ČVUT - Fakulta elektrotechnická

29. 11. 2019; sciencemag.cz

Drony při opravě budov a stožárů

Vědci z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze budou řešit tři unikátní výzkumné projekty, především pro lidsko-robotickou spolupráci.

Evropský grant H2020 AERIAL-CORE: AERIAL Kognitivní integrovaný víceúčelový robotický systém s rozšířeným provozním dosahem a bezpečností bude řešit tým Dr. Martina Sasky. Doc. Ondřej Chum se díky grantu ERC.cz bude věnovat tématu Zobecněné vyhledávání v obrazech a obrazových relací a Dr. Matěj Hoffmann získal podporu GAČR projektů excelence v základním výzkumu - EXPRO pro řešení úlohy vědomí celého povrchu těla pro bezpečnou a přirozenou interakci: od mozku ke kolaborativním robotům.

Hlavním cílem výzkumu skupiny multirobotických systémů, které na katedře kybernetiky vede Dr. Martin Saska, bude vývoj základních technologických modulů a integrovaného leteckého kognitivního robotického systému (dronů), který bude mít doposud nedosažitelné schopnosti v operačním dosahu a bezpečnosti při interakci s lidmi, například při lidsko-robotické spolupráci při práci ve výškách. Typickým příkladem můžou být opravy či inspekce stožáru vysokého napětí nebo obecně výškových budov. Výzkumníci budou řešit několik zásadních výzev, včetně toho jak zkombinovat velký operační rozsah robotů s požadavkem na centimetrovou přesnost polohování, jak vyřešit problém řízení letu se silovým kontaktem s člověkem či infrastrukturou a jak zaručit bezpečí spolupráce robota a člověka.

V projektu doc. Ondřeje Chuma bude automatické vyhledávání v digitálních obrazech zobecněno nad rámec obvyklého hledání vizuální podobnosti. Výzkumný tým bude studovat různé definice příbuznosti a navrhne algoritmy pro efektivní vyhledávání a vynalezne nové datové-informační reprezentace. Aplikace zahrnou vizuální lokalizaci s významnou změnou pohledu a osvětlení (den a noc), dále vyhledávání rozmanitosti v měnících se prostředích (například změny v městských oblastech, nebo vývoj ledovce), multimodální vyhledávání (vyhledávání obrázků na základě náčrtu), ale také na vyhledávání již řešených případů v medicíně. To povede k přesnějšímu určení diagnózy pacienta.

Rychle rostoucí trh robotů spolupracujících s člověkem přímo, tedy bez pevných a jiných obvyklých a obtěžujících zábran vyžaduje zajištění lidské bezpečnosti pomocí specifických technologií, jako je omezení působení robotické síly nebo detekce kontaktu a zastavení robota na základě naměření vzájemného silového působení. Lidé si uvědomují celé své tělo v prostoru na základě dynamického propojování multimodálních senzorických informací, díky čemuž jsou schopni adaptivních a flexibilních reakcí přizpůsobených kontextu. Právě tomuto tématu se věnuje Dr. Matěj Hoffmann. Během pětiletého výzkumu se jeho skupina bude věnovat výzkumu porozumění mechanismů reprezentace těla a peripersonálních prostorů v mozku, a to vytvořením vtělených výpočetních modelů na humanoidních robotech. Výstupy modelů budou využity k návrhu nových modulů pro strojové vnímání a řízení robotů v přítomnosti lidí a ve spolupráci robotů a lidí.

K vynikajícímu výsledku vědců z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se vyjádřil vedoucí katedry kybernetiky doc. Tomáš Svoboda, který uvedl: "Svým mladým kolegům gratuluji k velkému úspěchu v nelehkých grantových soutěžích. Díky tomuto úspěchu zintenzivníme výzkumné aktivity v oblasti umělé inteligence, strojového učení a autonomních systémů-robotů. Zapojíme ještě více studentů do výzkumných úkolů a výzkumný proces ovlivní naši výuku v odborných předmětech. Blízké propojení výzkumu a výuky je jedním z pilířů výzkumné univerzity."

tisková zpráva ČVUT v Praze

28. 11. 2019; Computer

Třetí oko na netu

ROZHOVOR VÝVOJÁŘ A INOVÁTOR DAVID CAPOUŠEK

Velký bratr, který o nás ví vše, nebo velký pomocník, který dbá jak na naše bezpečí, tak na naše pohodlí? Svět se začíná plnit "chytrými kamerami". Co na nich fascinuje vývojáře a inovátora dohledových systémů Davida Capouška?

Píše se rok 1996 a na svět hledí první IP kamera. Vynález Martina Grena z Axis Communications znamenal revoluci v dohledových systémech a změnil život mnoha lidem.

David Capoušek, výkonný ředitel společností NetRex a CamStreamer, je jedním z nich. "IP kamery mě inspirovaly k nekončící řadě inovací a seriózních i hravých projektů, které souvisí s moderním videodohledem," říká Capoušek.

- Co vás prvotně k práci s IP kamerami přivedlo?

Moje cesta k IP kamerám začala, když mě v roce 2005 vykradli. S myšlenkou věnovat se profesionálně dohledovým systémům jsem si sice pohrával už nějakou dobu, ale toto byla pověstná poslední kapka. V té době byl trh s IP kamerami na vzestupu a mně bylo jasné, že v této technologii je obrovský potenciál pro inovace. Další klíčové strategické rozhodnutí bylo spojit se s lídrem na trhu, společností Axis Communications. Společně jsme začali vyvíjet v té době zcela nové pojetí videodohledu.

- Kde se v současnosti můžeme setkat s vaší platformou NetRex a co konkrétně nabízíte?

V Česku je v současnosti na 1 500 prodejen monitorovaných naším systémem. Troufám si říct, že v retailu jsme opravdu silní. Náš systém totiž neslouží jenom k zabezpečení, zvládne toho mnohem víc. Už jen to, že má manažer prodejny vše pod kontrolou, třeba v mobilu, byla svého času velká inovace. A pak přišly další - v současné době umíme počítat lidi na prodejně a vytvářet statistiky návštěvnosti, je tu chytré klíčování a vyhledávání pomocí metadat, čímž odpadá zdlouhavé prohlížení kamerových záznamů, kamery se dají integrovat s pokladnou a existuje množství dalších praktických funkcí. Díky naší aplikační platformě je možné vytvořit zákazníkovi službu opravdu na míru. Manažer prodejny tak může dostávat třeba každé ráno fotku z prodejny, informaci, kdy se prodejna otevřela, nebo report o počtu zákazníků na prodejně v čase. Dohledovou službu jsme tak povýšili na nástroj, který mohou zákazníci využít pro jednodušší a účinnější management. Kromě retailu je pro nás dalším důležitým segmentem oblast stavebnictví. I zde jsme schopni dodávat řešení na klíč a přidat k němu i něco navíc, jako je třeba časosběrné video ze stavby.

- Stojíte ale i za některými netradičními projekty.

Jsou tu samozřejmě různé speciality. V projektu Stratocaching jsme před časem streamovali video až ze stratosféry. Dalším projektem, ze kterého máme velkou radost, jsou kamery v inkubátorech novorozeneckých oddělení. Umožňují rodičům předčasně narozených miminek zůstat v kontaktu se svým dítětem. Byť se tak děje na dálku prostřednictvím živého přenosu, má to obrovský význam v budování emoční vazby. Na tomto projektu je krásně vidět, jak mohou moderní IP technologie pomáhat.

- Kde získaná data dále zpracováváte? Využíváte cloudové řešení, nebo lokální úložiště?

Při rozhodování mezi lokálním úložištěm a cloudem hraje hlavní roli efektivita a potřeby zákazníka. Z praktického pohledu se nejlepší variantou opravdu jeví kombinace - krátké záznamy se ukládají na SD kartu v kameře, delší záznamy v maximální kvalitě na lokální vysokokapacitní disková úložiště, a zároveň se záznamy nahrávají i na zabezpečené vzdálené servery. Výhody takového řešení jsou nesporné. Posílat 4K video přes internet na cloudové uložiště by příliš zatěžovalo linku, proto je lokální nahrávání praktičtější variantou. Do cloudu jde pak většinou video v nižší kvalitě, které přes mnohdy omezené přípojky bez problémů proteče. A pak jsou tu krizové situace. Když selže internet, a tím pádem připojení ke vzdáleným serverům, je tu lokální síťové úložiště. A kdyby jej někdo odcizil nebo poškodil, data jsou zálohovaná v cloudu.

- Jak tedy vaše řešení funguje technicky?

Kamera posílá jeden datový stream na naše servery. Tam jej rozmnožíme, aby se data nahrávala, ale zároveň se na videozáznam mohlo podívat několik lidí najednou. Rád bych také podotknul, že hodně dbáme na kyberbezpečnost. Servery máme vlastní, hostované v datových centrech, a nachází se na dvou geograficky oddělených místech v Česku. V tomto ohledu nic nepodceňujeme.

- Jak důležité jsou pro zajištění kvalitního streamu přenosové rychlosti?

Zde velmi záleží na požadavcích zákazníka. Pokud jde o čistě dohledové video v základní kvalitě, dejme tomu 480 p, tak jsme schopni posílat video přes linky o přenosových rychlostech v řádu desítek až nižších stovek kilobitů, řekněme okolo 300 kb/s. S rostoucí kvalitou videa se samozřejmě i nároky na linku zvyšují. Video v HD kvalitě 720 p obvykle žádá okolo 2 Mb/s, pokud chce někdo Full HD stream, musíme počítat s přibližně 4 Mb/s.

- Zajišťujete také třeba přenos různých konferencí. Co je k tomu potřeba?

Pomocí našeho řešení ale umíme zveřejnit živé vysílání na webu, YouTube, sociálních sítích nebo jiných streamovacích platformách. Jediné, co je potřeba, je IP kamera Axis se softwarovou aplikací CamStreamer App a internet. Pokud si to zákazník přeje, lze do přenosu pomocí dalších aplikací vložit také infografiku třeba s počasím nebo programem akce. Je to vynikající alternativa pro ty, kteří chtějí pomocí živého vysílání zprostředkovat svoji akci i těm, kteří se nemohou zúčastnit, rozšířit svoje komunikační kanály, oslovit nová publika, ale nemohou investovat desetitisíce až statisíce do vysílacího štábu.

- Vytváříte nad IP kamerami vlastní aplikace, nebo využíváte ty vyvinuté výrobcem a implementujete je do vašeho dohledového systému?

Oboje. Aplikace nahrané přímo na kamerách mají podle mě velký potenciál. Využít procesorové kapacity samotné IP kamery znamená často jednodušší a rychlejší cestu ke kýženému výsledku. A my toho samozřejmě využíváme, co to jde. Kamery Axis mají tu zásadní výhodu, že jsou díky vlastnímu otevřenému API přístupné pro aplikace třetích stran. Takže s ohledem na funkci kamery lze vybrat ze škály dostupných aplikací tu nejvhodnější. Když budu konkrétní, od Axisu využíváme aplikaci pro počítání zákazníků na prodejnách. Pro čtení SPZ využíváme aplikaci od jiného vývojáře, třetí stranu. Sami jsme pak vyvinuli portfolio aplikací pro streamování, které jsou nyní pod hlavičkou firmy CamStreamer, kde působím také jako CEO.

- Co umí tato služba?

Aplikace a posléze i firma CamStreamer jsou odpovědí na rostoucí zájem o prezentaci prostřednictvím živého vysílání, a také chytrým využitím potenciálu IP kamery. Ta je v podstatě počítačem sama o sobě, je odolná vlivům počasí, robustní a lze ji vzdáleně spravovat. Vyvinuli jsme proto chytrou aplikaci CamStreamer App, která běží přímo na kameře a zajistí živé vysílání na sociální sítě, jako je Facebook či YouTube, web nebo jinou streamovací platformu. Pomocí dalších aplikací pak lze do streamu jednoduše přidat libovolnou grafiku, integrovat systémy třetích stran a vytvořit tak unikátní živý přenos s osobitým sdělením. Aplikaci najdete na tisících živých kamer po celém světě: míří na horská panoramata, pláže i největší světové metropole, zprostředkovává živý přenos z kostelních mší i univerzitních přednášek, u nás se využívá například v rámci projektu Slow TV.

- Jaké jsou další projekty, do kterých se chcete pustit?

Jak jsem nastínil výše, budeme se i nadále snažit maximálně využít možnosti edge computingu, tedy vytěžit výpočetní výkon kamer. Kamery, respektive jejich procesory, jsou čím dál výkonnější, a díky pokrokům ve strojovém učení a umělé inteligenci budou čím dál "chytřejší". V oblasti aplikací bychom rádi využili kameru pro automatizaci streamovacích úkolů. Stručně řečeno chceme, aby se kamera stala sama sobě i střižnou.

Kdo je David Capoušek Výkonný ředitel firem NetRex a CamStreamer David Capoušek se pro technologie a inovace nadchl už na střední škole. Vystudoval Fakultu elektrotechniky na ČVUT, dlouhá léta pak působil v organizaci CESNET. Dohledovému videu se profesionálně věnuje od roku 2005. Jako inovátor se snaží neustále vytvářet nové služby na míru zákazníkům. Jeho firma NetRex se specializuje na oblast retailu, účastnila se ale i mnoha originálních technologických projektů - instaluje například IP kamery do inkubátorů, tzv. novorozeneckou televizi.

28. 11. 2019; svetchytre.cz

Sami, hluboko a ve tmě. Roboti z ČVUT v americkém dole vybojovali 200 tisíc dolarů

Někdy prostě skončí možnost mít robota zcela pod kontrolou. V takovém případě je ale potřeba se spolehnout na to, že bude přemýšlet sám. Že takových situací, kdy se může rozhodovat i o životě člověka, není málo, chtěla ukázat soutěž pořádaná americkou Agenturou ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty. Roboti ČVUT společně s dalšími zajeli do neprostupného dolu, aby tam našli několik předmětů. Z míst, kde by o své poloze rychle ztratil přehled i člověk, se vynořili s těmi správnými informacemi. Jako nejlepší mezi týmy nesponzorovanými tamní agenturou.

Čeští roboti v hodnotě několika miliónů korun toho už na první mají hodně za sebou. Ještě nedávno se v několika kancelářích ČVUT povalovali ve všech možných polohách a většinou s odhalenými dráty a hromádkami šroubů poblíž. Stroje jako kvadrikoptéra i něco se vzhledem robotického pavouka už měly po nezbytné očistě, která měla za cíl roboty zbavit bahna nabraného v dole v americkém Pittsburghu. Tam se s nimi tým ČVUT stal třetím nejlepším týmem americké soutěže autonomních robotů. A mezi těmi, které nesponzorovala americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty DARPA, byli čeští roboti a jejich lidští průvodci vůbec nejlepší. Odměnou je jim dvě tisíc dolarů a zařazení po bok světově známých univerzit, jako jsou třeba Caltech nebo MIT.

Příprava na pomoc po katastrofě

Soutěž simulovala podmínky zavaleného dolu nebo podobné těžko přístupné oblasti. S neznámými cestami, jejich sklonem, ale i živelními podmínkami - množstvím vody, bahna či rozličnými světelnými podmínkami. Cílem bylo najít pět objektů: mobil, vrtačku, batoh, hasicí přístroj a člověka, respektive sofistikovanou figurínu, která si udržuje svou „tělesnou“ teplotu, oblečenou v reflexní vestě.

Předměty byly předem jasně dané a soutěžící týmy získaly odkaz na webové stránky na Amazonu, kde si je mohly pořídit. To také udělaly. „Jen figurínu jsme vynechali, koupili jsme jen reflexní vestu. Figurína do ní oblečená je v porovnání s ní prakticky neviditelná,“ vysvětluje jeden z členů týmu Martin Pecka. Stroje, které většinu času zůstávají bez dohledu a rozkazů člověka, měly artefakty najít a lidem následně sdělit jejich přesnou polohu. Bez mapy, signálu a jakýchkoliv vodítek typu GPS.

Tým ČVUT proto dal dohromady algoritmus, který vzdálenost i směr počítal podle mnoha senzorů, třeba i podle otáčení pásů na vozítku. „Ale na žádný ze senzorů se nedá spolehnout tolik, aby se pozice robota skutečně dala odvodit. Typicky v bahně kolečka podkluzují. Za chvíli nevíte, kde je,“ popisuje Zimmermann. Přesto dodává, že právě na počítání vzdálenosti podle otáčení koleček je nejpyšnější. „V rozumně přístupném terénu naše algoritmy dosahují přesnosti kolem jednoho procenta. Takže na 500 metrů umíme lokalizovat s maximálně pětimetrovou odchylkou,“ vysvětluje. Týmy mohly očekávat, že se bude jezdit v hloubce 4 až 8 kilometrů. „Ukázalo se, že ani ty nejlepší nebyly schopné najít všechny artefakty,“ zmiňuje další z českých účastníků soutěže Karel Zimmermann. Nakonec se roboti pohybovali v oblasti zhruba jednoho kilometru čtverečního. Protože ale projížděli sem a tam i zablokované chodby, ujeli obvykle zhruba tříkilometrovou cestu.

„Od začátku jsme systém stavěli tak, že není možné přeposílat všechna data lidskému operátorovi. Síť to nezvládne, ale ani operátor nemůže stihnout sledovat, co který robot vidí. Takže v každém robotovi byl detektor, naučený pomocí hluboké neuronové sítě, který vyhodnocoval, co vidí. V praxi se detektor snaží objekt najít a ještě se může utvrzovat tím, že čeká, až jej uvidí z jiného úhlu. Teprve když si je jistý, tak s pomocí mapovače, který staví 3D mapu, odhadne pozici objektu, typ artefaktu, a jednu fotku pošle operátorovi,“ popisuje Martin Pecka.

Roboti si informace předali mezi sebou

Soutěži předcházela tvrdá příprava. „Nebyli jsme líní trénovat a několikrát jsme navštívili experimentální doly při ČVUT, konkrétně štolu Josef. Vyzkoušeli jsme si, jak se různí roboti budou chovat, když je obklopí tma či jiná teplota,“ popisuje Zimmermann. A kromě chování si tým vyzkoušel i způsob, jak vlastně stroje vidí objekty, které mají hledat. Ve tmě a za jízdy získají pro rozpoznání třeba jen rozmazanou šedo-červenou šmouhu místo červeného válce, který by si dokázaly spojit s hasicím přístrojem. Nebo záchranná vesta - její odraz je jako ostré světlo vidět na kilometr, pokud si na ni robot přímo svítí. Štola Josef je ale suchá, a i když se její zalití původně domlouvalo, nakonec k němu nedošlo. „Právě voda nám v Pittsburghu nejvíc zavařila. V dole byly chodby, které byly úplně vylité,“ vzpomíná Zimmermann.

Roboti využívají při pohybu mimo jiné také lidar a v takových podmínkách nedokázali určit, jestli stojí před vodou, nebo před propastí. Těžko se pak sami rozhodují, co dělat. A právě o to tu jde - co největší samostatnost, řešení aktuálních situací, hledání a co nejpřesnější lokalizování zadaných předmětů a jednou možná i zavalených lidí. Takové podmínky nejsou přehledné ani pro člověka. „Kdyby vás někdo ve tmě poslal do dolu, do půl kilometru zcela ztratíte přehled o tom, kde se nacházíte,“ říká Martin Pecka. Pořadatelé přitom soutěžícím systematicky komplikovali podmínky. „Kouřila, rozsvěcela a zhasínala světla. To poškodí algoritmy, které jsou založené na kamerách,“ popisuje Zimmermann.

Pomoci robotům mohl jen jejich operátor. Člen týmu, který jim jako jediný mohl udílet pokyny a případně upravovat data, která posílali. Poměrně brzy po výjezdu se však robot musel spolehnout sám na sebe. V dole se nedá počítat ani s Wi-Fi, ani s klasickou mobilní sítí, a tedy ani s přenosem obrazu či dalších informací. „Vytvořili jsme strategii, podle které se robot, pokud je patnáct minut před koncem mise mimo dosah, začne vracet na začátek. Doufáme, že se za tu dobu dostane na místo, odkud máme přímé spojení. Detekce si ukládá do vlastní databáze a pak je najednou přenese,“ vysvětluje Pecka. A v případě potřeby si roboti byli schopni postavit, jednoduše řečeno, i vlastní síť. Rozestavěli se postupně tak, aby na sebe signálem „dosáhli“. Ten nejblíže operátorovi pak poslal všechna data zpět lidem.

U takové sítě ale výrazně klesá kvalita přenášených informací. Takže i když jsou větší roboti vybaveni kamerou s rozlišením 8K - což mají mimochodem nejkvalitnější televize dneška, z výsledného obrazu, který se k operátorovi dostane, lze poznat zhruba to, jestli je stroj nasměrovaný do tunelu, nebo do zdi. „Ale aby mohl očima zkontrolovat, jestli je tam nějaký artefakt? To už ne,“ říká Pecka. Pomocí bylo spojení na nízkých frekvencích vlastní výroby, které umí lépe prostoupit prostorem. To však přenese jen minimum informací, a tak pouze udávalo, kde roboti (podle svých výpočtů) jsou.

V únoru se chce český tým zúčastnit dalšího kola soutěže, které má být v takzvaném podzemním městě. Co přesně to bude, nikdo neví, ale Češi si to představuje zhruba jako stanici metra se schody a několika patry. Podobná soutěž ve stejném termínu probíhá v Saúdské Arábii. A odměnou z toho všeho můžou být třeba i obchodní spolupráce s firmami. Už teď zdejší výzkumníci spolupracují například s Toyotou nebo firmou Valeo, která vyvíjí systémy pro autonomní auta.

JAK VÍ, CO SLEDUJÍ?

Jak naučit robota, aby poznal, co vidí? Jsou k tomu potřeba obrázky. Spoustu obrázků, které se musí robotovi ukázat. Čím víc jich je, tím kvalitněji robot následně sám pozná. Tým ČVUT stroje začal učit s veřejně přístupnými datasety. Roboti se však museli natrénovat konkrétněji. Říká se tomu net surgery, něco jako síťová chirurgie. Vezmete síť, která by měla dělat něco podobného jako část mozku, která zpracovává vizuální signál. Odříznete poslední vrstvy, místo toho připojíte svoje, a přiučíte ji na svých trénovacích datech,“ popisuje Zimmermann. Tím myslí fakt, že snímky třeba takového hasicího přístroje, které si roboti přinesli z trénovacího dolu, jim lidé do neuronových sítí zanesli právě jako hasicí přístroj. Bylo prý třeba dodatečně nasbírat „jen“ jednotky tisíc takových obrázků. Veřejné datasety mimochodem pro podobné účely nemají jen univerzity, ale i mnoho firem. Svá výzkumná oddělení, která z nich těží, má třeba i Google či Facebook.

27. 11. 2019; auto-mania.cz

Máte auto s adaptivním tempomatem? Zapojte se 6. prosince do unikátního experimentu výzkumného týmu z ČVUT

Co se stane, když se na jedné z českých dálnic vytvoří kolona z 8 a více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat? Jak přibývající počet vozidel s touto technologií, která se označuje za předstupeň autonomního řízení, ovlivní plynulost silničního provozu? Tyto otázky si klade tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Pokud máte vůz s adaptivním tempomatem a chcete si vyzkoušet jeho vlastnosti, můžete se nyní zapojit do unikátního experimentu, který se uskuteční 6. prosince od 10 hodin na Veřejném mezinárodním letišti v Mnichově Hradišti.

Adaptivní tempomat (angl. adaptive cruise control, ACC) je technologie, kterou dnes znají hlavně řidiči aut s vyšší výbavou. Na rozdíl od běžného tempomatu dokáže ACC automaticky upravovat nastavenou rychlost jízdy podle vozidla, které jede vpředu ve stejném pruhu, a udržovat od něj bezpečnou vzdálenost. „Co se ale stane, pokud se za sebe zařadí několik vozů se zapnutým adaptivním tempomatem?“ ptá se docent Zdeněk Hurák z FEL ČVUT. „Dnes je takových aut na českých silnicích zatím málo, a tak je tento scénář poměrně málo pravděpodobný, v budoucnosti k němu ale může nastat častěji. Jaký dopad to bude mít na dopravu? Budou se auta s ACC chovat lépe v kolonách při dopravních zácpách? Nebo budou dopravní zácpy ve skutečnosti zhoršovat?“

Dosavadní studie svědčí o řetězové nestabilitě - co to znamená?

V poslední době se v odborných publikacích na toto téma objevilo několik studií. Jedna z nich s názvem “Are commercially implemented adaptive cruise control systems string stable?” („Jsou komerčně implementované systémy ACC řetězově stabilní?“) z května 2019 popisuje experiment provedený s vozy dostupnými na americkém trhu a ukazuje, že při vytvoření konvoje 8 aut (první bez adaptivního tempomatu a sedm následujících s ním) se projevuje tzv. řetězová nestabilita, tedy že změny rychlosti prvního auta se při prostupu kolonou zesilují. Článek inspiroval docenta Zdeňka Huráka k ověření těchto výsledků. „Náš experiment je navržený podobně jako ten americký. Zajímá nás, zda se konvoj bude chovat stabilně a zda naše měření potvrdí výsledky studie i s auty, která jsou v provozu na evropském trhu,“ uvádí Hurák.

27. 11. 2019; ceskobudejovicky.denik.cz

Studenti Jirsíkova gymnázia si vedli úspěšně

Ve druhém ročníku Energetické olympiády byli druzí.

"Trojice studentů Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka postoupila do celostátního finálového kola druhého ročníku Energetické olympiády, která se nedávno konala na Fakultě elektrotechniky ČVUT v Praze. Studenti Daniel Dvořáček, Pavel Hronek a Petr Šťastný ve finále obsadili v těžké konkurenci skvělé čtvrté místo.

Probojovat se do finále vyžadovalo předčit na 400 konkurenčních týmů. Podle zástupce ředitele GJVJ Jana Ptáčníka si studenti v Praze nejdříve vyslechli přednášky odborníků na energetiku a získané poznatky pak využili v druhé soutěžní části olympiády.

Úkolem bylo připravení prezentace představující řešení jednoho z 16 zadaných témat. Komise následně hodnotila známkami prezentaci a originalitu, komplexnost a inovativnost návrhu. Českobudějovičtí gymnazisté se nakonec umístili hodně smolně na čtvrtém místě v České republice, když třetí místo, které již bylo finančně ohodnoceno, jim uteklo o pár tisícin průměrné známky. Cenou útěchy pro trojici talentovaných mladíků je alespoň fakt, že na tři fakulty vysokých škol nemusí skládat přijímací zkoušky.

27. 11. 2019; Moderní řízení

Oddělení robotů

LIDSKÉ ZDROJE A BRZY TAKÉ TY ROBOTICKÉ. ŠÉF DXC TECHNOLOGY BEDŘICH MAX LUFT PŘEDPOVÍDÁ, ŽE TRADIČNÍMU HR JE KONEC A NAHRADÍ JEJ TAKZVANÉ H&RR. O ROBOTECH JE TOTIŽ POTŘEBA UVAŽOVAT JAKO O ZAMĚSTNANCÍCH, TVRDÍ.

Automatizace se týká stále více irem. Jejich management i personální oddělení ovšem neřeší pouze, které pracovní pozice bude potřeba nahradit roboty. Do popředí se dostává také téma způsobu, jak s těmito moderními technologiemi zacházet, jak si efektivně naplánovat jejich nasazení i jak správně nastavit spolupráci se zaměstnanci. S tím se velice úzce pojí také otázka, kdo by ve společnosti měl mít roboty na starosti.

Podle šéfa DXC Technology Bedřicha Maxe Lufta to nemají být pouze lidé IT. Ti mají samozřejmě zajistit programování robota, jeho další řízení a fungování už musí mít ale na starosti někdo jiný, říká Luft. Ve svém textu, který na podzim publikoval na osobním profilu na LinkedInu, přichází s myšlenkou vzniku oddělení lidských a robotických zdrojů. "Robot má své uživatelské jméno i heslo. Z pohledu IT je také zaměstnancem," dodává k tomu Luft.

- Jak byste popsal současnou dobu vzhledem k zavádění robotů do firem?

V Česku jsme zhruba už ve třetím roce zavádění, takže si myslím, že první zkušenosti, ze kterých je možné nějaké závěry vyvozovat, tu již jsou. Myslím si, že je to technologie, která je velmi rychle pochopitelná, což jí rozhodně hraje do karet. Jednoduše jí může rozumět každý. Na druhou stranu ale samozřejmě skrývá spoustu rizik, protože firmy si nejprve řeknou, jak jednoduché zavedení a ovládání je, robota tudíž naučí cokoliv, co by měl dělat, a on to poté bude dělat. Ale už se často zapomíná na všechny další okolnosti, které se k tomu vážou - technologii je nutné umět řídit, kontrolovat a zajistit pravidla, podle kterých bude fungovat. To jsou věci, které se zařizují u lidí, tudíž se musí zařídit i u robotů. Rozhodně jsme ale již úspěšně prošli zaváděcím obdobím, kdy tuto technologii většina společností už zná a většinou ji s dodavateli zvládne i nasazovat. Některým to přináší úspěchy, ale už jsou i tací, kteří naráží na limity faktu, že v počátku podcenili onu širší koncepci zavedení robotizace. Začínají chápat, že robota si nejde jen tak samovolně pustit do organizace, ale že je potřeba již od prvopočátku plánovat, co se bude dít a jak bude vypadat celkový způsob zavádění této technologie do společnosti.

- Mohl byste více přiblížit ona úskalí?

Firmy narazí ve chvíli, kdy jim dorazí audit, který se začne ptát, jak proces funguje, kdo práci vykonává, jaký je o tom záznam. V ten moment se zjistí, že robota provozuje člověk, který jej i programuje. To bych označil za první fundamentální problém, protože pracovník, který jej dává dohromady, technologii nemůže zároveň řídit. Tyto dvě role je potřeba mít oddělené. A většina irem to tak nastavené nemá.

Další problém se ale objevuje i ve chvíli, kdy tyto dvě pozice nakonec separované už jsou. Dám příklad: o roboty se stará organizační tým a každý kus je umístěn někde ve irmě - jednoduše každý tým má svého robota, který vykonává určitou práci. Jejich počet se ve irmě zvyšuje, což je běžné - některé společnosti jich dnes mají klidně už desítky. Z pohledu IT se pak o takovém robotovi dá mluvit jako o zaměstnanci. Má totiž svůj účet i heslo. A s tím souvisí, že má podobné problémy jako jakýkoliv jiný uživatel, například mu vyprší platnost hesla nebo nastane nějaký problém, kdy bude potřeba toto heslo změnit. A teď si vezměte, že tuto změnu je potřeba provést hned u stovek robotů naráz. Dotyčný ajťák pak víceméně nedělá nic jiného, než že mění hesla.

- Tudíž pak nemá čas na jakoukoliv jinou práci…

Přesně tak. A toto jsou problémy, se kterými se irmy už v současnosti potýkají. Proto si myslím, že než se jakákoliv společnost pustí do nasazování technologií do svých procesů, měla by si nejprve vzít zhruba rok na rozmyšlenou.

Dalším nárazem stejně tak bývá situace, kdy si lidé řeknou "Ano, mám tady tento proces. Dnes na něm dělá 30 lidí. Nakoupíme proto roboty, ať se nám to vyplatí!". Jenže pak zjistí, že se vůbec nic neušetřilo, protože s robotem je stále problém. Chyba v takovém případě je v tom, že si nikdo nedal tu práci, aby daný proces zanalyzoval. Zvenčí sice vypadá, že je pouze jeden, ale v oddělení jich může být pod jedním označením hned několik. A každý z uživatelů ho bude dělat trochu jinak. Aby se takové situaci předešlo, v současnosti už existují techniky, které dokážou sesbírat data z celé organizace o tom, jak jednotliví zaměstnanci pracují, a poté digitálně zrekonstruovat jejich práci. Potom je možné se rozhodnout, jestli je lepší nastavit robota ihned, nebo nejprve optimalizovat daný proces a až pak ho teprve automatizovat.

- Jaké je pak řešení v praxi?

Moje hlavní myšlenka v článku, který jsem na toto téma psal, byla, že je v organizaci potřeba najít jen jedno místo, kde by se toto všechno mělo dít. Myslím si, že prvním hybatelem při nasazování RPA technologií byli vždy inanční ředitelé. Oni byli těmi, kteří vždy jako první říkali, že k robotům IT nepotřebují. Jak už jsem říkal, nasazení této technologie je velice jednoduché a zvládne ho i lehce poučený programátor. Jenže pak vždy narazili na problémy, o kterých jsem již mluvil. A pak opět začali volat po IT, ať jim rychle běží pomoci. Jenže programátoři od toho začali dávat ruce pryč. Proto jsem přesvědčený, že se dá najít lepší místo - tím je podle mě právě oddělení HR. Je to důležité i z důvodu strategického plánování, kdy irma musí vědět, jak do budoucna naloží se svými zaměstnanci, jak je vyškolí, na jaká místa je transformuje a jak je posune. Stejně tak se musí přemýšlet o tom, jaké pozice se plně zautomatizují. A to není práce jen inančního ředitele nebo IT. Naopak. Toto náleží zejména topmanagementu, který to dále deleguje personalistům. Stejně tak je podstatné v celém procesu i téma komunikace, protože o zavádění nových technologií firma musí informovat své zaměstnance. Musí s nimi o tom mluvit. Pokud by nekomunikovala, narazí na problém s tím, že ve společnosti opět zavládnou výrazné obavy, že roboti lidem seberou práci.

- Není už tento úsudek o kradení práce přežitý?

Souhlasím. V tomto případě je velice důležitá edukace, stejně jako včasné naplánování posunu stávajících zaměstnanců. Případně je dobré je zahrnout i do oné transformační fáze. Jistě, může nastat přechodné období, kdy lidé najednou začnou z irmy odcházet. Tomu se nedá vyhnout. Ale o to víc je potřeba vytvořit prostředí k tomu, aby všichni měli stejnou šanci se připravit, proškolit se a na změny se adaptovat. Ve výsledku přesně toto potřebuje každá irma, jen je potřeba se probudit a nebýt pohodlný ve své monotónní práci.

- Spousta lidí soudí, že právě ti, jejichž práce je monotónní a rutinní, jsou nejvíce ohroženi nástupem technologií. Jaký by tedy v současnosti zaměstnanec měl být, aby se nemusel bát o místo?

V určitém slova smyslu si myslím, že bychom se asi měli bát všichni. Každý musíme na sobě pracovat. Když se podíváme do minulosti, uvidíme příklady lidí, kteří to zvládli, i těch, kteří to nezvládli. Není to první ani poslední změna, kterou lidstvo a irmy prochází. V minulosti lidé také kosili trávu kosou a brali za převratnou změnu, když je nahradily sekačky. Jde o úplně stejný případ jen v současném kontextu a se současnými technologiemi. Rutinní práce mizí, stejně jako zmizelo monotónní kosení, zmizí monotónní práce u počítače. Je proto potřeba se posouvat.

Opravdu podle vás lidi nahradí roboti? Pokud zůstaneme v rovině vašeho osobního názoru… Doufám, že se to nestane. Spíše budeme stále více svědky jejich vzájemné spolupráce. O umělé inteligenci se dnes mluví opravdu hodně a stoprocentně věřím, že roboti budou schopni okoukat naše rozhodování, a budou proto schopni rozhodovat lépe a kvalitněji než my. Zároveň si ale myslím, že k úplně novému rozhodování a učení se věcí, které předtím člověk ještě nikdy nezkusil, tudíž je robot neměl kde okoukat, povede ještě hodně dlouhá cesta.

- Co nás na té cestě čeká?

V současnosti máme za sebou takové první období, kdy roboti jsou již ve velkých irmách a postupně se to přesouvá do menších společností. Očekávám také, že velmi brzo dojde k většímu využití těchto technologií v rutinní interaktivní komunikaci. Jejich nasazení je aktuálně opravdu v úplných počátcích. Mluvím zejména o chatbotech, kde jejich práce je občas ještě docela úsměvná. Myslím si, že ale zrovna v tomto odvětví bude vývoj velmi rapidní a technologie se posunou natolik dopředu, že nepůjde poznat, zda komunikujete s robotem, nebo s člověkem. Podle mě je to opravdu otázka měsíců, maximálně pár let. Projeví se to například v call centrech, kde práce tak, jak ji dnes známe, zcela zmizí.

- Proč očekáváte, že bude vývoj tak rychlý?

Firmy potřebují měnit styl své komunikace vůči klientům. V bankovnictví je například potřeba mít zajištěná stoprocentní pravidla, co člověk v call centru může a nemůže říct. V tomto ohledu lidé opravdu čekají na vylepšení robotů, neboť jim to mnohé ušetří.

- Někteří personalisté se vyhýbají myšlence, že by roboti měli jakkoliv promluvit do HR. Lidské zdroje jsou prostě lidské. Jaké jsou tedy vaše argumenty, proč by roboti měli spadat pod toto oddělení?

Rozhodně s výrokem, že HR je tu od toho, aby se staralo o lidský kapitál, souhlasím. Je potřeba si uvědomit, že právě ten vyrábí peníze pro irmy, nikoliv stroje - ty mají v ekonomice minoritní přidanou hodnotu oproti lidem, kteří ji mají majoritní. Tudíž vůbec nezpochybňuji, že personální oddělení je klíčová pozice ve společnosti hned pod topmanagementem. Nicméně podle mě se stále více o slovo hlásí takzvaná smíšená workforce - máme ženy a muže, teď budeme mít i roboty. A to se bude zintenzivňovat. Proto bude důležité, aby z jednoho místa do celé společnosti vycházelo jednotné plánování, řízení výkonnosti i jejich rozvoj.

- Jakým způsobem tedy tato změna celé HR promění?

Odvětví se na to musí připravit a získat takové kompetence, aby mohlo robotickou sílu řídit. V první fázi je potřeba, a v ní ještě nejsme, aby znalo aktuální stav dění, co jde a co nejde řešit pomocí robota, a k tomu i znalo strategický posun, kam vývoj spěje. Samozřejmě tam bude potřebná i spolupráce s IT, aby zajistilo roboty po technické stránce a zabezpečilo je. Dále je také potřeba se bavit o tom, kdo bude měřit výkonnost. Roboti stojí peníze a stejně tak jsou potřeba pravidelné náklady na jejich provoz. Firma musí tedy vědět, zda to, co robot vykoná, odpovídá tomu, kolik do něj investuje.

- Neznamená to tedy, ze HR specialisté budou muset být tak trochu i odborníky na IT a technologie?

Určitě. Jako my všichni.

- Ale budou otevření tomu, se o tom učit? Narážím tím třeba na možný odliv lidí z oboru.

Myslím si, že digitální transformace dnes prochází všemi odvětvími a každý se na ni musí připravit. A ono nové know-how do sebe absorbovat. Před pár lety se tomu museli naučit zmínění inanční ředitelé, teď je řada na HR, aby si tuto změnu vzalo za svou, doučilo se potřebné věci a stalo se prostředníkem mezi jednotlivými odděleními ve irmě. Právě tato role je a hlavně bude pro personalisty při práci s roboty klíčová. Každý dobrý HR pracovník musí mít zvládnuté poznatky z psychologie. Teď k tomu holt přibude IT. Případně bude muset mít po ruce šikovného "ajťáka". V tom případě ale bude muset umět alespoň trochu mluvit jeho jazykem.

- Budou muset firmy personalisty více motivovat, aby se těmto novým věcem přiučili? V některých společnost je přece jen těžko představitelné, že jejich HR oddělení se najednou stane oborníkem na robotiku.

Hodně záleží na tom, jak je daná společnost řízená. Myslím si, že topmanagement musí být trochu "osvícený" a mít kvalitní strategickou vizi. Stejně tak musí mít měřitelné ukazatele, které mu napoví, že jde správným směrem po oné vizi. A tyto paramenty musí dále delegovat do své irmy. Dříve je stačilo směrovat do výroby, do obchodu, případně do IT. Ale ne do podpůrných rolí, jako je HR. V tomto s vámi souhlasím - většina parametrů, které dříve HR měřílo, se týkala například luktuace. S příchodem robotické síly ale budou muset přibýt i další měřitelné parametry, které se pak projeví i v odměňování.

- Doteď jsme se o problému bavili z pohledu personalistů a firem. Jaké ale očekáváte, že by byly reakce na změnu od samotných zaměstnanců?

Na začátku je vždy potřeba počítat s nedůvěřivostí. Lidé, jakmile zjistí, že se plánuje něco nového, přestanou být sdílní, co se jejich práce týká, a ve své podstatě se mohou stát brzdou oné změny. Mohou projekt zastavit nebo ho pošlou slepou cestou. A pokud je zavádění robotů řízeno pouze jedním pohledem, ať už z IT nebo od finančního ředitele, mohou nastat komplikace. Ano, technologie se zavede, ale může zůstat zcela izolovaná. Často si pak firmy povzdechnou, že do robota investovaly spoustu peněz, ale očekávaný výsledek se nedostavil. A je to z toho důvodu, že se hned v začátku neudělala koncepční práce, která obsahuje zmapování automatizace včetně postupů a způsobů, jak je proveditelná. Když se ale budeme bavit jen o zaměstnancích, je jednoduše potřeba je dostat na svoji stranu. A v tom je role HR nenahraditelná.

- Jak si je tedy získat?

Některé irmy to řeší například odměnou za nominaci procesu. To je podle mě ale krátkozraké. Je lepší motivaci nastavit s dlouhodobým cílem a probudit v nich zájem právě onou spoluprací. Tím se opět dostáváme k tomu, jak je podstatné vědět, kolik robotů se nasadí a jak je irma využije. Nemůžeme měřit, že se nám podařilo zautomatizovat jeden proces. Cílem je symbióza lidí a robotů. Jsem přesvědčený, že by velmi pomohlo, kdyby se do zaměstnanců zainvestovalo, byli by proškoleni a technologie by se jim pořádně ukázala. Budou z toho nadšeni. Otevřou se jim nové obzory a práce je začne bavit. Na druhou stranu to ale ne všichni zvládnou, to je potřeba si přiznat.

- Myslíte si, že roboti pak budou moci být v jakékoliv firmě a v jakémkoliv odvětví?

Dnes je brzdou většího nasazení cena licence a cena nasazení. Nicméně si myslím, že postupem času, jak se budou určité pracovní činnosti stále více standardizovat, tím více bude docházet k automatizaci. Zároveň se ale domnívám, že roboti, které známe z irem, dnes zmizí a objeví se jejich nové verze, které například budou mluvit a zajišťovat různé irmy komunikace.

- Kdy si myslíte, že by mohlo první oddělení H&RR vzniknout?

Téma jsem poprvé otevřel před měsícem ve svém článku. Nyní toto téma pilotujeme v rámci našeho centra sdílených služeb v DXC Technology Tak uvidíme. Myslím si, že klidně do roka je to reálné. HR projde změnami, nehledě na to, že i toto oddělení už dnes musí sem tam robotické technologie využít. Je toto podle vás jediná cesta, jak se budou firmy o roboty starat? Rozhodně není jedno dogma, které je správné. Mohou vzniknout úplně nová oddělení. V některých irmách například otevírají kompetenční centra pro automatizaci. Ta jsou poté oním styčným bodem a zajišťují komunikaci a prolnutí zaměstnanců s roboty. Ve svém textu jsem hlavně chtěl zdůraznit skutečnost, že byť vznikne toto kompetenční centrum, které spojuje IT, byznys a HR, tak k tomu dříve či později právě personální oddělení bude muset hrát větší a aktivnější roli, než hraje dnes. V současnosti centra komunikují zejména mezi IT a byznysem, HR stojí stále stranou. Je tedy potřeba se probudit z letargie. Domníváte se, že jsou tomu české firmy otevřené? Dostalo se ke mně několik pozitivních ohlasů, že myšlenka H&RR je správná cesta. Jsme ale stále na začátku a v první řadě se společnosti musí alespoň začít zamýšlet nad tím, že je něco takového možné. Do budoucna to totiž bude nutné.

---

MYSLÍM SI, ŽE O PRÁCI BYCHOM SE ASI MĚLI BÍT VŠICHNI. KAŽDÝ MUSÍME NA SOBĚ PRACOVAT. MONOTÓNNÍ PRÁCE ZMIZÍ. JE PROTO POTŘEBA SE POSOUVAT DÁL.

Bedřich Max Luft (54)

Absolvent Fakulty elektrotechnické z pražského ČVUT v minulosti vedl divizi Enterprise Services ve společnosti Hewlett Packard Enterprise. V současné době působí jako generální ředitel české pobočky DXC Technology, která je nezávislým poskytovatelem komplexních IT služeb. Je zároveň držitelem certifikátu Innovation and Entrepreneurship Professional Certiicate z americké Stanford University.

26. 11. 2019; energyhub.eu

Středoškolští studenti se utkali na Energetické olympiádě

Celkem 418 týmů studentů středních škol a gymnázií z celé ČR přilákal druhý ročník Energetické olympiády, kterou pod záštitou MPO pořádá Energetická společnost s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze a s ČEPS. Finálového kola se zúčastnilo 30 týmů, tím nejlepším se stal tým s názvem fENOL z pražského gymnázia Opatov.

Energetická olympiáda vychází z projektu Energetická gramotnost, který žáky a studenty formou interaktivních přednášek seznamuje s fungováním energetické soustavy a aktuálními tématy a trendy v energetice. Studenti se tak setkají s reálným prostředím energetiky a dalšími oblastmi s ní spojenými.

Soutěž se dotkla různých oblastí, jako jsou energetické úspory, energetický management, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, Smart grids, budoucnost energetiky (jaderná energie vs. obnovitelné zdroje energie) a mnoho dalšího.

Cílem přitom není vytvořit další vědomostní soutěž, energetika se na základních a středních školách obvykle neučí, jde o to umožnit studentům řešit reálné příklady kreativním způsobem za využití všech dostupných zdrojů. Zásadní tak je kreativní přístup, týmová spolupráce a logické uvažování. První kolo se konalo online, studenti řešili po stanovený časový limit sadu otázek na svých domácích nebo školních počítačích.

Do finálového kola postoupilo 30 týmů, které se utkaly dne 15. listopadu na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a Národní technické knihovně. Soutěžící si nejprve vyslechli přednášky a prezentace z různých oblastí, týkající se energetiky a aktuálních témat, poté už týmy řešily úkoly na reálné zadání. Studentům s jejich projekty pomáhali i mentoři, kteří zaštítili jednotlivé oblasti. Za MPO se tak účastnil ředitel odboru energetické účinnosti a úspor Vladimír Sochor, který říká: „Účast na energetické olympiádě je velmi inspirující a jsem rád, že MPO může takovou formou podpořit zájem budoucí generace o energetické obory a pro mě zejména o oblast úspor energie.“

Nakonec studenti prezentovali výsledky. Vítězem se stal tým z pražského gymnázia Opatov. Finalisté kromě finanční odměny získají i možnost prominutí přijímacích zkoušek nejen na Fakultu elektrotechnickou v ČVUT v Praze, ale i na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně.

26. 11. 2019; Hospodářské noviny

Při výběru dodavatele elektřiny nesledujte jen cenu

Pokud vám někdo nabízí 10procentní slevu, velmi pravděpodobně hovoří o silové elektřině. Nakonec proto ušetříte méně, než jste předpokládali.

Většina lidí si vybírá dodavatele podle ceny.

"Pro zákazníka je nízká cena velkým lákadlem, je však potřeba sledovat nejen ji, ale i podmínky smlouvy," říká Miroslav Vítek z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Důležité jsou především podmínky výpovědi pro možnost snadného přechodu k jinému obchodníkovi (výpovědní lhůta, pokuty při předčasném vypovězení smlouvy apod.). Dodává, že volba dodavatele čili silová elektřina se podílí na celkové ceně za elektřinu jen asi ze 40 procent. Větší část tvoří regulované poplatky, především za přenos a distribuci elektřiny včetně příplatku na podporu obnovitelných zdrojů. Zde je nutno volit optimální tarif podle roční spotřeby a jejího charakteru. Tarif D01 je vhodný pro nejmenší spotřebu, D02 pro standardní spotřebu bez rozlišení tarifního (časového) pásma.

Co ovlivňuje cenu energie

"Zatímco dříve se cena elektřiny v zásadě stanovovala na základě vztahu nabídky a poptávky, který se dal analyticky přibližně předpovídat, dnes se k produkční ceně připočítává proměnlivá hodnota povinného nákladu na emisní povolenky, která se za poslední roky pohybuje v rozmezí několikanásobku (zhruba 2-30 eur za tunu CO2), a vytváří tak naprostou predikční nejistotu," uvedl energetický manažer Zdeněk Fousek. Například v roce 2019 (leden až polovina září) se cena povolenky zvýšila téměř o sedm procent a měla na růst ceny elektřiny zásadní vliv.

Možnosti obchodování na burze

Nákup na burze je jednou z možností, jak získat energii za lepší cenu. Problém je, že tato cesta je dostupná pouze organizacím a velkým spotřebitelům. "Power Exchange Central Europe jednotlivcům (domácnostem) v současné době žádný produkt související s nákupem energií nenabízí. V portfoliu svých produktů máme prozatím možnost nákupu energií pro větší celky - města, obce a komerční subjekty. Ty si mohou prostřednictvím naší platformy PARC vysoutěžit dodávky elektřiny nebo plynu, a to na období pokrývající až tři roky. Každému odběrateli nabízíme možnost uzavření smlouvy na míru, podle jeho požadavků a potřeb. Poplatky spojené s touto službou jsou k dispozici transparentně na našich stránkách," uvedl Jiří Kovařík, ředitel odboru externí komunikace Burzy cenných papírů Praha. Ani na Českomoravské komoditní burze Kladno domácnosti nemají podle zákona 229/1992 Sb., o komoditních burzách oprávnění obchodovat s energiemi či s jinými komoditami. "Českomoravská komoditní burza Kladno proto takový trh neorganizuje. Na této burze nakupují energie firmy, státní a veřejná správa a jimi zřizované organizace a společnosti," sdělil její tiskový mluvčí Martin Soukup.

Města hlásí úspory

Města, obce, jejich spolky a další instituce jsou v lepší situaci než jednotlivé domácnosti, neboť se mohou účastnit nákupu energie na burze. Například když se před několika lety sdružilo 29 obcí a měst mikroregionů Orlicko a Lanškrounsko a pro nákup elektřiny na energetické burze spojily své roční spotřeby energií, výsledkem byla meziroční úspora nákladů v průměru o 21 procent, což znamenalo snížení cen energetických vstupů o 2,7 milionu korun.

Také severočeské město Litoměřice si postupně prošlo od klasické veřejné zakázky přes e-aukci až k přímým soutěžím na komoditní burze. "V současné době nesoutěžíme dodávky energií spolu se svými občany zejména z následujícího důvodu: město jako veřejný zadavatel musí postupovat podle zákona o veřejných zakázkách - zjednodušeně nemůže přijmout náhodnou nabídku, musí vyhlásit některou z forem veřejné zakázky a s vítězem podepsat smlouvu. Oproti tomu občan si může velmi jednoduše na stránkách ERÚ srovnat všechny nabídky dodavatelů elektrické energie a podepsat smlouvu s kterýmkoliv dodavatelem chce - výběr a důvody výběru jsou zcela na něm," popsal stav energetický manažer města Michal Černý.

Jak dodal, snahy o společné obchody nejsou vhodné, jak z důvodu nutnosti dodržovat zákon o veřejných zakázkách (ZoVZ), tak z důvodu vysoké administrativní zátěže pro všechny zúčastněné.

Úskalí akčních nabídek

Cena elektřiny, kterou spotřebitel platí, se skládá z regulované části stanovované Energetickým regulačním úřadem (poplatky za distribuci, rezervovaný příkon, za systémové služby, příspěvek na obnovitelné zdroje a poplatek operátorovi trhu) a neregulované části, tedy ceny za spotřebované množství kWh a fixní měsíční platby za odběrné místo. Neregulovaná část u průměrné domácnosti tvoří zhruba 40 až 45 procent celkových účtů. Právě tento díl může odběratel ovlivnit vhodným výběrem dodavatele.

Každý dodavatel elektrické energie nabízí řadu slev a dalších výhod. Je ovšem potřeba být maximálně obezřetný. Jak se uvádí na serveru elektřina.cz, většina prodejců počítá slevy pro zákazníky z ceny silové elektřiny.

Ona slibovaná úspora 10 procent se pak může smrsknout klidně na pouhá tři procenta z celkových výdajů. Důvod? Neregulované položky tvoří jen 40,5 procenta z finálního účtu, silová elektřina dokonce jen 31,5 procenta. Takže pozor! Pokud vám někdo nabízí 10procentní slevu, velmi pravděpodobně hovoří o silové elektřině, nakonec proto ušetříte méně, než jste předpokládali.

Porovnávat a počítat

Jak potvrzuje i Zdeněk Fousek, vhodným výběrem a načasováním nákupu elektřiny můžeme ovlivnit pouze silovou elektřinu. Ostatní složky konečné spotřebitelské ceny, regulované státem, jsou odběratelem neovlivnitelné a tvoří více než dvojnásobek ceny silové elektřiny.

"Rozhodně se vyplatí průběžně sledovat vývoj ceny energií. Za poslední roky došlo ke zvýšení ceny silové elektřiny až o 80 procent a riziko dalšího dlouhodobého zvyšování je vysoké. Pokud dojde k dílčímu poklesu cen, je třeba ihned jednat," uvedl Fousek.

Základem pro to, jak ušetřit, je a zůstane porovnávání nabídek jednotlivých dodavatelů energie, sledování pohybu cen a uzavření dobré smlouvy, která se dá včas vypovědět. Cenových úspor lze reálně dosáhnout soutěžením nabídek různých dodavatelů (obvykle jednotky procent z ceny silové elektřiny), využití časových zákonitostí vývoje cen formou vhodné fixace ceny nebo postupného nákupu v případě institucí. ?

40 % Silová elektřina se na celkové ceně za elektřinu podílí jen asi ze 40 %. Větší část tvoří regulované poplatky za přenos a distribuci elektřiny včetně příplatku na podporu obnovitelných zdrojů.

26. 11. 2019; ceskymac.cz

Máte auto s adaptivním tempomatem? Zapojte se do unikátního experimentu výzkumného týmu z ČVUT

Dosavadní studie svědčí o řetězové nestabilitě - co to znamená?

V poslední době se v odborných publikacích na toto téma objevilo několik studií. Jedna z nich s názvem “Are commercially implemented adaptive cruise control systems string stable?” z května 2019 popisuje experiment provedený s vozy dostupnými na americkém trhu a ukazuje, že při vytvoření konvoje 8 aut (první bez adaptivního tempomatu a sedm následujících s ním) se projevuje tzv. řetězová nestabilita, tedy že změny rychlosti prvního auta se při prostupu kolonou zesilují. Článek inspiroval docenta Zdeňka Huráka k ověření těchto výsledků. „Náš experiment je navržený podobně jako ten americký. Zajímá nás, zda se konvoj bude chovat stabilně a zda naše měření potvrdí výsledky studie i s auty, která jsou v provozu na evropském trhu,“ uvádí Hurák.

Přihlaste se do experimentu 6. prosince na letišti v Mnichově Hradišti!

Výzkumníci z FEL ČVUT se rozhodli provést experiment bez přímé spolupráce s automobilkami. V duchu tzv. citizen science (občanské vědy) zvou dobrovolníky, kteří vlastní libovolný model vozu s adaptivním tempomatem a chtějí přispět k vědeckému výzkumu a k lepšímu pochopení dynamiky kolon složených z takto vybavených aut. „Chceme simulovat situaci, která může reálně nastat na některé z českých dálnic, kde se náhodně potkávají různé značky vozů,“ pokračuje Zdeněk Hurák. „Plánujeme, že v chráněném prostředí na letišti v Mnichově Hradišti sestavíme kolonu až 15 dobrovolnických aut a změříme její chování.“

Experiment se uskuteční v pátek 6. prosince od 10 do 14 hodin na Veřejném mezinárodním letišti Mnichovo Hradiště. Zájemci o účast se mohou zaregistrovat na stránce projektu, kde uvedou specifikace svého vozu a kontaktní údaje. Výzva je otevřená do naplnění potřebného počtu vozů včetně náhradníků, vybraní dobrovolníci získají potvrzení a další informace do druhého dne od registrace.

25. 11. 2019; ČT 1

Solární elektrárna

Iveta FIALOVÁ, moderátorka

Vítejte při pondělku. Slunce v duši, slunce v domě. Ušetřit na elektřině, to je důvod, proč se někdo rozhodne pro solární elektrárnu. V následujícím případě se měla počáteční investice vrátit do 15 let.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Reálná roční úspora elektrárny za 600 000, po dotaci teda za 450, je 3 500 Kč. Návratnost 127 let.

Iveta FIALOVÁ, moderátorka

Lidé sice elektřinu ušetří, ale přesto prodělají. Systém měření je totiž pěkně vypečený.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Uvedli nás v omyl, protože ta návratnost tý elektrárny není 12, 15 let, ale 10× delší.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Rodina Teplých z Prahy je dlouholetým zákazníkem společnosti Pražská energetika. S ročním vyúčtováním vždycky dostávala nabídku na instalaci domácí solární elektrárny.

Vladimír TEPLÝ, poškozený

Tak jsem zvolil, že bysme vyráběli si elektřinu, ale nechtěli jsme, že to nebudeme prodávat, že jenom pro vlastní potřebu.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Dceřiná společnost PREměření navrhla elektrárnu s 26 solárními panely na střeše. Navíc slíbila zřídit státní dotaci, díky níž se investice vrátí do 15 let.

Vladimír TEPLÝ, poškozený

V roce 2017 jsme podepsali smlouvu a začali tady dělat.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

A kolik vás to stálo?

Vladimír TEPLÝ, poškozený

600 000, který jsem zaplatil, a říkali, že bude dotace a 150 000 pak mi přišlo na účet zpátky.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Na jaře 2018 se elektrárna konečně naplno rozběhla.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Ze solárních panelů jde elektřina tady do rozvaděče, z rozvaděče do střídače, který ze sluníčka vyrábí proud a posílá ho do těch fází, který máme v domě. Přebytek jde sem do baterií. A co už ani nestihne uložit do baterií, tak pak jde úplně ven do sítě distributorovi.

Vladimír TEPLÝ, poškozený

Ukládám to do baterií, abych byl soběstačný, a proto jsem si taky koupil elektromobil a jezdím elektromobilem a dobíjím si tím elektromobil.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Po roce provozu Michal Teplý spočítal, kolik elektrárna ušetřila na platbách za elektřinu, a nestačil se divit.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Vlastně předtím jsme průměrně ročně platili 28 000 Kč za elektřinu a rok provozu elektrárny 18 000 Kč. Z toho ale byla jenom roční úspora 6 a půl tisíce za to, že jsme snížili vlastně příkon hlavního jističe, takže reálná roční úspora elektrárny za 600 000, po dotaci teda za 450, tři a půl tisíce korun. Návratnost 127 let.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Ale kolik vám slibovali?

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

15.

Pavel HRZINA, Katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

Je to moc hezký číslo, znamená to v podstatě, že ta elektrárna na sebe nevydělá vůbec, protože 127 nebo 150 let, to už je vcelku jedno.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Těch 127 let navíc nepočítá s náklady na obměnu součástí elektrárny, která proběhne třeba i několikrát. Michal Teplý se obrátil na firmu PREměření, ale podle ní je systém nainstalovaný správně. Chyba se stala jinde a jindy. Rodina Teplých má elektřinu rozvedenou ve třech fázích. Dřív se spotřeba měřila součtem odběru na všech fázích, ale od roku 2011 se odběr měří na každé fázi zvlášť. Když elektřinu jenom odebíráme, je nám to vcelku jedno, ale když ji zároveň vyrábíme, nastává problém.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Pouze jednu třetinu té vyrobené energie jsem schopnej tady spotřebovat a 2/3 zadarmo odevzdám PRE a ty samý 2/3 si ale od nich musím zase koupit.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Zní to neuvěřitelně. Pojďme si to ukázat na příkladu varné konvice o příkonu 2000 W.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Pokavaď svítí sluníčko, střídač na základě vyhodnocení spotřeby začne vyrábět 2000 W, rozložený ale symetricky do tří fází. Na první fázi, kde máte zapojenou tu konvici, 666 W. Tím ale, že ze sluníčka si do tý konvice pošlete jenom 666 W, tak těch dalších zbývajících 1300 W, který jsou potřeba tý konvici ještě dodat, tak se nakoupí ze sítě.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Elektrárna samozřejmě umí vyrobit 2000 W, ale tahle krabice jménem střídač, která ze stejnosměrného proudu dělá střídavý, je všechny neumí poslat tam, kde jsou potřeba. A zbytek, který chybí, si spotřebič vezme z distribuční sítě.

Pavel HRZINA, Katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

A ten já musím zaplatit. A tady je vlastně ten kámen úrazu toho, proč tyhlety měření po fázi jsou jakoby pro obnovitelné zdroje nevýhodný. To znamená, tady je ten průšvih.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

To je sen každého distributora. Postaví nám elektrárnu za víc než půl milionu, abychom byli soběstační, a přesto si dál většinu elektřiny musíme kupovat od něj. Takhle šikovně to zařídila vyhláška o měření elektřiny. Vyhlášku o měření, která má na svědomí nenávratnost investice do domácí solární elektrárny, vydalo už v roce 2011 Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale proč? Na odpověď nás nechalo čekat 3 týdny, ale teď se to snad dozvíme.

Štěpánka FILIPOVÁ, mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu

Způsob měření elektřiny se od roku 2011 změnil proto, že výpočet, respektive měření fázové, v porovnání se součtovým, jak to bylo v minulosti, je přesnější a je také spravedlivější.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Čili to, že vlastně já si sice vyrobím nějakou elektřinu, ale musím tu samou elektřinu koupit od distributora, to je teda spravedlivé. Takhle je to dobře zařízeno teď.

Štěpánka FILIPOVÁ, mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu

Ten předchozí způsob byl tak, že to zvýhodňovalo určitého výrobce elektrické energie. Ten stávající způsob se všemi jedná úplně stejně.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Ano, to jo, to je pravda, protože on teď zvýhodňuje všecky distributory oproti tomu malému domácímu solárníkovi.

Štěpánka FILIPOVÁ, mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu

Je to spravedlivější opravdu vůči všem výrobcům elektrické energie.

Karel POLANECKÝ, energetický expert Hnutí DUHA

Tak je to takový trochu unikát český a slovenský, všude jinde v Evropě, myslím ještě s výjimkou jednoho regionu někde v Itálii, se měří součtově.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Při dřívějším součtovém měření problém nevznikal. Prostě se odečetlo všechno, co dům vyrobil, od všeho, co odebral ze sítě. Změna měření přišla v době, kdy tehdejší předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková bojovala proti takzvaným solárním baronům. Na tohle téma se s námi ovšem paní Vitásková bavit nechtěla. A jsou tímhle problémem postiženi i ti velcí výrobci solární energie, kteří jenom vyrábějí?

Pavel HRZINA, Katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

Nejsou, protože v podstatě tenhle problém u nich neexistuje, protože nemají spotřebu. Problém jsou jenom ty domácnosti.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Společnost PREměření jistě nemůže za to, že ministerstvo vyhláškou změnilo způsob měření elektřiny, ale nějak se zákazníkovi při instalaci zapomněla zmínit, že kvůli té vyhlášce návratnost rozhodně nebude 15 let. Zeptáme se, proč.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Opravdu záleží na použité technologii, na spotřebitelském chování.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Ale to mu nikdo neřekl bohužel, protože tady se operuje, vy sami to tady píšete na svých stránkách, že návratnost je zpravidla 10-15 let.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Při použití těch technologií tak, jak jsem o tom mluvil.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

To já tady nečtu.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Tam není, říkám, vždycky záleží individuálně. Je to to samé jako...

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Takže individuálně mu asi někdo měl říct, nezlobte se, ale ve vašem případě to nebude 10, 15 let.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

On podle našich výpočtů, podle jeho spotřebitelského chování a podle odhadu té ceny elektřiny a podobně se dostáváme na 40 let.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

40 let je sice výrazně méně než 127, ale taky výrazně víc než 15. Kde se vzal ten rozdíl? Rodina Teplých začala kvůli svým propočtům letos v létě výrazně šetřit, a tak kalkulace Pražské energetiky vychází z klesající tendence, která asi nebude trvat věčně.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Čili jemu ta spotřeba výrazně se bude snižovat i dál teď.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Tedy uvidíme, bude to zkrátka něco mezi 40 a 127 lety.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Ne, ne, ne. Myslím si, že to bude těch 40 let.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

A to ještě nepočítám amortizaci toho zařízení.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Ta garantovaná návratnost není součástí smlouvy a tak dále, protože to opravdu závisí na té individuální instalaci a na tom chování.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Poslechněme si odborníka, co si o té individuální instalaci myslí.

Pavel HRZINA, Katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

Myslím si, že tady ta chyba vznikla už v okamžiku návrhu a vlastně během realizace tý elektrárny nebyly provedeny měření po jednotlivých fázích a tak dále.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Vy jste nedělali analýzu toho, jaký spotřebič na které fázi je, ještě před tou instalací?

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Nedělali jsme ji, ale nejsem si v tuto chvilku jist, jestli je to naše povinnost.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Čili ten dodavatel to mohl navrhnout lépe v tomhle případě?

Pavel HRZINA, Katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

Já si myslím, určitě, já jsem měl možnost vidět kousek projektový dokumentace, nebudu se teď vyjadřovat k její kvalitě, ale myslím si, že tam jsou obrovský rezervy.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Vyhláška o měření plus projekt, k jehož kvalitě se odborník nechce vyjadřovat, rovná se návratnost 40-127 let. Dá se s tím něco dělat?

Pavel HRZINA, Katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

Vždycky se s tím dá něco dělat a vždycky se s tou návratností dá i u takhle špatných projektů v podstatě pohnout, jo. Ten zásah může být buď malý, to je jenom přepojení v podstatě pár drátů v rozvaděči, anebo zásah větší, který bohužel znamená investici, a to je zakoupení asymetrického střídače, který by uměl vlastně ty nerovnováhy vyrovnávat.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Obě řešení ale mají úskalí. Přepojení pár drátů se musí udělat na základě analýzy využívání spotřebičů na různých fázích, kterou prý moc firem neumí. A takzvaný asymetrický střídač, který by uměl poslat elektřinu jen do té fáze, kde je potřeba, si nerozumí s instalací v domě Teplých.

Pavel HRZINA, Katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT

Samozřejmě nejjednodušší řešení je na papíře, to znamená změnu legislativy a přiblížit se zpátky na západ, když se to tak vezme, a začít měřit součtově.

Štěpánka FILIPOVÁ, mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu

V současné době Ministerstvo průmyslu a obchodu neplánuje změnu té vyhlášky.

Karel POLANECKÝ, energetický expert Hnutí DUHA

Ta vyhláška má tu nevýhodu, že to je vyhláška, takže je to čistě v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu a ve chvíli, kdy tam nebude ta vůle, tak je velmi obtížné dosáhnout té změny.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Solární elektrárna je pěkná věc, ale to jsme ještě nevěděli, že 2/3 vyrobený energie zadarmo odevzdáme distributorovi a ty samý 2/3 si budeme muset zpátky koupit.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

To už jsme asi příliš v technických věcech, že jo, to takhle není, no.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Tady se zastavme. Mluvčí energetické firmy neví, že rodina Teplých si musí 2/3 proudu kupovat, i když si je sama vyrobila. Obrací se o radu na šéftechnika firmy, který sedí mimo kameru a taky neví. Šéftechnik odchází informaci ověřit a už je zpátky.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Co?

šéftechnik

Je to ta 1/3.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

No, třetinu tam dává, no, dobře, ale pořád si myslím, že...

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Takže jsem rád, že odborník z ČVUT se nemýlí, no. Pojďme teda na to. Pražská energetika se právě dozvěděla, že vydělává na výrobě cizí solární elektrárny, a najednou bylo všechno jinak.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Dospěli jsme k názoru, že jsme schopný změřit to množství elektřiny, které přetéká zpátky do sítě k nám, ocenit ho a vykompenzovat mu to v ceně elektřiny, kterou by nám měl zaplatit za tu, kterou spotřebuje. A jsme schopný ho realizovat po dobu 10 let.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Čili vy mu budete vlastně suplovat takhle jaksi to součtové měření, které tady v té zemi teď nefunguje.

Petr HOLUBEC, mluvčí, Pražská energetika, a. s.

Ten prodej tý elektřiny, který nám on vlastně jakoby do sítě prodá, věnuje, dá.

Vít HLÁSENSKÝ, redaktor

Viděli jsme, jak spravedlivé měření elektřiny dokáže být pěkně nespravedlivé. Pokud uvažujete o pořízení solární elektrárny, uvažujte dlouho a pak si najděte firmu, která o problému s fázovým měření něco ví a umí se s ním technicky vypořádat.

Michal TEPLÝ, syn V. Teplého

Ta nabídka od PRE je zajímavá, pokavaď to opravdu bude simulovat to součtové měření, tak bysme toho využili, ale to řeší problém pouze naší instalace, těch instalací třífázových je daleko víc, co ty ostatní?

Iveta FIALOVÁ, moderátorka

Víte, jak vypadá spotřební koš? Skoro jako tenhle, jenže je plný. Nakoupili jsme stejné zboží u nás, v Rakousku, v Německu, na Slovensku a v Polsku. A zajímalo nás, kolik kde utratíme. Výsledek bude zítra. Na viděnou.

25. 11. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Máte auto s adaptivním tempomatem? Zapojte se do experimentu výzkumného týmu

Pokud máte vůz s adaptivním tempomatem a chcete si vyzkoušet jeho vlastnosti, můžete se nyní zapojit do unikátního experimentu, který se uskuteční 6. prosince od 10 hodin na Veřejném mezinárodním letišti v Mnichově Hradišti.

Dosavadní studie svědčí o řetězové nestabilitě - co to znamená?

V poslední době se v odborných publikacích na toto téma objevilo několik studií. Jedna z nich s názvem “Are commercially implemented adaptive cruise control systems string stable?”* (ZDE) z května 2019 popisuje experiment provedený s vozy dostupnými na americkém trhu a ukazuje, že při vytvoření konvoje 8 aut (první bez adaptivního tempomatu a sedm následujících s ním) se projevuje tzv. řetězová nestabilita, tedy že změny rychlosti prvního auta se při prostupu kolonou zesilují. Článek inspiroval docenta Zdeňka Huráka k ověření těchto výsledků. „Náš experiment je navržený podobně jako ten americký. Zajímá nás, zda se konvoj bude chovat stabilně a zda naše měření potvrdí výsledky studie i s auty, která jsou v provozu na evropském trhu,“ uvádí Hurák.

Přihlaste se do experimentu 6. prosince na letišti v Mnichově Hradišti!

Experiment se uskuteční v pátek 6. prosince od 10 do 14 hodin na Veřejném mezinárodním letišti Mnichovo Hradiště (ZDE). Zájemci o účast se mohou zaregistrovat na stránce projektu (ZDE), kde uvedou specifikace svého vozu a kontaktní údaje. Výzva je otevřená do naplnění potřebného počtu vozů včetně náhradníků, vybraní dobrovolníci získají potvrzení a další informace do druhého dne od registrace.

25. 11. 2019; autobible.euro.cz

Máte auto s adaptivním tempomatem? Zapojte se 6. prosince do unikátního experimentu ČVUT

Co se stane, když se na jedné z českých dálnic vytvoří kolona z 8 a více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat?

Jak přibývající počet vozidel s touto technologií, která se označuje za předstupeň autonomního řízení, ovlivní plynulost silničního provozu? Tyto otázky si klade tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Pokud máte vůz s adaptivním tempomatem a chcete si vyzkoušet jeho vlastnosti, můžete se nyní zapojit do unikátního experimentu, který se uskuteční 6. prosince od 10 hodin na Veřejném mezinárodním letišti v Mnichově Hradišti.

Adaptivní tempomat (angl. adaptive cruise control, ACC) je technologie, kterou dnes znají hlavně řidiči aut s vyšší výbavou. Na rozdíl od běžného tempomatu dokáže ACC automaticky upravovat nastavenou rychlost jízdy podle vozidla, které jede vpředu ve stejném pruhu, a udržovat od něj bezpečnou vzdálenost. "Co se ale stane, pokud se za sebe zařadí několik vozů se zapnutým adaptivním tempomatem?" ptá se docent Zdeněk Hurák z FEL ČVUT. "Dnes je takových aut na českých silnicích zatím málo, a tak je tento scénář poměrně málo pravděpodobný, v budoucnosti k němu ale může nastat častěji. Jaký dopad to bude mít na dopravu? Budou se auta s ACC chovat lépe v kolonách při dopravních zácpách? Nebo budou dopravní zácpy ve skutečnosti zhoršovat?"

Dosavadní studie svědčí o řetězové nestabilitě - co to znamená?

V poslední době se v odborných publikacích na toto téma objevilo několik studií. Jedna z nich s názvem "Are commercially implemented adaptive cruise control systems string stable? ” z května 2019 popisuje experiment provedený s vozy dostupnými na americkém trhu a ukazuje, že při vytvoření konvoje 8 aut (první bez adaptivního tempomatu a sedm následujících s ním) se projevujetzv. řetězová nestabilita, tedy že změny rychlosti prvního auta se při prostupu kolonou zesilují. Článek inspiroval docenta Zdeňka Huráka k ověření těchto výsledků. "Náš experiment je navržený podobně jako ten americký. Zajímá nás, zda se konvoj bude chovat stabilně a zda naše měření potvrdí výsledky studie i s auty, která jsou v provozu na evropském trhu," uvádí Hurák.

Přihlaste se do experimentu 6. prosince na letišti v Mnichově Hradišti!

Výzkumníci z FEL ČVUT se rozhodli provést experiment bez přímé spolupráce s automobilkami. V duchu tzv. citizen science (občanské vědy) zvou dobrovolníky, kteří vlastní libovolný model vozu s adaptivním tempomatem a chtějí přispět k vědeckému výzkumu a k lepšímu pochopení dynamiky kolon složených z takto vybavených aut. "Chceme simulovat situaci, která může reálně nastat na některé z českých dálnic, kde se náhodně potkávají různé značky vozů," pokračuje Zdeněk Hurák. "Plánujeme, že v chráněném prostředí na letišti v Mnichově Hradišti sestavíme kolonu až 15 dobrovolnických aut a změříme její chování."

25. 11. 2019; techfocus.cz

Máte auto s adaptivním tempomatem? Zapojte se příští týden do unikátního experimentu

Tyto otázky si klade tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Pokud máte vůz s adaptivním tempomatem a chcete si vyzkoušet jeho vlastnosti, můžete se nyní zapojit do unikátního experimentu, který se uskuteční 6. prosince od 10 hodin na Veřejném mezinárodním letišti v Mnichově Hradišti.

V poslední době se v odborných publikacích na toto téma objevilo několik studií. Jedna z nich s názvem “Are commercially implemented adaptive cruise control systems string stable?” z května 2019 popisuje experiment provedený s vozy dostupnými na americkém trhu a ukazuje, že při vytvoření konvoje 8 aut (první bez adaptivního tempomatu a sedm následujících s ním) se projevujetzv. řetězová nestabilita, tedy že změny rychlosti prvního auta se při prostupu kolonou zesilují.

Článek inspiroval docenta Zdeňka Huráka k ověření těchto výsledků. „Náš experiment je navržený podobně jako ten americký. Zajímá nás, zda se konvoj bude chovat stabilně a zda naše měření potvrdí výsledky studie i s auty, která jsou v provozu na evropském trhu,“ uvádí Hurák.

„Chceme simulovat situaci, která může reálně nastat na některé z českých dálnic, kde se náhodně potkávají různé značky vozů,“ pokračuje Zdeněk Hurák. „Plánujeme, že v chráněném prostředí na letišti v Mnichově Hradišti sestavíme kolonu až 15 dobrovolnických aut a změříme její chování.“ Experiment se uskuteční v pátek 6. prosince od 10 do 14 hodin na Veřejném mezinárodním letišti Mnichovo Hradiště.

25. 11. 2019; systemonline.cz

Máte auto s adaptivním tempomatem?

Co se stane, když se na jedné z českých dálnic vytvoří kolona z 8 a více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat? Jak přibývající počet vozidel s touto technologií, která se označuje za předstupeň autonomního řízení, ovlivní plynulost silničního provozu? Tyto otázky si klade tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Pokud máte vůz s adaptivním tempomatem a chcete si vyzkoušet jeho vlastnosti, můžete se nyní zapojit do experimentu, který se uskuteční 6. prosince od 10 hodin na Veřejném mezinárodním letišti v Mnichově Hradišti.

Dosavadní studie svědčí o řetězové nestabilitě - co to znamená?

V poslední době se v odborných publikacích na toto téma objevilo několik studií. Jedna z nich s názvem “Are commercially implemented adaptive cruise control systems string stable?”* z května 2019 popisuje experiment provedený s vozy dostupnými na americkém trhu a ukazuje, že při vytvoření konvoje 8 aut (první bez adaptivního tempomatu a sedm následujících s ním) se projevuje tzv. řetězová nestabilita, tedy že změny rychlosti prvního auta se při prostupu kolonou zesilují. Článek inspiroval docenta Zdeňka Huráka k ověření těchto výsledků. „Náš experiment je navržený podobně jako ten americký. Zajímá nás, zda se konvoj bude chovat stabilně a zda naše měření potvrdí výsledky studie i s auty, která jsou v provozu na evropském trhu,“ uvádí Hurák.

Přihlaste se do experimentu 6. prosince na letišti v Mnichově Hradišti

Zájemci o účast se mohou zaregistrovat na stránce projektu, kde uvedou specifikace svého vozu a kontaktní údaje. Výzva je otevřená do naplnění potřebného počtu vozů včetně náhradníků, vybraní dobrovolníci získají potvrzení a další informace do druhého dne od registrace.

*„Jsou komerčně implementované systémy ACC řetězově stabilní?“

24. 11. 2019; respekt.cz

Na internetu žijeme každý ve vlastním světě

S novým technickým ředitelem antivirové společnosti Avast Michalem Pěchoučkem o vlivu umělé inteligence na náš každodenní život, o svobodě rozhodování a o tom, proč lidstvo v budoucnu neovládnou všehoschopní roboti.

První, co se člověk o umělé inteligenci dočte, je, že nemá jednu ustálenou definici. Co je tedy umělá inteligence podle vás?

Když jsem před dvaceti lety studoval umělou inteligenci, jednalo se o jasně vymezený obor, který měl svou vědeckou komunitu, měl svoje výukové programy na univerzitách a bylo to tehdy poměrně konkrétní. Dnes je ale umělá inteligence jednak vědní disciplína, jednak soubor technologií a poté ohromná škála aplikací. Zmíněná vědní disciplína se ve zkratce zabývá tím, jak se dá automatizovat lidské uvažování a rozhodování. V minulosti to bylo napodobování lidské inteligence, dnes je už mnohem zajímavější překonávání lidské inteligence. A to překonávání je ve třech dimenzích. Zaprvé v přesnosti. Zadruhé ve schopnosti zpracovávat výrazně větší množství informací, kdy je například člověk schopen prohlédnout si pouze omezené množství fotek, nicméně počítač jich za stejnou dobu projde milionkrát více. A třetí dimenzí je rychlost. Podle mě je dnes tedy umělá inteligence schopnost replikovat a také zlepšovat lidské uvažování - nicméně vždy v ní jde pouze o jeden aspekt tohoto uvažování. Auto se sice umí samo skvěle řídit pomocí algoritmů, ale „jeho“ inteligence už nezvládne těžké mentální činnosti, jako je třeba nákup a prodej dluhopisů. Slýcháme sice příběhy o vzpouře robotů, kteří budou vypadat jako lidé a budou mnohonásobně výkonnější, mluví se o vzniku všeobjímající - neboli obecné - umělé inteligence, která dokáže úplně replikovat člověka, ale dojít k ní není lehké. Lidskou dovednost propojovat, nacházet analogie a kombinovat nabyté schopnosti stroje nemají.

Už dříve jste říkal, že si „nedovedete představit dobu, kdy si umělá inteligence uvědomí sama sebe. Jádro umělé inteligence není nic jiného než výpočty, je to super nekreativní materiál.“ Takže apokalyptické scénáře o nadvládě robotů jsou jen sci-fi a nepochopení umělé inteligence?

Je to spíše jiný úhel pohledu. Neexistuje žádný průkazný argument, který by nám zaručil, že se v budoucnu umělá inteligence nemůže stát obecnou nebo že si umělá inteligence nikdy neuvědomí sama sebe nebo že nikdy nebude kreativní jako člověk. A že takový argument není, je do jisté míry způsobeno varováním Elona Muska nebo profesora Stephena Hawkinga, podle kterých nás tady jednou umělá inteligence všechny sežere. Musk a další vizionáři v Silicon Valley, kteří se dlouhodobě bojí umělé inteligence, založili kvůli tomu firmu OpenAI, která se snaží o to, aby se vývoj obecné umělé inteligence publikoval a byl dostupný veřejnosti. Vědci z OpenAI se dnes domnívají, že pro to, abychom dokázali sestavit obecnou umělou inteligenci, potřebujeme mít výpočetní kapacitu a rychlost, jakou má lidský mozek. Takže Musk a spol. vzali investici v řádu jedné miliardy dolarů od Microsoftu a za tyhle peníze staví datové centrum, které má mít parametry lidského mozku. Chtějí tím dokázat, že zrealizovat obecnou umělou inteligenci jde rychle - a že bychom se toho měli bát.

Vy se toho očividně nebojíte. Ale není naivní myslet si, že se umělá inteligence tímto směrem v budoucnu neposune? Sám jste popisoval, že když jste v devadesátých letech studoval umělou inteligenci v Edinburghu, na první přednášce vám řekli, že umělá inteligence nikdy nebude umět řídit auto. A dnes mají auta bez řidiče povolení jezdit po Berlíně.

Rozdíl mezi vývojem obecné umělé inteligence a autonomními auty je ten, že autonomní auto je tady proto, že to je hrozně užitečná věc, protože ji chceme a potřebujeme, usnadňuje nám život. Ale obecnou umělou inteligenci lidstvo vlastně zas až tak nepotřebuje. Proto si myslím, že umělá inteligence a její rozvoj má šanci tam, kde si na sebe vydělá. A dnes sektorová umělá inteligence - tedy ta, která je koncentrovaná jen na jeden úkol právě jako samořídící auta - nabízí výrazně lepší návratnost investice. Já si myslím, že bychom se místo na boj s obecnou umělou inteligencí měli spíše zaměřit na to, jak ta sektorová umělá inteligence ovlivňuje a proměňuje, někdy i negativně, naše životy už nyní.

Jak nám tedy umělá inteligence proměňuje život?

Vidím dvě hrozby. Zaprvé nás omezuje ve svobodě rozhodování. Rozhodujeme se méně svobodně, protože umělá inteligence za nás už nějaké rozhodování dělá sama. Kvůli nastaveným algoritmům v on-line prostředí internetu už nejsme tak často, nebo i vůbec konfrontováni se zkušenostmi a názory lidí z jiných sociálních vrstev, díky čemuž jsme si v minulosti třeba tříbili svůj pohled na svět. Umělá inteligence nám v podstatě dává informace, které chceme slyšet, které nás zajímají, které konvenují našemu přesvědčení. A zároveň nás odsouvá od schopnosti obhajovat si svoje pozice a porovnávat je s ostatními. Druhá sada hrozeb souvisí s tím, že umělá inteligence je určitým druhem zbraně dnešního světa, se kterou můžete napadat nejen zabezpečení jiných firem, ale i států či společenství.

23. 11. 2019; marieclaire.cz

SENTA ČERMÁKOVÁ: "Vadí mi, když někdo něco dělá bez chuti a bez energie."

Nepřehlédnutelná Senta Čermáková vystudovala Fakultu elektrotechnickou na ČVUT se specializací na biokybernetiku. Před příchodem do Deloitte působila 25 let ve společnosti Hewlett-Packard, naposledy na pozici šéfky globálních zákaznických vztahů. V roce 2011 vyhrála jako první žena anketu Manažer roku. Poznejte tuto SUPERŽENU o něco lépe! Ideálně díky dalšímu dílu našeho Podcastu.

PODCAST SE SENTOU ČERMÁKOVOU SI POSLECHNĚTE ZDE.

Kterého zlozvyku byste se ráda zbavila?

Já přece žádný zlozvyk nemám! Ale když jsem to konzultovala s manželem, tak řekl, že by byl rád, kdyby ode mě někdo aspoň občas „odmontoval“ notebook, telefon nebo tablet. Že pořád pracuju a stále musím něco nebo někoho řídit. Ale myslím si, že přehání.

Čeho si na vás podle vás nejvíc cení ostatní?

Že jsem optimistická a mám hodně energie. Nikdy jsem si to ani neuvědomovala, ale vždycky o mně všichni mluvili jako o „té, co se stále směje“. I v momentech, kdy k úsměvu není opravdu důvod, tak jsem klidná a nešílím.

Jakou chybu ostatním neodpustíte?

Vadí mi, když někdo něco dělá bez chuti a bez energie. Naopak snadno odpustím těm, co se do všeho pouštějí s energií a radostí, i když něco třeba zkazí.

Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla tím, čím jste?

Vědkyně. Něco v lékařství, možná i v biologii. A chtěla bych pracovat na něčem obtížném

a důležitém.

Dáma nikdy nesmí...

Dáma může všechno, pokud zůstane dámou.

Za co s největší lehkostí utrácíte?

Dobře zní, když napíšu „za zážitky“. Ale bylo by to nespravedlivé vůči všem těm šatům a botám, které jsem nakoupila. Taky mám ráda takové ty „věci z papírnictví“, jako jsou sešity, tužky atd. Taky miluju knihy. A ráda kupuju ostatním dárky.

Jste doma, máte pět minut na to utéct s tím, že se pravděpodobně domů nikdy nevrátíte, co vezmete?

Manžela. Ale určitě by mě přemlouval, že nikam nejdeme a že to bude lepší doma. Že si otevřeme víno a dáme si něco k jídlu.

Zítra musím...

Nemusím nic, ale chci se něco nového naučit, něco nového vidět nebo něco nového vyzkoušet. Nemusí to být nic velkého. Ale chci vědět, že večer budu o kousek dál než ráno.

22. 11. 2019; aktualne.cz

Jak souvisí robotická auta a počítačové hry? Dozvíte se na konferenci Studenta Party

28. listopadu se v budově Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) pražské ČVUT bude konat konference Studenta Automotive Party. 28.

Autoprůmysl čekají veliké výzvy. Výrobci musí investovat do nových ekologičtějších pohonných ústrojí, ať už se jedná o elektromobily, nebo auta na vodík, a pracují i na roboautech, která se umí řídit sama.

Propojení aut s podobnými novými technologiemi naráží na jeden zásadní problém. V oboru chybí mladí odborníci. Setkat by se mohli na konferenci Studenta Automotive Party, která studentům umožní nahlédnout do kuchyně automobilových vývojářů.

Na konferenci vystoupí například profesor Českého vysokého učení technického Zdeněk Hanzálek, který vede oddělení průmyslové informatiky na CIIRC. Člověk, který nemá jen zkušenosti z akademické půdy, ale čtyři roky vedl oddělení vývoje software řídicích jednotek ve společnosti Porsche Engineering, bude hovořit o pěti úrovních autonomního řízení a základních stavebních kamenech robotického auta.

Profesora Zdeňka Hanzálka na pódiu doplní i Martin Schaefer z Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické. Mluvit bude o tom, jestli by autonomní vozy mohly ulehčit pražským zácpám a kolik by jich v Praze vůbec mělo být zapotřebí. Nebo je to naopak cesta k více ucpaným silnicím, jak naznačují některé výzkumy?

Aktuální trendy v autobranži představí i další lidé z praxe, šéf brandýského závodu Continental Tomáš Vondrák a Ondřej Zeman z Valea. Zeman účastníkům vysvětlí možné souvislosti počítačových her, virtuální reality a testů systémů autonomního řízení.

Samořiditelná auta se mimochodem možná uplatní i na okruzích. Program uzavře přednáška Marka Szelese, který na ČVUT vede vývoj autonomní elektrické formule.

Akce se koná 28. listopadu a registrace je pro studenty zdarma. Stačí se přihlásit na webu studenta-party.cz. Akce je přístupná i pro ty, kteří již nebo ještě studenty nejsou. Vstupné v takovém případě vyjde na 1000 korun.

22. 11. 2019; Hospodářské noviny

Děláme všechno spolu

Manželé z Argentiny budují na ČVUT mezinárodní tým programátorů, který pomáhá chránit neziskovky a novináře před útočníky placenými autoritářskými režimy. K jejich klientům patří i Člověk v tísni.

V úzké pracovně jsou po obvodu zdí vyskládané stoly, na nich počítače a LCD displeje, ve skříňce je pár kousků nářadí, větráček, jedna dvě základní desky, nějaké anglické manuály a v rohu místnosti se jako uschlý strom krčí prázdný věšák na kabáty. Softwarové univerzitní laboratoře nebývají moc sexy a ani místnost 313 ve třetím patře historické budovy ČVUT na Karlově náměstí není výjimkou. Před jednou obrazovkou stůl zdobí nečekaná dvojice: malá, baňatá džezva s ocelovým brčkem a vyšší, samolepkami typu U. S. Air Force polepená nerezová termoska. "Dáte si maté?" nabízí tradiční jihoamerický čaj Sebastián García. Říká se, že Argentinci maté pijí pořád, ve dne v noci, doma i v práci. Asi to bude pravda - Sebastián a jeho manželka Veronica z pohárku na střídačku usrkávají celé odpoledne. "My vlastně děláme všechno spolu," směje se Veronica Valerosová.

Něco z toho, co spolu dělají, je méně důležité (třeba popíjení horkého nápoje z cesmíny paraguayské), něco naopak docela podstatné, třeba pomoc disidentům a neziskovým organizacím, na které útočí nedemokratickými vládami financovaní hackeři. Sebastián a Veronica jsou experti na kybernetickou bezpečnost a strojové učení, kteří žijí od roku 2013 v Česku. Působí na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Centru umělé inteligence. Jejich příběh ale ukazuje mnohem víc než jen to, že věda kontinenty přenáší a že naše digitální soukromí bude pod čím dál větší palbou. "My jsme vždycky cítili, že musíme dělat něco víc, že musíme pomáhat společnosti, být aktivní. Myslím, že to souvisí s tím, čím si Argentina prošla, a máme tak z našich rodin zažité, že je nutné podporovat občanskou společnost. To nás ostatně sbližuje s českou společností, ta si prošla něčím podobným," naráží Sebastián na historické paralely v dějinách obou zemí ve 20. století. Zatímco Československu po druhé světové válce až do roku 1989 vládli komunisté, v Argentině se do poloviny 80. let vystřídalo několik vojenských diktatur a polofašistický režim Juana Peróna.

Jak obejít firewall

Argentina je obrovská země, s více než 2,7 milionu kilometrů čtverečních jde o osmý největší stát světa a například Francie by se do ní vešla pětkrát. Veronica a Sebastián pocházejí každý z jiné části Argentiny: ona z patagonských hor na jihu, on z předměstí pulzující metropole Buenos Aires. Co mají ale společného, jsou rodiče, kteří je vedli ke vzdělání a k technice. "Můj táta je automechanik, maminka byla ředitelka základní školy," říká dvaatřicetiletá Veronica a Sebastián přitakává: "U mě je to hodně podobné. Táta byl inženýr v továrně a matka také ředitelka školy." Oběma učarovaly počítače, u Sebastiána, staršího o devět let, to byl ještě v 80. letech Commodore 64, u Veroniky až v 90. letech PC 286. "Abych ho pomohla rodičům splácet, pěstovala jsem na zahradě květiny a ty pak prodávala spolužákům na základce," vzpomíná.

Potkali se na technické univerzitě, jen každý v jiné roli: když Veronica studovala, Sebastián už tam pracoval jako výzkumník. Sedli si lidsky i odborně. Oba je fascinovalo téma kybernetické bezpečnosti, vyhledávání chyb v softwaru a také zapojení umělé inteligence a jejích nástrojů, jako je strojové učení. A jelikož argentinská akademická a softwarová scéna hodně trpí tím, že je tisíce kilometrů vzdálená od Silicon Valley i špičkových evropských institucí, pohrával si pár s myšlenkou na čas někam vycestovat.

Do toho přišla pro Sebastiána v rámci mezivládní dohody o vědecké spolupráci mezi Prahou a Buenos Aires příležitost pobýt nějakou dobu na ČVUT. Měl se zapojit do týmu profesora Michala Pěchoučka, který patří mezi nejvýraznější postavy zdejší počítačové scény. Pro Veroniku sice místo na fakultě nebylo, její hackerské dovednosti jí ale našly uplatnění ve start-upu Cognitive Security. Původně jej založil Pěchouček s kolegou Martinem Rehákem a v roce 2013, kdy argentinští experti vyrazili do Česka, start-up koupil IT kolos Cisco.

"Oba jsou skvělí lidé, vynikají vášní pro práci se studenty a stavění týmů, vzdělávání laické veřejnosti, angažují se pro občanskou společnost, podporují zapojování žen do vědy a technologií. Dělají ČVUT pestřejším, kosmopolitním a otevřeným pro lidi ze zahraničí," chválí je Michal Pěchouček. Podobně hovoří i jeho dlouholetý spolupracovník Martin Rehák: "Sebastián a Veronica jsou ukázkovým příkladem toho, jak zdravá a potřebná je spolupráce napříč kulturami. Z Prahy vedou a rozvíjí skutečně mezinárodní tým, který aktivně řeší bezpečnost neziskových organizací, jež jsou častými terči útoků a nemají vždy prostředky na komerční ochranu."

Že se tu Sebastián s Veronikou našli, dokládá i projekt, který mají společně na starosti (Veronica přestoupila na ČVUT loni na jaře). Do programu Stratosphere IPS je zapojených na tři desítky vědců a financují ho jak veřejné instituce typu Technologické agentury ČR, tak privátní firmy jako Avast. Jeho hlavním cílem je pomáhat tam, kde obvykle na kvalitní komerční řešení nejsou peníze. "Našimi klienty jsou neziskové organizace, chráníme třeba několik kanceláří Člověka v tísni nebo Organizace pro pomoc uprchlíkům. Pomáháme také novinářům nebo disidentům v různých koutech světa," vysvětluje Veronica.

Úrovní pomoci je hned několik - program Stratosphere IPS je celkem košatý. Neziskovkám, které působí v kritických oblastech, jako je Sýrie, Afghánistán nebo Jižní Súdán, monitorují dění v jejich počítačové síti, a jakmile v jejich provozu najdou něco neobvyklého, něco, co se vymyká normálnímu chování, spustí poplach. Těm, kteří jedou do rizikových zemí, kde hrozí digitální "šmírování", zase kontrolují, jestli se jim někdo nenaboural do telefonu. "Je to zadarmo, anonymně a už to využily desítky lidí. V podstatě jde o to, že když třeba jako novinář přijedete do Sýrie, po překročení hranic nás přes e-mailové rozhraní necháte zanalyzovat veškerou síťovou komunikaci vašeho telefonu a my na našich serverech zjistíme, zda je vše tak, jak má být. Instalovat odposlouchávání dnes není problém, stačí třeba zvednout infikovaný hovor přes aplikaci WhatsApp," vysvětluje Veronica Valerosová.

Do arzenálu projektu Stratosphere IPS patří také umožnění přístupu ke svobodnému internetu přes takzvané vzdálené připojení VPN v zemích, kde bývá web silně cenzurován a řada západních stránek a služeb tam nefunguje. "Je to zdarma a vždy jen na tři dny, pak se to deaktivuje. Tohle je řešení spíš pro cizince, kteří vyrazí do zemí, jako je Čína nebo Egypt. Jeden z našich výzkumníků ale vymýšlí aplikaci, která by obejití státní regulace umožnila jiným způsobem trvale i občanům těchto zemí," říká Sebastián García.

V poslední době se manželé a jejich tým čím dál více věnují i fenoménu fake news. V podstatě prozkoumávají, které vlády nasazují automatizované systémy s využitím umělé inteligence, aby šířily svou propagandu na sociálních sítích, hlavně na Twitteru. Států, které aktivně rozšiřují nějakou formu self propagandy, je po světě prý zhruba sedm desítek a ti, kteří se ve velkém spoléhají na technologie strojového učení a snaží se na internetu působit i daleko za svými hranicemi, jsou samí obvyklí podezřelí: Rusko, Čína, Indie, Venezuela, Pákistán, Írán a Saúdská Arábie. "Našli jsme těchto sedm zemí, které svou propagandu takto šíří a zaplavují sociální sítě. Je to ohromně nebezpečný fenomén, který i mimo hranice těchto zemí nahlodává důvěru v demokracii a její složky, jako jsou veřejnoprávní média nebo nevládní spolky," upozorňuje Veronica Valerosová.

Jak moc autoritářské režimy nemají rády činnost nevládních organizací, které prosazují rozvoj občanské společnosti nebo liberální demokracie, ukazují například zkušenosti jednoho z klientů Stratosphere IPS, Člověka v tísni. Tuto organizaci v Rusku před pár týdny umístili na černou listinu a zakázali jí v zemi činnost. "Se Sebastiánem a Veronikou úspěšně spolupracujeme už několik let. Pomáhají nám s monitoringem datových toků na centrále i na misích, analyzují potenciálně nebezpečné mailové přílohy, prověřují bezpečnost mobilních zařízení a zasílají varování před relevantními bezpečnostními hrozbami," chválí si spolupráci šéf IT v největší české neziskovce Jiří Beran.

Sdílej lístek na konferenci

Podpora občanské společnosti se v případě Sebastiána a Veroniky nepromítá jen do jejich práce počítačových expertů na umělou inteligenci a kybernetickou bezpečnost. "Když jsem v roce 2004 doma na univerzitě začala studovat počítačové vědy, byla jsem tam jediná žena. Sice mě to nakonec zocelilo, zažila jsem si ale hodně nepříjemných chvil. Na vysokou školu jsem šla jako sebevědomá žena, řada kantorů mi ale dávala najevo, že mi nevěří, že žena přece nemůže být technicky schopná, nemůže umět dobře programovat. To bolelo," vzpomíná argentinská hackerka.

Rozhodla se proto, že ženám, které se chtějí prosadit v technologiích, bude pomáhat. S manželem a dalšími dvěma přáteli z Argentiny a Mexika v době, kdy už byli v Praze, založili fond Women in Tech. Jeho cílem nebylo rozdávat stipendia nebo investovat do ženských start-upů, měl skromnější misi: pomoct mladým vědkyním především z rozvojového světa účastnit se odborných konferencí. "Postupně jsme vytvořili síť desítek akademiků, kteří sdíleli vstupenky a pozvánky na konference. Jeden takový lístek může stát i stovky dolarů," popisuje Veronica Valerosová. "Jednou se na nás obrátily třeba studentky z Nigérie, že by chtěly pomoct zaplatit vstup na jednu odbornou akci u nich. Stálo to dohromady čtyři dolary, ale pro ně to byla zásadní částka, na kterou neměly." Z Women in Tech se postupně stal mezinárodní networkingový projekt, za který dostali s manželem i několik cen. Momentálně je jeho činnost utlumená, protože byl pro oba natolik časově náročný, že si řekli, že si dají pauzu a vymyslí, jak jej zprofesionalizovat.

K tomu ale dost možná dojde až po jejich návratu do Argentiny. Česko si prý zamilovali proto, že je odsud blízko do metropolí jako Londýn nebo Berlín, že tu tramvaje jezdí na čas, lidé se nemusí bát večer chodit po Praze a zemi netrápí inflace, takže jízdenka na autobus tu stojí řadu let stejně, zatímco v Argentině za stejnou dobu podražila třeba o 100 procent. "Jenže doma je doma. Máme tam rodiče, sami bychom rádi měli miminko, takže vymýšlíme, jak to udělat. Zdá se, že bychom mohli pokračovat i na dálku v tom, co děláme teď," krčí rameny Veronica. "Aspoň rok tu ale ještě budeme."

75 ZEMÍ SVĚTA podle Carnegie Endowment for International Peace používá umělou inteligenci ke sledování a monitorování bezpečnosti. Hlavními dodavateli jsou čínské firmy.

50 ZEMÍM SVĚTA dodává podle téže studie čínská společnost Huawei technologie, druhá v pořadí je také čínská Hikvision s 15 státy. Až třetí v pořadí je japonský NEC se 14 zeměmi, americké IBM dodává 11 zemím.

36 MILIARD DOLARŮ jsou odhady letošních celosvětových výdajů na umělou inteligenci. Podle banky JPMorgan Chase by to v roce 2022 mělo být už přes 80 miliard dolarů.

150 MILIARD DOLARŮ by měl mít v roce 2030 hodnotu firemní trh s umělou inteligencí v Číně. Tamní komunistická vláda si před dvěma lety vytkla, že v rozvoji AI se země stane světovým lídrem.

Výzkum umělé inteligence v Česku V roce 2016 vzniklo na pražském ČVUT specializované pracoviště zaměřené na vývoj umělé inteligence. Stál za ním průkopník v této oblasti, profesor Michal Pěchouček, jenž s umělou inteligencí (AI) prorazil i v komerční sféře. V roce 2013 prodal Ciscu bezpečnostní start-up Cognitive Security, který založil s kolegou Martinem Rehákem. Projekt zapojuje umělou inteligenci do vyhledávání kybernetických útoků a děr. Centrum na ČVUT při jeho rozjezdu podpořily mimo jiné americké armádní agentury, protože s pražskou školou měly už z minulosti dobré zkušenosti z jiných výzkumných projektů, které se týkaly například samořiditelných dronů. Loni se navíc zdejší studenti prosadili na mezinárodní scéně, když zabodovali v soutěži Amazonu se svým chatovacím systémem Alquist a porazili týmy z takových univerzit, jako jsou Berkeley nebo Princeton. Ve vývoji umělé inteligence jsou aktivní také v Brně. Na tamní univerzitě působí tým, který s rozvojem AI pomáhá Facebooku, v Jihomoravském inovačním centru zase působí řada bezpečnostních start-upů, například společnosti Grey Cortex nebo Safetica, které používají umělou inteligenci a mají s tím úspěch na trhu i u investorů.

22. 11. 2019; E15

Energetickou olympiádu vyhrálo řešení k čisté energii v železniční dopravě

Do druhého ročníku Energetické olympiády se přihlásilo rekordních 428 týmů. Středoškoláci přišli s inovativními projekty a ukázali, že energetika je atraktivní téma, a to nejen mezi technicky zaměřenými studenty. Generálním partnerem soutěže je i letos společnost ČEPS.

Nápad uspořádat Energetickou olympiádu se zrodil v rámci projektu Energetická gramotnost, který přibližuje obor energetiky žákům základních škol. "Chtěli jsme studentům středních škol dát možnost dál se vzdělávat v energetice a ukázat jim aktuální výzvy, ve kterých se mohou uplatnit," popisuje Adéla Holasová, jedna z hlavních organizátorek soutěže a zakladatelka projektu Energetická gramotnost. "Jsme rádi, že můžeme podpořit mladé talenty v energetice a ukázat jim, jakou má tento obor perspektivu," dodává Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby společnosti ČEPS.

Rekordní účast

Do prvního kola Energetické olympiády se letos přihlásilo rekordních 428 týmů. Studenti měli za úkol zodpovědět vědomostní test on-line. "Otázky jsme připravovali ve spolupráci s odborníky z ČEPS a dalšími specialisty. Snažili jsme se, aby co nejvíce refl ektovaly praxi," říká o přípravě prvního kola Holasová. Studenti pracovali také s novou mobilní aplikací "Přenosová soustava", která prostřednictvím 3D modelu přináší základní fakta o elektroenergetické přenosové soustavě. "Aplikace je hodně přehledná, dohledali jsme si tam spoustu informací potřebných nejen pro olympiádu," říká student z gymnázia v Plzni, který se se svým týmem dostal do závěrečného kola.

Stoupající zájem

Finále Energetické olympiády se konalo 14. až 15. listopadu v Praze a postoupilo do něj 30 nejúspěšnějších týmů. "Oproti minulému ročníku se kromě studentů z průmyslových škol přihlásilo i více gymnazistů a dívek, " říká Adéla Holasová.

Vzrůstající zájem o olympiádu je důkazem, že energetika je téma, které mezi studenty rezonuje. "Kolem mě se energetikou zabývá hodně lidí. Změna klimatu je velké téma a s tím souvisí i další oblasti. Jsme sice z gymnázia, ale povědomí o energetice je podle mě v dnešní době nutnost," říká studentka z Gymnázia Arabská.

Během pátečního dopoledne účastníci čerpali vědomosti na přednáškách. Následně si rozlosovali témata zahrnující například elektromobilitu, chytré domy, robotiku, digitalizaci či využití odpadního tepla. Na práci na vlastním projektu měli necelé tři hodiny, k dispozici jim přitom byli odborníci z partnerských firem v roli mentorů. Poté zbývalo jediné - prezentovat projekt před odbornou komisí.

"Musím říct, že tento rok se úroveň prezentací výrazně zvedla. Studenti přicházejí s opravdu prakticky využitelnými nápady. Orientují se v tématech, jako jsou obnovitelné zdroje, decentralizace nebo elektromobilita a je pro ně úplně běžné využívat moderní technologie. Díky tomu uvažují jinak, než jak je klasická energetika nastavená, a mohou do oboru přinést zcela nový pohled," říká Diana Procházková ze společnosti ČEPS.

Vítězové

Nejvíce porotu oslovili Lukáš Vrána, Jakub Šurovský a Matěj Stach z osmiletého Gymnázia Opatov. Studenti si kladli otázku, jak zajistit čistou energii v železniční dopravě. Přišli s řešením zapojení decentralizovaných zdrojů za podpory mikroturbín a kapacitních bateriových úložišť. Inspiraci našli v rodině.

"Můj děda napsal knihu o mikroturbínách a táta zase řeší kolejovou dopravu," říká Jakub Šurovský. Sám by jednou chtěl stavět železniční tratě. I zbytek týmu má pozitivní vztah k dopravě, téma pro ně proto bylo jasné. "Spojili jsme to dohromady a vyšlo to," dodává nadšeně Jakub Šurovský.

Kromě věcných cen vyhráli finalisté možnost přijetí bez přijímaček na Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně a Fakultu elektrotechniky a informatiky VŠB v Ostravě. Soutěž tak otevřela dalším mladým lidem možnosti seberealizace v moderním oboru. "Nadchlo mě, jaké nadané lidi jsem tu potkala. Mají obrovský přehled a dokážou propojit i zdánlivě nepropojitelné věci. Věřím, že se tu právě díváme na budoucnost energetiky," říká Diana Procházková. *

22. 11. 2019; ictsecurity.cz

Společná laboratoř ČVÚT a Avast

Fakulta elektrotechnická ČVUT společně se společností Avast rozvíjí výzkum umělé inteligence a strojového učení. V této oblasti jde o první spolupráci svého druhu. Laboratoř Avastu pro umělou inteligenci a kyberbezpečnost (Avast AI and Cybersecurity Laboratory, zkráceně AAICL), kde bude většina výzkumu probíhat, se nachází v areálu fakulty na Karlově náměstí.

Avast poskytne svá rozsáhlá data o hrozbách z více než 400 milionů zařízení a výzkumníci z Centra umělé inteligence katedry počítačů poskytnou znalosti komplexních hrozeb. Cílem společného výzkumu je zjistit, jak předcházet a zabránit pokusům kyberzločinců, kteří se snaží využít nové technologie a umělou inteligenci k sofistikovaným útokům. To mimo jiné zahrnuje zveřejňování a publikování výzkumných výsledku z této oblasti a také vylepšení detekčního engine malwaru Avastu, včetně jeho algoritmů založených na umělé inteligenci.

Laboratoř AAICL podpoří firma v následujících pěti letech jedním milionem dolarů (v přepočtu necelých 23 milionů korun). Investice bude využita na uskutečnění výzkumu umělé inteligence a strojového učení, na získávání nových talentů a upevnění pozice vůdčí akademické instituce v oboru umělé inteligence a kyberbezpečnosti.

„Cílem našeho partnerství je sdílení průkopnického výzkumu a jeho aplikace ve skutečném světě. Aby umělá inteligence v kontextu kyberbezpečnosti fungovala správně, potřebujete nejen velké množství dat, ale také profesionály v kyberbezpečnosti a vědce, kteří dokáží vypracovat detailní analýzu malwaru, která následně může sloužit jako vstupní data pro umělou inteligenci. Spolupráce s ČVUT je navržena tak, aby spojila největší kyberbezpečnostní databázi světa s těmi nejlepšími mozky v oboru umělé inteligence, abychom se od sebe mohli vzájemně učit,“ uvedl Ondřej Vlček výkonný ředitel společnosti Avast. „Ve špatných rukou může umělá inteligence vytvořit složitější malware a šířit tak například masové spearphishingové útoky. Spojení s ČVUT pomůže tyto útoky přelstít, nyní i v budoucnu.“

AAICL je pokračováním dřívější úspěšné spolupráce Avastu a ČVUT na několika projektech, mezi které patří například výzkum Aposemat, který funguje od února 2018 a zaměřuje se na IoT; nebo na nedávný objev botnetu Geost, bankovního viru, který napadal občany Ruské federace.

Laboratoř povede výzkumník Centra umělé inteligence Sebastián García, který se svým týmem vytvoří program, který se zaměří na ty největší kyberbezpečnostní problémy naší doby, včetně detekce složitého, vyvíjejícího se malwaru, bezpečnosti IoT zařízení a identifikace a analýzy fake news. Laboratoř AAICL na plný úvazek zaměstná tři vědce a až deset doktorandů z Fakulty elektrotechnické.

18. 11. 2019; root.cz

IPv4 v Evropě dochází, problémy šifrovaného DNS, nová doména.ευ

Minulý týden se konala konference Internet a Technologie 19, na které se probíral konec IPv4 adres v Evropě, nová evropská doména v řečtině, stěhování serverů do nového sálu, novinky v projektu Knot DNS a další.

Ondřej Filip: Konec IPv4: tak už došly?

Ondřej Filip chtěl odpovědět na otázku, zda už došly IPv4 adresy. Problém s docházením je, že docházení bylo hodně. Nikdy pak nemůžete říct, kdy opravdu dojdou. IP adresy už totiž došly několikrát a s různou intenzitou. V únoru 2011 byl alokován poslední blok z IANA, poté došlo k takzvanému spravedlivému dělení bloků. Každý z pěti regionů dostal jeden blok. Technologické úrovně těch regionů jsou ale úplně rozdílné.

V regionu jihovýchodní Asie například jeden blok příliš dlouho nevydržel. On tam jen tak zasyčel a bylo po něm. Rozvoj internetu je tam velmi rychlý. Podobně to bylo v evropském RIPE NCC. Organizace začaly poslední blok krájet po malých kouscích a tím dramaticky snížily tempo, aby se dostalo na každého. Na druhou stranu, každý kdo přijde, dostane adres relativně málo.

Jinak se k situaci postavily LACNIC a ARIN, které reagovaly zpřísněním pravidel. Snažily se zjistit, jestli je to oprávněná alokace. Ani to příliš nepomohlo, protože v Severní Americe došly adresy v roce 2015. V Evropě se alokovalo pomalu a jen členům, kteří ještě z posledního bloku nealokovali. To vedlo k jedinému: když už nemůžete jako člen získat další adresy, založíte si další entitu a stanete se členem znovu. Lidé se zachovali racionálně, začali generovat nové členy a došlo k rychlému nárůstu. Poslední rozsah se začal alokovat velmi rychle. Do roku 2012 byl nárůst počtu členů lineární a každý měsíc jich přibylo asi 65. Poté to nabralo úplně jinou rychlost, konec byl naprosto extrémní a přibývá jich 700 měsíčně. Jsou to umělí členové, kteří zase brzy zmizí, až nebude co rozebírat.

Poslední blok 185/8 byl vyčerpán už 17. dubna 2018. To ještě nebylo tak dramatické, RIPE dostal ještě další bloky od ukončených členů, takže bylo ještě stále co rozdávat. Dále se tedy rozdávaly souvislé bloky /22 a ty byly vyčerpány 2. října 2019. Do této doby jste mohli dostat souvislý blok, což je z mnoha důvodů příjemné. Bohužel po tomto datu už další členové sice dostali stále 1024 adres, ale ne v jednom bloku, ale ve dvou až čtyřech menších blocích. Blížíme se ovšem velmi rychle i k vyčerpání těchto drobků.

Nárůst nových LIR byl v poslední době velmi rychlý, čímž vznikla dlouhá fronta. RIPE stanovil rychlost přijímání nových žádostí na 700 měsíčně. Čekací doba v poslední době se pohybuje mezi 8 a 9 týdny. Kdo nepožádal dříve, už své adresy nedostane. Pokud jste už požádali, je i tak velká šance, že žádné adresy nedostanete. Tohle je opravdu definitivní konec.

Komunita RIPE přišla s dvěma politikami přidělování dalších adres. První z nich říká, že pokud byly vyčerpány všechny bloky, je možné se zařadit do nové čekací listiny pro přidělení bloku /24. Ta je určena jen pro nové členy, pokud už jste nějaké adresy dostali, už se na novou listinu zařadit nemůžete. RIPE také ještě drží blok /15 pro internetové uzly, který by měl vydržet 10 let. Do RIPE se vracejí i menší bloky /24, které už není možné oznamovat do internetu, takže se RIPE rozhodl je nevracet a nechat je také pro exchange pointy.

Odkud se vezmou další bloky /24, které se budou podle čekací listiny přidělovat později? IP adresy se pořád vracejí, členové zanikají, slučují se a podobně. Tyhle adresy se nedají hned použít, protože pocházejí obvykle z pochybných společností. RIPE se je snaží vyřadit z BGP, poté z různých blacklistů spamu a poté adresy leží v karanténě šest měsíců. K dnešnímu dni je to 1300 bloků /24, jinými slovy máme díky nové politice adresy pro 1300 dalších členů. Ročně se takto vrací 1500 až 2000 bloků, ty budou ale rozebrány vždy velmi rychle. Přibývá 700 členů měsíčně, ale předpokládám, že jich v budoucnu dramaticky ubude.

Ke získání IP adres je možné si založit peeringový uzel nebo pokračovat v původním modelu: založit si nový LIR, zaplatit poplatky na dva roky a počkat na přidělení adres. To vás vyjde přibližně na 19 eur za IP adresu na dva roky. Můžete to také zkusit v Africe, tam ještě nějaké IP adresy jsou. Předpoklad je, že tam máte nějakou přítomnost, ale s tím se dá pracovat. Poslední možností je pak IP adresy nakoupit.

Existují aukční servery, na kterých je možné nabízet a nakupovat adresy. Cena postupně stoupá, cenová hladina je asi 20 dolarů za adresu a už se občas dostává na 25 dolarů. To je stále ještě levnější a výrazně rychlejší než zaplatit za členství RIPE. Osobně si myslím, že cena poletí rychle nahoru, protože skončila legální možnost získat IP adresy. Jakmile pořádně nastartuje protokol IPv6, půjde cena zase velmi rychle dolů.

IPv6 stále roste, navíc velmi dramaticky. Žádný protokol takhle rychle nerostl, ale bohužel to nestačí. Podle dat společnosti Google je asi 30 % uživatelů připojeno po IPv6. Potřebovali bychom ale, aby to číslo bylo někde okolo 95 %. Nejlépe jsou na tom v Evropě státy jako Belgie (52 %), Německo (44 %), Řecko (43 %) a Francie (37 %). Česko bývalo dříve také na špici, ale v posledních pěti letech se penetrace příliš nezvyšuje a držíme se dlouhodobě okolo 13 %. Prosím vás, dělejte s tím něco. Zkuste implementovat IPv6, zaostáváme za světem.

Regina Fuchsová: Na TLD scénu vstupuje .ευ

Ve čtvrtek 14. listopadu 2019 okolo 9. hodiny došlo ke klonování stávajících domén v řečtině pod novou koncovku. V 9:31 byla registrována první úplně nová doména. EURid se tím zařadil mezi správce domén, kteří mají poměrně široké portfolio: spravuje koncovky ve třech různých jazycích. Dneškem se završil proces fast track, který trval osm let. ICAN v něm umožnil delegovat ekvivalent domény v IDN. EURid v roce 2011 požádal o ekvivalent domény .eu v řečtině a cyrilici. Cyrilice nám byla delegována dřív.

V řečtině by Evropská unie měla zkratku EE, což by bylo ale lehce zaměnitelné s Estonskem. Mohlo by se ale jednat o první dvě písmena řeckého slova Evropa, což ale také není jednoznačné. Je tu ale určitý generický potenciál, protože ve starořečtině přečtení obou písmen znamená „dobrý“. Asi to nebude trhák, ale někdo s oblibou ve starořečtině by tenhle význam mohl zaregistrovat.

Na začátku proběhlo klonování, tedy domény zapsané jako cyrilice.latinka byly klonovány. Domény pak žijí nezávisle a provozovatelé mají tři roky na převod, protože poté už bude platit, že písmo domény druhé úrovně musí odpovídat písmu domény první úrovně.

EURid spustil první IDN domény v prosinci roku 2009 a nástup byl velmi rychlý. Museli jsme zavést IDN, protože to tak po nás chtěla Evropská komise. Jiné znakové sady než současná latinka, cyrilice a řečtina už se v Evropské unii nepoužívají.

V doména .eu používá IDN několik tisíc domén: 35 tisíc je jich v latince, 1600 v cyrilici a 2000 v řečtině. Řecko a Kypr dávají dohromady 12 milionů obyvatel, kteří tu znakovou sadu opravdu používají. Uživatele si to jistě najde.

V doméně .cz není IDN zavedeno, sdružení CZ.NIC pořádá od roku 2004 každé dva roky průzkumy, podle kterých si tři čtvrtiny organizací a zhruba polovina individuálních uživatelů zavedení diakritiky v doméně nepřeje. Se zavedením tohoto rozšíření se obvykle pojí obava o vznik nových problémů. Těm se podařilo předejít nebo se v naší praxi vůbec nepotvrdily.

Nedošlo například vůbec k nárůstu soudních sporů, problémy s typosquattingem byly vyřešeny pravidlem „no script mixing“, které zakazuje míchání různých znakových sad. Počet IDN ve světě roste, dnes je jich 9 milionů a tvoří 2,5 % všech domén.

Václav Steiner: Stěhování (nejen DNS) do privátního sálu

CZ.NIC používá tři datová centra: DC Tower a CE Colo v Praze a poté jedna mimopražská lokalita. Připravuje vlastní privátní sál, který mu umožní lepší rozvoj do budoucna, navýšení kapacity a chlazení a zvýšení fyzické bezpečnosti. Nikdo jiný kromě nás do sálu nepřijde, což nám umožňuje dělat věci efektivněji.

Běžný stav v datacentru znamená oddělení od ostatních zákazníků pomocí klece, zdvojená podlaha, sedm racků a orientační příkon 20 kW pro všechny servery. Celkem jde o 111 serverů pro různé služby, laboratoře, testovací prostředí a další.

O stěhování se začalo diskutovat v létě 2018, během listopadu byly k dispozici první podklady. V dubnu 2019 byla podepsaná smlouva a začaly stavební práce. Ty řeší datacentrum podle našich požadavků. Nerozumíme všemu, nemáme zkušenosti třeba s napájením, chlazením a podobně. V půlce července došlo k předání sálu do užívání.

První fáze stěhování probíhá v listopadu 2019, druhá fáze proběhne v lednu 2020. Byla by škoda to udělat tak, jak to původně bylo a neudělat nic nově. Děláme s tím různé aktualizace: sítě, rozložení serverů a podobně. Aby bylo možné zprovoznit nový rack, je potřeba také připravit infrastrukturu - například switche.

Pro chlazení se nepoužívá zdvojená podlaha, takže se používají dvě klimatizační jednotky CoolTop3. Ty jsou položeny na racků a foukají seshora dolů. Větráky jsou předimenzované, takže nemusí běžet všechny najednou a běží vždy jen jedna strana. V případě výpadku pak nedojde k dramatickému nárůstu teploty. Kvůli ochraně před statickou elektřinou jsou v sále dva zvlhčovače, které udržují vlhkost na 20 %. Napájení je řešeno tradičně dvěma nezávislými větvemi.

Při stěhování se začalo síťovou infrastrukturou, která je rozdělena na optickou a metalickou část. Optiku máme níže, protože předpokládáme její další rozvoj a nechceme lézt zbytečně vysoko. Fyzicky je oddělena také síť pro management, která je vedena přes samostatné starší switche. Doplněny byly i nové páteřní switche Juniper QFX 5200, které mají 100Gbit porty. Všechny servery jsou připojeny dvěma uplinky v ether-channelu. Cílem všech upgradů je navýšit všechna rozhraní na 10 Gbit vedený po optice.

Do konce listopadu bude přestěhována většina serverů, přibližně 85. V lednu pak bude dostěhován zbytek - asi 26 serverů. Tam je toho už méně a bude to asi rychlejší. Samozřejmě pak nás čeká odkabelování, úklid a předání původního sálu.

Samotné stěhování probíhá velmi rychle, u některých služeb je možné servery odstavit na delší dobu, ale část z nich není redundantní. Jeden server se nám daří průměrně přestěhovat za 10 minut. To ale předpokládá, že je připravená kabeláž a ví, do jakého místa ho chce dát. Současně probíhal také upgrade firmware hardwarových komponent v serverech.

Překvapivě bylo snadné se dohodnout na přesunu serverů jiných organizací, které jsou u CZ.NIC hostované. Daleko složitější bylo se domluvit na propojích v datacentru, aby bylo všechno připravené.

Projekt Ludus: Nástroj pro pokročilou ochranu vašeho routeru

S představením projektu Ludus přišli studenti z FEL ČVUT, kteří spolupracují se sdružením CZ.NIC a Technologickou agenturou ČR. K obraně routerů využívají teorii her, která jim dovoluje nacházet optimální obranné strategie. Důležité je říct, že sledujeme jen provoz přicházející zvenčí, nikdy nás nezajímají toky uvnitř vaší sítě. Ke sledování provozu se používají honeypoty, které už teď běží v routerech Turris a Omnia. Cílem je ale celou věc dostat na další úroveň a sledovat úspěšnost vytvořených strategií a hlídat úspěšnost celého řešení.

S nasazení honeypotů přichází několik problémů: kam je nasadit, jak je analyzovat a co si dál počít se získanými informacemi. Chceme vzít existující data a připravit pro uživatele hotové výstupy. Uživatelé se také někdy bojí honeypoty nasazovat, protože se obávají, že tím přitáhnou více pozornosti. Námi naměřená data ukazují, že k mírnému nárůstu provozu dojde, ale ne k nijak výraznému.

Na začátku je celá situace namodelována jako hra, ve které se snažíme najít strategii, při které útočník získá co nejméně. Potřebujeme také šetřit zdroje routerů, které jsou sice poměrně výkonné, ale nemůžeme jim bránit v jejich běžné práci. Cílem je odklonit provoz domnělého útočníka, který pak neví, který cíl je pravý a co je honeypot.

Zajímavé to začne být, když máme více zařízení, která mohou na hledání strategie spolupracovat. Našim cílem je připravit předem ideální strategie a pak je poslat do všech routerů najednou. Zároveň vzniká spousta zpětné vazby, kterou je možné zase sbírat a strategii vylepšovat.

K tomuto účelu jsou sbírána metadata o jednotlivých spojení (IP adresa zdroje, port, počty paketů…) a také varování z detekčního systému Surikata. Data anonymizujeme a k identifikaci konkrétního routeru používáme haš, který se ale mění a uživatel si jej může také sám vyměnit. Uživatel pak nasbíraná data vidí u sebe na routeru a pak také ve veřejně dostupném rozhraní Kibana, kde jsou data agregována ze všech routerů.

Jednou z důležitých metrik je čas strávený v honeypotu. Našim cílem je, aby útočník co nejvíce času trávil v honeypotu a ne v legitimních službách. Díky datům o útocích je možné sdružovat jednotlivé zdroje provozu do pravidel, která pak slouží k přesměrování útočníka do honeypotu.

Nástroj Ludus je připraven pro uživatele routerů Turris a Omnia, stačí si nainstalovat balíček ludus. Nástroj je plně automatický, najde sám produkční porty a nastaví správné honeypoty. Pokud se rozhodneme vytvořit novou strategii, vaše instalace ji sama objeví a nainstaluje.

Michal Hrušecký: Novinky ze světa routerů Turris

Michal Hrušecký z CZ.NIC představil novinky v projektu Turris, které se udály za poslední rok. Nejvíce nás zaměstnal projekt Mox. Ten byl zahájen kampaní na Indiegogo, která byla sice dobře naplánovaná, ale nakonec bylo všechno jinak. Začali jsme se čtyřmi moduly a věděli jsme, že máme spoustu možností, jak projekt rozvíjet. Rychle se ale ukázalo, že lidé chtějí další moduly. Protože se na ně všichni ptali, tak jsme je také dodatečně zveřejnili.

Nakonec bylo k dispozici sedm desek, dvě procesorové, různé krabičky a vylepšení. Skončili jsme s miliardou možností, které jsme museli vyřešit. Trvalo nám to déle, ale nakonec se to podařilo. Mox je modulární router, který je přizpůsobitelný a může si ho postavit běžný uživatel. Můžete si udělat něco menšího než Omnia, ale zároveň něco mnohem většího. Součástí projektu je i bezpečnostní program, aktualizace a podpora.

Základní procesorový modul má dvoujádrový procesor ARM s 512 MB nebo 1024 MB RAM, Ethernet, USB a je možné jej rozšířit dalšími moduly. Zvolili jsme prověřený standardní konektor PCI, takže kdokoliv může vyrábět vlastní rozšiřující desky. K dispozici jsou moduly pro PoE napájení, Wi-Fi, mPCIe, čtyřportový ehternetový switch, optický port nebo další USB porty. Závislosti mezi některými moduly nejsou úplně triviální, proto jsme vytvořili Mox Configurator, který vám umožňuje přehledně zjistit, co je možné s čím kombinovat. Konfigurátor najdete na mox-configurator.turris.cz.

Mox je možné koupit také nově na Amazonu, kde nejsou k dispozici všechny kombinace, ale čtyři už připravené varianty. Už v kampani se objevila informace o tom, že modulární koncept se velmi špatně vysvětluje uživatelům. S vývojáři už začaly komunikovat různé firmy, které problematice rozumí více. Pochopily, že Mox nemusí být jen router, ale dá se z něj složit mnoho různých zařízení. Jde například o firmy vyrábějící IoT zařízení, poskytovatele připojení a další.

Omnia se osvědčila jako platforma, na které další firmy staví další řešení. Je to výkonná platforma, která je navíc otevřená a je možné ji využít mnoha různými způsoby. Mozilla například připravila software pro IoT, ČTÚ používá Omnie pro měření kvality LTE, švédská firma dává routery do autobusů, vlaků a taxíků. Poskytují připojení k internetu cestujícím, ale připojují do něj senzory, systém pro nákup lístků a informační systém pro cestující.

V letošním roce vyšel Turris OS 4.0, který je postaven nad OpenWRT 18.06. Máme tam vlastní patche, protože se buď ještě nedostaly do upstreamu nebo se s vývojáři neshodneme. Důležité je, že Turris OS je teď výrazně blíže vývoji OpenWRT. Hodně s nimi teď spolupracujeme. Můžete si také vybrat různé testovací větve a pomoci nám s testováním. Mezi novinkami je integrace NextCloudu a nové webové ovládací rozhraní ReForis. Je jednodušší na správu pro nás a uživatelsky přívětivější pro nás.

Pro uživatele se také rozdělila dokumentace, protože u té původní nebylo jasné, co je oficiální návod a co je práce komunity. Nově je tedy na wiki.turris.cz komunitní dokumentace, na docs.turris.cz jsou věci podporované vývojáři. Starou wiki postupně čistíme a předáme ji komunitě, své návody budeme přidávat už jen do docs.

Martin Prudek: Turris:Sentinel - sběr dat a dynamický firewall znovu a lépe

Systém sběru dat je tu od začátku projektu Turris, původně se jmenoval uCollect. Bylo to klient-server řešení, které nebylo škálovatelné a bylo napsané přesně na základě tehdejších požadavků. Bylo to velmi robustní řešení s mnoha vlastnostmi, které se nakonec nikdy nevyužily. Kvůli tomu nebylo možné do systému přidávat mnoho dalších klientů. Už nám ale umožňoval vytvářet různé výstupy, které používáme dodnes, zejména greylist pro dynamický firewall.

Nový systém Sentinel už byl postaven na letitých zkušenostech. Už jsme přesně věděli, co chceme a co vůbec nepotřebujeme. Hlavním cílem byla škálovatelnost a maximální jednoduchost. Nevíme, kolik milionů routerů Mox se vyrobí a my na to chceme být připraveni.

Pro každý zdroj vznikla pipeline, která se stará o jednu část dat. Umožňuje nám to kdykoliv za provozu replikovat kteroukoliv část infrastruktury a rozšiřovat ji. Pro propojení jednotlivých části byla vybrána technologie ZMQ, což je jakési „TCP na steroidech“. Prakticky zdarma nám dává škálovatelnost a load balancing.

Zatím jako jediný výstup vzniká DynFW, tedy greylisting škodlivých adres získaný z honeypotů. Výstupy jsou veřejně dostupné na view.sentinel.turris.cz, kde jsou vidět útoky podle států a jsou tu vidět i nejčastěji používaná hesla. Zatím tam toho moc není, chceme postupně přidávat další pohledy.

Libor Peltan: Novinky v projektech Knot DNS a Knot Resolver

Laboratoře CZ.NIC vyvíjejí autoritativní server Knot DNS a také rekurzivní server Knot Resolver. První představovanou novinkou v Knot DNS je Offline KSK, která umožňuje mít KSK mimo aktivní server. DNSKEY se totiž příliš často nemění, takže stačí jen jednou za čas udělat ceremoniál, kdy se klíče vymění offline. V zóně .cz už se něco podobného používá delší dobu, ale byly k tomu používány skripty, které nebyly univerzální.

Další novinkou je zrychlení updatů do zóny. Knot DNS patří mezi nejrychlejší servery na světě, ovšem jen z hlediska odpovídání klientů. Vyžaduje to, aby zóna byla předem připravená. Když pak přijde malá aktualizace, musí se celá zóna znovu vygenerovat. Například v německé zóně to trvalo dvě až tři minuty, teď je možné to stihnout v průběhu několika sekund.

Mezi další novinky patří DS push, který je součástí automatizace DNSSEC, což opět zjednodušuje práci provozovatelům autoritativních serverů. Chceme, aby co nejvíce operátorů nasadilo DNSSEC, ale oni se o tom nechtějí starat. Pokud má operátor ve správě podřazenou i nadřazenou zónu, chce nějak automatizovat přenos DS záznamu do nadřazené zóny. Nově je možné to udělat automatizovaně pomocí zónového přenosu.

V Knot Resolveru je nově implementovaný watchdog zapojený do systemd, který je schopen restartovat zaseknutý server. Nemělo by se to stávat, ale už se to jednou stalo. Takže jsme implementovali možnost restartu. Přidán byl také modul pro DNS-over-HTTPS (DoH) a zvýšila se efektivita keše pomocí black lies. Pracuje se také na zvýšení výkonu díky zrychlení síťových operací a zrychlení odpovídání z keše. Jsme tak schopni odbavit více dotazů, do budoucna chceme také snížit latenci.

Dříve se v Knot Resolveru zaplnila keš, bylo nutné ji celou smazat a začít od nuly. To znamenalo prudké zvýšení latencí, protože keš byla prázdná. Resolver teď obsahuje garbage collector, který běží paralelně s hlavním procesem, vyřazuje staré záznamy a uvolňuje keš průběžně.

Petr Špaček: Co (ne)přináší šifrování DNS

V poslední době roste z mnoha stran tlak na šifrování DNS provozu, nejvíce se toto téma skloňuje v souvislosti s prohlížečem Firefox. Zpravidla se tu ale směšují čtyři různé věci, což celou diskusi zatemňuje. Tyto čtyři věci jsou: DNS-over-HTTPS (DoH), Trusted Recursive Resolver (TRR), DNS v Cloudu (DoC) a DNS v aplikaci (add). Nejjednodušší je vysvětlit DoH: to se jen DNS zabalí do HTTP, to se zabalí do TLS a nakonec to pošleme přes TCP. Jiná změna v tom není, nijak fundamentálně to nemění vlastnosti původního protokolu.

Mnohem zásadnější změnou je TRR, kdy Mozilla za vás vybere nejvhodnějšího poskytovatele DNS resolveru. DNS už není součástí vaší sítě, ale je to resolver někde v cloudu na internetu. Výsledkem pak je DNS uvnitř aplikace, které se nespoléhá na systémovou knihovnu, ale vše se vyřeší v prohlížeči a posílá se HTTPS tunelem někam do internetu.

Firefox přišel ještě s jednou specialitou, kterou zatím nenajdeme nikde jinde: kanárkovou doménou. Pokud ji zablokujeme na lokálním resolveru, Firefox by to měl pochopit jako instrukci k vypnutí DoH. Někdy to funguje, někdy to nefunguje. Doporučuji přečíst článek od Mozilly. Najdete ho na support.mozilla.org.

Co všechny tyto změny znamenají z hlediska architektury DNS? V obvyklé situaci prohlížeč komunikuje se stub resolverem, což je knihovna v operačním systému. Ta posílá dotazy na DNS resolver získaný z DHCP - to bývá obvykle nějaký domácí modem s malou keší. Pokud se odpověď nenajde v keši, posílá se dotaz na větší resolver u poskytovatele a pokud není odpověď ani tam, ptá se poskytovatel přímo autoritativních serverů. Autoritativní servery v tomto případě vidí jen IP adresu resolveru poskytovatele, protože to je on, kdo za uživatele pokládá dotazy do internetu. Neví nic o tom, odkud dotaz přišel na resolver.

Když se mluví o DNS v cloudu, tak se vlastně změní umístění resolveru. Odřízneme ho od místní sítě a přesuneme někam do cloudu na blíže nespecifikované místo. Zbytek situace je pak stejný, až na to, že autoritativní servery vidí IP adresu cloudového resolveru.

Firefox navíc obchází zmíněnou systémovou knihovnu a komunikuje přímo s resolverem v cloudu. Nevypadá to jako velká změna, ale opak je pravdou. Za prvé chybí sdílená keš, takže každá aplikace se musí ptát znovu sama za sebe. Za druhé chybí sdílená konfigurace, takže každá aplikace může používat jiný resolver s jinou politikou. Třetím problémem je, že všechny dotazy jsou oddělené a otevírají se pro ně samostatná spojení do cloudu. To v důsledku komplikuje ladění a nasazení čehokoliv, co používá DNS. Neexistuje jednoduchý způsob, jak zjistit, kam která aplikace dotazy posílá a proč třeba jedna služba nefunguje a ostatní ano.

Když se řekne cloud, tak se tím obvykle myslí velká internetová služba, kterých není moc. Těch velkých veřejně dostupných DNS resolverů je tak málo, že se dají spočítat na prstech dvou rukou. Jak velká je to redukce provozu v porovnání s tradičním stavem? Na autoritativní servery domény .cz přijde denně nejméně 1000 dotazů průměrně ze 100 000 IP adres. Samozřejmě může mít jeden resolver více IP adres a běžně se to dělá. Přesto je vidět, že konsolidace na pět velkých cloudových resolverů by znamenala dramatickou změnu. Zvýší to atraktivitu pro útočníky, protože návratnost útoku bude najednou úplně jiná.

Často se jako argument pro DNS resolver v cloudu uvádí lepší parametry výhodné pro uživatele. Záleží ovšem na tom, jaká kritéria si stanovíte. Nejdůležitější pro výkon DNS resolveru je poměr dotazů odbavených z keše (hit rate). Dalšími důležitými parametry jsou latence mezi klientem a resolverem a také algoritmus výběru autoritativního serveru. Úplně na posledním místě, z hlediska latence, je pak komunikační protokol. Pokud se dobře vyřeší navazování spojení a jeho údržba, pak zvolený protokol nehraje příliš velkou roli.

Z hlediska nákladů je ale situace velmi odlišná. Na prvním místě sice stále zůstává úspěšnost kešování, zásadní se ale naopak stává komunikační protokol. Je tu totiž velká asymetrie mezi situací na klientovi a na resolveru. Tam se schází velké množství spojení a je to vlastně jediná věc, kterou ten resolver dělá. Rostou tak náklady na udržování spojení, paměť a šifrování. Pokud bude nevhodně zvolený komunikační protokol, bude to celé drahé na provoz.

Co je tedy rychlejší? Neexistuje na to jednoduchá a jednoznačná odpověď. Pokud máme například malý resolver v kanceláři, bude mít proti němu cloudový poskytovatel výhodu ve velké naplněné keši. Záleží ovšem na latenci mezi námi a resolverem. Pokud bude velká, dobrá keš už nás nezachrání. Pokud ale používáme místní resolver našeho velkého poskytovatele, budou výsledky vynikající, protože všichni uživatelé využijí informace v keši, které se tam dostaly díky dotazům ostatních. V takové situaci je keš velmi dobrá, latence jsou nízké a nemá smysl jít do cloudu.

Nejsložitějším tématem v této oblasti je soukromí. Tady se dostáváme na pomezí technických věcí a politiky. Tím se obvykle všechno zkomplikuje. DoH přidává k DNS šifrování v podobě TLS. HTTP tam nehraje žádnou roli, to žádné zabezpečení nepřidává. Je ale potřeba se na otázku soukromí podívat ze širšího pohledu. Načtení jedné webové stránky dnes může vyvolat stovky požadavků poslaných na desítky IP adres. Na načtení hlavní stránky iHned.cz se spotřebuje 317 HTTP požadavků na 61 unikátních IP adres.

Pro každý jednotlivý objekt se musí přeložit jméno serveru pomocí DNS, naváže se spojení TCP, poté se naváže TLS a pomocí HTTP se stáhne obsah. Tento obsah typicky odkazuje na další objekty, což vyvolává další požadavky.

V tradiční architektuře putuje jméno webu do stub resolveru, poté do místního resolveru, případně k poskytovateli nebo na autoritativní servery. V 95 % případů je odpověď v některé keši, takže nemusíme vůbec na internet. Poté klient otevře TCP spojení, stáhne stránku a získá třeba cookie. Toto se opakuje pro všechny stahované objekty. Poskytovatel připojení z DNS provozu vidí, na jaké weby daný uživatel přistupuje. Zároveň to ví web server a spousta dalších služeb, které se to dozví uvnitř HTTP. Třeba Google Analytics. Z hlediska síťového provozu není obsah HTTPS vidět, protože je schován v TLS. Jméno webového serveru se stejně dozvíme, protože se posílá v TLS. Existuje návrh řešení, které se jmenuje ESNI. Pokud by byl standardizován, což není, a implementován, což není, pak by nám tento kanál zmizel. Stále by tu ale zůstaly informace z DNS.

Kdybychom přešli se šifrovaným DNS do cloudu, pak náš poskytovatel do DNS nevidí a informaci nedostane. Informace nezmizela, jen se přesunula z rukou poskytovatele připojení do rukou poskytovatele cloudu. Na místní síti pak zůstává viditelná jen informace o IP adrese, na kterou se klient připojuje. A uvidí hodně IP adres, protože se připojujeme k mnoha službám. Připomínám, že sledovací služby po HTTP stále uvidí stejné informace, to se nezměnilo.

Otázkou je, co je možné zjistit z IP adresy. Vědci z univerzity z Illionis se na tento problém podívali a zjistili, že u 95 % stránek se klient připojuje na sadu unikátních IP adres. Touhle metodou je možné deanonymizovat drtivou většinu webů, aniž bychom se dívali do obsahu. Jde navíc o velmi jednoduchou statistiku, není potřeba žádné strojové učení ani jiná magie. Tím by se to dalo zřejmě ještě zpřesnit.

Řešením by mohla být VPN, přes kterou bychom poslali všechen provoz. Tím bychom to ale příliš nevylepšili. Poskytovatel sítě sice nemůže dělat analýzu provozu, ale prakticky se poskytovatel VPN dostává do stejné pozice, jakou měl předtím poskytovatel připojení. VPN nesníží množství informací o uživateli, jen je přesune od jednoho poskytovatele k jinému. Můžete si vybrat, komu věříte víc.

Šifrování DNS samo o sobě soukromí nezlepšuje. Všechny informace dokáže útočník zjistit analýzou provozu. Přesun DNS do cloudu soukromí nezlepší, protože zdvojnásobíme počet stran, které vědí, které stránky uživatel navštěvuje. DNS je jen velmi malou součástí problému, sledování po HTTP je dnes úplně všude. Měli bychom možná síly napnout jiným směrem.

Maciej Andziński: Pasivní analýza dostupnosti DNS serverů

Všechny autoritativní servery pro doménu .cz používají anycast a jsou ve 13 lokalitách v 10 zemích: Česko, Rakousko, Německo, Itálie, Švédsko, Británie, Japonsko, Kalifornie, Brazílie a Chile. Při umisťování serverů je potřeba se správně rozhodnout, jaké lokality jsou nejvýhodnější. Věříme, že na to dokážeme odpovědět, pokud víme, odkud k nám dotazy přicházejí a jak dlouho jim trvá cesta. Na první část je snadné odpovědět, stačí k tomu znát IP adresy zdrojů. Pro DNS server je ale těžké zjistit, jak dlouho trvala dotazu cesta po síti.

Řešením by bylo použít aktivní měření, například pomocí pingu nebo s využitím sítě měřicích sond RIPE Atlas. My jsme ale zvolili jiný přístup a zachytáváme veškerý provoz na naše servery. Rozhodli jsme se získat informace o zpoždění z dat, která už máme. Za první dva říjnové týdny bylo zachyceno 17 miliard dotazů, drtivá většina z nich (99,74 %) přišla pomocí UDP. Přestože z relativního pohledu bylo TCP zastoupeno velmi málo, stále šlo o 38 spojení každou sekundu.

Právě TCP handshake může být dobrým vodítkem, protože si při něm obě strany vyměňují větší množství paketů. Z časů mezi jednotlivými pakety je pak možné odhadovat průměrný RTT. Ke každé IP adrese je pak k dispozici informace o AS a zemi, takže je možné posuzovat dostupnost podle různých částí světa.

Z dat plyne, že nejlepších časů dosahují uživatelé z Evropy a Jižní Ameriky. Naopak nejhůř je na tom střední Afrika a odlehlé oblasti jako Papua-Nová Guinea. Tam časy přesahují 300 ms. Musíme brát v potaz také počty dotazů z daných zemí. Nejvíce dotazů přichází pochopitelně z Česka, které také dosahuje nejlepších časů. Velmi dobře je na tom také zbytek Evropy, ze kterého přichází také poměrně hodně dotazů. Oblasti jako Polynésie a Mikronésie mají sice nejhorší časy, ale přichází z nich naprosté minimum dotazů.

Stejné měření proběhlo už v květnu a mezi tím byl nainstalován nový uzel v Itálii a překonfigurováno BGP. Podařilo se nám tím snížit RTT v některých odlehlých oblastech jako východní Asie nebo jižní Amerika. Ukazuje se tedy, že záleží na geografické poloze a také na nastavení BGP a stavu peeringu v dané oblasti.

18. 11. 2019; Studenta web&mag

Sonda do světa hackerů a nejnovější trendy kyberbezpečnosti

STUDENTA CYBER PARTY 2019

To, že vám někdo ukradl peněženku nebo rovnou vybílil celý dům, zjistíte docela snadno. Odhalit zločiny ve virtuálním prostoru už ale tak snadné není. Přitom tu sdílíme osobní informace a ohroženi nejsou jen jedinci, nýbrž celý stát. Odborníci, kteří nás můžou před nebezpečím ochránit, jsou ale nedostatkovým zbožím. Proto jsme se rozhodli uspořádat konferenci, která si dala za cíl to změnit.

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik svých údajů sdílíte jen od probuzení po cestu do práce? Tiskový mluvčí Bezpečnostní informační služby České republiky (BIS) Ladislav Šticha ano a neváhal se o to podělit s účastníky konference ve své úvodní řeči. Svěřil se, že využívá 147 hesel, což je sice dobrý stav, i tak ale dává útočníkům mnoho možností k jeho napadení. Jediná stoprocentní obrana je totiž na internetu vůbec neexistovat. Což je v současném světě trochu komplikované. "V globálním měřítku se jedná o ještě větší hrozbu než v případě jednotlivce. Jeden z nejhorších faktorů je právě to, že jsou útoky pro laickou veřejnost neviditelné a neuchopitelné, na rozdíl třeba od tanků, které by překročily hranice státu," popsal.

LETARGICKÁ SPOLEČNOST A NEVIDITELNÉ NEBEZPEČÍ

Přitom napadení České republiky na úrovni jedniček a nul jiným státem by mohlo fatálně zasáhnout do infrastruktury. Šticha uvedl příklad na přístupu k našim penězům přes bankomaty nebo v řízení dopravy. "Kvůli kyberútoku by mohlo dojít například k vypnutí všech semaforů nebo bychom si nemohli vybrat peníze z bankomatu.

Co se bude dít dál? Nastane totální chaos," řekl.

Problém ale vidí i v současné politické situaci. "Lidé přestávají politikům věřit a jsou letargičtí. To je ideální doba pro to, rozbít společnost zevnitř. Takový lid se totiž bude těžko bránit a zahraniční aktéři toho využívají jako nástroje, jak společnost dál rozněcovat. Státní služby jako BIS stojí na pomyslné hranici, na stráži, na barikádě a každý den zemi proti takovým útokům chrání. Pokud se budete chtít na tu barikádu postavit společně s námi, určitě budete vítáni," zakončil svou přednášku tiskový mluvčí naší zpravodajské služby.

Za BIS ale promluvil i jeden z "bojovníků první linie". Svou totožnost musel skrýt pod pseudonymem Lukáš T. a účastníkům konference představil různé sofistikované způsoby kyberšpionáže. Jedním z nich jsou například kyberšpionážní kampaně sponzorované samotnými státy. Nezapomněl připomenout, že největší hrozby pro ČR představují Čínská lidová republika a Ruská federace.

KDYŽ SE STŘED HROUTÍ ZEVNITŘ

Jak se chránit proti zneužití našich hesel? A je to opravdu tak jednoduché, dostat se fyzicky do našeho telefonu nebo počítače? Pokud si nedáváme pozor, tak ano. A právě na toto téma promluvil ředitel Accenture Cyber Fusion centra Michal Merta. "Nejde jen o ohrožení jedinců, ale i firem. Pro ně je největším problémem paradoxně to, že nakoupí drahé technologie, drahý software i hardware, ale lidi, kteří by je uměli obsluhovat, už bohužel nemají," vysvětluje. "Šedesát procent útoků je navíc interních, tedy páchaných samotným zaměstnancem.

A na to je třeba taky myslet." Petr Janda, Product Owner pro oblast Cyber Identity v Komerční bance, popsal rizika, která podstupuje každý, kdo nemá peníze nacpané doma v matraci.

Představil motivace kyberzločinců i zbraně, kterými se nabourávají do systému bank. Jednou z nich je například sociální inženýrství. To funguje na principu přesvědčení oběti o tom, aby udělala, co po ní útočník chce. Může jít o kliknutí na odkaz v e-mailu, stažení zavirovaného souboru, zprávy posílané na sociálních sítích zdánlivě prostřednictvím profilu některého z přátel nebo útoky, při nichž se hacker vydává za finančního ředitele firmy, ve které oběť pracuje, a požaduje zaplatit poplatek na podvodný účet.

JAK ZVÍTĚZIT NAD DEZINFORMACEMI?

Konference o kyberbezpečnosti se nemohla nedotknout tématu dezinformací. Ty si dávají za cíl šířit záměrně nepravdivé informace a manipulovat tak s názory občanů na jiný stát, státní složky nebo média. "Náš systém přečte zhruba milion článků denně. Informace z nich dává do souvislostí v mnoha dalších vrstvách a sémanticky analyzuje rozpoznané entity," popsal Július Rusnák, CTO za Semantic Visions, proces odhalování dezinformací na nepřehledném poli internetu. "V naší společnosti se soustředíme na produkt, kterému se říká detekce rizik. Jeho prostřednictvím dokážeme detekovat rizika spojená s miliony různých entit zájmu v reálném čase, a to ať už jde o lidi, společnosti nebo produkty. Děláme to ne proto, že nás to živí. Ale proto, že věříme, že je potřeba na dezinformace poukázat a umět se jim ubránit," vysvětlil.

Konferenci ukončila řeč Ondřeje Lukáše, výzkumného pracovníka ČVUT, který dodal mladým talentům kuráž k tomu, aby se nebáli při studiu získávat praxi. Už při studiích začal pracovat ve výzkumném týmu Centra umělé inteligence na katedře počítačů FEL ČVUT, konkrétně v kyberbezpečnostní laboratoři Stratosphere. (Rozhovor s ním jste si mohli přečíst v minulé Studentě nebo ho najdete na našem webu studenta. cz, pozn. red.)

Když už někomu realita plná hackerů a zákeřných kliček v kybernetickém prostoru připadala příliš naléhavá, mohl uniknout až do vesmíru. Jak? Prostřednictvím virtuální únikové hry od společnosti Torch VR. Na konferenci nechyběly ani hlavolamy, které prověřily schopnost analytického myšlení návštěvníků. Nezbývá tak než doufat, že výsledkem bude naše bezpečí a více odborníků v oboru. Tak uvidíme.

SOCIÁLNÍ INŽENÝRSTVÍ FUNGUJE NA PRINCIPU PŘESVĚDČENÍ OBĚTI. TA DOBROVOLNĚ UDĚLÁ, CO ÚTOČNÍK CHCE

15. 11. 2019; ASB

Vysoce účinné solární články z ČVUT

Vědci z Centra pokročilé fotovoltaiky na Katedře elektrotechnologie Fakulty elektrotechnické ČVUT vyvíjí vysoce účinné solární články na bázi hybridních organickoanorganických perovskitů. Nyní se jim podařilo dosáhnout účinnosti 19,1 %. O tom, zda se organicko-anorganické perovskity stanou technologií zítřka pro získávání levné elektřiny ze slunečního záření rozhodne výsledek snah o vyřešení nestability tohoto materiálu. Už nyní si však tento materiál získal pozornost prestižních časopisů především proto, že jeho výroba je snadná a během deseti let výzkumu překonal účinností všechny polykrystalické materiály. Tradiční technologie krystalického křemíku, který je náročný na výrobu, zatím sice pokořena nebyla, přitom ale už víme, že budoucnost by mohla patřit právě kombinaci staré i nové technologie dohromady.

15. 11. 2019; denikn.cz

Kdo nese odpovědnost, když něco provede robot

Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva AV ČR patří mezi nemnoho právníků, kteří myslí na budoucnost nejméně o dva kroky dopředu. Snaží se předvídat budoucí právní problémy vyvstávající z autonomních technologií a navrhovat, jak je řešit, dokud je čas. Nezbývá ho příliš. Umělá inteligence již zasahuje do našich každodenních životů a často se tak děje v právním vakuu.

Před několika týdny jste pořádala mezinárodní konferenci SOLAIR, zaměřenou na otázky práva a etiky umělé inteligence (AI). Oč přesně jde?

Věnovali jsme se tam vznikající evropské regulaci umělé inteligence. Evropská komise (EK) letos vydala doporučení pro takzvanou důvěryhodnou umělou inteligenci a také sadu politických a investičních doporučení k témuž tématu. Na konferenci vystoupila například Irina Orssich jako zástupkyně Evropské komise, přesněji jejího Generálního ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie. Apelovala na to, že by se k připravované regulaci měly vyjádřit všechny členské země EU a seznámit ostatní se svými prioritami v této oblasti.

Co ta doporučení EK říkají?

Hovoří se tam o třech pilířích, na nichž by měla stát důvěryhodná umělá inteligence. Jde o soulad s právem, respekt k etickým hodnotám a technologickou robustnost. Dále je tam sedm klíčových podmínek důvěryhodnosti AI: lidský dohled, technická spolehlivost, transparentnost, ochrana soukromí, vyvoditelnost odpovědnosti, ohled na sociální a životní prostředí a konečně také diverzita, nediskriminace a spravedlnost. Součástí doporučení je dotazník pro firmy a vědecká pracoviště, zaškrtávací seznam, kde si můžete ověřit, zda váš produkt splňuje etické a právní požadavky.

Z vyjmenovaných požadavků je klíčový lidský dohled. Člověk musí být součástí rozhodovacího procesu. Říká se tomu human in the loop. Je to nutné mimo jiné kvůli stanovení odpovědnosti. Robot ani počítačový program nemohou mít právní odpovědnost, robot je věc. Odpovědný je vždy člověk, případně právnická osoba.

Zní to trochu jako Asimovovy zákony robotiky.

Trochu. Ale nynější požadavky jsou přesnější a praktičtější.

Ano. Asimov na "human in the loop" rozhodně netrval. Nesnižuje se tím ekonomická hodnota AI a robotů? Chceme přece, aby stroje dělaly práci za nás.

Některé činnosti můžete automatizovat úplně. Třeba obchodování na burze, rutinní výrobní činnosti…

To je už realita dneška.

Ano. Uživatelé takových systémů je akceptují, jak jsou, vědí, že se nemohou na osobě, která jim algoritmus poskytla, domáhat náhrady škody za případnou chybu. Když AI rozpoznává šroubky a třídí je, žádné nebezpečí nehrozí. Ale třeba v medicíně je situace úplně jiná. Počítač může navrhnout diagnózu, ale rozhoduje lékař.

Přejeti samořídicím autem

Jak je to se samořídicími auty? Plný užitek z nich se dostaví jen tehdy, budou-li zcela autonomní.

To je hodně sporná věc. Dnes to funguje tak, že systém předává v kritických situacích řízení zpátky člověku. Brzy může nastat situace, že budeme výslovně chtít, aby to nedělal, protože stroj dokáže reagovat mnohem rychleji než člověk a třeba tím zachrání život.

Alžběta Krausová, Mgr. LL.M., je vědeckou pracovnicí Ústavu státu a práva AV ČR, kde působí jako vedoucí Centra pro výzkum inovací a kyberpráva (CICeRo). Dokončuje doktorát na právnické fakultě Masarykovy univerzity. Její specializací je právo informačních technologií, umělá inteligence, autonomní systémy, robotika, ochrana osobních údajů, biometrika, neuroprávo a ochrana duševního vlastnictví. Působí v poradních orgánech Evropské komise.

Jenže tím vyvstává otázka, co s odpovědností. K tomu je zapotřebí větší společenská shoda. Ta zatím neexistuje, nejspíš se bude postupně vyvíjet spolu se zdokonalováním technologií.

Na tom se už jistě pracuje, ne?

Pracuje. V českém právu platí, že za škodu způsobenou autonomním vozidlem nese odpovědnost provozovatel. Je to odpovědnost objektivní, nejde o to, zda jste škodu chtěli, nebo nechtěli způsobit, prostě se stala. Můžete pak jít po výrobci a říci mu: byl to vadný výrobek, protože nebyl tak bezpečný, jak bych od něj očekával. Výrobce se ovšem může bránit, že to sice může být pravda, ale jde o novou technologii, takže s ohledem na stav poznání nebylo možné takovou kritickou situaci předvídat. Tím se vyviní a odpovědnost je zpět na vás - jako rub prospěchu, který máte z toho, že novou technologii používáte.

Když tedy moje autonomní auto někoho přejede, tak mě zavřou?

Nejspíš tam bude občanskoprávní odpovědnost, ne trestněprávní. Na tu by mohlo dojít až v případě, že třeba zanedbáte péči o auto. A to úmyslně. Že nepojedete do servisu, nenainstalujete si nejnovější verzi softwaru. Bude se to tedy posuzovat případ od případu. Teoreticky by také mohla vzniknout trestněprávní odpovědnost výrobce - že naschvál, aby ušetřil, zanedbal nějaké bezpečnostní prvky.

A pokud nic z toho nenastane…

Pak máte jen občanskoprávní odpovědnost.

Chudáci chodci.

Účelem práva je mít i preventivní funkci. Aby odrazovalo od takového chování.

Hodnotíte tedy české právo jako dobře připravené pro autonomní auta?

Ne, to platí jen v otázce odpovědnosti za škodu. Co se týče veřejného práva, chybí nám třeba specifická pravidla v zákoně o provozu na pozemních komunikacích, která by umožňovala provoz částečně autonomních vozidel, případně jejich testování.

Přečtěte si takéRoboti už jdou. A také běhají, skáčou, plavou a létají

Občan robot

Před časem se mluvilo i o tom, že by vedle fyzické a právnické osoby vznikla v evropském právu ještě elektronická osoba. Jak je to daleko?

V únoru 2017 vydal Evropský parlament doporučení občanskoprávních pravidel pro robotiku. Uvádí se tam přehled hlavních právních problémů, které se dají očekávat při práci s autonomními systémy. A navrhují se dva základní přístupy, jak je řešit. První spočívá v tom, že odpovědnost nese ten, kdo má největší možnost zabránit škodě. Druhý pak v tom, že někoho výslovně určíme a ten bude odpovědný vždy. Dává se k úvaze, že s dalším vývojem technologie stojí za zvážení zavést status elektronické osoby jako paralely k fyzické a právnické osobě. Bližší specifikace tam však obsažena není. Zmiňuje se mimo jiné i povinná registrace robotů, povinné pojištění a podobně.

Už v srpnu téhož roku vyšlo ostře negativní stanovisko evropského hospodářského a sociálního výboru. Podle něj bychom se takovou změnou přiblížili k postavení stroje na úroveň člověka, což je zneužitelné. S tím souhlasím. Kdyby nesl odpovědnost stroj, právo přestane mít preventivní, odrazující funkci.

Ale nemusí to platit navždy. Co když bude robot vypadat jako člověk? Můžete s ním - s ní? - uzavřít manželství? Může vlastnit majetek? Mít vlastní peníze a používat je? Jsou to zajímavé, ale předčasné obavy plynoucí z nepochopení, jak dnes umělá inteligence funguje. Jsou to úzce zaměřené, specializované systémy, obecnou AI zatím nemáme.

Prozatím, ale kdo ví, co bude za dvacet let? Právo, jak známo, se rozvíjí podstatně pomaleji než technologie, takže možná by dávalo smysl přemýšlet nad tím už teď…

Četla jsem spoustu článků na toto téma, jsou to příjemné teoretické úvahy. Ale ptají se také, co budou pak znamenat základní lidská práva? Měli bychom je dát robotům? Jak se budeme vůči nim vymezovat? Co lidská důstojnost? Podívejte se na robotku Sofii, která už má občanství Saúdské Arábie.

To je ale marketingový tah…

Ano, je, ale může to mít právní důsledky. Pokud vím, občanka Sofia cestuje bez pasu, složená v krabici, ale když byla minulý rok v Ázerbájdžánu, vydali jí elektronické vízum. Další marketingový tah, ale znamená, že by pas asi měla mít. A teď si vezměte, že existují různé mezinárodní smlouvy o uznávání právních vztahů z cizích států - a tady máme plnoprávnou občanku Saúdské Arábie. Co s tím?

Zatím asi nic, ne?

Ano, prozatím. Sofia ale není sama. Existuje například "sedmiletý chlapeček" jménem Šibuja Mirai. Je to chatbot, kterého v Tokiu zapsali do seznamu obyvatel - měsíc poté, co Sofia dostala saúdské občanství. Šibuja je známá rušná čtvrť v centru Tokia, mirai znamená japonsky budoucnost. Tedy "budoucnost Šibuji". Úkolem tohoto chatbota je povídat si s místními obyvateli a shromažďovat názory, jak se má čtvrť rozvíjet. Když v Japonsku úřady někomu udělí trvalý pobyt, podle zákona mu tím garantují základní práva a svobody. Dotaženo do důsledků, Šibuja Mirai, softwarový produkt, má teď právo na život.

To má dobré. Sofia ostatně taky; nemá náhodou větší práva než většina saúdských žen?

Každopádně přišla na pódium bez mužského doprovodu a neměla na hlavě ani šátek, což je tam pro ženu protizákonné. A světová média to kritizovala.

Právní konstrukce elektronické osoby je tedy v Evropské unii mimo hru?

Ano, přinejmenším dokud by nás technický pokrok nepřinutil změnit názor. Pokud by stroj nabyl vědomí, zřejmě by bylo nespravedlivé, abychom ho nepostavili na roveň člověku.

Nevidíme dovnitř

Nedávno jste v jiném rozhovoru říkala, že v Dubaji na letišti zaměstnali humanoidního robota, který tam pracuje jako policista. To mu vážně dali práci? Zaměstnali ho?

Říkají mu Robocop. Do roku 2030 by chtěla dubajská policie nahradit třicet procent svého stavu těmito roboty. Rozhodně nejde o zaměstnání. Používají ho jako nástroj, právně je to něco jako policejní auto.

Přečtěte si takéUmělá inteligence vznikla v polovině dvacátého století, když se ještě věřilo na ústřední mozek lidstva

Ale pracovní právo s roboty souvisí, byť trochu jinak. Lidé budou čím dál tím víc spolupracovat s roboty, povaha pracovišť a náplň práce se změní. A také mi vrtá hlavou tohle: představte si, že by vás dva pomocí AI okopírovali. Ne celé, jen vaše profesní dovednosti. Udělali by softwarovou kopii, která by psala jako vy, vaším stylem. Anebo si představte robota, který nějakou dobu pozoruje kuchaře, odkouká od něj jeho dovednosti a triky a pak ho začne napodobovat.

Když s tím ten kuchař bude souhlasit…

Ano, ale v budoucnu se to bude muset nějak regulovat. Dnes máme nějaká pravidla pro sledování zaměstnanců na pracovišti, ale neplyne z nich, zda a v jaké míře může zaměstnavatel své zaměstnance takto vytěžit. Právě o tom teď píšu článek.

Co byste řekla na umělou inteligenci v úloze soudce? O tom se také uvažuje.

Dovedu si představit automatizaci soudního procesu v oblastech, kterým říkáme soft law. To jsou soudní spory s předvídatelným výsledkem. Například platební rozkaz: vy dodáte důkaz, že jste dílo provedli, vystavili fakturu a nedostali zaplaceno, vyšší soudní úředník rovnou vydá návrh na platební rozkaz, a pokud druhá strana nepodá odpor, jede to automaticky. To je tak jednoduchá situace, že se dá algoritmizovat. Musí existovat možnost přezkumu člověkem, ale jinak s tím nemám problém.

Exekuce jak na běžícím pásu.

Musíme vycházet z toho, jaké jsou skutečné společenské problémy. Když vidíme, že u exekucí to má negativní dopady do lidských životů právě tím dehumanizovaným přístupem, tak budeme vědět, že to není ten případ, kde by se měl nasadit systém umělé inteligence. Ale při vymáhání faktur v obchodním styku mi to přijde logické. Nebo pokuty za parkování. Určitě existují lidé, kteří by umělé inteligenci věřili víc, že bude nepodjatá, že to není soudce, který se ráno pohádal s manželkou a vybije si to u soudu. Ale naopak budou takoví, kteří kybernetického soudce odmítnou. Nebudou se cítit jako lidé, budou mít pocit snížené lidské důstojnosti, protože o nich nerozhoduje člověk, který je může pochopit, ale stroj. Takže by nejspíš měla existovat možnost volby.

Dnes často nevíme, jak umělá inteligence došla k rozhodnutí. Procesy uvnitř neuronové sítě mohou být neprůhledné. Člověka se mohu zeptat, proč se rozhodl, jak se rozhodl, mohu požadovat zdůvodnění, v případě stroje to nejde. Je to právní problém?

Ano, tím se dnes právníci hodně zabývají - transparentností rozhodování a problémem důkazního břemene. Říká se tomu black box, černá skříňka, o které nevíme, co se děje uvnitř. Existují různé přístupy k tomuto problému. Někteří zastávají nutnost vysvětlitelnosti rozhodnutí, požadují tedy takzvanou explainable AI. Toho se dá docílit různými způsoby. V principu lze například vytvořit systém umělé inteligence běžící nad původním systémem, který bude vysvětlovat, co se v tom původním děje - stejně jako my pomocí metakognitivních schopností vysvětlujeme, co se odehrává v naší mysli.

Jenže to taky není důkaz ničeho.

Přesně tak. Když nedůvěřujeme jednomu systému, proč bychom důvěřovali jinému, který na něj dohlíží, že? Kromě toho jsou dnešní systémy AI úzce zaměřené a dělají chyby. Byla jsem nedávno na konferenci v New Yorku s názvem. "Pushback Against Harmful AI" - obrana proti škodlivé umělé inteligenci. Velký odpor budí rozpoznávání obličejů. Majitelé budov je zneužívají proti nájemníkům, znepříjemňují jim život. Když vás kamera několikrát po sobě odmítne pustit domů, budete náchylnější k vystěhování, o což často jde.

Etickým problémem je také ochrana životního prostředí. Dokonalejší digitální technologie znamenají větší spotřebu elektřiny, a to jde proti snahám o zmírnění změny klimatu. Jak ty protichůdné trendy skloubit dohromady, když oba znamenají naši budoucnost?

Také jsem o tom už psala. Používat AI k optimalizaci dopravy, k úspoře fosilních paliv, je samozřejmě správné, ale málo se bere v úvahu, kolik energie se přitom spotřebuje a kolik elektronického odpadu vytvoří. Najít rovnováhu je velice těžké. Myslím, že dnes převládá pocit: co je ekonomicky výhodné, není prospěšné životnímu prostředí. Že tyto hodnoty jdou proti sobě. Nemusí to ale tak být, jen musíme přemýšlet jinak než dosud.

Co si myslíte o zdanění robotické práce?

Je to těžké téma, ale mou odpovědí je, že jsem proti přímému zdanění práce robotů. Firmy, které je používají, tak jako tak odvedou daň z vyššího zisku, který jim automatizace přinese.

Ale jestli kvůli robotům spousta lidí přijde o práci, bude to zátěž pro sociální systém. Třeba Bill Gates navrhoval právě toto spojení.

My tady máme dlouhodobě nedostatek pracovníků, ne přebytek. Trh by lidi uvolněné automatizací absorboval. Ale každá země si to asi bude muset řešit po svém.

Dobře, mluvila jste o tom kopírování dovedností. Až nás nakopírují a vyhodí, přijdeme se vás zeptat, kde nastoupit…

Právě proto je zapotřebí nějaký druh právní ochrany proti tomu nakopírování.

Regulaci se nevyhneme

Ale tím zas házíme klacek pod nohy technickému pokroku, ne?

Ochranu člověka a technologický pokrok je potřeba udržovat v rovnováze. Aby byly technologie pro člověka, ne obráceně.

Kolik technických novinek se kdy podařilo právně zablokovat, zakázat? Snad jen DDT.

Já doufám, že se to povede například u autonomních zbraní. Aby se používaly jen pro obranu, ne pro agresi.

Na čem teď pracujete?

Jsem členkou expertní skupiny Evropské komise pro odpovědnost a nové technologie. Snažíme se tam formulovat principy budoucích zákonů týkajících se této oblasti v podobě doporučení. Na Ústavu státu a práva vedu projekt Cicero, což je zkratka - Center for Innovations and Cyberlaw Research, tedy Centrum pro výzkum inovací a kyberpráva. Pořádáme tam pravidelné semináře pro odbornou veřejnost. A pracuji na třech knihách…

A konkrétněji? Co jsou teď hlavní problémy v průsečíku práva a umělé inteligence?

Rýsují se tři velké oblasti, které je zapotřebí řešit. První z nich je odpovědnost za umělou inteligenci, druhou je ochrana soukromí v souvislosti s umělou inteligencí. Systémy AI disponují obrovským množstvím informací o lidech, mohou rozhodovat o vašich právech, ovlivňují vaše chování, manipulují vámi. A třetí velkou otázkou je ochrana duševního vlastnictví děl vytvořených umělou inteligencí. To má opět řadu aspektů, patří sem žurnalistika provozovaná pomocí AI, kde se automaticky přepisují data do článků. Tím opět vzniká otázka odpovědnosti za takto vytvořený text a také svobody projevu.

Dál se dá zmínit problematika fake news a takzvaných deep fakes (pozměněných videozáznamů, které pak mohou obsahovat neexistující události, pozn. red.), protože umělá inteligence se může podílet na jejich vytváření. A právo člověka na informace v souvislosti s AI: aby člověk věděl, jestli komunikuje s robotem, nebo s člověkem. Otázky ochrany spotřebitele, cenové diskriminace… Umělá inteligence zasahuje do mnoha oblastí práva. Tím také vychází najevo, které otázky nemáme dosud vyřešené, kde máme mezery, které nemusí s umělou inteligencí vůbec souviset.

Kolik je v Evropě lidí jako vy - právníků specializovaných na otázky umělé inteligence?

Naše expertní skupina má šestnáct členek a členů, ale pokud vím, zájem byl mnohem větší. Počet odborníků na tuto oblast stále roste.

Myslíte, že Česká republika se věnuje umělé inteligenci dostatečně?

Máme úžasné výzkumníky na světové úrovni, třeba skupinu profesora Pěchoučka z ČVUT, máme mnoho firem, které umělou inteligenci úspěšně používají. Aktivní v této oblasti je i vláda a ministerstva, Česko se angažuje v mezinárodních jednáních a využívá tam domácí průmyslový potenciál.

15. 11. 2019; Hospodářské noviny

Jsme inovátory v oblasti bezpečnosti informací

S P E C I Á L N Í K O M E R Č N Í P R O J E K T S P O L E Č N O S T I AT S -T E L C O M P R A H A A . S .

O SPOLEČNOSTI, POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB V OBLASTI BEZPEČNOSTI, NAPŘÍKLAD TAKÉ PRO ORGÁNY ČESKÉHO STÁTU, HOVOŘÍ GENERÁLNÍ ŘEDITEL TECHNOLOGICKÉ FIRMY ATS-TELCOM PRAHA A. S., ING. MICHAL VANČUŘÍK.

- Můžete nám v krátkosti představit vaši společnost?

Společnost ATS-TELCOM PRAHA a.s. vznikla před čtvrtstoletím jako systémový integrátor v oblasti telekomunikací a budování rozsáhlých datových a hlasových sítí, v současné době je ale i lídrem v oblasti budování informační bezpečnosti ve veřejném i privátním sektoru od návrhu až po realizaci. I z tohoto důvodu jsme držitelem bezpečnostního certifikátu NBÚ pro ČR, EU a NATO na stupeň utajení "TAJNÉ". Disponujeme vlastním certifikovaným týmem bezpečnostních analytiků, architektů a manažerů kybernetické a informační bezpečnosti k poskytování služeb v oblasti konzultací a implementací legislativních požadavků do procesů organizace včetně dodávky služeb bezpečnostních rolí v souladu s mezinárodními standardy, metodikami a doporučeními.

- Jak vypadá vaše portfolio služeb ve zmíněné oblasti bezpečnosti?

V našem portfoliu máme nabídku technologií a služeb odpovídající současným legislativním požadavkům a mezinárodním bezpečnostním standardům, které si našly svou klientelu převážně mezi silovými resorty a dále i v privátním sektoru, v odvětví energetiky a bezpečnosti informací obecně. Naše portfolio se váže na bezpečnost komunikací a zabezpečení komunikačního a datového řetězce se zaměřením na poskytování služeb certifikovaných kryptoprostředků, budování bezpečných mobilních komunikací a komunikačních bran. Budujeme systémy provozního a bezpečnostního monitoringu s využitím služeb "machine learning", vytěžování provozních a bezpečnostních logů, datového modelování, monitoringu privilegovaných účtů, dodávek bezpečných systémů hlasových a datových sítí s rozsáhlými vazbami na ochranu investic, licenčního práva, bezpečné správy dat a zajištění nepřetržité kvalifikované servisní podpory v souladu s naplňováním požadavků NÚKIB. Nedílnou součástí našich služeb je poskytování bezpečnostního testování kritických systémů a infrastruktury v rámci systémů NATO, ale i kritické obranné nebo obecně kritické infrastruktury státu, a to s využitím vlastních nástrojů pro generování síťového provozu schopného simulovat škodlivý provoz s vysokou intenzitou podle sofistikovaných reálných scénářů.

- To znamená, že se zaměřujete jen na silové resorty a velké korporátní organizace?

Ne, tak to není. Silové resorty a státní správa jsou naším hlavním zákazníkem v oblasti dodávek řešení a služeb splňujících požadavky národní legislativy, mezinárodních a aliančních standardů pro zpracování citlivých nebo utajovaných informací, případně budování sítí kritické infrastruktury státu. My poskytujeme naše řešení i pro klienty privátního sektoru provozující firemní sítě zpracovávající data nebo řídící procesy, které je nutné adekvátně zabezpečovat a chránit proti útokům jak zvenku, tak zevnitř. V takovémto případě nedává smysl hovořit o velikosti sítě, ale podstatným parametrem je požadavek na míru zabezpečení a s tím související implementace procesů. Typickým případem může být například naplnění požadavků GDPR, které mají dopad na každý subjekt zpracovávající a ukládající předmětná data.

- Čemu věnujete primární pozornost?

Největší pozornost věnujeme budování schopností a naplnění operačních požadavků vícevrstvých bezpečnostních architektur klientů v oblasti dosahování včasné reakce na kybernetické bezpečnostní události a incidenty. Budujeme integrovaná bezpečnostní a operační klientská centra. Věnujeme maximální pozornost ochraně již vynaložených investic v oblasti provozního a bezpečnostního monitoringu včetně systémů SCADA. Pro takováto pracoviště dodáváme nejenom softwarové a hardwarové technologie nové generace, které dokážou včas reagovat na potenciální bezpečnostní hrozby, ale i služby našich bezpečnostních týmů, které dokážou implementovat celý procesní model zvládání moderních technologií od návrhu po implementaci a nastavování výkonnostních parametrů a metrik nad jednotlivými službami.

- U takovýchto systémů je nutná i odborná připravenost zákaznických týmů. Věnujete se i jejich odborné přípravě?

Školení je součástí našich služeb, které poskytujeme formou výuky nebo odbornými a specifickými konzultacemi. Jestliže dodáváme moderní a sofistikované technologie, tak musíme i adekvátně vyškolit zákazníka pro jednotlivé role, které implementovaný systém a procesy vyžadují. Za tímto účelem máme vybudovaná školicí centra v Praze a Brně, kde máme učebny vybavené pro různé typy školení a testování. Dále organizujeme i odborné semináře pro klienty, kde jsou seznamováni s aktuální problematikou v oblasti telekomunikací a informační bezpečnosti a jejím vývojem v blízké budoucnosti, aby byli průběžně informováni o nových trendech. Rovněž poskytujeme i cílené odborné konzultace k tématům, která klienti požadují.

- V čem vidíte budoucnost vašich služeb?

V současné době věnujeme zvýšenou pozornost zavádění nástrojů kybernetické bezpečnosti, odpovídajícím budoucím hrozbám a anomáliím v kybernetickém prostoru. Jedná se o nástroje zvládající systémovou integraci a orchestraci nástrojů, které si klienti pořizovali pro zvládání počátečních operačních schopností a kybernetických bezpečnostních událostí. Budoucnost vidíme v zavádění služeb a systémů s pokročilou integrací nástrojů pro strojové učení se a okamžitou reakcí na vektory kybernetických útoků. V oblasti prevence budujeme schopnosti analyzovat potenciální zranitelnosti uživatelů na základě jejich postavení, hierarchie nebo chování v kyberprostoru a dále soustřeďujeme svoji pozornost na využívání systémů automatické analýzy zdrojových kódů, uživatelských aplikací, systémů pro ochranu osobních uživatelských identit a ochranu koncových uživatelských zařízení implementovaných

v kritické infrastruktuře státu.

ING. MICHAL VANČUŘÍK DO SPOLEČNOSTI ATS-TELCOM PRAHA A. S. NASTOUPIL V BŘEZNU ROKU 1995, POSTUPNĚ PŮSOBIL V RŮZNÝCH MANAŽERSKÝCH POZICÍCH. V ČERVENCI 2015 SE STAL GENERÁLNÍM ŘEDITELEM SPOLEČNOSTI. JE ABSOLVENTEM ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO, FAKULTY ELEKTROTECHNICKÉ, OBORU TELEKOMUNIKAČNÍ TECHNIKA.

15. 11. 2019; technikaatrh.cz

Elektrotechnická asociace a IBM přináší první blockchain platformu pro průmyslové využití v ČR

Elektrotechnická asociace České republiky (ElA), IBM Česká republika a Fakulta elektrotechnická ČVUT společně navrhly a vybudovaly platformu (Elachain) pro vytváření a provozování distribuovaných aplikací (dApp) založenou na perspektivní technologii blockchain. Platforma je otevřená nejen všem členům Elektrotechnické asociace, ale i dalším registrovaným subjektům, které mohou využívat jejich služeb, podílet se na jejím provozu nebo v jejím rámci vytvářet další aplikace.

Platforma nemá centrálního provozovatele nebo správce, který by měl přístup k datům, ale je provozována komunitou připojených účastníků.

Technologie blockchain zajišťuje v rámci distribuované sítě možnost nezpochybnitelného a důvěryhodného sdílení informací o provedených transakcích, a to jak mezi účastníky zapojenými do provozu sítě, tak i jejich zákazníky.

„Platforma je založená na otevřené blockchain technologii Hyperledger Fabric, kterou podporuje široká komunita vývojářů v rámci Linux Foundation a umožňuje realizovat celé spektrum aplikací. Zároveň může nabídnout dostatečné množství aktivních validačních uzlů pro zajištění bezpečnosti a důvěryhodnosti v rámci distribuovaného zpracování transakcí," říká Petr Havlík obchodní ředitel IBM Česká republika.

První aplikace, kterou platforma poskytuje, je určená pro ověření originality dokumentů, kterými mohou být smluvní ujednání, certifikáty, předávací protokoly, provozní logy nebo fotodokumentace zachycující stav v určitém čase.

Příkladem praktického použití může být dokumentace zachycující stav při předání zařízení do provozu nebo prokazování získané kvalifikace, oprávnění nebo dosaženého vzdělání pomocí digitálního certifikátu.

Aplikace zajistí autorizovanou registraci vložených dat, jejich ochranu a následně možnost opakovaného veřejného ověřování jejich původu, originality a integrity, a to kdekoliv a kýmkoliv i bez nutnosti explicitního vystavení obsahu těchto dat.

Mimo fyzických objektů (např. vlastnictví auta, kola) si můžete také zaregistrovat nehmotné vlastnictví jako je autorský obsah (design výrobku, koncept řešení, grafika, fotografie, text), a to aniž byste ho musel zveřejnit či před tím komukoliv ukázat - a přesto získáte nezpochybnitelný důkaz o jeho existenci, prokazující vaše autorství v době jeho registrace.

Aplikace rovněž umožní realizaci některých právních jednání (uzavření dohody např. formou smlouvy, akceptací dodávky atd.) na dálku, aniž by se obě strany musely setkat.

Počítá se ale i s dalšími aplikacemi jako je ochrana originality výrobků nebo jejich součástí, sledování původu a vlastnictví výrobků, audity výrobního procesu, detailní sledování stavu a pohybu zboží v logistickém řetězci.

Jan Prokš, ředitel Elektrotechnické asociace ČR, říká: „Jsme rádi, že se nám podařilo přinést široké veřejnosti první funkční aplikaci, založenou na technologii blockchain. V současné době se do projektu zapojili nejen členové asociace, ale například i Elektrotechnický zkušební ústav, Český institut pro akreditaci a samozřejmě také IBM. V blízké budoucnosti plánujeme rozvoj sítě do zahraničí (Hongkong, Singapur, Maroko a další)."

13. 11. 2019; iuhli.cz

Energetická olympiáda jde do finále

Do finále Energetické olympiády, které se uskuteční v pátek 15. listopadu na Fakultě elektrotechnické ČVUT, postoupilo 30 středoškolských týmů z více než čtyř stovek. Současně na fakultě proběhne také Den otevřených dveří určený zájemcům o studium.

Nejlepším týmem základního kola byli studenti z Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína v Hradci Králové, nejrychlejší postupující tým pak tvořili posluchači ze Střední průmyslové školy elektrotechniky a informatiky v Ostravě. Kompletní výsledková listina je k dispozici zde.

Ve finálovém kole v budově FEL v pražských Dejvicích si soutěžící nejprve vyslechnou přednášky a prezentace z různých oblastí týkající se energetiky a aktuálních témat a následně týmy budou řešit reálné zadání z aktuální problematiky. V průběhu celé akce budou k dispozici mentoři, kteří zaštítí jednotlivé oblasti energetiky a budou schopni tak studentům pomoci v rámci jejich projektů. V závěru dne budou studenti prezentovat výsledky a komise bude oceňovat nejlepší.

„Jsem ráda, že se nám daří dlouhodobě mladé lidi vzdělávat v oblasti energetiky, která je nyní klíčovým oborem. Soutěž byla letos zaměřena na oblasti, jako je elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, Smart grids, energetický management, energetické úspory, nebo na budoucnost energetiky. Jsou to témata, která nyní ve společnosti velmi rezonují, a je potřeba, aby studenti pochopili jejich význam a rozsah,“ komentovala letošní olympiádu její autorka Adéla Holasová.

Současně probíhající Den otevřených dveří se bude konat nejen v hlavní budově fakulty v Dejvicích, ale i v její druhé budově na Karlově náměstí. Během akce budou probíhat prezentace jednotlivých výzkumných pracovišť. Po dobu trvání programu je možné navštívit také špičkové laboratoře, jako jsou laboratoř leteckých systémů, měřicí techniky, kybernetiky, biomedicínského inženýrství, elektrických obvodů, akustiky, energetiky, elektrických strojů, mikroprocesorových aplikací a mnoho dalších. Návštěvníci si dále vyzkouší software na detekci obličeje, navštíví audiovizuální studio s klíčovací plochou, nebo se seznámí s projektem studentské elektroformule.

12. 11. 2019; nejbusiness.cz

Avast a ČVUT otevírají laboratoř zaměřenou na umělou inteligenci a kyberbezpečnost

V této oblasti jde o první spolupráci svého druhu. Laboratoř Avastu pro umělou inteligenci a kyberbezpečnost (Avast AI and Cybersecurity Laboratory, zkráceně - AAICL), kde bude většina výzkumu probíhat, se totiž nachází v areálu FEL ČVUT na Karlově náměstí.

Avast dá k dispozici svá rozsáhlá data o hrozbách z více než 400 milionů zařízení a ČVUT poskytne znalosti komplexních hrozeb. Společný výzkum má za úkol zjistit jak předcházet a bránit pokusům kyberzločinců, kteří se snaží využít nové technologie a umělou inteligenci k sofistikovaným útokům. Cílem laboratoře je mimo jiné zveřejnit a publikovat v této oblasti průlomové výzkumné výsledky a vylepšit detekční engine malwaru Avastu, včetně jeho algoritmů založených na umělé inteligenci.

Spolupráce s ČVUT je navržena tak, aby spojila největší kyberbezpečnostní databázi světa s těmi nejlepšími mozky v oboru umělé inteligence, abychom se od sebe mohli vzájemně učit,“ říká CEO Avastu Ondřej Vlček. „Ve špatných rukou může umělá inteligence vytvořit složitější malware a šířit tak například masové spearphishingové útoky. Spojení s ČVUT pomůže tyto útoky přelstít, nyní i v budoucnu.“

Laboratoř AAICL na FEL ČVUT v Praze plánuje Avast podpořit v následujících pěti letech jedním milionem dolarů (v přepočtu necelých 23 milionů korun). Investici univerzita využije na uskutečnění výzkumu umělé inteligence a strojového učení, na získávání nových talentů a upevnění své pozice vůdčí akademické instituce v oboru umělé inteligence a kyberbezpečnosti.

AAICL je pokračováním dřívější úspěšné spolupráce Avastu a ČVUT na několika projektech, mezi které patří například výzkum Aposemat, který funguje od února 2018 a zaměřuje se na IoT zařízení; nebo na nedávný objev botnetu Geost, bankovního viru, který napadal občany Ruské federace.

Výzkumník ČVUT Sebastián García, který je zároveň ředitelem AAICL, říká: „Spolupráce s byznysem je pro pokrok v akademickém výzkumu zásadní. Laboratoř zkombinuje globální pohled a zkušenosti Avastu, jeho data o hrozbách a umělé inteligenci s kyberbezpečnostním výzkumem ČVUT. Společně tak vytvoříme program, který se zaměří na ty největší kyberbezpečnostní problémy naší doby, včetně detekce složitého, vyvíjejícího se malwaru, bezpečnosti IoT zařízení a identifikace a analýzy fake news.“

Laboratoř AAICL na plný úvazek zaměstná tři výzkumníky a až 10 doktorandů z FEL ČVUT.

11. 11. 2019; Ceskapozice.cz

Česko by se mělo připravit na pašování zásilek drony do věznic

Vlastní speciální jednotku s drony má policie. Velení armády nedávno oznámilo, že vybuduje pluk s drony. Rizika spojená s využitím létajících novinek představují hrozbu i pro další bezpečnostní sbory. Aktuálně ji, jak zjistily LN, řeší také Vězeňská služba. Ve světě totiž přibývá případů pašování drog a mobilů právě prostřednictvím dronů.

Strážce věznic děsí především možnost, že by se takto za mříže mohly dostat zbraně. Zatím registrují jen zakázané přelety. "Celkem bylo v uplynulém období zaznamenáno sedm přeletů dronu. Použití dronu k doručení drog nebo telefonu do věznice nebylo dosud prokázáno," řekla LN mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová.Stovky milionů korun

Jenže relativně příznivou statistiku kalí minimálně dvě skutečnosti. Není do ní zahrnuto, co vše se odehrálo nad hlavami strážníků, aniž by to zpozorovali - podobně jako celníci zpravidla odhalí jen zlomek pašovaných zásilek. Za druhé českým věznicím chybějí zabezpečovací systémy k ochraně před průlety dronů."Vězeňská služba dosud žádnou technologií nedisponuje. Náklady na její pořízení se pohybují řádově v desítkách milionů korun na jednu věznici," přiznala Kučerová. Vynásobí-li se náklady 45 vězeňskými zařízeními v zemi, šplhá celková cena do stovek milionů korun.Vězeňská služba dosud žádnou technologií nedisponuje. Náklady na její pořízení se pohybují řádově v desítkách milionů korun na jednu věznici. Vynásobí-li se náklady 45 vězeňskými zařízeními v zemi, šplhá celková cena do stovek milionů korun.

V současnosti Vězeňská služba jedná s Českým vysokým učení technickým v Praze. Debatuje o možnosti vybudování bezletových zón nad věznicemi. ČVUT už vyrobilo typ dronu Eagle One, který dokáže zachytávat nepřátelské drony do sítě. "Eagle One je jedinečný díky palubní inteligenci a senzorům, které nese. Systém umožňuje plně autonomně a bezpečně odchytit jiný dron, který se pohybuje v místech, kde je to zakázané," přiblížil LN jeho konstruktér Martin Sasek, šéf skupiny multirobotických systémů z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Výhodou je i skutečnost, že nepřátelský dron po zachycení neohrožuje osoby na zemi, protože síť, v níž uvízne, je k Eagle One přichycena. Eagle One lze podle konstruktérů použít i při ochraně letišť, vládních budov, průmyslových objektů, případně stadionů nebo koncertů. Správa věznic nyní s ČVUT jedná o dodávce řešení pro ochranu věznic. "Kontakty s Vězeňskou službou nyní probíhají ve spolupráci s Vojenským technickým ústavem, se kterým vyvíjíme systém pro tuto konkrétní aplikaci," dodal pro LN Saska z ČVUT.

I podle jeho slov jde o drahou techniku. "Zde se bavíme o jednotkách až desítkách milionů korun. Záleží na počtu požadovaných bezpilotních platforem Eagle One a na současné vybavenosti věznic. Jestli už mají detekční systém a zda lze použít již nainstalovaných bezpečnostních kamer," dodal.V Česku zatím jen správní řízení

Ve světě obliba dronů mezi zločinců stoupá. Před třemi lety se například podařilo natočit předávku kontrabandu z nebe v londýnské věznici Wandsworth. Vězeň si pomocí prkna skrze mříž přitáhl balík zavěšený pod dronem. Podle BBC se mezi lety 2015 a 2016 objem zachycených zásilek, které jsou ve věznicích nepřípustné, zdvojnásobil. V Česku momentálně za přelet dronu nad věznicí hrozí jen správní řízení.Podle BBC se mezi lety 2015 a 2016 objem zachycených zásilek, které jsou ve věznicích nepřípustné, zdvojnásobil. V Česku momentálně za přelet dronu nad věznicí hrozí jen správní řízení.

"Pachatel je, pokud by byl zjištěn, odpovědný za porušení leteckých předpisů, které upravují tuto problematiku, pouze v rámci přestupkového řízení," řekla LN Kučerová z Vězeňské služby. Bezpečnostních rizik a nutnosti zpřísnění provozu bezpilotních letounů si uvědomuje i šéf Řízení letového provozu Jan Klas.

V rozhovoru připustil, že by od jejich provozovatelů měl stát znát více informací. "Jedna z funkcí je takzvaná geo-awarness (povědomí o poloze - pozn. red.), tedy služba, která dá uživateli dronu vědět, pokud se jeho stroj nachází v prostoru, kde by být neměl. Dále také takzvaný geo-fencing (geografické oplocení - pozn. red.), který umožňuje některé oblasti pro bezpilotní letouny softwarově uzamknout, takže uživatelé se do nich se svými letouny ani nemohou dostat," řekl Klas. I to by mohlo být řešením pro věznice nebo letiště, které se musejí vyrovnat se vzrůstajícím počtem bezpilotních strojů.Vzdušný bojovník Eagle One

Maximální rychlost: 80 kilometrů za hodinuDoba letu: 40 minutPohon: osm motorůPlně autonomní řízení letuObsahuje 3D stereoskopickou kameru, mnoho senzorů a vystřelovací síť, do níž zachytává nepřátelské bezpilotní prostředky letící rychlostí až 62 km/h.Jejich dráhu přepočítává 30krát za vteřinu.Operační pole vystřelovací sítě je do vzdálenosti deseti metrů.Díky neuronové síti, kterou má Eagle. One na palubním počítači, a softwaru pro predikci pohybů dokáže ochránit oblast před vniknutím dronů bez nutnosti zásahu člověka.Dron vyvinula skupina expertů z Multirobotických systémů ČVUT v Praze.

Foto:

Drony unesou navíc náklad až 30 kilogramů, celkově se tak může vznést do vzduchu váha až 150 kilogramů.

ARCHIV Primoco UAV

11. 11. 2019; Euro

Auta s mozkem

Mluví, točí volantem a šlapají na plyn. Zatím se to všechno ale jen učí a kdo ví, jak dlouho tato škola samostatnosti bude trvat. Auto je bravurním vynálezem, jež z mechanického stroje vyrostl v supermoderní počítač. Teď ho ještě musíme naučit "myslet".

"Myslíš, že bude pršet? Mám si vzít deštník?" ptám se zpoza volantu do ticha. Na místě spolujezdce prázdno, vzadu jen odhozený batoh. "V lokalitě Ondřejov je 19 stupňů, žádný déšť," odpoví znenadání ženský hlas. Plynule, bez sekání, žádný robotický paskvil. Batoh to nebude, ubezpečím se v duchu, nejeví známky života. To mluví to auto! "Dobrý, díky, mám tě rád…," rozesměje mě mercedes. "To mi zlepšilo den," odvětí algoritmus přívětivě a zase ztichne.

Stojím na lesní cestě pár desítek kilometrů za Prahou, předešlých pár vteřin mi v uších zní jako sci-fi. Jenže on se skutečně píše rok 2019, nejlepší mozky planety stále pracují na vakcíně proti HIV, vrcholní politici si pořád poměřují svaly v ringu na Blízkém východě a lidstvo zatím marně pátrá po tom, zda je ve vesmíru samo. Kočár na čtyřech kolech už sice nějaký pátek netáhnou dva uondaní valaši, ale čím dál častěji ani spalovací motor. Nespočet senzorů, laserů a kamer hlídá, abyste nevyjeli z pruhu a netrefili svodidla.

Když budete líní, auto za vás zaparkuje. A rádo si s vámi popovídá jako Kit s Davidem Hasselhoffem v seriálu Knight Rider.

Býval to kus plechu s nápravami a volantem, dnes je automobil chytřejší než váš mobil. Lidé touží po řízení bez námahy.

Chtějí vůz s automatickou převodovkou, automatickými dálkovými světly, automatickým… vším. Zeptejte se dealerů. Prototypům čistě samořiditelných aut ale zatím moc nefandí, v Česku by se ovládání auta nechtěly vzdát tři čtvrtiny řidičů. Vyplynulo to z nedávného průzkumu pojišťovny Uniqa. Podle něj polovina z 3200 oslovených lidí nicméně věří, že samořiditelné vozy do budoucna uleví dopravě a zachrání životy.

Je proto na automobilkách, aby řidiče přesvědčily, že jejich technologiím mohou plně důvěřovat.

ULEHČEME ŘIDIČŮM ŽIVOT

Bude to ale těžké. Přece jen každý má na paměti loňskou smrtelnou nehodu autonomního volva společnosti Uber nebo několik fatálních kiksů kalifornské Tesly. Ostatně jméno Elona Muska si s chytrými mašinkami a autopilotem spojujeme asi nejčastěji.

Byl to on, kdo před pěti lety provedl autonomní maturitou svůj model S. Teď slibuje, že příští rok by mělo být možné cestu v autě klidně prospat.

Nejde ale jen o Teslu nebo Uber, na samořiditelných autech dělá kdekdo. Od dodavatelů chytrých senzorů, jako je firma Bosch, přes počítačové firmy (jako třeba Intel) až po klasické automobilky, které celé 20. století pilovaly řízení a ovladatelnost, vlastnosti, které do budoucna zřejmě nebudou vůbec potřeba. Ani pro Česko, zemi automobilům zaslíbené, to není vzdálené téma, vždyť třeba BMW si v Karlovarském kraji staví vlastní polygon pro testování aut bez řidičů. Také Škodovka nezastírá, že až bude autonomní řízení funkční a dostupné, ani ona nezůstane stát jen tak opodál.

O tom, že by toho řidič neměl mít na bedrech příliš, jsou přesvědčeni i na ČVUT v Praze. Vyvíjejí tu systém nazvaný drive by wire. "My chceme, aby řidič byl uživatel, nikoli absolutní výkonná jednotka," vysvětluje Tomáš Haniš z tamní elektrotechnické fakulty s tím, že řidič je dnes přetížený a nemůže reagovat na všechny nástrahy rušné dopravy 21. století. Díky připravovanému systému by už řidič jen vysílal impulzy do řídicí jednotky, která by pak ovládala auto de facto za něj. "Je to nutná podmínka pro další evoluci aut," podotýká Haniš.

Inspirací jsou moderní letadla, kde létání s elektronickým prostředníkem už dávno funguje. ČVUT svůj projekt nicméně nepovažuje za žádný předstupeň k autonomnímu řízení, a takové označení je podle Haniše dokonce zavádějící, ve finále jde ale inženýrům a programátorům o to samé - ulehčit práci řidiči a sejmout z jeho ramen díl zodpovědnosti.

ZACHRAŇ DÍTĚ, OBĚTUJ KOČKU

Zatímco i v systému drive by wire zůstává hlavním mozkem na palubě řidič, vývojáři autonomních aut musejí pracovat s tím, že neuronové synapse můžou existovat i ve světě jedniček a nul.

Přestože je na vývoji dokonalého digitálního mozku auta stále hromada práce, technologicky to zřejmě není nemožné. Problém je jinde - v samotném myšlení. Úvahy nad auty bez řidičů zaměstnávají i přední filozofy.

Etické otázky, jak by se mělo takové auto na silnici chovat, inspirovaly vědce z Massachusettského technologického institutu v minulých letech k tomu, aby zjistili, co považují lidé v mezních situacích za rozumné řešení. Jinými slovy, jak by mělo auto reagovat na krizovou situaci, když půjde posádce nebo třeba chodci o život. Když auto dostane smyk, když mu do cesty vběhne znenadání zvíře.

"Měl to být psychologický experiment," řekl před časem Českému rozhlasu výzkumník Edmond Awad, kterému přišlo na 40 milionů odpovědí z celého světa. "Lidi upřednostňují záchranu člověka před zvířetem, větší skupiny lidí před menší a mladších lidí před staršími," dodal s tím, že nejčastěji by lidé zachraňovali dítě v kočárku, zatímco za oběť by v nejvíce případech padla kočka. Výsledky ale citelně variovaly podle části světa, ze které do Spojených států dorazily. Třeba v Japonsku se na nich odrazil celospolečensky zvýšený respekt ke starším ročníkům. Jak něco takového naučíte auto? A je to vůbec správně?

Samotní programátoři zatím jasno úplně nemají, mnozí razí přesvědčení, že každý lidský život má stejnou hodnotu, a samořiditelná auta by si takovou premisu měla vzít za svou.

Pořád je toho ještě hodně co udělat, než se do provozu pustí první takové auto. Jisté je, že s každou další generací jsou stroje pořád chytřejší a co úspěch, to u výrobců malá oslava. Je to jako s malým dítětem: už chodí, už mluví… Stejně jako své potomky, i stroje by měli lidé nejenom přivést na svět, ale také je naučit, jak přemýšlet nad světem a okolím, ve kterém se nacházejí.

Musejí je naučit "myslet" a k tomu bude ještě hodně dlouhá cesta.

9. 11. 2019; Computerworld.cz

Avast s ČVUT otevírají laboratoř zaměřenou na umělou inteligenci a kyberbezpečnost

Avast podpoří výzkum Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zaměřený na umělou inteligenci a strojové učení v kyberbezpečnosti. Jde o první spolupráci mezi byznysem a akademickou sférou v tomto oboru.

Laboratoř Avastu pro umělou inteligenci a kyberbezpečnost (Avast AI and Cybersecurity Laboratory, zkráceně - AAICL), kde bude většina výzkumu probíhat, se nachází v areálu FEL ČVUT na Karlově náměstí.

Avast dá k dispozici svá rozsáhlá data o hrozbách z více než 400 milionů zařízení a ČVUT poskytne znalosti komplexních hrozeb. Společný výzkum má za úkol zjistit, jak předcházet a bránit pokusům kyberzločinců, kteří se snaží využít nové technologie a umělou inteligenci k sofistikovaným útokům.

Cílem laboratoře je mimo jiné zveřejnit a publikovat v této oblasti průlomové výzkumné výsledky a vylepšit detekční engine malwaru Avastu, včetně jeho algoritmů založených na umělé inteligenci.

"Aby umělá inteligence v kontextu kyberbezpečnosti fungovala správně, potřebujete nejen velké množství dat, ale také profesionály v kyberbezpečnosti a vědce, kteří dokáží vypracovat detailní analýzu malwaru, která následně může sloužit jako vstupní data pro umělou inteligenci," říká CEO Avastu Ondřej Vlček. "Ve špatných rukou může umělá inteligence vytvořit složitější malware a šířit tak například masové spearphishingové útoky. Spojení s ČVUT pomůže tyto útoky přelstít, nyní i v budoucnu."

AAICL je pokračováním dřívější úspěšné spolupráce Avastu a ČVUT na několika projektech, mezi které patří například výzkum Aposemat, který funguje od února 2018 a zaměřuje se na IoT zařízení; nebo na nedávný objev botnetu Geost, bankovního viru, který napadal občany Ruské federace.Laboratoř AAICL na plný úvazek zaměstná tři výzkumníky a až 10 doktorandů z FEL ČVUT.

9. 11. 2019; aktualne.cz

Expert: Státní kyberútoky jsou nepostihnutelné, přibude jich. Mířit mohou na každého

Jaká reálná rizika se nás týkají a co může pro bezpečnost udělat každý z nás, vysvětluje člen projektu Stratosphere na ČVUT Ondřej Lukáš. Kybernetické hrozby

O kyberbezpečnosti teď v Česku píšou všechna média, často v souvislosti s tím, že se k ochraně státu česká vláda nestaví tak zodpovědně, jak by měla. Jsme v Evropě extrémem, jak se může z médií často zdát, nebo jsou na tom podobně i okolní země?

Na konci září jsem sledoval seminář v parlamentu, na kterém vystupoval ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka a ten vládu naopak chválil za to, že varování jeho úřadu bere vážně. Nejsme extrémem ani ve světě, ani v Evropě, problém s častějšími útoky je všude. Naopak mi přijde, že se u nás o kyberbezpečnosti mluví často víc než jinde, což ale beru za dobrý signál - informace se dostávají do médií, a lidé se tak o nich mají možnost dozvědět a uvědomit si, že riziko je reálné a že se týká i jich samotných.

Podle Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) stojí za několika útoky z posledních měsíců cizí země, konkrétně Čína a Rusko. Máme tedy počítat s tím, že se takové informace budou v médiích objevovat stále častěji?

Kybernetické útoky nejspíš budou častější, a to hlavně proto, že se velmi špatně dokazují a postihují. U incidentu může být podezření, že jej financuje cizí vláda nebo stát, ale málokdy k tomu existuje reálný důkaz. Dá se zjistit, že útok pocházel ze zařízení v nějakém státě, zbytek se často dovozuje od cíle a motivu útoku. Dá se tedy říct, že nějaký konkrétní útok by byl ze své podstaty výhodný pro určitý stát. Tím, že se jedná o útoky, za které nikdo nenese následky, to je - a troufám si říct, že i bude - velmi atraktivní způsob.

Mohli bychom mít v budoucnu technologie na to, dohledat na internetu konkrétní osobu a tím se bránit?

Bez toho, že bychom opustili koncept anonymity internetu, to bude náročné. Nemyslím si ale, že je to správná cesta, já osobně bych to nejspíš nechtěl. Řešení je v tomhle případě opravdu spíš obrana - ve formě informovanosti obyvatel a vývoje lepších softwarů.

Informovanost obyvatel je důležitý bod. Lidé mají někdy pocit, že se jich kyberbezpečnost netýká, že jim útočníci nemají co ukrást. Na co bychom si měli dávat pozor?

Běžní lidé často žijí s pocitem, že nejsou důležití, to ale není pravda. Cílem se může stát každý, kdo je jakýmkoliv způsobem aktivní na internetu. Typicky jsou to útoky na internetové bankovnictví a phishingové útoky, kdy se útočníci snaží získat přístupové údaje k nejrůznějším službám. Cílem ale můžou být i fotky z dovolené, uložené na disku v počítači nebo na cloudu.

Co můžu udělat pro to, abych se nestala terčem takového útoku

Rozhodně mějte aktualizované všechny aplikace, které na svých zařízeních používáte. Jejich vývojáři a distributoři často vydávají bezpečnostní aktualizace, které reagují na reálně zjištěné hrozby. Když si aktualizace nenainstalujete a někdo se do vaší služby dostane, je to víc váš problém než problém výrobců - ti už nemohli udělat víc.

Dalším pravidlem je nereagovat na podivné phishingové e-maily a přílohy. Ty se většinou tváří, jako by je posílal někdo, koho znáte, když se ale podíváte pozorně, zjistíte, že adresa je lehce pozměněná. Nedávno mi přišel e-mail, který vypadal jako ze školního systému (ČVUT, pozn. red.) a chtěl po mně obnovit heslo. Takový e-mail přesměruje na stránky, které se snaží důvěrně kopírovat ty opravdové (což je podle zdrojového kódu dost jednoduché), ale když do nich zadáte heslo, odešlou ho útočníkům.

Zároveň je důležité používat do různých služeb různá hesla. Pokud je heslo jednoduché, je možné ho prolomit napřímo (na internetu kolují seznamy nejčastěji používaných hesel) nebo ho může uživatel prozradit sám třeba právě skrz phishingový útok. Vzhledem k tomu, že máme služby často svázané s jediným e-mailem, je jednoduché vyzkoušet, kam všude se dá heslo použít.

Nejsou v tom případě kybernetické útoky obecně spíš problémem jednotlivce a selháním lidského faktoru?

Ve většině případů to tak vážně je. Samozřejmě existují i útoky na infrastrukturu nebo na celé programy a chyby v jejich kódech, ale ta největší část je opravdu cílená na slabá lidská místa, která se snaží prolomit spíš lstí než nějakým promakaným programem. V rámci kyberbezpečnosti proto hraje informovanost obyvatel extrémně důležitou roli.

Když pominu informovanost, existuje tedy část sofistikovanějších útoků, proti kterým se můžeme bránit jen vývojem softwarů. K tomu už se ale hodí nějaké znalosti. Jak jsme na tom se vzděláním? Máme dost studentů na to, abychom pokryli reálné potřeby?

Možností, kde studovat, je hodně. Nabídka se rozšiřuje, čímž reaguje právě na ty potřeby reálného světa. Myslím, že studentů dost není, ale to, že do technologických oborů nenastupuje dost lidí, je dlouhodobý trend. I když počet studentů jako takový se podle mě každý rok zvyšuje. Jenom ČVUT nabízí obor Kybernetická bezpečnost na Fakultě elektrotechnické, na Fakultě informačních technologií jsou také fajn předměty. Primárně je to teď asi nejvíc na budoucích zaměstnavatelích, aby mladé lidi motivovali jít studovat obor se zajímavými vyhlídkami.

Sám na ČVUT studujete a zároveň jste součástí mezinárodního výzkumného týmu Stratosphere, kde v oblasti kyberbezpečnosti pracujete na projektu LUDUS. Čemu se věnuje?

Zjednodušeně jde o nástroj, který se spustí v routeru konkrétního uživatele, čímž přispěje k ochraně dalších služeb a zařízení na internetu. LUDUS pracuje s tzv. honeypoty, což jsou pasti, které se otevřou ve volných portech routeru a pro útočníky vytvoří věrnou iluzi služby (databáze, webová stránka…), kterou chtějí atakovat.

Nástroj se dá využít jak v routerech, kde nějaká služba běží, tak v takových, kde žádná spuštěná není, jde tedy zároveň o takovou kolektivní sdílenou bezpečnost - i routery, které samy nejsou v přímém ohrožení, pomáhají těm ostatním. Čím víc podobných pastí bude spuštěných a rozmístěných podle naší strategie, tím se úměrně snižuje pravděpodobnost útoku na opravdovou službu. Útočníci se zkrátka většinou netrefí.

Takže uživatelem může být kdokoliv? Třeba já na svém domácím routeru, přes který si pouštím e-mail, Instagram a Netflix?

Klidně i vy. Nástroj je snadno použitelný, protože kromě stažení aplikace a vlastního routeru s konkrétním operačním systémem nebude ke zlepšení ochrany potřeba nic dalšího. Čím víc lidí se zároveň zapojí, tím víc dat o nejrůznějších útocích získáme. Můžeme tak třeba poznat velký útok na konkrétní služby nebo nějaký globální incident.

8. 11. 2019; odbornecasopisy.cz

Finále celorepublikové soutěže Energetická olympiáda proběhne na FEL ČVUT v Praze

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá v pátek 15. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených dveří. Během akce, tradičně konané jak v sídle fakulty v pražských Dejvicích, tak i v budově na Karlově náměstí, budou představeny nejen možnosti studia, ale i špičkové laboratoře a projekty. V budově fakulty Dejvicích navíc bude probíhat finále druhého ročníku celorepublikové soutěže Energetická olympiáda, do kterého postupuje 30 středoškolských týmů. Do soutěže jich bylo přihlášeno 428.

Soutěž Energetická olympiáda vznikla jako projekt navazující na vzdělávací program pro základní a střední školy Energetická gramotnost. Ing. Adéla Holasová, studentka Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, která je autorkou obou konceptů, k letošnímu finále uvedla: „Jsem ráda, že se nám daří dlouhodobě mladé lidi vzdělávat v oblasti energetiky, která je nyní klíčovým oborem. Soutěž byla letos zaměřena na oblasti, jako je elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, Smart grids, energetický management, energetické úspory, nebo na budoucnost energetiky. Jsou to témata, která nyní ve společnosti velmi rezonují, a je potřeba, aby studenti pochopili jejich význam a rozsah.“

Do soutěže se přihlásilo 428 týmů, nejlepšími řešiteli byli studenti z Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína v Hradci Králové, nejrychlejší postupující tým pak tvořili posluchači ze Střední průmyslové školy elektrotechniky a informatiky v Ostravě. Kompletní výsledková listina je k dispozici zde.

Ve finálovém kole si soutěžící nejprve vyslechnou přednášky a prezentace z různých oblastí týkající se energetiky a aktuálních témat a následně týmy budou řešit reálné zadání z aktuální problematiky. V průběhu celé akce budou k dispozici mentoři, kteří zaštítí jednotlivé oblasti energetiky a budou schopni tak studentům pomoci v rámci jejich projektů. V závěru dne budou studenti prezentovat výsledky a komise bude oceňovat nejlepší.

Další zájemci o studium, kteří Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze v rámci Dne otevřených dveří navštíví, budou mít možnost seznámit se s náplní jednotlivých studijních programů. Během akce budou probíhat prezentace jednotlivých výzkumných pracovišť. Po dobu trvání programu je možné navštívit také špičkové laboratoře, jako jsou laboratoř leteckých systémů, měřicí techniky, kybernetiky, biomedicínského inženýrství, elektrických obvodů, akustiky, energetiky, elektrických strojů, mikroprocesorových aplikací a mnoho dalších. Návštěvníci si dále vyzkouší software na detekci obličeje, navštíví audiovizuální studio s klíčovací plochou, nebo se seznámí s projektem studentské elektroformule.

7. 11. 2019; ekontech.cz

Telekomunikace udělaly ze světa menší a propojenější místo

„Sítě 5. generace se svými parametry dostávají na samu hranu fyzikálních limitů člověka,“ říká Zdeněk Bumbálek, vedoucí nového oddělení Strategie přístupových sítí ve společnosti T-Mobile. Jak 5G sítě změní svět? V rozhovoru se dozvíte nejen to, ale také cesty, jak se můžete na takovém úkolu sami podílet.

Počet mobilních telefonů dnes o desítky procent převyšuje počet lidí

Jak jste se k oboru vysokorychlostních sítí dostal?

Doba, kdy jsem se rozhodoval o střední škole, byla obdobím počátků internetu a mobilních sítí v ČR. Jako většinu mých vrstevníků mě tyto nové technologie zajímaly, a tak jsem se přihlásil na střední školu sdělovací techniky SPŠST v Panské. Na FEL ČVUT jsem pak v oboru telekomunikací pokračoval. Měl jsem možnost pracovat na několika zajímavých projektech v Laboratoři RDC pro výzkum a vývoj mobilních aplikací.

Do společnosti T-Mobile jsem nastoupil v roce 2010 a prošel tady různými pozicemi se zajímavou pracovní náplní. T-Mobile CZ je součástí celosvětové skupiny Deutsche Telekom. Díky tomu se mi podařilo strávit několik měsíců na zajímavých projektech nejprve v Holandsku a později v Rakousku.

Od roku 2015 jsem začal pracovat na tématech spojených se strategií přístupových sítí, nejprve jako stratég společnosti za tuto oblast, později jako hlavní architekt odpovědný za tuto doménu a od letošního roku jako vedoucí nového oddělení Strategie přístupových sítí. V našem týmu máme na starosti strategický rozvoj jak mobilních, tak fixních technologií společností T-Mobile CZ a Slovak Telekom.

Čím je pro vás tento obor zajímavý?

Telekomunikace jsou obor, který v mnoha ohledech ovlivňuje společnost téměř tři sta let, a jsou to právě telekomunikace, které udělaly ze světa menší a propojenější místo. Jsou nesmírně zajímavé, jak z pohledu moderních technologií, tak společenského dopadu. Tomu se vyrovná jen málokteré jiné odvětví.

Před objevem telefonu trvalo předání zprávy z jednoho místa na druhé několik dní až měsíců. Dnes je to otázkou milisekund. Opravdovou dynamiku nabral tento obor až s příchodem internetu a mobilních komunikací. Fixním telefonním linkám trvalo sto let, než dosáhly svého vrcholu, kdy propojovaly více než 1,1 miliardy lidí. Mobilní telekomunikace 2. generace to zvládly za necelou dekádu. Již v roce 2003 propojovaly na 1,4 miliardy lidí po celé planetě. A dnes ve vyspělém světě převyšuje počet mobilních telefonů počet lidí o desítky procent.

5G není jen další „G“

Jak sítě „5. generace“, podle vás, změní svět?

Sítě 5. generace jsou diskutovaným tématem po celém světě. Myslím si, že tak jako již několikrát v historii, předběhla technika svou dobu. Současná společnost ale ještě není připravena všech jejích možností plně využít. Sítě 5. generace se svými parametry dostávají na samotnou mez fyzikálních limitů člověka.

Kritickým místem sítí 5. generace není dnes technika, ale jednotlivé business modely, které by ji dokázaly využít a opodstatnit tak vysoké investice s ní spojené. 5G není jen další „G“. Půjde o pozvolný a dlouhý proces, kdy skutečné 5G sítě budou vznikat ostrovně a rozšiřovat tak možnosti současných sítí LTE.

Zatímco hlavním cílem předešlých generací mobilních sítí bylo zajistit spojení a komunikaci mezi lidmi a umožnit jim konzumovat nejrůznější druhy multimediálního obsahu, sítě 5. generace již mají vyšší ambice. Přinese schopnost obsloužit komunikaci o několik řádů vyššího počtu lidí a věcí, než je tomu dnes.

Velký potenciál vidím zejména v průmyslu a jeho automatizaci a digitalizaci. Představme si výrobní linky, které jsou bez kabelů. Mohou se dynamicky přestavovat dle typu právě probíhající výroby. Statické pásové dopravníky budou nahrazeny autonomními vozíky, které se flexibilně pohybují po tovární hale. Výrobní proces, který je dnes nastaven na řadu dlouhých měsíců bude možné flexibilně měnit v řádu hodin.

Na čem konkrétně v souvislosti s touto strategií v současné době pracujete?

Pracujeme na dvou hlavních tématech. Prvním jsou komplexní strategie, jakým způsobem zajistit domácnostem v ČR vysokorychlostní internet, a to kombinací fixních optických sítí, ale i dalšími možnostmi, mezi kterými je i 5G.

Druhé téma je aktuálně příprava na aukci kmitočtů pro mobilní 5G sítě, která nás čeká na přelomu tohoto roku. Obě témata vyžadují detailní analýzy nejen v technické rovině, ale i v oblasti chování zákazníků a konkurence.

Zpracováváme obrovské množství jak interních, tak externích zdrojů dat. Úzce proto spolupracujeme s oddělením Big Data, které pro nás data analyzuje a využívá k tomu jeden z nejsilnějších počítačů v ČR na platformě Hadoop. V souvislosti s objemnou prací na náročných analýzách hledáme v rámci Trainee programu T-Mobile šikovné studenty pro dlouhodobou spolupráci.

„Je to úžasná zkušenost a příležitost získat praxi“

vzkazuje všem studentům, kteří hledají práci, absolventka trainee programu v T-Mobilu, Lucie Štefanová.

Jak ses o trainee programu v T-Mobilu dozvěděla?

O programu jsem se dozvěděla na veletrhu pracovních příležitostí Šance u nás na VŠE. Program ve společnosti T-Mobile jsem si vybrala proto, že jako jedná nevyžadovala pro přijetí praxi. Navíc šlo o nabídku, která přesně odpovídala oboru. Dodnes studuji Statistiku na Fakultě informatiky a statistiky na VŠE.

Co nejpodstatnějšího ti trainee program dal?

Hlavně zkušenost z práce ve velké firmě. Také jsem se naučila komunikovat a pracovat v různých týmech. Musím říct, že velmi příjemnou zkušeností bylo, že kdykoli jsem potřebovala pomoct, všichni se mi snažili všechno vysvětlit a vyjít vstříc.

Na jakém zajímavém projektu jsi v poslední době pracovala?

Podílela jsem se na projektu „Neomezené léto“, letní kampaně T-Mobile s nabídkou neomezených datových balíčků. S kolegy jsme připravovali analýzy spotřeby dat a využití balíčků. Naším úkolem bylo vyhodnotit získaná data a připravit jejich vizualizaci například pomocí grafů. Výstup pak složil k dalším interním analýzám důležitým pro konečná rozhodnutí.

Co plánuješ do budoucna?

Je mi dobře tam, kde jsem. Už nejsem v trainee programu, ale pracuji stále na stejné pozici na půl úvazku. V budoucnu mě čeká psaní diplomky a tady v T-Mobilu mám jistotu, že najdu skvělé téma.

7. 11. 2019; svetchytre.cz

Umělá inteligence bude vytvářet zprávy z pražské burzy. Na řadě jsou sport a počasí

Zprávy z dění na pražské burze budou vznikat automaticky pomocí umělé inteligence. Nástroj vytvořili vědci Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Českého vysokého učení technického (ČVUT), Západočeské univerzity (ZČU) ve spolupráci s ČTK, která ho v následujících dnech začne testovat. Umělá inteligence by v budoucnu mohla v češtině psát i zprávy o počasí nebo sportu.

„Námi vyvíjené algoritmy jsou nyní schopny vygenerovat bez zásahu novinářů sedm základních zpráv, včetně headlinů a titulků, a to během jedné jediné vteřiny,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu z katedry žurnalistiky FSV UK Václav Moravec. Rozsah zprávy podle odpovídá standardním zpravodajským textům, které ČTK publikuje každý všední den po uzavření pražské burzy.

Nejsložitější bylo pochopení novinářských rutin a jejich odchylek u burzovních zpráv. Odborníci proto museli přesněji formalizovat přístupy a rozhodování novinářů. Provedli statistické analýzy historických dat ČTK, aby se zprávy co nejvíce přiblížily výstupům žurnalistů. Systém by měl mimo jiné výrazně zrychlit publikování rutinních zpravodajských textů. Vygenerované texty se podle technického ředitele ČTK Jana Kodery budou načítat do redakčního systému a projdou standardním agenturním zpracováním jako zprávy vytvářené od začátku redaktory. Odpadne však dohledávání a kopírování dat a celý proces by se měl výrazně zrychlit. Nástroj budou testovat také v redakci České televize.

Zprávy automaticky generované na základě dat ČTK poprvé úspěšně použila ve svém zpravodajském servisu v říjnu 2018 během obecních a senátních voleb. Z dat Českého statistického úřadu program vyvinutý přímo v ČTK vytvářel podle předem připravených šablon zprávy o průběžných i konečných výsledcích voleb. Hlavním přínosem novinky bylo zrychlení zpravodajského servisu při překlápění dat ČSÚ, omezení lidských chyb a ulehčení práce zpravodajům, kteří se tak mohli více zaměřit na ohlasy a další zajímavosti. Roboticky byla připravena zhruba polovina headlinů výsledkového volebního servisu, drtivá většina fleší i zpráv po sečtení sta procent hlasů. Celkem tak prošlo rukama editorů přes 200 automaticky generovaných textů.

6. 11. 2019; kurzy.cz

Avast podpoří 1 mil.USD Laboratoř pro AI a AAICL

Avast podpoří částkou 1 mil. USD vznik Laboratoře Avastu pro umělou inteligenci a kyberbezpečnost (Avast AI and Cybersecurity Laboratory - AAICL). Ta vznikne na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a jejím cílem bude zjišťovat, jak bránit malwaru ve využití strojového učení a umělé inteligence. Avast bude v rámci laboratoře sdílet data z cca 400 mil. zařízení a ČVUT poskytne znalosti na poli komplexních hrozeb. Zprávu považujeme za neutrální.

6. 11. 2019; Lupa.cz

Avast na ČVUT otevírá výzkumnou laboratoř pro AI, dá do ní milion dolarů

Avast na Fakultě elektrotechnické ČVUT otevírá výzkumnou laboratoř zaměřenou na strojové učení a umělou inteligenci. Je umístěna v budově univerzity na Karlově náměstí, nese název Avast AI and Cybersecurity Laboratory (AAICL) a Avast do ní chce v následujících pěti letech vložit jeden milion dolarů.

TIP: Rajarshi Gupta (Avast): AI malwaru bude bojovat proti AI antivirů

Škola chce tyto peníze využít na výzkum v AI/ML, získávání nových talentů a posilovat pozici ve zkoumané oblasti. AAICL na plný úvazek zaměstná tři výzkumníky a až deset doktorandů z FEL ČVUT.

Avast také poskytne data o kybernetických hrozbách z více než 400 milionů zařízení a bude poskytovat vlastní znalosti. Cílem laboratoře má být mimo jiné publikovat výzkumné výsledky z aplikování AI/ML na odhalování kybernetických hrozeb a také vylepšení detekčního enginu Avastu.

Avast už s ČVUT na několika projektech pracoval. Jde například o objevení botnetu Geost, který napadal bankovní klienty v Rusku. Také se dělalo na výzkumu Aposematu zaměřeného na IoT zařízení.

Novým technologickým ředitelem Avastu je navíc Michal Pěchouček, který zároveň působí jako profesor na ČVUT a má propojit akademický sektor se soukromým tak, jako je to běžné na západě.

Avast také v Praze otevřel IoT Lab:

Avast otevřel v Praze IoT Lab. Jak vypadá?

6. 11. 2019; czechcrunch.cz

ČVUT a Avast v Praze otevírají laboratoř umělé inteligence. Český antivirový gigant ji podpoří 23 miliony korun

Umělá inteligence a její možné zneužití v oblasti kyberbezpečnosti je ve světě technologií čím dál více skloňovaným tématem. S jejím neustálým rozvojem totiž útočníci do rukou dostávají nástroj, který je možné použít ke stále sofistikovanějším útokům.

Bojovat proti tomuto trendu se nově společně pokusí České vysoké učení technické a tuzemský technologický obr Avast. Ve vzájemné kooperaci se právě na půdě ČVUT otevírá nová laboratoř umělé inteligence, která se bude snažit moderním bezpečnostním hrozbám zabránit. A každý ze subjektů přispěje svým významným dílem.

Zatímco Fakulta elektrotechnická ČVUT poskytne prostory a znalosti komplexních kybernetických hrozeb, česká technologická společnost, která letos překročila v zisku už 8 miliard korun, zpřístupní svá data o hrozbách z více než 400 milionů zařízení a celý výzkum zároveň v průběhu následujících pěti let podpoří 23 miliony korun.

Peníze ČVUT využije na výzkum umělé inteligence a strojového učení, ale zároveň také na získávání nových talentů a upevnění své pozice akademické instituce v oboru umělé inteligence a kyberbezpečnosti. Cílem laboratoře, jejíž program ponese název AAICL, bude zároveň zveřejnit a publikovat v této oblasti průlomové výzkumné výsledky a vylepšit detekční engine malwaru Avastu.

„Spolupráce s ČVUT je navržena tak, aby spojila největší kyberbezpečnostní databázi světa s těmi nejlepšími mozky v oboru umělé inteligence, abychom se od sebe mohli vzájemně učit. Ve špatných rukou může umělá inteligence vytvořit složitější malware a šířit tak například masové spearphishingové útoky. Spojení s ČVUT pomůže tyto útoky přelstít, nyní i v budoucnu,“ doplňuje Vlček.

Nejedná se mimo jiné o první spolupráci ČVUT a Avastu v tomto směru. Už v minulosti oba subjekty společně pracovaly na několika projektech, včetně nedávného objevení bankovního viru Geost, který napadal občany Ruska. Právě nově otevřená laboratoř, ve které budou na plný uvázek působit tři výzkumníci a deset doktorandů z FEL ČVUT, by měla na předchozí kooperaci navázat.

„Spolupráce s byznysem je pro pokrok v akademickém výzkumu zásadní. Laboratoř zkombinuje globální pohled a zkušenosti Avastu, jeho data o hrozbách a umělé inteligenci s kyberbezpečnostním výzkumem ČVUT. Společně tak vytvoříme program, který se zaměří na ty největší kyberbezpečnostní problémy naší doby, včetně detekce složitého, vyvíjejícího se malwaru, bezpečnosti IoT zařízení a identifikace a analýzy fake news,“ říká výzkumník ČVUT Sebastián García.

6. 11. 2019; Mladá fronta Dnes

Řidiči mohou být zbyteční

Podle odborníka z ČVUT už existují technologie, které mohou nahradit i obsluhu MHD

PRAHA Kdy už nebude nutné zaměstnávat profesionální řidiče a jejich práci definitivně převezme technika? Odpovědi na otázky související s autonomním řízením kolejových i silničních vozidel budou běžní lidé hledat asi až za několik let. Ale již nyní tato problematika naplno zaměstnává řadu odborníků ve vývojových centrech i na univerzitách, třeba jako Tomáše Svobodu, šéfa katedry kybernetiky na ČVUT. Akademické prostředí přitom často spolupracuje i s různými komerčními subjekty.

- Jak to dnes vypadá s technologiemi, díky kterým by se mimo jiné pražské tramvaje mohly obejít bez řidičů?

Musíme se na tu věc dívat ze tří možných pohledů - jednak tu jsou samotné technologické možnosti vyráběných vozidel, jde ale také o to, co umožní infrastruktura. A hodně podstatné je, co budou vůbec lidé ochotní akceptovat.

- Kolejová vozidla bez lidské obsluhy již ve světě fungují...

Ano, navíc celkem dlouho. Ale jde o případy, kdy je kolejiště odděleno od okolního světa. A tak nehrozí například kolize s něčím z okolí. I proto je pro zavádění technologie nejvhodnější metro, které ty podmínky nejlépe splňuje.

- Podílí se ČVUT na nějakém výzkumu, který souvisí se zaváděním dopravních prostředků MHD bez lidské obsluhy do běžného provozu?

V této oblasti žádný hi-tech výzkum na rozdíl od osobních aut nemáme.

- A kdybyste dostal za úkol zavést v Praze autonomní tramvaje, jak byste postupoval?

Viděl bych to nejprve na nějaký kombinovaný provoz, tedy v centru ještě dlouho jen s lidskou obsluhou a autonomní řízení by se mohlo zapnout až třeba někde na periferii, kde by řidiči mohli přestoupit do souprav směřujících do centra. To ale bude možné až několik let poté, co ten systém poběží bezchybně za účasti lidské kontroly, která bude připravená do řízení zasáhnout, a také bude mít zodpovědnost.

- Kde byste se samořiditelnými tramvajemi začal?

Trať na Barrandov je jedna z nejnovějších a projektanti hodně mysleli na to, aby byla oddělená od ostatního světa. Naopak bych určitě nezačínal například na úseku mezi I. P. Pavlova a Karlovým náměstím nebo v centru na Staroměstské.

- Bylo by to podobné jako u zavádění autonomního řízení pro silniční vozidla?

Ano, ta také nejprve jezdila zcela mimo běžný provoz a pak se jim vyhradily například jen nějaké vybrané ulice.

- První ujeté kilometry autonomní tramvaje by asi byly někde okolo vozovny?

Ano, přesně tak. Nejprve je nutné vše otestovat na oploceném pozemku.

- Je podle vás ta problematika tramvají složitější než u silničních vozidel?

Tramvaje budou časem ve výhodě - stačí totiž, aby se naučily zvládat jen krátký úsek, koleje mají v Praze jen několik desítek kilometrů, zatímco auta se mohou vyskytnout na mnoha místech v nekonečnu různých situací.

- Kdy by bylo podle vás reálné zprovoznit autonomní řízení pro tramvaje?

U tramvají za několik málo let a u autobusů prakticky hned, protože se u nich dá použít s malými úpravami řešení, které už bylo vyvinuto pro osobní auta.

- V praxi se ale zdá autonomní řízení i u osobních aut stále jako daleká budoucnost...

Mnoho těch funkčních jednotek, ze kterých se celý systém sestaví, existuje. Ale často v praxi fungují jen jako asistenční podpora skutečných řidičů. Musíme si ale uvědomit, že nejde jen o technický pokrok, ale také o to, co na všechno řeknou lidé. Ti nové technice neodpustí žádnou chybu, zatímco chybu řidiče jsou ochotní tolerovat.

- A kdy to vidíte na větší rozšíření technologie autonomního řízení?

Osobní počítače se více prosadily až v momentě, kdy začaly sloužit také pro zábavu. U autonomního řízení asi začne významnější nástup, až v něm lidé objeví nové možnosti mobility. Co přesně bude rozhodující faktor, ale zatím jasné není.

- Do jaké míry funguje spolupráce mezi různými týmy, které se na vývoji podílejí?

Musíme rozlišovat mezi akademickým a komerčním světem. V akademickém prostředí je standardní sdílení výsledků. V komerční sféře je teď naopak několik klíčových hráčů, kteří soupeří, komu se podaří na trhu získat větší část. V této oblasti je proto spolupráce jen velmi omezená. Tedy pokud vůbec nějaká existuje. V tomto směru je důležitá například jedna izraelská společnost, která dodává kamerové systémy pro nejrůznější automobilky. Tyto systémy například rozpoznávají dopravní značky. Další společnosti, jako například Valeo, zase dodávají řešení pro takzvaný emergency braking. Jde o zvýšení brzdného účinku v případě nebezpečí.

- A co velké automobilky?

Ty většinou spolupracují s různými dodavateli klíčových technologií, jako jsou ty uvedené firmy. A kromě toho u automobilek probíhá jejich vlastní vývoj i testování. Do této oblasti možná trochu překvapivě vstoupily i nové hi-tech firmy, jako je například Uber. Jejich postupy stojí za pozornost mimo jiné díky tomu, že nakoupily ty nejlepší mozky z akademického světa. Jde ale svým způsobem o vývoj podobný tomu, který běží na univerzitách s tím, že je tam trochu větší přesah do reálného světa.

- V médiích se objevily informace, že s autonomními tramvajemi se experimentuje například v Německu či Rusku.

Je to možné, ale vždycky bych byl opatrný, než bych uvěřil, o co se přesně jedná.

- Nevěříte tomu?

Kdybych měl o vývoji autonomního řízení informace jen z médií, tak bych si myslel, že experimenty tohoto druhu v reálném provozu probíhají jen v USA. Přitom to vůbec není pravda a hodně testů běží i v Evropě. Jen u toho není humbuk, jako dělá například Elon Musk.

Foto: Tomáš Svoboda Šéf katedry kybernetiky má jasnou představu, jak by mohlo probíhat zavádění samořiditelných tramvají v Praze.

Foto: ČVUT

O autorovi: Ivo Horváth, redaktor MF DNES

6. 11. 2019; Olomoucký deník

Studentky z ČVUT naučily kouzlit v elektrotechnice již bezmála tisíc dětí

Dobrovolnická skupina studentek Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze učí děti základy IT a elektrotechniky.

Workshopy pro děti od 10 let do 15 let pořádají zcela zdarma již od roku 2016. Aktuálně nabízí pět různých témat - stavění a programování robotů ze stavebnice LEGO MINDSTORMS, základy programování v prostředí SCRATCH, základy elektrických obvodů se stavebnicí BOFFIN, základy programování a algoritmizace s roboty OZOBOT a základy elektrotechniky s programovatelným mikropočítačem MICRO:BIT. Pro účastníky zařizují exkurze do IT a technologických firem, aby děti věděly, jak vše vypadá v praxi. Studentky si program i pomůcky vytváří a zajišťují samy, stejně jako vývoj webových aplikací, grafiku PR nebo management.

Vizí skupiny wITches, kterou v současnosti tvoří 18 členek, je ukázat dětem, co všechno je možné dělat a čím by se mohly v budoucnu zabývat. Ve škole se dozvídají teoretické základy, ale pořádně si nemusí umět představit, jak se to v praxi používá a že to není tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Děti vidí, že po pár hodinách workshopu jsou schopné vytvořit krásné věci.

Studentka Jitka Hodná k činnosti spolku uvádí: "Od roku 2016, kdy wITches na Fakultě elektrotechnické ČVUT vznikly, se našich workshopů zúčastnilo již 941 dětí, z toho 18 jich bylo z dětských domovů. Téměř třetina účastníků byla děvčata, což je velice pozitivní jev."

V nadcházejícím akademickém roce studentky plánují pravidelné víkendové workshopy, od října do prosince jich proběhne celkem 12, budou tedy téměř každý víkend.

6. 11. 2019; Českobudějovický deník

Vyvíjí body tričko ulevující od menstruace

Kateřina Rydlová z ateliéru Karel Šafařík z Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT s odborníky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze navrhla unikátní dámské body tričko z elektricky vodivých textilií - inovativní pomůcku proti bolestivé menstruaci. Praktický oděv je nyní ve fázi příprav na uživatelské testování.

Kateřina se během svého studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze v rámci semestrální práce věnovala tématu závislostí. A právě zde zjistila alarmující skutečnost, totiž že již velmi mladé dívky si od menstruačních bolestí ulevují různými medikamenty. Rozhodla se navrhnout pomůcku, která by byla vhodnou a důstojnou alternativou.

Spojila se s odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, kteří ji s technickým řešením pomohli. Po rozsáhlé rešerši se Kateřina rozhodla navrhnout neinvazivní pomůcku pro úlevu od bolestivé menstruace.

Koncept je založen na prohřátí bolestivé oblasti podbřišku a bederní oblasti před menstruací a během menstruace, aby nedocházelo k prochladnutí těla a stažení svalů pánevního dna, jehož následkem jsou bolestivé křeče.

Ke svému projektu Kateřina Rydlová uvádí: "V prostředí pohodlí domova je mnohem jednodušší využívat různých alternativ na úlevu od bolesti. Hřejivé dečky, koupel, čaje, cvičení, ale když musíme ven, vhodné alternativy trh příliš nenabízí. Chtěla jsem navrhnout produkt uživatelsky přívětivý, za který by se ženy nemusely stydět a neměly potřebu se cítit při používání nekomfortně jako při pašování hygienických pomůcek na toaletu," a dodává: "Řešením byla nositelnost hardwaru, tedy elektroniky tak, aby nebyla viditelná. Integrovat ji přímo do oblečení. Po rešerši smart textilií jsem kontaktovala kolegy z Fakulty elektrotechnické. Poradili mi a nejvíc jsem ocenila jejich přístup a nadšení se na projektu podílet a společně vytvořit funkční vzorek. Během pár týdnů zažádali o grant TAČR - GAMA, který nám po prezentaci rada schválila."

Vědci měli před sebou rok, kdy se vývojem body trička intenzivně zabývali. Po úvodním testování smart textilií vznikla základní vize o způsobech práce s materiály a vznikly tři koncepty. První koncept využíval vodivých nití a spočíval v návrhu vodivé výšivky, která pokrývá bolestivé oblasti a hřeje. Druhým konceptem bylo využití celovodivého úpletu tak, aby bylo body na první pohled nerozeznatelné od běžného oděvu a aby mělo co nejmenší spotřebu materiálu vodivého i nevodivého, aby byla výsledná cena co nejnižší. Poslední koncept je založen na propojení tradice a nového materiálu / technologie a využití řemeslné výroby krajky paličkováním.

Vizí je spolupráce s českými textilními firmami. Kateřina se snaží alespoň jeden z konceptů doladit tak, aby mohl být zařazen do sériové výroby. Po skončení grantu tak bude shánět investory, nebo se vydá cestou startupů.

6. 11. 2019; Liberecký deník

Studentka ČVUT vyvíjí textilní body tričko ulevující od bolestivé menstruace

Kateřina Rydlová z ateliéru Karel Šafařík z Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT spolu s odborníky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze navrhla unikátní dámské body tričko z elektricky vodivých textilií - inovativní pomůcku proti bolestivé menstruaci. Praktický oděv je nyní ve fázi příprav na uživatelské testování.

Kateřina se během svého studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze v rámci semestrální práce věnovala tématu závislostí. A právě zde zjistila alarmující skutečnost, totiž že již velmi mladé dívky si od menstruačních bolestí ulevují různými medikamenty. Právě proto se rozhodla navrhnout pomůcku, která by k takovému přístupu byla vhodnou a důstojnou alternativou.

Spojila se proto s odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, kteří ji s technickým řešením pomohli. Po rozsáhlé rešerši dané problematiky se Kateřina rozhodla navrhnout neinvazivní pomůcku pro úlevu od bolestivé menstruace, jejíž hlavní výhodou by bylo její možné používání mimo pohodlí domova, kdekoliv na cestách.

V ateliéru s kolegy vedla dlouhé diskuse o tom, jak produkt navrhnout tak, aby jej ženy vyměnily za tabletky, aby jej chtěly používat a nestyděly se za něj ve společnosti.

Po rešerši smart textilií jsem kontaktovala nyní již kolegy z Fakulty elektrotechnické. Představila jsem jim koncept a chtěla jsem se dozvědět více o využití chytrých textilií pro vyhřívání, jejich bezpečnosti, životnosti, napájení a dalších technických parametrech. Nejen, že mi poradili, nejvíce jsem ocenila jejich přístup a nadšení se na projektu podílet a společně vytvořit funkční vzorek. Během pár týdnů zažádali o grant TAČR - GAMA, který nám po prezentaci konceptu a plánu řešení rada schválila."

Vědci měli před sebou rok, kdy se vývojem body trička intenzivně zabývali. Důležité bylo stanovit si priority, přijmout určitá omezení a umět přistoupit na kompromis, zejména co se elektroniky týče. Po úvodním testování smart textilií vznikla základní vize o způsobech práce s materiály. a vznikly tak tři koncepty. První koncept využíval vodivých nití a spočíval v návrhu vodivé výšivky, která pokrývá bolestivé oblasti a hřeje. Druhým konceptem bylo využití celovodivého úpletu tak, aby bylo body na první pohled nerozeznatelné od běžného oděvu a zároveň aby mělo co nejmenší spotřebou materiálu vodivého i nevodivého, aby byla výsledná cena co nejnižší. Poslední koncept je založen na propojení tradice a nového materiálu / technologie a využití řemeslné výroby krajky pomocí paličkování. Výroba vodivé krajky je neuvěřitelně pracná a časově náročná a je založena na individuálním přístupu ke každé ženě.

Krajka se paličkuje na míru. Co kus, to originál. Vizí do budoucna je spolupráce s českými textilními firmami. Zároveň se Kateřina snaží alespoň jeden z konceptů doladit tak, aby mohl být zařazen do sériové výroby opět ve spolupráci s českými značkami vyrábějící spodní prádlo. Po skončení grantu tak bude shánět investory, nebo se vydá cestou startupů.

6. 11. 2019; Pražský deník

Dívky z ČVUT kouzlí s elektrotechnikou

Dobrovolnická skupina studentek Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze učí děti základy IT a elektrotechniky.

Workshopy pro děti od 10 let do 15 let pořádají zcela zdarma již od roku 2016. Aktuálně nabízí pět různých témat - stavění a programování robotů ze stavebnice LEGO MINDSTORMS, základy programování v prostředí SCRATCH, základy elektrických obvodů se stavebnicí BOFFIN, základy programování a algoritmizace s roboty OZOBOT a základy elektrotechniky s programovatelným mikropočítačem MICRO: BIT. Pro účastníky zařizují exkurze do IT a technologických firem, aby děti věděly, jak vše vypadá v praxi. Studentky si program i pomůcky vytváří a zajišťují samy, stejně jako vývoj webových aplikací, grafiku PR nebo management.

SEZNAM STŘEDNÍCH ŠKOL: PRAHA VÝCHOD

název školy ulice místo www

Gymnázium J. S. Machara, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, Královická 668 Královická 668 Brandýs n.L.-St.Boleslav www.gbl.cz

Gymnázium, Čelákovice, J.A.Komenského 414 J.A.Komenského 414 Čelákovice www.gymnacel.cz

Gymnázium, Říčany, Komenského náměstí 1/1280 Komenského náměstí 1 Říčany www.gyri.cz

Integrovaná příspěvková střední organizace škola Františka Melichara, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, Františka Melichara 370 Brandýs nad Labem http://issb.cz

Masarykovo klasické gymnázium, s.r.o. Táborská 1685 Říčany u Prahy www.mkg.cz

Střední škola řemesel Kunice, příspěvková organizace K Učilišti 18, Všešímy Kunice http://ssrkunice.cz

OPEN GATE - gymnázium a základní škola, s.r.o. Na Návsi 5 Babice www.opengate.cz

Střední odborná škola Čelákovice s.r.o. U Učiliště 1379 Čelákovice www.soscelakovice.cz

Střední odborná škola stravování Říčany s.r.o. Jiráskova 1519 Říčany www.sosricany.cz

Střední škola letecké a výpočetní techniky, Odolena Voda, U Letiště 370 U Letiště 370, Dolínek Odolena Voda www.sslvt.cz

Střední zemědělská škola, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, Zápská 302 Zápská 302 Brandýs n.L.-St.Boleslav www.szesbrandys.cz

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky

a základní škola a mateřská škola MILLS, s.r.o. náměstí 5. května 2 Čelákovice www.mills.cz

Základní škola a Praktická škola, Kostelec nad Černými lesy, K Jatkám 748 K Jatkám 748 Kostelec nad Černými lesy www.skola.kostelec.info

SEZNAM STŘEDNÍCH ŠKOL: PRAHA ZÁPAD

název školy ulice místo www

Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141 Hostivice www.gymnazium-hostivice.cz

Integrovaná střední škola Stanislava Kubra, Středokluky, Školská 105 Školská 105 Středokluky www.iss-stredokluky.cz

Střední odborné učiliště MAVO EDUCATION Vonoklasy, Černošická 20 Černošice www.mavo.eu

Střední odborné učiliště potravinářské, Jílové u Prahy, Šenflukova 220 Šenflukova 220 Jílové u Prahy www.soupjilove.cz

Sunny Canadian International School - Základní škola a Gymnázium, s.r.o. Straková 522 Jesenice - Osnice www.sunnycanadian.cz

Střední škola, základní škola a mateřská škola da Vinci Na Drahách 20 Dolní Břežany www.skoladavinci.cz

6. 11. 2019; industrystock.cz

Vědci z Fakulty elektrotechnické se s novou technologií solárních článků přiblížili účinnosti 20 %

Vědci z Centra pokročilé fotovoltaiky na Katedře elektrotechnologie Fakulty elektrotechnické ČVUT vyvíjí vysoce účinné solární články na bázi hybridních organicko-anorganických perovskitů. Nyní se jim podařilo dosáhnout účinnosti 19,1 %.

O tom, zda se organicko-anorganické perovskity stanou technologií zítřka pro získávání levné elektřiny ze slunečního záření rozhodne výsledek snah o vyřešení nestability tohoto materiálu. Už nyní si však tento materiál získal pozornost prestižních časopisů především proto, že jeho výroba je snadná a během deseti let výzkumu překonal účinností všechny polykrystalické materiály. Tradiční technologie krystalického křemíku, který je náročný na výrobu, zatím sice pokořena nebyla, přitom ale už víme, že budoucnost by mohla patřit právě kombinaci staré i nové technologie dohromady.

Pro vývoj nové technologie je potřeba mnoho práce v laboratořích a mnoho šikovných lidí. Jedním z nich je Amalraj Peter Amalathas, původem ze Srí Lanky, který pracuje na zvyšování účinnosti perovskitových solárních článků. Amalraj je členem týmu doc. Jakuba Holovského, který si v rámci projektu CAP (Centre for Advanced Photovoltaics), vedeného prof. Tomášem Markvartem, klade za cíl dosáhnout vysoké účinnosti pomocí inovativní technologie krystalického křemíku spolu s technologií hybridních perovskitů.

Důležitým úspěchem na této cestě je vývoj solárního článku s účinností blížící se hranici 20 %, který probíhá plně na půdě českých institucí - Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. Ačkoliv se vědci nesnaží soupeřit s nejlepšími světovými laboratořemi v účinnosti, ale zajímají je spíše fyzikální principy, je jejich snahou na hotové součástce si ověřit, že principům a funkcím těchto součástek opravdu rozumí.

Základním materiálem organicko-anorganického perovskitu je částečně tvořen anorganickou mřížkou PbI3-, která na rozdíl od běžného PbI2 je záporně nabitá. Aby toto bylo možné, mřížka tvoří oktaedrické buňky, uvnitř kterých jsou kladně nabité organické molekuly CH3NH3+. Paradoxně takto složitý systém velice snadno vzniká, ale zároveň se bohužel i snadno rozpadá. Cestou k vyšší stabilitě je používání složitějších kombinací chemických prvků. Hlavní výhodou materiálu je především jeho pozoruhodná polovodičová kvalita, zejména pak velmi malá citlivost na povrch.

6. 11. 2019; solarninovinky.cz

Vědci z ČVUT pracují na nové technologii solárních článků s účinností až 20%

Snadné na výrobu, ale zatím nestabilní články

Už nyní si však tento materiál získal pozornost prestižních časopisů především proto, že jeho výroba je snadná a během deseti let výzkumu překonal účinností všechny polykrystalické materiály. Tradiční technologie krystalického křemíku, který je náročný na výrobu, zatím sice pokořena nebyla, přitom ale už víme, že budoucnost by mohla patřit právě kombinaci staré i nové technologie dohromady.

Účinnost až 20 %

Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. Ačkoliv se vědci nesnaží soupeřit s nejlepšími světovými laboratořemi v účinnosti, ale zajímají je spíše fyzikální principy, je jejich snahou na hotové součástce si ověřit, že principům a funkcím těchto součástek opravdu rozumí.

Organicko-anorganický perovskit popisuje doc. Holovský následovně: “Základní materiál je částečně tvořen anorganickou mřížkou PbI3-, která na rozdíl od běžného PbI2 je záporně nabitá. Aby toto bylo možné, mřížka tvoří oktaedrické buňky, uvnitř kterých jsou kladně nabité organické molekuly CH3NH3+. Paradoxně takto složitý systém velice snadno vzniká, ale zároveň se bohužel i snadno rozpadá. Cestou k vyšší stabilitě je používání složitějších kombinací chemických prvků. Hlavní výhodou materiálu je především jeho pozoruhodná polovodičová kvalita, zejména pak velmi malá citlivost na povrch.”

6. 11. 2019; Reseller Magazine

Z cesty kolem světa do světa AI

M Computers

Pokud se pohybujete v českém IT rybníčku, bude vám jméno Kamila Jeřábkova jistě povědomé. Aby ne, oboru je věrná už roky, zkušenosti sbírala u výrobce, v distribuci, vydala se na cesty a následně se vrátila k IT. Přečtěte si, co všechno Kamila zkusila a zažila, ale i to, proč se rozhodla pro M Computers a co zde má jako product manažerka na starost.

- Můžete se na úvod představit a přiblížit, proč jste se rozhodla zakotvit právě v M Computers?

V IT pracuji více než 15 let. Tomuto oboru jsem věrná již od brigád při studiu, přes svůj první pracovní úvazek v IBM a následnou práci v distribuci. Tedy až na roční pauzu, kterou jsem si udělala minulý rok, a zároveň si tím splnila svůj životní sen. Chtěla jsem zjistit, jestli je Země opravdu kulatá, a tak jsem se vydala na cestu kolem světa.

- A je tedy opravdu kulatá? Které země jste navštívila?

Odletěla jsem směrem na západ a po roce přiletěla z východu, takže mohu potvrdit, že opravdu kulatá je. Přes Mexiko a Kalifornii jsem se dostala na Havaj, která mě nadchla svou přírodou i pohodovým "aloha" stylem života. No a odtud už to bylo jen pár hodin letu do Japonska. Tam má člověk pocit, že žije v budoucnosti, žasne nad hotely bez lidské obsluhy, superrychlými šinkanzeny nebo vyhřívanými záchodovými prkénky. O to drsnější byl následný přejet do divoké džungle na Sumatře, kde jsem1 si při dvoudenním treku za orangutany sáhla na dno. Dalších několik zemí jihovýchodní Asie jsem projela na motorce, což byla také poměrně velká výzva. A to nemluvím jen o hektické asijské dopravě, zkuste ujet 3 000 kilometrů na motorce, na které jste nikdy předtím neseděli. Cestu jsem zakončila surfováním na Srí Laňce a krátkým roadtripem po Jordánsku.

- Co vás po této pauze vedlo k tomu se znovu do IT vrátit?

Technologie jsou mojí životní vášní a M Computers je firma, se kterou jsem léta spolupracovala. Věděla jsem, že je tam zkušený tým lidí, a hlavně pohodový kolektiv, což je pro mě velice důležité. Líbí se mi na nich i vizionářský přístup k novým technologiím. Jedním z příkladů je partnerství se společností Nvidia, kterou mám nyní primárně na starosti.

- V čem je tedy podle vás spolupráce s Nvidii přínosná?

V současné době vidíme trend posunu výpočetního výkonu z procesorů (CPU) na grafické akcelerátory (GPU). A pokud se bavíme o grafických kartách, tam několik dekád dominuje právě Nvidia. Týká se to všech aplikací, kde je potřeba dosáhnout co nejvyššího výkonu - modelování a simulace, vědecko-technických výpočtů, práce s velkými daty nebo v poslední době strojového učení na neuronových sítích a systémů umělé inteligence obecně.

- Můžete říct, co všechno s Nvidií děláte a jak vaše partnerství funguje?

Jsme pyšní na to, že jsme jediným autorizovaným partnerem pro prodej Nvidia deep learning systémů a karet pro akcelerované výpočty ve střední a východní Evropě. Nedávno jsme dokonce získali nejvyšší stupeň partnerství Elitě. To nám umožňuje dodávat kompletní portfolio systémů pro umělou inteligenci včetně superpočítačů Nvidia DGX a grafických akcelerátorů Tesla. Při prodeji těchto řešení spolupracujeme i s českými partnery, jak klasickými infrastrukturními, tak i se startupovými společnostmi kolem umělé inteligence nebo s velkými systémovými integrátory, kterým poskytujeme dodávky AI infrastruktury na míru.

- Kdo jsou vaši zákazníci? Můžete uvést nějaké zajímavé reference a projekty, na kterých jste se podíleli?

Naším zákazníkem může být prakticky kdokoliv, kdo využívá výkonné výpočetní systémy. Hlavní oblasti, kde tyto systémy nacházejí uplatnění, jsou nejen často skloňovaná smart cities a samořiditelná auta, ale například i obrazová analýza ve zdravotnictví či průmyslová robotika, univerzity, věda a výzkum, veřejná správa nebo finanční sektor. Mezi naše nejvýznamnější projekty letošního roku patří dodávka superpočítače Nvidia DGX-2 pro Národní superpočítačové centrum IT4Innovations či dodávka výpočetního clusteru pro Výzkumné centrum informatiky na FEL ČVUT. Koho by zajímaly detailnější informace a specifikace k těmto i dalším dodávkám, může je nalézt na našem webu ivwvv.incojnpuiers.cz. No a zároveň si u toho může rovnou prohlédnout naše nové stránky věnované Nvidii.

- Máte také nějaké zajímavé akce nebo programy, které byste rádi zmínili?

Společně s Nvidií nabízíme zvýhodněné programy pro vědecká pracoviště, univerzity a startupy. Aktuálně mohou využít 30% slevy na DGX systémy nebo speciální bonusy na nákupy jednotlivých grafických karet. Zároveň umožňujeme testování své DGX Station nebo jednotlivých Tesla akcelerátorů, čímž může zákazník získat výkonové porovnání se svou stávající infrastrukturou nebo si může hardware jednoduše vyzkoušet před tím, než do něj zainvestuje.

- Podílíte se také na nějakých vzdělávacích aktivitách, účastníte se seminářů, přednášíte?

Nedávno jsme prezentovali řešení ONTAP AI na akci distributora Alef Nula, kterou pro své partnery pořádal. ONTAP AI je poměrně zajímavý produkt, zjednodušeně řečeno představuje referenční architekturu systému umělé inteligence na produktech Nvidia, NetApp a Cisco. Aktuálně také připravujeme školení na systémy Nvidia, které se bude konat 27. listopadu na půdě ČVUT v Praze. Koho by tato problematika zajímala, je srdečně zván, více detailů ohledně akce může opět najít na našich webových stránkách.

- Co nějaké výhledy a plány do budoucna?

Příští rok by měla Nvidia oznámit nástupce své vlajkové lodi a nejrychlejšího grafického akcelerátoru současnosti Tesly V100. Očekává se, že umožní řešit složitější algoritmy pro vědecko-technické aplikace a úlohy umělé inteligence. Vzhledem ke svému Nvidia Elitě partnerství se snažíme být v těchto oblastech aktivní, proto bychom měli mít nový akcelerátor k dispozici také na testování a budeme jej nabízet svým partnerům i zákazníkům. Co se týče serverových procesorů, tam vypadají velmi zajímavě nové čipy AMD EPYC druhé generace, a jsem zvědavá, jak na to odpoví Intel. A pokud myslíte mé plány na cestování, s většími projekty si prozatím dávám pauzu, i když do budoucna by mě lákala Afrika nebo Jižní Amerika, tak uvidíme, kam se nakonec vydám. *

6. 11. 2019; businessinfo.cz

Elektrotechnická asociace a IBM přináší první blockchain platformu pro průmyslové využití v ČR

Platforma nemá centrálního provozovatele nebo správce, který by měl přístup k datům, ale je provozována komunitou připojených účastníků.

„Platforma je založená na otevřené blockchain technologii Hyperledger Fabric, kterou podporuje široká komunita vývojářů v rámci Linux Foundation a umožňuje realizovat celé spektrum aplikací. Zároveň může nabídnout dostatečné množství aktivních validačních uzlů pro zajištění bezpečnosti a důvěryhodnosti v rámci distribuovaného zpracování transakcí,“ říká Petr Havlík obchodní ředitel IBM Česká republika.

Mimo fyzických objektů (např. vlastnictví auta, kola) si můžete také zaregistrovat nehmotné vlastnictví, jako je autorský obsah (design výrobku, koncept řešení, grafika, fotografie, text), a to aniž byste ho musel zveřejnit či před tím komukoliv ukázat - a přesto získáte nezpochybnitelný důkaz o jeho existenci, prokazující vaše autorství v době jeho registrace.

Aplikace rovněž umožní realizaci některých právních jednání (uzavření dohody např. formou smlouvy, akceptací dodávky atd.) na dálku, aniž by se obě strany musely setkat.

Co je blockchain

Blockchain je databáze sdílená ve veřejné nebo soukromé počítačové síti. Síť tvoří uzly, neboli počítače, kde je uložena kopie databáze. Díky tomu se databáze neztratí, pokud jeden z uzlů přestane fungovat. Každý nový záznam je matematicky zašifrovaný, aby mohl být přidaný jako další „blok“ databáze. Zápis do blockchainu musí schválit jednotlivé uzly v síti, které ověří, že zápis splňuje předepsané parametry a podmínky. Jednotlivé položky v blockchainu už nelze zpětně měnit. Databáze je tak odolná proti podvodům.

6. 11. 2019; systemonline.cz

Avast a ČVUT otevírají společnou laboratoř zaměřenou na umělou inteligenci a kyberbezpečnost

Avast a Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) oznamují partnerství na podporu výzkumu umělé inteligence a strojového učení. V této oblasti jde o první spolupráci svého druhu. Laboratoř Avastu pro umělou inteligenci a kyberbezpečnost (Avast AI and Cybersecurity Laboratory, zkráceně - AAICL), kde bude většina výzkumu probíhat, se totiž nachází v areálu FEL ČVUT na Karlově náměstí.

AAICL je pokračováním dřívější úspěšné spolupráce Avastu a ČVUT na několika projektech, mezi které patří například výzkum Aposemat, který funguje od února 2018 a zaměřuje se na IoT zařízení; nebo na nedávný objev botnetu Geost, bankovního viru, který napadal občany Ruské federace. Laboratoř AAICL na plný úvazek zaměstná tři výzkumníky a až 10 doktorandů z FEL ČVUT.

6. 11. 2019; vedavyzkum.cz

Avast a ČVUT společně otevřou laboratoř umělé inteligence

Avast, globální lídr v oblasti digitálního zabezpečení, a Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) oznamují partnerství na podporu výzkumu umělé inteligence a strojového učení. V této oblasti jde o první spolupráci svého druhu. Laboratoř Avastu pro umělou inteligenci a kyberbezpečnost (Avast AI and Cybersecurity Laboratory, zkráceně - AAICL), kde bude většina výzkumu probíhat, se totiž nachází v areálu FEL ČVUT na Karlově náměstí.

"Aby umělá inteligence v kontextu kyberbezpečnosti fungovala správně, potřebujete nejen velké množství dat, ale také profesionály v kyberbezpečnosti a vědce, kteří dokáží vypracovat detailní analýzu malwaru, která následně může sloužit jako vstupní data pro umělou inteligenci. Spolupráce s ČVUT je navržena tak, aby spojila největší kyberbezpečnostní databázi světa s těmi nejlepšími mozky v oboru umělé inteligence, abychom se od sebe mohli vzájemně učit," říká CEO Avastu Ondřej Vlček. "Ve špatných rukou může umělá inteligence vytvořit složitější malware a šířit tak například masové spearphishingové útoky. Spojení s ČVUT pomůže tyto útoky přelstít, nyní i v budoucnu."

AAICL je pokračováním dřívější úspěšné spolupráce Avastu a ČVUT na několika projektech, mezi které patří například výzkum Aposemat, který funguje od února 2018 a zaměřuje se na IoT zařízení; nebo na nedávný objev botnetu Geost, bankovního viru, který napadal občany Ruské federace.

Výzkumník ČVUT Sebastián García, který je zároveň ředitelem AAICL, říká: "Spolupráce s byznysem je pro pokrok v akademickém výzkumu zásadní. Laboratoř zkombinuje globální pohled a zkušenosti Avastu, jeho data o hrozbách a umělé inteligenci s kyberbezpečnostním výzkumem ČVUT. Společně tak vytvoříme program, který se zaměří na ty největší kyberbezpečnostní problémy naší doby, včetně detekce složitého, vyvíjejícího se malwaru, bezpečnosti IoT zařízení a identifikace a analýzy fake news."

Laboratoř AAICL na plný úvazek zaměstná tři výzkumníky a až 10 doktorandů z FEL ČVUT.

Zdroj: ČVUT v Praze

5. 11. 2019; prekon.cz

Elektrotechnická asociace a IBM přináší první blockchain platformu pro průmyslové využití v ČR

Praha, 5. listopadu 2019 — (PREKON) — Elektrotechnická asociace České republiky (ElA), IBM Česká republika a Fakulta elektrotechnická ČVUT společně navrhly a vybudovaly platformu (Elachain) pro vytváření a provozování distribuovaných aplikací (dApp) založenou na perspektivní technologii blockchain. Platforma je otevřená nejen všem členům Elektrotechnické asociace, ale i dalším registrovaným subjektům, které mohou využívat jejich služeb, podílet se na jejím provozu nebo v jejím rámci vytvářet další aplikace.

Platforma nemá centrálního provozovatele nebo správce, který by měl přístup k datům, ale je provozována komunitou připojených účastníků.

"Platforma je založená na otevřené blockchain technologii Hyperledger Fabric, kterou podporuje široká komunita vývojářů v rámci Linux Foundation a umožňuje realizovat celé spektrum aplikací. Zároveň může nabídnout dostatečné množství aktivních validačních uzlů pro zajištění bezpečnosti a důvěryhodnosti v rámci distribuovaného zpracování transakcí," říká Petr Havlík obchodní ředitel IBM Česká republika.

Aplikace rovněž umožní realizaci některých právních jednání (uzavření dohody např. formou smlouvy, akceptací dodávky atd.) na dálku, aniž by se obě strany musely setkat.

Jan Prokš, ředitel Elektrotechnické asociace ČR, říká: "Jsme rádi, že se nám podařilo přinést široké veřejnosti první funkční aplikaci, založenou na technologii blockchain. V současné době se do projektu zapojili nejen členové asociace, ale například i Elektrotechnický zkušební ústav, Český institut pro akreditaci a samozřejmě také IBM. V blízké budoucnosti plánujeme rozvoj sítě do zahraničí (Hongkong, Singapur, Maroko a další)."

5. 11. 2019; Xantypa

Černobílá fotka zachycuje duši

Pracoval jako elektroinženýr, obchodník i diplomat v Římě. A také už více než půl století neúnavně fotografuje. Pavel Kopp prostřednictvím svých snímků nejčastěji vypráví příběhy obyčejných lidí v ulicích. V těch italských i v tuzemských. K 30. výročí Sametové revoluce přichází s výstavou fotografií, které zachycují všední realitu Československa normalizačních let.

- Pocházíte z Plzně. Co vás přivedlo do Prahy?

V Plzni jsem se narodil a jsem tedy křtěný pivem, jak se tam říká. Ale s tím křtem to nebylo jednoduché. Byla válka, nebylo moc co jíst, narodil jsem se jako sedmiměsíční a měl jsem jen 1900 gramů. Inkubátory nebyly, a tak mne dopékali v troubě u kamen. Doktor řekl mamince, že asi nevydržím, aby mne nechala hned pokřtít, což se stalo už v porodnici. Zachránila mne jedna porodní bába, která mě koupala v horké a studené vodě. A já asi díky tomu přežil. Do Prahy jsme se přestěhovali po válce, kdy otec v Plzni ztratil zaměstnání v rozbombardované Škodovce a našel si místo v Motorletu v Jinonicích.

- Kdy jste se začal zajímat o focení?

Na ČVUT jsem studoval tehdy perspektivní obor RFT (rozhlas, film, televize - pozn. red.) a chemii. Fotografii nás učil pan profesor Šimek, elegán a duchaplný člověk, a tak mne ten obor zaujal. Tehdy se fotky dělaly zdlouhavým mokrým procesem. Vývojka, ustalovač a tak dál a byl to adrenalin, jestli se to povede.

- Věnujete se živé pouliční fotografii. Co vás k ní přivedlo?

Začal jsem při svém prvním pracovním pobytu v Itálii, když jsem viděl to věčné divadlo v tamních ulicích. A už mne to nepustilo. Dnes se tomu říká vznešeněji "street photography". Všechno to byly černobílé fotky, které neztrácejí pro řadu lidí půvab dodneška. Protože jak řekl známý kanadský fotograf Ted Grant: "Když fotíte lidi barevně, zachycujete jejich šaty, a když je fotíte černobíle, zachycujete jejich duši." Krásně řečeno.

- Jste znám tím, že používáte fotoaparát Leica M5. Proč právě ten?

Leica tehdy byla ideálním foťákem právě pro živou fotku. Byla malá a tichá, a proto si ji vybrali i takoví velikáni jako Henri Cartier Bresson, Josef Koudelka a další.

- Leicou fotíte od roku 1967, tedy na negativy. Jaký máte vztah k digitální technice?

Digi je technický zázrak a velká úspora času, ale už to není ten adrenalin a kumšt. Taky je hrozné, jak říká můj kamarád Pavel Scheufler, že to vlastně nejsou fotky, ale jen nuly a jedničky…

- V 70. letech jste pracovně odcestoval do Itálie a zůstal jste tam čtyři roky. Byly něčím výjimečné?

Mám z Itálie vzdálené předky. Hned jsem se tam cítil jako ryba ve vodě, vracel jsem se ke kořenům. Měl jsem také jako obchodník možnost hodně cestovat a nikdy jsem nezapomněl vzít s sebou svou leicu.

- Navázal jste rovněž kontakty s tamními fotografy…

Byla to skupina tvůrců kolem Galerie Diaframma a časopisu Fotografia Italiana v Miláně. Techniky a foťáky měli různé, pro mne nejbližší byl Cesare Colombo, s nímž mne pak pojilo přátelství asi čtyřicet let.

- V Itálii jste se také seznámil s různými osobnostmi z oblasti kultury. Kdo vás v té době nejvíce zaujal či ovlivnil?

Především historička fotografie paní doktorka Anna Fárová, která přijela do Milána prezentovat Františka Drtikola na výstavě SICOF, a pak Josefa Sudka v Galerii Diaframma. Když viděla moje první fotografické pokusy, dodala mi odvahu: "Nebuďte skromný, vy jste fotograf!" Pak mne v Praze přivedla do ateliéru pana Sudka, to bylo velmi důležité setkání. Vysvětlil mi, že se při focení nesmí pospíchat, že dobrá fotka musí mít vnitřní příběh a že jde hlavně o sdělování emocí. A z jeho rad žiju už čtyřicet let.

- Krátce po návratu do ČSSR jste navázal spolupráci s hercem Miroslavem Horníčkem. Proč právě s ním?

V mládí jsem obdivoval Osvobozené divadlo, dvojici W+V, a pan Horníček byl pro mne nositelem této tradice, když si ho Jan Werich pak vybral jako partnera. Naše dlouholeté přátelství začalo tak, že jsem mu poslal pár fotek a on mi za ně poděkoval krásným dopisem. Byl nejen vtipný a pohotový, ale také člověk vpravdě renesanční. Rád vzpomínám na návštěvy u Horníčků. S paní Bělou se občas mile popichovali. Musela s ním mít svatou trpělivost, starala se o praktické záležitosti. On věděl, že nejdůležitější věci v životě nezáležejí na penězích, a tak se o ně odmítal starat, a také, že hlavní je komunikace. Protože ale domů chodil vypovídaný z divadla, zavedl krásnou věc, kterou jsem od něj převzal - slavili s paní Bělou každý úplněk, otevřeli si šampus a celý večer povídali o tom, co si nestačili minulý měsíc říct.

- Pan Horníček také napsal doprovodné texty k vašim italským fotografiím a vznikla publikace Chvilky s Itálií… Tu knihu hodnotím vysoko a to nejen proto, že mi pak pomohla do diplomacie, ale především proto, že v ní Miroslav objevil geniální možnost, jak překonat svoji malou znalost Itálie tím, že psal o lidech na mých fotkách a vymýšlel si jejich příběhy a dialogy.

- Ta kniha vám tedy pomohla k postu československého diplomata v Římě?

To jsou malé zázraky, které Jan Werich nazýval korálky štěstí. Tu knížku si po Sametové revoluci koupil nově jmenovaný velvyslanec Jiří Holub, který do Itálie předtím nesměl, a tak kupoval vše, co o ní vyšlo. Pozval mne na kávu a asi po hodinovém povídání mi nabídl místo diplomata v Římě, protože potřeboval obměnit personál.

- Po dvou letech v diplomatických službách přišel rozpad Československa. Mělo to nějaký vliv na vaši kariéru?

Ano, další malý osobní zázrak. Československou ambasádu v Římě jsem tehdy rozděloval se slovenským kolegou Stanislavem Vallo už jako titulář, tedy vedoucí úřadu, protože pan velvyslanec Holub nesouhlasil s rozdělením státu bez referenda a raději se vrátil domů.

- V Římě jste doprovázel řadu našich politiků a dalších osobností, které tam přijížděly na oficiální návštěvy. Seznámil jste se i s Václavem Havlem…

Poznal jsem ho jako velice charismatického, moudrého a skromného člověka, který rozuměl legraci. Pro ilustraci - když jsme ho s panem Halasem, velvyslancem při Svatém stolci, přivedli do římského hotelu Hassler a on zjistil, že je tam dobře vybavený soukromý bar, pozval nás hned na panáka, abychom ho mohli seznámit s programem, který ho čeká. Sám nám nalil whisku a přitom se potutelně zeptal: "Pánové, už vám někdy naléval panáka prezident republiky?"

- Prezidentu Havlovi jste také dělal doprovod při státní návštěvě u papeže Jana Pavla II. Šlo o vaše první setkání s hlavou katolické církve?

Třetí, ale určitě nejkrásnější. Bylo to v létě roku 1994, pak končila moje diplomatická mise. Při oficiálních návštěvách nemají členové delegace příležitost hovořit s papežem více než pár slov při představování. Osobní rozhovor je vyhrazen pouze vedoucímu delegace. Papež Wojtyla rozmlouval s Havlem mezi čtyřma očima neobvyklých čtyřicet minut. Ceremoniáři žasli! Obzvláště když pak vyšli a papež držel Havla důvěrně za loket - prý věc naprosto nevídaná.

- V roce 1994 jste diplomacii předával. Co vás čekalo po návratu do Česka?

Na ministerstvu zahraničí mi nabízeli další velvyslanecký post, v Africe, ale tam se mi po Římě nechtělo, takže doma už pětadvacet let prodávám italská vína.

- Fotografování se věnujete již přes padesát let, za tu dobu jste uspořádal na šedesát výstav. Můžeme se těšit na další?

S mým galeristou panem Šlachtou chystáme v Trnavě reprízu mé společné výstavy s Karolem Kállayem o Itálii. Na jaro mám domluvenu expozici na zámku v Průhonicích o Třeboni a také chystám výstavu v Městském muzeu ve Znojmě o jejich městě. Chci připravit trochu netradiční fotky podle verše Ivana Mládka: Znojmo, vidím tě dvojmo!

- Prý se teď podílíte i na filmu…

Spolupracuji s režisérem Janem Rouskem na snímku pro Čes kou televizi, který má zahrnout období normalizace, od srpna 68 do listopadu 89. Vedle oficiálních zdrojů potřebují využít i soukromé fotografie zobrazující jak tu dobu prožívali obyčejní lidé. Mám velký archiv, třeba cyklus z oslav prvních májů, kde lidé v průvodech nejásají, ale nudí se. Mám i záběry z běžného života. Něco nám už dnes připadá neskutečné - třeba prázdné tržiště s jedním krámkem v Kotcích, nebo fronta pracujících na švestkové knedlíky v automatu Koruna. Zajímavá je i fotka lidí jdoucích povinně na manifestaci, kteří ztuhli na ulici v pozoru, když zazněla státní hymna. Když jsem fotky vybrané pro televizi prohlížel, rozhodl jsem se udělat z nich výstavu s názvem NAŠE NORMALIZACE. Bude ji možné vidět po celý listopad na žižkovské věži v Praze.

---

Ing. PAVEL KOPP, Csc.

Narodil se 23. 11. 1940 v Plzni, vystudoval ČVUT v Praze - fakultu elektrotechnickou, obor filmové a televizní techniky, kde se seznámil s technickou stránkou fotografie. Jako elektroinženýr pracoval čtyři roky v Miláně, kde navázal kontakt se skupinou italských fotografů. S přítelem Miroslavem Horníčkem vydal knihu CHVILKY S ITÁLIÍ. Díky fotografii se setkával s různými osobnostmi. Do Itálie se v roce 1990 vrátil jako diplomat na velvyslanectví ČSFR a následně ČR v Římě. Má za sebou spoustu výstav, PK - 50 LET S FOTOGRAFIÍ loni ve Strahovském klášteře byla zatím největší.

Knížku si po Sametové revoluci koupil nově jmenovaný pan velvyslanec Jiří Holub. Pozval mne na kávu a asi po hodinovém povídání mi nabídl místo diplomata v Římě.

5. 11. 2019; prumyslovaekologie.cz

Nová technologie přiblížila účinnost solárních článků ke 20%

Paradoxně takto složitý systém velice snadno vzniká, ale zároveň se bohužel i snadno rozpadá. Cestou k vyšší stabilitě je používání složitějších kombinací chemických prvků. Hlavní výhodou materiálu je především jeho pozoruhodná polovodičová kvalita, zejména pak velmi malá citlivost na povrch.”

Výzkum byl umožněn díky projektu „Centrum pokročilé fotovoltaiky“ reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000464 financovaného z EFRR.

5. 11. 2019; roklen24.cz

Elektrotechnická asociace a IBM přináší první blockchain platformu pro průmyslové využití v ČR

Platforma nemá centrálního provozovatele nebo správce, který by měl přístup k datům, ale je provozována komunitou připojených účastníků.

"Platforma je založená na otevřené blockchain technologii Hyperledger Fabric, kterou podporuje široká komunita vývojářů v rámci Linux Foundation a umožňuje realizovat celé spektrum aplikací. Zároveň může nabídnout dostatečné množství aktivních validačních uzlů pro zajištění bezpečnosti a důvěryhodnosti v rámci distribuovaného zpracování transakcí," řekl Petr Havlík obchodní ředitel IBM Česká republika.

Aplikace rovněž umožní realizaci některých právních jednání (uzavření dohody např. formou smlouvy, akceptací dodávky atd.) na dálku, aniž by se obě strany musely setkat.

5. 11. 2019; technet.iDNES.cz

Sundej ho! Jak proti "zlým" dronům ochránit letiště, armádu i zahradu

Chytit dron může být těžší, než se zdá.

Česká policie bude nově moci zasáhnout proti dronům, které představují bezpečnostní hrozbu. Navrhuje to vládní novela trestního řádu. Jak konkrétně ale zlý dron z oblohy sundat?

Ne každé řešení je stejně účinné. Některá jsou mírumilovnější, jiná naopak drsnější. Záleží na tom, jak moc pospícháte, a také kolik peněz můžete do protidronové ochrany investovat. Je doufejme jasné, že v článku nepovzbuzujeme nikoho k tomu, aby se dopouštěl protiprávního jednání, útoků na letadla nebo poškozování cizí věci.1.Armádní bugina sestřelí drony mobilním laserem

O prostředek proti dronům má pochopitelně zájem armáda, která si taky může dovolit relativně velké investice do vývoje. Americká armáda využívá drony už dlouho, tradičně tak ale označuje bezpilotní letadla všeho druhu. Okřídlené drony mají dlouhý dolet a tvoří významnou součást strategie USA na zahraničních misích.

Navádění dálkově ovládaného dronu RQ-1 Predator na letecké základně TALLIL v Iráku

Fotografie z kampaně pro nábor operátorů dronů

V běžné mluvě se ale obvykle "dronem" myslí kvadrokoptéra. Čtyřrotorový dron je velmi levný, a to zvyšuje dostupnost dronů coby "sebevražedných zabijáků". Stačí dát nálož výbušnin na komerčně dostupný dron a výsledkem je velmi levná, extrémně přesná řízená střela (využíval je třeba Islámský stát).

Primárně proti kvadrokoptérám a podobným létajícím strojům je určena nejnovější posila amerického letectva: protidronová bugina od firmy Raytheon:

Mobilní laserový systém má podle výrobce zvládnout jak detekci, tak i "sestřelení" detekovaného dronu, a to vše za jízdy. Přesné parametry nejsou k dispozici, podle zástupců Raytheon umí systém "neutralizovat" dron během několika sekund po nalezení. Na jedno nabití prý zvládne "sundat" několik desítek dronů.

Co když ale nepotřebujete mobilní řešení a jde vám o ochranu předem daného území?2.Komplexní systémy pro ochranu letiště

Letiště patří - co se dronů týče - o nejstřeženější místa. Komerčně dostupné drony často mají napevno definované bezletové zóny právě kolem letišť. Je totiž jasné, že právě při vzletu letadla by kvadrokoptéra na nesprávném místě mohla napáchat opravdu tragickou paseku, třeba i omylem.

Ale na předdefinované bezletové zóny nelze spoléhat. Pokud někdo do bezletové zóny chce vlétnout, způsob si najde. Proto letiště kombinuje různá opatření k detekci i aktivní deaktivaci dálkově ovládaných hraček/zbraní.

Mobilní anti-dronový nástroj (AUDS-Anti-UAV Defence System) využívá letiště Heathrow v Londýně

Drony už v minulosti několikrát zkomplikovaly provoz na letištích v USA, Asii i v Evropě. Podobné incidenty způsobují zpoždění a stojí aerolinky i letiště nemalé peníze. I takové incidenty povedou zřejmě k rozvoji poptávky po komplexní ochraně letišť.3.Kompexní řešení v každém terénu

Samozřejmě, že podobných řešení existuje více. Jsou sice mimo běžný rozpočet - a nemáme moc možností, jak posoudit jejich funkčnost - ale pro ty, kterým na ochraně před drony z nějakého důvodu opravdu záleží, se to nejspíše vyplatí.

Jedním z takových poskytovatelů je německá firma Aaronia a její systém AARTOS, který zde uvádíme spíše jako reprezentanta tohoto typu komplexního řešení, než že bychom měli nějaké indicie, že zrovna tento systém je něčím výjimečný.

Přenosný systém AARTOS na detekci a "zadržení" dronů

Z povahy věci není možné účinnost takového systému jednoduše otestovat. Můžeme tak jen opakovat to, co slibuje výrobce: monitorování velkých oblastí před drony, ochrana kritické infrastruktury, aktivní cílené rušení signálu dronu (GPS i rádiového ovládání)... To vše lze zprovoznit prakticky kdekoli v terénu.

Řešení od firmy Aaronia využila i bruselská policie v roce 2018 při ochraně summitu NATO. Právě ve městech bývá ochrana před drony složitější než na volných prostranstvích. A proto policie i armáda experimentují se speciálními protidronovými zbraněmi.4.Antidronové pušky jako ze sci-fi

Co když není čas nainstalovat soupravu radarů, detektorů a rušiček? Co když je prostě potřeba sundat nepřátelský dron ze vzduchu? Právě to by měly umožnit antidronové pušky.

Francouzský voják ukazuje na přehlídce antidronovou pušku NEROD F5

Zástupcem tohoto řešení je mikrovlnná rušička NEROD F5 z dílny francouzského výrobce MC2. Slibuje, že po zamíření a stisknutí spouště "přeruší veškerou komunikaci dronů", a tím je neutralizuje. "Puška" využívá směrové antény, a obsluze tak prý stačí správně namířit.

DroneGun dokáže přerušit spojení dronu až ze vzdálenosti dvou kilometrů.

Na podobném principu funguje i sedmikilová DroneGun, která má být podle výrobce účinná až na vzdálenost dvou kilometrů. Operátor si může vybrat, které frekvence chce přerušit, a může tak například selektivně vyřadit jen navigaci nebo jen některé z používaných rádiových ovládání.5.Hoďte na něj síť

Ne všechny antidronové systémy pracují s rušením frekvencí. Originální řešení české výroby Eagle One nabízí verzi vzdušného souboje. Proti nepřátelskému dronu vystartuje ten váš, který je ale vybaven unikátní zbraní - sítí.

Eagle One vyvinutý na ČVUT chytí nepřátelský dron do sítě.

Vystřelení sítě ostatně nemusí provádět jen dron. Může se o něj pokusit i operátor ze země. Řízenou střelu se sítí nabízí SkyWall 100 od britské společnosti OpenWorks:

Jejich řešení je zajímavé i tím, že chycený dron se při dopadu nerozbije. Tedy alespoň pokud se stihne otevřít padáček zabudovaný v každé síti. Odchycený dron lze tedy na zemi sebrat a podrobit zkoumání, případně vrátit majiteli z patřičnou přirážkou.6.Ochrana vlastní zahrádky před drony?

Všechna zatím uváděná řešení jsou dost nákladná a náročná na obsluhu. To chce změnit ruská antivirová firma Kaspersky, která nedávno představila svůj koncept Kaspersky Antidrone.

Antivirová firma Kaspersky nabízí nástroj na ochranu před drony.

Celý systém by měl být natolik uživatelsky přívětivý, aby si jej mohli koupit i jednotlivci nebo firmy. Senzory hlídají provoz nad předem definovaným územím a směrová rušička je prý případně schopna "donutit nepřátelský dron k návratu na základnu nebo k pomalému klesání".

Kaspersky slibuje detekci, klasifikaci a neutralizaci nepřátelského dronu pomocí přerušení (vyrušení) signálu dálkového ovladače dronu i jeho spojení s GPS.

Své řešení pro civilní zákazníky představila firma na svém blogu. Zatím nejsou k dispozici další podrobnosti, takže bereme tento produkt spíše jako koncept než jako osvědčené technické řešení. Indikuje každopádně zájem o antidronové systémy v nižší cenové kategorii.

Ale co když chcete dron sundat bez jakýchkoli příprav a investic?7.Přímočará řešení

Obtěžuje vás dron? Prostě ho sestřelte. Takový postup doporučuje čínské letiště, které novinářům předvedlo, jak účinné jsou klasické střelné zbraně proti kvadrokoptérám.

Zaměstnanec čínského letiště ukazuje sestřelení dronu klasickými zbraněmi.

Na letišti v Pekingu vyzkoušeli v červenci 2019 různé typy střelných zbraní. Zásah z brokovnice (na kratší vzdálenost) nebo sniperské pušky samozřejmě dron nepřežije a ze vzduchu padá k zemi. Strefit se ale nemusí být jednoduché, a také střílení do vzduchu není na letišti (nebo kdekoli) zrovna žádoucí.

A jako kuriozitu jsme si na závěr nechali nizozemské řešení. Policie vytrénovala orla, který nepřátelský dron uchvátí do pařátů:

Ke stejnému kousku trénuje orly i francouzská armáda. Takovéto řešení má ale řadu vad. Jednak není snadné zvířata vycvičit a chovat. Navíc je jedna věc vyslat orla k sundání "přátelského" dronu nad loukou nebo v tělocvičně, a úplně jiné je nasazení v podmínkách demonstrace nebo městského provozu. Proti dronům se tak v budoucnu zřejmě budou nasazovat spíše technická než opeřená opatření.

Foto:

Chytit dron může být těžší, než se zdá.

montáž: Pavel Kasík, Technet.cz, Profimedia.cz

5. 11. 2019; aiworld.cz

Avast a ČVUT společně otevírají cybersecurity & AI laboratoř

FEL ČVUT otevře ve spolupráci s antivirovým gigantem Avast novou výzkumnou laboratoř, zaměřenou na umělou inteligenci a strojové učení v kyberbezpečnosti.

Avast AI and Cybersecurity Laboratory (AAICL) se nachází v areálu elektrotechnické fakulty ČVUT na pražském Karlově náměstí.

Ze své strany antivirového giganta poskytne Avast značné množství dat, které za své dlouhé roky existence sesbíral; celkově půjde o informace o hrozbách z více než 400 milionů zařízení; ČVUT zae poskytne znalosti komplexních hrozeb a společně obě instituce dodají odborníky.

Sofistikovanost kybernetických útoků roste

Společný výzkum má za cíl lépe předcházet útokům kyberzločinců a bránit se proti případnému prolomení zabezpečení. Umělá inteligence stojí v popředí nejen R&D a zájmu firem, ale také u digitálních zločinců, kteří jsou díky ní schopní podnikat stále sofistikovanější útoky.

Laboratoř by postupem času měla zveřejňovat nové výzkumné výsledku v oboru a také vylepšit detekční procesy produktů Avastu, včetně algoritmů založených na strojové inteligenci a dalších AI metodách.

"Cílem našeho parnterství je sdílení průkopnického výzkumu a jeho aplikace ve skutečném světě. Aby umělá inteligence v kontextu kyberbezpečnosti fungovala správně, potřebujete nejen velké množství dat, ale také profesionály v kyberbezpečnosti a vědce, kteří dokáží vypracovat detailní analýzu malwaru, která následně může sloužit jako vstupní data pro umělou inteligenci. Spolupráce s ČVUT je navržena tak, aby spojila největší kyberbezpečnostní databázi světa s těmi nejlepšími mozky v oboru umělé inteligence, abychom se od sebe mohli vzájemně učit," popsal CEO Avastu Ondřej Vlček. "Ve špatných rukou může umělá inteligence vytvořit složitější malware a šířit tak napříkald masové spearphishingové útoky. Spojení s ČVUT pomůže tyto útoky přelstít, nyní i v budoucnu."

Laboratoř AAICL má Avast v příštích pěti letech podpořit jedním milionem dolarů (asi 23 milionů korun); investice bude využita hlavně na výzkum, získávání nových talentů a další rozvoj fakulty.

Není to první spolupráce Avastu a ČVUT, obě firmy se setkaly už u několika projektů, kupříkladu výzkumu Aposemat nebo na objevu na Rusko cílícího botnetu Geost.

Výzkumním ČVUT Sebastián García, který je zároveň ředitelem AAICL, říká: "Spolupráce s byznysem je pokrok v akademickém výzkumu zásadní. Laboratoř zkombinuje globální pohled a zkušenosti Avastu, jeho data o hrozbách a umělé inteligenci s kyberbezpečnostním výzkumem ČVUT. Společně tak tvoříme program, který se zaměří na ty největší kyberbezpečnostní problémy naší doby, včetně detekce složitého, vyvíjejícího se malwaru, bezpečnosti IoT zařízení a identifikace a analýzy fake news."

Na plný úvazek zaměstná laboratoř tři výzkumníky a až 10 doktorandů z FEL ČVUT.

4. 11. 2019; dumabyt.cz

Vědci z Elektrotechnické fakulty ČVUT se s novou technologií přiblížili účinnosti solárních článků 20 procent

Vědci z Centra pokročilé fotovoltaiky na katedře elektrotechnologie Fakulty elektrotechnické ČVUT vyvíjejí vysoce účinné solární články na bázi hybridních organicko-anorganických perovskitů. Nyní se jim podařilo dosáhnout účinnosti 19,1 %. O tom, zda se organicko-anorganické perovskity stanou technologií zítřka pro získávání levné elektřiny ze slunečního záření, rozhodne výsledek snah o vyřešení nestability tohoto materiálu. Už nyní si však získal pozornost především proto, že jeho výroba je snadná a během deseti let výzkumu překonal účinností všechny polykrystalické materiály.

________________________________________

Tradiční technologie krystalického křemíku, který je náročný na výrobu, zatím sice pokořena nebyla, přitom ale už víme, že budoucnost by mohla patřit právě kombinaci staré i nové technologie dohromady. Pro vývoj nové technologie je potřeba mnoho práce v laboratořích a mnoho šikovných lidí. Jedním z nich je Amalraj Peter Amalathas, původem ze Srí Lanky, který pracuje na zvyšování účinnosti perovskitových solárních článků. Amalraj je členem týmu doc. Jakuba Holovského, který si v rámci projektu CAP (Centre for Advanced Photovoltaics), vedeného prof. Tomášem Markvartem, klade za cíl dosáhnout vysoké účinnosti pomocí inovativní technologie krystalického křemíku spolu s technologií hybridních perovskitů.

Důležitým úspěchem na této cestě je vývoj solárního článku s účinností blížící se hranici 20 %, který probíhá plně na půdě českých institucí - Fakulty elektrotechnické ČVUT a Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. Ačkoliv se vědci nesnaží soupeřit s nejlepšími světovými laboratořemi v účinnosti, ale zajímají je spíše fyzikální principy, je jejich snahou si na hotové součástce ověřit, že principům a funkcím těchto součástek opravdu rozumí.

Organicko-anorganický perovskit popisuje doc. Holovský následovně: „Základní materiál je částečně tvořen anorganickou mřížkou PbI3-, která na rozdíl od běžného PbI2 je záporně nabitá. Aby toto bylo možné, mřížka tvoří oktaedrické buňky, uvnitř kterých jsou kladně nabité organické molekuly CH3NH3+. Paradoxně takto složitý systém velice snadno vzniká, ale zároveň se bohužel i snadno rozpadá. Cestou k vyšší stabilitě je používání složitějších kombinací chemických prvků. Hlavní výhodou materiálu je především jeho pozoruhodná polovodičová kvalita, zejména pak velmi malá citlivost na povrch.“

Výzkum byl umožněn díky projektu Centrum pokročilé fotovoltaiky, reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000464, financovanému z EFRR.

4. 11. 2019; techfocus.cz

Vědci se s novou technologií solárních článků přiblížili účinnosti 20%

4. 11. 2019; technickytydenik.cz

Vědci z Fakulty elektrotechnické se s novou technologií solárních článků přiblížili účinnosti 20%

4. 11. 2019; mediaguru.cz

Systém automaticky generovaných zpráv zpracuje údaje z burzy

Zprávy z dění na pražské burze bude vytvářet systém automaticky generovaných zpráv.

Systém automaticky generovaných zpráv bude vytvářet zprávy z dění na pražské burze. Umělá inteligence by v budoucnu mohla v češtině psát i zprávy o počasí nebo sportu. Nástroj vytvořili vědci Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Č eského vysokého učení technického (ČVUT), Západočeské univerzity (ZČU) ve spolupráci s ČTK, která ho v následujících dnech začne testovat.

"Námi vyvíjené algoritmy jsou nyní schopny vygenerovat bez zásahu novinářů sedm základních zpráv, včetně headlinů a titulků, a to během jedné jediné vteřiny," uvedl vedoucí výzkumného týmu z katedry žurnalistiky FSV UK Václav Moravec. Rozsah zprávy podle něj odpovídá standardním zpravodajským textům, které ČTK publikuje každý všední den po uzavření pražské burzy.

Podle Jakuba Sida ze ZČU bylo nejsložitější pochopení novinářských rutin a jejich odchylek u burzovních zpráv. Odborníci proto museli přesněji formalizovat přístupy a rozhodování novinářů. Provedli statistické analýzy historických dat ČTK, aby se zprávy co nejvíce přiblížily výstupům žurnalistů. "Aktuálně experimentujeme s univerzálnějšími a plně automatickými metodami, které budou přenositelnější mezi tematickými doménami, jakými jsou počasí či sport," dodal Sido.

Systém by měl mimo jiné výrazně zrychlit publikování rutinních zpravodajských textů. "Vygenerované texty budeme načítat do redakčního systému a projdou standardním agenturním zpracováním jako zprávy vytvářené od začátku redaktory. Odpadne však dohledávání a kopírování dat a celý proces by se měl výrazně zrychlit," uvedl technický ředitel ČTK Jan Kodera. Nástroj budou testovat také v redakci České televize.

Podle vědce Luboše Krále z ČVUT je program méně otevřený pro zásahy zvenčí a pokud udělá systematickou chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. "Je plně závislý na datech, která dostane, a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva," dodal Král.

Zprávy automaticky generované na základě dat ČTK poprvé použila ve svém zpravodajském servisu v říjnu 2018 během obecních a senátních voleb. Z dat Českého statistického úřadu program vyvinutý přímo v ČTK vytvářel podle předem připravených šablon zprávy o průběžných i konečných výsledcích voleb. Rukama editorů během volebního dne prošlo přes 200 automaticky generovaných textů.

-čtk-

Ilustrační obrázek

4. 11. 2019; ceskavedadosveta.cz

Vědci z ČVUT se s novou technologií solárních článků přiblížili účinnosti 20%

4. 11. 2019; ceskatelevize.cz

Každý dron bude mít svou "espézetku". Kdo stroj nenahlásí, dostane vysokou pokutu, plánuje ministerstvo

Drony používané komerčně již dnes musí mít „registrační značku“ - totiž štítek s imatrikulací a také kontaktem na majitele. Podle návrhu, který připravilo ministerstvo dopravy, ji brzy budou muset mít úplně všechny drony. Za provoz neregistrovaného stroje potom bude hrozit až pětimilionová pokuta. Zároveň novela ministra Kremlíka (za ANO) počítá i s bedlivějším dohledem na provoz dronů.

Štítek s imatrikulační značkou, jakou mívají letadla - v Česku tedy OK a kombinace dalších písmen - si budou muset podle legislativy, kterou vládě předkládá ministr dopravy Vladimír Kremlík, pořídit majitelé více než stovky tisíc dronů. Tolik se jich nyní nad Českem pohybuje nebo pohybovat může.

„V oblasti dronů a regulace dronů bych chtěl vládu s legislativními návrhy a řešeními seznámit do konce letošního roku,“ řekl Kremlík. Povinné by potom měly být registrace dronů od poloviny příštího roku. V systému budou údaje o stroji i jeho majiteli. Za nenahlášení mají být až pětimilionové pokuty.

Zatím je registrace povinná pouze pro ty, kdo drony provozují komerčně. Kromě imatrikulační značky je na takových strojích také uveden kontakt na majitele. To je důležité proto, aby bylo možné zjistit, čí stroj je, když někomu spadne. Podle Milana Rolla z Centra umělé inteligence ČVUT se to stává, když dron odletí příliš daleko. „Člověk, když na to kouká okem, v určité vzdálenosti už neodhadne dobře trojrozměrně vzdálenost dronu od překážek,“ vysvětlil.

Při registraci dronů nemohou jejich majitelé čekat žádné úlevy, spíše naopak. Nadále budou platná všechna omezení, která se na provoz dronů již vztahují, včetně třinácti bezletových zón. Bezpilotní stroje nesmějí létat například nad Pražským hradem, jadernými elektrárnami, nad letišti ani v jejich blízkosti.

K Hradu také patří zhruba kilometrový perimetr, který zahrnuje i část historického centra Prahy. „Každý prostor má obecně dané podmínky, za jakých se tam létat smí, případně je na to zvláštní povolení,“ řekl již dříve mluvčí Úřadu pro civilní letectví Vítězslav Hezký.

Ministerstvo dopravy přitom počítá, že zakázaných oblastí přibude. Podle expertů potvrzují takovou potřebu útoky na ropná zařízení v Saúdské Arábii.

Aby piloti dronů zákazy skutečně dodržovali, začínají nově hlídat virtuální „ploty“ neboli geofencing. „Pokud omylem vlétnou do prostoru, kam nepatří, dostanou informaci, tady se dostáváte někam, kam nemáte letět. Nebo je jim vstup rovnou fyzicky zamezen,“ přiblížil generální ředitel Řízení letového provozu Jan Klas.

Zbloudilé drony je navíc možné likvidovat i fyzicky - například pomocí sítě vystřelené z jiného bezpilotního prostředku.

Dočasné bezletové zóny navíc mohou vyhlásit i obce - třeba v době konání hudebních festivalů.

4. 11. 2019; iprosperita.cz

Zprávy z burzy pošle umělá inteligence

V tiskové zprávě to uvedl vedoucí výzkumného týmu Václav Moravec z katedry žurnalistiky IKSŽ FSV UK. Nyní budou odborníci umělou inteligenci testovat v praxi a pozorovat rychlost a přesnost její práce.

Vývoj algoritmů do jejich současné podoby by se nemohl uskutečnit bez zapojení Burzy cenných papírů Praha, jejíž vedení poskytlo výzkumníkům přístup k online datům z obchodování. „Jednou z klíčových věcí pro správné rozhodování při burzovních transakcích je dostatečné množství kvalitních informací. Když se ke kvalitě ještě přidá rychlost, je to z investorského pohledu ideální kombinace. Pro nás bylo potěšením a zároveň samozřejmostí, poskytnout výzkumnému týmu naše data a veškerou součinnost. Zároveň velice rádi výsledný produkt, tedy automaticky generované zpravodajství, poskytneme uživatelům našich internetových stránek a sociálních sítí,“ říká Petr Koblic, generální ředitel Burzy cenných papírů Praha.

„Námi vyvíjené algoritmy jsou nyní schopny vygenerovat bez zásahu novinářů sedm základních zpráv, včetně headlinů a titulků, a to během jedné jediné vteřiny. Rozsah zprávy přitom odpovídá standardním zpravodajským textům publikovaným ČTK každý všední den po uzavření burzy,“ vysvětluje Moravec. Mezi největší úskalí nasazení prvků umělé inteligence do tuzemské žurnalistiky, jež je první svého druhu v České republice, patřilo podle odborníka ze ZČU Jakuba Sida detailní pochopení novinářských rutin a jejich odchylek u burzovních zpráv. „Museli jsme proto přesněji formalizovat přístupy a rozhodování novinářů. Prováděli jsme statistické analýzy historických dat ČTK a na jejich základě jsme vytvořili šablonový systém, který automaticky generuje zprávy, jež se mají co nejvíce přiblížit výstupům žurnalistů. Aktuálně experimentujeme s více univerzálnějšími a plně automatickými metodami, které budou přenositelnější mezi tematickými doménami, jakými jsou počasí či sport,“ dodává Sido.

V následujících dnech začne automatizované nástroje, jež výrazně zrychlí publikování rutinních zpravodajských textů a umožní novinářům tvorbu obsahů s vyšší přidanou hodnotou, testovat ČTK. „Vygenerované texty budeme načítat do redakčního systému a projdou standardním agenturním zpracováním jako zprávy vytvářené od začátku redaktory. Odpadne však dohledávání a kopírování dat a celý proces by se měl výrazně zrychlit,“ uvádí technický ředitel ČTK.

Kromě redakce ČTK budou vědci nástroje umělé inteligence testovat i v redakci zpravodajství České televize. Porovnají, s jakou rychlostí a přesností aplikace texty tvoří a ověřuje, a následně zhodnotí její vliv na novinářskou práci v budoucnosti. „Plně automatizovaný přístup má mnohá úskalí. Je méně otevřený pro zásahy zvenčí. Pokud bude systém dělat systematickou chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. Je plně závislý na datech, která dostane, a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva,“ říká vědec Luboš Král z ČVUT.

Projekt zkoumající proměny novinářské etiky s nástupem prvků umělé inteligence do zpravodajství iniciovala Fakulta sociálních věd, která přizvala odborníky na umělou inteligenci z ČVUT, specialisty na český jazyk ze Západočeské univerzity a ČTK jako garanta, který výzkum využije v praxi. Vznikl v rámci 2. veřejné soutěže Programu na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA Technologické agentury České republiky.

Burza cenných papírů Praha

Burza cenných papírů Praha, a.s. (BCPP), je největším a nejstarším organizátorem trhu s cennými papíry v České republice. Spolu se svými dceřinými společnostmi tvoří skupinu PX, jejíž nejvýznamnější společností je vedle burzy Centrální depozitář cenných papírů, a.s. (CDCP). Se skupinou PX dále úzce spolupracuje společnost POWER EXCHANGE CENTRAL EUROPE, a.s. (PXE), z jedné třetiny vlastněná Burzou cenných papírů Praha. Burza cenných papírů Praha je z 99,355 % dceřinou společností holdingu CEESEG AG.

4. 11. 2019; pse.cz

Prvky umělé inteligence začínají generovat zprávy o dění na BCPP

Nástroj, který automaticky generuje zprávy o dění na Burze cenných papírů Praha a ověřuje informace z průběhu obchodního dne, vytvořili vědci z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Českého vysokého učení technického (ČVUT), Západočeské univerzity (ZČU) a České tiskové kanceláře (ČTK). V dnešní tiskové zprávě to uvedl vedoucí výzkumného týmu Václav Moravec z katedry žurnalistiky IKSŽ FSV UK. Nyní budou odborníci umělou inteligenci testovat v praxi a pozorovat rychlost a přesnost její práce.

3. 11. 2019; odbornecasopisy.cz

Vědci z FEL ČVUT v Praze se s novou technologií solárních článků přiblížili účinnosti 20%

Výzkum byl umožněn díky projektu „Centrum pokročilé fotovoltaiky“ reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000464 financovaného z EFRR.

2. 11. 2019; vecerni-praha.cz

Umělá inteligence začíná generovat zprávy o dění na Pražské burze

Nástroj, který automaticky generuje zprávy o dění na Burze cenných papírů Praha a ověřuje informace z průběhu obchodního dne, vytvořili vědci z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Českého vysokého učení technického (ČVUT), Západočeské univerzity (ZČU) a České tiskové kanceláře (ČTK). V tiskové zprávě to uvedl vedoucí výzkumného týmu Václav Moravec z katedry žurnalistiky IKSŽ FSV UK. Nyní budou odborníci umělou inteligenci testovat v praxi a pozorovat rychlost a přesnost její práce.

“Námi vyvíjené algoritmy jsou nyní schopny vygenerovat bez zásahu novinářů sedm základních zpráv, včetně headlinů a titulků, a to během jedné jediné vteřiny. Rozsah zprávy přitom odpovídá standardním zpravodajským textům publikovaným ČTK každý všední den po uzavření burzy,” vysvětluje Moravec. Mezi největší úskalí nasazení prvků umělé inteligence do tuzemské žurnalistiky, jež je první svého druhu v České republice, patřilo podle odborníka ze ZČU Jakuba Sida detailní pochopení novinářských rutin a jejich odchylek u burzovních zpráv. “Museli jsme proto přesněji formalizovat přístupy a rozhodování novinářů. Prováděli jsme statistické analýzy historických dat ČTK a na jejich základě jsme vytvořili šablonový systém, který automaticky generuje zprávy, jež se mají co nejvíce přiblížit výstupům žurnalistů. Aktuálně experimentujeme s více univerzálnějšími a plně automatickými metodami, které budou přenositelnější mezi tematickými doménami, jakými jsou počasí či sport,” dodává Sido.

V následujících dnech začne automatizované nástroje, jež výrazně zrychlí publikování rutinních zpravodajských textů a umožní novinářům tvorbu obsahů s vyšší přidanou hodnotou, testovat ČTK. “Vygenerované texty budeme načítat do redakčního systému a projdou standardním agenturním zpracováním jako zprávy vytvářené od začátku redaktory. Odpadne však dohledávání a kopírování dat a celý proces by se měl výrazně zrychlit,” uvádí technický ředitel ČTK.

Kromě redakce ČTK budou vědci nástroje umělé inteligence testovat i v redakci zpravodajství České televize. Porovnají, s jakou rychlostí a přesností aplikace texty tvoří a ověřuje, a následně zhodnotí její vliv na novinářskou práci v budoucnosti „Plně automatizovaný přístup má mnohá úskalí. Je méně otevřený pro zásahy zvenčí. Pokud bude systém dělat systematickou chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. Je plně závislý na datech, která dostane, a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva,” říká vědec Luboš Král z ČVUT.

Vývoj algoritmů do jejich současné podoby by se nemohl uskutečnit bez zapojení Burzy cenných papírů Praha, jejíž vedení poskytlo výzkumníkům přístup k online datům z obchodování. I vedení pražské burzy počítá s tím, že se výstupy algoritmizované žurnalistiky objeví na burzovních komunikačních kanálech (např. twitterovém účtu BCPP).

Projekt proměn novinářské etiky s nástupem prvků umělé inteligence do zpravodajství iniciovala Fakulta sociálních věd, která přizvala odborníky na umělou inteligenci z ČVUT, specialisty na český jazyk ze Západočeské univerzity a ČTK jako garanta, který výzkum využije v praxi. Vznikl v rámci 2. veřejné soutěže Programu na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA Technologické agentury České republiky.

1. 11. 2019; sciencemag.cz

Solární články s účinností skoro 20 %

Organicko-anorganický perovskit s ionty PbI3-.

Organicko-anorganický perovskit popisuje doc. Holovský následovně: "Základní materiál je částečně tvořen anorganickou mřížkou PbI3-, která na rozdíl od běžného PbI2 je záporně nabitá. Aby toto bylo možné, mřížka tvoří oktaedrické buňky, uvnitř kterých jsou kladně nabité organické molekuly CH3NH3+. Paradoxně takto složitý systém velice snadno vzniká, ale zároveň se bohužel i snadno rozpadá. Cestou k vyšší stabilitě je používání složitějších kombinací chemických prvků. Hlavní výhodou materiálu je především jeho pozoruhodná polovodičová kvalita, zejména pak velmi malá citlivost na povrch.”

Výzkum byl umožněn díky projektu "Centrum pokročilé fotovoltaiky" reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000464 financovaného z EFRR.

tisková zpráva Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

1. 11. 2019; systemonline.cz

Zprávy z Pražské burzy bude místo novinářů psát umělá inteligence

Nástroj, který s využitím technologií umělé inteligence automaticky generuje zprávy o dění na Burze cenných papírů Praha a ověřuje informace z průběhu obchodního dne, vytvořili vědci z Univerzity Karlovy, ČVUT, Západočeské univerzity a ČTK. Jde o první projekt nasazení prvků umělé inteligence do tuzemské žurnalistiky v České republice. Nyní budou odborníci umělou inteligenci testovat v praxi na reálných datech a pozorovat rychlost a přesnost její práce.

Podle autorů je už nyní aplikace schopna vygenerovat bez zásahu novinářů sedm základních zpráv včetně titulků, a to během jedné jediné vteřiny. Rozsah zprávy přitom odpovídá standardním zpravodajským textům publikovaným ČTK každý všední den po uzavření burzy.

Jak aplikace pro generování zpráv vznikala? Mezi největší úskalí patřilo podle odborníka ze ZČU Jakuba Sida detailní pochopení novinářských rutin a jejich odchylek u burzovních zpráv. „Museli jsme proto přesněji formalizovat přístupy a rozhodování novinářů. Prováděli jsme statistické analýzy historických dat ČTK a na jejich základě jsme vytvořili šablonový systém, který automaticky generuje zprávy, jež se mají co nejvíce přiblížit výstupům žurnalistů. Aktuálně experimentujeme s více univerzálnějšími a plně automatickými metodami, které budou přenositelnější mezi tematickými doménami, jakými jsou počasí či sport,“ dodává Sido.

V následujících dnech začne nový nástroj testovat ČTK. „Vygenerované texty budeme načítat do redakčního systému a projdou standardním agenturním zpracováním jako zprávy vytvářené od začátku redaktory. Odpadne však dohledávání a kopírování dat a celý proces by se měl výrazně zrychlit,“ uvádí technický ředitel ČTK.

Kromě redakce ČTK budou vědci nástroje umělé inteligence testovat i v redakci zpravodajství České televize. Porovnají, s jakou rychlostí a přesností aplikace texty tvoří a ověřuje, a následně zhodnotí její vliv na novinářskou práci v budoucnosti „Plně automatizovaný přístup má mnohá úskalí. Je méně otevřený pro zásahy zvenčí. Pokud bude systém dělat systematickou chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. Je plně závislý na datech, která dostane, a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva,“ říká vědec Luboš Král z ČVUT.

1. 11. 2019; CT24.cz

Systém automaticky generovaných zpráv zpracuje údaje z burzy

Systém automaticky generovaných zpráv bude vytvářet zprávy z dění na pražské burze. Umělá inteligence by mohla v češtině psát i zprávy o počasí nebo sportu. Nástroj vytvořili vědci Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Českého vysokého učení technického (ČVUT), Západočeské univerzity (ZČU) ve spolupráci s Českou tiskovou kanceláří (ČTK), která ho v následujících dnech začne testovat.

Systém zrychlí publikování textů

Podle vědce Luboše Krále z ČVUT je program méně otevřený pro zásahy zvenčí, a pokud udělá chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. "Je plně závislý na datech, která dostane a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva," dodal Král.

1. 11. 2019; metro.cz

Umělá inteligence bude generovat zprávy z Pražské burzy

Praha 1. listopadu 2019 (PROTEXT) - Prvky umělé inteligence začínají generovat zprávy o dění na Pražské burze.

"Námi vyvíjené algoritmy jsou nyní schopny vygenerovat bez zásahu novinářů sedm základních zpráv, včetně headlinů a titulků, a to během jedné jediné vteřiny. Rozsah zprávy přitom odpovídá standardním zpravodajským textům publikovaným ČTK každý všední den po uzavření burzy," vysvětluje Moravec. Mezi největší úskalí nasazení prvků umělé inteligence do tuzemské žurnalistiky, jež je první svého druhu v České republice, patřilo podle odborníka ze ZČU Jakuba Sida detailní pochopení novinářských rutin a jejich odchylek u burzovních zpráv. "Museli jsme proto přesněji formalizovat přístupy a rozhodování novinářů. Prováděli jsme statistické analýzy historických dat ČTK a na jejich základě jsme vytvořili šablonový systém, který automaticky generuje zprávy, jež se mají co nejvíce přiblížit výstupům žurnalistů. Aktuálně experimentujeme s více univerzálnějšími a plně automatickými metodami, které budou přenositelnější mezi tematickými doménami, jakými jsou počasí či sport," dodává Sido.

V následujících dnech začne automatizované nástroje, jež výrazně zrychlí publikování rutinních zpravodajských textů a umožní novinářům tvorbu obsahů s vyšší přidanou hodnotou, testovat ČTK. "Vygenerované texty budeme načítat do redakčního systému a projdou standardním agenturním zpracováním jako zprávy vytvářené od začátku redaktory. Odpadne však dohledávání a kopírování dat a celý proces by se měl výrazně zrychlit," uvádí technický ředitel ČTK.

Kromě redakce ČTK budou vědci nástroje umělé inteligence testovat i v redakci zpravodajství České televize. Porovnají, s jakou rychlostí a přesností aplikace texty tvoří a ověřuje, a následně zhodnotí její vliv na novinářskou práci v budoucnosti „Plně automatizovaný přístup má mnohá úskalí. Je méně otevřený pro zásahy zvenčí. Pokud bude systém dělat systematickou chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. Je plně závislý na datech, která dostane, a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva," říká vědec Luboš Král z ČVUT.

Vývoj algoritmů do jejich současné podoby by se nemohl uskutečnit bez zapojení Burzy cenných papírů Praha, jejíž vedení poskytlo výzkumníkům přístup k online datům z obchodování. I vedení pražské burzy počítá s tím, že se výstupy algoritmizované žurnalistiky objeví na burzovních komunikačních kanálech (např. twitterovém účtu BCPP).

1. 11. 2019; radio.cz

Czechs develop AI system to cover Prague Stock Exchange news

Czech computer science academics have developed an artificial intelligence system to automatically generate news about developments on the Prague Stock Exchange, in cooperation with the state news agency ČTK.

The tool was created by scientists of the Faculty of Social Sciences of Charles University (FSV UK), Czech Technical University (ČVUT) and the University of West Bohemia (ZČU).

Testing is set to begin in the coming days. In future, the AI system could be adapted to cover the weather, sports and other topics, ČTK reports.

1. 11. 2019; zlato.cz

Systém automaticky generovaných zpráv zpracuje údaje z burzy

Systém automaticky generovaných zpráv bude vytvářet zprávy z dění na pražské burze. Umělá inteligence by v budoucnu mohla v češtině psát i zprávy o počasí nebo sportu. Nástroj vytvořili vědci Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Českého vysokého učení technického (ČVUT), Západočeské univerzity (ZČU) ve spolupráci s ČTK, která ho v následujících dnech začne testovat.

„Námi vyvíjené algoritmy jsou nyní schopny vygenerovat bez zásahu novinářů sedm základních zpráv, včetně headlinů a titulků, a to během jedné jediné vteřiny,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu z katedry žurnalistiky FSV UK Václav Moravec. Rozsah zprávy podle něj odpovídá standardním zpravodajským textům, které ČTK publikuje každý všední den po uzavření pražské burzy.

Podle Jakuba Sida ze ZČU bylo nejsložitější pochopení novinářských rutin a jejich odchylek u burzovních zpráv. Odborníci proto museli přesněji formalizovat přístupy a rozhodování novinářů. Provedli statistické analýzy historických dat ČTK, aby se zprávy co nejvíce přiblížily výstupům žurnalistů. „Aktuálně experimentujeme s univerzálnějšími a plně automatickými metodami, které budou přenositelnější mezi tematickými doménami, jakými jsou počasí či sport,“ dodal Sido.

Systém by měl mimo jiné výrazně zrychlit publikování rutinních zpravodajských textů. „Vygenerované texty budeme načítat do redakčního systému a projdou standardním agenturním zpracováním jako zprávy vytvářené od začátku redaktory. Odpadne však dohledávání a kopírování dat a celý proces by se měl výrazně zrychlit,“ uvedl technický ředitel ČTK Jan Kodera. Nástroj budou testovat také v redakci České televize.

Podle vědce Luboše Krále z ČVUT je program méně otevřený pro zásahy zvenčí a pokud udělá systematickou chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. „Je plně závislý na datech, která dostane, a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva,“ dodal Král.

1. 11. 2019; itmix.cz

Zprávy z Pražské burzy bude místo novinářů psát umělá inteligence

Kromě redakce ČTK budou vědci nástroje umělé inteligence testovat i v redakci zpravodajství České televize. Porovnají, s jakou rychlostí a přesností aplikace texty tvoří a ověřuje, a následně zhodnotí její vliv na novinářskou práci v budoucnosti „Plně automatizovaný přístup má mnohá úskalí. Je méně otevřený pro zásahy zvenčí. Pokud bude systém dělat systematickou chybu, je těžké zjistit proč a také ji opravit. Je plně závislý na datech, která dostane, a ze kterých se učí, což je vzhledem ke kreativní povaze novinářské práce a jejím výstupům výzva,“ říká vědec Luboš Král z ČVUT.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk

Fakulta elektrotechnická

České vysoké učení technické v Praze

ČVUT v Praze

Spojujeme elektrotechniku a informatiku.