vzpomínku na staré plzeňské, pražské i jiné biografy a filmy, které v nich viděl… Chápeme, že jeho text (respektive pokračování) je spíše pro starší a pokročilé. Proč? Protože dnes je všeho nadbytek, i filmů a seriálů, televizí a streamovacích služeb… Zatímco v době, jíž se říká normalizační (text má ostatně podtitul ´Vzpomínka na kino - roky 1969-1989´), stálo kino pár kaček a my tam tudíž chodili třeba dvakrát týdně. A některé filmy se zapsaly do paměti tak hluboko, že vzpomínka na ně má svou chuť i vůni; prostě každý z dříve narozených vám na první dobrou řekne, kdy, kde a s kým poprvé viděl děsivé Spielbergovy Čelisti, anebo Formanova Amadea, anebo Bergmanovy opusy ve filmech klubech… Pan Fencl je ještě přesnější: "24. 5. 1981 jsem viděl se spolužákem Václavem i trikový film Sindibád a tygří oči. V Čase. Téhož dne jsem stihl vidět v Plzenci v kině i Vávrovo Černé slunce. Je to nová verze Krakatitu a teroristé včetně Magdy Vašáryové zde unesou letadlo. Šli jsme na to se školou povinně," píše. K tomu je zajímavé dodat, že šéfredaktorka tohoto webu v Černém slunci účinkovala coby ´dav hippies´, bylo jí tehdy asi 17… A pan Fencl pokračuje:

14. 8. 1981 dávali v plzeneckém kině (až později zvaném Edeníček) britský film Smrt podle poslední vůle a 12. 11 jsem v Plzni zhlédl jako klubové představení britský povídkový film Přízraky noci. 20. 11. jsem pozoroval Petera ´Columba´ Falka v první verzi dramatu Griffin a Phoenixová. Dílo končí nezapomenutelně scénou, kdy vezme hrdina tyč, kráčí ulicí a rozbíjí jedno auto za druhým.


27. 2. 1982 jsme s Václavem viděli v Plzni i adaptaci Crichtonova románu, kterou si natočil Crichton sám: První velkou vlakovou loupež. Skvělá věc! Connery, Sutherland... Den poté jsem poprvé v kině viděl Smrt na Nilu – s Peterem Ustinovem - a 17. 4. 1982 Vraždu na úrovni – krvák o Jacku Rozparovači. V květnu jsem poprvé zhlédl i Svěrákův film Vrchní, prchni (režíroval Smoljak) a v létě hned dvakrát Herzova Upíra z Feratu: ocenil jsem, že celý tento horor s Jiřím Menzelem a Dagmar Veškrnovou lze vysvětlit i přirozeně.


Jeden z kultovních filmů mladého Dustina Hoffmana Maratónec, kde zlého nacistu hraje skvěle sir Laurence Olivier


13. 7. 1982 jsem v Klubu 007 na Strahově sledoval Harrisona Forda ve filmu Smutní hrdinové, ale tento výtvor jsem nepochopil; přičemž o ´nějakých´ Hvězdných válkách – s tímtéž hercem - se mi tenkrát ani nezdálo. V červenci 1982 jsem prvně viděl Maratónce, a to v tzv. Biu SÚZ (rovněž na Strahově). Netušil jsem, nač jdu, a tak to pro mě byla ve výsledku další ´puma´. Sir Laurence Olivier jako psychopatický ´nácek´ s nožem v rukávu... Scéna na zubařském křesle... "Je to bezpečné?" Četl jsem pak i Goldmanův román (česky 1982 jako Maratónský běžec) a je to tam vše trochu jinak.


Co mě ale zcela uhranulo, to byl ´návrat rokenrolu´ ve V zajetí rytmu. Prvně jsem ten film viděl v letním kině v Žatci (na chmelu) a nechápal, že ´ti starci´ jako J. L. Lewis ještě vůbec žijí a že jsou tak drzí a dokonce po těch letech hrají sami sebe! I kontroverze ve filmu, onen odpor k establishmentu, mě dostala a nechápal jsem vrstevníky, kterým takovýto rokenrol už připadal zastaralý. 15. 9. 1983 jsem v Alfě na Václaváku prvně viděl Vetřelce; ale ten mě nikdy moc nebral, ani nevím proč.


Velice se mi líbil americký film Svítání Zuluů z roku 1979 (Alfa Praha 22. 11. 1983) a jen mi tu scházel ´skutečný děj´. Je to vylíčení bitvy, nic víc.


I pod vlivem doporučení Miloše Kopeckého jsem 21. 3. 83 vstřebal film Byl jsem při tom (opět Alfa Praha), načež jsem na to vzal tátu i mámu. A šel jsem ještě potřetí a počtvrté. Z filmu byla vystřižena scéna ze sovětského vyslanectví.


25. 6. 83 jsem prvně viděl adaptaci Zla pod sluncem podle Agathy Christie (opět s Ustinovem jako Poirotem a v kině Pasáž) a dne 13. srpna 1983 jsem s rodiči navštívil promítání komedie Připoutejte se, prosím! s Leslie Nilsenem. Byl to jakýsi předstart jeho skutečné kariéry.


V září 1983 jsem dvakrát sledoval v biografu Štvance (netřeba snad tuto ptákovinu komentovat) a hned nato western Tom Horn se Stevem McQuenem. Stále ještě v září jsem viděl i katastrofický film o výbuchu sopky Když se čas naplnil, ve kterém dvě děcka zachrání provazochodec, který přejde po laně proud lávy. V pražském kině Varšava jsem 20. 11. 1983 viděl i Zelený led. Některé ty filmy měly snad být (kdo ví) i výstrahou, co se vše v USA točí. Jiné prošly díky angažovanému herci. Nebo snad prostě dík herci, který převálcoval svým charismatem i každou ideologii. Ale Eastwood charisma měl - a stačil snímek o ruské stíhačce Firefox a řadu let si tu ´neškrtl´.


Paul Newman v Pevnosti Apačů v Bronxu. Kdepak jsme tehdy mohli tušit, že výraznou roli prostitutky na drogách (skončí mrtvá, zabalená v koberci) zde hrála již tehdy slavná Pam Grier, hvězda černošských filmů tak zvané ´Blaxploitation´ vlny z počátku sedmdesátých let. My se s ní seznámili až ve slavné tarantinovce Jackie Brown


23. listopadu 1983 jsem viděl v pražském Kině 64 U hradeb (mém oblíbeném) Zajatce japonských ostrovů s Richardem Chamberlainem. Dílo existuje i ve formě televizního seriálu a příběh se nevyhýbá pohledu na samozřejmost smrti ve starém Japonsku, ba ani na vaření lidí zaživa. Do našich kin prošel, stejně jako oddechovka Hooper s Burtem Reynoldsem v titulní roli dalšího kaskadéra (12. 12. 1983). V únoru 1984 jsem v plzeneckém biu navštívil promítání filmu Fort Apache in Bronx (Pevnost Apačů v Bronxu), jehož dabing náleží v našich šířkách už k profláknuté klasice. Hlavně díky skandované hlášce "pusťte bratry domů". A bylo to, ano, jako bych byl v našem malém sále přímo svědkem zrodu kultovnosti té hlášky. Tak takové je to ve zlém newyorském Bronxu! měli jsme vidět. A taky jsme to viděli. Paul Newman opět zazářil.


Následovala francouzská gangsterka Borsalino a spol... V čase, kdy tu americké gangsterky měly utrum. Film navazuje na snímek Borsalino, kde hráli Delon a Belmondo, ale zde už zbyl naživu (ve filmu) jen Delon. Ve finále nacpe svého protihráče do kotle rozjeté parní lokomotivy. Film to není ve své kategorii možná úplně špatný, ale na americké gangsterky podle mě zkrátka nemá.


8. března toho roku jsem viděl v Alfě na Václaváku známý Excalibur - o králi Artušovi a kouzelníku Merlinovi - a 20. 3. jsem doklusal až do kteréhosi klubového kina na - už tehdy ´prastarý´ - Cormanův Zánik domu Usherů. Židovský klaun Gene Wilder měl - na rozdíl od Clinta Eastwooda - do našich končin stálý přístup, a tak jsme ho směli téhož měsíce sledovat v Bláznech ve vězení. I s černošským kamarádem Richardem Pryorem. V srpnu přišel do kin v nové verzi Hluboký spánek podle románu Raymonda Chandlera a vzal jsem na to ve svých dvaceti mámu. Příliš ji to nevzalo. Horory tenkrát takřka vůbec nedávali, a tak mě U hradeb oslovil v září 1984 americký Klid noci s Meryl Streepovou. Má tam takový dlouhý monolog a snad se to pokládá za kvalitní projev jejího herectví.


1. října měl premiéru Spielbergův E. T., to netřeba komentovat, a 13. listopadu jsem viděl ve filmovém klubu ´elektrofakulty´ ČVUT velmi groteskní a starý horor s Borisem Karoloffem Běs (1933). Líbil se mi! V lednu 1985 následovala další chandlerovka Sbohem buď, lásko má (pro mě v kině Lucerna) a v biografu Paříž jsem v březnu viděl střihovou komedii Mrtví muži nenosí skotskou sukni. Hrdina se tu setkává s herci doslova ´vystříhanými´ z různých starých filmů, které jsme tu ale vesměs neznali.


15. 5. 1985 jsem navštívil pro jednou i projekci vážného českého filmu (chodil jsem jinak spíš na komedie) Kukačka v temném lese (kino Blaník) a den poté mě fascinoval Peter Sellers ve Stopě Růžového pantera. Fascinoval mě také proto, že jsem předchozí díly série do té chvíle neznal. ´Stopa´ je přitom pouze střihový film, sestavený ze zbytků po Peterově předčasné smrti. Nu, a větším přínosem světu byla možná ta Kukačka, kterou napsal Vladimír Körner.


Předdigitální fantasy Souboj Titánů proslula svými triky, jako je tato plechová létající sova, Pallas Athéna, i hláškou Vypusťte Krakena! Neboli Release the Kraken. Občas se ještě dá zaslechnout někde v hospodě


20. 5. následoval - dnes už pověstný - Souboj Titánů (od těch časů natočený již podruhé) a 21. 5. jsem viděl Vítězství se Slyem Stallonem (kino Květen). V tomto filmu o útěku z vězení hraje také Pelé.


Nu, a 4. června 1985 jsem vystál v pasáži Alfa frontu na Dobyvatele ztracené archy - a do prosince viděl ten film celkem šestkrát. Souhlasím s názorem, že to je z žánru dobrodružného filmu něco zcela nového. Jen si to dnes už každý neuvědomí.


Film Elvis Presley - s Kurtem Russellem - jsem viděl s velikým zpožděním, a totiž teprve v září 1985. 18. toho měsíce vstoupil do sálů i nový Tarzan s Christopherem Lambertem. Viděl jsem ho v kině dvakrát. V prosinci 1985 pustili u nás také druhý díl Podrazu a 4. února 1986 mě navždy dostala v kině Alfa komedie Nevěrně tvá (Nastassja Kinská a Dudley Moore). Byl z ní, pravda, vystřižen Jan Tříska. Po nudných Vzdálených vrcholcích hor (únor), které vznikly sestřihem seriálu, přišlo téhož měsíce Znamení čtyř, výtečná adaptace holmesovského románu. Výtečná možná je a těžko říct, nakolik je tu braková předloha, nicméně tento film bych za ´brakový´ označil určitě. Závěrečná honička na Temži však přinejmenším pobaví.


Ve svém čase mě docela zaujal i snímek Soudcova noc (dubem 86) s Michaelem Douglasem. Film naznačoval, že soudy v USA neumí zatočit s lumpy, a tak tu skupina soudců tajně vytvořila komisi a likvidovali ty zmetky, kteří se zákonům vymkli a například nenosili roušky. Viděl jsem to v Blaníku, ale při dalším zhlédnutí po letech už mě to moc nevzalo.


Co víc?


Jako zlý virus přiběhl i Pes baskervillský (24. dubna 1986) a už nikdy ve mně nic nepřebije právě tuto verzi. Připomenu, že hned na začátku je na blatech znásilněna představitelka inspektorky Makepeaceové ze známého seriálu. V tom filmu tkví i jedno místo, takové až uklidnění a moment, kdy Sherlock pohlédne na blata a... Přál bych vám, abyste si onen moment prožili při tom filmu taky. Je to jeho vrchol, stahuje se do té chvíle snad veškerá poetika onoho díla. Nezapomenutelné.


V létě 1986 k nám pustili také Peckinpahův Konvoj. Viděl jsem ho dvakrát v letním kině na Karlštejně, ale dost jsme tam s přáteli přitom vypili piv. Také jsme koukali na holky. Přesto mi odbojářství kamioňáků v tomto snímku imponovalo a jen bych tu dodal, že téhož srpna běžela našimi kiny také sovětská verze Wellsova Neviditelného. V Plzenci jsem ji viděl a rozhodně ji nemám za jakkoli špatnou. Roku 1988 u nás pak Rusové uvedli i film Doktor Jekyll a pan Hyde. Už se povolovaly šrouby a povolím tedy i já uzdu; nemohu si ovšem odpustit vzpomínku na uvedení snímku Bounty. Viděl jsem jej poprvé 11. 12. 1987. Z roku 1988 bych připomněl alespoň Carpenterova Starmana. I tento film jsem viděl teprve po slavnostním projití krásnou pražskou pasáží Alfa; dnes je stejnojmenné kino bohužel dávno zavřené. Kolik jen šťastných chvil jsem tam strávil.


Mafiánská střílečka Čest rodiny Prizziů s Jackem Nicholsonem a Kathleen Turner, tehdejší ´super kočkou´


Na kino Blaník si oproti tomu nijak výrazně nepamatuji, nicméně 1. října 1988 jsem tam vnímal Četu. Téhož měsíce nás bavil i Krokodýl Dundee (mě tedy příliš ne) a za zdařilou mám gangsterskou parodii Johna Hustona Čest rodiny Prizziů (28. 10.) s Jackem Nicholsonem a Kathleen Turnerovou. Přitažlivá Kathleen byla i mou ´kočkou´.


V listopadu 1988 jsem sledoval v Času v Plzni stařičkého Petera Cushinga jako Sherlocka Holmese v Masce smrti a 2. prosince Michaela Douglase a opět Turnerovou v Honbě za diamantem. V prosinci nasadili do kin zajímavý britský krimi film Mona Lisa. Omylem jsem zašel v lednu 1989 i na snímek o americké countryové zpěvačce Sladké sny a 6. ledna jsem vzal matku na Krotitele duchů. 9. ledna 1989 jsem viděl nezajímavou krimi Zubaté ostří, 21. ledna skvělého Policajta z Beverly Hills a 17. února se pro mě konečně v pravém světle zhmotnil Clint Eastwood, a to jako Bledý jezdec.


Ten film jsem od té doby viděl víckrát a bylo dokonce období, kdy jsem ho začal cítit jako zdlouhavý. Dnes jsem opět jeho fanda. Tři nejlepší Clintovy hlášky z toho westernu pro mě znamenaly dost, i když celou tu záležitost nepřeceňuji.


V červnu roku 1989 jsem viděl v Plzni ve Hvězdě (dnes chystají na jejím místě průchod blokem) Poldu s Jamesem Woodsem a v červenci přišel znovu Clint: V žáru velkoměsta. Jde o parodii na gangsterku a je snad zdlouhavá a ukecaná, ale jinak vynikající.


Další americká kriminálka Okno z ložnice (září 1989) mě nechala chladným, jakožto všeobecně aplaudovaná komedie o robotkovi Číslo 5 žije. A ještě jedna holmesiáda! Pyramida hrůzy (1. 10), v originále Mladý Sherlock Holmes. A nebudete tomu věřit, ale teprve 5. října 1989 jsem v jednom biografu v Hořovicích prvně viděl Psycho.


Předchozí výčet jistě svědčící o určité mé nekulturnosti, ale není to zcela tak. Záměrně jsem se totiž zaměřil hlavně na americkou produkci a viděl jsem za těch dvacet roků v biografech i televizi také desítky, ne-li stovky dalších filmů.


Až nastal poslední předrevoluční týden. Jak jsem jej z hlediska filmu prožil? Kuriózně. 11. listopadu 1989 jsem totiž odjel ke kamarádovi a pustili jsme si ve společnosti více mladíků hned pět videokazet, z nichž obsah čtyř byl opět americké provenience. Jednalo se o snímky Mr. Moto Takes A Change, Indiana Jones a chrám smrti, Psycho II a Věc. Všechny jsem viděl poprvé. Uplynul týden a 16. listopadu jsem se marně rozhlížel po čemkoli americkém, co bych ještě neviděl. I šel jsem nakonec na italský Příběh lásky, film už tenkrát tři roky starý. Je příběhem dvojice, v níž se chlapec zamiluje do jiného kluka, což partnerka nezvládne. Tenkrát mi to připadalo nesmírně kontroverzní. A v noci ze 17. na 18. listopadu jsem se díval prostě na televizi - a Návrat Růžového pantera. Už jsem začínal tušit, že to někde ´ruplo´, a dodám jen, že mezi prvými popřevratovými filmy, které mi nesměly uniknout, byly Čarodějky z Eastwicku, Rain Man a Zlaté dítě s Eddie Murphym, což je ukrutná blbost. A Spielbergův Chrám zkázy měl pak slavnou premiéru v lednu 1990.


Odpusťte mi prostotu mých vzpomínek a zkuste je brát jako dokument. Jestliže pak najdete aspoň devět dalších ´filmových´ vzpomínání na stejnou dobu, můžete udělat průnik a patřičně mé dobové vidění korigovat.


9. 6. 2020; seznam.cz

Unikátní baterie HE3DA: Velké plány, hodně tajemna

Kolem nově postavené továrny na originální české baterie HE3DA u Havířova má vzniknout "malé české Silicon Valley" zaměřené na elektrotechniku a nanotechnologie. Ani moravskoslezský hejtman o tom však zatím neví.

Radomír Prus, hlavní iniciátor a investor továrny Magna Energy Storage (MES) na originální české baterie HE3DA, má obrovské plány na rozvoj Karvinska. Ale už první krok, tedy rozjezd sériové výroby údajně unikátních baterií podle konceptu českého technika Jana Procházky, zatím nabírá zpoždění.

Pořád také není jisté, zda jsou Prusovy plány na vybudování bateriové "gigatovárny" evropského významu reálné. Konkrétních informací o stavu projektu je zatím málo. O to víc investor hýří velkolepými plány do budoucna.

Závod se SlovákyV půli dubna oznámili akcionáři společnosti MES, sdružení do fondu Battery Unite, dokončení první etapy výstavby nové továrny v Horní Suché u Havířova. Sériová výroba baterií HE3DA tu původně měla začít už koncem loňského roku, zatím ale pořád běží zkušební provoz.

Oficiální slavnostní otevření továrny iniciátoři původně oznámili na květen, teď ho plánují na září. Za zpožděním je podle Radomíra Pruse nouzový stav. "I přes zpoždění ze strany subdodavatelů jsme rozjeli první zkušební linku na výrobu baterií. Postupně budeme v průběhu letošního roku navyšovat výrobu tak, abychom v příštím roce dodali na trh plánovanou kapacitu baterií ve výši 200 MWh," řekl Seznam Zprávám.

Zahájení prý bude velkolepé, pozváno je na tisíc hostů. "Účast přislíbili například zástupci Evropské komise, Pentagonu, NASA, ESA, minimálně dva arabští šejkové a řada dalších. MES by měl požehnat arcibiskup Dominik kardinál Duka," plánuje Prus.

Podstatnější však bude, jak se novému závodu podaří prosadit na trhu. Konkurence roste, nedávno oznámila slovenská firma InoBAt stavbu obří továrny na baterie pro elektromobily nedaleko Trnavy. Slováci vsadili na spolupráci s americkou společností Wildcat Discovery Technologies, která jim poskytne bateriové know-how a technologickou podporu.

Na slovenském projektu se podílí také český ČEZ. Věří mu evidentně víc než domácí iniciativě u Havířova. A to i přesto, že o baterii HE3DA se už řadu let píše jako o technologickém průlomu, který vítězí nad světovou konkurencí.

Bateriových projektů vzniká po světě mnoho, často s podporou z veřejných dotačních programů. Továrna na Karvinsku je odkázána na skupinu privátních investorů, jichž je podle Pruse zhruba 250 a jde hlavně o české podnikatele.

Radomír PrusKarvinský podnikatel

S partnerem Vladimírem Jirkou vybudovali skupinu Excelsior s obratem 1,2 mld Kč

Vlastnili v ČR, Polsku a na Slovensku továrny na zpracování plastu, mlékárny, tiskárnu

Roku 2013 byl Prus obviněn z dotačních podvodů

Tři roky byl stíhán jako uprchlý

Podle soudu se k němu policie zachovala nestandardně

R. 2017 ho soud části obvinění zprostil, kauza není definitivně uzavřena

Vyprodáno předemPrus ale o úspěchu závodu, do jehož rozjezdu vložili investoři 1,4 miliardy korun, nepochybuje. Podle něj je už teď celá roční výroba o kapacitě 200 MWh prakticky rozprodána. První baterie se na trh ani nedostanou, jsou rezervované pro investory.

"Letos budou vyrobeny v rámci zkušebního provozu baterie v řádech desítek megawatthodin, přednostně budou dodány našim největším zákazníkům na pilotní projekty," říká Prus.

Do konce příštího roku chce firma zvýšit kapacitu na výrobu baterií na 1,2 gigawatthodiny. "Tato kapacita bude reálně k dispozici pro rok 2022," slibuje Prus.

"Našimi hlavními produkty budou baterie o kapacitě jedné a dvou kilowatthodin ve verzi "robusta", určené primárně pro energetiku, lodě a těžkou techniku," popisuje. Z jedno- a dvoukilowatthodinových baterií se skládají energetická úložiště nabízená zákazníkům.

Jedním z hlavních produktů má být bateriové univerzální úložiště o celkové kapacitě 500 kWh. "Uspěli jsme s ním v NASA a je o ně obrovský zájem," tvrdí Prus. "Vyvinuli jsme k němu také stojany a nabíjecí systém, abychom byli schopni dodat zákazníkům kompletní systém pro budoucí masové nasazení v solárních elektrárnách nebo ve městech pro masové nabíjení elektromobilů," dodává.

Kromě toho má MES připravena domácí energetická úložiště, které si uživatel může skládat z jednotlivých boxů o kapacitě 14 kWh. "Teď se dokončuje výroba prvního prototypu. Následovat bude série 100 kusů, které začneme ještě tento rok přednostně dodávat na trh, ale pouze našim investorům. Ostatní zákazníci si je budou moci objednat v den slavnostního otevření továrny MES, tedy 17. září. Dodány však budou nejdříve v následujícím roce vzhledem k omezené kapacitě výroby," řekl Prus.

MES podle něj připravuje další produkty, které jsou ve vývoji. Poptávka z trhu je prý vysoká. "Máme už teď zájemce ze zahraničí , který chce objednat baterie na 3 Gwh, což bychom jenom pro něj při stávající kapacitě vyráběli několik let," popisuje šéf továrny.

Otazníky kolem HE3DAKolem sériové výroby baterie Jana Procházky je ale pořád dost nejasností. Hlavně proto, že kromě investorů zatím průmyslově vyráběnou baterii HE3DA neměla odborná veřejnost šanci vidět. A investoři zůstávají v utajení.

Baterie má od loňska atesty evropské certifikační autority TÜV, ta ale zatím testovala jen výrobky z laboratoře v pražských Letňanech. Prus sliboval certifikaci továrního produktu během letošního jara, zatím ji ale nemá.

Prý to nevadí: "To je otázka dvou tří týdnů," říká a ujišťuje, že baterie z havířovské linky dosahují stejně dobrých parametrů, jaké měly laboratorní výrobky z Letňan. "V některých ohledech je dokonce převyšují."

Pavel Hrzina, expert na fotovoltaické a bateriové systémy z elektrotechnické fakulty ČVUT, ale soudí, že tak jednoduché to nebude: "Certifikace průmyslové baterky pro trh je důležitá a je něco jiného testovat laboratorní nebo průmyslový výrobek," vysvětluje.

Podle Pruse zato HE3DA v květnu získala atest americké laboratoře Intertek. Detailní informace o testování firma zveřejnila na svém webu, podle Hrziny se z nich ale nedá vyčíst, jaké jsou kvalitativní a užitné vlastnosti baterie.

"Baterie prošla v USA standardními povinnými bezpečnostními testy, bez kterých ji nelze na trh poslat. Konkurenceschopnost ale bude záviset jednak na ekonomice, jednak na chování baterie při provozu," říká Hrzina, jehož pracoviště pro HE3DA v minulosti také provádělo testovací měření.

Jenomže za kolik se má HE3DA prodávat a jaké má kvalitativní a užitkové parametry ve srovnání s konkurenční produkcí, to zatím známé není. "Z toho, co je zatím k dispozici, se nedá posoudit, zda se v Havířově bude dělat standardní průměr, nebo zda ta baterie představuje technický zázrak. Konkurence je velká a startovní pozice továrny složitá," uzavírá Hrzina.

Také Jan Fousek, šéf Asociace pro akumulaci energie Aku-BAT, zatím zůstává zdrženlivý. "Nedovoluji si komentovat stav vývoje baterií HE3DA. Nicméně jako členy naší asociace je samozřejmě podporujeme," říká.

Prus pro Seznam Zprávy uvedl, že pro projekt získal další partnery. "Přizvali jsme ke spolupráci řadu firem, s nimiž společně pod naším vedením vyvíjíme doprovodnou elektroniku. Budou pro nás v následujících letech zajišťovat ve světě také distribuci a servis výrobků," říká.

Například Veolia má podle něj s MES společně vyvíjet řídící systém bateriového úložiště (tzv. BMS). "Společnost Phoenix nám zase pomáhá s protokolem CCS pro nabíjení elektromobilů, se společností Danfos jsme se zaměřili na propojení s elektromotory a tak dále," vypočítává Prus další partnery.

Sama Veolia ale zatím žádnou hotovou dohodu o spolupráci nepotvrdila. "Se společností HE3DA probíhají jednání, ale detaily nebudeme zatím komentovat," řekla Seznamu mluvčí Marcela Dvořáková.

Voda-země-vzduchPrus má s baterií HE3DA spoustu ambiciozních plánů. Jeho firma Excelsior Engineering vyhlásila program "voda-země-vzduch", v jehož rámci se za účasti dalších partnerům vyvíjejí bezemisní dopravní projekty. Jak jejich iniciátor říká - "měly by chytit za srdce každého, kdo uvažuje moderně, ekologicky a chce v tomto směru něco změnit".

Staví se třeba solární loď: katamarán o délce 16,5 metru, poháněný dvěma stokilowattovými elektromotory. Energie ze "solární střechy" se má akulumovat v bateriích HE3DA o kapacitě 300 kilowatthodin. "Solární loď je již z větší části hotova a v září bude přetažena do Chorvatska, kde bude prezentována budoucím klientům a médiím," slibuje Prus.

Další nápad vyústil v projekt závodního kamionu. Vozidlo s bateriemi HE3DA by se podle Pruse mohlo se účastnit již v lednu 2021 Rallye Dakar a na základě dat a zkušeností ze závodu by měl vývoj bezemisního vozu pokračovat. "Naším cílem je soutěž Dakar zcela bez emisí, na zelenou energii vyrobenou po cestě ze slunce. Toho chceme docílit nejpozději v sezoně 2023," plánuje Prus.

Na vývoji bateriového kamionu se údajně podílí 20členný tým včetně rodiny dakarského vítěze Karla Lopraise. Je podle Lopraisových Prusova vize reálná? "To ukáží až první testy vznikajícího vozidla, celý plán je velká výzva," říká Aleš Loprais. Podle něj jen není účast solárního kamionu už v příštím ročníku dakarské rallye reálná. "Ale v roce 2022 bychom rádi projeli bezemisně alespoň jednu etapu Dakaru," uvažuje Loprais.

Třetím nápadem havířovského vizionáře je bezemisní letadlo pro šest až osm osob. "Bude létat s využitím HE3DA baterií, elektromotorů a vodíku na vzdálenost 1000 až 1500 kilometrů," plánuje Prus. A tvrdí, že do vývojového programu, který táhne jeho firma, se už zapojily "desítky firem z celé Evropy", vodíkoví vývojáři z ČVUT, Asociace nanotechnologického průmyslu a další partneři.

Nano Silicon ValleyPrus slibuje, že v Horní Suché vybuduje větší technologický klastr. Na pozemcích o 400 tisících metrech čtverečných stojí dnes kromě nového závodu MES ještě dvě haly Prusovy firmy Excelsior zabývající se zpracováním plastů. Před výstavbou je závod opavské firmy K2pharm, která vyrábí potravinové doplňky.

Podle Pruse se připravuje další hala k rozšíření výroby MES a přibývat mají další aktivity. "Mým cílem je v lokalitě vybudovat high-tech klastr na celosvětové úrovni v oblasti energetiky, elektrotechniky a nanotechnologií - takové malé české Silicon Valley, jenom v jiném oboru," říká.

"K dnešnímu dni se mi do regionu povedlo přilákat investice za 2,5 miliardy korun. Rozjednány jsou další investice do karvinské oblasti. Mým záměrem je do průmyslových zón na bývalých šachtách přilákat investice v celkové výši jedné miliardy eur. Zatím se vše vyvíjí pozitivním směrem a zcela reálně," prohlašuje Prus.

Jeho plány vypadají impozantně, zatím jsou ale v regionu přijímány zdrženlivě. "Já o iniciativě pana Pruse moc konkrétních informací nemám," řekl Seznam Zprávám moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák. "Držím mu palce, ale uvidíme, až se projekt dokončí a představí na veřejnosti," dodává.


8. 6. 2020; techfocus.cz

Tisícijouleový laserový impulz vytvořil hvězdnou hmotu poprvé v Praze

Ve vesmíru dominuje jiný druh hmoty než na zemi. Je to plazma, v němž jsou základní stavební prvky hmoty - atomy - ionizovány. Skládá se tedy z iontů a elektronů. V nitru hvězd je plazma horké a husté.

Abychom taktoextrémního stavu hmoty mohli dosáhnout na Zemi, potřebujeme zařízení, které soustředí nebo uvolní velké množství energie v malém objemu. Velmoci k tomuto účelu dlouho využívaly jaderné a později i termojaderné výbuchy.

Postupem času je však více a více nahrazovaly velmi výkonné laserové systémy poskytující krátké impulzy záření nesoucí velké množství energie. Před dvaceti lety získala takový nástroj výzkumu horkého hustého plazmatu i Česká republika.

Dohoda mezi Společností Maxe Plancka a Akademií věd České republiky uzavřená ve druhé polovině devadesátých let umožnila, aby byl do Prahy za symbolickou jednu německou marku přestěhován unikátní terawattový jódový (pracující na vlnové délce 1315,2 nm, což je okem neviditelné blízké infračervené záření) laserový systém Asterix IV zkonstruovaný v Ústavu Maxe Plancka pro kvantovou optiku v Garchingu u Mnichova.

V akademickém kampusu Na Slovance pro něj byla postavena nová budova, kde se stal klíčovým velkým laserovým zařízením Centra PALS (Prague Asterix Laser System) - společné laboratoře Ústavu fyziky plazmatu a Fyzikálního ústavu AV ČR. Ve čtvrtek 8. června 2000 poskytl tento systém první krátké laserové impulzy s energií až 1000 J již pod novým jménem - PALS.

Ve dnech, kdy se blíží dvacáté výročí, probíhá na laserovém systému PALS experiment, při němž badatelé z Centra PALS a Katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT zkoumají velmi silné elektromagnetické pulzy (EMP effects) vznikající při dopadu vysoce energetického laserového impulzu na kovový terčík. V malém zde dochází k procesům charakteristickým pro vesmírné a atmosférické děje o vysoké hustotě energie, v pozemských podmínkách provázejícím například jaderné výbuchy. Tyto elektromagnetické pulzy mohou poškodit jakékoli nechráněné elektronické zařízení nacházející se v blízkosti jejich zdroje.

Experimenty realizované nyní v Centru PALS umožní proniknout hlouběji k fyzikální podstatě složitých procesů odpovědných za vznik těchto pulzů a provázejících jejich šíření. Pomohou také hledat cesty k účinné ochraně elektronických součástek a systémů proti nevratnému poškození silnými elektromagnetickými pulzy. Tato přesná laboratorní měření poslouží konstruktérům k tomu, aby ochrana nebyla buď poddimenzovaná (pak by byla neúčinná),nebo naopak předimenzovaná a příliš komplikovaná (ta by zase byla zbytečně drahá a obtížně by se uplatňovala v praxi).


8. 6. 2020; zdopravy.cz

DPP vybaví všechny tramvají zařízením, které umožní sledovat jejich polohu s přesností 3,5 metru

Dopravní podnik hl. města Prahy (DPP) vypsal novou zakázku, v které chce koupit do všech tramvají nové vícefrekvenční přijímače s anténou, které umožní přijímat signál z evropského navigačního systému Galileo, ale také GPS, Glonass a BeiDou.

Zakázka má odhadovanou hodnotu 20 milionů korun, DPP ji dnes zveřejnil ve věstníku veřejných zakázek. Nové zařízení má nahradit dvacet let starý systém založený na GPS a zpřesnit lokalizaci tramvají na 3,5 metru. Data ze systému mají být otevřená i pro cestující.

Přijímače společně s anténou budou ve všech tramvajích, celkem DPP poptává 838 kusů těchto zařízení. " DPP bude díky tomu jedním z prvních dopravců v Evropě, který bude mít celou flotilu tramvají vybavenou přijímači signálu navigačního systému Galileo," uvedl DPP v tiskové zprávě. Pro DPP jde současně i o způsob, jak se vypořádat s tím, dosud data nejsou veřejnosti přístupná.

Podle náměstka primátora pro dopravu Adama Scheinherra jde o další krok, jak udělat městskou hromadnou dopravu pohodlnější a uživatelsky přívětivější. On-line sledování polohy umožnil DPP u autobusů, u tramvají dosud možné není.

"Díky novým přijímačům a možnosti využívání signálu evropského navigačního systému Galileo dosáhneme nejenom zpřesnění lokalizace tramvají, podle dosavadních testů až na 1,5 metru, ale pomůže nám to vylepšit další systémy, které v DPP používáme. Umožní nám to bez zásahu řidiče automaticky ovládat některé důležité funkce u nejnovějších tramvají 15T, jako je např. omezení rychlosti do výhybek, v rámci snižování hluku mazání kolejí, vyhlašování zastávek či rozsvěcování v tunelech," řekl Petr Witowski, předseda představenstva a generální ředitel DPP.

Základním požadavkem DPP ve vypsané veřejné zakázce je dodat zařízení se schopností přijímat signál evropského navigačního systému Galileo, který patří k nejpřesnějším. Maximální odchylka lokalizace tramvaje nesmí přesáhnout 3,5 metru kdekoliv v dopravní síti MHD v Praze. Nabídky bude DPP hodnotit podle ekonomické výhodnosti na základě nejnižší nabídkové ceny. Vítěz tendru bude ale před uzavřením smlouvy muset provést zkušební montáž navigačního zařízení do jedné tramvaje 15T a absolvovat funkční zkoušku jeho zapojení, přesnosti odhadu polohy a dalších požadovaných parametrů DPP. Vyhodnocení zkoušek následně provede ČVUT.

První tramvaje by svoji aktuální polohu díky novým přijímačům a signálu navigačního systému Galileo měly začít poskytovat v průběhu posledního čtvrtletí letošního roku.


8. 6. 2020; mdcr.cz

Družicový navigační systém Galileo pomůže s automatizací provozu pražských tramvají

Družicový navigační systém Galileo pomůže s automatizací provozu pražských tramvají

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích. Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy, evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou. Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená. Praha se tak stane jedním z prvních velkých měst v Evropě, které k plošnému nasazení systému Galileo postupně přecházejí jak v tramvajové, tak i v autobusové dopravě.

Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy, agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě.

"Kosmické technologie a aplikace mají obrovský potenciál pro zvyšování efektivity a bezpečnosti v širokém spektru sektorů a doprava patří bezesporu k těm největším. Vítám, že dlouhodobá spolupráce se všemi zapojenými vedla k rozhodnutí využít v pražských tramvajích evropské řešení družicové navigace", uvedl ministr dopravy Karel Havlíček.

Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy. Aplikací je však mnohem více.

Ministerstvo dopravy, které odpovídá za účast ČR v programu Galileo, dlouhodobě podporuje využívání dat z družicových systémů a to prostřednictvím účasti v evropských kosmických programech a také formou odborných konzultací. Značným přínosem je také blízkost odborného zázemí agentury GSA, která sídlí v pražských Holešovicích.


8. 6. 2020; kurzy.cz

Družicový navigační systém Galileo pomůže s automatizací provozu pražských tramvají

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích.

Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy , evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS , GLONASS a BeiDou. Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená. Praha se tak stane jedním z prvních velkých měst v Evropě , které k plošnému nasazení systému Galileo postupně přecházejí jak v tramvajové, tak i v autobusové dopravě

Foto: Dopravní podnik hlavního města Prahy

Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy , agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě

"Kosmické technologie a aplikace mají obrovský potenciál pro zvyšování efektivity a bezpečnosti v širokém spektru sektorů a doprava patří bezesporu k těm největším. Vítám, že dlouhodobá spolupráce se všemi zapojenými vedla k rozhodnutí využít v pražských tramvajích evropské řešení družicové navigace", uvedl ministr dopravy Karel Havlíček.

Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy . Aplikací je však mnohem více.

Ministerstvo dopravy , které odpovídá za účast ČR v programu Galileo, dlouhodobě podporuje využívání dat z družicových systémů a to prostřednictvím účasti v evropských kosmických programech a také formou odborných konzultací. Značným přínosem je také blízkost odborného zázemí agentury GSA, která sídlí v pražských Holešovicích.


8. 6. 2020; euroskop.cz

Družicový navigační systém Galileo pomůže s automatizací provozu pražských tramvají

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích.

Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy, evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou.

Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená. Praha se tak stane jedním z prvních velkých měst v Evropě, které k plošnému nasazení systému Galileo postupně přecházejí jak v tramvajové, tak i v autobusové dopravě.

Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy, agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě.

"Kosmické technologie a aplikace mají obrovský potenciál pro zvyšování efektivity a bezpečnosti v širokém spektru sektorů a doprava patří bezesporu k těm největším. Vítám, že dlouhodobá spolupráce se všemi zapojenými vedla k rozhodnutí využít v pražských tramvajích evropské řešení družicové navigace", uvedl ministr dopravy Karel Havlíček.

Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy. Aplikací je však mnohem více.

Ministerstvo dopravy, které odpovídá za účast ČR v programu Galileo, dlouhodobě podporuje využívání dat z družicových systémů a to prostřednictvím účasti v evropských kosmických programech a také formou odborných konzultací. Značným přínosem je také blízkost odborného zázemí agentury GSA, která sídlí v pražských Holešovicích.


8. 6. 2020; izdoprava.cz

Pražský Dopravní podnik bude využívat navigační systém Galileo

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích.

Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy, evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou. Dojde tak ke zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů. Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy.

Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy, agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě.


8. 6. 2020; letistecr.cz

Galileo bude "řídit" tramvaje v Praze

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích. Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy, evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou. Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená. Praha se tak stane jedním z prvních velkých měst v Evropě, které k plošnému nasazení systému Galileo postupně přecházejí jak v tramvajové, tak i v autobusové dopravě.


Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy, agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě.

"Kosmické technologie a aplikace mají obrovský potenciál pro zvyšování efektivity a bezpečnosti v širokém spektru sektorů a doprava patří bezesporu k těm největším. Vítám, že dlouhodobá spolupráce se všemi zapojenými vedla k rozhodnutí využít v pražských tramvajích evropské řešení družicové navigace", uvedl ministr dopravy Karel Havlíček.

Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy. Aplikací je však mnohem více.

Ministerstvo dopravy, které odpovídá za účast ČR v programu Galileo, dlouhodobě podporuje využívání dat z družicových systémů a to prostřednictvím účasti v evropských kosmických programech a také formou odborných konzultací. Značným přínosem je také blízkost odborného zázemí agentury GSA, která sídlí v pražských Holešovicích.


8. 6. 2020; casopisczechindustry.cz

Družicový navigační systém Galileo pomůže s automatizací provozu pražských tramvají

Od roku 2021 budou všechny pražské tramvaje vybaveny multikonstalačním přijímačem družicových navigačních systémů, které pomohou výrazně zpřesnit určování polohy tramvají v ulicích. Na základě více, než dvouleté spolupráce Dopravního podniku hm. M. Prahy, Ministerstva dopravy, evropské agentury GSA, která zajišťuje provoz a odpovídá za rozšiřování uplatnění družicové navigace Galileo, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Magistrátem hl. m. Prahy se Dopravní podnik rozhodl pořídit 838 přijímačů schopných přijímat signály družicových navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou. Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená. Praha se tak stane jedním z prvních velkých měst v Evropě, které k plošnému nasazení systému Galileo postupně přecházejí jak v tramvajové, tak i v autobusové dopravě. Jednání o pořízení nových přijímačů pro celý pražský vozový park tramvají probíhalo přes 2 roky, během kterých specialisté na družicovou navigaci z Ministerstva dopravy, agentury GSA a FEL ČVUT poskytovali Dopravnímu podniku a Magistrátu hl. m. Prahy odborné konzultace o parametrech družicových navigačních systémů, limitech jejich využití a také možných přínosech právě pro využití v tramvajové dopravě. "Kosmické technologie a aplikace mají obrovský potenciál pro zvyšování efektivity a bezpečnosti v širokém spektru sektorů a doprava patří bezesporu k těm největším. Vítám, že dlouhodobá spolupráce se všemi zapojenými vedla k rozhodnutí využít v pražských tramvajích evropské řešení družicové navigace", uvedl ministr dopravy Karel Havlíček.


Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy. Aplikací je však mnohem více.

Ministerstvo dopravy, které odpovídá za účast ČR v programu Galileo, dlouhodobě podporuje využívání dat z družicových systémů a to prostřednictvím účasti v evropských kosmických programech a také formou odborných konzultací. Značným přínosem je také blízkost odborného zázemí agentury GSA, která sídlí v pražských Holešovicích. 


8. 6. 2020; nasregion.cz

Tramvaje v Praze budou využívat navigační systém Galileo

Ve všech tramvajích pražského dopravního podniku (DPP) budou nově přijímače, které umožní přijímat signál z navigačních systémů Galileo, GPS, Glonass a BeiDou. DPP chce koupit 838 přijímačů. Zpřesní se tak lokalizace tramvají. Dnes to uvedla mluvčí DPP Aneta Řehková. DPP dnes vyhlásil výběrové řízení, vítěz tendru by měl být známý na konci srpna. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky je 20 milionů Kč.

"Díky novým přijímačům a možnosti využívání signálu evropského navigačního systému Galileo dosáhneme nejenom zpřesnění lokalizace tramvají, podle dosavadních testů až na 1,5 metru, ale pomůže nám to vylepšit další systémy, které v DPP používáme," uvedl generální ředitel dopravního podniku Petr Witowski. U nejnovějších tramvají 15T bude podle Witowského umožněno automaticky ovládat omezení rychlosti do výhybek, vyhlašovat zastávky či rozsvěcovat v tunelech.

Dopravní podnik plánuje využít systém Galileo pro určování polohy svého vozového parku jako jeden z prvních operátorů městské hromadné dopravy v Evropě. DPP tak nahradí dosud používaný 20 let starý systém založený na GPS. Přijímače globálního navigačního satelitního systému společně s anténou by měly být nainstalované do všech tramvají, uvedla Řehková.

"V metru jsme monitory se skutečným příjezdem vlaků nainstalovali v prosinci 2019. Na začátku letošního roku jsme cestujícím začali poskytovat údaje o skutečných odjezdech autobusů ze zastávek a následně i jejich on-line polohu. Na tento rok jsme slíbili, že bychom chtěli cestujícím začít poskytovat to samé i u tramvají. Tendr, který právě vypisujeme, je jedním z prvních kroků, který nás přiblíží ke splnění tohoto slibu," řekl náměstek primátora pro oblast dopravy a předseda dozorčí rady DPP Adam Scheinherr (Praha Sobě).

Vítěze veřejné zakázky plánuje dopravní podnik oznámit na konci letních prázdnin. Ten má podle mluvčí za povinnost dodat a nainstalovat zařízení do celé flotily tramvají DPP do 180 dnů od podpisu smlouvy. První tramvaje by svoji aktuální polohu díky novým přijímačům a signálu navigačního systému Galileo měly začít poskytovat v posledním čtvrtletí letošního roku.

Na projektu s pražským dopravním podnikem spolupracují České vysoké učení technické v Praze (ČVUT), Agentura Evropské unie pro globální družicové navigační systémy (GSA), ministerstvo dopravy a magistrát.


8. 6. 2020; lupa.cz

Tramvaje v Praze budou hlásit aktuální polohu. Využijí k tomu i Galileo

Určování polohy tramvají v Praze se má zpřesnit. Všechny tramvaje budou mít od roku 2021 nové multikonstalační přijímače družicových navigačních systémů schopné přijímat signály navigačních systémů Galileo, GPS, GLONASS a BeiDou. Přijímačů bude celkem 838.

"Tím dojde k razantnímu zvýšení přesnosti a spolehlivosti určení polohy vozů, zejména pak v tzv. uličních kaňonech, kde je výhled na volnou oblohu, a tedy i možnost příjmu kvalitního navigačního signálu velmi omezená," uvádí ministerstvo dopravy.

"Kromě samotného Dopravního podniku budou z nově pořizovaných dat těžit i cestující a obyvatelé Prahy. Získaná data umožní online sledování polohy tramvají, automatické vyhlašování zastávek, zajistí automatické omezení rychlosti při vjezdu tramvají do výhybek či automatické mazání kolejí, díky němuž dojde ke snížení hluku z tramvajové dopravy. Aplikací je však mnohem více," navazuje resort dopravy.

Praha má díky tomu mimo jiné být jedním z prvních měst v Evropě, která začnou plošně v rámci hromadné dopravy využívat evropské Galileo. Na jeho provozu se podílí evropská agentura GSA, která sídlí v Praze 7. Pražský dopravní podnik nové přijímače testoval dva roky, vedle GSA se zapojily také FEL ČVUT a ministerstvo dopravy.


8. 6. 2020; sciencemag.cz

Laserový impulz vytvořil v Praze hvězdnou hmotu poprvé před 20 lety

Ve vesmíru dominuje jiný druh hmoty než na zemi. Je to plazma, v němž jsou základní stavební prvky hmoty - atomy - ionizovány. Skládá se tedy z iontů a elektronů. V nitru hvězd je plazma horké a husté. Abychom takto extrémního stavu hmoty mohli dosáhnout na Zemi, potřebujeme zařízení, které soustředí nebo uvolní velké množství energie v malém objemu. Velmoci k tomuto účelu dlouho využívaly jaderné a později i termojaderné výbuchy. Postupem času je však více a více nahrazovaly velmi výkonné laserové systémy poskytující krátké impulzy záření nesoucí velké množství energie. Před dvaceti lety získala takový nástroj výzkumu horkého hustého plazmatu i Česká republika.

Dohoda mezi Společností Maxe Plancka a Akademií věd České republiky uzavřená ve druhé polovině devadesátých let umožnila, aby byl do Prahy za symbolickou jednu německou marku přestěhován unikátní terawattový jódový (pracující na vlnové délce 1315,2 nm, což je okem neviditelné blízké infračervené záření) laserový systém Asterix IV zkonstruovaný v Ústavu Maxe Plancka pro kvantovou optiku v Garchingu u Mnichova. V akademickém kampusu Na Slovance pro něj byla postavena nová budova, kde se stal klíčovým velkým laserovým zařízením Centra PALS (Prague Asterix Laser System) - společné laboratoře Ústavu fyziky plazmatu a Fyzikálního ústavu AV ČR. Ve čtvrtek 8. června 2000 poskytl tento systém první krátké laserové impulzy s energií až 1000 J již pod novým jménem - PALS.

Ve dnech, kdy se blíží dvacáté výročí, probíhá na laserovém systému PALS experiment, při němž badatelé z Centra PALS a Katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT zkoumají velmi silné elektromagnetické pulzy (EMP effects) vznikající při dopadu vysoce energetického laserového impulzu na kovový terčík. V malém zde dochází k procesům charakteristickým pro vesmírné a atmosférické děje o vysoké hustotě energie, v pozemských podmínkách provázejícím například jaderné výbuchy. Tyto elektromagnetické pulzy mohou poškodit jakékoli nechráněné elektronické zařízení nacházející se v blízkosti jejich zdroje.


Experimenty realizované nyní v Centru PALS umožní proniknout hlouběji k fyzikální podstatě složitých procesů odpovědných za vznik těchto pulzů a provázejících jejich šíření. Pomohou také hledat cesty k účinné ochraně elektronických součástek a systémů proti nevratnému poškození silnými elektromagnetickými pulzy. Tato přesná laboratorní měření poslouží konstruktérům k tomu, aby ochrana nebyla buď poddimenzovaná (pak by byla neúčinná), nebo naopak předimenzovaná a příliš komplikovaná (ta by zase byla zbytečně drahá a obtížně by se uplatňovala v praxi).


Hlavní náplní Centra PALS je studium velmi hustého plazmatu; nejen jeho vzniku a vlastností, ale i rychlého vývoje v čase a prostoru. Hlavní výzkumné programy osvětlují roli různých polí a částic při procesech probíhajících v takovém plazmatu. Studovány jsou v něm spontánně vznikající velmi silná magnetická pole a již zmíněné elektromagnetické pulzy, jím urychlované nabité částice a různé jevy provázející interakci intenzivního záření s plazmatem. Tyto fundamentální studie doplňuje cílený výzkum motivovaný různými vědeckými a technickými otázkami inerciální termojaderné fúze, laboratorní astrofyziky, planetologie a astrobiologie, opracování a poškozování materiálů a řady dalších oborů.

Zapojení tohoto velkého laserového zařízení do programu LASERLAB-EUROPE umožnilo účast řady špičkových zahraničních skupin v efektivním využívání experimentálního času systému. Celkem v Centru PALS proběhlo za uplynulých 20 let 123 experimentálních kampaní tuzemských, zahraničních, ale nejvíce smíšených skupin. Pro ně a v rámci zkoumání a vylepšování činnosti a vlastností jódového laserového systému zde bylo do dnešního dne "vystříleno" 41 900 vysokoenergetických laserových impulzů. Úspěšná realizace a zajištění dlouhodobého provozu a intenzivní výzkum prováděný v Centru PALS již v první dekádě po jeho zprovoznění byl nesporně jedním z faktorů, které rozhodly o úspěchu kandidatury České republiky na zřízení a provozování ELI Beamlines v Dolních Břežanech.


8. 6. 2020; prazsky.denik.cz

Dopravní podnik v Praze zpřesní lokalizaci tramvají. Pomůže i Galileo

Ve všech tramvajích pražského dopravního podniku (DPP) budou nově přijímače, které umožní přijímat signál z navigačních systémů Galileo, GPS, Glonass a BeiDou. DPP chce koupit 838 těchto zařízení. Zpřesní se tak lokalizace tramvají, uvedla mluvčí DPP Aneta Řehková. DPP vyhlásil výběrové řízení, vítěz tendru by měl být známý na konci srpna. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky je 20 milionů korun.

"Díky novým přijímačům a možnosti využívání signálu evropského navigačního systému Galileo dosáhneme nejenom zpřesnění lokalizace tramvají, podle dosavadních testů až na 1,5 metru, ale pomůže nám to vylepšit další systémy, které používáme," uvedl generální ředitel dopravního podniku Petr Witowski. U nejnovějších tramvají 15T bude podle Witowského umožněno automaticky ovládat omezení rychlosti do výhybek, vyhlašovat zastávky či rozsvěcovat v tunelech.


Dopravní podnik plánuje využít systém Galileo pro určování polohy svého vozového parku jako jeden z prvních operátorů městské hromadné dopravy v Evropě. Dopravce tak nahradí dosud používaný 20 let starý systém založený na GPS. Přijímače globálního navigačního satelitního systému společně s anténou by měly být nainstalované do všech tramvají, uvedla Řehková.

Splněný slib

"V metru jsme monitory se skutečným příjezdem vlaků nainstalovali v prosinci 2019. Na začátku letošního roku jsme cestujícím začali poskytovat údaje o skutečných odjezdech autobusů ze zastávek a následně i jejich on-line polohu. Na tento rok jsme slíbili, že bychom chtěli cestujícím začít poskytovat to samé i u tramvají. Tendr, který právě vypisujeme, je jedním z prvních kroků, který nás přiblíží ke splnění tohoto slibu," řekl náměstek primátora pro oblast dopravy a předseda dozorčí rady DPP Adam Scheinherr (Praha Sobě).


Vítěze veřejné zakázky plánuje dopravní podnik oznámit na konci letních prázdnin. Ten má podle mluvčí za povinnost dodat a nainstalovat zařízení do celé flotily tramvají DPP do 180 dnů od podpisu smlouvy. První tramvaje by svoji aktuální polohu díky novým přijímačům a signálu navigačního systému Galileo měly začít poskytovat v posledním čtvrtletí letošního roku.

Na projektu s pražským dopravním podnikem spolupracují České vysoké učení technické v Praze (ČVUT), Agentura Evropské unie pro globální družicové navigační systémy (GSA), ministerstvo dopravy a magistrát.


8. 6. 2020; Metro

Polohy pražských tramvají má hlásit Galileo

Dopravce nakoupí do vozů 838 vícefrekvenční přijímače s anténou. Ty umožní zachytit signál navigačního systému.

On-line polohy vozů pomáhá v hlavním městě určovat zhruba dvacet let starý navigační GPS systém. Dopravní podnik se proto rozhodl, že je nyní čas na vylepšení. Vypsal proto veřejnou soutěž na nákup vícefrekvenčního přijímače s anténou do všech pražských tramvají. Vítěz tendru by měl být znám na konci letních prázdnin. Dopravce plánuje investovat dvacet milionů korun.


"Přijímače s anténou umožní chytat signál z evropského navigačního systému Galileo, ale také GPS, Glonass a BeiDou. Záměrem dopravního podniku je také zpřesnit lokalizaci tramvají s maximální odchylkou 3,5 metru a poskytovat data o poloze vozidel cestujícím. Na projektu spolupracujeme s ČVUT, Agenturou GSA, ministerstvem dopravy a magistrátem," říká mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková.


Přijímače globálního navigačního satelitního systému společně s anténou plánuje dopravce umístit do všech vozů své flotily tramvají, proto poptává nákup 838 kusů zařízení. Svým rozsahem je to v Evropě unikátní projekt. Dopravní podnik bude díky tomu jedním z prvních dopravců v Evropě, který bude mít celou flotilu tramvají vybavenou přijímači signálu navigačního systému Galileo.


"Na začátku letošního roku jsme cestujícím začali poskytovat údaje o skutečných odjezdech autobusů ze zastávek a následně i jejich on-line polohu. Na letošek jsme slíbili začít poskytovat to samé i u tramvají. Tendr, který právě vypisujeme, je jedním z prvních kroků, který nás přiblíží ke splnění tohoto slibu," dodává náměstek primátora pro oblast dopravy Adam Scheinherr.


7. 6. 2020; lidovky.cz

Daniel Münich

Docent na CERGE-EI, společném akademickém pracovišti Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR a Centra pro ekonomický výzkum a doktorská studia Univerzity Karlovy.

Vystudoval elektrotechnickou fakultu na ČVUT a získal doktorát v ekonomii na Univerzitě Karlově. Na CERGE-EI vědecky a pedagogicky působí od roku 1998 v oblasti ekonomie trhu práce, ekonomie školství a vzdělávání a empirické ekonometrie. Řadu let se zabývá problematikou institucionálního hodnocení a financování výzkumu. V oblasti své odbornosti působí jako poradce v otázkách veřejných politik pro řadu domácích a mezinárodních institucí. Je autorem mnoha odborných i popularizačních článků.


5. 6. 2020; mobil.cz, idnes.cz

Konspirace: strýček pracoval s 5G, poškodilo mu kyčel, na které nosil mobil

Bláznivý příběh dobře ilustruje konspirace o 5G. Tyto sítě podle dalších zpráv způsobují koronavirus, nebo alespoň zhoršují průběh nemoci. Lidé testující 5G prý umírají na rakovinu, vlády nás pomocí této technologie ovládají a tak dále. Prostě 5G je nový strašák, a to i v českomoravském rybníku.


To že se domorodci v nějaké džungli bojí duchů lesa, nás vůbec nezajímá, maximálně si o tom přečteme jako o kuriozitě z daleké ciziny. Podobně kuriózní jsou pro nás zprávy o tom, že jedinci domnívající se, že sítě páté generace způsobují koronavirus, zapalují vysílače operátorů. A to i když tyto vysílače vůbec technologii 5G nepodporují. Jenže konspirace okolo 5G se bohužel šíří už i Českem.


Bojištěm se stal Jeseník, kde by měl operátor Vodafone letos spustit testovací provoz sítě 5G. Což se skupině obyvatel nelíbí, a tak se v Jeseníku řeší petice, aby pilotní provoz 5G v tomto městě nezačal. Co na tom, že velmi pravděpodobně už příští rok všichni tři síťoví operátoři začnou 5G nasazovat po celém Česku. Prakticky se čeká jen na aukci frekvencí, která byla posunutá, ale do příštího roku by se to snad mohlo stihnout. Operátoři navíc mohou 5G nasadit i na v současnosti vlastněných frekvencích, které jsou technologicky neutrální.


Dopis čtenářky


Strašák 5G


Sítě páté generace se v principu nijak zásadně neliší od současných sítí LTE. Operátoři novou technologii nasadí na dnes běžných frekvencích. Konspirátoři argumentují frekvencemi v řádu desítek GHz. Na těch se však zatím 5G nasazovat nebude, alespoň ne v Česku a určitě ne pro plošné pokrytí. K tomu se tyto frekvence ani nehodí. Naopak jiné technologie se na těchto frekvencích již dávno běžně používají.


Do bitvy o 5G Jeseník se aktivně zapojil především místní týdeník, který zveřejnil mnoho "zajímavých" informací. Tou asi nejvýživnější je dopis studentky místní obchodní školy, která v krátké eseji říká, že zdraví a příroda jsou důležitější než rychlejší stáhnutí filmu v sítích páté generace.


Argumentačně má velmi ostře nabito. Zmiňuje (nekonkrétní) článek, který četla a v kterém jedna slečna vzpomíná, že když byla malá, tak ji strýček brával do práce, kde pracovali na frekvenci 5G (doslovná citace). Při vstupu do oné práce si mladá slečna musela obléct speciální oblek, pravděpodobně ochranný oděv. Ten asi musel nosit i onen strýček, který přesto umřel na rakovinu a navíc měl zničený kyčelní kloub, na kterém nosil telefon. Mobil navíc nebyl tak chytrý, jako ty dnešní. A ona slečna si myslí, že to bylo právě tím telefonem a 5G. Autorka onomu příběhu, doslovně té slečně, věří.


Adam Blišťan (Twitter)@adamblistan

20.května 2020 v 11:54, příspěvek archivován:04.června 2020 v 02:06


Takhle vypadají článku v Jesenickém týdeníku. Strašení lidí se stalo denním chlebem. https://t.co/JmreCfbiby


4 lidé to sdílejíodpovědětretweetoblíbit


A pravděpodobně příběhu věří i vydavatel Jesenického týdeníku, který takový text vydal. V podstatě není důležité, jestli to opravdu napsala studentka místní školy, nebo si to vydavatel vymyslel, případně to sepsal někdo jiný. Není důležité ani to, jestli je to zcela vymyšlené, nebo je to opravdu popis nějakého jiného příběhu z nějakého zdroje. Je to prostě výborná ukázka aktivistické argumentace na dnešních sociálních sítích, i když paradoxně zde to vyšlo v papírových novinách.


Co na tom, že je na první pohled jasné, že historka je smyšlená. Mnoha lidem je to jedno a přijmou to jako fakt a ještě takovým příběhem argumentují. Ano, toto je extrémní případ, ovšem nikoliv ojedinělý. 5G je nový konspirační strašák a různých zpráv, že budování sítí 5G zakázal tu americký prezident, jindy britský premiér nebo australská vláda, se každý den na sociálních sítích objeví desítky. Stejně jako informace o tom, že 5G roznáší koronavirus (aniž by vynálezce získal Nobelovu cenu za přenos viru pomocí mobilních sítí), nebo alespoň o tom, že sítě 5G mají sloužit k ovládání lidstva bohatými elitami.


Sítě nevidíme, necítíme. Proto se z toho dělá strašák, říká expert


Z technického hlediska není rozdíl mezi sítěmi 4G a 5G zásadní, říká Lukáš Jelínek z katedry elektromagnetického pole Fakulty elektrotechnické ČVUT a zároveň pracovník Státního zdravotního ústavu. Ve skypovém rozhovoru vysvětluje rizika elektromagnetického záření.


Rozstřel o budoucnosti 5G


Často mají zahraniční původ a k tomu český strojový překlad, ve kterém se nejenom lecos ztratí, ale i hodně změní. Tím z toho často vznikne naprostý nelogický blábol i v rámci konspiračních teorií. Přesto se najde dost lidí, kteří to sdílejí, lajkují a kteří tím argumentují.


Přicházejí odborníci


Pokud půjdeme o úroveň dál, jak učinil i Jesenický týdeník, který pozval k diskusi s občany Martina Novotného z webu či platformy EMFsmog, dostaneme se k vyšší úrovni konspirací. Martin Novotný se sám považuje za poučeného laika a neopomene vždy argumentovat svojí předchozí prací pro operátora. Měl u něj nakupovat koncová zařízení, a to nejen v české pobočce, ale i v zahraničí.


Novotný žádné srdceryvné příběhy o poškozené kyčli v tajemné 5G laboratoři nepublikuje, mixuje reálné informace s jejich vlastní interpretací. Výsledkem jsou jasná rizika sítí 5G. Takže ani netvrdí, že sítě 5G způsobují koronavirus, ale připouští, že lidé chronicky exponovaní elektromagnetickým zářením mají sníženou imunitu, a tudíž těžší průběh nemoci. Přiloženy jsou mapky výskytu koronaviru v Itálii a "teplotní mapa instalací 5G" v této zemi u operátora Vodafone. Co na tom, že ona mapa neukazuje pokrytí 5G v Itálii, protože to je u Vodafonu jen v několika velkých městech a v nějakém větším měřítku jen v Miláně a okolí.


Novotný rozporuje i články na iRozhlasu nebo na iDNESu, v případě tohoto pak uvádí, že autor je synem starostky Jeseníku, která podporuje pilotní provoz 5G v tomto městě. Opět musíme dodat, co na tom, že je to úplný nesmysl, hlavně že je konspirace kompletní.


Největší konspirační teorie: WTC, ilumináti na Marsu, vláda nás práškuje


Bohužel, současná doba je konspiračním teoriím nakloněná. Na sociálních sítích, potažmo internetu, je skoro každý a leckdo prostě programově věří určitým zdrojům. Pravda není důležitá a ani ji není důležité hledat, stačí, když myšlenka konvenuje příjemci. V případě konspirací ohledně mobilních sítí je paradoxní, že právě dostupný mobilní internet a chytré telefony demokratizovaly přístup k internetu v podstatě všem ve vyspělém světě a velké části obyvatel rozvojových zemí. Používat je bude i většina konspirátorů.


A stejně jako už po mnoho let má stále hodně fanoušků tisíckrát vyvrácená teorie o chemtrails, tak se svět musí smířit i s tím, že 5G je novým terčem konspirátorů. Bohužel, na kondenzační čáry ani na 5G si sáhnout nemůžeme, takže to jsou vlastně docela dobrá konspirační témata. V prvním případě příznivci chemtrails doporučují octování, v případě 5G konspirací se nabízí použití alobalové čepice. Fungovat to nebude, ale je to dostupnější řešení než vypnutí mobilu, televize, rádia a přestěhování do nějaké hodně odlehlé oblasti, kde žádný signál vytvořený člověkem není.


Tématu technologie 5G, fungování sítě, použitých frekvencí a dalších informací se budeme věnovat i nadále.


5. 6. 2020; odbornecasopisy.cz

Sociální pracovník v mobilu - nová aplikace z FEL ČVUT v Praze

Karel Zavadil, student bakalářského programu Softwarové inženýrství a technologie Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL), vyvinul unikátní aplikaci Sociální pracovník v mobilu, která má jedincům v nepříznivé sociální situaci zprostředkovat relevantní odbornou pomoc na základě vyplnění jednoduchého dotazníku.

Aplikaci vyvinul student Karel Zavadil sám v rámci své závěrečné práce, kterou vedl Ing. Martin Komárek z katedry počítačů FEL ČVUT. Její používání je velmi intuitivní. Aplikace nabídne uživateli řadu jednoduchých otázek a na základě zvolených odpovědí vyhodnotí situaci a navrhne další postup včetně kontaktů na konkrétní pracoviště v okolí jako poskytovatele sociálních služeb, úřady a neziskové organizace.

Nápad na tento neziskový projekt vznikl v hlavě sociálního pracovníka Mgr. Jakuba Marka, Ph.D., který vyučuje na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Projekt prošel akceleračním programem pro sociálně technologické startupy Laboratoř Nadace Vodafone a současně získal od Nadace Vodafone i příspěvek na další rozvoj aplikace.

Na realizaci získal grant od společnosti Vodafone a oslovil studenta FEL a svého kamaráda Karla Zavadila, aby aplikaci naprogramoval. " Vizí projektu bylo vytvořit svobodnou platformu, která bude plně pokrývat problematiku základního sociálního poradenství, propojí svět informačních technologií se světem sociální práce a bude fungovat na demokratickém komunitním principu. Chtěli jsme lidem nabídnout nástroj, který není závislý na státu nebo jedné konkrétní organizaci, a naopak vychází z ideálů občanské společnosti a dobrých úmyslů,” uvedl Karel Zavadil.

I proto by autoři chtěli ke spolupráci přizvat další neziskové organizace a vytvořit komunitu odborníků, kteří by se podíleli na formulování obsahu pro příslušné oblasti sociální práce, ve kterých mají zkušenosti a odborné znalosti. V obsahové části totiž stále zbývá mnoho prostoru pro vylepšení a rozšíření na další oblasti sociálních služeb, které nyní schází (např. problematika vězňů a propuštěných, týraných osob, náhradní rodinné péče nebo integrace cizinců).

Aplikaci Sociální pracovník v mobilu mohou využívat jak osoby v sociální krizi, tak sociální pracovníci, státní úředníci pracující s jedinci v sociální krizi a kdokoli, kdo chce vyhledat pomoc pro druhou osobu. Od konce roku 2019, kdy ji autoři dali zdarma ke stažení pro operační systém Android, ji využilo už přes 1 500 uživatelů. Denně ji v průměru otevře 30 lidí, z toho zhruba 10 jsou noví uživatelé a 20 vracející. V budoucnu by kromě získávání nových uživatelů chtěli autoři projektu nabídnout verzi pro iOS a naprogramovat nové funkce, jako režim pro nevidomé, offline verzi, navigaci na vyhledaná místa na mapě nebo bazar pro nabídky a poptávky věcí i služeb a zrealizovat mnoho dalších nápadů.


5. 6. 2020; personalista.com

Sociální pracovník v mobilu - nová aplikace z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, která může pomoci v nepříznivé životní situaci

Karel Zavadil, student bakalářského programu Softwarové inženýrství a technologie Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL), vyvinul unikátní aplikaci Sociální pracovník v mobilu, která má jedincům v nepříznivé sociální situaci zprostředkovat relevantní odbornou pomoc na základě vyplnění jednoduchého dotazníku. Aplikaci vyvinul student Karel Zavadil sám v rámci své závěrečné práce, kterou vedl Ing. Martin Komárek z katedry počítačů FEL ČVUT. Její používání je velmi intuitivní. Aplikace nabídne uživateli řadu jednoduchých otázek a na základě zvolených odpovědí vyhodnotí situaci a navrhne další postup včetně kontaktů na konkrétní pracoviště v okolí jako poskytovatele sociálních služeb, úřady a neziskové organizace.

Nápad na tento neziskový projekt vznikl v hlavě sociálního pracovníka Mgr. Jakuba Marka, Ph.D., který vyučuje na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Projekt prošel akceleračním programem pro sociálně technologické startupy Laboratoř Nadace Vodafone a současně získal od Nadace Vodafone i příspěvek na další rozvoj aplikace.

Na realizaci získal grant od společnosti Vodafone a oslovil studenta FEL a svého kamaráda Karla Zavadila, aby aplikaci naprogramoval. "Vizí projektu bylo vytvořit svobodnou platformu, která bude plně pokrývat problematiku základního sociálního poradenství, propojí svět informačních technologií se světem sociální práce a bude fungovat na demokratickém komunitním principu. Chtěli jsme lidem nabídnout nástroj, který není závislý na státu nebo jedné konkrétní organizaci, a naopak vychází z ideálů občanské společnosti a dobrých úmyslů,” uvedl Karel Zavadil.

I proto by autoři chtěli ke spolupráci přizvat další neziskové organizace a vytvořit komunitu odborníků, kteří by se podíleli na formulování obsahu pro příslušné oblasti sociální práce, ve kterých mají zkušenosti a odborné znalosti. V obsahové části totiž stále zbývá mnoho prostoru pro vylepšení a rozšíření na další oblasti sociálních služeb, které nyní schází (např. problematika vězňů a propuštěných, týraných osob, náhradní rodinné péče nebo integrace cizinců).

Aplikaci Sociální pracovník v mobilu mohou využívat jak osoby v sociální krizi, tak sociální pracovníci, státní úředníci pracující s jedinci v sociální krizi a kdokoli, kdo chce vyhledat pomoc pro druhou osobu. Od konce roku 2019, kdy ji autoři dali zdarma ke stažení pro operační systém Android, ji využilo už přes 1 500 uživatelů. Denně ji v průměru otevře 30 lidí, z toho zhruba 10 jsou noví uživatelé a 20 vracející. V budoucnu by kromě získávání nových uživatelů chtěli autoři projektu nabídnout verzi pro iOS a naprogramovat nové funkce, jako režim pro nevidomé, offline verzi, navigaci na vyhledaná místa na mapě nebo bazar pro nabídky a poptávky věcí i služeb a zrealizovat mnoho dalších nápadů.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2019/20 nabízí ČVUT svým studentům 170 akreditovaných studijních programů a z toho 53 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1620 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 498. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural"je ČVUT mezi 151.–200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201.–250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201.–250. pozici. V oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce. V oblasti "Computer Science and Information Systems" je na 251.–300. místě, v oblasti "Mathematics" a "Material Sciences" na 301.–350 místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 256. místě. Více informací najdete na www.cvut.cz


5. 6. 2020; ceskavedadosveta.cz

Vědci z ČVUT umí otestovat pokrytí mobilními sítěmi

Bez připojení k internetu se dnes neobejde žádný člověk ani věc. Požadavky na datovou konektivitu, zejména na bezdrátové připojení vždy a všude, se neustále zvyšují. Parametry datové komunikace je proto nutné testovat a měřit. K tomu slouží zařízení nazvané F-Tester ® vyvinuté na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, které umí měřit kvalitativní parametry datové komunikace, speciálně připojení k internetu (parametry sítí NGA – Next Generation Access).

Od implementace testů pro mobilní a bezdrátové sítě Wi-Fi byl už jen malý krok k SW integraci multitestů více operátorů zároveň ("orchestrátor" testů) a sestavení HW robustní platformy pro vestavbu do vozidla pro zajištění dlouhodobých měření pokrytí za jízdy (drive-testy) s označením F-Tester 4drive-box. Zařízení je určeno pro měření parametrů stávajících mobilních sítí s připravenou podporou testů sítí 5G a bude využito

Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ, odbor kontroly a ochrany spotřebitele).

Hlavní vývojář a architekt systému Zbyněk Kocur k projektu uvádí: " Naše nové zařízení prošlo úspěšně náročnými zkouškami a je připraveno k ostrému nasazení. Přispěje k ověřování konektivity a "hlídání" operátorů, zda poskytují adekvátní pokrytí území a dostatečnou kvalitu připojení." Doc. Jiří Vodrážka, vedoucí katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT, dodává: " Rádi bychom F-Tester 4drive-box nabídli i samotným operátorům pro vlastní průběžné ověřování parametrů sítě, protože je vhodnou a cenově dostupnou alternativou k platformám renomovaných dodavatelů testovací techniky. Naší devizou je flexibilní vývojový tým, který je schopen reagovat na nejnovější trendy a požadavky klientů. "

F-Tester a jeho logo je chráněnou známkou ČVUT v Praze. Více informací na https://f-tester.fel.cvut.cz.


4. 6. 2020; TECH EDU

Mladí vědci podnikateli Rychlá reakce na pandemii

Letos na jaře vpadli do veřejného prostoru s unikátní termokamerou Medicas jako blesk z čistého nebe. Ale výrobky z oblasti strojového vidění a bezdotykového měření teploty technologické společnosti Workswell, kterou před deseti lety založili Jan Sova a Jan Kovář, dva kamarádi ze studií na Fakultě elektrotechnické ČVUT Praha, pokrývají daleko širší spektrum oborů. Povídáme si s Janem Sovou.

- Vraťme se k vašemu aktuálnímu hitu. Jak dlouho jste se zabývali jeho vývojem?


Termokamera Medicas vychází z platformy, kterou náš tým vyvíjí a zdokonaluje již asi pět let. Samotná termokamera ale do letošního ledna neexistovala. Její vývoj však proběhl velmi rychle právě díky již dokončené a mnoha aplikacemi a zákazníky vyzkoušené platformě WIRIS. S vývojem podobné termokamery jsme již ale delší dobu počítali, neboť do našeho oboru se zkušenosti s epidemiemi SARS a MERS zapsaly velmi hluboko. A věděli jsme, že je jen otázkou času, než se objeví nějaký "SARS 2". Ostatně velmi obávaný MERS se v nedávné době opět probudil, a to v lednu v Saúdské Arábii. Počínající pandemie koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění covid-19, jehož pandemii čelíme v současné době, samozřejmě vývoj termokamery urychlila.

Zájem o naši termokameru rostl od začátku letošního roku zejména v asijských zemích, v nichž mají s epidemiemi bohatší zkušenosti než v Evropě. Takže jsme tento produkt již v lednu preferovali, zdokonalili a "ušili na míru" pro zdravotnické využití ve stávajících podmínkách.


I měření teploty je věda


- Jak byste bezkontaktní měření teploty, jež by odpovídalo současným potřebám medicíny, vysvětlil z pozice odborníka na tzv. termografii?


Horečnatý stav či zvýšená teplota jsou jedním ze symptomů nakažení nemocí covid-19. Její přesné a spolehlivé měření tedy může být součástí preventivních kontrol každého, kdo napříště vstoupí do zdravotnických zařízení, škol, institucí, podniků, zkrátka všude tam, kde se shromažďuje mnoho lidí. K tomu, aby se v takových místech zjednodušil a zrychlil provoz, by mohla posloužit právě naše termokamera. Optimální vzdálenost měřené osoby činí dvanáct metrů od kamery, ale je možné měřit i člověka, který stojí velmi blízko, třeba metr. Lze se tak vyhnout kumulování osob a jejich blízkému kontaktu. V bezpečné vzdálenosti zůstává také obsluha zařízení, která může sledovat výstupy z kamer distančně. Dalšími významnými přednostmi zařízení jsou jeho přesnost, citlivost a rozlišení. Konkurenční produkty pracují obvykle s nejistotou měření 2 °C, kdežto Medicas s výrazně lepší hodnotou 0,3 °C a s citlivostí 0,03 °C, a to při rozlišení senzoru 640 x 512 pixelů. To ale nejsou jediné rozdíly oproti konkurenci. Výhodou termokamery je, že na rozdíl od roušek nikoho neobtěžuje.


- Jaký přináší tak citlivé měření benefit?


Umožňuje identifikovat osoby jak se zvýšenou teplotou, tak s horečnatým stavem. Při nastaveném teplotním maximu se pak na monitoru objeví teplotní alarm, a tím kamera informuje, že se s velkou pravděpodobností ve snímaném prostoru nachází někdo s aktuálním průběhem infekčního onemocnění.


- Čím jste toho dosáhli?


Vysoké přesnosti, či správněji řečeno malé nejistoty měřicího přístroje, jsme dosáhli použitím černého tělesa. To zde vystupuje jako tzv. místní etalon a zajišťuje kontinuální re-kalibraci přístroje.


- Jak shromažďujete a vyhodnocujete data z měření?


Medicas funguje na principu bezdotykového měření povrchové teploty pomocí záznamu tepelného záření z povrchu. Naměřené hodnoty tepelného záření jsou poté přepočítány na povrchovou teplotu. Vyhodnocení měření probíhá okamžitě a přístroj je dokáže provádět několikrát za sekundu. V současné době pracujeme ještě na dalších funkcích termokamery využívajících algoritmů umělé inteligence.


- O váš produkt je nyní zcela jistě zájem, je to tak?


Teritoriálně stoupá v souvislosti s přeléváním pandemie z kontinentu na kontinent a se zjištěním, že tu koronavirus zůstane zřejmě nějaký čas s námi. Takové detekční zařízení, jež nevyžaduje náročné vyškolení, totiž může včas zachytit fáze výrazného růstu nakažených a upozornit na potřebu adekvátních karanténních opatření. A v nejlepším případě zabránit nutnosti lokální karantény například ve výrobním podniku nebo ve škole tím, že se zamezí vstupu osoby, u níž onemocnění covid-19 aktuálně probíhá.


Nesoupeříme, ale spolupracujeme


- Kdy jste se rozhodli podnikat?


Asi v páťáku na elektrotechnické fakultě. Chtěli jsme s Honzou zůstat ve svých oborech (Jan Sova studoval na katedře měření a Jan Kovář na katedře řídicí techniky – pozn. red.) a zkusit se prosadit se svými nápady v byznysu. Využili jsme možnosti levného pronájmu v inkubátoru ČVUT a finanční podpory nadace ČVUT Medialab v rámci studentského stipendia. Do rozjezdu firmy jsme pak vložili vlastní, velmi skromné finanční prostředky. Postupně jsme sbírali zkušenosti v podnikání, ověřovali své výrobky v praxi a sháněli první zákazníky. Začínali jsme jako zástupci renomovaných zahraničních výrobců termovizních systémů a od roku 2014 se pustili do vývoje vlastních produktů, například termokamer pro drony, pro průmyslovou automatizaci, do systémů na detekci horečnatých projevů infekčních onemocnění, protipožárních systémů, systémů pro strojové vidění a videometrii.


- V současné době již patříte mezi špičku v oblasti strojového vidění a termovizních systémů, jak se termokamerám také říká. Které produkty tvoří základ vašeho portfolia?


Termovizní systém pro bezpilotní letouny a inspekční termovizní systém pro kontrolu kvality ve výrobě. Workswell je jednou z prvních společností na světě, která vstoupila na trh s kompaktním řešením termokamery pro drony s obchodním označením Workswell WIRIS.


- Jak funguje?


Na drony středních rozměrů se připevní termokamera, která za letu měří povrchovou teplotu až na vzdálenost desítek metrů. Dokáže například na ploché střeše výrobní haly odhalit, kde zatéká voda.


- Máte ve firmě rozdělené role?


Já se zaměřuji na základní výzkum, jiný kolega na vývoj hardwaru, další na aplikaci klientských zkušeností atd. Jde o tvůrčí činnost, během níž se naše aktivity vzájemně prolínají.


- Co vám podnikání komplikuje nejvíc?


Papírování. Za těch deset let, co jsme na trhu, násobně narostla byrokracie. V současné době máme v pětadvacetičlenném týmu vyčleněny dva pracovníky pouze na administrativu.


---


Na jakém principu fungují termokamery?


Umožňují vidět svět v jiné části elektromagnetického spektra než lidské oko. Zatímco my svým zrakem vnímáme pouze viditelné světlo, termovizní přístroje ho snímají v potřebné části infračerveného spektra (tzv. tepelné záření). Z naměřené intenzity infračerveného záření a zadaných parametrů jsou pak termokamery schopny stanovit povrchovou teplotu snímaných objektů. Jako příklad uveďme využití termokamer v precizním zemědělství, kdy se mapují rozlehlé zemědělské plochy a zjišťuje se, jak jsou pěstované plodiny zasaženy suchem, což se dá odvodit z jejich povrchové teploty.


V průmyslu se termokamery používají třeba při svařování, když se kontroluje, zda byl svar proveden kvalitně. Aplikace nacházejí své místo při kontrole kvality výrobků, zabezpečení a ostraze objektů nebo při policejních akcích (zde se využívá skutečnosti, že infračervené záření je možné "vidět" stejně dobře v noci jako ve dne). Široké uplatnění mají také v medicíně při diagnostice zánětlivých nebo některých onkologických onemocnění, jež se projevují změnou teploty povrchu těla. Workswell s.r.o. Technologickou, výrobní a obchodní společnost se sídlem v ČR založili ještě za studií v roce 2010 absolventi FEL ČVUT Praha Ing. Jan Sova a Ing. Jan Kovář, krátce poté do týmu přibyl i třetí kolega Adam Švestka. Zabývá se aplikací nových trendů v oblasti bezkontaktního měření teploty pomocí termografických kamer zejména v automobilovém průmyslu, potravinářství, stavebnictví, medicíně a chemickém průmyslu. Mezi její zákazníky patří třeba společnosti BMW, Škoda, Renault, Kia a mimo automobilový sektor Bosch, Honeywell, Tesco, Heineken, Kofola, IKEA, Net4Gas, Semikron, ArcelorMittal a další. Řadí se mezi přední světové společnosti v termografii. Její produkty se uplatňují rovněž v oblasti vědy a výzkumu (např. na Massachusettském technologickém institutu, Oxfordské univerzitě, Johns Hopkins University, ETH Zürich nebo Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě). Je partnerem předních českých univerzit a výzkumných institucí.


3. 6. 2020; lidovky.cz; ČTK

Výzkumníci z ČVUT vyvinuli zařízení pro kontrolu mobilních sítí

Vlastní řešení pro kontrolu pokrytí mobilními sítěmi vyvinuli výzkumníci z ČVUT. Připravili systém pro takzvané drive testy, který slouží například k testování sítí za jízdy. Nese označení 4drive-box. Mluvčí ČVUT Andrea Vondráková to uvedla v tiskové zprávě.

Vědci na Fakultě elektrotechnické (FEL) vyvinuli zařízení F-Tester. To měří parametry datové komunikace - speciálně připojení k internetu.


Význam očkování vzrůstá. Na podzim nás nejspíše čeká druhá vlna nového koronaviru, varují vědci


Podle Libuše Petržílkové z FEL byl od zavedení testů pro mobilní a bezdrátové sítě Wi-Fi už jen "krůček" k softwarové integraci multitestů více operátorů zároveň a sestavení hardwarového zařízení pro vestavění do vozidla a dlouhodobých měření pokrytí za jízdy. "Zařízení je určeno pro měření parametrů stávajících mobilních sítí s připravenou podporou testů sítí 5G a bude využito Českým telekomunikačním úřadem," uvedla Petržílková.


"Naše nové zařízení prošlo úspěšně náročnými zkouškami a je připraveno k ostrému nasazení. Přispěje k ověřování konektivity a ‚hlídání‘ operátorů, zda poskytují adekvátní pokrytí území a dostatečnou kvalitu připojení," řekl k počinu Jiří Vodrážka, vedoucí katedry telekomunikační techniky. Dodal, že vývojáři chtějí systém nabídnout i samotným operátorům pro vlastní průběžné ověřování parametrů sítě.


3. 6. 2020; mobil.cz, idnes.cz

Sítě nevidíme, necítíme. Proto se z toho dělá strašák, říká expert

Z technického hlediska není rozdíl mezi sítěmi 4G a 5G zásadní, říká Lukáš Jelínek z katedry elektromagnetického pole Fakulty elektrotechnické ČVUT a zároveň pracovník Státního zdravotního ústavu. Ve skypovém rozhovoru vysvětluje rizika elektromagnetického záření.

Mobilní sítě po celém světě čeká v nejbližších letech změna. Současné technologie doplní sítě páté generace. Nástup nové technologie však přináší na internetu i množství falešných zpráv o jejich škodlivosti. V poslední době to došlo tak daleko, že aktivisté po Evropě zapalují vysílače mobilních sítí.Na údajnou škodlivost 5G technologie se experta na elektromagnetická pole Lukáše Jelínka ptal moderátor Vladimír Vokál.


Jelínek na úvod vysvětluje, že samotná frekvence není až tak důležitá pro technologií sítí 5G. "Teoreticky může vysílat na jakékoliv frekvenci, v praxi pak bude vysílat na těch frekvencích, které budou volné. V současné době se může 5G používat na těch frekvencích, na kterých se již provozují současné mobilní sítě. V tom v principu není mezi jednotlivými generacemi mobilních sítí rozdíl. 5G se liší tam, kde nás to expozičně vůbec nezajímá, a to na vrstvě architektury té sítě, respektive na datové vrstvě. Samotné vysílače se až tak dramaticky nezmění."


"Rozdíl ve vysílání mobilních sítí, televize, wi-fi, mikrovlnného spojení fyzikálně není," říká Jelínek a dodává: "Je to prostě elektromagnetické pole, které se šíří od toho vysílače k příjímači a pak se nějak zpracovává. Z tohoto pohledu je to jedna jediná fyzika. Samozřejmě se to liší použitou frekvencí, časovým průběhem podle použité modulace. Třeba síťě 4G používají digitální modulaci a pak není rozdíl oproti 5G významný."


Pokud tedy rozdíl mezi sítěmi 4G a 5G není zásadní, proč tedy najednou vzbuzuje 5G takovou paniku, ptal se moderátor Vladimír Vokál. "Zásadní není, ale je možné, že v budoucnosti s nárůstem provozu se budeme setkávat s hustší sítí základnových stanic. Ale z technického a fyzikálního hlediska není ten rozdíl zásadní a v tu chvíli nejsou ty obavy zcela pochopitelné. Na druhou stranu z nějakého sociologického hlediska už pochopitelné jsou. 5G je technologie, o které se hodně mluví, je nová a člověk na tento druh elektromagnetického pole nemá žádný detektor. My ho necítíme, nevidíme, a tak se z toho velmi snadno dělá strašák," vysvětluje Jelínek.Stane se mi něco u mobilního vysílače?


Jelínek dále vysvětluje, jaká rizika hrozí, když se člověk přiblíží k základnové stanici mobilní sítě. "Pokud bylo vše provedeno tak, jak mělo být provedeno, tak se vám rozhodně nic stát nemůže. V České republice a i jinde ve světě totiž platí, že než se postaví základnová stanice, tak se musí prokázat, že nikde v jejím okolí nebude místo, kam se člověk může dostat, kde by se překročily takzvané expoziční limity. Pokud by takové místo existovalo, není možné základnovou stanici postavit. Běžný občan, pokud nevyrazí zamčené dveře stanice, tak je v jejím okolí v naprostém bezpečí."


"My když provádíme kontrolní měření, tak víme, že se nám nemůže nic stát. Expoziční limity jsou totiž nastavené extrémně přísně. Překročení emisních limitů je porušením zákona. Z biofyzikálního pohledu, pokud překročím limit drobně, ještě neuvidím vůbec žádné účinky, protože ty bezpečnostní limity mezi expozičním limitem a reálným účinkem jsou obrovské," dodává Jelínek. Zdravotní rizika podle konspirátorů


"Na sociálních sítích jsou příspěvky, že v blízkosti vysílačů mobilních sítí se objevil vyšší výskyt rakoviny nebo obtíže, jako je bolení hlavy," přibližuje jeden typ mýtů o mobilních sítích moderátor Vokál.


Vydržel jen pár dnů. Konspirátoři dál zapalují 5G vysílače


"Může se stát, že je tam vyšší koncentrace bolení hlavy, ale podle současného stavu vědění se toto nemůže stát účinkem elektromagnetického pole. Může to být náhoda nebo také to, že se toho člověk bojí," vysvětluje Jelínek a dodává: "Máme za sebou více než sedmdesát let výzkumu v téhle oblasti. Jsou na to celosvětově desetitisíce publikací. A k současnému datu si myslíme, že aktuální expoziční limity lidi zcela bezpečně chrání proti všem známým vlivům."


Na internetu lze nalézt i příspěvky, v nichž si lidé stěžují na pískání v uších, což expert uvádí na pravou míru. "Nějaké zvukové vjemy jsou skutečně popsané, ale při mnohem vyšších hodnotách, než jaké jsou expoziční limity. Ty navíc neřeší, kdo to pole vytvořil, ale jak na lidi působí celkově, takže i při expozici z více základnových stanic nebo různých zdrojů."


Zapálené vysílače


V poslední době se v mnoha evropských zemích stávají případy, kdy aktivisté bojující proti 5G zapalují vysílače mobilních sítí. Několik případů hlásila Velká Británie, v minulých dnech hlásilo požáry dvou základnových stanic i Polsko.


Lidé blázní a zapalují vysílače 5G. Myslí si, že mohou za šíření koronaviru


Lukáš Jelínek je z těchto zpráv smutný. "Nepoužívá se kritické myšlení. Lidé zprávy přijímají a sdílejí bez toho, aby si ověřili, že se často jedná o zcela zjevné nesmysly, na jejichž vyvrácení stačí středoškolské učebnice. Hodně přitažená za vlasy mi přišla jedna z posledních zpráv, kdy ty 5G sítě by měly ovlivňovat jak vstřebáváme molekulární kyslík z atmosféry. Je to takový příklad, kdy se použijí slova rezonance a mikrovlny, která působí magicky a nad kterými se pak už nikdo nezamýšlí."


3. 6. 2020; Eelektro

Prázdninový FEL_Camp Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

Ve dnech 3. až 7. srpna 2020 se na stanové základně Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) v Temešváru u Orlické přehrady uskuteční druhý ročník tábora FEL_Camp. Středoškoláci za pomoci svých o něco starších kolegů již studujících FEL budou řešit různé zábavné úkoly z oblasti elektrotechniky a ICT v přírodním prostředí navozujícím extrémní situaci – hledání trosek neznámého objektu. Partnerem letošního ročníku se stává společnost TTC MARCONI, systémový integrátor a přední český dodavatel komunikačních řešení pro kritickou infrastrukturu.

Příběh začíná takto: "Tady je OK1KUR. Ze svého stanoviště vidím padat zářivý objekt. Mayday! Mayday! Mayday! OK1KU…" Z přijatého vysílání se předpokládá, že objekt po dopadu explodoval. Radioamatéři radioklubu OK1KUR se od té doby nehlásí. Vlivem pádu neidentifikovaného objektu došlo k rozsáhlým problémům s dodávkami energie a omezení činnosti běžných elektronických zařízení. Vytipovaná oblast havárie je rozlehlá a je potřeba sestavit a rozšířit průzkumné týmy. Cíl mise je tedy jasný: stát se členem expedice, lokalizovat a identifikovat neznámý objekt.

"Účastníci FEL_Campu se budou muset naučit přežít v polních podmínkách, sestavit si vlastní zdroj energie, zapojit vlastní přijímače, detektory a pokusit se vyřešit i další úlohy. Naším cílem je motivovat studenty k tomu, aby lépe pochopili fungování různých elektronických systémů a jejich vzájemnou komunikaci," objasňuje tvůrce myšlenky a hlavní organizátor akce Zbyněk Kocur.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Petr Páta vyjádřil podporu FEL_Campu následovně: "Opravdu mě těší, že se moji kolegové rozhodli druhý ročník tábora zorganizovat v této nelehké situaci a že dokonce dokázali najít pro akci silného partnera. Pevně věřím, že se tato spolupráce bude nadále rozvíjet a že tábor budeme provozovat i v následujících letech.” "Nadšení, zápal pro techniku a schopnost hledat netradiční řešení. To jsou vlastnosti, které odlišují špičkové techniky a vývojáře od těch průměrných. A přesně tyto vlastnosti FEL_Camp ve studentech podporuje. Proto je nám tak sympatický, a proto jsme se rozhodli stát se jeho partnerem," říká Josef Šelepa, jednatel společnosti TTC MARCONI.

Registrace zájemců na FEL_Camp je možná do 15. června. Bližší informace, reportáž z minulého ročníku a registrační formulář naleznou zájemci na:


https://camp.fel.cvut.cz


1. 6. 2020; Inside OBSERVER

Produkty, služby a technologie

Vodafone postihl v minulém týdnu poměrně masivní výpadek služeb, který způsobily technické závady na hardwaru a napájení – problémy s mobilními a v menší míře i pevnými službami operátora byly ve čtvrtek mezi 14. a 18. hodinou na celém území. CZ - Se zajímavou aplikací AR pro dodržování bezpečnostních opatření v rámci pandemie čínského viru přišel Google – webová/chrome aplikace Sodar po kalibraci úrovně země vytvoří na displeji zobrazujícím obraz z kamery mobilu či tabletu kruh vymezující dvoumetrovou "bezpečnostní" zónu. W - Další zdražení svých služeb oznámilo na Slovensku O2 – zatímco v předchozím případě šlo o vcelku logické zavedení poplatku za papírové vyúčtování, zvýšení poplatku za spojení s asistentem na zákaznické lince na jedno euro (tedy dvojnásobek) se zdá poměrně citelné. Paradoxní je, že za volání na linku nebudou nic platit ti, kdo mají neomezený hlasový paušál u jiného operátora. SK - Nové modely notebooků představil Dell. Novinky v řadách Latitude, Precision a OptiPlex jsou vybaveny novou technologií Dell Optimizer, v případě Latitude je pak dobrou zprávou zejména nové provedení řad 9000 a 7000 z kartáčovaného hliníku či vPro 10. generace. U nejmenších a nejlehčího modelu 9510 pak zaujme výdrž baterie až 34 hodin či podpora 5G. V řadě XPS, která sice není primárně určená firmám, ale mezi firemními uživateli se i tak těší oblibě, jde o nové XPS 15 a XPS 17 vybavené procesory Core 10. generace a grafikami GeForce RTX. W - Na FEL ČVUT vzniklo řešení pro testování pokrytí mobilními sítěmi včetně těch páté generace – tzv. F-tester 4drive-box umožnuje testovat za pohybu – mělo by být využíváno zejména k ověření kvality parametrů sítě pro připojení v pohybu. CZ - Společnost Western Digital má problém, neboť zatajovala (či neuváděla, je to jen slovíčkaření) důležitý parametr u svých nových pevných disků – na rozdíl od například konkurenční značky Seagate totiž neoznačovala disky využívající záznamovou metodu SMR (tzv. šindelové či překrývané sektory) – ta sice umožňuje snáze zvyšovat kapacitu, zároveň ale znamená, že dané disky nejsou vhodné pro některé aplikace jako například výkonná NAS úložiště. Firma tak nyní čelí hromadné žalobě nespokojených zákazníků. W - Ověřování "pravdivosti" obsahu pro Facebook v Česku bude nově zajišťovat tým serveru Demagog.cz (pozn. red., který je znám mimo jiné tím, že jako nepravdivý výrok dokáže označit i vcelku nevinnou otázku). Doposud provozovala "fact-checking" pro ČR francouzská agentura AFP.


30. 5. 2020; Auto.cz

Autonomní auta za rohem. Nebo je to všechno jinak?

Automobiloví vizionáři hovoří o autonomních vozidlech tak často, že máme pocit, jako by už praxi bránily jen maličkosti. Jaká je ale realita?

Na Sokolovsku před pár dny koply stroje poprvé do země kvůli polygonu pro samořízená auta. Jezdit po něm mají už za dva roky a investice dosahuje 6,4 miliardy korun. Podobny´ch polygonů brzy má by´t po republice několik. Jeden mimochodem plánoval i stát, Ministerstvo dopravy ale kvůli nastalé situaci s čínskou chřipkou tendr zrušilo.

To nevrhá moc dobré světlo na připravenost České republiky na příchod samořiditelny´ch aut. Nedávná studie společnosti KPMG umístila ČR na devatenácté místo z pětadvaceti z hlediska připravenosti legislativy, technologicky´ch inovací, infrastruktury a zákaznické akceptovatelnosti.

Pozor, jede robot!

Severoamerické země jsou k testování shovívavější, speciálně v Kalifornii, která je na technologiích a novém průmyslu závislá. Legislativa je tam tak pro vy´robce ušitá na míru. Jenže i tamní zkušenosti Uberu a Googlu ukazují, že ani technická připravenost není bez vy´hrad. Například za zhoršeny´ch povětrnostních podmínek ještě čidla chybují. Nejspíš to bez lidského dohledu ani nikdy nepůjde!

Přesto budeme už v Česku brzy autonomní vozy potkávat v běžném provozu. Centrum dopravního průzkumu nedávno vydalo katalog testovacích oblastí pro auta bez řidiče. První je mezi Prahou, Mladou Boleslaví a Ústím nad Labem Druhá vede z Brna přes Zlín do Kroměříže. Každá měří 500 km, v obou směrech tedy dohromady 2000 kilometrů.

Katalog je pro vy´vojáře autonomních vozů velmi užitečny´, obsahuje totiž detailní informace o každé křižovatce a komplikaci. Má to velmi zrychlit a zefektivnit testování v běžném provozu. Je v tom ale háček – skutečně autonomní vozidla zatím zůstávají písní budoucnosti. Pro nejbližší roky se počítá maximálně s rozšířením systému pro jízdu v pruzích po dálnici, kterou už dnes řada sériovy´ch aut dokáže. A řidič stále ještě musí by´t schopen převzít řízení. Na automaticky´ odvoz třeba z vy´čepu proto ještě dlouho nespoléhejte!

Půjde vůbec někdy?

Autonomní auta se podle některy´ch proklamací objeví v provozu už do deseti let. Podle nedávny´ch rozhovorů s představiteli velky´ch automobilek taky ale možná nikdy - neodpovídá infrastruktura, mentalita lidí ani legislativa. "Rychlost nasazení autonomních aut může by´t ovlivněna přijetím společností, státní regulací a také cenou aut," vypočítává překážky Jiří Matas z Českého vysokého učení technického. Dokonce i zasvěcení stále častěji říkají, že je čeká ještě pořádně dlouhá cesta. "Uvedení autonomních vozů do reálného provozu je běh na dlouhou trať a bude trvat několik let," potvrzuje za největšího domácího vy´robce Pavel Jína ze Škody Auto s tím, že se vy´vojáři automobilky v současné době plně zaměřují na takzvané systémy L2 advanced, které "jen" v maximální míře zpříjemňují řízení a zvyšují bezpečnost posádky. Ale nedokážou přebrat za šoféra odpovědnost za řízení. Jako jeden z důvodů uvádí aktuální legislativu, která zatím nedovoluje homologovat systémy vyšší než právě L2.

Takže v rámci mladoboleslavské automobilky sice vy´voj různy´ch prototypů probíhá, ale mnohem víc je zaměstnávají novinky, které lze v současny´ch podmínkách opravdu nabídnout zákazníkům. Řada ostatních vy´robců vidí situaci podobně. To tedy opravdu nevypadá na nasazení autonomních aut do deseti let…

STUPNICE AUTOMATIZACE

Level 0 – STARŠÍ AUTA – Řídí člověk a auto vydává jen hlášení a upozornění. Většina aut dneška.

Level 1 – MLADŠÍ VOZY – Auto ještě neumí kombinovat víc funkcí a člověk je na palubě pořád aktivní. Příkladem je adaptivní tempomat.

Level 2 – MODERNÍ VOZY – Vozidlo už dokáže korigovat samo rychlost i směr jízdy, příkladem je automatické parkování. Obsluha ale musí by´t vždy připravena zasáhnout.

Level 3 – ZATÍM NEDOVOLUJE LEGISLATIVA, TECHNICKY MOŽNÉ – Systém už je schopen řešit v omezené míře i krizové situace, člověk ani nemusí mít ruce na volantu. Auta už by to uměla, ale zákony zatím nedovolují.

Level 4 – UŽ SE PŘIPRAVUJE –Pozornost řidiče už není nutná, systém za člověka dokáže převzít kontrolu, i když nereaguje.

Level 5 – BUDOUCNOST – Automobil nepotřebuje volant ani ovládací prvky, s lidskou obsluhou se vůbec nepočítá.

CO ZPOMALUJE NÁSTUP AUTONOMNÍCH AUT?

1. Živí účastníci provozu

Jedna z teorií bez nadsázky říká, že by autonomní vozy mohly celkem pokojně kooperovat, kdyby se mezi ně nepletli živí účastníci provozu. Potíž je v tom, že jen člověk dokáže zareagovat zcela jinak, než stroj naučili vy´vojáři. Z toho vznikají konfl iktní situace. Lidskou přirozeností je řidičská agresivita a sobeckost, což stroje z náznaků předchozího chování neumějí odhadnout jako člověk. Proto už technici učí stroje i takové iracionální situace. A pak je tu principiální vy´tka - technici znají pojem "paradox automatizace". Ten říká, že pokud už se v automatizaci stane nějaká chyba, je vysoce kriticky´ adekvátní zásah lidského operátora. Ale dokáže opravdu dobře a včas zareagovat na situaci, kterou by si člověk nenachystal? Důkazem jsou nedávné letecké havárie vinou chyby softwaru letadel…

2. Silnice a značení

Bez zásadní úpravy infrastruktury je zbytečné pomy´šlet na autonomní řízení. Dnešní systémy dokážou rozeznat silniční pruhy podle barvy, takže třeba žluté značící dočasnou úpravu mají vyšší prioritu než bílé značení. Jenže co když pruh chybí nebo je poškozen? To nedovedou zatím vy´vojáři nasimulovat podle reality. A pak jsou zde národní specifi ka - v České republice například platí, že křižovatky ruší rychlostní limit. Ale senzorem nejde každou křižovatku spolehlivě zjistit. Lze sice vyjít z navigačních podkladů, jenže ty se tak často neaktualizují. Auto se to tedy nemá jak dozvědět. Kamery ani nedokážou poznat, ktery´ buldozer je na dálnici poslední, a sto metrů za ním mají ukončit rychlostní omezení.

3. Zákony

Právníci už roky řeší otázku, kdo bude zodpovědny´ za nehodu autonomního vozidla. Vy´robci pochopitelně nechtějí, aby to vždy byli oni. Evropská komise proto svolala Expertní komisi pro nové technologie, která doporučila nechat zodpovědnost na "operátorovi, ktery´ má z provozu prospěch". Kdo to ale je? A platí i na vzdálenou aktivaci automatické funkce? To by totiž zase vracelo odpovědnost na automobilky. "Již brzy bude možné nechat na dálnici řízení zcela na voze, což je podmíněno tím, že vůz vyhodnotí tuto možnost jako bezpečnou," říká technologicky´ ředitel automobilky Henrik Green o nové generaci automobilů, která má na trh přijít už za dva roky. A dodává: "V daném okamžiku přebere vaše volvo plnou odpovědnost za řízení, abyste mohli odpočívat, nemuseli sledovat dění na silnici a mohli pustit volant. Postupem doby dojde prostřednictvím bezdrátovy´ch aktualizací na dálku k rozšiřování oblastí, v nichž se automobil může řídit sám." Pokud nastane případná nehoda, bude asi pro Volvo komplikované zbavit se viny…

4. Pojištění a operativní leasing

Česká asociace pojišťoven už si nechala vytvořit analy´zu řešící odpovědnost autonomních aut. V principu předpovídá odklon od individuálních pojistek fyzicky´ch osob a rozvoj fl otil provozovatelů autonomních vozidel. Autonomní vozy budou tak drahé, že si je budeme jen pronajímat na operativní leasing. Tím se vyřeší současně i povinnosti pravidelné aktualizace softwaru automobilů a další nové oblasti. "Za deset let bude nabídka leasingovy´ch společností jinde. Elektromobily a autonomní automobily budou mnohem rozvinutější a stanou se běžnou součástí života," říká ředitel leasingové společnosti Arval CZ Arnault Leglaye. A proto už teď pracují na projektech mobility jako služby.

5. Sdílení dat a jejich bezpečnost

Autonomní vozidla pracují s obrovsky´mi objemy nasbírany´ch dat, z nichž část sdílejí mezi sebou nebo posílají k dalšímu zpracování. Na loňské konferenci v Brně ve své prezentaci rakousky´ odborník na bezpečnost autonomních vozidel Armin Kaltenegger uvedl, že jedno takové autonomní vozidlo pracuje každy´ den s objemem až 4000 GB dat. Jen kamera nasbírá 40-50 MB za sekundu, lidar 70 MB/s. Pro srovnání rakousky´ vědec uvedl, že stejny´ objem dat vystačí pro 2666 běžny´ch uživatelů internetu! "Je potřeba připravit pravidla pro ochranu dat a jejich anonymizaci," důrazně vybízí Armin Kaltenegger.

Rozhovor: Jakub Dvořák, TÜV SÜD Czech

Je masovější start autonomních vozidel už ve vy´hledu?

Doba vozidel, která se zcela bez zásahu řidiče nebo dohledu operátora pohybují po veřejny´ch komunikacích za libovolny´ch podmínek, je ještě velmi daleko. V současnosti se objevují aplikace vysoce automatizovany´ch funkcí pro podporu řidiče na úrovních autonomie tři, nebo čtyři.

Stačí vy´voji techniky legislativa?

Legislativa za nápady vy´vojářů a stavem techniky zpravidla poněkud zaostává, protože konkrétní systém nebo funkci posuzuje v širších souvislostech, a navíc následně udává povinnost takového systému například pro celou konkrétní kategorii vozidel.

Co očekáváte nejdříve?

V budoucnu můžeme očekávat hlavně rozšíření funkcionalit stávajících asistentů. Například navy´šení provozní rychlosti pro dálniční asistent. Do legálního provozu by se měl dostat i systém pro automatické nouzové odstavení vozidla v případě rozpoznané indispozice řidiče. Řada asistentů je v současnosti řešena pro kategorii M1 a je zájem o jejich rozšíření do kategorie N3 i ostatních kategorií vozidel.

Co je kromě vozů pro plny´ nástup autonomních vozidel nejvíce potřeba nachystat?

Příchod plně autonomních vozidel bude trvat dlouho, nenastane okamžitě a legislativa musí počítat i s přechodny´m obdobím, kdy se na komunikacích budou potkávat vozidla na různy´ch úrovních autonomie. To klade vysoké nároky nejen na vozidla samotná, ale i na bezpečnou infrastrukturu, skrze kterou musí vozidla komunikovat.

A co psychologická bariéra motoristů?

Mnoho řidičů momentálně přistupuje k autonomním vozidlům se značnou nedůvěrou a nejsou ochotni nechat za sebe řídit. Někdy se nedůvěře řidičů ani nelze divit, protože ne všechny aktuálně vyvíjené systémy fungují zcela spolehlivě anebo tak, jak řidič očekává. To je ale přirozeny´ vy´voj a za další desetiletí bude situace nepochybně jiná.


29. 5. 2020; svetchytre.cz

Češi jsou v robotice špička. Autonomní stroje z ČVUT porazily konkurenci z celého světa

Ti nejlepší v oblasti robotiky se utkali v mezinárodní soutěži pořádané univerzitou v Abu Dhabi. Tým z pražského ČVUT bodoval hned v několika kategoriích, závěr klání vyhrál a obhájil vítězství z posledního ročníku. Potvrdilo se tak, že Češi patří v robotice mezi světovou špičku.

Už podruhé pořádala Univerzita Khalifa v Abú Dhabí mezinárodní robotickou soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. V klání organizátoři testují, nakolik jsou roboti a drony jednotlivých týmů schopny autonomně fungovat a plnit zadané úkoly. Tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze spolu s kolegy z univerzit v Pensylvánii a v New Yorku na soutěži letos v únoru vybojoval první místo za stavění zdi pomocí dronů, stříbro za likvidaci definovaných balónků a zlatou medaili v závěrečném komplexním závodu.


Soutěž se konala už podruhé, disciplíny byly ale odlišné od prvního ročníku. To na klání Martin Saska z ČVUT, který český tým vedl, oceňuje. "Úlohy, které musí autonomní systémy řešit, pořadatelé oznámí rok a půl dopředu. Vždy jde o něco, co současné stroje nezvládají. Takže my musíme za rok a půl posunout technologii na novou, vyšší úroveň," vysvětluje Saska.

Tři úkoly a velké finále

Autonomní stroje měly v soutěži postupně splnit tři zadání. První spočívalo v detekci a likvidaci balónků, které nesl dron. Ve druhém musely drony a pozemní robot sebrat barevné cihly a postavit je na předem definovanou stěnu. Třetí úkol pak spočíval v hašení požáru, a to jak pomocí dronů, tak s využitím pozemního robota. "Drony měly hasit oheň uvnitř budovy i na její fasádě a udusit venkovní požár hasící dekou. Pozemní robot pak musel vjet do domku a tam termální kamerou detekovat plameny. Měl za úkol je tedy autonomně najít a uhasit," popisuje Saska.

V každé z jednotlivých úloh se hrálo o čas. Na jejich splnění měli soutěžící 15 nebo 25 minut. Takové podmínky mají svůj smysl, jsou totiž velmi podobné reálnému nasazení, jaké by stroje zažily například při hledání ztraceného dítěte v lese nebo hašení požáru. "V takové situaci nemůžeme záchranářům oznámit, že potřebujeme systém dvě hodiny připravovat. Ve většině případů reálného nasazení musíme dron okamžitě pustit do akce," vysvětlil Saska.

Podle něj byly všechny tři úlohy náročné, každá z nich však trochu jinak. Zatímco v první disciplíně musely být drony hlavně rychlé a hbité, v druhé úloze šlo o to, aby byl stroj schopný dobré fyzické interakce se svým prostředím. Při třetí disciplíně bylo nutné vyvinout na každou z jednotlivých úloh hašení jiný robotický přístup. Tým z ČVUT k tomu využil hned několik strojů. "Jeden dron využíval pro hašení deku, dva jiné nesly nádrž s vodou, ze kterých jeden hasil plameny na fasádě budovy a ten druhý uvnitř. Kromě toho v přízemí operoval pozemní robot. Disciplína byla složitá hlavně ve své komplexnosti," vzpomíná Saska.


Komplexnost a spolehlivost systému soutěžících z ČVUT a jejich zahraničních kolegů se ukázala výhodou v závěrečném finále klání. To kombinovalo aspekty všech tří předchozích úloh. I proto si odsud odnesli zlatou medaili a obhájili tak prvenství z minulého ročníku. "Na rozdíl od ostatních týmů jsme zadané úlohy vyřešili multiroboticky, tedy za spolupráce několika strojů. Ostatní týmy tolik robotů a dronů jako my nepřivezly," prozradil Saska. U jiných soutěžících totiž některé úlohy řešil jen jeden stroj a pokud jich nasadili více, pak nespolupracovali. Čeští roboti si ale například předávali naměřené údaje či mapy, které vytvářeli v neznámém prostředí. Komunikovali spolu a rozdělovali si úlohy podle potřeby.

Kdo je připraven, není překvapen

Ještě jedna okolnost ale českému týmu pomohla. "Na soutěž jsme odletěli dříve, abychom mohli naše systémy otestovat přímo v tamějším klimatu. Pracovali jsme v poušti, která byla sice sto kilometrů vzdálená od místa konání, ale byl zde podobný sluneční svit, množství prachu ve vzduchu a vítr. Systém jsme přizpůsobili reálným a složitým podmínkám venkovního prostředí, zatímco ostatní týmy testovaly jen v laboratoři. Pokud dron dobře funguje v laboratorních podmínkách, pro reálné prostředí to už platit nemusí," připomíná Martin Saska.

To, že se český tým snaží testovat své roboty v reálných podmínkách, se mu vyplácí nejenom v soutěži. Jeho práce si všímají komerční firmy a využívají jejich zjištění ve svých produktech. "Chodíme často létat do přírody, drony nasazujeme v podzemních dolech. Díky tomu může být naše technologie používaná i mimo akademické a laboratorní prostředí," uzavírá Saska.


28. 5. 2020; itbiz.cz

Vědci z ČVUT v Praze vyvinuli vlastní řešení pro testování pokrytí mobilními sítěmi

Zařízení F-Tester je určeno pro měření parametrů stávajících mobilních sítí s připravenou podporou testů sítí 5G.  

Síťová skupina na katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje vývoji vlastní platformy pro testování datových sítí a nástrojů k jejich analýze. Na HW a SW "podvozku" zařízení F-Tester vznikl unikátní systém pro tzv. drive testy (testy za pohybu) mobilních sítí s označením 4drive-box.  

Požadavky na datovou konektivitu, zejména na bezdrátové připojení vždy a všude, se neustále zvyšují. Parametry datové komunikace je proto nutné testovat a měřit. K tomu slouží zařízení nazvané F-Tester vyvinuté na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, které umí měřit kvalitativní parametry datové komunikace, speciálně připojení k internetu (parametry sítí NGA – Next Generation Access).  

Od implementace testů pro mobilní a bezdrátové sítě Wi-Fi byl už jen krok k softwarové integraci multitestů více operátorů zároveň ("orchestrátor" testů) a sestavení hardwarové platformy pro vestavbu do vozidla pro zajištění dlouhodobých měření pokrytí za jízdy (drive-testy) s označením F-Tester 4drive-box. Zařízení je určeno pro měření parametrů stávajících mobilních sítí s připravenou podporou testů sítí 5G a bude využito Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ, odbor kontroly a ochrany spotřebitele).  

Hlavní vývojář a architekt systému Zbyněk Kocur k projektu uvádí: "Naše nové zařízení prošlo úspěšně náročnými zkouškami a je připraveno k ostrému nasazení. Přispěje k ověřování konektivity a "hlídání" operátorů, zda poskytují adekvátní pokrytí území a dostatečnou kvalitu připojení." Doc. Jiří Vodrážka, vedoucí katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT, dodává: "Rádi bychom F-Tester 4drive-box nabídli i samotným operátorům pro vlastní průběžné ověřování parametrů sítě, protože je vhodnou a cenově dostupnou alternativou k platformám renomovaných dodavatelů testovací techniky. Naší devizou je flexibilní vývojový tým, který je schopen reagovat na nejnovější trendy a požadavky klientů."  

Nejvyšší soud kanadské provincie Britská Kolumbie včera rozhodl, že řízení o vydání finanční ředitelky


28. 5. 2020; hw.cz

FEL ČVUT má vlastní řešení pro testování pokrytí mobilními sítěmi

Síťová skupina na katedře telekomunikační techniky FEL ČVUT se věnuje vývoji vlastní platformy pro testování datových sítí a nástrojů k jejich analýze. Na HW a SW podvozku zařízení F-Tester vznikl unikátní systém pro tzv. drive testy (testy za pohybu) mobilních sítí s označením 4drive-box.  

Bez připojení k internetu se dnes neobejde žádný člověk ani věc. Požadavky na datovou konektivitu, zejména na bezdrátové připojení vždy a všude, se neustále zvyšují. Parametry datové komunikace je proto nutné testovat a měřit. K tomu slouží zařízení nazvané F-Tester vyvinuté na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, které umí měřit kvalitativní parametry datové komunikace, speciálně připojení k internetu (parametry sítí NGA – Next Generation Access).  

Od implementace testů pro mobilní a bezdrátové sítě Wi-Fi byl už jen pomyslný malý krůček k SW integraci multitestů více operátorů zároveň ("orchestrátor" testů) a sestavení HW robustní platformy pro vestavbu do vozidla pro zajištění dlouhodobých měření pokrytí za jízdy (drive-testy) s označením F-Tester 4drive-box. Zařízení je určeno pro měření parametrů stávajících mobilních sítí s připravenou podporou testů sítí 5G a bude využito Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ, odbor kontroly a ochrany spotřebitele).  

Hlavní vývojář a architekt systému Zbyněk Kocur k projektu uvádí: "Naše nové zařízení prošlo úspěšně náročnými zkouškami a je připraveno k ostrému nasazení. Přispěje k ověřování konektivity a "hlídání" operátorů, zda poskytují adekvátní pokrytí území a dostatečnou kvalitu připojení." Doc. Jiří Vodrážka, vedoucí katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT, dodává: "Rádi bychom F-Tester 4drive-box nabídli i samotným operátorům pro vlastní průběžné ověřování parametrů sítě, protože je vhodnou a cenově dostupnou alternativou k platformám renomovaných dodavatelů testovací techniky. Naší devizou je flexibilní vývojový tým, který je schopen reagovat na nejnovější trendy a požadavky klientů."


28. 5. 2020; ekonom.cz; iHNed.cz

Vendulka Klučková: Cesta mě vždy někam posune

Nebaví ji narychlo si někam zajet na prodloužený víkend. Vendulka Klučková, provozní ředitelka investiční společnosti Amundi Czech Republic, si ráda cizích krajů užívá delší dobu. "Rychlocesty nejsou pro mě. Baví mě někam jet na dlouho, abych měla čas poznat místní lidi a pochopit, jak a proč tak žijí, co si myslí a podobně," říká. Od svých výprav, na které se nejčastěji vydává s manželem a dcerou, totiž hodně očekává.  

"Cestování přináší úplně jiný pohled na svět, otevře člověku jiné obzory, vždy mě někam posune. Najednou zjistíte, že nežijete jenom ve své realitě, že těch realit je nespočetně. Z různých způsobů života je vždycky možnost se hodně naučit."  


Takzvanou iniciační cestu, během které Klučková pochopila, že cestování ji nabíjí, absolvovala ještě za studentských let. Mezi čtvrtým a pátým ročníkem studia Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze vyrazila v roce 1990 po Evropě se spolužáky a hlavně s kamarády z punkové kapely, v níž zpívala.  


"Jako kapela jsme používali na přesuny skříňovou Avii a tu jsme si upravili. Na spaní jsme zbudovali dvě obrovské palandy a udělali okýnko, abychom mohli vůz vydávat za obytňák nebo stěhovák, podle toho, jaké kde byly poplatky. Bylo to skvělé. Tehdy jsem pochopila, že cestování mám ráda, že vždycky budu ráda vyrážet do světa."  


Indie: Když funguje soužití křesťanů, muslimů i hinduistů  


Než Klučková před pěti lety absolvovala výpravu do Indie, nevěřila, že by ji nadchlo cestování ve velké partě a ještě jen v dámské sestavě. Nakonec byla výprava 13 žen ve věku od 18 do 50 let skvělá, protože všechny spojovalo jedno hobby - jóga. "Jela jsem tam jako člověk, který cvičí jógu, a něco jsem o tom měla načteno. Na místě jsem zjistila, že jsem nepopsaný list," říká.  


Pobyt si Češky rozdělily mezi dva ášramy, což jsou hinduistická kulturní centra, kde lidé praktikují jógu v každodenním životě, účastní se debat, pracují pro druhé, samozřejmě se i stravují a přespávají. Ášram ve Varkale, což je známé turistické centrum, Češku tolik nenadchl jako menší ášram Vadanappally. "To bylo úžasné místo. Na nádherné pláži byly jen dvě budovy pro 16 lidí, guru, jeho česká manželka Maruška s tříletou dcerkou a Indka, která tam vařila. Místní komunita bydlela buď v hezkých domcích, nebo chýších z banánových listů," vzpomíná.  


V této části Indie neměla dojem, že se lidé ostře dělí na kasty, jak je v Indii obvyklé. "Naopak jsme tam v přímém přenosu sledovali soužití křesťanů, muslimů a hinduistů. Všichni nás zvali k sobě a chtěli nás poznat."  


Kostarika: Lidé jsou tam šťastní a spokojení s málem  


Zhruba před deseti lety procestovala tříčlenná rodina Vendulky Klučkové autem Kostariku. Ta ji zaujala natolik, že by se tam ráda vrátila. "Ať jsme tam jeli kamkoli, zjišťovali jsme, že je to místo našeho srdce. Všude jsou milí, příjemní lidé, kteří se na všechny usmívají a žijí v souladu s přírodou i se zvířaty. To bylo pro naši rodinu neskutečné."  


Manažerku také zaujalo, že země nemá armádu a policisté opravdu pomáhají. "Když k nám přišli, tak jen kvůli tomu, aby nám předali cedulku v angličtině, na které bylo doporučení, co navštívit nebo jak se máme chovat."  


Zemi Střední Ameriky vzhledem k velikosti nebyl problém projet, i když silnice jsou tam prý v katastro­fálním stavu. Při přejezdu na pobřeží Pacifiku se česká rodina brodila roz­vodněnými řekami a bahnem k chatrči bez elektřiny.  


Možnost stravování tam nabízel mladý kuchař, jehož menu si díky nej­různějším experimentům Čechy získalo. "Ptali jsme se ho, kam by chtěl do světa vyrazit na zkušenou, a on uvedl město vzdálené asi 150 kilometrů. Když jsme mu jmenovali třeba Londýn, Paříž, tak odpověděl: "A proč?" To jen my Evropané máme mega plány. Na Kostarice jsou lidé šťastní a spokojení s málem."  


Šumava: I Pražáci se tam mohou cítit jako doma  


Buď Kostarika, nebo Šumava, tak by se daly shrnout plány Klučkové na důchod. K Šumavě má ale přece jenom blíž, protože v posledních letech jezdí do Borových Lad každý rok s celou rodinou, psem i papouškem a sní o tom, že jednou tam bude mít vlastní dům. "Bylo by to takové místní kulturně-společenské centrum. Manžel je muzikant, takže by díky kontaktům přitáhl umělce na koncerty, měli bychom tam hudební školu pro děti, evropské kino, praktikovali bychom jógu. Jednou bych to ráda uskutečnila," říká manažerka investiční společnosti Amundi.  


Letos v květnu strávila v Borových Ladách dva týdny. Tvrdí totiž, že nikde nerelaxuje jako právě tam. "V téhle době je ještě na Šumavě klid a všude roste strašně moc bylin. Třeba když si natrháte čerstvý kontryhel, šťovík, kopřivy, violky a uděláte si z nich čaj, tak je to balzám na tělo i na mysl. Navíc moc hezky vypadá i voní."  


Přestože Klučkovi přijíždějí na Šumavu s nálepkou "Pražáků", cítí se tam prý jako doma. Ani v současné době neměli pocit, že se jich lidé kvůli koronaviru straní. "Chovali se k nám jako vždy moc hezky. Třeba u penzionu Borůvka už měli otevřenou zahrádku. Všichni jsme seděli venku a byli v pohodě."  


28. 5. 2020; mobil.iDNES.cz

Speciální zařízení z ČVUT ohlídá operátory, zda poskytují kvalitní pokrytí

Výzkumníci z Českého vysokého učení technického vyvinuli vlastní zařízení, které poslouží pro kontrolu kvality pokrytí mobilními sítěmi. Systém pro takzvané drive testy mobilních sítí, tedy například testování sítí za jízdy, nese označení 4drive-box. Bude ho využívat Český telekomunikační úřad.

Vědci na Fakultě elektrotechnické (FEL) vyvinuli zařízení F-Tester, které je určeno pro měřeníkvalitativních parametrů datové komunikace, a to speciálně připojení k internetu.


Podle Libuše Petržílkové z FEL byl od zavedení testů pro mobilní a bezdrátové sítě už jen "krůček" k softwarové integraci multitestů více operátorů zároveň a sestavení hardwarového zařízení pro vestavění do vozidla a dlouhodobých měření pokrytí za jízdy s označením F-Tester 4drive-box.


"Zařízení je určeno pro měření parametrů stávajících mobilních sítí s připravenou podporou testů sítí 5G a bude využito Českým telekomunikačním úřadem," uvedla Petržílková.


"Naše nové zařízení prošlo úspěšně náročnými zkouškami a je připraveno k ostrému nasazení. Přispěje k ověřování konektivity a ‚hlídání‘ operátorů, zda poskytují adekvátní pokrytí území a dostatečnou kvalitu připojení," informoval hlavní vývojář a architekt systému Zbyněk Kocur.


Podle vedoucího katedry telekomunikační techniky Jiřího Vodrážky by ČVUT rádo zařízení F-Tester 4drive-box nabídlo i samotným operátorům. Těm by mělo sloužit pro průběžné ověřování parametrů sítě.


28. 5. 2020; eurozpravy.cz

Výzkumníci z ČVUT vyvinuli zařízení pro kontrolu mobilních sítí

Vlastní řešení pro kontrolu pokrytí mobilními sítěmi vyvinuli výzkumníci z ČVUT. Připravili systém pro takzvané drive testy, který slouží například k testování sítí za jízdy. Nese označení 4drive-box. Mluvčí ČVUT Andrea Vondráková to uvedla v dnešní tiskové zprávě.

Vědci na Fakultě elektrotechnické (FEL) vyvinuli zařízení F-Tester. To měří parametry datové komunikace - speciálně připojení k internetu.

Podle Libuše Petržílkové z FEL byl od zavedení testů pro mobilní a bezdrátové sítě Wi-Fi už jen "krůček" k softwarové integraci multitestů více operátorů zároveň a sestavení hardwarového zařízení pro vestavění do vozidla a dlouhodobých měření pokrytí za jízdy.

"Zařízení je určeno pro měření parametrů stávajících mobilních sítí s připravenou podporou testů sítí 5G a bude využito Českým telekomunikačním úřadem," uvedla Petržílková.

"Naše nové zařízení prošlo úspěšně náročnými zkouškami a je připraveno k ostrému nasazení. Přispěje k ověřování konektivity a "hlídání" operátorů, zda poskytují adekvátní pokrytí území a dostatečnou kvalitu připojení," řekl k počinu Jiří Vodrážka, vedoucí katedry telekomunikační techniky. Dodal, že vývojáři chtějí systém nabídnout i samotným operátorům pro vlastní průběžné ověřování parametrů sítě.


27. 5. 2020; hlidacipes.org

Chytrá karanténa, eRouška a sledovací mapy pohledem Velkého bratra. Jaká jsou rizika?

ROZHOVOR. Druhá fáze tzv. Chytré karantény nebude spuštěna od června, ale až na podzim. Vyjde na 200 milionů korun, oznámila hlavní hygienička Jarmila Rážová.

Pozor na přecenění dosahu sledovacích aplikací, varuje právník Jan Vobořil z nevládní organizace Iuridicum Remedium. Ta v Česku každoročně vyhlašuje Ceny Velkého bratra pro největší slídily v soukromí.

Jaká je z vašeho pohledu aktuální situace kolem zavádění různých sledovacích nástrojů? Není to jen Chytrá karanténa, ale i eRouška a podobně.

Předně je potřeba si vůbec říci, co je to chytrá karanténa. Bohužel už asi od půlky března se s tímto pojmem setkáváme a bohužel často ve zcela odlišných významech, na čemž se bohužel do značné míry podílejí i ti, kdo za ní stojí. Chytrá karanténa v tom nejobecnějším významu je soubor různých opatření, která mají sloužit k rychlému vyhledání a izolování nakažených. Smyslem je, aby se plošné zákazy a omezení změnily v lokální přesně cílená opatření. Dílčí částí chytré karantény jsou pak projekty zaměřené na vyhledávání kontaktů nakažených pomocí využití moderních technologií. Jde zejména o konstrukci tzv. vzpomínkových map a také projekt eRouška, který funguje na principu vyhledávání blízkých kontaktů mezi lidmi pomocí technologie Bluetooth, případně projekt společnosti Seznam.cz, který s využitím aplikace Mapy.cz propojuje možné kontakty díky sledování mobilních telefonů přes GPS. Samozřejmě všechny tyto tři projekty v různé míře zasahují do našeho soukromí.

Proč je takových projektů spuštěno více?

Každý z těchto tří projektů funguje odlišně, i když jsou všechny založeny na sledování našeho pohybu. Vzpomínkové mapy vytěžují data o pohybu mobilního telefonu, která operátoři povinně půl roku uchovávají pro potřeby policie či zpravodajských služeb. Dále se opírají rovněž o záznamy karetních plateb v obchodech získaných od bank. Vzpomínkovou mapu si tak může nechat sestavit i ten, kdo si žádné aplikace nestahoval a třeba ani nemá chytrý mobilní telefon. eRouška je aplikace, která, jak už bylo řečeno, funguje na principu zaznamenání kontaktu mezi dvěma mobilními telefony pomocí technologie Bluetooth. V podstatě vůbec nejlépe kopíruje to, jak se asi šíří virus, tedy mapuje skutečnou blízkost dvou osob, respektive telefonů, ale ty mají lidé obvykle v kapse. A nakonec Mapy.cz vytváří centralizovanou databázi uchovávající informace o pohybu osob zaznamenaných technologií GPS.

Jaké jsou hlavní výhrady k jejich užívání?

Možná začněme tím pozitivním. To, jestli si necháte sestavit vzpomínkovou mapu, zda budete využívat eRoušku nebo povolíte Seznamu centrálně shromažďovat data o vašem pohybu, je stále na vašem rozhodnutí. A to přesto, že třeba na počátku zde byl záměr rovnou z polohových dat uchovávaných operátory zjišťovat mobilní telefony jiných lidí, které se připojovaly na stejném místě a ve stejném čase. Samozřejmě bez jejich souhlasu.

A výhrady?

Tou vůbec největší, která se týká v různé míře všech tří projektů, je možné přecenění jejich významu. Vzpomínkové mapy mají posloužit k tomu, abyste si jako nakažený vzpomněl, s kým jste byl v kontaktu posledních pět dní. Přitom se vyhledávají lidé, na něž jste vy sami pak schopni předat třeba telefon či jiný kontakt, na němž mohou být hygieniky zastiženi. Nedohledají se tak ti, které neznáte – spolucestující v MHD, lidé, kteří třeba ve stejnou dobu tankovali na pumpě nebo seděli vedle vás v restauraci. Troufám si říct, že většina z nás je schopna si pět dní zpátky vybavit, s kým se setkala, pokud hledáme lidi, na něž můžeme dát hygienikům kontakt. K osvěžení paměti nám může posloužit diář nebo záznam v internetovém bankovnictví o platbách, ale nebudeme potřebovat, aby nám někdo sestavoval vzpomínkovou mapu. Na druhou stranu to není jistě argument, proč by tato možnost neměla existovat. Mediální prezentace by ale měla být taková, že nesouhlas se sestavením mapy je zcela legitimní a nejde o nic špatného, co by ohrozilo plnění povinnosti nakaženého spolupracovat s hygienou při odhalování kontaktů. Bohužel to tak není.

Podobný problém s množstvím dohledaných kontaktů bude mít i eRouška, kterou jinak považuji za asi nejpřínosnější z výše uvedených nástrojů, a to nejen proto, že použitá technologie asi nejlépe odcloní falešné poplachy, ale zároveň jde o technologii, kdy informace o kontaktech mezi telefony nejsou zpracovávány centrálně, ale v samotných telefonech. Navíc jsou zde zaznamenávány informace o tom, že se dva telefony setkaly, nikoli o tom, kde se tak stalo.

Zde ale podle mého názoru řadu potenciálních uživatelů odradí, že již na počátku musejí provést registraci a předat své telefonní číslo. Některé zahraniční aplikace přitom nevyžadují registraci a fungují na principu, kdy je potenciálně nakaženému zaslána notifikace do jeho mobilního telefonu a je na něm, jestli se sám ozve hygieně. Chápu motivaci tvůrců, kteří tím chtějí předejít situacím, kdy notifikace není na telefon doručena a zároveň vyjít vstříc hygienikům, kteří využívají ke kontaktování nakažených zejména telefony, nicméně možná to zbytečně od využívání aplikace odradí ty, kteří by ji rádi využívali bez registrace. Možná by stálo za zvážení vedle stávajícího konceptu umožnit i užití bez registrace. Právě počet uživatelů je tím vůbec nejzásadnějším faktorem úspěchu.

Jak jsou na tom aplikace z pohledu zákona, zejména na ochranu soukromí?

Všechny tři projekty jsou založeny na souhlasu lidí s využitím dat a snaží se být transparentní, což je při udělování souhlasu zcela klíčové. Pokud si je ale vezmeme postupně, tak najdeme i některé nejasnosti.

V případě vzpomínkových map třeba mám problém s dosti neprůhlednou rolí soukromých společností. Tím lidem ze soukromé sféry nechci podsouvat žádné špatné úmysly, odvedli spoustu kvalitní dobrovolnické práce a třeba s lidmi ze společnosti Keboola, která je smluvním partnerem ministerstva zdravotnictví u projektu vzpomínkových map a eRoušky, jsme si v posledním týdnu vyměnili celou řadu e-mailů, kde se poctivě snažili vše vysvětlit.

Problém je už v tom, že není úplně zřejmé, s kým budete mluvit, když vám zavolají z call-centra chytré karantény. Může vám totiž volat zaměstnanec hygieny, který má zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, nebo třeba dobrovolník, jehož mlčenlivost je upravena jen ve smlouvě se společností Keboola. Smluvní mlčenlivost přitom třeba neomezuje policii v přístupu k informacím, jako je tomu u mlčenlivosti uložené zákonem. Navíc není zřejmé, na základě jakého právního titulu vůbec hygienici předávají informace o nakažených Keboole, která má podle smlouvy provozovat pro ministerstvo zdravotnictví call-centrum. Čekáme teď na vyjádření ministerstva k těmto pochybnostem.

Pokud využíváte Mapy.cz, také se setkáte s poněkud nejasnými pravidly zpracování osobních údajů. V privacy policy se můžete dočíst, že lze kdykoli ukončit shromažďování dat v aplikaci, ale už není zřejmé, jestli lze odvolat souhlas se zpracováním dat shromážděných v minulosti. Seznam také informuje o tom, že polohová data zlikviduje, až skončí epidemie. Vzhledem k tomu, že i řada odborníků tvrdí, že zde vlastně žádná epidemie v pravém slova smyslu zatím naštěstí nebyla, je takový údaj dost nejasný. Navíc už samotný fakt, že se na jednom místě shromažďují detailní informace o pohybu desetiny z nás, činí ze Seznamu velmi zajímavý cíl jak pro případné útočníky snažící se získat data, tak ale třeba i pro bezpečnostní složky.

V neposlední řadě bych zmínil i z mého pohledu problematické využívání cloudových služeb společnosti Amazon (v případě vzpomínkových map) a společnosti Google (v případě eRoušky). Zejména u eRoušky jsou data uchovávána na území USA, kde – i přes tzv. dohodu Privacy Shield, která má chránit data Evropanů v USA – je úroveň legislativních záruk při ochraně dat našich občanů nižší než je tomu v EU. V souvislosti s odhaleními Edwarda Snowdena se ukázalo, že vláda USA neměla problém využívat data uložená na území USA a obávám se, že v tomto směru se mnoho nezměnilo. To je ovšem plošnější problém, který se netýká jen těchto projektů, ale i řady dalších případů zpracování i mnohem citlivějších dat, která předáváme státu, a ten pak využívá zahraniční cloudové služby.

Jsou nějaké nástroje, které si dokážete představit jako bezproblémové?

Myslím, že se u technologických řešení pomíjejí možné nástroje, které mohou pomoci i bez sběru osobních dat a fungovat hlavně preventivně. Jsme například v kontaktu s lidmi z iniciativy FreMEn contra COVID. Jde o vědce z ČVUT, kteří se s pomocí umělé inteligence snaží předpovídat koncentraci lidí na určitých místech. Aplikace vám pak může dát informaci, jakým místům a kdy se vyhýbat. Technologicky přínosné aplikace v boji proti COVID-19 prostě nemusí být jen o trasování a sběru osobních údajů.

Lock Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk