30. 9. 2019; Pražský deník

Den s formulemi na ČVUT

2. 10., 10.00-14.00

Přijďte ve středu do dejvického kampusu ČVUT, uvidíte předváděcí jízdy malých formulí. Budete se moci zeptat přímo konstruktérů na nejnovější postupy a technologie, které se používají. Na akci se pořadatelé zaměří i na nábor: nadšenci budou mít možnost přidat se do týmů. Dozvíte se také o tom, co se děje na Českém vysokém učení technickém.

Místo konání: ČVUT Technická, Praha 6


30. 9. 2019; Svět motorů

15 000 000 senzorů ročně

Výroba asistenčních systémů v Rakovníku

Samořiditelným vozům mají patřit příští dekády. Podle profesora ČVUT Jiřího Matase bychom mohli běžně potkávat plně autonomní auta v běžném provozu do deseti let. Debbie Hopkinsová z Oxfordské univerzity dokonce tvrdí, že se do nich přesune většina lidských činností. V Česku na tento trend myslí především firma Valeo: ta teď na konci září otevřela v Rakovníku druhou továrnu na výrobu asistenčních a komfortních systémů. "Vedle nejrůznějších interiérových ovládacích panelů zde ročně vznikne přes patnáct milionů ultrazvukových senzorů a sedm milionů kamer, což jsou klíčové prostředky pro autonomní řízení a automatické parkování," říká tiskový mluvčí společnosti Gábor Iffl and.


29. 9. 2019; roklen24.cz

Návod hackera, jak získat větší ekonomickou a osobní svobodu

Etický hacker Pavol Lupták byl u vzniku pražského hackerspace Institute of Cryptoanarchy v Paralelní Polis, kterou založila skupina Ztohoven. V rozhovoru pro server Roklen24 říká, co čekat od šestého ročníku Hackers Congress. Vysvětluje například, proč trvalý pobyt člověka omezuje a je lepší ho nemít, nebo ho mít v zemi s teritoriálním zdaněním jako Panama. Dodává, proč od sociálních sítí a digitálních nástrojů neočekává žádné soukromí.

Etický hacker Pavol Lupták byl u vzniku pražského hackerspace Institute of Cryptoanarchy v Paralelní Polis, kterou založila skupina Ztohoven. V rozhovoru pro server Roklen24 říká, co čekat od šestého ročníku Hackers Congress. Vysvětluje například, proč trvalý pobyt člověka omezuje a je lepší ho nemít, nebo ho mít v zemi s teritoriálním zdaněním jako Panama. Dodává, proč od sociálních sítí a digitálních nástrojů neočekává žádné soukromí.

Hlavním tématem Hackers Congress je letos "Opt-out". Termín, který označuje mechanismus, pomocí kterého se může jednotlivec vyhnout přijímání nevyžádaných informací o produktech nebo službách. Jak se téma dotýká Vás osobně?

Pro normálního zákazníka to znamená možnost kdykoliv zrušit smlouvu a jít například ke konkurenci. V Paralelní Polis "Opt-out" vnímáme v podstatně širším kontextu. Například možnost vypovědět "sociální kontrakt", který nikdo z nás nikdy nepodepsal, přesto se na nás všechny vztahuje a legislativní vynucuje.

Někteří z nás, včetně mě, začali s "opt-out" přístupem experimentovat. Například jsme si zrušili trvalý pobyt v Evropě, odhlásili se od všech povinných pojištění. Místo toho jsme začali využívat globální služby (pojištění, mobilní operátory atd). Uvědomili jsme si, že globalita a flexibilita dokáží být spolu s krypto technologiemi velmi silné nástroje k získání větší ekonomické a osobní svobody. Proto jsme se rozhodli tento ročník věnovat tomuto tématu a nazvali ho "Opt-out".

Odhlášení z jakéhokoli systému a z jakéhokoli důvodu začíná pochopením toho, jak věci skutečně fungují, řekl hlavní koordinátor kongresu Tomáš Kolman. Můžete jeho myšlenku rozvést?

Mnoho lidí nerozumí ani základnímu rozdílu mezi svým občanstvím a trvalým pobytem, například svůj občanský průkaz pokládají za identifikátor svého občanství. Podobně si většina lidí vůbec neuvědomuje povinnosti, které s trvalým pobytem souvisejí a které jsou vůči nim vynucované (například branná povinnost, musí být klienti oligopolů zdravotních pojišťoven, monopolu sociální pojišťovny, musí platit daně ze svých zahraničních příjmů atd.)

Když si toto uvědomíte, tak přijdete na to, že trvalý pobyt člověka fakt omezuje a je lepší ho nemít, nebo ho mít v zemi s teritoriálním zdaněním jako Panama. Naopak je dobré mít mnoho různých pasů různých zemí, které poskytují různé privilegia.

Letos budou mezi řečníky extrémisté v oblasti digitálního soukromí, kryptoměnoví geekové, bojovníci za svobodu. Ale také ekonomové, sociologové nebo umělci. Čekáte názorový střet?

Tak na to se těším každý rok.

Obvykle tu máme tradiční konflikt mezi lidmi, kteří si myslí, že současný systém je politicky reformovatelný a věří v politickou změnu. A těmi druhými, kteří tento názor nesdílejí. Ti pak smysl vidí naopak v budování paralelních společností, což je mimochodem cíl paralelních Polis.

Globální cenzura svobody slova, radikální regulace na internetu nebo zoufalství z nemožnosti změnit politický systém. Jakou roli mohou sehrát hackeři?

Hackeři se nespoléhají na politiky, nečekají na souhlas "shora". Mění věci tady a teď. A zlepšují život sobě i ostatním. Ve všech oblastech, které "hackují".

Martin Leskovjan, jeden ze zakladatelů Paralelní Polis, v rozhovoru s hlavním ekonomem Roklen Dominikem Stroukalem loni uvedl, že Internet je od počátku obrovský sledovací nástroj. Jak to vidíte vy? Měli bychom se bát?

Určitě je. A závisí samozřejmě na nás, jak moc se necháme špehovat. Já například všechny sociální sítě a digitální nástroje korporací pokládám za společné a neočekávám od nich žádné soukromí. Většina lidí se dobrovolně rozhodla vyměnit své soukromí za benefity, které od internetových korporací dostávají. Stali se dobrovolně jejich produkty - je to jejich rozhodnutí. Neviním z toho samotné korporace, jako množství jiných internetových aktivistů.

Přesto jsem "privacy extremist". Ve věcech, které jsou pro mě důležité, si své soukromí speciálně chráním různými technologickými "privacy" nástroji.

Loňský rok kongresu byl zčásti přenášen živě. Splnilo to podle Vás účel? Jak to bude letos?

Nejsem si úplně jistý, zda bude streamované úplně všechno, ale něco určitě ano.

Jak vzpomínáte na počátky Paralelní Polis?

Jako na dost naivní, ulítlý, i když ambiciózní projekt. Vůbec jsem netušil, že bude mít takový globální dopad. Kromě Paralelní Polis v Praze a v Bratislavě otevíráme Paralelní Polis také v Barceloně a brzy i Košicích. Speciální doporučuji nenechat si ujít na Hackers Congress panel "Crypto Liberation Communities", kde bude možnost diskutovat s více představiteli krypto liberalizačních komunit v Evropě.

A jak se daří Polis v Bratislavě?

Výborně. Daří se nám postupně zbavovat dluhů, stále jsme plni nadšení a máme docela nabitý program. Neváhejte nás při nejbližší návštěvě Bratislavy navštívit!

Paralelní Polis is a one-¬of-¬a-¬kind nonprofit organization that brings together art, social sciences, and modern technologies. The ideas of liberty, independence, and innovative thinking and development of society are the main underlying foundations the whole project is built upon.

The project intends to remain state free as it operates entirely without support from the government, and most of the funds come from voluntary contributions of our donors and partly from commercial activities such as running a unique co¬working space and the world's first bitcoin-¬only cafe.

It was founded by members of a contemporary-¬art group

Ztohoven, and Slovak and Czech hacker¬spaces. Its main goal is to promote economic, social and digital freedom. We try to be a vocal voice of freedom in order to shape the public discourse, and ultimately work towards a freer future.

Koho z účastníků letošního Hackers Congress si rozhodně nenecháte ujít? Koho byste doporučil na rozhovor českým médiím?

Nejvíc se těším na Robina Hansona. To je autor tzv. "Futarchie". Čtu teď jeho fascinující knihu "Age of Em" a "The Elephant In The Brain". Ale těším se samozřejmě i na řadu dalších - Nicka Middletona, Luise Cuendeho, Ken Schoollanda ..). A samozřejmě i na veterány kongresu jako je Paul Rosenberg, Smuggler, Joerg Platzer, Juraj Bednár a množství dalších.

V úplně prvním rozhovoru pro Roklen24 jste řekl, že Bitcoin poroste se ztrátou důvěry v běžné peníze. Bylo to v březnu 2015. Jakou cestu od té doby Bitcoin urazil? Co byste vyzdvihl?

Obrovskou. Výrazně se zvýšila jeho likvidita, zlepšila se infrastruktura krypto služeb jakož i použitelnost samotných kryptoměn. Objevilo se množství nových finančních nástrojů. Například na decentralizované půjčky. Protože Alza a téměř dalších 200 společností v Praze akceptuje Bitcoin, tak v Praze dokážete bez problémů přežít bez použití státních peněz, čistě na krypto. Mnoho světových metropolí se tím ještě nemůže chlubit.

Andrej Babiš už asi tuší, co je bitcoin. Jak vzpomínáte na jeho návštěvu, tehdy ještě coby ministra financí, v Polis?

Byla to dost zvláštní zkušenost. Setkaly se úplně jiné světy, které si neměly co říct. A myslím, že stále ani nemají.

Pavol Lupták vystudoval na FEI-STU v Bratislavě a FEL-ČVUT v Praze obor informatika. Má zkušenosti v oblasti IT bezpečnosti a penetračního testování a tvorby nejrůznějších bezpečnostních auditů včetně sociálního inženýrství či forenzní analýzy. V roce 2007 založil slovenskou společnost Nethemba, která se specializuje na penetrační testy a bezpečnost webových aplikací. Stál při vzniku slovenského hackerspace Progressbar v Bratislavě a pražského hackerspace Institute of Cryptoanarchy v Paralelní Polis, kterou založila skupina Ztohoven. Vede také slovenskou OWASP pobočku (Open Web Application Security Project) a pravidelně jezdí přednášet na různé světové bezpečností konference.


27. 9. 2019; rizeniskoly.cz

Kybersoutěž pootevírá dveře do profesního světa kybernetické bezpečnosti

Tři studenti Gymnázia J. S. Machara v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav se probojovali do národního finále Kybersoutěže a dva dále postoupili do letní přípravy na evropské finále: Jan Černohorský a Šimon Šustek, studenti kvinty, a Filip Hruška, loňský absolvent, nyní student ČVUT FEL. Filip již loni bojoval za Českou republiku na evropském finále v Londýně.

Kde jste se o Kybersoutěži dozvěděli?

Filip: Poprvé jsem se Kybersoutěže zúčastnil díky paní Kospachové, která mě v té době učila informatiku a organizovala studentský klub nadšenců do techniky na gymnáziu v Brandýse nad Labem. Na její popud jsem se tehdy přihlásil do druhého ročníku soutěže.

Jan: Od Filipa a Šimona.

Šimon: O soutěži jsem se dozvěděl z plakátů po škole, které tam dala paní profesorka Kospachová. Když jsem zjistil, že jde o soutěž zaměřenou na kybernetickou bezpečnost, věděl jsem, že to musím zkusit, a přihlásil jsem se.

Proč jste se do Kybersoutěže přihlásili?

Filip: Mým velkým koníčkem (teď vlastně i prací) byl vždy rozsáhlý a komplikovaný svět informatiky. Kybernetická bezpečnost je velmi perspektivní obor, který se stává stále důležitějším pro chod moderní společnosti a bez kterého se opravdu neobejdeme - svět je čím dál tím více propojený, což samozřejmě přináší i jistá rizika, proti kterým je třeba hledat obranu. Já v Kybersoutěži primárně vidím možnost poznat podobně smýšlející lidi, kteří mají stejně jako já zájem proniknout do tajů hlubin informací a prozkoumávat technologie z trochu jiného konce, než jak k nim přistupuje většina lidí. Nezajímá mě, co nějaká věc dělá - ale co ji můžu donutit udělat.

Jan: Věděl jsem, že to řešili minulý rok Šimon a Filip, tak jsem se rozhodl to zkusit.

Šimon: Už v té době jsem začínal psát různé jednoduché webové aplikace a vždy mě zajímalo, jak fungují zranitelnosti, kterým jsem se při programování snažil bránit. Začal jsem hledat chyby ve svých webových stránkách nebo třeba stránkách kamarádů. V Kybersoutěži jsem viděl a vidím hlavně možnost, jak si rozšířit obzory a vědomosti v tomto velice rozsáhlém oboru a třeba i poznat stejně smýšlející lidi se stejným zájmem.

Co ti účast v soutěži dala?

Jan: Většinu technik a metod práce s nástroji a technologiemi, které jsem v soutěži použil, jsem se naučil až při řešení úloh během soutěže. Dále jsem také samozřejmě potkal mnoho zajímavých lidí a poznal nová místa.

Šimon: Převážně zkušenosti, ale také rozhled v technologiích nebo v problémech, které jsem před soutěží neznal nebo se jim třeba tolik nevěnoval. V neposlední řadě také spoustu příležitostí, ať už ve formě poznání nových skvělých lidí a míst, nebo nabídek ke spolupráci.

Filip: Nejvíce si cením toho, že mi Kybersoutěž umožnila poznat nové lidi. Teď tím nemyslím jen ostatní soutěžící, ale i zkušené veterány z oboru, kteří mají hodně zkušeností a od kterých se toho můžu hodně naučit.

Myslíš, že soutěže, jako je tato, mají smysl?

Jan: Rozhodně. Informační technologie jsou stále větší součástí našich životů, přesto má většina populace velmi nedostatečné znalosti v oblasti kybernetické bezpečnosti. Byť se v poslední době tvrdí, že nejmladší generace je v této oblasti v průměru nejzkušenější, mnohým našim vrstevníkům stále chybí úplné základy, které jsou nutné, aby se mohl jakýkoliv uživatel bezpečně pohybovat po internetu. Velmi zastaralé osnovy informatiky na školách, podle nichž se dnes učí již neaktuální, popřípadě úplně mylné informace, tomu příliš nepomáhají. Proto si myslím, že jakákoliv akce, která je schopná předat aktuální a potřebné informace studentům a vlastně všem lidem, je velmi užitečná.

Filip: Jedním z hlavních cílů soutěže je vyhledat mladé nadšence do informačních technologií a vzbudit v nich zájem o obor kybernetické bezpečnosti. Faktem totiž je, že v oblasti IT obecně chybí dostatek specializovaných pracovníků a mnohých firem se tento problém dotýká. Dle mého názoru jsou podobné soutěže nejlepší způsob, jak tuto situaci vyřešit a nalákat do oboru nové talenty.

Šimon: Jistě. Ačkoliv jsem soutěže nikdy neměl moc rád, dost často (a to byl pro mě i případ Kybersoutěže) člověka dokážou motivovat k učení se novým věcem nebo k prohloubení znalostí věcí již známých. Myslím, že je velmi dobře, že se Kybersoutěž snaží oslovit co nejširší spektrum středoškoláků, a zvyšuje tak povědomí o kybernetické bezpečnosti, která se stává čím dál tím důležitější součástí našich životů, i mezi studenty třeba ne tolik informaticky zaměřenými. Zároveň má ale dost co nabídnout i pro soutěžící v kyberbezpečnosti už relativně zběhlé.

Liší se tato soutěž od ostatních, kterých ses zúčastnil?

Jan: Rozhodně se liší od klasických znalostních „olympiád“, které ve většině případů sledují a rozšiřují školní učivo. Záběr Kybersoutěže se více blíží praxi. Od ostatních soutěží z oblasti kyberbezpečnosti, které nejsou ve většině případů zaměřeny pouze na středoškoláky, se liší trochu širším záběrem a úlohami, které nejsou pouze z oblasti kyberbezpečnosti, ale také šifer a úloh, které vyžadují tzv. myšlení mimo krabici.

Šimon: Určitě ano, liší se hlavně v soutěžních okruzích, které jsou v některých případech i za hranicemi rozsahu učiva na specializovaných školách na ně zaměřených, to znamená, že záleží hlavně na osobních znalostech a dovednostech soutěžícího, které získal mimo školu. Soutěž je hodně zaměřená na tzv. problem solving, řešení problémů, tím se podobá soutěžím typu Matematická či Astronomická olympiáda, způsob řešení se ale liší, v Kybersoutěži často nestačí jen dosadit nějaká čísla do vzorečku.

Vylepšil nebo změnil bys na soutěži něco?

Jan: Na finále byla soutěž rozdělena do dvou částí. Do druhé části postupovala pouze polovina účastníků a zbylí účastníci měli celé odpoledne volné. Myslím si, že by bylo prospěšné, aby tito účastníci měli možnost společně projít úlohy z dopoledne a diskutovat o možných řešeních a použitých technikách. Úlohy byly koncipované tak, že nebylo možné, aby za vyhrazený čas někdo vyřešil všechny, a já osobně bych se rád k ostatním úlohám v klidu a mimo soutěž vrátil.

Šimon: Obecně bych soutěž více otevřel, některé úlohy z finále i druhého kola byly velice pěkné, ale třeba jsme je z časových důvodů nebo nedostatku vědomostí nevyřešili. Líbilo by se mi, kdyby byly dostupné i s vysvětlením postupu po skončení soutěže na stránkách, aby ti, kteří úlohu ať už z jakéhokoliv důvodu nevyřešili, měli možnost se na ně podívat a poučit se, jak se dalo úspěšného vyřešení dosáhnout.

Pomáhala ti nějak při soutěži tvoje škola nebo někdo jiný?

Jan: Paní profesorka nám během hodin informatiky umožnila na úlohách pracovat, ale prakticky všechny potřebné znalosti jsem získal zdlouhavým vyhledáváním informací na internetu, které mi pravděpodobně zabralo nejvíce času. V domácím kole jsme se Šimonem sdíleli, jak jsme daleko, a to byla pro mě velmi důležitá motivace.

Co z toho všeho, co jsi při soutěži zažil, se ti líbilo nejvíce?

Jan: Samozřejmě poznávání nových lidí a míst. Ale nejvíce jsem vděčný za znalosti, které jsem díky řešení úloh soutěže získal.

Šimon: Zatím asi nejvíce předletní příprava, které jsem měl možnost se v červnu zúčastnit, navštívili jsme mnoho zajímavých institucí a firem, poznali jsme spoustu zajímavých odborníků a více se seznámili navzájem.

Filip: Zřejmě nejzajímavější zkušeností pro mě bylo evropské finále v Londýně, kterého jsem se zúčastnil v rámci minulého ročníku soutěže. Je úžasné mít možnost poznat, jakým způsobem pracují týmy z jiných zemí.

Zúčastníte se soutěže i příští rok?

Filip: Budu-li mít možnost, velmi rád.

Jan: Tento rok mi postup do dalších kol finále utekl pouze o pár bodů, které jsem nezískal kvůli nedostatku času, který byl způsoben technickými problémy s mým notebookem. Příští rok to, doufám, dotáhnu dál.

Šimon: Určitě.

Něco o soutěži

Středoškolská soutěž ČR v kybernetické bezpečnosti je pořádána pracovní skupinou kybernetické bezpečnosti asociace AFCEA od roku 2016. Soutěž vznikla ve snaze pomoci současné situaci s nedostatkem odborníků v kybernetické bezpečnosti a hledat talenty již mezi studenty středních škol. Zaměřuje se zejména na studenta, přičemž podporuje myšlenku, že talentovaný student se zájmem o kyberbezpečnost nemusí nutně studovat jen ve škole se zaměřením na ICT obory. Nicméně součástí soutěže je i celá řada doprovodných aktivit, které se orientují na učitele, rodiče a mládež všech věkových kategorií.

Každý ročník soutěže se skládá ze tří kol. První kolo je především osvětové a může se do něj zapojit každý, kdo se zaregistruje na soutěžním portálu. Po prvním kole se ověřují všichni zúčastnění, zda jsou opravdu studenty středních škol a zda studují na škole, kterou uvedli při registraci. Po úspěšném ověření jsou studenti zařazeni do hodnocení. Ti, kteří splní podmínky pro postup, pokračují do druhého kola. Zde jsou již soutěžní otázky - úlohy - složitější. První i druhé kolo je organizováno online a každý může soutěžit ze školní pracovny nebo ze svého pokoje doma. Cílem není jen ověřování znalostí, ale i podpora studentů při rozvoji jejich znalostí a dovedností. Z druhého kola vzejde skupina postupujících do národního finále, které se organizuje prezenčně. Národní finále zpravidla hostí významná organizace nebo škola. Jako příklad lze uvést Policejní akademii ČR v Praze nebo Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Finále se skládá ze dvou částí - individuální a týmové. Následují po sobě v tomto pořadí a do týmové postupují jen ti nejlepší z individuální části. Vedoucí náhodně rozlosovaných týmů jsou zpravidla studenti vysokých škol, kteří již soutěží v minulosti prošli anebo se zúčastnili evropského finále. Týmová spolupráce je v kyberbezpečnosti velmi důležitá a i studenti tuto aktivitu velmi oceňují. Ať už je to v národním nebo evropském finále, nebo v dalším životě, budou se s nutností týmové spolupráce nadále neustále setkávat.

Národní finále vyhodnotí své vítěze, ale tím soutěž a práce pro organizátory nekončí. Patnáct nejlepších studentů je podrobeno dalším zkouškám, tréninkům, školením a workshopům v průběhu celého léta. Jejich účelem je vybrat sedm nejlepších, kteří budou spolu se studenty vysokých škol tvořit národní tým České republiky, který nás reprezentuje na evropském finále, jež se koná zpravidla v říjnu daného roku. Evropské finále, organizované pod záštitou evropské agentury ENISA, vždy hostí jedna ze zemí zapojených do soutěže. Naši studenti byli v minulých letech ve Španělsku, v Anglii a letos se chystají do Rumunska. Všechny tyto aktivity jsou pro studenty zdarma a hrazeny z prostředků soutěže.

Trocha statistických údajů na závěr: Za tři uplynulé ročníky se do soutěže zapojilo více než 8 000 studentů z téměř 350 středních škol z celé ČR. Velmi vysoký je tradičně podíl dívek, který se pohybuje kolem 31 %. V porovnání s jinými zeměmi EU jde o mimořádné číslo. Průměrný počet zapojených dívek do obdobných soutěží v EU je kolem 7 %. Žen v ICT oborech je málo a v kyberbezpečnosti je poměr ještě horší. Česká republika je rovněž na špici EU v celkovém počtu studentů, sekunduje nám pouze Velká Británie. Tato čísla jednak ukazují na to, že soutěžní model, který jsme v ČR zvolili, je dobrý a funkční, a také to, že o ICT a kyberbezpečnost je u nás mezi studenty zájem.

Nejhojněji se již tradičně zapojují studenti v Jihomoravském kraji. Nejvíce zapojených škol je zase v kraji Středočeském a v Praze. Soutěž velmi aktivně podporuje 12 ze 14 krajů. Řada krajů je zastoupena i v soutěžním výboru.

Česká republika se rovněž přihlásila k organizaci evropského finále v roce 2021. Před organizátory se tak otevřela další významná výzva.

Více informací o soutěži, statistiky a detailní zprávy z minulých ročníků naleznete na webu soutěže www.kybersoutez.cz.


27. 9. 2019

Zlatý důl u Denveru prozkoumán

Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se úspěšně zúčastnil přípravného kempu soutěže DARPA, který se konal v horách nedaleko Denveru v USA a později i soutěže v Pittsburghu.

Denver - Cílem projektu DARPA - Podzemní výzva je vyvinout systém autonomních spolupracujících robotů, kteří bez lidské asistence dokáží prozkoumat důl v případě důlního neštěstí a najít v něm známky přítomnosti zavalených horníků. Projekt má celkový rozpočet převyšující v přepočtu neuvěřitelných 250 milionů korun.

ZACHRÁNĚNÁ FIGURÍNA

Družstvo ČVUT CTU-CRAS v rámci simulované soutěže dosáhlo nejlepšího výsledku ve své skupině a roboty v prostředí skutečného dolu nalezly několik předmětů potvrzujících existenci přeživších horníků. Přístroje se úspěšné dostaly do oblasti, kde se nacházela jedna z figurín, zraněná oběť neštěstí. "Podle informací, které jsme získali, naše helikoptéry urazily v tunelech zlatého dolu v součtu nejdelší vzdálenost ze všech zúčastněných družstev, což dává dobrý předpoklad pro finálové kolo," komentoval dosažené výsledky Martin Saska, vedoucí skupiny multirobotických systémů na ČVUT.

"Nejproblematičtější pro naše helikoptéry bylo létání ve velmi vysoké nadmořské výšce Skalistých hor v Coloradu a v extrémně prašném prostředí dolu. Systém jsme ladili a ověřovali v naší experimentální základně ve výšce 3000 metrů nad mořem. Díky tomu jsme vyvinuli systém, který je připraven pro praktické nasazení v tunelech, dolech a lomech prakticky kdekoliv na světě," uvedl dále Martin Saska. Velkým příslibem do srpnového finálového kola soutěže bylo překonání domácího družstva složeného z posluchačů universit v Denveru a Boulderu, stejně jako družstev několika amerických firem, které se specializují na vývoj robotických záchranných systémů v dolech a lomech.

NA ŘADĚ JE PODZEMÍ MĚST

Dosažené výsledky a možnost dále testovat systém v experimentálním dole dává českým účastníkům reálnou šanci na úspěch. Hodnota cen dosahuje celkovou výši tři miliony amerických dolarů. Jiným benefitem v případě úspěchu bude prosazení se v oblasti světového výzkumu robotických systémů a jejich reálného nasazení v záchranných misích, ale i inspekčních a monitorovacích prací v tunelech a podzemních prostorách. Úspěch družstva CTU-CRAS je velkým příslibem i do dalších kol soutěže, které se budou konat během příštího roku. Roboty z dílny českých studentů čeká průzkum městského podzemního prostředí, což je úloha, na kterou se robotická technologie pozemních robotů a autonomních dronů vyvíjená v Praze dlouhodobě specializuje.


27. 9. 2019; Computerworld

Hravý robot ukazuje sílu

Zlaté časy japonského IT jsou v mnohém dávno pryč. Toshiba je poněkud v problémech, část firem zanikla a další na tom nejsou tak dobře, jak by být chtěly. Přesto však ani zdaleka nelze podcenit zkušenosti a sílu japonského moderního průmyslu. Proč, to ukazuje dnes hlavně konglomerát SoftBank.

Jde o skutečně obří společnost. Z těch nejznámějších jmen vlastní ARM (to je mimochodem zajímavé, slavný výrobce mobilních procesorů dnes rád píše svůj název v malém, tedy Arm), Sprint (vý znamný americký operátor) a - klíčo vě - také americké Boston Dy namics, vyrábějící bleeding -edge roboty, ty "nejlepší z nejlepších".

Význačné jsou z finančního hlediska i další investice. 29,5% podíl v čínské firmě Alibaba a 15% v Uberu jsou nezanedbatelné. Jde o 39.

největší akciovou společnost na světě, a čtvrtou největší v Japonsku; SoftBank je kolos, a velmi vý znamné investice vkládá právě do robotiky. Investice do Alibaby se mimochodem ukázala jako vizionářská: 20 milionů dolarů v roce 2000 se za 14 let proměnilo do hodnoty 60 miliard - a dnes už i víc.

SoftBank se však v robotice projevuje nejen skrze své, dnes již domácí, SoftBank Robotics, tvůrce oblíbeného Peppera, ale také prostřednictvím Boston Dynamics.

Americká firma spolupracující třeba s americkou vládní organizací DARPA a původně majetkem Alphabetu (Google) je známá například pro dvounohého robota Atlas nebo čtyřnohého SpotMini, a své počátky má na MIT.

Od 8. června 2017 patří SoftBank, a nejde o jedinou akvizici tohoto druhu. SoftBank Robotics totiž také není původně japonskou firmou, nýbrž francouzskou Aldebaran Robotics, kterou v roce 2015 SoftBank odkoupila.

Pepper je tu mimochodem už od roku 2014.

Proč je Pepper důležitý?

Protože se prodává. Ke květnu minulého roku už bylo jen v Evropě přes 12 000 Pepperů: několik jich je i v České republice, jednoho má T -Mobile, pár jich vlastní také ČVUT (FIT a FEL), a to nejsou všichni. Pepper se kupříkladu zúčastnil předávání diplomů na promocích absolventů bakalářských a magisterských oborů na FIT, T -Mobile jej zase využívá putovně na prodejnách, a pokud se osvědčí, plánuje jich nakoupit vícero.

To, že se prodává, je pro další vývoj pokročilé robotiky nesmírně důležité. Boston Dynamics dělají úžasné a krásné roboty, ale pokud už se prodávají, tak jen jako prototypy ve velmi omezeném množství; jsou složití.

Pepper se prodává sériově a lze poměrně snadno naprogramovat.

Nejde o elitu mezi roboty, ale to není jeho účel: má být především funkčním modelem, a to dobře splňuje. Ukazuje, že v oboru je potenciál a poptávka, pomalu vzbuzuje zájem firem i spotřebitelů. Pomáhá tak průmyslu s roboty více, než se na první pohled zdá.

Není zdaleka bezchybný; vlastně častěji spíše chyby dělá, než že funguje tak, jak má. O to ale příliš nejde, především totiž baví, neboť na interaktivní roboty zatím opravdu zvyklí nejsme. Pepper má hlavně "dělat lidi šťastnými", a to se mu obvykle docela daří.

Navíc také ukazuje, že Japonsku se v IT stále daří. Robotika vždy patřila do popředí japonského vývoje a výzkumu a SoftBank úspěšně přebrala marketingovou štafetu - je hodně vidět.

Sledujte pozorně práci Boston Dynamics a SoftBank Robotics.

Slavná "Next Big Thing" v robotice totiž může přijít právě z těchto končin.


26. 9. 2019; Ekonom

Noví zákazníci? Mladí a netrpěliví

Jaroslav ŘASA

Jaroslav Řasa, spoluzakladatel firmy Abra Software, která se specializuje na informační podnikové systémy, tvrdí, že český byznys je příliš zahleděný do svých nedávných úspěchů. Což vede k tomu, že ztrácí kontakt s rychle se měnící dobou. A protože nechce, aby i jemu ujel vlak, prošla Abra hlubokou proměnou.

Tak aby uspěla na budoucím trhu, jehož podobu vymodelují lidé, kterým je nyní teprve dvacet let.

Současně Řasa tvrdí, že podnikání - jak ho chápe on - není založeno jen na penězích a prosazování vlastního ega. Má mít celospolečenský přesah a jde v něm také o ochotu pomáhat ostatním. Je proto velkým zastáncem baťovských principů a angažuje se i veřejně, zejména ve vzdělávání. Sám přednáší a podporuje mladé vědce, například ve spolupráci s Nadačním fondem Neuron.

- Abra v nedávné minulosti prošla velkými změnami. Proč?

Ano, v posledních čtyřech letech. Je jí už 29 let a po takové době je to jednak nutné a asi i docela neobvyklé. Zakladatelé firmu většinou prodají a změnu pak už prosadí někdo jiný. Tady jsme si ale řekli, že ji provedeme ještě my.

- Přestala vám snad fungovat chemie, nebo co se stalo?

Měl jsem tehdy období, kdy jsem byl od firmy maličko stranou a díky tomu jsem se na ni mohl podívat z odstupu. Hodně jsme se bavili o tom, kde Abra je a kam směřuje. Najednou jsem viděl, že když bude vše dělat dál tak, jak to zatím dělá, tak do deseti let zemře.

- Byla ale přece úspěšným a chváleným podnikem.

Používala stereotypy, které už neodpovídaly době, v níž se najednou ocitla. A které určitě nebudou odpovídat době, v níž jednou žít bude.

- Nebylo to i proto, že jste se věnoval i jiným aktivitám, a nikoliv rozvoji firmy?

To si nemyslím, neřídili to tu hloupí lidé. Ale opravdu jsme se dostávali do situace, do níž se dostává velké množství firem. Těch, které žijí z historie. Jejich zakladatelé něco vybudovali či privatizovali, měli třeba zastavený dům a nevěděli, zda druhý den nepůjdou do kriminálu. Jestli jim někdo všechno nevezme a zda se jim nerozpadne celý život. Ale pak podnik pozvedli, začali exportovat. Po 20 či 25 letech s pýchou hledí na své haly. Jenomže v nich v drtivé většině vyrábějí subdodávky pro německé firmy, rostou jim mzdové náklady a oni přestávají být konkurenceschopní. Jestli neprodávají produkty pod vlastní značkou a nemají koncové zákazníky, tak před nimi žádná budoucnost už moc není.

- Takže Česko je montovna?

Z velké míry ano a pohled na statistiky to potvrzuje. Trochu se to snad začíná zlepšovat, protože ti schopní, kteří ještě mají drajv, se konečně snaží vymýšlet produkty pro koncové zákazníky.

- Abra je však IT firma a ta je přece postavena na tom, že neustále hledá nová řešení.

Co je to nové řešení? Buď přicházíte s dílčími inovacemi, nabídnete nějakou další funkci, malé zlepšení. Nebo přijdete s opravdu zásadní změnou. Před pěti lety jsme si uvědomili, že pokud Abra bude spoléhat jen na drobné inovace, tak se jednoho dne se svými produkty úplně mine s trhem. Naše systémy se ve firmách instalují několik měsíců, je to náročný proces, který stojí mnoho peněz a nervy na všech stranách. Takhle ale můžete přistupovat k zákazníkům z mé generace. Mně je 52 let. V této věkové kategorii se lidé rozmýšlejí, připravují plány a projekty. Jenomže teď dorůstají mladí lidé, je jim třeba dvacet, a ti takhle nepřemýšlejí. Nejsou ochotni takové věci podstupovat, jsou netrpěliví.

- Takže je to vlastně taková generační změna. Jak na straně zákazníka, tak i ve vaší firmě.

Už jí procházíme. Musíme mít pro mladé nové produkty. Cloudové, které fungují hned - zaregistrujete se můžete začít pracovat a s dodavatelem se ani nemusíte potkat. To je výhodné hlavně pro ty jednodušší firmy.

- A u těch větších zákazníků?

Tam je to složitější. Stanovili jsme si klíčové znaky pro software za deset let, co bude podstatné pro daný obor. Na internet se musí dostat vše, co je jen trochu možné. A aby vše fungovalo samo, aby vše dělaly počítače. A současně jsme si řekli, že v našem systému musí být veškerá potřebná data. Všechny produkty se přitom musí dostat do sítě, do drátů, včetně služeb.

- Kdo je teď váš zákazník?

Před lety jsme říkali, že pracujeme pro všechny podnikatele. Jenomže naše kapacity nejsou neomezené, máme zhruba stovku vývojářů. Proto jsme se museli rozhodnout, zda budeme věnovat pozornost panu Novákovi, který toho vlastně moc nechce, nebo společnostem s plně automatizovanou výrobou. A rozhodli jsme se pro to druhé. Tedy - jak my říkáme - že půjdeme na lvy, na ty velké. Což neznamená, že bychom nemohli poskytovat systémy i menším firmám. Nicméně firmám, které jsou vpředu, budeme naslouchat, ty budou vymýšlet, co vlastně potřebují. Ty menší to nakonec využijí také.

- To ale není až taková revoluce, jde o přenastavení cílů.

Běžné to není. Mnohem častěji otcové zakladatelé opravdu něco vybudují, pak se několik let kochají tím, čeho dosáhli, a mezitím jim už brutálně ujíždí vlak. Není se co divit. Když jim je 55 či 60 let, tak zvolní, to je přirozené.

- Ale ještě jednou: nebyly v Abře změny vynuceny tím, že jste se zaměřil na jiné věci? Například přednášel na školách.

Úplně mimo firmu jsme snad neběhali a vše, o čem mluvíte, umožnilo nadhled. Každému šéfovi bych doporučil, aby z firmy na půl roku odjel a pak se do ní vrátil. A mezitím studoval a zjišťoval, jak to dělají jinde. Takže i my jsme v určitém okamžiku více otevřeli oči a najednou viděli, jak je starý svět nepružný a z dlouhodobého pohledu mrtvý. Vidím to i na našich konkurentech. V Česku bylo asi 100 dodavatelů podnikových systémů, z toho deset dobrých. Teď jeden po druhém odpadají. Ztráta energie a schopnosti inovovat vedla k tomu, že jsme tu z těch deseti zbyli asi tři.

- Už jste to zmínil - cloudy jsou pro vás budoucnost?

Je to už současnost a většina práce se tam přesune. To je jako s elektřinou. Ve dvacátých letech minulého století normální, že každý podnik stavěl vlastní elektrárnu. Kdo ji má dnes? Úplně stejně o sto let později, v roce 2019, má spousta firem svoji serverovnu. V roce 2050 ji nebude mít nikdo. Zatím firmy mají své ajťáky, ale ti na to často nestačí, protože jeden člověk vše v oboru dávno umět nemůže. Na dobré ajťáky navíc nemají a ani je nedokážou sehnat, protože ty kvalitní vysají IT firmy nebo zahraniční společnosti. Protože je lze zaplatit, jen když se jejich práce využije pro více zákazníků, a ne jen pro jednu firmu.

- Nebojí se ale firmy předávat svá data?

Ano, ale přesun do cloudů i tak běží rychle. Obavy opadají a má to logiku. Podívejte se na Facebook šéfů řady firem - spousta z nich sdílí osobní údaje, kde byli, kdo jsou jejich blízcí a tak. A síla takových informací je daleko větší než to, že jedna firma druhé vyfakturovala něco za dvacet korun. Ale máte pravdu, donedávna firmy přeceňovaly význam svých dat. Čím menší firma, tím víc. A nedoceňovaly, že také já, dodavatel služeb, mám odpovědnost a že u mě jsou jejich data zabezpečena lépe než u nich.

- Jsou IT firmy, které se chtějí neustále zvětšovat. V Abře o nějakých akvizicích neuvažujete?

Abra roste organicky. Poslední akvizici jsme učinili před sedmi lety, to jsme koupili jeden systém a celý ho přepracovali. Na slepování firem moc nevěřím, alespoň ne v mém oboru. Spojujete různé firemní kultury a ty si mohou být blízké, ale nikdy nejsou stejné. Přičemž náš byznys stojí na lidech, na jejich kvalitě. To není tak, že máte malé oddělení, které vymyslí nějaký superprodukt, a pak nastoupí tisíc dělníků, kteří ho vyrobí. A je jedno, kdo ti dělníci jsou, jestli Franta nebo Tonda, protože ho to vmžiku naučíte a on za deset minut začne pracovat. U nás je práce každého nezastupitelná. A když vezmete dvě různé firmy, v nichž už fungují zaběhané mechanismy a způsoby chování, a začnete je pářit dohromady, v naprosté většině případů to skončí tak, že začnou odcházet kvalitní lidé. Takže na podobné skoky nevěřím, i když vím, že jiní je dělají. Nevěřím, že jedna a jedna jsou tři, spíše to vychází, že jedna a jedna budou 1,8.

- Jak je to jinde, ve světě?

Podívejte se do Německa. Ani v Porýní, v Bádensku-Württembersku firmy jiné společnosti nekupují, inovují, mají vlastní výrobky. Protože pak děláte ve vlastní podnikové kultuře a máte nulové náklady na propojení. To vás skoro vždy zatíží a zdrží. Nás také nákupy moc neposunuly, nanejvýš to bylo tak 50 na 50. Raději jsme si řekli, že budeme přijímat jednotlivé nové lidi, a ne nabírat celé hotové týmy.

- Každá úspěšná firma musí mít lídra. Co bude, až odejdete?

Naším cílem není dostat za podnik balík a užívat si pak do konce života. Cílem je, aby to, co děláme, mohlo dál pokračovat. K tomu je samozřejmě potřeba nový lídr. Zatím na to máme nějakých deset let a je jediná cesta: nástupce si najít nebo vychovat, respektive udělat obojí v jednom. Pak mu to jednoho dne předáte, zavřete dveře a jdete pryč. Myslím, že takový člověk už tady sedí.

- Když mluvíte o firemní kultuře, o tu je nutné se starat. To znamená školení, debaty. Pozvali jste si i egyptologa Miroslava Bártu - co jste si vzali zrovna z jeho přednášky?

Jak jsem řekl, stanovili jsme si vizi - chytré produkty, které se rychle přizpůsobují a jdou skrz dráty. Zákazníci, kteří sami jsou inovativní, protože od nich přicházejí dobré nápady. Třetí věcí jsou lidé, špičkoví lidé, které u nás bude bavit pracovat a kteří se chtějí rozvíjet. Musíme jim vycházet vstříc, a proto zveme zajímavé hosty z úplně jiných oborů. Aby nám vypravovali o tom, co objevili. Miroslav Bárta v hieroglyfech vyzkoumal něco, co egyptologii přesahuje, zákonitosti vývoje společnosti. V zásadě jde o princip "co tě vynese nahoru, to tě jednou může zabít". Alespoň pokud si to neuvědomíš a nezměníš chování.

- To je vlastně podobné tomu, o čem jste mluvil.

No právě. Firmu něco dvacet let táhne nahoru a pak ji to začne brzdit. Třeba nějaký hrozně propracovaný systém. Co když se doba změnila a už nepotřebujete mít na všechno předem daný postup? A spíše je dobré mít lidi, kteří jakýkoliv nový postup hned vymyslí? Nejsou už benzinové motory, které nám tolik pomohly, problém? Nemá už elektronika příliš mnoho funkcí? Přidávaly se, aby se to prodávalo, ale nemělo by se to nyní naopak zjednodušit? Nebo bankovnictví. Dnes v něm jde už hlavně o data, není tedy zbytečné držet si ohromnou síť poboček? Miroslav Bárta popisuje celkem sedm zákonitostí pro vývoj a přežití civilizací, a když je přenesete na firmy, fungují stejně. Rozdíl je jen v tom, že u civilizace od růstu k pádu uplynou stovky let, zatímco v podniku jen desítky.

- O novém světě se hodně dozvídáte z kontaktu s mladými lidmi, přednášel jste středoškolákům. Co vlastně chtějí?

Přednášek v rámci projektu Můžeš podnikat mám už méně, ale jedno vidím jasně. My jsme byli zvyklí vším projít a jednotlivé věci pochopit do všech detailů. Věcí bylo daleko méně, a tak to šlo. Mladí mají daleko méně hlubokého myšlení než naše generace. Potvrzují to neurologové, například profesor Martin Stránský, a mají z toho strach. Informací je příliš mnoho a nemáme čas se nad nimi zamyslet. Což vede k přebírání rozhodnutí a názorů, aniž bychom si tvořili vlastní. U mladé generace je to jasně vidět: pracují paralelně s ohromným množstvím dat a do hloubky nejdou. Z našeho pohledu je to špatně, jenomže my jsme vyrostli v něčem úplně jiném, a tak to asi ani posuzovat nemůžeme. Pokud ale jde o jejich vůli a ochotu měnit svět, jsou na tom stejně jako my, a proto o ně žádný strach nemám. Jsou jen jiní. Ptáte-li se konkrétně na IT, tak nechtějí být strojníky a techniky, ale jen uživateli.

- Máme se pokoušet je nějak měnit a formovat, třeba skrze školy? Nebo to celé přijmout a spíše se přizpůsobit?

Jestli chcete mít byznys, který má fungovat dalších 30 let, tak se přizpůsobit musíte. Vše bude muset být daleko jednodušší. Jinou věcí je ovšem školství. Kdyby se do něj vložily správné principy, dokázalo by se rychle změnit. Jsem ale k tomu skeptický. Státní mainstreamové školy jsou založeny na lidech, kteří velkou schopnost inovovat už nemají. Jsou ostrůvky pozitivní deviace, soukromé školy, které zkoušejí nové věci. Jejich síla je však malá. Nakonec vidím mnoho kecalů, kteří mluví o školství a na konferencích vedou učené disputace. Přitom neudělají nic reálného. Minulý týden jsem byl na jedné takové akci - sešlo se tam 50 či 60 úspěšných lidí, mají i firmy. Ale nikdo z nich není ochoten vzít třeba čtyři hodiny IT, ekonomiky nebo něčeho jiného ve škole, v jejíž blízkosti bydlí. Takový přístup se mi nelíbí.

- Vy tohle asi říkat můžete, protože sám učíte.

Jestli myslíte projekt Můžeš podnikat, tak ano. Prostě klukům a holkám ve třetím ročníku říkám, že kolem podnikání jsou různé mýty, že to není tak složité a těžké. Nemusí hned postavit továrnu na auta, jde přece i o ten zážitek, že jim někdo zaplatí za to, co sami udělali.

- Před časem jste prohlásil, že žáci na průmyslovkách jsou realističtější, zatímco na gymnáziích nikdo neví, co vlastně chce. Stojíte si za tím?

To je jednoznačně pravda. Gymnazisté jsou kavárenští kecalové. Mluvil jsem s mnoha studenty, a když to zprůměruju, ať se na mě nikdo nezlobí, tak otázky kladené gymnazisty byly většinou dost umělé. Zatímco na středních školách se ptají velmi prakticky a s úmyslem něco vytvořit. I učiliště jsou v tomhle lepší než gymnázia. Ta jsou opravdu pražská kavárna. A je jedno, zda to je gymnázium v Benešově nebo v hlavním městě. Houfují se tam prostě lidé intelektuálštější - a já to teď nemyslím ve zlém. Ale intelektuálno má dvě roviny. Ta první je charakterizována odkazem T. G. Masaryka a Karla Čapka, ta je hrozně potřebná. Pak je také intelektuálno typu onoho zmíněného setkání o našem školství. Rozdíl je ve schopnosti akce, ve schopnosti přetavit slova do něčeho, co dává smysl.

- Jak jste to myslel s tou pražskou kavárnou?

Já mám pražskou kavárnu rád, sám jsem její účastník. Ale také má dva směry. Jeden je ten masarykovský a ten je strašně potřeba. To jsou lidé jako třeba Mikuláš Minář (hlavní tvář série demonstrací proti premiérovi Andreji Babišovi, pozn. red.). Je dobré přemýšlet o tom, že se lidé mohou ozvat. To není politická strana, to je občanská společnost havlovského typu. Je správné, že se tito lidé scházejí a vyjadřují. Vedle toho jsou ale takoví, jak jsem nich mluvil v případě toho školství. I tam se scházejí lidé, o nichž můžete říci, že jde o elitu, ale není z toho vůbec nic. Jen promrhaný čas. To je ta blbá pražská kavárna.

- A teď ještě k těm gymnáziím.

Když jsem o nich mluvil, šlo mi opravdu hlavně o otázky, které jsem dostával. Jinak si myslím, že i ta jsou nesmírně užitečná věc, a věřím, že jsou vlajkovou lodí té pozitivní části pražské kavárny.

- Má ještě smysl debata o maturitě z matematiky?

Určitě má, taková maturita by se skládat měla. Mladí sice nemají chuť matematické úlohy řešit, nicméně jejich mozku by to prospělo. A naučili by se překonávat obtíže. Podobně jako ve sportu.

- Potřebují ji ale skutečně všichni?

Není to jenom matematika, ale ta je hodně vzorová. Když se budete učit chemii, tak je to fajn, ale je to příliš úzké. Ale můžeme si nad ní lámat hlavu a bude to dobře. Stejně tak nad nějakými 3D hlavolamy. Ale matematiku přece jen v životě více využijete. Osobně bych byl i pro fyziku.

- Sám jste ale připustil, že mladí nejsou tak systematičtí a nechtějí jít tolik do hloubky.

O to více bychom je do takových věcí měli narvat.

- Není svět už ale opravdu jiný?

Abych to nějak uzavřel: za mě maturita z matematiky rozhodně ano. Myslím, že to říkat můžu, i když jsem absolventem střední odborné školy, udělal jsem si navíc také maturitu z matematiky. Na gymnáziích bych o tom vůbec nepřemýšlel, lidé s kritickým myšlením by měli umět řešit matematické problémy. Pokud jde o odborné školy, tak tam buď matematika, nebo fyzika.

- Když jsme u školství - kam vy jste dal své děti? Do státních, nebo soukromých škol?

U nás je to kombinace. Kvůli jazykům chodily do soukromých školek. Pokud jde o základky, tak jedno na státní a dvě na soukromé, ale musím říci, že mizerné. Poměrně rychle ale šly na gymnázia a střední školy. Opět státní i soukromé. Když to mám nějak vyhodnotit, tak soukromé školky jsou dobré a každému to doporučuji. Dobré řešení je pak normální, ale kvalitní státní základka. Je to lepší v tom, že se dítě nedostane do sociální bubliny, která je dána hlavně příjmem rodičů. A že se naučí bavit i s jinými lidmi. Jestli jde o střední školy, tam je to ústav od ústavu a dítě od dítěte. Chce-li váš potomek vynikat, tak k tomu bude mít v soukromé škole větší prostor. Ale jiné dítě je třeba více sociální a bylo by tam nešťastné. Tam by ho hnali do velkých výkonů a kolem by bylo samé ego.

- Připomínal jste Masaryka, Čapka, ale vysoce si ceníte rovněž Tomáše Bati. Co z něj je ale dnes ještě použitelné?

Když jsme před čtyřmi lety měnili naši firmu, šlo o tři věci. A všechny s Baťou souvisejí. První jsou hodnoty. Důležitý je i přístup. Hodnoty naše firma měla vždy dobré. Jedna z klíčových je lidskost, velice přítomná je inovace a technická odvaha, určitě tu uvidíte etiku. Snažíme se také jít do světa - jsme ve Švýcarsku a postupně tam získáváme zákazníky. Takže hodnoty jsme měli dobré, ale jak jsme zestárli, přístup byl tak nějak laxnější. A třetí věcí je pracovitost. A to všechno u Bati najdete také, jeho systém byl až výsledkem jejich kombinace. Jak vznikl? Šlo o přežití a nastavení základní úrovně života v místě, které bylo chudé. Sám Baťa prošel mnoha obtížnými zkouškami, i on chodil do hospody hrát kulečník a kouřit, až mu došlo, že to není zrovna to, co v životě chce dělat. A že základem je být užitečný jiným a vytvářet hodnotu, na které ostatním může poskytnout účast. Něco z tehdejších metod je pochopitelně dávno nepoužitelné, například kontroly paní Baťové u manželek zaměstnanců, jestli mají uklizeno a zda se o své muže starají. Ale to hlavní - jít za lepším životem s většími schopnostmi a možnostmi a pomáhat ostatním -, to přece platí pořád.

- Lidé u Bati také museli překonávat mnohé překážky, Nemají to teď například studenti až příliš snadné?

Snad. Zrušili jsme vojenskou službu, není tak těžké si vydělat, abych se najedl a oblékl. My jsme po pádu komunismu žili hodně hmotně. Nikdo tu zpočátku moc neměl, cílem bylo získat slušné bydlení, auto, jezdit na dovolenou. Prostředníkem toho byly peníze. Současná generace to takhle nemá. Když k nám mladí chodí na výběrová řízení, ani se tak neptají na výši platu. Automaticky předpokládají, že bude dobrý. Více se ptají, co mě naučíte kam mě posunete? A co mi dovolíte: kolik budu mít home officu a kolik volného času?

- Takže jde o zhýčkanost?

Spíše jiný pohled na život, nějakou další vývojovou etapu. Stejně o tom vypovídá i to, že jsou ochotni utrácet za drahé zboží, protože tím něco podpoří, ekologii a tak. Asi před nimi už také leží jiné výzvy. Ve světě se začínají zdvíhat hloupé populistické síly, které znovu brání rozvoji. V dějinách se vždy střídá reformace a protireformace. Od 90. let minulého století běžela reformace a svět se díky ní posunul kupředu - je tu daleko méně válek, hladomorů a bylo možné řešit mnoho problémů. Teď tu máme období protireformace. V USA je Trump, v Česku Zeman, v Rusku Putin a Čínu či Brazílii vedou lidé, jací tam v čele zrovna stojí. To není náhoda a naše děti to nebudou mít jednoduché. Vedle toho budou muset řešit třeba i nedostatek vody, potravin a vůbec prostředí, v němž jednou bude žít snad až 30 miliard lidí.

- Dostáváme se k budoucnosti a vy jste jakýsi apoštol digitalizace. Nemáte ale strach z umělé inteligence, z virtuální reality?

Umělá inteligence je obor, který jsem vystudoval, konkrétně neuronové sítě. A ty opravdu nepředstavují nic, co by lidstvo ohrožovalo. Jde o algoritmy, software, nemají žádné vlastní vědomí.

- Zatím.

Pokud se to bude dělat tak jako nyní, nikdy se k němu neprobudí a nevezmou nám primát, který máme. Naopak nám pomohou analyzovat ohromné objemy dat, a to podle našich přání. Takováto automatizace je v pořádku. Lidé se bojí, že je Průmysl 4.0 vytlačí z práce. Ale na přelomu 19. a 20. století kolem 80 procent populace pracovalo v zemědělství a dnes je to procento jedno. Nikdo z toho trauma nemá. S průmyslem je to teď podobné, a navíc se říká, že za každé zaniklé místo v něm vznikají dvě další právě v nových oborech. To zvyšuje naše schopnosti, to je pokrok. Kdybychom neměli algoritmy, tak třeba nevíme, že jsou u jiných hvězd exoplanety. Ani Apollo by na Měsíci nepřistálo, už před padesáti lety k tomu byly nezbytné počítače.

- A virtuální realita?

Tak tady bych byl opatrnější. Nedávno jsme byli na Maltě na jazykovém kurzu. A Malta, to je ráj teenagerů - diskotéky, alkohol, drogy. A trochu jsme z toho v našem věku měli strach. Pak jsme přijeli do hotelu a tam ty děti seděly, všichni v ruce mobil, nikdo nikde nekřičel, nepobíhal ani nepil. Opravdu bylo vidět, jak kus svého života přesunuli do digitálního světa. Zda to je dobře, nebo špatně, je velká otázka. Z hlediska fyziologie to je špatně, mozek je formován kontaktem s tělem a hmotným světem.

- Nemáte někdy výčitky svědomí, že tomu trochu napomáháte?

My jsme jen vlastně písaři. Už ve starém Egyptě a Mezopotámii evidovali, kolik se urodilo obilí, a to se pak muselo nějak rozdělit. Ani naše systémy nejsou nic jiného než záznam toho, jaké hmotné a dnes i nehmotné statky se vytvořily a jak se v podniku a mimo něj distribuují. Takže s naším softwarem žijeme ve velice reálném světě. Ale nějaký skutečný matrix opravdu může být nebezpečný. Jednak lidem přes počítače můžete vytvářet virtuální společenství a virtuální partnery. V tu chvíli začnete ztrácet schopnost žít s reálnými lidmi. Nebo to může vést k ovládání společnosti. Lidé budou v krabici o hraně jednoho metru, nasadíte jim ale brýle a oni si budou myslet, že jsou někde na nádherných ostrovech a jedí nejlepší jídla.

- Opravdu budou virtuální vjemy tak dokonalé?

Určitě. Už dnes se toho umí hodně. Ohromným prostorem pro virtuální náhražky je erotika, tam jde o maxibyznys. Už kdysi se výrobci porna zasloužili o to, že se prosadily VHS kazety. Teď již jde o vytvoření umělých partnerů, a až něco takového přijde naplno, tak lidé začnou mít veliké problémy.

- Je proti propadnutí se do virtuality nějaká obrana?

Znalosti, třeba i ona matematika nebo Masaryk a Čapek. Prostě kritické myšlení. Toho je ale v Česku málo.

Uvědomili jsme si, že pokud Abra bude spoléhat jen na dílčí inovace, tak se svými produkty úplně mine s trhem. Otcové zakladatelé vybudují firmu, pak se několik let kochají tím, čeho dosáhli, a mezitím jim už brutálně ujíždí vlak. Není se čemu divit. Když jim je 55 či 60 let, tak zvolní. To je přirozené. Na slepování firem moc nevěřím, alespoň ne v mém oboru. Nevěřím, že jedna a jedna jsou tři, spíš to vychází, že jedna a jedna budou 1,8. V dějinách se vždy střídá reformace a protireformace. Teď se ve světě začínají zdvíhat hloupé populistické síly, které znovu brání rozvoji.

Jaroslav Řasa (52) Vystudoval ČVUT v Praze, obor umělá inteligence. V roce 1991 se svými spolupracovníky založil společnost Abra Software (původně Aktis), která vyrábí informační systémy sloužící k řízení firem. A dodnes stojí jako šéf představenstva v jejím čele. Podporuje aktivity v oblasti vzdělávání a sám také na školách přednáší a vyučuje. Mezi jeho koníčky patří sport, cestování a historie. Lidé budou v krabici o hraně jednoho metru, dáte jim brýle a oni si budou myslet, že jsou někde na nádherných ostrovech.


26. 9. 2019; iHNed.cz

Noví zákazníci? Jsou mladí a netrpěliví, říká zakladatel Abra Software Jaroslav Řasa

Jaroslav Řasa, spoluzakladatel firmy Abra Software, která se specializuje na informační podnikové systémy, tvrdí, že český byznys je příliš zahleděný do svých nedávných úspěchů. Což vede k tomu, že ztrácí kontakt s rychle se měnící dobou. A protože nechce, aby i jemu ujel vlak, prošla Abra hlubokou proměnou. Tak aby uspěla na budoucím trhu, jehož podobu vymodelují lidé, kterým je nyní teprve dvacet let.


26. 9. 2019; ekonom.cz

Noví zákazníci? Mladí a netrpěliví

Jaroslav Řasa, spoluzakladatel firmy Abra Software, která se specializuje na informační podnikové systémy, tvrdí, že český byznys je příliš zahleděný do svých nedávných úspěchů. Což vede k tomu, že ztrácí kontakt s rychle se měnící dobou. A protože nechce, aby i jemu ujel vlak, prošla Abra hlubokou proměnou. Tak aby uspěla na budoucím trhu, jehož podobu vymodelují lidé, kterým je nyní teprve dvacet let.

Současně Řasa tvrdí, že podnikání - jak ho chápe on - není založeno jen na penězích a prosazování vlast¬ního ega. Má mít celospolečenský přesah a jde v něm také o ochotu pomáhat ostatním. Je proto velkým za¬stáncem baťovských principů a angažuje se i veřejně, zejména ve vzdělávání. Sám přednáší a podporuje mladé vědce, například ve spolupráci s Nadačním fondem Neuron.

Abra v nedávné minulosti prošla velkými změnami. Proč?

Ano, v posledních čtyřech letech. Je jí už 29 let a po takové době je to jednak nutné a asi i docela neobvyklé. Zakladatelé firmu většinou prodají a změnu pak už prosadí někdo jiný. Tady jsme si ale řekli, že ji provedeme ještě my.

Přestala vám snad fungovat chemie, nebo co se stalo?

Měl jsem tehdy období, kdy jsem byl od firmy maličko stranou a díky tomu jsem se na ni mohl podívat z odstupu. Hodně jsme se bavili o tom, kde Abra je a kam směřuje. Najednou jsem viděl, že když bude vše dělat dál tak, jak to zatím dělá, tak do deseti let zemře.

Uvědomili jsme si, že pokud Abra bude spoléhat jen na dílčí inovace, tak se svými produkty úplně mine s trhem.

Byla ale přece úspěšným a chváleným podnikem.

Používala stereotypy, které už neodpovídaly době, v níž se najednou ocitla. A které určitě nebudou odpovídat době, v níž jednou žít bude.

Nebylo to i proto, že jste se věnoval i jiným aktivitám, a nikoliv rozvoji firmy?

To si nemyslím, neřídili to tu hloupí lidé. Ale opravdu jsme se dostávali do situace, do níž se dostává velké množství firem. Těch, které žijí z historie. Jejich zakladatelé něco vybudovali či privatizovali, měli třeba zastavený dům a nevěděli, zda druhý den nepůjdou do kriminálu. Jestli jim někdo všechno nevezme a zda se jim nerozpadne celý život. Ale pak podnik pozvedli, začali exportovat. Po 20 či 25 letech s pýchou hledí na své haly. Jenomže v nich v drtivé většině vyrábějí subdodávky pro německé firmy, rostou jim mzdové náklady a oni přestávají být konkurenceschopní. Jestli neprodávají produkty pod vlastní značkou a nemají koncové zákazníky, tak před nimi žádná budoucnost už moc není.

Takže Česko je montovna?

Z velké míry ano a pohled na statistiky to potvrzuje. Trochu se to snad začíná zlepšovat, protože ti schopní, kteří ještě mají drajv, se konečně snaží vymýšlet produkty pro koncové zákazníky.

Abra je však IT firma a ta je přece postavena na tom, že neustále hledá nová řešení.

Co je to nové řešení? Buď přicházíte s dílčími inovacemi, nabídnete nějakou další funkci, malé zlepšení. Nebo přijdete s opravdu zásadní změnou. Před pěti lety jsme si uvědomili, že pokud Abra bude spoléhat jen na drobné inovace, tak se jednoho dne se svými produkty úplně mine s trhem. Naše systémy se ve firmách instalují několik měsíců, je to náročný proces, který stojí mnoho peněz a nervy na všech stranách. Takhle ale můžete přistupovat k zákazníkům z mé generace. Mně je 52 let. V této věkové kategorii se lidé rozmýšlejí, připravují plány a projekty. Jenomže teď dorůstají mladí lidé, je jim třeba dvacet, a ti takhle nepřemýšlejí. Nejsou ochotni takové věci podstupovat, jsou netrpěliví.

Takže je to vlastně taková generační změna. Jak na straně zákazníka, tak i ve vaší firmě.

Už jí procházíme. Musíme mít pro mladé nové produkty. Cloudové, které fungují hned - zaregistrujete se a můžete začít pracovat a s dodavatelem se ani nemusíte potkat. To je výhodné hlavně pro ty jednodušší firmy.

A u těch větších zákazníků?

Tam je to složitější. Stanovili jsme si klíčové znaky pro software za deset let, co bude podstatné pro daný obor. Na internet se musí dostat vše, co je jen trochu možné. A aby vše fungovalo samo, aby vše dělaly počítače. A současně jsme si řekli, že v našem systému musí být veškerá potřebná data. Všechny produkty se přitom musí dostat do sítě, do drátů, včetně služeb.

Otcové zakladatelé vybudují firmu, pak se několik let kochají tím, čeho dosáhli, a mezitím jim už brutálně ujíždí vlak. Není se čemu divit. Když jim je 55 či 60 let, tak zvolní. To je přirozené.

Kdo je teď váš zákazník?

Před lety jsme říkali, že pracujeme pro všechny podnikatele. Jenomže naše kapacity nejsou neomezené, máme zhruba stovku vývojářů. Proto jsme se museli rozhodnout, zda budeme věnovat pozornost panu Novákovi, který toho vlastně moc nechce, nebo společnostem s plně automatizovanou výrobou. A rozhodli jsme se pro to druhé. Tedy - jak my říkáme - že půjdeme na lvy, na ty velké. Což neznamená, že bychom nemohli poskytovat systémy i menším firmám. Nicméně firmám, které jsou vpředu, budeme naslouchat, ty budou vymýšlet, co vlastně potřebují. Ty menší to nakonec využijí také.

To ale není až taková revoluce, jde o přenastavení cílů.

Běžné to není. Mnohem častěji otcové zakladatelé opravdu něco vybudují, pak se několik let kochají tím, čeho dosáhli, a mezitím jim už brutálně ujíždí vlak. Není se co divit. Když jim je 55 či 60 let, tak zvolní, to je přirozené.

Ale ještě jednou: nebyly v Abře změny vynuceny tím, že jste se zaměřil na jiné věci? Například přednášel na školách.

Úplně mimo firmu jsme snad neběhali a vše, o čem mluvíte, umožnilo nadhled. Každému šéfovi bych doporučil, aby z firmy na půl roku odjel a pak se do ní vrátil. A mezitím studoval a zjišťoval, jak to dělají jinde. Takže i my jsme v určitém okamžiku více otevřeli oči a najednou viděli, jak je starý svět nepružný a z dlouhodobého pohledu mrtvý. Vidím to i na našich konkurentech. V Česku bylo asi 100 dodavatelů podnikových systémů, z toho deset dobrých. Teď jeden po druhém odpadají. Ztráta energie a schopnosti inovovat vedla k tomu, že jsme tu z těch deseti zbyli asi tři.

Už jste to zmínil - cloudy jsou pro vás budoucnost?

Je to už současnost a většina práce se tam přesune. To je jako s elektřinou. Ve dvacátých letech minulého století bylo normální, že každý podnik stavěl vlastní elektrárnu. Kdo ji má dnes? Úplně stejně o sto let později, v roce 2019, má spousta firem svoji serverovnu. V roce 2050 ji nebude mít nikdo. Zatím firmy mají své ajťáky, ale ti na to často nestačí, protože jeden člověk vše v oboru dávno umět nemůže. Na dobré ajťáky navíc nemají a ani je nedokážou sehnat, protože ty kvalitní vysají IT firmy nebo zahraniční společnosti. Protože je lze zaplatit, jen když se jejich práce využije pro více zákazníků, a ne jen pro jednu firmu.

Na slepování firem moc nevěřím, alespoň ne v mém oboru. Nevěřím, že jedna a jedna jsou tři, spíš to vychází, že jedna a jedna budou 1,8.

Nebojí se ale firmy předávat svá data?

Ano, ale přesun do cloudů i tak běží rychle. Obavy opadají a má to logiku. Podívejte se na Facebook šéfů řady firem - spousta z nich sdílí osobní údaje, kde byli, kdo jsou jejich blízcí a tak. A síla takových informací je daleko větší než to, že jedna firma druhé vyfakturovala něco za dvacet korun. Ale máte pravdu, donedávna firmy přeceňovaly význam svých dat. Čím menší firma, tím víc. A nedoceňovaly, že také já, dodavatel služeb, mám odpovědnost a že u mě jsou jejich data zabezpečena lépe než u nich.

Jsou IT firmy, které se chtějí neustále zvětšovat. V Abře o nějakých akvizicích neuvažujete?

Abra roste organicky. Poslední akvizici jsme učinili před sedmi lety, to jsme koupili jeden systém a celý ho přepracovali. Na slepování firem moc nevěřím, alespoň ne v mém oboru. Spojujete různé firemní kultury a ty si mohou být blízké, ale nikdy nejsou stejné. Přičemž náš byznys stojí na lidech, na jejich kvalitě. To není tak, že máte malé oddělení, které vymyslí nějaký superprodukt, a pak nastoupí tisíc dělníků, kteří ho vyrobí. A je jedno, kdo ti dělníci jsou, jestli Franta nebo Tonda, protože ho to vmžiku naučíte a on za deset minut začne pracovat. U nás je práce každého nezastupitelná. A když vezmete dvě různé firmy, v nichž už fungují zaběhané mechanismy a způsoby chování, a začnete je pářit dohromady, v naprosté většině případů to skončí tak, že začnou odcházet kvalitní lidé. Takže na podobné skoky nevěřím, i když vím, že jiní je dělají. Nevěřím, že jedna a jedna jsou tři, spíše to vychází, že jedna a jedna budou 1,8.

Jak je to jinde, ve světě?

Podívejte se do Německa. Ani v Porýní, v Bádensku-Württembersku firmy jiné společnosti nekupují, inovují, mají vlastní výrobky. Protože pak děláte ve vlastní podnikové kultuře a máte nulové náklady na propojení. To vás skoro vždy zatíží a zdrží. Nás také nákupy moc neposunuly, nanejvýš to bylo tak 50 na 50. Raději jsme si řekli, že budeme přijímat jednotlivé nové lidi, a ne nabírat celé hotové týmy.

Každá úspěšná firma musí mít lídra. Co bude, až odejdete?

Naším cílem není dostat za podnik balík a užívat si pak do konce života. Cílem je, aby to, co děláme, mohlo dál pokračovat. K tomu je samozřejmě potřeba nový lídr. Zatím na to máme nějakých deset let a je jediná cesta: nástupce si najít nebo vychovat, respektive udělat obojí v jednom. Pak mu to jednoho dne předáte, zavřete dveře a jdete pryč. Myslím, že takový člověk už tady sedí.

Když mluvíte o firemní kultuře, o tu je nutné se starat. To znamená školení, debaty. Pozvali jste si i egyptologa Miroslava Bártu - co jste si vzali zrovna z jeho přednášky?

Jak jsem řekl, stanovili jsme si vizi - chytré produkty, které se rychle přizpůsobují a jdou skrz dráty. Zákazníci, kteří sami jsou inovativní, protože od nich přicházejí dobré nápady. Třetí věcí jsou lidé, špičkoví lidé, které u nás bude bavit pracovat a kteří se chtějí rozvíjet. Musíme jim vycházet vstříc, a proto zveme zajímavé hosty z úplně jiných oborů. Aby nám vypravovali o tom, co objevili. Miroslav Bárta v hieroglyfech vyzkoumal něco, co egyptologii přesahuje, zákonitosti vývoje společnosti. V zásadě jde o princip "co tě vynese nahoru, to tě jednou může zabít". Alespoň pokud si to neuvědomíš a nezměníš chování.

To je vlastně podobné tomu, o čem jste mluvil.

No právě. Firmu něco dvacet let táhne nahoru a pak ji to začne brzdit. Třeba nějaký hrozně propracovaný systém. Co když se doba změnila a už nepotřebujete mít na všechno předem daný postup? A spíše je dobré mít lidi, kteří jakýkoliv nový postup hned vymyslí? Nejsou už benzinové motory, které nám tolik pomohly, problém? Nemá už elektronika příliš mnoho funkcí? Přidávaly se, aby se to prodávalo, ale nemělo by se to nyní naopak zjednodušit? Nebo bankovnictví. Dnes v něm jde už hlavně o data, není tedy zbytečné držet si ohromnou síť poboček? Miroslav Bárta popisuje celkem sedm zákonitostí pro vývoj a přežití civilizací, a když je přenesete na firmy, fungují stejně. Rozdíl je jen v tom, že u civilizace od růstu k pádu uplynou stovky let, zatímco v podniku jen desítky.

Vystudoval ČVUT v Praze, obor umělá inteligence. V roce 1991 se svými spolupracovníky založil společnost Abra Software (původně Aktis), která vyrábí informační systémy sloužící k řízení firem. A dodnes stojí jako šéf představenstva v jejím čele. Podporuje aktivity v oblasti vzdělávání a sám také na školách přednáší a vyučuje. Mezi jeho koníčky patří sport, cestování a historie.

O novém světě se hodně dozvídáte z kontaktu s mladými lidmi, přednášel jste středoškolákům. Co vlastně chtějí?

Přednášek v rámci projektu Můžeš podnikat mám už méně, ale jedno vidím jasně. My jsme byli zvyklí vším projít a jednotlivé věci pochopit do všech detailů. Věcí bylo daleko méně, a tak to šlo. Mladí mají daleko méně hlubokého myšlení než naše generace. Potvrzují to neurologové, například profesor Martin Stránský, a mají z toho strach. Informací je příliš mnoho a nemáme čas se nad nimi zamyslet. Což vede k přebírání rozhodnutí a názorů, aniž bychom si tvořili vlastní. U mladé generace je to jasně vidět: pracují paralelně s ohromným množstvím dat a do hloubky nejdou. Z našeho pohledu je to špatně, jenomže my jsme vyrostli v něčem úplně jiném, a tak to asi ani posuzovat nemůžeme. Pokud ale jde o jejich vůli a ochotu měnit svět, jsou na tom stejně jako my, a proto o ně žádný strach nemám. Jsou jen jiní. Ptáte-li se konkrétně na IT, tak nechtějí být strojníky a techniky, ale jen uživateli.

Máme se pokoušet je nějak měnit a formovat, třeba skrze školy? Nebo to celé přijmout a spíše se přizpůsobit?

Jestli chcete mít byznys, který má fungovat dalších 30 let, tak se přizpůsobit musíte. Vše bude muset být daleko jednodušší. Jinou věcí je ovšem školství. Kdyby se do něj vložily správné principy, dokázalo by se rychle změnit. Jsem ale k tomu skeptický. Státní mainstreamové školy jsou založeny na lidech, kteří velkou schopnost inovovat už nemají. Jsou ostrůvky pozitivní deviace, soukromé školy, které zkoušejí nové věci. Jejich síla je však malá. Nakonec vidím mnoho kecalů, kteří mluví o školství a na konferencích vedou učené disputace. Přitom neudělají nic reálného. Minulý týden jsem byl na jedné takové akci - sešlo se tam 50 či 60 úspěšných lidí, mají i firmy. Ale nikdo z nich není ochoten vzít třeba čtyři hodiny IT, ekonomiky nebo něčeho jiného ve škole, v jejíž blízkosti bydlí. Takový přístup se mi nelíbí.

Vy tohle asi říkat můžete, protože sám učíte.

Jestli myslíte projekt Můžeš podnikat, tak ano. Prostě klukům a holkám ve třetím ročníku říkám, že kolem podnikání jsou různé mýty, že to není tak složité a těžké. Nemusí hned postavit továrnu na auta, jde přece i o ten zážitek, že jim někdo zaplatí za to, co sami udělali.

Před časem jste prohlásil, že žáci na průmyslovkách jsou realističtější, zatímco na gymnáziích nikdo neví, co vlastně chce. Stojíte si za tím?

To je jednoznačně pravda. Gymnazisté jsou kavárenští kecalové. Mluvil jsem s mnoha studenty, a když to zprů¬měruju, ať se na mě nikdo nezlobí, tak otázky kladené gymnazisty byly většinou dost umělé. Zatímco na středních školách se ptají velmi prakticky a s úmyslem něco vytvořit. I učiliště jsou v tomhle lepší než gymnázia. Ta jsou opravdu pražská kavárna. A je jedno, zda to je gymnázium v Benešově nebo v hlavním městě. Houfují se tam prostě lidé intelektuálštější - a já to teď nemyslím ve zlém. Ale intelektuálno má dvě roviny. Ta první je charakterizována odkazem T. G. Masaryka a Karla Čapka, ta je hrozně potřebná. Pak je také intelektuálno typu onoho zmíněného setkání o našem školství. Rozdíl je ve schopnosti akce, ve schopnosti přetavit slova do něčeho, co dává smysl.

Jak jste to myslel s tou pražskou kavárnou?

Já mám pražskou kavárnu rád, sám jsem její účastník. Ale také má dva směry. Jeden je ten masarykovský a ten je strašně potřeba. To jsou lidé jako třeba Mikuláš Minář (hlavní tvář série demonstrací proti premiérovi Andreji Babišovi, pozn. red.). Je dobré přemýšlet o tom, že se lidé mohou ozvat. To není politická strana, to je občanská společnost havlovského typu. Je správné, že se tito lidé scházejí a vyjadřují. Vedle toho jsou ale takoví, jak jsem nich mluvil v případě toho školství. I tam se scházejí lidé, o nichž můžete říci, že jde o elitu, ale není z toho vůbec nic. Jen promrhaný čas. To je ta blbá pražská kavárna.

V dějinách se vždy střídá reformace a protireformace. Teď se ve světě začínají zdvíhat hloupé populistické síly, které znovu brání rozvoji.

A teď ještě k těm gymnáziím.

Když jsem o nich mluvil, šlo mi opravdu hlavně o otázky, které jsem dostával. Jinak si myslím, že i ta jsou nesmírně užitečná věc, a věřím, že jsou vlajkovou lodí té pozitivní části pražské kavárny.

Má ještě smysl debata o maturitě z matematiky?

Určitě má, taková maturita by se skládat měla. Mladí sice nemají chuť matematické úlohy řešit, nicméně jejich mozku by to prospělo. A naučili by se překonávat obtíže. Podobně jako ve sportu.

Potřebují ji ale skutečně všichni?

Není to jenom matematika, ale ta je hodně vzorová. Když se budete učit chemii, tak je to fajn, ale je to příliš úzké. Ale můžeme si nad ní lámat hlavu a bude to dobře. Stejně tak nad nějakými 3D hlavolamy. Ale matematiku přece jen v životě více využijete. Osobně bych byl i pro fyziku.

Sám jste ale připustil, že mladí nejsou tak systematičtí a nechtějí jít tolik do hloubky.

O to více bychom je do takových věcí měli narvat.

Není svět už ale opravdu jiný?

Abych to nějak uzavřel: za mě maturita z matematiky rozhodně ano. Myslím, že to říkat můžu, i když jsem absol¬ventem střední odborné školy, udělal jsem si navíc také maturitu z matematiky. Na gymnáziích bych o tom vůbec nepřemýšlel, lidé s kritickým myšlením by měli umět řešit matematické problémy. Pokud jde o odborné školy, tak tam buď matematika, nebo fyzika.

Když jsme u školství - kam vy jste dal své děti? Do státních, nebo soukromých škol?

U nás je to kombinace. Kvůli jazykům chodily do sou¬kromých školek. Pokud jde o základky, tak jedno na státní a dvě na soukromé, ale musím říci, že mizerné. Poměrně rychle ale šly na gymnázia a střední školy. Opět státní i soukromé. Když to mám nějak vyhodnotit, tak soukromé školky jsou dobré a každému to doporučuji. Dobré řešení je pak normální, ale kvalitní státní základka. Je to lepší v tom, že se dítě nedostane do so¬ciální bubliny, která je dána hlavně příjmem rodičů. A že se naučí bavit i s jinými lidmi. Jestli jde o střední školy, tam je to ústav od ústavu a dítě od dítěte. Chce-li váš potomek vynikat, tak k tomu bude mít v soukromé škole větší prostor. Ale jiné dítě je třeba více sociální a bylo by tam nešťastné. Tam by ho hnali do velkých výkonů a kolem by bylo samé ego.

Lidé budou v krabici o hraně jednoho metru, dáte jim brýle a oni si budou myslet, že jsou někde na nádherných ostrovech.

Připomínal jste Masaryka, Čapka, ale vysoce si ceníte rovněž Tomáše Bati. Co z něj je ale dnes ještě použitelné?

Když jsme před čtyřmi lety měnili naši firmu, šlo o tři věci. A všechny s Baťou souvisejí. První jsou hodnoty. Důležitý je i přístup. Hodnoty naše firma měla vždy dobré. Jedna z klíčových je lidskost, velice přítomná je inovace a technická odvaha, určitě tu uvidíte etiku. Snažíme se také jít do světa - jsme ve Švýcarsku a postupně tam získáváme zákazníky. Takže hodnoty jsme měli dobré, ale jak jsme zestárli, přístup byl tak nějak laxnější. A třetí věcí je pracovitost. A to všechno u Bati najdete také, jeho systém byl až výsledkem jejich kombinace. Jak vznikl? Šlo o přežití a nastavení základní úrovně života v místě, které bylo chudé. Sám Baťa prošel mnoha obtížnými zkouškami, i on chodil do hospody hrát kulečník a kouřit, až mu došlo, že to není zrovna to, co v životě chce dělat. A že základem je být užitečný jiným a vytvářet hodnotu, na které ostatním může poskytnout účast. Něco z tehdejších metod je pochopitelně dávno nepoužitelné, například kontroly paní Baťové u manželek zaměstnanců, jestli mají uklizeno a zda se o své muže starají. Ale to hlavní - jít za lepším životem s většími schopnostmi a možnostmi a pomáhat ostatním -, to přece platí pořád.

Lidé u Bati také museli překonávat mnohé překážky, Nemají to teď například studenti až příliš snadné?

Snad. Zrušili jsme vojenskou službu, není tak těžké si vydělat, abych se najedl a oblékl. My jsme po pádu komunismu žili hodně hmotně. Nikdo tu zpočátku moc neměl, cílem bylo získat slušné bydlení, auto, jezdit na dovolenou. Prostředníkem toho byly peníze. Současná generace to takhle nemá. Když k nám mladí chodí na výběrová řízení, ani se tak neptají na výši platu. Automaticky předpokládají, že bude dobrý. Více se ptají, co mě naučíte a kam mě posunete? A co mi dovolíte: kolik budu mít home officu a kolik volného času?

Takže jde o zhýčkanost?

Spíše jiný pohled na život, nějakou další vývojovou etapu. Stejně o tom vypovídá i to, že jsou ochotni utrácet za drahé zboží, protože tím něco podpoří, ekologii a tak. Asi před nimi už také leží jiné výzvy. Ve světě se začínají zdvíhat hloupé populistické síly, které znovu brání rozvoji. V dějinách se vždy střídá reformace a protireformace. Od 90. let minulého století běžela reformace a svět se díky ní posunul kupředu - je tu daleko méně válek, hladomorů a bylo možné řešit mnoho problémů. Teď tu máme období protireformace. V USA je Trump, v Česku Zeman, v Rusku Putin a Čínu či Brazílii vedou lidé, jací tam v čele zrovna stojí. To není náhoda a naše děti to nebudou mít jednoduché. Vedle toho budou muset řešit třeba i nedostatek vody, potravin a vůbec prostředí, v němž jednou bude žít snad až 30 miliard lidí.

Dostáváme se k budoucnosti a vy jste jakýsi apoštol digitalizace. Nemáte ale strach z umělé inteligence, z virtuální reality?

Umělá inteligence je obor, který jsem vystudoval, konkrétně neuronové sítě. A ty opravdu nepředstavují nic, co by lidstvo ohrožovalo. Jde o algoritmy, software, nemají žádné vlastní vědomí.

Zatím.

Pokud se to bude dělat tak jako nyní, nikdy se k němu neprobudí a nevezmou nám primát, který máme. Naopak nám pomohou analyzovat ohromné objemy dat, a to podle našich přání. Takováto automatizace je v pořádku. Lidé se bojí, že je Průmysl 4.0 vytlačí z práce. Ale na přelomu 19. a 20. století kolem 80 procent populace pracovalo v zemědělství a dnes je to procento jedno. Nikdo z toho trauma nemá. S průmyslem je to teď podobné, a navíc se říká, že za každé zaniklé místo v něm vznikají dvě další právě v nových oborech. To zvyšuje naše schopnosti, to je pokrok. Kdybychom neměli algoritmy, tak třeba nevíme, že jsou u jiných hvězd exoplanety. Ani Apollo by na Měsíci nepřistálo, už před padesáti lety k tomu byly nezbytné počítače.

A virtuální realita?

Tak tady bych byl opatrnější. Nedávno jsme byli na Maltě na jazykovém kurzu. A Malta, to je ráj teenagerů - diskotéky, alkohol, drogy. A trochu jsme z toho v našem věku měli strach. Pak jsme přijeli do hotelu a tam ty děti seděly, všichni v ruce mobil, nikdo nikde nekřičel, nepobíhal ani nepil. Opravdu bylo vidět, jak kus svého života přesunuli do digitálního světa. Zda to je dobře, nebo špatně, je velká otázka. Z hlediska fyziologie to je špatně, mozek je formován kontaktem s tělem a hmotným světem.

Nemáte někdy výčitky svědomí, že tomu trochu napomáháte?

My jsme jen vlastně písaři. Už ve starém Egyptě a Mezopotámii evidovali, kolik se urodilo obilí, a to se pak muselo nějak rozdělit. Ani naše systémy nejsou nic jiného než záznam toho, jaké hmotné a dnes i nehmotné statky se vytvořily a jak se v podniku a mimo něj distribuují. Takže s naším softwarem žijeme ve velice reálném světě. Ale nějaký skutečný matrix opravdu může být nebezpečný. Jednak lidem přes počítače můžete vytvářet virtuální společenství a virtuální partnery. V tu chvíli začnete ztrácet schopnost žít s reálnými lidmi. Nebo to může vést k ovládání společnosti. Lidé budou v krabici o hraně jednoho metru, nasadíte jim ale brýle a oni si budou myslet, že jsou někde na nádherných ostrovech a jedí nejlepší jídla.

Opravdu budou virtuální vjemy tak dokonalé?

Určitě. Už dnes se toho umí hodně. Ohromným prostorem pro virtuální náhražky je erotika, tam jde o maxibyznys. Už kdysi se výrobci porna zasloužili o to, že se prosadily VHS kazety. Teď již jde o vytvoření umělých partnerů, a až něco takového přijde naplno, tak lidé začnou mít veliké problémy.

Je proti propadnutí se do virtuality nějaká obrana?

Znalosti, třeba i ona matematika nebo Masaryk a Čapek. Prostě kritické myšlení. Toho je ale v Česku málo.


26. 9. 2019; reportazezprumyslu.cz

Elektronická dvojčata z Continentalu

Dvojčata mohou být siamská, jednovaječná, elektronická… Nevěříte? Důkazem jsou bratři Petr a Pavel Bařinovi, kteří žijí elektronikou od střední školy a po absolvování FEL ČVUT dnes testují desky plošných spojů palubních přístrojů do automobilů v Continentalu v Brandýse nad Labem.

Přestože spojení ČVUT a Continentalu je velmi pevné, jejich cesta do firmy byla spíš dílem náhody. A mohla za ni rozbitá pračka jednoho ze zaměstnanců brandýského závodu. Pračku opravoval otec Petra a Pavla a díky němu se vůbec dozvěděli o tom, že Continental dělá elektroniku. Tehdy studovali SPŠ elektrotechnickou Ječná v Praze a rozhodli se absolvovat povinnou praxi právě v Brandýse.

I další kroky Petra a Pavla byly společné. Oba vystudovali na FEL bakalářský obor Aplikovaná elektronika a následně navazující magisterský obor Elektronika. „Na magisterském studiu jsme si uvědomili, že by bylo fajn mít praxi v oboru a už v letním semestru si domluvili v Continentalu stáž," říká Pavel. „Tentokrát už jsme se věnovali složitějším problémům, několik týdnů jsme strávili i v laboratořích, kde jsme se poprvé setkali například s rentgenem elektronických součástek, ale poznali jsme i další oddělení firmy."

Po úspěšné stáži dostali oba z Continentalu nabídku na brigádu a tehdy se jejich cesty poprvé „rozdělily". Petr šel do oddělení náběhu nových projektů, které zajišťuje projektovou koordinaci od stavby nové výrobní linky, přes objednávání materiálu až po uvedení projektu do sériové výroby. „Pracoval jsem na projektu palubních přístrojů pro Toyotu a díky tomu poznal celý proces výroby," vzpomíná Petr.

Pavel nastoupil do oddělení kvality, kde se také podílel na projektu přístrojů pro japonskou automobilku. „Hodně jsem spolupracoval s oddělením metrologie, takže jsem se dozvěděl třeba to, jak se ověřuje kvalita plastových dílů,“ dodává Pavel.

Zase spolu

Na brigádě v brandýském závodě vydrželi celý poslední rok studia a po jeho úspěšném ukončení přešli oba plynule na plný pracovní úvazek. Teď už jsou v Continentalu čtvrtým rokem a postupně se jejich cesty zase sešly. Pavel nastoupil do oddělení Industrial Engineering na pozici Test technik, kde měl na starosti technickou správu testovacích zařízení ve výrobě. Od roku 2016 se posunul na pozici inženýra, nicméně celou dobu se věnuje oblasti ICT (In Circuit Test).

Petr navázal na brigádu v oddělení NPL jako Launch Manager Junior. „Postupně jsem přišel na to, že se nechci vzdát svých znalostí v oblasti elektro, po roce jsem tedy přešel do oddělení Industrial Engineering na pozici Test Engineer Junior pro oblast FCT (Functional Test)."

V současné době jsou oba v pozici Test Engineer pro oblast ICT, sedí v jedné kanceláři a jak sami říkají „u jednoho kávovaru". Jejich náplní práce je příprava testovacích zařízeních pro sériovou výrobu palubních přístrojů určených pro přední světové automobilky.

Pro tato testovací zařízení navrhují i vlastní hardware a software pro podpůrné elektronické moduly. Právě možnost seberealizace je jednou z věcí, která je na práci hodně baví. „Nové nápady jsou vítány a často dovedeny do zdárného konce, tedy do výroby," pochvaluje si Pavel.

A jaká může být jejich další kariéra? Uplatnit by se mohli třeba v brandýském oddělení výzkumu a vývoje, ale existují i možnosti přesunu do některého ze zahraničních závodů Continentalu. Že by vycestovali zase společně?

BOX

Pro uplatnění v Continentalu v pozici Test Engineer je pro studenty FEL ideální program Elektrotechnika, elektronika a komunikační média. Ale uplatní se i řada jiných absolventů. Například studenti, které baví IT problematika, mohou působit v oblasti MES IT (správa aplikací pro výrobní zařízení).


25. 9. 2019; ihned.cz

Atlantis telecom vybavil výukovou laboratoř na ČVUT technologií Aruba

Společnost atlantis telecom, poskytovatel služeb v oblasti distribuce ICT technologií a vývoje softwaru na českém trhu, oznámila, že vybavila technologií Aruba laboratoř Fakulty elektrotechnické na ČVUT v Praze pro výukové účely. S kapacitou 20 míst umožní Laboratoř sítí a elektronických komunikací na Katedře telekomunikační techniky studentům pracovat s technologiemi globálního lídra v oblasti networkingu.

Výuková laboratoř Fakulty elektrotechnické na ČVUT v Praze je vybavena 10 racky, v každém z nich byly umístěny dva modely switchů, Aruba 3810M a Aruba 2930F, na kterých studenti budou moci realizovat úkoly v rámci vyučovaných předmětů i samostatných projektů. Získají díky tomu širší rozhled v oblasti datových komunikačních technologií a větší povědomí o pokrokových síťových platformách. Katedra počítá rovněž se širší spoluprací s atlantis telecom při řešení bakalářských a diplomových prací.

atlantis telecom je distributorem kompletního portfolia bezdrátových (WLAN) a drátových (LAN) technologií společnosti Aruba, která je technologickým lídrem v oblasti podnikových sítí, správy a řízení přístupu uživatelů z mobilních zařízení. Aruba je od roku 2015 obchodní jednotkou Hewlett Packard Enterprise (HPE).

"Velmi si vážím podpory firem Aruba a atlantis telecom, které nám umožnily vybavit výukové pracoviště špičkovou technologií," řekl doc. Ing. Jiří Vodrážka, Ph.D., vedoucí katedry telekomunikační techniky. "Cílem spolupráce je také dlouhodobější propojení našeho pracoviště s firemní sférou. Studenti mohou získat zkušenosti s technologiemi, které jim usnadní přechod do praxe a zlepší jejich pozici na trhu práce."

"Pro inženýrskou firmu jakou je HPE, včetně networkingové divize Aruba, je spolupráce s prestižními vzdělávacími institucemi klíčová," uvedl Lubomír Galatík, manažer HPE Aruba Business Unit pro Českou a Slovenskou republiku. "Věříme, že studenti ve své následné praxi ocení, že se mohli učit na předních technologiích současnosti a že tak alespoň touto troškou přispějeme k rozvoji intelektuálního kapitálu naší země. Ten budeme v budoucnu určitě potřebovat, pokud chceme zůstat na globálním trhu konkurenceschopní."


24. 9. 2019; ceskavedadosveta.cz

Student ČVUT získal prestižní ocenění UPE Award

Stipendium organizace Upsilon Pi Epsilon získal Bc. Šimon Mandlík, který studuje magisterský program Otevřená informatika a spolupracuje na výzkumu v Centru umělé inteligence Fakulty elektrotechnické ČVUT. Ocenění obdrží ročně pouze třicet studentů z celého světa. V kategorii UPE Executive Council Awards, jejíž stipendisti dostanou druhou nejvyšší odměnu ve výši 2 500$, byl Mandlík pouze s dalšími třemi studenty. Prestižní cenu uděluje organizace Upsilon Pi Epsilon Honor Society jako ocenění dosavadní práce, studijních i mimoškolských aktivit. Šimon Mandlík se na Fakultě elektrotechnické ČVUT věnuje umělé inteligenci, konkrétně podoblasti učení nad relačními daty. V rámci své bakalářské práce vyvinul pod vedením Tomáše Pevného z Centra umělé inteligence ČVUT metodu pro inferenci v grafu, kterou otestoval na reálných datech ve spolupráci s firmou Cisco. Výsledky nasvědčují tomu, že by se metoda mohla dobře uplatnit v praxi.

Ke svému úspěchu Šimon Mandlík uvádí: “Asi mi pomohlo i to, že jsem vice-presidentem české sekce UPE, se kterou jsme už pořádali i několik akcí pro členy i veřejnost. A určitě přispěl i můj úspěch v ICPC - nejstarší programátorské soutěži na světě, kterou pořádá ACM.” Finanční odměna není účelová, takže si vítězové mohou sami vybrat, na co ji využijí.

Organizace UPE sdružuje výzkumníky a nejlepší studenty v oboru počítačových a informačních technologií. Uskupení je mimo jiné členem (ACHS) a má také podporu profesních organizací ACM i IEEE, dále pak i ACM-ICPC.


24. 9. 2019; ceskenovinky1.eu

Lidé s epilepsií změří své síly v triatlonu

Běh, jízda na kole a pádlování - to jsou disciplíny, ve kterých změří své síly účastníci EPPI vodáckého triatlonu. V tradičním závodě si zasportují jak lidé s epilepsií, tak zdraví lidé. Akci na podporu lidí s epilepsií pořádá u příležitosti Národního dne epilepsie spolek EpiStop - chce upozornit na mýty, které kolem nemoci stále panují. Startovní výstřel zazní ve Vlkovské pískovně u Veselí nad Lužnicí v sobotu 28. září ve 13 hodin. V Česku se epilepsie týká více než 80 tisíc lidí.

Jedním z pravidelných účastníků je 18letý Honza, který ovšem letos bude výjimečně pouze přihlížet - je totiž po operaci. Epilepsii mu lékaři zjistili v necelých 2 letech. „Rád sportuji a soutěžím, baví mě jezdit na kole a lyžovat. Kvůli záchvatům jsem ale postupně musel své koníčky omezit. Lékaři ze specializovaného oddělení FN Motol mi proto z mozku chirurgicky odstranili ložisko - zdroj epileptických záchvatů. Nyní jsem již 3 měsíce bez jakýchkoli atak,“ říká 18letý mladík, který se postupně vrací zpět ke sportování. Loni se Honza vodáckého triatlonu zúčastnil, i když věděl, že mu tento pohyb možná způsobí záchvat. Kvůli nedávné operaci přijde letos Honza podpořit soutěžící pouze jako divák, příští rok se ale plánuje opět zapojit naplno.

Bořit mýty o epilepsii je jedním z hlavních cílů EPPI vodáckého triatlonu. Sportovci budou zápolit v kategorii jednotlivců a ve štafetách. Před hlavním závodem si zasoutěží i děti, a to v běhu na 200 metrů. Pacienti s epilepsií i zdraví lidé změří své síly v běhu na 3 kilometry, 10kilometrové jízdě na kole a ve 2 kilometrech pádlování. Loni se závodu účastnilo 127 lidí a s podobnou účastí počítají organizátoři i letos. „Závod je českou variantou kalifornského EPPIE’S GREAT RACE. Je složený tak, aby se ho mohli účastnit i lidé s epilepsií - místo plavání závodníci pádlují na lodích,“ popisuje za organizátory Monika Bártová.

Kromě sportování čeká na návštěvníky také diskuze s odborníky na téma léčby epilepsie. Součástí dopoledního programu je kurz poskytování první pomoci. Podle MUDr. Martina Kudra, Ph.D., z Kliniky dětské neurologie FN v Motole je správná reakce okolí u epileptických záchvatů zcela zásadní. „Lidé často netuší, jak by měla první pomoc vypadat. Problémem jsou i zažité mýty, třeba že musíme nemocnému něco vložit mezi zuby, aby si neprokousl jazyk. Je to velká chyba! Pacientovi v žádném případě nic do úst nevkládáme ani nebráníme křečím. Důležité je odstranit z okolí nemocného všechny předměty, kterými by se mohl poranit, a případně přivolat lékařskou pomoc,“ vysvětluje MUDr. Kudr. „Jsem rád, že si všichni mohou vyzkoušet první pomoc přímo na místě. Čím víc lidí bude vědět, jak záchvat vypadá a jak při něm pomoci, tím bezpečněji se budeme cítit,“ dodává Honza.

V Česku má epilepsii přibližně 80 tisíc lidí. U většiny z nich nemoc ovlivňuje všechny oblasti jejich života. Epileptické záchvaty, které toto onemocnění mozku způsobuje, mohou mít různé projevy. Od jednoduchých zrakových vjemů až po bezvědomí se zástavou dechu a křečemi celého těla. „Kromě samotných záchvatů se pacienti potýkají s nežádoucími účinky léků, poruchami pozornosti či paměti a celou řadou dalších těžkostí, ke kterým v mnoha případech patří i předsudky a nepochopení jejich okolí,“ říká MUDr. Jana Zárubová z Centra pro epilepsii FN Motol, která je zároveň předsedkyní spolku EpiStop.

Pravidelné sportování je pro lidi s epilepsií přínosné. U většiny pacientů cvičení lehce snižuje množství záchvatů a zlepšuje celkový stav těla i mysli. Vyhnout by se ale měli sportům ve výškách, jako je například horolezectví nebo parašutismus. Lékaři nedoporučují ani potápění a plavání bez dozoru.

Lidé, kteří by se chtěli triatlonu zúčastnit, se mohou hlásit buď od 10 hodin přímo na místě, nebo prostřednictvím webu www.vodackytriatlon.cz.

O EpiStop

Zapsaný spolek EpiStop vytváří platformu pro setkávání, spolupráci a aktivní činnost všech skupin a osob, které mají vztah k lidem s epilepsií, tedy pacientů, zástupců pacientských organizací, zdravotníků, odborných společností, sociálních poradců, úředníků státní správy či zástupců médií. Jejich cílem je zlepšit postavení lidí s epilepsií ve společnosti. Na webu www.epistop.cz je řada volně dostupných edukačních textů, zásady správné první pomoci a informace pro lidi s epilepsií i jejich blízké.

Centrum pro epilepsie Motol

Centrum pro epilepsie Motol spojuje odborníky z různých oborů, kteří již 20 let spolupracují v oblasti diagnostiky a léčby pacientů s epilepsií. V roce 2016 bylo Ministerstvem zdravotnictví ČR akreditováno jako Centrum vysoce specializované péče o pacienty s farmakorezistentní epilepsií. Je součástí Evropské referenční sítě pro vzácné a komplexní epilepsie (EpiCARE). V oblasti chirurgické léčby epilepsie funguje jako nadnárodní referenční centrum. Lékaři operovali více než 600 dětských a dospělých pacientů a v některých podskupinách nemocných je úspěšnost operační léčby i více než 80 %. Lékaři z motolské nemocnice se nevěnují jen klinické praxi, ale jsou zapojeni i do řady výzkumných projektů. V roce 2018 vzniklo epileptologické výzkumné centrum EpiReC, jehož cílem je propojit výzkum epilepsie s klinickou praxí. EpiReC sdružuje výzkumné týmy z 2. LF UK, FN Motol, Fyziologického ústavu AV ČR a Fakulty elektrotechnické ČVUT.

O epilepsii

Epilepsie je neurologické onemocnění charakterizované opakovaným výskytem neprovokovaných epileptických záchvatů. Patří mezi nejčastější mozková onemocnění. Ke stanovení diagnózy epilepsie zpravidla dochází při výskytu dvou a více epileptických záchvatů, výjimečně již po jednom takovém záchvatu. Epilepsie není jedna nemoc, jedná se spíše o skupinu onemocnění. Hlavním projevem jsou epileptické záchvaty, které mohou mít různou podobu. Mohou se projevovat např. pouhým zahleděním, brněním končetin, výpadkem paměti nebo známými křečemi končetin se ztrátou vědomí. Vyskytují se jak v průběhu dne, tak v noci během spánku. Přestože se epilepsie může objevit v kterémkoliv věku, jsou životní období, ve kterých je nový výskyt epileptických záchvatů častější než v jiných - hlavní vrcholy jsou u malých dětí a v období stáří. Příčiny mohou být získané na podkladě úrazu, infekce, vrozených odchylek vývoje mozku, či na genetickém podkladě. U převážné většiny epilepsií příčina není doposud známa. Epilepsii má v ČR přibližně 80 tisíc lidí. V současné době lékaři při správné a včasné diagnostice a farmakologické léčbě dostanou nemoc pod kontrolu až u 70 % pacientů. Ve světě má epilepsii více než 50 milionů lidí, v Evropě přes 6 milionů lidí, z toho přibližně 2 miliony dětí.


23. 9. 2019; ČT 1

Odolnější části letadel díky nanotechnologii

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Ultratenký povlak, který dvojnásobně zvyšuje životnost některých leteckých součástek. Výsledek výzkumu českých nanotechnologů z ČVUT a českého výrobce - firmy Jihlavan. Jejich odolné samomazné vrstvy už teď chrání klíčový mechanismus pro ovládání nových bitevníků z Aera Vodochody.

Martin TYBUREC, redaktor

Nová generace bojového letounu L-39 NG. Jeho stabilitu zajišťují mimo jiné vyvažovací plošky na křídlech. Tohle je přístroj, který se stará o jejich vysouvání, takzvaný aktuátor.

Luboš KAMENÍK, technický ředitel Jihlavan

Překonává síly, které vznikají od aerodynamických sil působící na té vyvažovací plošky, a zároveň musí mít určitou rychlost, aby byla reakce okamžitá.

Martin TYBUREC, redaktor

Mechanismus musí za letu vydržet fungovat často v extrémních podmínkách kolem -50 °C. Taková teplota je například v této zkušební kryokomoře, která simuluje podmínky v 17 km. Srdcem přístroje je toto - šnekové soukolí. Běžná varianta vpravo se musí vyměňovat po 15 letech. Součástka vlevo vydrží minimálně 2× déle. To díky odolnému nanopovlaku.

Martin DANĚK, vědecký pracovník, Skupina pokročilých materiálů

Na šneka se nanáší v této naprašovací aparatuře. Aparatura se zavře a asi po osmi hodinách je napovlakováný.

Tomáš POLCAR, vedoucí Skupiny pokročilých materiálů

Má vlastně 7 částí. Začínáme kovem, pokračujeme tvrdou keramikou, na keramiku potom aplikujeme diamantu podobnou vrstvu, která je extrémně tvrdá, odolná, a úplně na povrch aplikujeme naši samomaznou vrstvu.

Martin TYBUREC, redaktor

Ta má tloušťku jen pár atomů a tak nízké tření, že není nezbytně nutné používat oleje. Jihlavan součástky s touto vrstvou zatím dodává do tří typů letadel z Vodochod. Běžné aktuátory ale vyrábí i pro řadu dopravních letadel a chce novou vrstvu prosadit i tam. Martin Tyburec, Česká televize.


23. 9. 2019; ČT 24

Nanotechnologie v leteckém průmyslu

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor

Ultratenký povlak, který dvojnásobně zvyšuje životnost některých leteckých součástek. To je výsledek výzkumu českých nanotechnologií z ČVUT a českého výrobce, firmy Jihlavan. Jejich odolné samomazné vrstvy už teď chrání klíčový mechanismus pro ovládání nových bitevníků z Aera Vodochody.

Martin TYBUREC, redaktor

Nová generace bojového letounu L-39 NG. Jeho stabilitu zajišťují mimo jiné vyvažovací plošky na křídlech. Tohle je přístroj, který se stará o jejich vysouvání, takzvaný aktuátor.

Luboš KAMENÍK, technický ředitel Jihlavan

Překonává síly, které vznikají od aerodynamických sil působící na té vyvažovací plošky, a zároveň musí mít určitou rychlost, aby byla reakce okamžitá.

Martin TYBUREC, redaktor

Mechanismus musí za letu vydržet fungovat často v extrémních podmínkách kolem -50 °C. Taková teplota je například v této zkušební kryokomoře, která simuluje podmínky v 17 km. Srdcem přístroje je toto - šnekové soukolí. Běžná varianta vpravo se musí vyměňovat po 15 letech. Součástka vlevo vydrží minimálně 2× déle. To díky odolnému nanopovlaku.

Martin DANĚK, vědecký pracovník, Skupina pokročilých materiálů

/nesrozumitelné/ se nanáší v této naprašovací aparatuře, aparatura se zavře a asi po osmi hodinách je napovlakováný.

Tomáš POLCAR, vedoucí Skupiny pokročilých materiálů

Má vlastně 7 částí. Začínáme kovem, pokračujeme tvrdou keramikou, na keramiku potom aplikujeme diamantu podobnou vrstvu, která je extrémně tvrdá, odolná, a úplně na povrch aplikujeme naši samomaznou vrstvu.

Martin TYBUREC, redaktor

Ta má tloušťku jen pár atomů a tak nízké tření, že není nezbytně nutné používat oleje. Jihlavan součástky s touto vrstvou zatím dodává do tří typů letadel z Vodochod. Běžné aktuátory ale vyrábí i pro řadu dopravních letadel a chce novou vrstvu prosadit i tam. Martin Tyburec, Česká televize.


23. 9. 2019; tojesenzace.cz

Lidé s epilepsií změří své síly v triatlonu a boří tak mýty o své nemoci

Běh, jízda na kole a pádlování - to jsou disciplíny, ve kterých změří své síly účastníci EPPI vodáckého triatlonu. V tradičním závodě si zasportují jak lidé s epilepsií, tak zdraví lidé. Akci na podporu lidí s epilepsií pořádá u příležitosti Národního dne epilepsie spolek EpiStop - chce upozornit na mýty, které kolem nemoci stále panují. Startovní výstřel zazní ve Vlkovské pískovně u Veselí nad Lužnicí v sobotu 28. září ve 13 hodin. V Česku se epilepsie týká více než 80 tisíc lidí.

Jedním z pravidelných účastníků je 18letý Honza, který ovšem letos bude výjimečně pouze přihlížet - je totiž po operaci. Epilepsii mu lékaři zjistili v necelých 2 letech. „Rád sportuji a soutěžím, baví mě jezdit na kole a lyžovat. Kvůli záchvatům jsem ale postupně musel své koníčky omezit. Lékaři ze specializovaného oddělení FN Motol mi proto z mozku chirurgicky odstranili ložisko - zdroj epileptických záchvatů. Nyní jsem již 3 měsíce bez jakýchkoli atak,“ říká 18letý mladík, který se postupně vrací zpět ke sportování. Loni se Honza vodáckého triatlonu zúčastnil, i když věděl, že mu tento pohyb možná způsobí záchvat. Kvůli nedávné operaci přijde letos Honza podpořit soutěžící pouze jako divák, příští rok se ale plánuje opět zapojit naplno.

Bořit mýty o epilepsii je jedním z hlavních cílů EPPI vodáckého triatlonu. Sportovci budou zápolit v kategorii jednotlivců a ve štafetách. Před hlavním závodem si zasoutěží i děti, a to v běhu na 200 metrů. Pacienti s epilepsií i zdraví lidé změří své síly v běhu na 3 kilometry, 10kilometrové jízdě na kole a ve 2 kilometrech pádlování. Loni se závodu účastnilo 127 lidí a s podobnou účastí počítají organizátoři i letos. „Závod je českou variantou kalifornského EPPIE’S GREAT RACE. Je složený tak, aby se ho mohli účastnit i lidé s epilepsií - místo plavání závodníci pádlují na lodích,“ popisuje za organizátory Monika Bártová.

Kromě sportování čeká na návštěvníky také diskuze s odborníky na téma léčby epilepsie. Součástí dopoledního programu je kurz poskytování první pomoci. Podle MUDr. Martina Kudra, Ph.D., z Kliniky dětské neurologie FN v Motole je správná reakce okolí u epileptických záchvatů zcela zásadní. „Lidé často netuší, jak by měla první pomoc vypadat. Problémem jsou i zažité mýty, třeba že musíme nemocnému něco vložit mezi zuby, aby si neprokousl jazyk. Je to velká chyba! Pacientovi v žádném případě nic do úst nevkládáme ani nebráníme křečím. Důležité je odstranit z okolí nemocného všechny předměty, kterými by se mohl poranit, a případně přivolat lékařskou pomoc,“ vysvětluje MUDr. Kudr. „Jsem rád, že si všichni mohou vyzkoušet první pomoc přímo na místě. Čím víc lidí bude vědět, jak záchvat vypadá a jak při něm pomoci, tím bezpečněji se budeme cítit,“ dodává Honza.

V Česku má epilepsii přibližně 80 tisíc lidí. U většiny z nich nemoc ovlivňuje všechny oblasti jejich života. Epileptické záchvaty, které toto onemocnění mozku způsobuje, mohou mít různé projevy. Od jednoduchých zrakových vjemů až po bezvědomí se zástavou dechu a křečemi celého těla. „Kromě samotných záchvatů se pacienti potýkají s nežádoucími účinky léků, poruchami pozornosti či paměti a celou řadou dalších těžkostí, ke kterým v mnoha případech patří i předsudky a nepochopení jejich okolí,“ říká MUDr. Jana Zárubová z Centra pro epilepsii FN Motol, která je zároveň předsedkyní spolku EpiStop.

Pravidelné sportování je pro lidi s epilepsií přínosné. U většiny pacientů cvičení lehce snižuje množství záchvatů a zlepšuje celkový stav těla i mysli. Vyhnout by se ale měli sportům ve výškách, jako je například horolezectví nebo parašutismus. Lékaři nedoporučují ani potápění a plavání bez dozoru.

Lidé, kteří by se chtěli triatlonu zúčastnit, se mohou hlásit buď od 10 hodin přímo na místě, nebo prostřednictvím webu www.vodackytriatlon.cz.

O EpiStop

Zapsaný spolek EpiStop vytváří platformu pro setkávání, spolupráci a aktivní činnost všech skupin a osob, které mají vztah k lidem s epilepsií, tedy pacientů, zástupců pacientských organizací, zdravotníků, odborných společností, sociálních poradců, úředníků státní správy či zástupců médií. Jejich cílem je zlepšit postavení lidí s epilepsií ve společnosti. Na webu www.epistop.cz je řada volně dostupných edukačních textů, zásady správné první pomoci a informace pro lidi s epilepsií i jejich blízké.

Centrum pro epilepsie Motol

Centrum pro epilepsie Motol spojuje odborníky z různých oborů, kteří již 20 let spolupracují v oblasti diagnostiky a léčby pacientů s epilepsií. V roce 2016 bylo Ministerstvem zdravotnictví ČR akreditováno jako Centrum vysoce specializované péče o pacienty s farmakorezistentní epilepsií. Je součástí Evropské referenční sítě pro vzácné a komplexní epilepsie (EpiCARE). V oblasti chirurgické léčby epilepsie funguje jako nadnárodní referenční centrum. Lékaři operovali více než 600 dětských a dospělých pacientů a v některých podskupinách nemocných je úspěšnost operační léčby i více než 80 %. Lékaři z motolské nemocnice se nevěnují jen klinické praxi, ale jsou zapojeni i do řady výzkumných projektů. V roce 2018 vzniklo epileptologické výzkumné centrum EpiReC, jehož cílem je propojit výzkum epilepsie s klinickou praxí. EpiReC sdružuje výzkumné týmy z 2. LF UK, FN Motol, Fyziologického ústavu AV ČR a Fakulty elektrotechnické ČVUT.

O epilepsii

Epilepsie je neurologické onemocnění charakterizované opakovaným výskytem neprovokovaných epileptických záchvatů. Patří mezi nejčastější mozková onemocnění. Ke stanovení diagnózy epilepsie zpravidla dochází při výskytu dvou a více epileptických záchvatů, výjimečně již po jednom takovém záchvatu. Epilepsie není jedna nemoc, jedná se spíše o skupinu onemocnění. Hlavním projevem jsou epileptické záchvaty, které mohou mít různou podobu. Mohou se projevovat např. pouhým zahleděním, brněním končetin, výpadkem paměti nebo známými křečemi končetin se ztrátou vědomí. Vyskytují se jak v průběhu dne, tak v noci během spánku. Přestože se epilepsie může objevit v kterémkoliv věku, jsou životní období, ve kterých je nový výskyt epileptických záchvatů častější než v jiných - hlavní vrcholy jsou u malých dětí a v období stáří. Příčiny mohou být získané na podkladě úrazu, infekce, vrozených odchylek vývoje mozku, či na genetickém podkladě. U převážné většiny epilepsií příčina není doposud známa. Epilepsii má v ČR přibližně 80 tisíc lidí. V současné době lékaři při správné a včasné diagnostice a farmakologické léčbě dostanou nemoc pod kontrolu až u 70 % pacientů. Ve světě má epilepsii více než 50 milionů lidí, v Evropě přes 6 milionů lidí, z toho přibližně 2 miliony dětí.


23. 9. 2019; Automa

Tým ČVUT zvítězil v soutěži DARPA

Ve dnech 15. až 22. srpna 2019 se v Pittsburghu (USA) konala soutěž DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit. Tým CTU-CRAS (Centre for Robotics and Autonomous Systems) vědců a studentů z katedry kybernetiky a z katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (obr. 1) v ní demonstroval multirobotický systém pro prohledávání oblastí postižených katastrofou a obsadil první pozici v kategorii týmů, které nebyly financovány z projektu DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), a v celkovém pořadí dosáhl třetího místa.

Cílem DARPA Subterranean Challenge je otestovat systémy autonomních spolupracujících robotů, které bez lidské asistence dokážou prozkoumat podzemní prostory. Srpnový test byl zaměřen na schopnost robotů najít známky přítomnosti zavalených horníků v dolech postižených přírodní katastrofou nebo průmyslovou havárií. Podporu těchto systémů si dala za cíl americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA), která disponuje ročním rozpočtem 3,5 miliardy dolarů a která v minulosti podobnou soutěží iniciovala rozvoj autonomních automobilů a dalších pokročilých systémů, z nichž některé se po těchto soutěžích objevily na trhu.

Tým CTU-CRAS se v reálném prostředí v uhelném dole v Pittsburghu vyrovnal týmům z nejlepších světových pracovišť, včetně americké univerzity MIT, švýcarské technické vysoké školy ETH v Curychu, laboratoře JPL (Jet Propulsion Laboratory) americké kosmické agentury NASA nebo australské agentury CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation), a většinu z nich překonal, čímž získal výhru ve výši 200 000 amerických dolarů. Rozhodující část robotického týmu tvořily pozemní terénní roboty, s jejichž použitím má CRAS FEL ČVUT dlouhodobé zkušenosti jak z evropských projektů, tak i z reálných průzkumných misí. Nasazení těchto robotů bylo pro úspěch stěžejní: přesně se lokalizovaly, byly schopné autonomně prozkoumávat terén, umožnily vytvořit bezdrátovou síť a posílat operátorovi přesné informace o mapě a o automaticky nalezených objektech, za které tým získal body.

Významným úspěchem také bylo, že drony, které byly součástí mise robotů (obr. 2), dokázaly v dole zcela autonomně letět více než 200 m a rovněž zcela autonomně letět tam a zase zpět na povrch. Vyvinutá a v takto obtížných podmínkách otestovaná technika navíc slibuje následné využití v navazujících projektech.

Krátký film ze soutěže je na https://youtu. be/Nk7SUNGzo1k.


22. 9. 2019; pozitivni-zpravy.cz

Studentka ČVUT vyvíjí tričko, které uleví od bolestivé menstruace

Ulevit ženám od bolestivé menstruace a zároveň vytvořit alternativu k různým medikamentům, které užívají už i velmi mladé dívky, se rozhodla studentka Českého vysokého učení technického v Praze Kateřina Rýdlová. Studentka z Ústavu průmyslového designu se proto spojila s kolegy z elektrotechnické fakulty a navrhla unikátní dámské body tričko z elektricky vodivých textilií.

Studentka se při vývoji nové pomůcky snažila dbát na snadné používání i mimo domov. „Chtěla jsem navrhnout produkt uživatelsky přívětivý, za který by se ženy a dívky nemusely stydět a neměly potřebu se cítit při používání nekomfortně jako při pašování hygienických pomůcek na toaletu,“ řekla Rýdlová. Elektroniku tak bylo nutné zanést přímo do oblečení, což se podařilo pomocí smart textiliím. Praktické body prohřívá oblast podbřišku a beder před menstruací i během ní.

Aktuálně vědci vytvořili tři koncepty body. První využívá vodivých nití a výšivky z nich, která pokrývá bolestivé oblasti a hřeje. Druhý koncept pak využívá celovodivý úplet, třetí je založený na paličkování vodivé krajky na míru každé ženě. Do budoucna chce studentka navázat spolupráci s českými textilními firmami a doladit jeden z konceptů tak, aby mohly body vyrábět sériově české značky spodního prádla.


22. 9. 2019; denik.cz

Podnikatel z Liberce vyvíjí čidla hlídající statiku. Jako startup

Liberecký podnikatel Petr Klokočník vymyslel program, který monitoruje pohyby mostů nebo třeba skalních bloků.

"O startupech slyšíme dnes a denně. Jsou to začínající firmy, které s sebou přinášejí technologický pokrok a neotřelé nápady. Představu, že v jejich čele musí stát vizionářský dvacátník, vyvrací Petr Klokočník. 47letý podnikatel z Liberce se rozhodl expandovat do nové oblasti. Už rok rozvíjí společnost specializující se na čidla měřící statiku. "Mám za sebou i své, jak se dnes říká, fuck-upy," směje se.

Klokočník měl už od mala blízko k technice. Jako kluk chodil v 80. letech do technických kroužků, na kterých se učil pájet a programovat. Po gymnáziu šel studovat technickou kybernetiku na ČVUT, kde si dělal i doktorát v oblasti průmyslové komunikace. V rámci studií pracoval v akademické sféře v Anglii a Spojených státech, ze kterých se později vrátil do Prahy. Před 15 lety přebral IT firmu svého otce a dnes k tomu rozjíždí nový projekt, s čímž mu pomáhá podnikatelský inkubátor Lipo.ink.

"Můj táta založil firmu Cotrex v roce 1990. Začal prodávat a servisovat počítačovou techniku. V jednu chvíli se zdálo, že společnost nejspíš zkrachuje, a proto mi nabídl, abych ji převzal a zkusil zachránit," popisuje Klokočník, který v té době uvažoval spíš o dráze vědce. Přesto si nakonec svůj vztah k byznysu našel.

Společnost se pod novým vedením podařilo stabilizovat a dnes je pravidelně v zisku. Po 15 letech ve vedení podniku s deseti zaměstnanci se Klokočník začal poohlížet, co by mohl zkusit nového. Protože ho vždy fascinovaly technologické trendy, zaměřil svou pozornost na internet věcí.

"Zhruba před rokem jsem začal vyvíjet čidla, která snímají pohyby mostů, dálnic nebo třeba kostelů. Díky bezdrátové technologii nepotřebujeme tahat kilometry drátů, takže je instalace mnohem rychlejší a levnější. S pomocí úsporného přenosu dat navíc senzory vydrží v provozu třeba deset let, což dřív nebylo vůbec myslitelné," vysvětluje výhody nové technologie Klokočník.

Technický nadšenec neměl zkušenosti s budováním firmy na zelené louce, proto se rozhodl požádat o pomoc. Se svým nápadem se obrátil na Lipo.ink neboli Liberecký podnikatelský inkubátor zřizovaný Libereckým krajem. Ten mimo jiné nabízí konzultace zájemcům o byznys i začínajícím podnikatelům. Do takzvané ambulance se zapojil také Klokočníkův startup Statotest.

"Na rozdíl od soukromých koučů je tohle finančně mnohem dostupnější. Jednou za dva, tři týdny chodím za ředitelem inkubátoru Phillipem Rodenem, se kterým rozebíráme, jakým směrem by se měl projekt rozvíjet. Lipo.Ink mi taky radí s marketingem nebo designem, což jsou všechno věci, ve kterých se tolik nevyznám," popisuje klient Lipo.Inku.

Kromě toho inkubátor pořádá neformální akce, kde se potkávají nejen lidé z byznysu a navazují nové kontakty. Vznikají tak nápady a spolupráce, které by jinak nemusely vůbec spatřit světlo světa. Stejně tak spolu mohou sdílet zkušenosti, nápady nebo upozornit na slabá místa jednotlivých projektů.

"Je vidět, že nastupující generace má úplně jiný přístup než já. Dnes se všechno označuje moderními slovy, hodně se řeší vzhled produktu. Chci jít s dobou, a proto se pořád musím učit novým věcem. Na druhou stranu doufám, že i já mám svým mladším kolegům co nabídnout. Zažil jsem se svou firmou dobré i horší časy a taky vím, jak probíhá komunikace s úřady," hodnotí Klokočník.

Liberečan stále věnuje většinu času firmě, kterou téměř před 30 lety založil jeho otec a ze které nový projekt financuje. Kromě něj Statotest zaměstnává další lidi. Startupista věří, že jeho firma dodá během podzimu senzory prvním zákazníkům, především z veřejného sektoru. Dál bude chtít pracovat na jejich zdokonalování.

"Podpora startupů má podle mě smysl. V regionech, jako je Liberecký kraj, mají potenciál vytvářet nové pracovní pozice a také zvyšovat úroveň technické infrastruktury a zvyšovat zájem o techniku jako takovou. V zahraničí jejich podpora probíhá už delší dobu a je vidět, že v nich našla práci řada lidí. Další pozice nabízejí firmy, které se startupy spolupracují," dodává Klokočník.


22. 9. 2019; jablonecky.denik.cz

Petr Klokočník z Liberce vyvíjí čidla hlídající statiku. Jako startup

Liberecký podnikatel vymyslel program, který monitoruje pohyby mostů nebo třeba skalních bloků.

"O startupech slyšíme dnes a denně. Jsou to začínající firmy, které s sebou přinášejí technologický pokrok a neotřelé nápady. Představu, že v jejich čele musí stát vizionářský dvacátník, vyvrací Petr Klokočník. 47letý podnikatel z Liberce se rozhodl expandovat do nové oblasti. Už rok rozvíjí společnost specializující se na čidla měřící statiku. "Mám za sebou i své, jak se dnes říká, fuck-upy," směje se.

Klokočník měl už od mala blízko k technice. Jako kluk chodil v 80. letech do technických kroužků, na kterých se učil pájet a programovat. Po gymnáziu šel studovat technickou kybernetiku na ČVUT, kde si dělal i doktorát v oblasti průmyslové komunikace. V rámci studií pracoval v akademické sféře v Anglii a Spojených státech, ze kterých se později vrátil do Prahy. Před 15 lety přebral IT firmu svého otce a dnes k tomu rozjíždí nový projekt, s čímž mu pomáhá podnikatelský inkubátor Lipo.ink.

"Můj táta založil firmu Cotrex v roce 1990. Začal prodávat a servisovat počítačovou techniku. V jednu chvíli se zdálo, že společnost nejspíš zkrachuje, a proto mi nabídl, abych ji převzal a zkusil zachránit," popisuje Klokočník, který v té době uvažoval spíš o dráze vědce. Přesto si nakonec svůj vztah k byznysu našel.

Společnost se pod novým vedením podařilo stabilizovat a dnes je pravidelně v zisku. Po 15 letech ve vedení podniku s deseti zaměstnanci se Klokočník začal poohlížet, co by mohl zkusit nového. Protože ho vždy fascinovaly technologické trendy, zaměřil svou pozornost na internet věcí.

"Zhruba před rokem jsem začal vyvíjet čidla, která snímají pohyby mostů, dálnic nebo třeba kostelů. Díky bezdrátové technologii nepotřebujeme tahat kilometry drátů, takže je instalace mnohem rychlejší a levnější. S pomocí úsporného přenosu dat navíc senzory vydrží v provozu třeba deset let, což dřív nebylo vůbec myslitelné," vysvětluje výhody nové technologie Klokočník.

Technický nadšenec neměl zkušenosti s budováním firmy na zelené louce, proto se rozhodl požádat o pomoc. Se svým nápadem se obrátil na Lipo.ink neboli Liberecký podnikatelský inkubátor zřizovaný Libereckým krajem. Ten mimo jiné nabízí konzultace zájemcům o byznys i začínajícím podnikatelům. Do takzvané ambulance se zapojil také Klokočníkův startup Statotest.

"Na rozdíl od soukromých koučů je tohle finančně mnohem dostupnější. Jednou za dva, tři týdny chodím za ředitelem inkubátoru Phillipem Rodenem, se kterým rozebíráme, jakým směrem by se měl projekt rozvíjet. Lipo.Ink mi taky radí s marketingem nebo designem, což jsou všechno věci, ve kterých se tolik nevyznám," popisuje klient Lipo.Inku.

Kromě toho inkubátor pořádá neformální akce, kde se potkávají nejen lidé z byznysu a navazují nové kontakty. Vznikají tak nápady a spolupráce, které by jinak nemusely vůbec spatřit světlo světa. Stejně tak spolu mohou sdílet zkušenosti, nápady nebo upozornit na slabá místa jednotlivých projektů.

"Je vidět, že nastupující generace má úplně jiný přístup než já. Dnes se všechno označuje moderními slovy, hodně se řeší vzhled produktu. Chci jít s dobou, a proto se pořád musím učit novým věcem. Na druhou stranu doufám, že i já mám svým mladším kolegům co nabídnout. Zažil jsem se svou firmou dobré i horší časy a taky vím, jak probíhá komunikace s úřady," hodnotí Klokočník.

Liberečan stále věnuje většinu času firmě, kterou téměř před 30 lety založil jeho otec a ze které nový projekt financuje. Kromě něj Statotest zaměstnává další lidi. Startupista věří, že jeho firma dodá během podzimu senzory prvním zákazníkům, především z veřejného sektoru. Dál bude chtít pracovat na jejich zdokonalování.

"Podpora startupů má podle mě smysl. V regionech, jako je Liberecký kraj, mají potenciál vytvářet nové pracovní pozice a také zvyšovat úroveň technické infrastruktury a zvyšovat zájem o techniku jako takovou. V zahraničí jejich podpora probíhá už delší dobu a je vidět, že v nich našla práci řada lidí. Další pozice nabízejí firmy, které se startupy spolupracují," dodává Klokočník.


22. 9. 2019; liberecky.denik.cz

Petr Klokočník z Liberce vyvíjí čidla hlídající statiku. Jako startup

Liberecký podnikatel vymyslel program, který monitoruje pohyby mostů nebo třeba skalních bloků.

"O startupech slyšíme dnes a denně. Jsou to začínající firmy, které s sebou přinášejí technologický pokrok a neotřelé nápady. Představu, že v jejich čele musí stát vizionářský dvacátník, vyvrací Petr Klokočník. 47letý podnikatel z Liberce se rozhodl expandovat do nové oblasti. Už rok rozvíjí společnost specializující se na čidla měřící statiku. "Mám za sebou i své, jak se dnes říká, fuck-upy," směje se.

Klokočník měl už od mala blízko k technice. Jako kluk chodil v 80. letech do technických kroužků, na kterých se učil pájet a programovat. Po gymnáziu šel studovat technickou kybernetiku na ČVUT, kde si dělal i doktorát v oblasti průmyslové komunikace. V rámci studií pracoval v akademické sféře v Anglii a Spojených státech, ze kterých se později vrátil do Prahy. Před 15 lety přebral IT firmu svého otce a dnes k tomu rozjíždí nový projekt, s čímž mu pomáhá podnikatelský inkubátor Lipo.ink.

"Můj táta založil firmu Cotrex v roce 1990. Začal prodávat a servisovat počítačovou techniku. V jednu chvíli se zdálo, že společnost nejspíš zkrachuje, a proto mi nabídl, abych ji převzal a zkusil zachránit," popisuje Klokočník, který v té době uvažoval spíš o dráze vědce. Přesto si nakonec svůj vztah k byznysu našel.

Společnost se pod novým vedením podařilo stabilizovat a dnes je pravidelně v zisku. Po 15 letech ve vedení podniku s deseti zaměstnanci se Klokočník začal poohlížet, co by mohl zkusit nového. Protože ho vždy fascinovaly technologické trendy, zaměřil svou pozornost na internet věcí.

"Zhruba před rokem jsem začal vyvíjet čidla, která snímají pohyby mostů, dálnic nebo třeba kostelů. Díky bezdrátové technologii nepotřebujeme tahat kilometry drátů, takže je instalace mnohem rychlejší a levnější. S pomocí úsporného přenosu dat navíc senzory vydrží v provozu třeba deset let, což dřív nebylo vůbec myslitelné," vysvětluje výhody nové technologie Klokočník.

Technický nadšenec neměl zkušenosti s budováním firmy na zelené louce, proto se rozhodl požádat o pomoc. Se svým nápadem se obrátil na Lipo.ink neboli Liberecký podnikatelský inkubátor zřizovaný Libereckým krajem. Ten mimo jiné nabízí konzultace zájemcům o byznys i začínajícím podnikatelům. Do takzvané ambulance se zapojil také Klokočníkův startup Statotest.

"Na rozdíl od soukromých koučů je tohle finančně mnohem dostupnější. Jednou za dva, tři týdny chodím za ředitelem inkubátoru Phillipem Rodenem, se kterým rozebíráme, jakým směrem by se měl projekt rozvíjet. Lipo.Ink mi taky radí s marketingem nebo designem, což jsou všechno věci, ve kterých se tolik nevyznám," popisuje klient Lipo.Inku.

Kromě toho inkubátor pořádá neformální akce, kde se potkávají nejen lidé z byznysu a navazují nové kontakty. Vznikají tak nápady a spolupráce, které by jinak nemusely vůbec spatřit světlo světa. Stejně tak spolu mohou sdílet zkušenosti, nápady nebo upozornit na slabá místa jednotlivých projektů.

"Je vidět, že nastupující generace má úplně jiný přístup než já. Dnes se všechno označuje moderními slovy, hodně se řeší vzhled produktu. Chci jít s dobou, a proto se pořád musím učit novým věcem. Na druhou stranu doufám, že i já mám svým mladším kolegům co nabídnout. Zažil jsem se svou firmou dobré i horší časy a taky vím, jak probíhá komunikace s úřady," hodnotí Klokočník.

Liberečan stále věnuje většinu času firmě, kterou téměř před 30 lety založil jeho otec a ze které nový projekt financuje. Kromě něj Statotest zaměstnává další lidi. Startupista věří, že jeho firma dodá během podzimu senzory prvním zákazníkům, především z veřejného sektoru. Dál bude chtít pracovat na jejich zdokonalování.

"Podpora startupů má podle mě smysl. V regionech, jako je Liberecký kraj, mají potenciál vytvářet nové pracovní pozice a také zvyšovat úroveň technické infrastruktury a zvyšovat zájem o techniku jako takovou. V zahraničí jejich podpora probíhá už delší dobu a je vidět, že v nich našla práci řada lidí. Další pozice nabízejí firmy, které se startupy spolupracují," dodává Klokočník.


20. 9. 2019; industrystock.cz

Atlantis telecom vybavil výukovou laboratoř na ČVUT technologií Aruba

Společnost atlantis telecom, poskytovatel služeb v oblasti distribuce ICT technologií a vývoje softwaru na českém trhu, oznámila, že vybavila technologií Aruba laboratoř Fakulty elektrotechnické na ČVUT v Praze pro výukové účely. S kapacitou 20 míst umožní Laboratoř sítí a elektronických komunikací na Katedře telekomunikační techniky studentům pracovat s technologiemi globálního lídra v oblasti networkingu.

Výuková laboratoř je vybavena 10 racky, v každém z nich byly umístěny dva modely switchů, Aruba 3810M a Aruba 2930F, na kterých studenti budou moci realizovat úkoly v rámci vyučovaných předmětů i samostatných projektů. Získají díky tomu širší rozhled v oblasti datových komunikačních technologií a větší povědomí o pokrokových síťových platformách. Katedra počítá rovněž se širší spoluprací s atlantis telecom při řešení bakalářských a diplomových prací.

atlantis telecom je distributorem kompletního portfolia bezdrátových (WLAN) a drátových (LAN) technologií společnosti Aruba, která je technologickým lídrem v oblasti podnikových sítí, správy a řízení přístupu uživatelů z mobilních zařízení. Aruba je od roku 2015 obchodní jednotkou Hewlett Packard Enterprise (HPE).

Velmi si vážím podpory firem Aruba a atlantis telecom, které nám umožnily vybavit výukové pracoviště špičkovou technologií," řekl doc. Ing. Jiří Vodrážka, Ph.D., vedoucí katedry telekomunikační techniky. „Cílem spolupráce je také dlouhodobější propojení našeho pracoviště s firemní sférou. Studenti mohou získat zkušenosti s technologiemi, které jim usnadní přechod do praxe a zlepší jejich pozici na trhu práce."

„Pro inženýrskou firmu jakou je HPE, včetně networkingové divize Aruba, je spolupráce s prestižními vzdělávacími institucemi klíčová," uvedl Lubomír Galatík, manažer HPE Aruba Business Unit pro Českou a Slovenskou republiku. „Věříme, že studenti ve své následné praxi ocení, že se mohli učit na předních technologiích současnosti a že tak alespoň touto troškou přispějeme k rozvoji intelektuálního kapitálu naší země. Ten budeme v budoucnu určitě potřebovat, pokud chceme zůstat na globálním trhu konkurenceschopní."


20. 9. 2019; armadninoviny.cz

Společnost GDELS na dnech NATO představí další verzi vozidla ASCOD 2

Ústředním bodem prezentace GDELS na Dnech NATO je v posledních letech právě obrněné vozidlo ASCOD 2. Bude jím i letos a poprvé se veřejně představí v podobě technologického demonstrátoru s osádkovou věží. Výrobce stroj odborníkům představil už na 6. Fóru velitelů pozemních sil v Evropě, které se konalo minulý týden v Praze. Vedle nového provedení ASCOD 2 s osádkovou věží tak měli zástupci řady evropských armád i amerických ozbrojených sil přítomných v Evropě během konání pražského fóra možnost vidět nejnovější techniku z portfolia GDELS vyvinutou pro evropské zákazníky. Prezentace GDELS během pražského fóra navázala na expozici programu mobility, v níž na veletrhu IDET 2019 v Brně GDELS představila bojové vozidlo pěchoty ASCOD 2 s bezosádkovou věží a řadu mostních vozidel i speciální ženijní techniku.

GDELS a modernizace evropských armád

GDELS byla jedním z partnerů fóra velitelů pozemních sil a její účast souvisí se zapojením GDELS do současných modernizačních procesů v evropských armádách. Její pobočky spolupracují s mnoha místními partnery v projektech vývoje a výroby nové pozemní techniky pro několik zákazníků. Můžeme zmínit například program Ajax, v rámci něhož GDELS s britskými firmami a partnery z dalších zemí dodají v nejbližších letech britské armádě téměř 600 vozidel postavených na platformě ASCOD 2. Španělské a rakouské pobočky zase v současnosti na stejné platformě zajišťují vývoj a výrobu nových vozidel Pizarro a Ulan pro španělskou a rakouskou armádu. Pro ozbrojené síly druhé ze zmiňovaných zemí GDELS připravila nové provedení obrněného vozidla Pandur 6x6 s označením EVO.

V současné době pobočky GDELS pracují i na projektech obrněných kolových vozidel Piranha 5 pro rumunskou armádu a dánské ozbrojené síly, a navazují tak na dřívější dodávky vozidel Piranha 3 pro Rumunsko, Belgii, či vozidel Pandur II 8x8 pro Portugalsko a Česko nebo Pandur 6x6 pro Slovinsko a Rakousko. GDELS se také s platformou ASCOD 2 účastní několika výběrových řízení na pásová obrněná vozidla, například pro české ozbrojené síly. GDELS působí na českém trhu již od minulého desetiletí prostřednictvím své pobočky GDELS-Czech, přičemž počátkem byl projekt vozidel Pandur II CZ 8x8 pro AČR. Za strategického partnera byl vybrán státní podnik VOP, který pak ve spolupráci s GDELS zajišťoval dodávky pandurů.

I v případě další modernizace českých pozemních sil zavedením platformy ASCOD 2, pokud uspěje ve výběrovém řízení, GDELS počítá se zapojením českých firem, a chce tak rozšířit vazby a spolupráce, které již existují. České firmy se například v posledních letech podílely na výrobě vozidel Pandur pro Kuvajt, dodávají komponenty do vozidel Piranha 5 pro Rumunsko a Dánsko nebo pro britský program Ajax. Pro projekt ASCOD 2 pro českou armádu GDELS počítá se zapojením podniku VOP v pozici systémového integrátora. Na letošním veletrhu IDET zástupci GDELS také podepsali memoranda s několika českými společnostmi, které by se tak mohly podílet na výrobě a dodávkách vozidel ASCOD 2 pro AČR. Šlo o společnost VR Group, se kterou by GDELS spolupracovala na vývoji a výrobě simulačních systémů pro vozidlo ASCOD 2. Další dohoda byla podepsána s pardubickou firmou RETIA, která by se podílela na integraci IT struktury a elektronických komponent. Stejně tak GDELS navázala kontakty s českými vědeckými institucemi a vysokými školami, jako jsou například fakulty strojní a elektrotechnická ČVUT, brněnské výzkumné centrum CEITEC nebo VŠB - Technická univerzita Ostrava.

Novinky od GDELS se ukázaly v Česku

Během loňských Dnů NATO mohli návštěvníci vidět v dynamických ukázkách verzi označovanou jako ASCOD 42 v provedení vozidlo palebné podpory s věží osazenou zbraní ráže 120 mm. Na letošním veletrhu IDET byl ASCOD 42 k vidění jako bojové vozidlo pěchoty s bezosádkovou věží UT-30 MK2 od izraelského výrobce Elbit Systems. A na mošnovském letišti se nyní představí technologický demonstrátor bojového vozidla pěchoty ASCOD 42 s osádkovou věží MT-30 MK2 a interiérem pro tříčlennou posádku plus osm členů výsadkového družstva. Nejde však o konečné provedení, které GDELS nabídne české armádě do rozhodující fáze výběrového řízení. Tato varianta má především demonstrovat variabilitu platformy ASCOD 2 (resp. ASCOD 42) a možnosti zástavby různých bojových systémů a uspořádání interiéru.

Na 6. Fóru velitelů pozemních sil v Evropě GDELS odborníkům a zástupcům armád představila i nový protiletadlový samohybný systém Atlas RC na podvozku Pandur 6x6 EVO. Systém je určen pro rakouskou armádu, patří do kategorie protiletadlových prostředků krátkého dosahu a má sloužit k ochraně mechanizovaných jednotek. Základem je několikanásobné odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Mistral 3, které je umístěno na otočné konzoli na střeše vozidla. Je ovládáno dálkově, operátor sedí uvnitř vozidla chráněný pancířem, přičemž interiér má kapacitu až jedenáct osob. K ochraně vozidla pak slouží dálkově ovládaný kulomet ráže 7,62 cm. Podobné vozidlo ve výzbroji jednotek české armády vybavených typem Pandur II CZ 8x8 chybí, může být tedy zajímavou inspirací pro české ozbrojené síly do budoucna.


20. 9. 2019; armyweb.cz

Společnost GDELS na dnech NATO představí další verzi vozidla ASCOD 2


20. 9. 2019; securitymagazin.cz

Společnost GDELS na dnech NATO představí další verzi vozidla ASCOD 2

Ústředním bodem prezentace GDELS na Dnech NATO je v posledních letech právě obrněné vozidlo ASCOD 2. Bude jím i letos a poprvé se veřejně představí v podobě technologického demonstrátoru s osádkovou věží. Výrobce stroj odborníkům představil už na 6. Fóru velitelů pozemních sil v Evropě, které se konalo minulý týden v Praze. Vedle nového provedení ASCOD 2 s osádkovou věží tak měli zástupci řady evropských armád i amerických ozbrojených sil přítomných v Evropě během konání pražského fóra možnost vidět nejnovější techniku z portfolia GDELS vyvinutou pro evropské zákazníky. Prezentace GDELS během pražského fóra navázala na expozici programu mobility, v níž na veletrhu IDET 2019 v Brně GDELS představila bojové vozidlo pěchoty ASCOD 2 s bezosádkovou věží a řadu mostních vozidel i speciální ženijní techniku.

GDELS a modernizace evropských armád

GDELS byla jedním z partnerů fóra velitelů pozemních sil a její účast souvisí se zapojením GDELS do současných modernizačních procesů v evropských armádách. Její pobočky spolupracují s mnoha místními partnery v projektech vývoje a výroby nové pozemní techniky pro několik zákazníků. Můžeme zmínit například program Ajax, v rámci něhož GDELS s britskými firmami a partnery z dalších zemí dodají v nejbližších letech britské armádě téměř 600 vozidel postavených na platformě ASCOD 2. Španělské a rakouské pobočky zase v současnosti na stejné platformě zajišťují vývoj a výrobu nových vozidel Pizarro a Ulan pro španělskou a rakouskou armádu. Pro ozbrojené síly druhé ze zmiňovaných zemí GDELS připravila nové provedení obrněného vozidla Pandur 6x6 s označením EVO.

V současné době pobočky GDELS pracují i na projektech obrněných kolových vozidel Piranha 5 pro rumunskou armádu a dánské ozbrojené síly, a navazují tak na dřívější dodávky vozidel Piranha 3 pro Rumunsko, Belgii, či vozidel Pandur II 8x8 pro Portugalsko a Česko nebo Pandur 6x6 pro Slovinsko a Rakousko. GDELS se také s platformou ASCOD 2 účastní několika výběrových řízení na pásová obrněná vozidla, například pro české ozbrojené síly. GDELS působí na českém trhu již od minulého desetiletí prostřednictvím své pobočky GDELS-Czech, přičemž počátkem byl projekt vozidel Pandur II CZ 8x8 pro AČR. Za strategického partnera byl vybrán státní podnik VOP, který pak ve spolupráci s GDELS zajišťoval dodávky pandurů.

I v případě další modernizace českých pozemních sil zavedením platformy ASCOD 2, pokud uspěje ve výběrovém řízení, GDELS počítá se zapojením českých firem, a chce tak rozšířit vazby a spolupráce, které již existují. České firmy se například v posledních letech podílely na výrobě vozidel Pandur pro Kuvajt, dodávají komponenty do vozidel Piranha 5 pro Rumunsko a Dánsko nebo pro britský program Ajax. Pro projekt ASCOD 2 pro českou armádu GDELS počítá se zapojením podniku VOP v pozici systémového integrátora. Na letošním veletrhu IDET zástupci GDELS také podepsali memoranda s několika českými společnostmi, které by se tak mohly podílet na výrobě a dodávkách vozidel ASCOD 2 pro AČR. Šlo o společnost VR Group, se kterou by GDELS spolupracovala na vývoji a výrobě simulačních systémů pro vozidlo ASCOD 2. Další dohoda byla podepsána s pardubickou firmou RETIA, která by se podílela na integraci IT struktury a elektronických komponent. Stejně tak GDELS navázala kontakty s českými vědeckými institucemi a vysokými školami, jako jsou například fakulty strojní a elektrotechnická ČVUT, brněnské výzkumné centrum CEITEC nebo VŠB - Technická univerzita Ostrava.

Novinky od GDELS se ukázaly v Česku

Během loňských Dnů NATO mohli návštěvníci vidět v dynamických ukázkách verzi označovanou jako ASCOD 42 v provedení vozidlo palebné podpory s věží osazenou zbraní ráže 120 mm. Na letošním veletrhu IDET byl ASCOD 42 k vidění jako bojové vozidlo pěchoty s bezosádkovou věží UT-30 MK2 od izraelského výrobce Elbit Systems. A na mošnovském letišti se nyní představí technologický demonstrátor bojového vozidla pěchoty ASCOD 42 s osádkovou věží MT-30 MK2 a interiérem pro tříčlennou posádku plus osm členů výsadkového družstva. Nejde však o konečné provedení, které GDELS nabídne české armádě do rozhodující fáze výběrového řízení. Tato varianta má především demonstrovat variabilitu platformy ASCOD 2 (resp. ASCOD 42) a možnosti zástavby různých bojových systémů a uspořádání interiéru.

Na 6. Fóru velitelů pozemních sil v Evropě GDELS odborníkům a zástupcům armád představila i nový protiletadlový samohybný systém Atlas RC na podvozku Pandur 6x6 EVO. Systém je určen pro rakouskou armádu, patří do kategorie protiletadlových prostředků krátkého dosahu a má sloužit k ochraně mechanizovaných jednotek. Základem je několikanásobné odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Mistral 3, které je umístěno na otočné konzoli na střeše vozidla. Je ovládáno dálkově, operátor sedí uvnitř vozidla chráněný pancířem, přičemž interiér má kapacitu až jedenáct osob. K ochraně vozidla pak slouží dálkově ovládaný kulomet ráže 7,62 cm. Podobné vozidlo ve výzbroji jednotek české armády vybavených typem Pandur II CZ 8x8 chybí, může být tedy zajímavou inspirací pro české ozbrojené síly do budoucna.


20. 9. 2019; E15

Z elektrárny do zásuvky. ČEPS přibližuje energetiku už dětem na základních školách

ČEPS ve spolupráci s partnery v rámci projektu Energetická gramotnost ukazuje žákům základních škol, že se podstatné otázky energetiky týkají i jich samotných.

Se začátkem školního roku se do škol po celé České republice rozjeli také lektoři projektu Energetická gramotnost. Seznamují žáky s podstatnými informacemi o vývoji elektrizační sítě, rozdíly mezi jednotlivými druhy elektráren, příčinách a následcích blackoutu, fungování obchodu s elektřinou i energetických úsporách. Série přednášek vznikla před šesti lety ve spolupráci s absolventy ČVUT a národním provozovatelem elektroenergetické přenosové soustavy, společností ČEPS.

"Cílem je srozumitelnou a atraktivní formou ukázat, proč se nás energetika tolik týká a jaká aktuální témata se právě řeší," říká Adéla Holasová, realizátorka projektu. ČEPS je dlouholetým partnerem projektu a aktivně podporuje rozšiřování vědomostí o energetice do základních a středních škol. "Dlouhodobě se potýkáme s tím, že zájem o technické obory upadá. To se snažíme změnit a uvědomujeme si, že začít musíme už na základních školách, se kterými intenzivně spolupracujeme. Energetická gramotnost je jednou z cest, kterou přibližujeme téma energetiky dětem osmých a devátých tříd, které se rozhodují, kam půjdou na střední školu," říká Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby společnosti ČEPS.

Lektoři ročně navštíví přes 150 základních škol. Ve spolupráci se společností ČEPS tak jen za uplynulý školní rok představili hlavní otázky energetiky zhruba 9000 dětem.

"Úroveň znalostí studentů je různá. V některých třídách mají žáci enormní zájem, nadšeně se hlásí, mají přehled. Potkali jsme se i s žáky, se kterými rodiče objížděli elektrárny. S nimi pak byla diskuze na úplně jiné úrovni," popisuje dosavadní zkušenosti Tadeáš Salaba, spolurealizátor projektu. Lektoři s žáky navazují dialog a ukazují jim, jak moc se energetika dotýká jejich každodenních životů. Žáci se dozvědí třeba to, jak se řídí přenosová soustava, jak se mění spotřeba elektrické energie, co všechno ovlivňuje cenu elektřiny a jaké změny s sebou přináší budoucnost energetického sektoru. Pro lepší představu toho, jak funguje přenosová soustava, využívají také novou mobilní aplikaci "Přenosová soustava 3D".

V přednáškách dochází i na debaty, například o obnovitelných zdrojích. "Naším cílem není prezentovat náš pohled jako jediný správný. Chceme, aby si žáci vytvořili vlastní názor, měli k tomu dost podkladů, uměli kriticky uvažovat, srovnávat si výhody a nevýhody a vnímali informace, které k nim přicházejí, v širším kontextu," říká Tadeáš Salaba.

Z přednášek Energetické gramotnosti těží také samotní učitelé. "Fungování přenosové soustavy přibližujeme i vyučujícím. Jsou za projekt rádi, usnadní jim to práci a dostanou do rukou ucelené materiály, které mohou ve výuce dále využít," vysvětluje pak Adéla Holasová.

S osvětou ČEPS na základních a středních školách nekončí.

Je také generálním partnerem navazujícího projektu, Energetické olympiády. V rámci soutěže vypracovávají tříčlenné týmy středoškolských studentů případovou studii, jejíž řešení obhajují před odbornou komisí. Soutěží o věcné ceny a přijetí na FEL ČVUT v Praze a FEKT VUT v Brně bez přijímaček. Zájemci se mohou hlásit do 11. 10. 2019 na stránce www.enol.cz. Letošní školní kolo proběhne 18. 10., finále pak v listopadu na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a v Národní technické knihovně.

"V loňském roce jsem měla možnost zúčastnit se finálového kola. Bylo úžasné sledovat studenty v akci. Velmi mne potěšilo, s jakým zápalem a nadšením k celé soutěži přistoupili a jak kvalitní výstupy byli schopni připravit a takřka profesionálně prezentovat," říká Diana Procházková.

ČEPS věnuje velkou pozornost také vysokoškolákům. Připravuje pro ně týdenní Letní školu, stipendijní programy, stáže nebo soutěž o nejlepší diplomovou práci roku.

"Chceme mladým lidem ukázat, že energetika je velmi atraktivní a inovativní obor. Ceníme si jejich nových pohledů a neotřelých nápadů. Těší nás, že s námi často navazují spolupráci už během studia. Věříme, že jim máme co nabídnout," dodává Diana Procházková.


19. 9. 2019; vedavyzkum.cz

Češi bodovali s roboty "záchranáři"

Kybernetici a informatici z pražského ČVUT se blýskli v USA, kde získali třetí místo a prémii 4,7 milionu korun v soutěži multirobotických záchranných týmů. Klání v opuštěném dole pořádala taji obestřená DARPA, tedy výzkumná odnož americké armády.

Někde hluboko v dole leží pár desítek poházených věcí: batoh, telefon, hasicí přístroj i další části výbavy fiktivní ztracené výpravy... Úkolem robotů je co nejrychleji podzemní oblast zmapovat a věci najít.

„Před důl byly vysazeny jednotlivé týmy, načež pak pořadatelé zmáčkli stopky a běžel čas - 60 minut na misi,“ vylíčil Lidovým novinám Tomáš Svoboda, vedoucí českého týmu CTU-CRAS z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT).

Čeští robotici si v Pittsburghu vedli výtečně a obsadili bronzovou příčku z jedenácti účastníků soutěže DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit. Zmíněná DARPA je tak trochu tajuplnou odnoží americké armády, která vymýšlí a financuje přelomový výzkum v oblasti materiálů, IT, technologií, letectví, ale i zbraňových systémů. Češi byli nejlepší v kategorii družstev, která zatím nebyla financována z těchto amerických zdrojů. „Některé zaskočilo, že nepodporovaný tým jezdí tak dobře,“ řekl Svoboda, šéf pražské katedry kybernetiky.

S létajícími i chodícími roboty

Ve vícekolové soutěži, jež skončí až na podzim 2021, jde o přípravu a vedení robotů, které se samy (autonomně) zhostí úkolu v náročných podzemních podmínkách. První kolo - důlní tunely - se uskutečnilo minulý týden a simulovalo hledání zavalených horníků v dole postiženém přírodní katastrofou či průmyslovou havárií.

Vědci z ČVUT nasadili dva pásové terénní roboty, jeden pozemní kolový stroj, dva létající drony a dva šestinohé roboty. Během mise s nimi mohl komunikovat jen jediný lidský operátor, nicméně na úspěchu ČVUT se podílelo asi patnáct lidí včetně studentů. První část vyhrál tým s názvem Explorer, na němž se podílí několik desítek inženýrů z prestižní techniky Carnegie Mellon a též z Oregonské státní univerzity.

Češi zdatně sekundovali dalším skvadrám, které vyvíjejí robotici z Massachusetts Institute of Technology či z ETH Curych, za což získali odměnu 200 tisíc dolarů (tedy 4.7 milionu korun). Podle docenta Svobody půjde část peněz na odměny a na další vývoj.

„Získané poznatky mají být primárně využity pro záchranářské či hasičské operace,“ tvrdí Timothy Chung, programový manažer klání s visačkou DARPA. Podobná soutěž v minulosti napomohla třeba rozvoji vozidel bez řidičů.

České nápady i pro firmy?

„Současná soutěž může způsobit průlom v používání robotů při záchranných operacích, kde byly nasazovány zatím spíše sporadicky v režimu ručního řízení na dálku,“ míní Tomáš Krajník z Centra umělé inteligence katedry počítačů při FEL ČVUT. Podle dalších členů týmu byly klíčem k úspěchu terénní roboty, které dobře prozkoumávaly terén, vytvořily bezdrátovou síť a odesílaly přesné údaje a lokalizaci.

„Významným úspěchem též bylo, že naše drony dokázaly v dole autonomně letět přes 200 metrů... a rovněž se samy vrátily na povrch. V konkurenci týmů a firem, které se na tuto úlohu specializují, a s ohledem na podmínky reálného dolu to je cenný výsledek,“ uvedl Martin Saska ze skupiny multirobotických systémů. Otestované know-how chce fakultní tým nabídnout českým firmám.

Prestižní soutěž však pokračuje dál. Již příští rok v únoru čeká na družstva další etapa: mise v městském podzemí, kde Češi cítí - díky zkušenostem z tréninku - slušné šance na dobrý výsledek. V srpnu 2020 vlétnou drony a roboti do otevřenějších jeskynních prostor s extrémně náročným terénem. A finále, jež patrně zkombinuje řadu prostředí a úkolů, čeká vědce v srpnu 2021.


18. 9. 2019; itmix.cz

Atlantis telecom vybavil výukovou laboratoř na ČVUT technologií Aruba

Společnost atlantis telecom, poskytovatel služeb v oblasti distribuce ICT technologií a vývoje softwaru na českém trhu, oznámila, že vybavila technologií Aruba laboratoř Fakulty elektrotechnické na ČVUT v Praze pro výukové účely. Výuková laboratoř s kapacitou 20 míst je vybavena 10 racky, v každém z nich byly umístěny dva modely switchů Aruba 3810M a Aruba 2930F, na kterých studenti budou moci realizovat úkoly v rámci vyučovaných předmětů i samostatných projektů. Získají díky tomu širší rozhled v oblasti datových komunikačních technologií a větší povědomí o pokrokových síťových platformách. Katedra počítá rovněž se širší spoluprací s atlantis telecom při řešení bakalářských a diplomových prací.

atlantis telecom je distributorem kompletního portfolia bezdrátových (WLAN) a drátových (LAN) technologií společnosti Aruba, která je technologickým lídrem v oblasti podnikových sítí, správy a řízení přístupu uživatelů z mobilních zařízení. Aruba je od roku 2015 obchodní jednotkou Hewlett Packard Enterprise (HPE).

„Velmi si vážím podpory firem Aruba a atlantis telecom, které nám umožnily vybavit výukové pracoviště špičkovou technologií,“ řekl doc. Ing. Jiří Vodrážka, Ph.D., vedoucí katedry telekomunikační techniky. „Cílem spolupráce je také dlouhodobější propojení našeho pracoviště s firemní sférou. Studenti mohou získat zkušenosti s technologiemi, které jim usnadní přechod do praxe a zlepší jejich pozici na trhu práce.“

„Pro inženýrskou firmu jakou je HPE, včetně networkingové divize Aruba, je spolupráce s prestižními vzdělávacími institucemi klíčová,“ uvedl Lubomír Galatík, manažer HPE Aruba Business Unit pro Českou a Slovenskou republiku. „Věříme, že studenti ve své následné praxi ocení, že se mohli učit na předních technologiích současnosti a že tak alespoň touto troškou přispějeme k rozvoji intelektuálního kapitálu naší země. Ten budeme v budoucnu určitě potřebovat, pokud chceme zůstat na globálním trhu


18. 9. 2019; marianne.cz

Konec bolestivé menstruaci! Česká designérka vyvinula speciální tričko, které vám pomůže

Každý měsíc v podobnou dobu, každý měsíc s podobnou intenzitou. Menstruační bolesti se sice nedá uniknout, ale rozhodně ji lze zmírnit. Právě s druhým bodem by nám v budoucnosti mohlo pomoci speciální body tričko, které se zrodilo pod rukama šikovné české designérky Kateřiny Rydlové.

Menstruační bolest rozhodně není téma, o kterém bychom chtěly vést dlouhé dialogy. Jednoduše proto, že všechny víme, že existuje a většina z nás s ní má pravidelné dostaveníčko. Dobrou zprávou ale je, že otázky typu „Nemáš v kabelce ibáč?“ možná brzy vystřídá věta „Už jsi zkoušela body Moody?“. Za vším stojí Kateřina Rydlová, studentka Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT, která přišla s inovativním řešením.

Nápad vznikl v rámci semestrální práce, ve které se Kateřina zaměřovala na téma závislosti. Mladá designérka došla k závěru, že většina žen se během menstruace spoléhá na růžovou pilulku. Toto zjištění Kateřinu šokovalo a zároveň inspirovalo k tomu, aby vytvořila neinvazivní pomůcku, která by ženám od menstruační bolesti pomohla. Společně s odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinula speciální body, které si s menstruační bolestí dokáže chytře poradit. „Koncept je založen na prohřátí bolestivé oblasti podbřišku a bederní oblasti před menstruací a během menstruace, aby nedocházelo k prochladnutí těla a stažení svalů pánevního dna, jehož následkem jsou bolestivé křeče,“ vysvětluje zpravodajský servis ČVUT.

Geniální nápad má momentálně tři koncepty, které jsou ve hře. Už teď je ale jisté, že vítězný koncept půjde do sériové výroby ve spolupráci s vybranou českou značkou spodního prádla, díky čemuž si zachová českou originalitu. Ostatně právě propojování nových technologií s tradicí je jednou z hlavních myšlenek celého projektu. Zda se body, které zatím nosí jméno Moody, vydá cestou start-upu nebo sežene investory, je ve hvězdách. Už nyní ale můžeme prohlásit, že Kateřina vymyslela pomůcku, která by pravidelné dny utrpení mohla proměnit v procházku růžovou zahradou.

Pořídily byste si body Moody?


18. 9. 2019; systemonline.cz

Atlantis telecom vybavil výukovou laboratoř na ČVUT technologií Aruba

Společnost atlantis telecom, poskytovatel služeb v oblasti distribuce ICT technologií a vývoje softwaru na českém trhu, oznámila, že vybavila technologií Aruba laboratoř Fakulty elektrotechnické na ČVUT v Praze pro výukové účely. Výuková laboratoř s kapacitou 20 míst je vybavena 10 racky, v každém z nich byly umístěny dva modely switchů Aruba 3810M a Aruba 2930F, na kterých studenti budou moci realizovat úkoly v rámci vyučovaných předmětů i samostatných projektů. Získají díky tomu širší rozhled v oblasti datových komunikačních technologií a větší povědomí o pokrokových síťových platformách. Katedra počítá rovněž se širší spoluprací s atlantis telecom při řešení bakalářských a diplomových prací.

atlantis telecom je distributorem kompletního portfolia bezdrátových (WLAN) a drátových (LAN) technologií společnosti Aruba, která je technologickým lídrem v oblasti podnikových sítí, správy a řízení přístupu uživatelů z mobilních zařízení. Aruba je od roku 2015 obchodní jednotkou Hewlett Packard Enterprise (HPE).

„Velmi si vážím podpory firem Aruba a atlantis telecom, které nám umožnily vybavit výukové pracoviště špičkovou technologií,“ řekl doc. Ing. Jiří Vodrážka, Ph.D., vedoucí katedry telekomunikační techniky. „Cílem spolupráce je také dlouhodobější propojení našeho pracoviště s firemní sférou. Studenti mohou získat zkušenosti s technologiemi, které jim usnadní přechod do praxe a zlepší jejich pozici na trhu práce.“

„Pro inženýrskou firmu jakou je HPE, včetně networkingové divize Aruba, je spolupráce s prestižními vzdělávacími institucemi klíčová,“ uvedl Lubomír Galatík, manažer HPE Aruba Business Unit pro Českou a Slovenskou republiku. „Věříme, že studenti ve své následné praxi ocení, že se mohli učit na předních technologiích současnosti a že tak alespoň touto troškou přispějeme k rozvoji intelektuálního kapitálu naší země. Ten budeme v budoucnu určitě potřebovat, pokud chceme zůstat na globálním trhu konkurenceschopní.“


18. 9. 2019; Plzeňský deník

Zlatý důl u Denveru prozkoumán

Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se úspěšně zúčastnil přípravného kempu soutěže DARPA, který se konal v horách nedaleko Denveru v USA a později i soutěže v Pittsburghu.

Denver - Cílem projektu DARPA - Podzemní výzva je vyvinout systém autonomních spolupracujících robotů, kteří bez lidské asistence dokáží prozkoumat důl v případě důlního neštěstí a najít v něm známky přítomnosti zavalených horníků. Projekt má celkový rozpočet převyšující v přepočtu neuvěřitelných 250 milionů korun.

ZACHRÁNĚNÁ FIGURÍNA

Družstvo ČVUT CTU-CRAS v rámci simulované soutěže dosáhlo nejlepšího výsledku ve své skupině a roboty v prostředí skutečného dolu nalezly několik předmětů potvrzujících existenci přeživších horníků. Přístroje se úspěšné dostaly do oblasti, kde se nacházela jedna z figurín, zraněná oběť neštěstí. "Podle informací, které jsme získali, naše helikoptéry urazily v tunelech zlatého dolu v součtu nejdelší vzdálenost ze všech zúčastněných družstev, což dává dobrý předpoklad pro finálové kolo," komentoval dosažené výsledky Martin Saska, vedoucí skupiny multirobotických systémů na ČVUT.

"Nejproblematičtější pro naše helikoptéry bylo létání ve velmi vysoké nadmořské výšce Skalistých hor v Coloradu a v extrémně prašném prostředí dolu. Systém jsme ladili a ověřovali v naší experimentální základně ve výšce 3000 metrů nad mořem. Díky tomu jsme vyvinuli systém, který je připraven pro praktické nasazení v tunelech, dolech a lomech prakticky kdekoliv na světě," uvedl dále Martin Saska. Velkým příslibem do srpnového finálového kola soutěže bylo překonání domácího družstva složeného z posluchačů universit v Denveru a Boulderu, stejně jako družstev několika amerických firem, které se specializují na vývoj robotických záchranných systémů v dolech a lomech.

NA ŘADĚ JE PODZEMÍ MĚST

Dosažené výsledky a možnost dále testovat systém v experimentálním dole dává českým účastníkům reálnou šanci na úspěch. Hodnota cen dosahuje celkovou výši tři miliony amerických dolarů. Jiným benefitem v případě úspěchu bude prosazení se v oblasti světového výzkumu robotických systémů a jejich reálného nasazení v záchranných misích, ale i inspekčních a monitorovacích prací v tunelech a podzemních prostorách. Úspěch družstva CTU-CRAS je velkým příslibem i do dalších kol soutěže, které se budou konat během příštího roku. Roboty z dílny českých studentů čeká průzkum městského podzemního prostředí, což je úloha, na kterou se robotická technologie pozemních robotů a autonomních dronů vyvíjená v Praze dlouhodobě specializuje.


17. 9. 2019; technickytydenik.cz

Atlantis telecom vybavil výukovou laboratoř na ČVUT technologií Aruba

Společnost atlantis telecom, poskytovatel služeb v oblasti distribuce ICT technologií a vývoje softwaru na českém trhu, oznámila, že vybavila technologií Aruba laboratoř Fakulty elektrotechnické na ČVUT v Praze pro výukové účely. S kapacitou 20 míst umožní Laboratoř sítí a elektronických komunikací na Katedře telekomunikační techniky studentům pracovat s technologiemi globálního lídra v oblasti networkingu.

Výuková laboratoř je vybavena 10 racky, v každém z nich byly umístěny dva modely switchů, Aruba 3810M a Aruba 2930F, na kterých studenti budou moci realizovat úkoly v rámci vyučovaných předmětů i samostatných projektů. Získají díky tomu širší rozhled v oblasti datových komunikačních technologií a větší povědomí o pokrokových síťových platformách. Katedra počítá rovněž se širší spoluprací s atlantis telecom při řešení bakalářských a diplomových prací.

atlantis telecom je distributorem kompletního portfolia bezdrátových (WLAN) a drátových (LAN) technologií společnosti Aruba, která je technologickým lídrem v oblasti podnikových sítí, správy a řízení přístupu uživatelů z mobilních zařízení. Aruba je od roku 2015 obchodní jednotkou Hewlett Packard Enterprise (HPE).

„Velmi si vážím podpory firem Aruba a atlantis telecom, které nám umožnily vybavit výukové pracoviště špičkovou technologií," řekl doc. Ing. Jiří Vodrážka, Ph.D., vedoucí katedry telekomunikační techniky. „Cílem spolupráce je také dlouhodobější propojení našeho pracoviště s firemní sférou. Studenti mohou získat zkušenosti s technologiemi, které jim usnadní přechod do praxe a zlepší jejich pozici na trhu práce."

„Pro inženýrskou firmu jakou je HPE, včetně networkingové divize Aruba, je spolupráce s prestižními vzdělávacími institucemi klíčová," uvedl Lubomír Galatík, manažer HPE Aruba Business Unit pro Českou a Slovenskou republiku. „Věříme, že studenti ve své následné praxi ocení, že se mohli učit na předních technologiích současnosti a že tak alespoň touto troškou přispějeme k rozvoji intelektuálního kapitálu naší země. Ten budeme v budoucnu určitě potřebovat, pokud chceme zůstat na globálním trhu konkurenceschopní."


17. 9. 2019; itbiz.cz

Atlantis telecom vybavil výukovou laboratoř na ČVUT technologií Aruba

Společnost atlantis telecom, poskytovatel služeb v oblasti distribuce ICT technologií a vývoje softwaru na českém trhu, oznámila, že vybavila technologií Aruba laboratoř Fakulty elektrotechnické na ČVUT v Praze pro výukové účely. S kapacitou 20 míst umožní Laboratoř sítí a elektronických komunikací na Katedře telekomunikační techniky studentům pracovat s technologiemi globálního lídra v oblasti networkingu.

Výuková laboratoř je vybavena 10 racky, v každém z nich byly umístěny dva modely switchů, Aruba 3810M a Aruba 2930F, na kterých studenti budou moci realizovat úkoly v rámci vyučovaných předmětů i samostatných projektů. Získají díky tomu širší rozhled v oblasti datových komunikačních technologií a větší povědomí o pokrokových síťových platformách. Katedra počítá rovněž se širší spoluprací s atlantis telecom při řešení bakalářských a diplomových prací.

atlantis telecom je distributorem kompletního portfolia bezdrátových (WLAN) a drátových (LAN) technologií společnosti Aruba, která je technologickým lídrem v oblasti podnikových sítí, správy a řízení přístupu uživatelů z mobilních zařízení. Aruba je od roku 2015 obchodní jednotkou Hewlett Packard Enterprise (HPE).

„Velmi si vážím podpory firem Aruba a atlantis telecom, které nám umožnily vybavit výukové pracoviště špičkovou technologií,“ řekl doc. Ing. Jiří Vodrážka, Ph.D., vedoucí katedry telekomunikační techniky. „Cílem spolupráce je také dlouhodobější propojení našeho pracoviště s firemní sférou. Studenti mohou získat zkušenosti s technologiemi, které jim usnadní přechod do praxe a zlepší jejich pozici na trhu práce.“

„Pro inženýrskou firmu jakou je HPE, včetně networkingové divize Aruba, je spolupráce s prestižními vzdělávacími institucemi klíčová,“ uvedl Lubomír Galatík, manažer HPE Aruba Business Unit pro Českou a Slovenskou republiku. „Věříme, že studenti ve své následné praxi ocení, že se mohli učit na předních technologiích současnosti a že tak alespoň touto troškou přispějeme k rozvoji intelektuálního kapitálu naší země. Ten budeme v budoucnu určitě potřebovat, pokud chceme zůstat na globálním trhu konkurenceschopní.“


17. 9. 2019; Lupa.cz

Prg.ai spouští program Minor, spojuje kurzy v umělé inteligenci z více fakult

Tým kolem Michala Pěchoučka v květnu spustil iniciativu Prg.ai (Prague AI), které chce z Prahy udělat hlavní město evropské umělé inteligence. K Praze, ČVUT, Karlově univerzitě a Akademii věd ČR se připojila také řada firem ze soukromého sektoru. Navazuje se na Národní strategii umělé inteligence a mimo jiné je cílem získat do Česka hlavní ústředí evropských center of excellence pro AI.

TIP: Pražské ČVUT si postavilo nejvýkonnější superpočítač pro výzkum AI v ČR

Na tyto kroky od září navazuje program nazvaný Prg.ai Minor. Jde o pilotní program, který má umožnit studentům Karlovy univerzity a ČVUT získat znalosti v umělé inteligenci s tím, že se zkombinují kurzy již existující kurzy (bakalářské i magisterské/inženýrské) v této oblasti ze čtyř pražských fakult.

Konkrétně jde o ČVUT FIT (data mining nebo Python), Matfyz (NLP nebo Machine Learning 101), FSV CUNI (AI a bezpečnost či nová média) a ČVUT FEL (strojové učení a rozpoznávání, AI pro robotiku a další). Studenti si mohou vybrat čtyři z šesti nabízených tematických bloků. K účasti je třeba přidat přihlášku, další detaily jsou popsány na oficiální stránce.


17. 9. 2019; Hospodářské noviny

Žáci základních škol potřebují zvýšit svou energetickou gramotnost

Jak v žácích podnítit zvědavost a probudit v nich zájem o energetiku? Tuto otázku si klade ČEPS a ve spolupráci s partnery začíná s osvětou už na základních školách. Snaží se do rozvrhů škol zavést Energetickou gramotnost.

Kde je elektřina před tím, než se dostane do vašeho mobilu, když ho zapojíte do nabíječky?" ptá se Adéla Holasová, koordinátorka projektu Energetická gramotnost, žáků osmé třídy Fakultní základní školy Ústí nad Labem. Hodinu matematiky protentokrát vystřídala interaktivní přednáška zaměřená na získání základního přehledu o energetice. Cílem je srozumitelnou formou přiblížit, proč se nás energetika tolik týká a jaká aktuální témata se právě řeší.

"Úroveň znalostí studentů je různá. V některých třídách mají enormní zájem, žáci se nadšeně hlásí, mají přehled. Potkali jsme se i s žáky, se kterými rodiče objížděli elektrárny. S nimi pak byla diskuse na úplně jiné úrovni," popisuje dosavadní zkušenosti Tadeáš Salaba, spolurealizátor projektu.

Leckdy však žákům chybí i základní povědomí o tom, jak funguje elektřina. Adéla Holasová třídě vysvětluje: "V okamžiku, kdy chceme elektřinu používat a strčíme nabíječku do zásuvky, musí se úplně stejné množství, které potřebujeme, někde jinde vyrobit. Výroba a spotřeba musí být v rovnováze, což u nás zajišťuje společnost ČEPS, provozovatel přenosové soustavy." ČEPS je dlouholetým partnerem projektu a aktivně podporuje rozšiřování vědomostí o energetice do základních a středních škol.

"Dětem na základních školách často chybí vztah k technice, což pak ovlivňuje jejich další směřování. Energetika je abstraktní pojem a děti nevědí, co si pod ním představit. Ukazujeme jim proto interaktivní a atraktivní formou, o čem energetika je a jaké jsou její budoucí výzvy, v nichž mohou v budoucnu najít své uplatnění," říká Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby společnosti ČEPS.

Povědomí o fungování energetiky není samozřejmostí

Série přednášek vznikla před šesti lety a ročně lektoři navštíví přes 150 základních škol. Ve spolupráci s národním provozovatelem elektroenergetické přenosové soustavy, společností ČEPS, tak jen letos představili hlavní otázky energetiky zhruba 9000 dětem.

První myšlenka napadla Adélu Holasovou v roce 2013 na Letní škole jaderného inženýrství. "Přednášela tam spousta odborníků, kteří považovali za naprostou samozřejmost, že se lidé v energetice orientují. Neuvědomovali si, že i ta odbornější, natož pak široká veřejnost některé informace vůbec netuší. Rozhodli jsme se, že je potřeba s tím něco dělat," popisuje.

Tým lektorů začal s osvětou u žáků osmých a devátých tříd, kteří zvládají získané informace propojit s fyzikou, ekonomikou a byznysem. "Chceme, aby si studenti odnesli základní povědomost o energetickém mixu. S nárůstem obnovitelných zdrojů je téma energetiky hodně aktuální a populistické. Usilujeme o to, aby si mladí lidé dokázali srovnat výhody a nevýhody a vnímali informace, které k nim přicházejí, v širším kontextu. Potřebují si vytvořit vlastní názor," říká Tadeáš Salaba.

Pro žáky ústecké základní školy je mnoho informací nových. Jsou překvapení, že se v českých domácnostech spotřebuje ročně až šest milionů tun uhlí nebo že se spotřeba energie v průběhu dne mění. "Neměl jsem ponětí, že se nejvíc energie spotřebuje v šest hodin večer a nejméně ve tři hodiny ráno," říká jeden z žáků. "Mě překvapila samotná přenosová soustava. Netušil jsem, že práce dispečerů ČEPS je tak složitá," dodává další.

Lektoři Energetické gramotnosti se na školu v Ústí nad Labem opakovaně vrací. Na chodbě potkáváme učitelku fyziky, která se hlásí k Adéle Holasové. V minulosti se osobně její přednášky zúčastnila a ze získaných poznatků dnes vychází při výuce.

"Fungování přenosové soustavy přibližujeme i vyučujícím. Jsou za projekt rádi, usnadní jim to práci a dostanou do rukou ucelené materiály, které mohou ve výuce dále využít," vysvětluje pak Adéla Holasová.

Stranou nezůstávají ani střední a vysoké školy

Pro studenty středních škol je připravena Energetická olympiáda, kde je ČEPS generálním partnerem. V rámci soutěže připravují tříčlenné týmy projekt, který obhajují před odbornou komisí. Soutěží o věcné ceny a přijetí na FEL ČVUT v Praze a FEKT VUT v Brně bez přijímaček. Zájemci se mohou hlásit do 11. 10. 2019 na stránce www.enol.cz. Letošní školní kolo proběhne 18. 10., finále pak v listopadu na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a v Národní technické knihovně.

ČEPS věnuje velkou pozornost také vysokoškolákům.

Nabízí jim týdenní Letní školu, stipendijní programy, stáže nebo soutěž o nejlepší diplomovou práci roku. "Ukazujeme mladým lidem, že je energetika velmi atraktivní a moderní obor. Vnímáme je jako partnery a ceníme si jejich svěžích a neotřelých nápadů. Těší nás, že s námi často navazují spolupráci už během studia. Věříme, že jim máme co nabídnout," dodává Diana Procházková. ?

9000 dětí Ročně lektoři navštíví přes 150 základních škol. Ve spolupráci s ČEPS tak jen letos představili hlavní otázky energetiky zhruba 9000 dětem.

Dětem na základních školách často chybí vztah k technice, což pak ovlivňuje jejich další směřování. Energetika je abstraktní pojem a děti nevědí, co si pod ním představit. Ukazujeme jim proto interaktivní a atraktivní formou, o čem energetika je a jaké jsou její budoucí výzvy, v nichž mohou v budoucnu najít své uplatnění. Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby, ČEPS


16. 9. 2019; forbes.cz

Česká studentka vymyslela tričko, které uleví od menstruačních bolestí

Růžová pilulka proti bolesti bývá nedílnou součástí dámských kabelek a minimálně jednou za měsíc přijde vhod. Bolestivou menstruací totiž podle výzkumů trpí 30 až 50 procent žen v reprodukčním věku. Časté užívání prášků tlumících bolest ale není bez zdravotních rizik. Teď by je mohl nahradit vynález české studentky.

Čtyřiadvacetiletá Kateřina Rydlová z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT si všímala, že její spolužačky řeší bolestivou menstruaci léky. Sama si jimi musela několikrát pomoci od bolesti. „Platíčka ibalginu, kolují mezi školními batohy či dámskými kabelkami, aniž by se nad tím někdo pozastavoval,“ kroutí hlavou.

Protože se ve svém oboru soustřeďuje na zdravotnické pomůcky, přemýšlela, jak pilulku chytře nahradit.

Pod rukama jí nakonec vzniklo dámské body Moody, které je v v oblasti beder a podbřišku prošito stříbrnými nitěmi vedoucími teplo. „Jsou to jen nitě, žádný drátek, takže je nošení pohodlné,“ podotýká. Tílko je možné běžně nosit na veřejnosti, na první pohled není nic patrné.

Body má ale po straně malou kapsičku s baterkou napájející nitě. K tomu Rydlová pracuje na mobilní aplikaci, přes kterou bude možné regulovat teplotu oděvu tak, aby nedocházelo k prochladnutí těla a stažení svalů pánevního dna, jehož následkem jsou bolestivé křeče.

„Tílko by mělo pomáhat i při ovulačních bolestech či jako prevence prochladnutí močových cest,“ vyjmenovává mladá studentka časté ženské obtíže. Na pomoc s vývojem si přizvala odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické. „Ocenila jsem jejich přístup a nadšení se na projektu podílet,“ chválí kolegy.

Předpokládá, že tílko by mělo být k prodeji zhruba za rok (a snaží se o návrh, který by byl cenově dostupný i pro mladé dívky). Teď intenzivně pracuje na jeho testování a vylepšení. Před sebou má tři možné podoby body a vybírá, kterou z nich uvést na trh.

Jedna varianta dokonce využívá paličkovanou krajku - studentka tak v konceptu propojuje nové technologie s českou řemeslnou výrobou. Výroba vodivé krajky je však neuvěřitelně pracná a časově náročná, a navíc se paličkuje na míru. Co kus, to originál.

Pokud se nakonec tento koncept dostane na trh, zákaznice by mohly do svého šatníku zařadit praktický kousek, který pomůže od bolesti a zároveň přitáhne žádanou pozornost.


14. 9. 2019; novinky.cz

Roman Čada: z dětského herce měřič srdcí

Bylo mu deset, když stál poprvé před kamerou. Jako dětská hvězda účinkoval Roman Čada v mnoha filmech: Můj brácha má prima bráchu, Brácha za všechny peníze, Přijela k nám pouť nebo Terezu bych kvůli žádné holce neopustil.

Předvídali mu hvězdnou hereckou kariéru, ta ho však nelákala. Stal se elektroinženýrem.

Šíře jeho zájmů ho zavedla ke konstrukci sluneční plachetnice, k fotovoltaice, provozování první internetové kavárny na východ od Londýna, a nakonec k zájmu o medicínu a měření činnosti srdce. "Dvacáté století bylo stoletím mozku, jedenadvacáté bude stoletím srdce," tvrdí.

Byl v páté třídě, když režisérka Plívová-Šimková hledala dětské herce pro první dětský muzikál Přijela k nám pouť.

"Vůbec jsem ji tehdy neznal, ale její asistentce jsem padl do oka a vytáhla mě ze školní lavice. Na chodbě jsem jí měl pořádně vynadat, což se asi podařilo, protože mě pozvali do dalšího výběrového kola. Probíhalo v Laterně magice. Tam bylo dětí! Museli jsme zpívat a tancovat. Postoupil jsem do užšího výběrového řízení a na Střeleckém ostrově jsem předváděl, jak hraju fotbal. Ten mě tedy nikdy nebavil ani nezajímal, ale nějak jsem to zvládl, protože následovaly kamerové zkoušky na Barrandově. A pak už mi sdělili, že hlavní klučičí roli fotbalisty a komedianta budu hrát já," vzpomíná sedmapadesátiletý Roman Čada.

Fotbalistu a komedianta hrál v prvním dětském muzikálu režisérky Věry Plívové-Šimkové Přijela k nám pouť.

Zdeněk Řehoř z něj chtěl režiséra

Ve filmu Přijela k nám pouť šlo o dívčí příběh, přátelství dvou děvčátek, které hrály Renata Mašková a Yvetta Kornová. Roman představoval jejího bratra. V roli se osvědčil, protože za dva roky následoval film Můj brácha má prima bráchu, kde exceloval po boku Jana Hrušínského.

Jako Martin Pavelka přezdívaný Prcek se rozhodne usmířit svého tvrdohlavého staršího bratra Honzu s jeho nastávající. Tu ztvárnila Libuše Šafránková.

"Sešel jsem se s ní už v předchozím filmu, kde jako sedmnáctiletá hrála učitelku. Patří k těm, na které vzpomínám rád, stejně jako na pana Josefa Bláhu, Slávku Budínovou nebo Zdeňka Řehoře. Jinak mě ale herecký svět příliš neoslovil."

V komedii Můj brácha má prima bráchu se sešel s Janem Hrušínským a Lenkou Kořínkovou.

Herec Zdeněk Řehoř však podle něj byl moudrý pán, který měl doma ohromnou knihovnu a jezevčíka. Předsevzal si, že nadějného herce připraví na zkoušky na FAMU. "I přes můj pasivní odpor," směje se Roman, který volný čas raději trávil ve hvězdárně, s pájkou v ruce, jako pilot na větroních nebo stavěl dvanáctimetrovou plachetnici. Proto sny o herectví pověsil na hřebík a přihlásil se na elektrofakultu.

Díky filmům, které natočil, ho lidé poznávají i dnes. Jen někdy nevědí, kam ho zařadit. "A tak když mě staví policajti, mají pocit, že jsme se už setkali. Třeba v cele předběžného zadržení," žertuje.

Slávka Budínová a Josef Bláha hráli jeho rodiče ve filmu Brácha za všechny peníze z r. 1978.

Sluneční plachetnice a první počítač

Při studiu na VŠ se pustil do realizace svého snu, tzv. sluneční plachetnice (kosmické plavidlo, které je poháněno tlakem dopadajícího slunečního záření).

"Můj kamarád vyhrál studentskou soutěž v oblasti kosmonautiky, a přestože ještě vládl socialistický režim, byl poslán za odměnu na stáž do NASA. Odtud si přivezl roli super tenké fólie Mylar, kterou se pokrývají přistávací moduly. Byla pozlacená, aby odrážela sluneční světlo, a my tak získali cenný materiál na křídla. Jenže on pak emigroval i s fólií a z projektu sešlo."

Bavily ho taky počítače. Na svůj první osmibitový domácí počítač ZX Spectrum si našetřil ještě na vysoké škole.

"Koupil jsem ho v Tuzexu a málem omdlel radostí," říká. Napsal na něm diplomku o fotovoltaice v roce 1986, kdy to v našich zemích bylo ještě spíš v oblasti sci-fi. Na tehdejší dobu odvážný projekt se však nerealizoval. Roman se oženil a zakrátko se mu narodila dcera Tereza. Po promoci odešel na rok na vojnu.

"Dnes je Tereze třicet čtyři a sama už má osmiletou dceru Kristýnku, takže jsem děda. Ale děda naprd. Pořád někde lítám," směje se.

Manželka chtěla přístroj

Od informatiky si v roce 1995 odskočil k založení první internetové kavárny na východ od Londýna. Byla ve Štěpánské ulici v Praze a také na pražských Příkopech, nabízela dvacet počítačů a stály se na ni fronty.

"Svůj první server ve Štěpánské provozoval Ivo Lukačovič, vizionář a nynější majitel Seznamu.cz," vzpomíná Roman.

"Ta doba byla fajn, ale přinesla i úskalí. V roce 1995 jsme se s první ženou rozvedli. Částečně za to mohl můj tehdejší životní styl. Dost jsem s kamarády řádil. A tak jsem prošvihl i manželství a nejlepší léta. Z toho mne dostala až druhá manželka Lenka, kterou jsem si vzal v roce 1998. Měla se mnou těžké začátky. S Lenkou, která je psycholožka, máme dvě děti.

S manželkou Lenkou, která je psycholožka, se věnují výzkumům a měření srdeční činnosti.

Moje žena se věnuje medicíně a kdysi mě při jedné z mých cest za oceán požádala o přístroj, který mají jen tam. Koupil jsem jí ho, aniž bych věděl, o co jde. Byl to pletysmograf."

Při studiu na VŠ se pustil do realizace svého snu, tzv. sluneční plachetnice.Ten přístroj mu změnil život. Zařízení, které se připne na prst či ucho a fotodiodou měří průtok krve tkání, umí změřit proměnlivost srdeční frekvence. Ta totiž není stále stejná, ale reaguje na vnější i vnitřní vlivy.

"Nic jsem o tom nevěděl, ale začalo mě to zajímat. Protože jsem přístroj koupil od výzkumné organizace HeartMath Institute, začal jsem studovat jejich vědecké materiály. A byl jsem udiven čím dál víc."

Umí měřit dobrý pocit

Že je lidské srdce zdrojem emocí, tušili už naši předci. Srdce je jediný lidský autonomní orgán, který intenzivně komunikuje s mozkem. Z vědeckých studií vyplývá, že rovnováha vnitřního prostředí lidského těla, tzv. homeostáza, nastává, když srdce a mozek spolu optimálně komunikují.

"Je to stav, jaký znají mistři meditace. Není to nic nadpřirozeného, jde jen o vyladěný autonomní nervový systém. Člověk je pak uvolněný, a přitom pozorný, dobře se učí a je klidný. Nejde o to, klimbat, to pak není meditace, ale relaxace.

V takovém stavu nám pak věci jdou dobře, jakoby samy od sebe a dostaví se dobrý životní pocit. Sportovci mu říkají zóna, psychologové flow, plynutí, nicméně je to stav, který umíme objektivně měřit a taky trénovat. Tomu se věnuje zejména moje žena, která má v péči i řadu sportovců a vrcholových manažerů. Já poskytuji spíše technickou, vědeckou a obchodní podporu," upřesňuje.

Je šťasten, že pomocí přístrojů na diagnostiku změny srdeční frekvence dokáže určit, v jakém stavu se pacient nachází, a spolu s manželkou mu dát potřebná doporučení.

Mezi jeho záliby patří jachting, v němž rovněž závodí.

Děti jdou v jeho stopách

Roman Čada si najde čas i na koníčky. Svůj sen o plachetnici si splnil a věnuje se i závodně námořnímu jachtingu.

Jeho velkou vášní je také bojové umění. Od puberty se věnoval sportovnímu karate a jeho dcera Marie jde v tomto směru v jeho stopách. Stala se mistryní Evropy a momentálně se chystá na další mistrovství světa v Portugalsku.

Potatil se i syn Josef, který studuje elektrotechnickou průmyslovku, věnuje se astronomii a chce pokračovat ve studiu na elektrofakultě ČVUT.


14. 9. 2019; irozhlas.cz

Přehled tisku: nové digitální vysílání, více studentek v informačních oborech a osobní údaje ve školách

V sobotních novinách se dočtete, že jako první přeladí na nový typ digitálního vysílání DVB-T2 střední Čechy a Praha. Informuje o tom Deník. Podle Lidových novin přibývá studentek v oborech informačních technologií. A školy chrání osobní údaje dětí někdy až zbytečně přísně, píše Mf Dnes. Více se dozvíte v přehledu tisku, který sestavil Radiožurnál.

Mf Dnes

Školy chrání osobní údaje dětí i tam, kde to nevyžaduje zákon. Píše to Mf Dnes. V ní se dočtete, že některé školy to s GDPR přehání, zatímco jiné nová pravidla příliš neřeší. Existují třeba školky, ve kterých si vedení nepřeje psát jméno dětí do omluvenek. Rodiče tak do nich píšou třeba zvíře, které má dítě nalepené na skřínce v šatně. Často se také mluví o zveřejňování fotek. Souhlas se zveřejněním ale školy musely mít ještě před začátkem platnosti GDPR.

Deník

Prvními regiony v Česku, ve kterých technici vypnou starší typ digitálního vysílání, budou střední Čechy a Praha. Přesně za 75 dní tam budou muset lidé přeladit televize na nový signál standardu DVB-T2. Koncem listopadu tam na starším digitálním typu vypnou vysílání České televize. Televizní diváci si tak musí koupit buď set-top-box nebo rovnou novou televizi. Co změna přináší, píše Deník.

Lidové noviny

Přibývá studentek v oborech informačních technologií. Zjistily to Lidové noviny. Vysoké školy v Česku se na ně snaží nalákat více žen. Třeba Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze hlásí nárůst až o deset procent. Lidové noviny píší, že za vyšší atraktivitou oborů může být i fakt, že se mladí lidé setkávají s elektronikou poměrně brzy.

Právo

Jak čepují pivo mistři, se dočtete v příloze sobotního deníku Právo. V Plzni se totiž konal už 14. ročník soutěže nejlepších výčepních. Účastníci musí při klání projít hned několika disciplínami, nejdůležitější je ale samozřejmě čepování piva.


14. 9. 2019; lidovky.cz

Studentek ‚ajťaček‘ přibývá. Snažíme se je povzbuzovat, říká děkan Fakulty informatiky v Brně

PRAHA Mladá Jana vystudovala jednu z tradičně nejnáročnějších "IT" škol v tuzemsku, pražskou Fakultu elektrotechnickou ČVUT. A rozhodně se mezi převažujícími muži neztratila - vystudovala s vyznamenáním.

Takových žen, jež míří na kdysi „pánské“ fakulty, přibývá. „Ženy bývají často úspěšnější nežli studenti muži, jsou motivovanější a vědí, co chtějí studovat. A procentuálně častěji také dostávají červené diplomy za vynikající studium,“ říká v interview LN Petr Páta, nový děkan FEL, kde během dekády vzrostly počty studentek ze čtyř až na čtrnáct procent. Doktorandek je dokonce ještě více - patnáct procent.

Z miniankety LN na dalších vysokých školách v ČR vyplývá, že zájem žen o „ajtý“ obory roste.

„Dle mého názoru se zájem žen o informatiku velmi pozvolna zvyšuje. Přispívají k tomu i různé propagační akce, které v této oblasti ženy podporují,“ míní Jan Kratochvíl, děkan Matematicko fyzikální fakulty UK. Na pražském matfyzu už studentky informatiky tvoří zhruba pětinu. „Víme, že studentky informatiky jsou velmi dobré, a proto nás těší, že v podstatě stejné procento absolventek pokračuje v doktorském studiu, i když to často znamená nutnost skloubit mateřské povinnosti s náročným studiem,“ doplňuje Kratochvíl.

Mírně - po půlprocentech - se zvedají počty i na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně: „Snažíme se to povzbuzovat,“ řekl LN děkan Jiří Zlatuška, přičemž myslel i různá sdružení žen v IT.


14. 9. 2019; Lidové noviny

Už nejsme jen fakultou pro kluky

"Počet studentek na Fakultě elektrotechnické ČVUT se zvýšil ze čtyř procent v roce 2005 na nynějších čtrnáct procent," říká Petr Páta, nový děkan veliké fakulty.

- LN Brzy začne další akademický rok. Kolik se do něj u vás, na FEL, zapojí studentek?

Musím říci, že se nám na fakultě daří podíl žen a děvčat zvyšovat. Zatímco v roce 2005 to byla pouhá čtyři procenta, loni už to bylo čtrnáct procent. Ty počty se pochopitelně liší dle oborů, některé jsou pro dámy atraktivnější.

- LN Které to jsou?

Nejvíce studentek chodí na biomedicínskou techniku a informatiku. Dále je to management, audiovizuální obory a informatika obecně. Máme též studentky, sdružené jako wITches, které zdarma učí děti ze základních škol a zvyšují zájem o elektrotechniku, počítače, IT... To jsou strašně důležité věci; samy se daly dohromady, jsou aktivní. Obory se u nás posunuly, takže už nejsme školou "pro kluky".

- LN Jak si studentky na velmi technické škole vedou?

Bývají často úspěšnější než studentimuži, jsou motivovanější a vědí, co chtějí studovat, vyjíždějí do zahraničí. A procentuálně častěji také dostávají "červené diplomy" za vynikající studium. Zrovna nedávno jej získala Jana Kolmašová, právě jedna ze zakladatelek wITches, jež vystudovala audiovizuální techniku. Bohužel pro fakultu jde do praxe a nebude naší doktorandkou.

- LN Čeká vás první sezona v roli děkana. Jak se fakultě daří?

Fakultu přebírám v dobré kondici, měli jsme dobrého děkana (Pavla Ripku - pozn. redakce), takže se mi obtížně říká, co bych dělal lépe či jinak. Fakulta funguje, máme zdravé financování, nové studijní programy, příznivý průměr počtu pedagogů na studenta či nízký věkový průměr pedagogů - u docentů činí kolem 45 let, máme i mladé profesory.

- LN Co plánujete udělat vy?

Chci stavět na třech základních pilířích: na špičkové vědě, protože jsme výzkumná fakulta, na hodnotné spolupráci s průmyslem a především na kvalitní výuce. Tyto základní stavební kameny musejí být rovnocenné.

- LN Mají mladí lidé o takto těžkou fakultu ještě zájem?

Ano, zájem o FEL je pořád velký, stále si vybíráme, ale musím přiznat, že zájem není na všech oborech stejný. Maturanty teď nejvíce láká informatika, robotika... To platí obecně všude, ale takové obory jako elektrotechnika jsou v Česku i celé Evropě trochu mimo hlavní proud. Mám tedy vizi vysvětlit studentům i jejich rodičům, babičkám, že má smysl studovat také jiné obory, neboť jejich absolventi pak získají ve firmách místa s perspektivou.

- LN Před deseti lety vznikla i sesterská Fakulta informatiky ČVUT? Je pro vás konkurencí?

My kolegy nevnímáme jako konkurenci; obě fakulty si našly své zájemce, přičemž k nám jdou studenti, kteří se chtějí v informatice orientovat na náročnější programy, částečně na vědu. Na Fakultě informatiky se orientují na trochu jiné uchazeče a je to dobře. Umíme vedle sebe žít. Zajímavé je, že uchazeči si ne vždy uvědomují, že informatika se u nás prolíná všemi technickými obory, takže během studia se s touto tematikou setká v podstatě každý, nehledě na to, zda studuje silnoproud, či přímo IT obory.

- LN Hovořil jste o nových oborech. Co nabízíte - kromě klasického IT či "elektra"?

Budoucnost určitě má "silnoproudá elektrotechnika" čili obor spojený s výkonovou elektronikou, energetikou a managementem. Energie bude zapotřebí pořád; studenti se dozvědí o tom, jak se pracuje s energetickou politikou státu, elektromobilitou či využitím obnovitelných zdrojů. Tam je zaměstnanost zaručena. Dalším takovým je program elektronika a komunikace, kde studenti - a studentky - v bakaláři získají fundamentální znalosti, načež se mohou specializovat na komunikační technologie, ICT, internet věcí, rádiové systémy, sítě…

- LN Vy se věnujete fotonice, tedy i přenosu informací světlem.

Ano, máme silnou skupinu zabývající se fotonikou a komunikací pomocí světla, což je i moje srdeční záležitost. Mohu jmenovat audiovizuální techniku: naši absolventi chodí pracovat do televize, rozhlasu. Připravujeme též experty pro vývoj v letectví a kosmické technice. A nově - od minulého roku - nabízíme třeba obor biomedicínské technologie, které se věnují analýze hlasových signálů pro predikci Parkinsonovy nemoci, zpracování medicínských dat, vyvíjejí chytré glukometry a podobně. Je toho hodně.

Nový děkan "elektra" a expert na fotoniku Petr Páta (46)

- Od července je děkanem silné Fakulty elektrotechnické ČVUT. * Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy (1996). * Doktorát z radioelektroniky získal již na ČVUT (2002). * V roce 2010 se habilitoval a loni byl jmenován profesorem. * Věnuje se obrazové fotonice či akusticko-optickým systémům. * Je spoluautorem zhruba stovky vědeckých studií, jež byly citovány více než 570krát.


14. 9. 2019; Lidové noviny

Studentek "ajťaček" přibývá

PRAHA/BRNO Mladá Jana vystudovala jednu z tradičně nejnáročnějších IT škol v tuzemsku, pražskou Fakultu elektrotechnickou ČVUT. A rozhodně se mezi převažujícími muži neztratila - vystudovala s vyznamenáním.

Takových žen, jež míří na kdysi "pánské" fakulty, přibývá. "Ženy bývají často úspěšnější nežli studenti-muži, jsou motivovanější a vědí, co chtějí studovat. A procentuálně častěji také dostávají červené diplomy za vynikající studium," říká v interview LN Petr Páta, nový děkan FEL, kde během dekády vzrostly počty studentek ze čtyř až na čtrnáct procent. Doktorandek je dokonce ještě více - patnáct procent.

Z miniankety LN na dalších vysokých školách v ČR vyplývá, že zájem žen o IT obory roste.

"Dle mého názoru se zájem žen o informatiku velmi pozvolna zvyšuje. Přispívají k tomu i různé propagační akce, které v této oblasti ženy podporují," míní Jan Kratochvíl, děkan Matematickofyzikální fakulty UK. Na pražském matfyzu už studentky informatiky tvoří zhruba pětinu. "Víme, že studentky informatiky jsou velmi dobré, a proto nás těší, že v podstatě stejné procento absolventek pokračuje v doktorském studiu, i když to často znamená nutnost skloubit mateřské povinnosti s náročným studiem," doplňuje Kratochvíl.

Mírně - po půlprocentech - se zvedají počty i na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně: "Snažíme se to povzbuzovat," řekl LN děkan Jiří Zlatuška, přičemž myslel i různá sdružení

žen v IT. Pokračování a rozhovor s Petrem Pátou na straně 4 Studentek "ajťaček"

v Česku přibývá

Dokončení ze strany 1

V Česku kupříkladu působí uskupení Czechitas, které inspiruje ženy k zájmu o IT technologie, anebo třeba iniciativa wITches (čaro- či "ajtýdějky"), kterou v roce 2016 založily právě studentky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Daly si za cíl zdarma vzdělávat na školách děti v IT.

"Jsem hrozně proti genderovým kvótám a podobným věcem, takže jsme se snažily udělat něco, kde budeme učit všechny děti informatiku - bez ohledu na pohlaví nebo věk," říkala tehdy LN Jana Kolmašová, v té době ještě studentka programu elektronika.

A jak to vypadá dnes? "Od roku 2016, kdy wITches vznikly, se našich workshopů zúčastnilo již 941 dětí, z toho osmnáct jich bylo z dětských domovů. Téměř třetina účastníků byla děvčata, což je velice pozitivní jev," říká Jitka Hodná k činnosti spolku.

Slečny s láskou k počítačům

Aktuální čísla z oslovených vysokých škol dokládají, že pro řadu mladých slečen už počítače, technologie či programování nepředstavují nijak "strašidelný svět". Čím dál více lidí žije odmalička s mobily i notebooky v souznění. "Obecně dlouhodobě sledujeme postupně vyšší zájem dívek o studium informatiky. Jedním z příkladů je obor informační systémy," říká Miloš Železný, proděkan Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni.

"Podíl studentek v IT rostl za dekádu z asi deseti směrem k patnácti procentům. Zaznamenáváme aktivnější přístup studentek ke studiu, zejména ve vyšších ročnících patří mezi výraznější a lepší studenty," dodává Železný.

Mírný procentuální nárůst v bakalářských oborech mají i na Univerzitě Pardubice (na loňských devět procent). "Počet žen se v IT oborech na Fakultě elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské za posledních deset let téměř zdvojnásobil," sdělil LN Petr Krejčí, ostravský proděkan. A dokládá to čísly - v akademickém roce 2009/10 činil podíl studentek 4,5 procenta, kdežto v uplynulém "járu" už 8,8 procenta...

Řada škol hovoří o stabilních, neklesajících počtech. Na Univerzitě Hradec Králové poměr setrvale činí zhruba osm procent.

Stagnující zájem zmínily příslušné fakulty České zemědělské univerzity, Vysokého učení technického, Univerzity Tomáše Bati či Vysoké školy ekonomické.

Ze 4 % na 14 % Tak se zvýšil podíl studentek na Fakultě elektrotechnické ČVUT od roku 2005 dodneška. Doktorandek je na téže fakultě již dokonce 15 %.

Foto: Čarodějky v IT. Dobrovolnická skupina studentek, zvaná wITches, učí deseti- až patnáctileté děti základy elektrotechniky, programují s nimi i roboty.

FOTO FEL ČVUT


13. 9. 2019; extralife.cz

Auta bez pedálů a řadící páky! Technologie brzy převrátí naruby i svět dopravy

Rozvoj technologií zasahuje do mnoha oblastí lidské činnosti, výjimkou není ani doprava. Autonomní vozidla se již nyní testují v řadě zemí. U nás se jim mj. věnuje profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který také přináší zajímavé informace.

Rozsypaná sůl je problém

Profesor Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel, uvedl pro ČTK, že již nyní jsou autonomní auta s kvalitní výbavou schopna jezdit po dálnici. Při příznivých podmínkách nemají auta bez řidiče větší problémy, dlouhé úseky bez prudkých zatáček zvládají bez potíží.

Stále však existuje nespočet nestandardních situací, které auto bez řidiče rozhodí, a tím podstatně zhorší bezpečnost pasažérů. „Autonomní vozidlo zmate například i rozsypaná sůl na silnici,“ upozorňuje profesor Matas. Současně také vyzdvihuje požadavky na podrobné mapy a co nejdetailnější informace o konkrétní cestě. Ty jsou pro provoz autonomních vozidel klíčové.

Do deseti let budou na silnicích

Jakmile budou chytrá auta umět rozeznávat všechny situace typu rozsypaná sůl na vozovce, vrávorající chodec či poletující předmět, přinesou do dopravy dle odborníka vyšší bezpečnost. Jednotlivá auta zvýší bezpečnost i tím, že spolu budou komunikovat navzájem.

Podle profesora Matase nás však nečeká žádná zásadní revoluce. Nasazení autonomních vozidel bude probíhat postupně, také s ohledem na cenu technologií a státní regulaci. Legislativa je nezbytná, nepůjde to ani bez všeobecného přijetí společnosti.

V reálném provozu by se dle experta mohla autonomní vozidla pohybovat už do deseti let. Podle automobilek nebudou mít auta budoucnosti pedály ani volant. Podobně to vidí i čeští řidiči a účastníci silničního provozu.

Podle průzkumu STEM/MARK pro futuristický festival Future Port Prague si více než polovina Čechů myslí, že do 10 let nás budou vozit auta, které nebudou mít pedály, řadicí páku a nebudou potřebovat fosilní paliva.

Přestože se očekává masivní přechod na alternativní paliva a automatickou převodovku, respondenti průzkumu revoluční změny v řízení auta neočekávají. Dokonce ani nevěří, že by auta v dohledné době mohla létat. Přitom jsou jednou z nejzářnějších a nejrychleji se rozvíjejících technologií současnosti také drony…


13. 9. 2019; neurzitelny.cz

Umělá inteligence a život zítřka – Michal Pěchouček

Umělá inteligence a pan profesor Michal Pěchouček — skvělá kombinace pro přednášku o budoucnosti, mizejících pracovních místech a černých kočkách.

Google, autonomní auta a… Skynet?

aneb

Umělá inteligence a život zítřka

Umělá inteligence může být bezpochyby považována za opravdovou taktovku budoucnosti. Nejen že v dohledné době začne výrazně ovlivňovat téměř všechny pracovní příležitosti, ale i způsoby jak trávit volný čas. Zdaleka už se totiž nebavíme jen o šachových superpočítačích — dnes nachází umělá inteligence využití v nejrůznějších vědeckých a společenských oblastech — jmenujme autonomní auta, kyberbezpečnost či neuronové sítě skryté třeba za online jazykovými překladači.

U tak aktuálního tématu jako umělá inteligence přednáška doslova visela ve vzduchu. A jsme ohromně rádi, že se pro ni podařilo získat nejen odborníka skutečně na slovo vzatého — ale i přednášejícího s ideální kombinací teorie a praxe. Nejen že je totiž Michal Pěchouček profesor v oblasti umělé inteligence, ale podařilo se mu v tomto odvětví založit několik úspěšných startupů (Cognitive Security, BlindSpot Solutions). Působí jako ředitel pro Centrum umělé inteligence a dlouhý čas vedl Katedru počítačů FEL ČVUT. Na ČVUT také spoluzaložil Michal Pěchouček AVAST AI and Cybersecurity Laboratory, přičemž ve společnosti Avast bude pan profesor od září 2019 působit jako CTO (Chief Technology Officer).

Přednáška o umělé inteligenci

Jeho přednáška se zaměřila nejen na to, jaké má umělá inteligence dělení a definici, ale hlavně na její historický vývoj, významné milníky, které překonala, a také na nástin možné budoucnosti. Dozvěděli jsme se, jaká rizika mohou být s AI spojena například pro bezpečný internet či osobní svobodu a jak se může uplatnit umělá inteligence v medicíně, právu či ekonomii.

Přednáška se uskutečnila 13. května 2019 v zaplněné místnosti 209 Fakulty elektrotechnické ČVUT, která nás zachránila před přednáškovým bezdomovectvím po čas rekonstrukce Velké auly FF UK, za což jsme jí ohromně vděční. Záznam tentokrát dirigovali pánové Jan Sláma a Michal Jasinski, o střih se postaral Kuba Křenek — všem kolegům za jejich práci moc děkujeme!

Pan profesor Michal Pěchouček a přednáška „Umělá inteligence a život zítřka“ nám tentokrát ukázali například:

- Čím se mohl utěšovat světový velmistr ve hře GO poté, co ho v této hře rozdrtil počítač - 15:44

- Jak udělat z prasete letadlo a ochránit tím soukromí svoje i svých přátel - 43:08

- Co mají jít Vaše děti studovat, aby je během pár let nenahradily stroje - 1:00:16

- V čem stroje zatím prohrávají souboj s člověkem na plné čáře - 1:05:00

Kde všude nás možná už velmi brzy nahradí počítače a jak se rozhoduje o našem budoucím životě nám nastínil

a na vyhledávací dotazy z publika neposkytl pouze strojovou odpověď pan

Prof. Ing. Michal Pěchouček, M.Sc, Dr.

vědec v oblasti umělé inteligence a CTO společnosti Avast

- vedl vědecké projekty financované americkými obrannými agenturami NASA a FAA

- v roce 2015 byl zařazen na seznam výjimečných inovátorů New Europe 100

- působil jako ředitel R&D centra pro umělou inteligenci a počítačovou bezpečnost firmy CISCO

- je spoluzakladatelem a investorem několika úspěšných start-upů z oblasti umělé inteligence


12. 9. 2019; ceskenoviny.cz

Oděv z vodivé textilie by mohl pomoci od bolestivé menstruace

Oděv z vodivé textilie by mohl pomoci od bolestivé menstruace. Vyvíjí ho studentka Českého vysokého učení technického (ČVUT) Kateřina Rydlová z ateliéru Karel - Šafařík z Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury. S nápadem na vyhřívané body tričko přišla proto, že považuje za alarmující, že i velmi mladé dívky si od bolesti při menstruaci ulevují užíváním léků. O výrobku, který je ve fázi příprav na uživatelské testování, informovalo ČVUT v tiskové zprávě.

Studentka Českého vysokého učení technického (ČVUT) Kateřina Rydlová (na snímku) vyvíjí oděv z vodivé textilie, který by mohl pomoci od bolestivé menstruace. "V pohodlí domova je mnohem jednodušší využívat různých alternativ na úlevu od bolesti. Hřejivé dečky, koupel, čaje, cvičení, ale když musíme na schůzku či do školy, vhodné alternativy trh příliš nenabízí. Chtěla jsem navrhnout produkt uživatelsky přívětivý, za který by se ženy a dívky nemusely stydět a nemusely se cítit při používání nekomfortně jako při pašování hygienických pomůcek na toaletu," uvedla ke svému nápadu Rydlová.

Spojila se proto s odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Společně vytvořili funkční vzorek a požádali o grant Technologické agentury ČR - GAMA, který byl schválený.

Koncept body trika je založený na prohřátí bolestivého podbřišku a beder před a během menstruace, aby nedocházelo k prochladnutí a stažení svalů pánevního dna, jehož následkem jsou bolestivé křeče. První varianta využívala výšivku z vodivých nití, které pokrývaly jen bolestivé oblasti, ve druhé šlo o celovodivý úplet. Poslední je založena na tradiční technologii paličkované krajky, která by byla každé ženě vytvořená na míru. Studentka chce spolupracovat s českými firmami vyrábějícími spodní prádlo a alespoň jeden koncept dovést k sériové výrobě.


12. 9. 2019; ceskatelevize.cz

Čeští roboti zazářili v amerických tunelech. V soutěži agentury DARPA předčili i prestižní univerzity

Čeští roboti z ČVUT uspěli v ostré konkurenci předních technických univerzit ze Spojených států, Austrálie nebo Švýcarska. V soutěži organizované americkou Agenturou ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA) skončili třetí. Získali tak i odměnu ve výši 200 tisíc dolarů.

Cílem DARPA Subterranean Challenge je otestovat systémy autonomních spolupracujících robotů, kteří bez lidské asistence dokáží prozkoumat podzemní prostory. Test byl zaměřen na schopnost robotů najít známky přítomnosti zavalených horníků v dolech postižených přírodní katastrofou nebo průmyslovou havárií.

Podporu této technologie si dala za cíl americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA), která disponuje ročním rozpočtem 3,5 miliardy dolarů a která v minulosti podobnou soutěží iniciovala rozvoj autonomních automobilů a dalších pokročilých technologií, které se po těchto soutěžích objevily na trhu.

„Téma soutěže projektu pro nás bylo velmi atraktivní, naplňovalo oblast, kterou náš tým dlouhodobě zkoumá. Byli jsme si vědomi naší kompetence v oblasti multi-robotických koordinovaných týmů a cílili jsme na posunutí hranice známého, což se podařilo,“ uvedl o průběhu soutěže Tomáš Svoboda, vedoucí týmu CTU-CRAS a vedoucí Katedry kybernetiky na FEL ČVUT.

Blíží se roboti-záchranáři

DARPA soutěže posouvají výzkumné výsledky směrem k průmyslovému uplatnění. V minulosti se tak stalo třeba u Grand Challenge v oblasti autonomních vozidel. „Současná soutěž může způsobit průlom v nasazení robotů při záchranných operacích, kde byli roboti nasazováni zatím spíše sporadicky v režimu ručního řízení na dálku,“ poznamenává Tomáš Krajník z Centra umělé inteligence katedry počítačů.

Tým CTU-CRAS se v reálném nasazení v uhelném dole v Pittsburghu vyrovnal týmům z nejlepších světových pracovišť včetně MIT, ETH, JPL, CSIRO, a většinu z nich překonal, čímž získal výhru ve výši 200 000 dolarů.

„Rozhodující část robotického týmu tvořili pozemní terénní roboti, s jejichž použitím máme dlouhodobé zkušenosti - jak z evropských projektů, tak i z reálných průzkumných misí. Nasazení těchto robotů bylo pro úspěch stěžejní, přesně se lokalizovali, byli schopni autonomně prozkoumávat terén, umožnili vytvořit bezdrátovou síť a posílat operátorovi přesné informace o mapě a o automaticky nalezených objektech, za které náš tým získal body,“ uvedl Karel Zimmermann ze skupiny Vidění pro roboty a autonomní systémy, katedry kybernetiky FEL ČVUT.

„Významným úspěchem také bylo, že naše drony dokázaly v dole zcela autonomně letět přes 200 metrů a rovněž zcela autonomně letět tam a zase zpět na povrch. To je, v konkurenci týmů a firem, které se na tuto úlohu specializují, a s ohledem na velmi náročné podmínky reálného dolu, cenný výsledek. Vyvinutá a v takto obtížných podmínkách otestovaná technologie navíc slibuje následné využití v navazujících projektech, jejichž výsledky chceme nabídnout v první řadě českým firmám,“ dodal Martin Saska ze skupiny Multirobotických systémů, Katedry Kybernetiky, FEL ČVUT.

Úspěch týmu CTU-CRAS je podle školy velkým příslibem i do dalších kol soutěže, které se budou konat během příštího roku. Roboty ČVUT čeká průzkum městského podzemního prostředí, což je úloha, na kterou se v Praze vyvíjená robotická technologie pozemních robotů nebo autonomních dronů dlouhodobě specializuje. Měla by tudíž mít v konkurenci ostatních týmů ještě větší šanci na úspěch.


12. 9. 2019; vtm.zive.cz

Češi uspěli v soutěži DARPA Subterranean Challenge. Jejich roboti zkoumali štolu

Americká obranná agentura DARPA před dvěma lety vyhlásila soutěž Subterranean Cahllenge, která má za úkol najít nejlepšího experimentálního záchranného robota, který si poradí s podzemním průzkumem ve štole, městě a jeskyni.

Jelikož robot na dálkové ovládání může ve stísněných podmínkách starých štol snadno přijít o rádiové spojení, musí být zároveň autonomní a ve tmě plnit soutěžní úkoly - třeba lokalizovat lidské figuríny fiktivních obětí závalu.

Tři kola a velké finále v roce 2021

Soutěž Subterranean Challenge je rozdělená na několik jednotlivých klání, přičemž v druhé polovině srpna se konal první okruh Tunnel Circuit (štola). Zkraje příštího roku čeká soutěžící Urban Circuit (město), příští léto Cave Circuit (jeskyně) a v roce 2021 velké finále, ve kterém se rozhodne o celkovém vítězi.

Soutěžního klání se účastnila hromada akademických i soukromých týmů z USA, Evropy a Asie, přičemž vývoj některých robotů pomohla financovat přímo DARPA. Ostatní si museli poradit sami, ovšem zase se jich týkala možnost finanční odměny 200 tisíc dolarů za vítězství v jednotlivých kolech.

Soutěže se účastní i dva české týmu

Letního kola ve štole se účastnily také dva týmy z České republiky CTU-CRAS a Robotika. Zatímco tým CTU-CRAS tvoří experti Centra pro robotické a autonomní systémy při Fakultě elektrotechnické ČVUT, Robotiku pak inženýři z Technické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Co je však nejdůležitější, oba týmy uspěly!

CTU-CRAS přivezla na místo konání vlastní drony i pozemní roboty, Robotika pak několik zajímavých konstrukcí včetně robota Kloubák, který se inspiroval v konstrukci zemědělských strojů, což DARPA ocenila speciálním oceněním Most Distinctive Robots.

Český tým CTU-CRAS vyhrál 200 000 dolarů

Podzemní kolo ve staré štole nakonec vyhrál americký tým Explorer složený ze studentů Carnegie Mellon University a Oregon State University, nicméně společně s druhým týmem CoSTAR se jednalo o roboty, jejichž vývoj DARPA financovala, a neměly tedy nárok na zmíněnou finanční odměnu 200 tisíc dolarů. Ta připadla třetímu bronzovému týmu, kterým byli inženýři z ČVUT! Robotika skončila z 11 týmů na 8. příčce.

Studenti nyní mají zhruba půl roku na vývoj a úpravu svých robotických systémů, v únoru je totiž čeká další kolo, které tentokrát DARPA uspořádá v městské zástavbě.


12. 9. 2019; ČT 24

Češi a auta na alternativní pohon

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Ano, a ve zbytku speciálu Byznysu ČT24 probereme také nabíjecí stanice. Téměř pětistovku nabíjecích stanic můžou využívat řidiči v Česku. Těch registrovaných veřejných jsou necelé 2 stovky. Ostatní najdeme například v areálech firem nebo u hotelů. Jejich použití bývá závislé na předběžné dohodě s majitelem, no a na mapě vidíme, že nejvíc nabíjecích stanic soustředí kolem velkých měst během čtyř let chce stát poskytnout peníze na výstavbu dalších 500. Podle zástupců automobilek by jich ale Česko potřebovalo do roku 2030 až 20 000. To, jak dlouho trvá nabíjení elektromobilů, záleží na kapacitě baterie a také na typu nabíjecí stanice. Vezměme si jako příklad elektromobil Tesla, model S. Nabití na 100 % z domácí zásuvky by trvalo až 2 dny. Výrazně tuto dobu zkracují rychlonabíječky. Nabití baterie na 80 % zabere jen desítky minut. První ultrarychlá nabíjecí stanice s výkonem 350 kW už v Česku stojí na dálnici D5 u Berouna ve směru na Prahu. No a nás ve studiu, už můžu přivítat ve studiu tedy Tomáše Chmelíka, manažera útvaru čisté technologie společnosti ČEZ, dobrý večer.

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

Dobrý večer.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Pane Chmelíku, když se podíváme na ten smělý plán, potřeba do roku 2030 20 000 dobíjecích stanic. Je to vůbec možné?

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

Já si myslím, že možné to je, ale určitě platí, že to je veliká výzva, protože ten počet stanic, který dneska jaksi na ulicích nebo v tom veřejném prostoru vidíme, je skutečně zatím jenom zlomkem toho, co by bylo potřeba. Na druhou stranu je třeba se na to dívat tak, že některé z těch dobíjecích stanic umí dobíjet třeba 2 vozidla, nebo 2 vozidla nezávisle na sobě, takže těch 20 000 ne dobíjecích stanic, ale dobíjecích bodů je nějakým způsobem podle našeho názoru zvládnutelný, ale bude to znamenat výrazně zrychlit a výrazně přidat v té výstavbě a v té intenzitě výstavby.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

My, když tady za mnou vidíme ta čísla, jak vlastně ty jednotlivé nabíječky fungují, není třeba tedy v podstatě i zrychlit právě to nabíjení, protože myslím si, a i to zaznělo v těch našich anketách, že lidé zkrátka nechtějí čekat 40 minut na benzince a udělat si z toho v podstatě setkávací centrum.

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

Je to určitě pravda, na druhou stranu ony někdy ty údaje o tom, že jaksi dobíjení z 0 do 100 % trvá 2 dny, 10 hodin, 8 hodin, může být poněkud zavádějící, myslím si, že je potřeba se na to dívat spíše optikou toho, kolik ten člověk denně najede kilometrů, a v tu chvíli, ve chvíli, kdy třeba ten průměrný nájezd v Evropě nebo i v České republice je kolem 50 km denně, tak v tu chvíli už ta doba strávená na dobíjecí stanici třeba každý den se výrazně zkracuje, to znamená velký vliv na to, jak vlastně bude ta dobíjecí infrastruktura fungovat, bude mít to, jak se ten uživatel, ten finální uživatel toho vozidla, bude chovat, jestli bude dobíjet častěji kratší dobu, nebo méně často třeba delší dobu.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Panové, otázka na vás na oba, kdo by tedy měl být garantem, řekněme, té výstavby té sítě. Měl by to být stát, nebo měly by to být tedy energetické společnosti, kombinace energetické společnosti, výrobci automobilů, kdo by měl být tedy tím garantem toho, aby se rozvíjela u nás ta síť, pane Wojnare?

Bohdan WOJNAR, prezident, Sdružení automobilového průmyslu ČR

Myslím si, že v zásadě těch garantů je tady jednoznačně víc, protože se bude logicky rozvíjet to, co budete mít doma, formou jednoduchých wallboxů, které budou mít chytré připojení, které vám budou umožňovat i řízení pomocí telefonu nabíjení v ten dobrý režim při nočním proudu a tak dál a tak dál. Na straně druhé určitě privátní subjekty, které to dnes koneckonců už činí, které možná v tom zčásti vidí buď benefit pro zaměstnance, naopak možnost rozvoje toho byznysu, a logicky velkou porci, tu největší porci, pokud se týká těch veřejných stanic, kde s zkombinujeme evropské například peníze s 20 procenty z těch privátních, kdy musíme vybudovat právě tu velkou veřejnou síť páteřní síť. Dnes už po Evropě vznikly privátní subjekty, například Ionity, které to dělají, a v této kombinaci, kdy možná 80 % budete dobíjet, tankovat doma, možná 15 % někde ve firmě a 5 % možná někde cestou, si myslím, že to v nějakém čase může fungovat.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Pane Chmelíku?

Bohdan WOJNAR, prezident, Sdružení automobilového průmyslu ČR

V zásadě souhlasím, myslím si, že je potřeba se na to dobíjení dívat tak, že skutečně jsou 3 hlavní směry, kde se bude dobíjet. Bude to doma, to znamená základní, neveřejné dobíjení, bude to ve firmách a pak to bude ta veřejná síť, která bude dostupná komukoliv. Je to trošku filozofická otázka toho, jestli věříme tomu, že ta veřejná síť bude poskytována na nějaké tržní bázi, to znamená, že se najdou subjekty, které ty veřejné dobíjecí stanice budou stavět a budou je chtít provozovat jako normální komerční službu, pokud tomuhle modelu věříme, tak si myslím, že ta otázka je o tom, že by stát měl vytvářet v té době, kdy to budování sítě je těžké, kdy ta síť předbíhá trh, vhodné podmínky, aby ta síť vznikala, aby nebrzdila rozvoj elektromobility, ale věříme tomu, že prostě veřejné dobíjení jednou bude normální komerční služba jako některé další je a že ten trh si najde tu optimální cestu.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

To samozřejmě automaticky nabízí otázku ohledně toho, jak je na to připravená česká síť, a možná dám rovnou divácký dotaz. Marina Franco se ptá, kde chtějí vzít tolik elektřiny. Blackout nehrozí? A jak nabíjet auto na českém sídlišti, když člověk bydlí třeba v desátém patře. Tak já bych s dovolením to vzala od toho, kde chcete vzít tolik elektřiny a jestli nehrozí blackout.

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

Myslím si, že blackout nehrozí, je potřeba se na to dívat skutečně tak, kolik ta vozidla najedou kilometrů a jakou mají spotřebu, to znamená, jaká je potřeba dobití elektřiny třeba za rok pro nějaký počet vozidel, který očekáváme, a to, co odhadujeme v Národním akčním plánu čisté mobility, že bude ten vozový park k roku 2030, tak se tady bavíme o nějakých jednotkách TWh elektřiny, to znamená z hlediska energetické bilance elektromobilita skutečně nehrozí být zásadní problém to, co je asi složitější a kam možná směřuje i ten dotaz je to, jestli distribuční síť nebo distribuční sítě v rámci České republiky dokážou ten nápor elektromobility zvládnout. Tady si myslím, že výhoda je, že distribuční sítě v České republice jsou poměrně robustní, a z toho, jak očekáváme, že se ten trh do budoucna rozvine, tak ten náběh elektromobility velmi pravděpodobně zvládnou bez nějakých zásadních problémů, ale je samozřejmě potřeba se na ten budoucí nápor elektromobilů připravovat, je potřeba ty sítě, další jejich rozvoj zdokonalování plánovat.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

A děje se to už /nesrozumitelné/.

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

A to už se dneska děje. Distributoři elektromobilitu samozřejmě vnímají jako zásadní téma. Potřebují od nás, od automobilek informace o tom, kolik vozidel se na tom trhu objeví, kde ta vozidla se budou dobíjet, aby ty sítě na to dokázali postupně připravovat. Samozřejmě nebude to ze dne na den, a myslím si že tak, jak se ten rozvoj bude připravovat postupně, tak i ta distribuční soustava si s tím dokáže poradit.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Musíme ještě odpovědět tedy na zbytek diváckého dotazu, jak nabíjet auto, když bydlím v desátém patře. Prosím jenom velmi krátké doporučení diváků.

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

Já si myslím, že úplně stejně jako v desátém patře netankuji dneska benzin, a zajedu si k benzinové stanici, tak samozřejmě i jaksi majitel elektromobilu v desátém patře panelového domu ve chvíli, kdy veřejná dobíjecí síť bude existovat, tak není odkázán na to, aby z desátého patra si tahal prodlužovací šňůru.

Bohdan WOJNAR, prezident, Sdružení automobilového průmyslu ČR

Možná s doplněním, já si myslím, že už dneska ve Frankfurtu jsme viděli, že existují řešení, které právě budou využívat tu veřejnou síť. Budou možná v budoucnu využít daleko víc toho mobiliáře, lamp a tak dál, takže i určitá řešení se mohl rýsovat i pro ta sídliště.

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

Na to, jak rychle se v Česku prosadí elektromobily na tuzemských silnicích, budou mít výrazný vliv také české firmy. 1 příklad za všechny Moneta Money Bank, ta už o svých zkušenostech s flotilou elektroaut mluví otevřeně.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka, autorka dokumentu Doba elektrická

Podzemní garáže banky Moneta v Praze. Parkovací místa zaplněná elektromobily a na zdech nabíječky, takzvané wallbaxy.

Jiří HUML, ředitel divize sdílených služeb a člen dozorčí rady, Moneta Money Bank

Jedná se o wallbox, který vlastně se používá pro pomalé nabíjení. Vlastně nejlépe pro garážové stání a podobně.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka, autorka dokumentu Doba elektrická

Flotilu elektromobilů budují od roku 2017. Aktuálně jich tady stojí přes 60.

Jiří HUML, ředitel divize sdílených služeb a člen dozorčí rady, Moneta Money Bank

Ten prvotní impuls byl vlastně program naší celospolečenské zodpovědnosti a součástí toho je i minimalizace karbonové stopy naší firmy. Když jsme se dívali, kde tu karbonovou stopu naše firma produkuje, tak největší část je to elektrická tepelná energie a zhruba 15 % té karbonové stopy tvoří zplodiny z automobilů, které jako firma máme v provozu.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka, autorka dokumentu Doba elektrická

Teď elektromobily používají hlavně v městských aglomeracích. Nejvíc jich jezdí v Praze, Brně a Ostravě. Do pěti let by banka chtěla vyměnit všechna firemní auta za elektrická a mít jich víc než 2 stovky. Nabíjí je zelenou elektřinou.

Jiří HUML, ředitel divize sdílených služeb a člen dozorčí rady, Moneta Money Bank

To byla jedno z těch věcí, kde jsme se museli hodně naučit, čili my jsme na začátku říkali, že budeme spoléhat i na veřejnou nabíjecí infrastrukturu, v reálu jsme zjistili, že ta veřejně dostupná nabíjecí infrastruktura je spíš nedostupná.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka, autorka dokumentu Doba elektrická

Nedostupnost dobíjecích míst, ale není jedinou překážkou, na kterou narazili. Vendula Horníková, Česká televize.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

No, a naší trojici doplnil také Tomáš Spurný, generální ředitel a předseda představenstva Moneta Money Bank, dobrý večer.

Tomáš SPURNÝ, generální ředitel a předseda představenstva, Moneta Money Bank

Dobrý večer.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Pane řediteli, vy máte ty konkrétní zkušenosti, tedy s firemní flotilu, která obsahuje elektromobily. Můžete to zhodnotit dnes jednoduše, jestli ano, nebo nedoporučím to další firmě?

Tomáš SPURNÝ, generální ředitel a předseda představenstva, Moneta Money Bank

Tak já to samozřejmě doporučím, protože si myslím, že pro nás je to mise, která je velmi důležité. Já si myslím, že je také důležité, aby diváci rozuměli tomu, proč to děláme. My jako banka, která je obchodovaná na burze, tak máme investory, kteří naprosto nekompromisně vyžadují, abychom se chovali šetrně k prostředí, v kterém podnikáme, toto je 1 vůbec z těch prvních předpokladů, který je u nás hodnocen, a teprve pokud projdeme tímto sítem, tak je do nás investováno, tudíž pro nás je to velice důležitá mise a ty zkušenosti jsou smíšené. My jsme průkopníci my, nehovoříme o tom, co bychom měli dělat, tady padlo 20 000 stanic, my jich 12 stavíme, máme 68 automobilů a výborné zkušenosti s mnoha problémy.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Co to tedy konkrétně znamená? Možná pojďme se dostat prvně k tomu samotnému nabíjení, co vy jste konkrétně tedy museli všechno vykonat a bylo to snadné, nebylo to snadné?

Tomáš SPURNÝ, generální ředitel a předseda představenstva, Moneta Money Bank

Tak vlastně, když si pořídíte flotilu, tak jako my jsme učinili, tak se vám stane v pondělí ráno, že přijede 68 vybitých automobilů do garáže. Ilustrativně ta budova musí být schopna dodat zhruba jednu megawattu výkonu, aby ty automobily obsloužila, takže pro nás to bylo o tom, že když jsme stavěli naši novou centrálu, která je také velmi zelená, v uvozovkách, tak jsme museli přidat mnohem vyšší výkon proto, abychom ty automobily byli schopni obsloužit. Samozřejmě trpíme tím, že v Čechách není infrastruktura, v Holandsku jsou 2 stanice či Dánsku, pardon, v Norsku 2 stanice na 1000 obyvatel, v Česku je to 0. Bavíme se o tom, jestli jich je 600 nebo 500. Já si myslím, že to je trošku legrační, protože v Čechách nejenom, že máme problém s dobíjením ale my máme problémy i se silniční soustavou, takže tady je co zlepšovat, a spíš než o tom mluvit myslím, že by bylo dobré to dělat, tak jako to děláme, jako to děláme my, my ty auta máme, ušetřili jsme 125 tun emisí, v tomto roce to bude 200 tun dohromady. Pardon, skoro 300 tun, to je, kolik je to, 50 afrických slonů, tuším, že slon má 6 tun.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Pane Chmelíku, možná jsme tady okrajově na to narazili. Samozřejmě to, že se budou rozšiřovat firemní flotily na elektromobily, bude znamenat i jistou náročnost jejich budov, kde se budou muset samozřejmě ta auta dobíjet. Jakým způsobem je na tohleto právě síť, potažmo pak energetici připraveni?

Tomáš CHMELÍK, manažer útvaru čisté technologie, ČEZ

Tak tohle je docela zajímavý příklad toho, co se stane, když se hodně těch vozidel koncentruje na jednom místě a dochází právě k tomu, že jaksi ta potřeba dobíjení nebo ta potřeba dodání té energie se nerozkládá nějakým způsobem rovnoměrně včase, ale koncentruje se do nějakých takzvaných píků, které pak mohou způsobovat problémy, nebo na které by bylo potřeba řešit zvyšováním příkonů těch budov, což samozřejmě ve chvíli, kdyby se stalo masovým měřítkem může způsobovat problémy. Na druhou stranu na to existuje odpověď v podobě optimalizace energetické spotřeby té budovy, v podobě akumulačních systémů. To znamená, ta elektromobilita samozřejmě není jenom téma jaksi vozidel a dobíjení, ale je celkové téma toho, jak se ten automobilový svět měnící se potká s tím světem energetiky, jestli jsou na trhu, a ta řešení jsou, řešení, která dokážou takovéhle situace nějakým způsobem vyřešit, protože bylo tady zmíněno ve chvíli, kdy 68 vozidel dorazí v pondělí jaksi do práce. Přes ten víkend tam žádné z těch vozidel nebylo, a právě třeba akumulační systém budově se mohl dobíjet tak, aby ten potřebný výkon jaksi mohl poskytnout, aniž by se musel dramaticky zvyšovat příkon té konkrétní budovy, takže je to o nějaké kombinaci řešení, je to o chytrých řešeních i na té straně energetiky.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Pane Spurný, jsou ta řešení takhle dostačující a možná se pojďme bavit i o jakési pružnosti, abychom měli relativně rychle zareagovat na to, že některá firma se rozhodne tedy nakoupit elektromobily.

Tomáš SPURNÝ, generální ředitel a předseda představenstva, Moneta Money Bank

Tak já si myslím, že z hlediska dobíjení a infrastruktury co je důležité, že se 2× novelizoval v České republice stavební zákon a vlastně nic neudělalo proto, abychom měli, abychom měli standarty toho, jak by dobíjení mělo vypadat, druhá věc, a už to tady padlo, je, že dnes, pokud zaměstnanec zapne to auto do zásuvky doma v garáži, tak my nemůžeme kompenzovat, to je jeden z uživatelských diskomfortů, to znamená, že pokud to auto nabiju přes víkend u sebe v garáži, tak nemohu dostat jaksi kompenzaci od firmy, pro kterou tak činím. Třetí zkušenost je, že vlastně lidé tady v Čechách, alespoň to je naše zkušenost, kdy jsme se rozhodli pro tento krok, tak byli velmi nedůvěřiví elektromobilům, někteří s nadsázkou říkali, že budou usmažení bleskem v takovémto automobilu, a jakmile ty automobily vyzkoušeli, tak lidé jsou z nich nadšení, protože můžete závodit jako Niki Lauda na těch prvních 500 m předjedete Ferrari, protože ty auta dobře akceleruje, a to je pro mnohé kolegy, já jsem to nikdy nezkoušel, mám to z druhé ruky, ale je to pro mnohé kolegy, řekněme, jeden z těch pozitivních bodů. Ty auta jsou velmi těžká, to znamená, že musíte mít výborné pneumatiky, neboť pokud je nemáte, to je zkušenost, kterou jsme udělali, tak pravděpodobnost, že píchnete narůstá zhruba stonásobně, a to je samozřejmě nepříjemné, to auto neodtáhnete na laně, neboť nemá volnoběh, to znamená, že ho někdo musí dát na korbu nákladního automobilu, což je také zábava, pokud se vám to stane, takže tady vy uvažujete, a v té reportáži už to bylo, v tom dokumentu, který jste natočili. Je tady několik nešvarů, ale já si myslím, že v podstatě procentuálně naši lidé ty automobily milují nebo se do nich zamilují a zvyknout si na ně, ale samozřejmě například nám trvá 14 měsíců zapojit jednu ze stanic, kterou jsme postavili za 28 měsíců, protože ta struktura povolování a zájmu o to, ty problémy jsou opravdu velké, energetické společnosti využívají správní dobu, do maxima, takže já tuším, to bude 50 000 let, než postavíme těch, 20 000 stanic při té rychlosti, kterou my jsme u 12 stanic, kterou stavíme se soukromým investorem, tak ten počin je opravdu, opravdu svízelný, ta zkušenost je svízelná.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Elektroauta jsou považována za vzor toho, jak by svět měl používat čisté energie. Realita je ale ovšem trochu složitější.

elektrotechnolog

Takovýhle články, a maj jich tam složený desítky tisíc.

Vanda KOFROŇOVÁ, redaktorka

2200 elektro aut na českých silnicích, to znamená i desítky tisíc podobných baterií pod jejich kapotami. Jejich výdrž se měří na počet cyklů, tedy jedno vybití a dobití.

Jan FOUSEK, výkonný ředitel, Asociace pro akumulaci a baterie

Výrobci dnešních baterií do aut již dávají záruku na několik let nebo i nižší tisíce těch cyklů.

Vanda KOFROŇOVÁ, redaktorka

Životnosti baterií ale škodí, podobně jako třeba těm v mobilních telefonech přílišné vybití, ale i příliš rychlé nabíjení.

Jan FOUSEK, výkonný ředitel, Asociace pro akumulaci a baterie

Takže se doporučuje třeba když nabíjíte na těch, co se dneska o tom mluví, těch super chargerech nebo ultra fast chargerech, tak dobíjet jenom občas, když potřebujete, ale čas od času nebo relativně pravidelně třeba dobíjet doma.

Vanda KOFROŇOVÁ, redaktorka

Baterie obsahují mimo jiné třeba lithium, kobalt zinek nebo kadmium. Velká část těchto materiálů se dá znovu použít, zatím to ale není ani snadné, ani levné.

Pavel HRZINA, katedra elektrotechnologie, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Recyklace baterií k elektromobilům není pořádně vyřešená. Vzhledem k tomu, že těch baterií je velice málo, tak není firma, která by to dělala, samozřejmě je to chemie, je to chemickej materiál, který bude potřeba nějakým způsobem rozebrat, ale bavíme se o době za 5, za 8 let, nebavíme se v podstatě o dnešku, protože dneska zatím ten odpad není generovanej v takovym množství.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka, autorka dokumentu Doba elektrická

Rozdíl mezi bateriemi třeba právě z mobilního telefonu a z auta je váha. Recyklační linky by místo několika gramů musely zpracovat elektroodpad s váhou až 500 kg.

Jan FOUSEK, výkonný ředitel, Asociace pro akumulaci a baterie

Jediné, co to dneska vyžaduje, tak jsou poměrně nákladné a složité procesy, které ovšem zase vedou po těch prvopočátečních nákladech do investice do těchto recyklačních procesů.

Vanda KOFROŇOVÁ, redaktorka

A postupně se zdokonaluje nejen recyklace, ale i samotné baterie. Vědci do nich zkouší použít nové materiály a testují jejich výdrž nebo váhu tak, aby zlevnily a déle vydržely. Vanda Kofroňová, Česká televize.


12. 9. 2019; parlamentnilisty.cz

Studentka ČVUT v Praze vyvíjí body tričko, ulevující od bolestivé menstruace

Kateřina Rydlová z ateliéru Karel - Šafařík z Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT spolu s odborníky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze navrhla unikátní dámské body tričko z elektricky vodivých textilií - inovativní pomůcku proti bolestivé menstruaci. Praktický oděv je nyní ve fázi příprav na uživatelské testování.

Kateřina se během svého studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze v rámci semestrální práce věnovala tématu závislostí. A právě zde zjistila alarmující skutečnost, totiž že již velmi mladé dívky si od menstruačních bolestí ulevují různými medikamenty. Právě proto se rozhodla navrhnout pomůcku, která by k takovému přístupu byla vhodnou a důstojnou alternativou. Spojila se proto s odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, kteří ji s technickým řešením pomohli.

Po rozsáhlé rešerši dané problematiky se Kateřina rozhodla navrhnout neinvazivní pomůcku pro úlevu od bolestivé menstruace, jejíž hlavní výhodou by bylo její možné používání mimo pohodlí domova, kdekoliv na cestách. Koncept je založen na prohřátí bolestivé oblasti podbřišku a bederní oblasti před menstruací a během menstruace, aby nedocházelo k prochladnutí těla a stažení svalů pánevního dna, jehož následkem jsou bolestivé křeče. V ateliéru s kolegy vedla dlouhé diskuze o tom, jak produkt navrhnout tak, aby jej ženy vyměnily za tabletky, aby jej chtěly požívat a nestyděly se za něj ve společnosti.

Ke svému projektu Kateřina Rydlová uvádí: „V prostředí pohodlí domova je mnohem jednodušší využívat různých alternativ na úlevu od bolesti. Hřejivé dečky, koupel, čaje, cvičení, ale když musíme na schůzku, či do školy vhodné alternativy trh příliš nenabízí. Chtěla jsem navrhnout produkt uživatelsky přívětivý, který by se ženy a dívky nemusely stydět a neměly potřebu se cítit při používání nekomfortně jako při pašování hygienických pomůcek na toaletu,“ a dodává: „Řešením byla nositelnost hardwaru, tedy elektroniky tak, aby nebyla viditelná. Integrovat ji přímo do oblečení. Po rešerši smart textilií jsem kontaktovala nyní již kolegy z Fakulty elektrotechnické. Představila jsem jim koncept a chtěla jsem se dozvědět více o využití chytrých textilií pro vyhřívání, jejich bezpečnosti, životnosti, napájení a dalších technických parametrech. Nejen, že mi poradili, nejvíce jsem ocenila jejich přístup a nadšení se na projektu podílet a společně vytvořit funkční vzorek. Během pár týdnů zažádali o grant TAČR - GAMA, který nám po prezentaci konceptu a plánu řešení rada schválila.“

Vědci měli před sebou rok, kdy se vývojem body trička intenzivně zabývali. Důležité bylo stanovit si priority, přijmout určitá omezení a umět přistoupit na kompromis, zejména co se elektroniky týče. Po úvodním testování smart textilií vznikla základní vize o způsobech práce s materiály a vznikly tak tři koncepty. První koncept využíval vodivých nití a spočíval v návrhu vodivé výšivky, která pokrývá bolestivé oblasti a hřeje. Druhým konceptem bylo využití celovodivého úpletu tak, aby bylo body na první pohled nerozeznatelné od běžného oděvu a zároveň aby mělo co nejmenší spotřebou materiálu vodivého i nevodivého, aby byla výsledná cena co nejnižší.

Poslední koncept je založen na propojení tradice a nového materiálu/technologie a využití řemeslné výroby krajky pomocí paličkování. Výroba vodivé krajky je neuvěřitelně pracná a časově náročná a je založena na individuálním přístupu ke každé ženě. Krajka se paličkuje na míru. Co kus, to originál.

Vizí do budoucna je spolupráce s českými textilními firmami. Zároveň se Kateřina snaží alespoň jeden z konceptů doladit tak, aby mohl být zařazen do sériové výroby opět ve spolupráci s českými značkami vyrábějící spodní prádlo. Po skončení grantu tak bude shánět investory, nebo se vydá cestou startupů.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci Kampusu Dejvice v Technické ulici a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 500 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 252 akreditovaných studijních programů v českém jazyce a 83 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1620 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 498. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení „Emerging Europe and Central Asia“. V rámci hodnocení pro „Engineering - Civil and Structural" je ČVUT mezi 151.-200. místem, v oblasti „Engineering - Mechanical“ na 201.-250. místě, u „Engineering - Electrical“ na 201.-250. pozici. V oblasti „Physics and Astronomy“ na 201. až 250. místě, „Natural Sciences“ jsou na 283. příčce. V oblasti „Computer Science and Information Systems" je na 251.-300. místě, v oblasti „Mathematics“ a „Material Sciences“ na 301.-350 místě a v oblasti „Engineering and Technology“ je ČVUT na 256. místě. Více informací najdete ZDE.


12. 9. 2019; CT24.cz

Čeští roboti zazářili v amerických tunelech. V soutěži agentury DARPA předčili i prestižní univerzity

Čeští roboti z ČVUT uspěli v ostré konkurenci předních technických univerzit ze Spojených států, Austrálie nebo Švýcarska. V soutěži organizované americkou Agenturou ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA) skončili třetí. Získali tak i odměnu ve výši 200 tisíc dolarů.

Cílem DARPA Subterranean Challenge je otestovat systémy autonomních spolupracujících robotů, kteří bez lidské asistence dokáží prozkoumat podzemní prostory. Test byl zaměřen na schopnost robotů najít známky přítomnosti zavalených horníků v dolech postižených přírodní katastrofou nebo průmyslovou havárií.

Podporu této technologie si dala za cíl americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA), která disponuje ročním rozpočtem 3,5 miliardy dolarů a která v minulosti podobnou soutěží iniciovala rozvoj autonomních automobilů a dalších pokročilých technologií, které se po těchto soutěžích objevily na trhu.

Video of CTU-CRAS team at the DARPA subterranean challange

"Téma soutěže projektu pro nás bylo velmi atraktivní, naplňovalo oblast, kterou náš tým dlouhodobě zkoumá. Byli jsme si vědomi naší kompetence v oblasti multi-robotických koordinovaných týmů a cílili jsme na posunutí hranice známého, což se podařilo," uvedl o průběhu soutěže Tomáš Svoboda, vedoucí týmu CTU-CRAS a vedoucí Katedry kybernetiky na FEL ČVUT.

Blíží se roboti-záchranáři

DARPA soutěže posouvají výzkumné výsledky směrem k průmyslovému uplatnění. V minulosti se tak stalo třeba u Grand Challenge v oblasti autonomních vozidel. "Současná soutěž může způsobit průlom v nasazení robotů při záchranných operacích, kde byli roboti nasazováni zatím spíše sporadicky v režimu ručního řízení na dálku," poznamenává Tomáš Krajník z Centra umělé inteligence katedry počítačů.

S nástupem robotů vznikne dvojnásobek míst, než kolik jich zanikne, předvídají ekonomové

Tým CTU-CRAS se v reálném nasazení v uhelném dole v Pittsburghu vyrovnal týmům z nejlepších světových pracovišť včetně MIT, ETH, JPL, CSIRO, a většinu z nich překonal, čímž získal výhru ve výši 200 000 dolarů.

"Rozhodující část robotického týmu tvořili pozemní terénní roboti, s jejichž použitím máme dlouhodobé zkušenosti - jak z evropských projektů, tak i z reálných průzkumných misí. Nasazení těchto robotů bylo pro úspěch stěžejní, přesně se lokalizovali, byli schopni autonomně prozkoumávat terén, umožnili vytvořit bezdrátovou síť a posílat operátorovi přesné informace o mapě a o automaticky nalezených objektech, za které náš tým získal body," uvedl Karel Zimmermann ze skupiny Vidění pro roboty a autonomní systémy, katedry kybernetiky FEL ČVUT.

"Významným úspěchem také bylo, že naše drony dokázaly v dole zcela autonomně letět přes 200 metrů a rovněž zcela autonomně letět tam a zase zpět na povrch. To je, v konkurenci týmů a firem, které se na tuto úlohu specializují, a s ohledem na velmi náročné podmínky reálného dolu, cenný výsledek. Vyvinutá a v takto obtížných podmínkách otestovaná technologie navíc slibuje následné využití v navazujících projektech, jejichž výsledky chceme nabídnout v první řadě českým firmám," dodal Martin Saska ze skupiny Multirobotických systémů, Katedry Kybernetiky, FEL ČVUT.

Úspěch týmu CTU-CRAS je podle školy velkým příslibem i do dalších kol soutěže, které se budou konat během příštího roku. Roboty ČVUT čeká průzkum městského podzemního prostředí, což je úloha, na kterou se v Praze vyvíjená robotická technologie pozemních robotů nebo autonomních dronů dlouhodobě specializuje. Měla by tudíž mít v konkurenci ostatních týmů ještě větší šanci na úspěch.


12. 9. 2019; tyden.cz

Oděv z vodivé textilie by mohl pomoci od bolestivé menstruace

Oděv z vodivé textilie by mohl pomoci od bolestivé menstruace. Vyvíjí ho studentka Českého vysokého učení technického (ČVUT) Kateřina Rydlová z ateliéru Karel - Šafařík z Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury. S nápadem na vyhřívané body tričko přišla proto, že považuje za alarmující, že i velmi mladé dívky si od bolesti při menstruaci ulevují užíváním léků. O výrobku, který je ve fázi příprav na uživatelské testování, informovalo ČVUT v tiskové zprávě.

"V pohodlí domova je mnohem jednodušší využívat různých alternativ na úlevu od bolesti. Hřejivé dečky, koupel, čaje, cvičení, ale když musíme na schůzku či do školy, vhodné alternativy trh příliš nenabízí. Chtěla jsem navrhnout produkt uživatelsky přívětivý, za který by se ženy a dívky nemusely stydět a nemusely se cítit při používání nekomfortně jako při pašování hygienických pomůcek na toaletu," uvedla ke svému nápadu Rydlová.

Spojila se proto s odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Společně vytvořili funkční vzorek a požádali o grant Technologické agentury ČR - GAMA, který byl schválený.

Koncept body trika je založený na prohřátí bolestivého podbřišku a beder před a během menstruace, aby nedocházelo k prochladnutí a stažení svalů pánevního dna, jehož následkem jsou bolestivé křeče. První varianta využívala výšivku z vodivých nití, které pokrývaly jen bolestivé oblasti, ve druhé šlo o celovodivý úplet. Poslední je založena na tradiční technologii paličkované krajky, která by byla každé ženě vytvořená na míru. Studentka chce spolupracovat s českými firmami vyrábějícími spodní prádlo a alespoň jeden koncept dovézt k sériové výrobě.


12. 9. 2019; lupa.cz

Martin Pecka, Karel Zimmermann (ČVUT): V soutěži DARPA jsme uspěli, protože jsme nebyli líní trénovat

Tým z ČVUT uspěl v USA v soutěži autonomních robotů pořádané agenturou DARPA. Zde jsou jejich zkušenosti a technologie.

Tým vědců a výzkumníků z ČVUT pojmenovaný CTU-CRAS nedávno vyhrál v Pittsburghu soutěž pořádanou agenturou DARPA, která spadá pod americké ministerstvo obrany. Konkrétně uspěl v sekci družstev, které nesponzoruje DARPA, a celkově se umístil třetí. Autonomní roboti z Prahy plnili záchranářskou misi v uhelném dole a v budoucnu se zúčastní dalších třech kol.

MARTIN PECKA a KAREL ZIMMERMANN, kteří jsou součástí CRAS, v rozhovoru pro Lupu popisují, jak taková soutěž vypadá, jaké technologie jejich roboti využívají či jaké jsou překážky rozvoje autonomní robotiky.

Čím přesně se na ČVUT zabýváte?

Karel Zimmermann (KZ): Jsme tým z katedry kybernetiky a dali jsme se dohromady s lidmi z katedry počítačů. Jsme tedy takový „nadkatederní“ tým, který se jmenuje Center for Robotics and Autonomous Systems, tedy CRAS. Pro účely soutěže pořádané DARPA jsme se pojmenovali CTU-CRAS. Vyvíjíme heterogenní tým robotů, který by se něčeho takového mohl účastnit.

Hlavní zdroj našeho financování je z výzkumu, což znamená psaní různých článků. Soutěž s roboty je tak trochu stranou a v podstatě tyto aktivity certifikují, že algoritmy, které vymýšlíme a používáme, je možné opravdu reálně nasadit. Částečně jsme také placení za výuku a z malé části děláme různé mimoškolní aktivity. Máme i různé komerční spolupráce s firmami. Na katedře máme například Toyota Research Lab a dále spolupracujeme s firmami Valeo či Volkswagen.

Martin Pecka (MP): K soutěži DARPA nás přivedla předchozí zkušenost, kdy jsme dělali na evropském projektu TRADR. Tam probíhala spolupráce univerzit a výzkumných center. Projekt se zabýval záchranářskou robotikou a hlavní myšlenkou bylo, že už jsme schopní vyrobit roboty, kteří se zvládnou sami pohybovat a trochu vnímat okolí. No a nyní by bylo dobré se podívat na to, jak by takový tým robotů uměl spolupracovat s lidmi. A to z důvodu, aby se vytvořil efektivní záchranářský tým například v případě zemětřesení. Cílem také bylo, aby se z robotů stali plnohodnotní členové týmu.

Kam se autonomní robotika obecně jako oblast už dostala?

KZ: Nejblíže k naší oblasti asi mají autonomní auta. To je speciální případ autonomní robotiky, který je v některých ohledech jednodušší než to, co děláme my. Auta mají k dispozici existující mapy, GPS signál, dopravní značky pro orientaci, značení na silnicích a tak dále. Dalo by se říci, že auta dnes mohou fungovat plně autonomně, až na výjimky.

Soutěž DARPA byla výrazně složitější. Roboti byli v podzemí, kde nefunguje lokalizace typu GPS, a stroje se tak musí lokalizovat samy. To je těžké i pro člověka - kdyby vás někdo s batohem poslal do jeskyně a chtěl po vás přesné souřadnice, nezvládnete to. Další věcí jsou extrémní podmínky ve viditelnosti, kdy se například kouří umělým kouřem, rozsvěcují a zhasínají světla, je tam řada lesklých povrchů jako rozlitá voda, která dává nepříjemné odlesky do kamery. V tomto smyslu byla soutěž extrémní.

Jaký byl obecný princip toho, co mají roboti v soutěžní jeskyni dělat?

MP: Jedna z věcí, o které organizátorům pravděpodobně jde, je to, abychom zvládli vyřešit komunikaci mezi více roboty. Už jen rozlehlostí scénáře, který může mít až kilometry a na který máme hodinu, je jasně dané, že misi musí plnit více robotů. V podzemí se špatně šíří signály, pokud tedy nejde o přímou viditelnost, kdy se udělá vlnovod. Ale jakmile jsou roboti někde za rohem, stává se komunikace velmi obtížnou.

Komunikace je tedy důležitá věc. Pak už je jedno, jaké roboty do podzemí pošleme. Prakticky všechny týmy zvolily způsob, že tam poslaly heterogenní tým složený z více druhů robotů, kdy je každý dobrý na něco. My jsme v našem týmu měli dva pásové roboty, kteří zvládají překonávat náročnější terén, i když v Pittsburghu v podstatě žádný takový nebyl. Dále jsme měli kolového robota, který je zase rychlejší a nezvládne tolik překážek. Testovali jsme také dron, který měl v tomto scénáři podobný výkon jako pásoví roboti, kdy třeba viděl podobný počet hledaných předmětů. Organizátoři soutěže slibují, že se časem ve scénáři objeví vertikální šachta. Hledaný objekt by tak byl třeba v deseti metrech výšky a tam už by byl dron nutnost. Podobná sestava strojů by ideálně měla vyřešit všechny překážky, které během plnění mise mohou nastat.

Náš systém v tuto chvíli pro navigaci používá vlastní mapu, kterou si roboti staví většinou z laserových měřáků. Ty jim dávají ponětí o tom, jak prostředí vypadá ve třech rozměrech, což je pravda u větších robotů, kteří unesou těžší senzory. V případě dronů se to děje jen ve dvou rozměrech a měření jim dává informace o vzdálenosti od překážek. Když se měření inteligentně skládá za sebe, vznikne z toho mapa. Na tu se pak pustí další algoritmy, které odhadují průjezdnost různých částí mapy. Na takto zpracované mapě už se dá i plánovat.

Na robotech máme i kamery, které slouží převážně pro detekce hledaných objektů. Do příště budeme chtít zapojit i stereokameru do stavby mapy. V chodbě, která byla zalitá vodou, laserový měřák neviděl vůbec nic. Na mapě byla pod robotem díra, což kompletně vypnulo veškeré autonomní funkce robota, protože si myslel, že je nad dírou a neměl, co by dělal.

Do budoucna tedy bude vhodné spojovat měření z více druhů senzorů. Přemýšlíme i tím směrem, že když už někde rozpoznáme louži, není rozumné do ní hned jezdit bez toho, aniž bychom věděli, jak je hluboká. Vymýšlíme nový senzor, který by nám pomohl změřit hloubku vody.

Vyhodnocování a výpočty probíhají přímo na robotech, nebo si pomáhají i cloudovými operacemi?

MP: Cloudové technologie nepoužíváme. Zatím vše, co potřebujeme spočítat, zvládneme na našich strojích. Zároveň hluboko v dolech reálně není žádné připojení. Dokud máme od základnové stanice, která je před vjezdem do tunelu, přímou viditelnost na roboty, jsme schopní přenášet řádově megabity za sekundu. Dokud drží Wi-Fi, tak samozřejmě i více.

Megabity za sekundu stačí na přenesení hodně komprimovaného videostreamu zpomaleného třeba na šest snímků za sekundu. A také to stačí na hodně zdecimovanou trojrozměrnou mapu. Toto může vidět operátor, pokud má přímou viditelnost robotů. Na obrazovce se mu objevuje mapa tak, jak si ji roboti staví. Je to ovšem horší rozlišení a není na něm moc vidět, a to kvůli nízkému rozlišení a také faktu, že jsou v tunelu tři hýbající se roboti a operátor je na to sám.

Takže velká část zpracování dat musí probíhat přímo na robotech. Detektor hledaných objektů běží přímo na nich - „dívá“ se do kamer a snaží se detekovat jeden z pěti definovaných objektů (hasicí přístroj, vrtačka, figurína, batoh, mobil). Některé věci se dají detekovat i jinak než vizuálně. Mobil má zapnuté Wi-Fi AP a Bluetooth a hraje z něj hudba a video.

Detektor samozřejmě nefunguje stoprocentně dobře a má občas falešné detekce. Robot je v pohybu a má snímky z kamer rozmazané, takže se mu červená lékárnička může jevit jako batoh. Proto děláme i clusterování, což znamená, že se každá detekce operátorovi přepošle až ve chvíli, kdy robot danou věc viděl ze třech různých úhlů. Pak se operátorovi pošle pozice, jaký typ artefaktu byl nalezen, a jeho fotka. Operátor je pak poslední článek, který detekci prohlédne a může i opravit pozici.

V tunelu se stává, že mapy, které si roboti staví, se postupem času ohýbají. Teď jsme měli problém se svislou souřadnicí Z, kdy robot jel po víceméně rovné chodbě, ale z prozatím neznámých důvodů mu souřadnice narostla až do dvaceti metrů. Tohle operátor vidí a zároveň si udělá předpoklad, že robot asi nevyjel dvacet metrů do výšky. Může tedy vzít souřadnici detekce a ještě ji v mapě přemístit. To se pak pošle do rozhraní organizátorů a ti nám řeknou, jestli jsme se trefili dobře.

Jaká je tedy přesná role operátora v této soutěži? Pomocná učící ruka, případně jen dohled?

KZ: Je „rozhraním“ mezi roboty a lidmi z DARPA. Operátor by tam v principu vůbec nemusel být, kdybychom věřili, že roboti fungují dobře. Realita ovšem taková není a operátor tedy působí pro filtrování špatné detekce a případně řešení problémů typu, že se robot zastavil kvůli špatné analýze povrchu (popisovaná voda) a tak dále. Operátor zároveň může být pouze jeden a zbytek týmu ani nesměl sahat na klávesnice.

Jakou máte na robotech instalovanou výpočetní jednotku?

MP: Pozemní roboty máme relativně velké, takže na nich máme poměrně tradiční, i když průmyslově orientované základní desky. Je na nich čtvrtá generace Intel Core i7, SSD disk, 16 GB RAM. Baterie má kapacitu půl kWh, takže jsme schopní uživit takovýto počítač včetně motorů - konkrétně asi hodinu a půl. Dále tam máme několik druhů rádiových technologií. Přímo na desce nemáme grafickou kartu, ale povedlo se nám přidat modul Nvidia Jetson, což je něco jako Raspberry Pi s výpočetními jádry CUDA. Stačí to na náš vizuální detektor, který CUDA a neuronové sítě využívá.

Jaké jsou během provozu robota datové toky? A s jakými bezdrátovými technologiemi pracujete?

MP: Trojrozměrná data, která lezou z laseru, dělají řádově 10 až 20 Mb/s. Kamery v nekomprimovaném RAW formátu dělají 200 až 300 Mb/s. Pak tam jsou další diagnostická data, stav motorů, výsledky algoritmů. Klasický záznam dlouhý jeden a půl hodiny, který se ukládá na robota, má přibližně 40 GB.

Jakmile robot zajede za roh a nemá přímou viditelnost, máme bezdrátovou technologii na frekvenci 868 MHz, která sama umí dělat mesh. Nevýhodou jsou malé datové toky, pracuje se zde s bajty. Každý robot přes tyto moduly neustále posílá svoji polohu. To je informace, která většinou doputuje i k operátorovi. Ten může vidět, jestli se robot hýbe. Do budoucna budeme chtít, aby operátor mohl skrze toto rozhraní posílat i příkazy, třeba „vrať se“.

Pak používáme Mobilicom, což je izraelská polovojenská bezdrátová technologie. Funguje na 2,4 GHz, ale není to Wi-Fi. Jde o relativně velké moduly, které zvládají mesh technologii, ovšem staticky definovanou a je třeba dopředu říci, kolik jednotek bude, přes kolik hopů lze posílat data a tak dále. Pak už to funguje bez námahy a roboti jsou schopní si přeposílat data. Díky tomu si mohou sdílet větší objemy informací, jako jsou mapy či pozice detekovaných věcí. Mohou si také nasdílet plány, kam pojedou, aby se nestalo, že dva roboti vyrazí na jedno místo.

KZ: Sdílejí si vzájemnou pozici primárně kvůli tomu, aby se nepřejeli. Typicky si dron někam sedne, protože mu dojde baterie, a pásový robot ho přejede jako překážku. Tomu se snažíme předejít.

MP: Pak používáme standardní Wi-Fi na 5 GHz, která je určená především pro nastavování robotů. Asi by se s tím dalo pohrát více v tom smyslu, že by se na roboty dalo více Wi-Fi karet a vzájemné propojení by tak mohlo jít i pomocí Wi-Fi. Ale Mobilicom je pro nás snazší na použití, i když tam je datový tok v celé síti 6 Mb/s, což je relativně málo.

Jak vypadá softwarová vrstva nad tím?

MP: Základem na všech počítačích je Linux, a to Ubuntu. Když je někde Raspberry Pi, máme tam i Raspbian. Nad tím je nainstalovaný Robot Operating System (ROS), což je middleware zajišťující snadnou komunikaci a posílání zpráv mezi procesy. K tomu je nabalená i řada užitečných knihoven, třeba na stavění stromu transformací. Když připojíte na robota kameru a víte, že má offset vůči středu robota 1, 2, 3, a pak chcete zjistit souřadnice bodu, který kamera vidí, v nějakém jiném souřadném systému. Takové věci se dají přes knihovny řešit.

Základem je ovšem ona inter-process komunikace, což nám pak umožňuje mít některé věci napsané v C++ a některé v Pythonu. Vytvoří se zpráva, třeba obrázek, ta se zabalí, pošle a je jedno, kdo si ji zpracovává. Jde o takový publisher-subscriber systém. Publikující vytváří obrázky, případně sleduje, jestli ho někdo poslouchá, a teprve poté kvůli výpočetní náročnosti začne výpočty dělat a následně je posílá odběratelům.

Nad tímto stavíme náš systém. Programujeme detektory, mapovací a lokalizační algoritmy či plánovač. Díky společnému middlewaru je jeden plánovač, který je až na konfiguraci stejný jak pro pásové, tak pro kolového robota. Dron zatím používá jiný styl navigace, protože má pouze dvourozměrný laser.

KZ: Umožňuje to také vizualizovat, který proces si od kterého bere jaké zprávy. A také data z robotů, tedy point clouds, obrázky z kamer a podobně.

Python používáte kvůli tomu, že se hodí na strojové učení a spol.?

MP: Jednak a také kvůli tomu, že je jednoduchý na použití. Kód základního výpočetního nodu je desetkrát kratší než v C++ a nemusíte kompilovat. Věci, které vyžadují přístup do sdílené paměti a jsou hodně low-level, si píšeme v C++. Ale třeba kolega, který nemá rád Python, tak si i plánovač píše v C++.

Kde v tomto balíku končí to, že je něco komodita, a začínají se jednotlivé robotické projekty a týmy odlišovat a jsou o něco lepší?

KZ: Hlavní rozdíl v soutěži DARPA byl to, že my jsme nebyli líní trénovat. Možná desetkrát jsme jeli do štoly hodinu cesty směrem na Slapy a roboty zkoušeli. Trénovali jsme řadu scénářů - jak to dopadne v mokrém dole, suchém dole, se zapnutými světly, přechod z teplého do studeného prostředí.

Tento princip byl vidět i v samotné soutěži. Úplným vítězem byl místní tým, který dobře znal doly, ve kterých klání probíhalo. Poslední měsíc před soutěží si také pronajali důl, který je hned vedle a zároveň je dost podobný.

Takže to byla taková neférová výhoda?

MP: Asi ne. My jsme už tři měsíce dopředu věděli, kde se soutěž bude konat. Nesměli jsme používat mapy dolu, ale věděli jsme, že to bude černouhelný důl. Nikoho nás nenapadlo ptát se lidí, kteří se v tom vyznají, zda jsou nějaké obecné vlastnosti černouhelných dolů, které jsou pro všechny společné. Což se pak ukázalo, že takové vlastnosti jsou. Třeba že v nich nejsou patra, schody a jsou spíše vlhčí.

KZ: Je to tak trochu na hraně. Bylo dáno, že jakákoliv apriorní znalost by se neměla používat. Nikdo například nesměl kontaktovat nikoho z dolů. To konkurence splnila, ale okolí znali.

MP: Zároveň má soutěž více kol, takže se uvidí, jak to dopadnou v těch, která budou jinde.

KZ: První tým doopravdy vyhrál o hodně a měl 23 bodů. Myslíme si, že to bylo tím, že trénoval v místním prostředí. Druhý tým byl o bod nad námi - my měli 10, oni 11 bodů.

Důležitost tréninku je daná tím, že můžete natrénovat neuronové sítě?

KZ: Určitě. Data se správným osvětlením, ze správného prostředí, podobnou viditelností a podobně jsou důležitá. My jsme si připravili trénovací data ze štoly Josef, což nám určitě hodně pomohlo. Pak se při tréninku odhalí řada dalších věcí - třeba to, že někdo při výjezdu zapomene síťový kabel. Když se vám to stane v soutěži, přijdete o daný pokus.

MP: Specifikum našeho týmu je také to, že náš hardware už je relativně starý. Pásoví roboti už mají asi devět let a na jejich motorech a kontrolérech už je to docela znát. A začalo to být znát i na dalších součástech. Díky tréninku tak přijdeme na různé neduhy. Když například robot jede do kopečka, může se mu najednou přetížit motor, který je třeba restartovat tím, že se mu odpojí napájení. To nás do robota donutilo vložit relé ovládané přes GPIO, které vypne a zapne motory.

V Pittsburghu jsme rovněž třeba zjistili, že z laseru čas od času přestanou úplně chodit data. Sice stále nevíme proč, ale alespoň na to můžeme reagovat. Když se nám to stalo poprvé, robot prostě jel dál, protože neměl žádné měření o tom, že jsou kolem něj překážky. Napsali jsme tedy kus kódu, že když mu nechodí data z laseru, měl by zastavit.

KZ: Tím vším je ta soutěž cenná. Spousta lidí dělá robotiku v laboratoři. Pouští robota po chodbách a říká, že prohledává neznámý prostor, přitom je to hrozně daleko od toho, co se děje v realitě. DARPA nastavila pravidla tak, aby to skutečnou misi co nejvíce připomínalo. Když pak nemáte věci odladěné, nemáte šanci skórovat.

Jaké algoritmy používáte?

KZ: Jde o detekci objektů, která se primárně děje v kamerových obrázcích. Tam používáme vlastní architekturu hluboké konvoluční sítě, která je hodně podobná architektuře dnes známé jako YOLO. Dokáže to v reálném čase brát velké obrázky z panoramatických kamer a do Nvidia Jetsonu dávat detekce různých objektů. Systém máme natrénovaný na požadované objekty.

Pak používáme takzvaný SLAM (Simultaneous Localization and Mapping), což je technologie, která vytváří mapu z hloubkových LIDAR měření a zároveň lokalizuje robota. To se pak dává dohromady s detekcemi.

Dále pracujeme s autonomií robotů. Plně autonomní robot si neustále staví mapu a zároveň ví, kde se v ní nachází, vybírá si místa, která jsou neprozkoumaná, a zároveň ví, že nejsou zablokovaná překážkou. Když se mu mapa aktualizuje, celé to pak přepočítá.

MP: Zároveň plánovač v holém základu je jeden z těch úplně běžných A* algoritmů, které se vyučují ve druháku nebo třeťáku na Matfyzu. Kód je ale samozřejmě obrovsky nabobtnalý, protože to není pouze o naplánovaní cesty, ale o zjištění průjezdnosti, integraci s dalšími částmi a tak dále.

KZ: U většiny věcí se ukazuje, že je lepší používat základní algoritmy, které se pak postupně „vytuní“ na speciální případy, než se snažit vymyslet něco zcela nového, u čehož nevíme, kdy a jak selže.

MP: Jednou z vlastností ROS middlewaru je to, že když některé z těchto věcí nechcete řešit, dá se stáhnout už hotový balíček, nastavit konfiguraci a začít ho používat.

KZ: Když dnes někdo něco vyvíjí a zkoumá a napíše k tomu článek, v ideálním případě pak danou věc dá ke stažení jako open source ve formě balíčku do ROS. Ale zase je problém to, že když si stáhnete cizí kódy, tak nad tím nemáte plnou kontrolu. Když kontrolu chcete, je lepší si danou věc napsat sám.

Pracujete s efektem černé skříňky, kdy neuronová síť nějak rozhodne a vy nevíte proč?

KZ: Proč se neuronová síť rozhodla, že něco vypadá jako hasicí přístroj, v ní není. Ale nám to nevadí.

MP: Ostatní algoritmy, jako jsou plánovač nebo stavění mapy jsou někdy sice randomizované, ale relativně jasně dané algoritmy, kde se dá přijít na to, proč se stalo dané rozhodnutí. Třeba proč je mapa křivě - protože vyšla minimalizace nějaké funkce a tohle bylo lokální optimum, tak to tam spadlo a mapa je křivá.

Jaké je třeba pro podobnou soutěž potřeba složení profesí v týmu?

KZ: My jsme z velké části katedra, která se zabývá vývojem softwaru běžícího na robotech. Nemáme specializované lidi přes hardware, kteří by například dělali Ph.D. ve vývoji speciálního motoru pro roboty. Ale v týmu jsou kluci, kteří jsou šikovní a obětaví a jsou schopní na robotech pracovat ve volném čase a přes noc je opravovat. Já to nedělám, já ani neumím zapojit zásuvku. Zde jde kredit za doktorandy (smích).

MP: Šroubovat pásy a vyčistit je vám šlo dobře (smích). V Pittsburghu se nám asi po druhé jízdě v tunelu stalo, že se pásy robotů v bahně zanesly natolik, že už nebyly schopné se otáčet. Přes noc jsme pásy museli kompletně rozebrat, což dělali páni docenti, aby my jsme měli čas opravovat horší bugy.

KZ: Vyšlo to asi pět, šest hodin na jednoho robota.

V jaké fázi dnes lidstvo s autonomní robotikou pro účely, jako jsou záchranářské práce, je?

KZ: Současnou spolehlivou věcí je teleoperace (ovládání na dálku, nikoliv operování - poznámka redakce), kdy jsou na robotovi kamery, které operátorovi vizualizují to, co robot vidí, a on pak může zneškodňovat třeba bomby.

MP: Možná už se překlápíme do asistované teleoperace.

KZ: Už se to tomu blíží. Náš robot má například opěrné pásy vepředu a vzadu a pracujeme na tom, aby byl schopný s těmito pásy autonomně pracovat při překonávání složitějších překážek. To je relativně blízká budoucnost. Samozřejmě je pak otázkou, zda člověk v případě zneškodňování bomby bude robotovi zcela věřit, nebo to raději udělá sám.

MP: U předchozího projektu TRADR jsme pozorovali záchranáře, kteří roboty teleoperovali, a objevoval se tam efekt počítačové hry. Lidé sedí před monitorem, vidí obrázky z kamer robota, a i když je stroj dvě stě metrů od nich, ztrácí ponětí o tom, že je to pořád reálný kus hardwaru, který se dá relativně snadno zničit. I když jsme hasičům vysvětlovali, že tady mají páčku pro rychlost jízdy, pořád jezdili na plnou rychlost, a to věděli, že jsou tři centimetry od hrany, přes kterou se dá spadnout. A bylo jim to jedno. Je tak dobré přidat část autonomie, aby roboti mohli ochránit sami sebe. Nebo překonali, případně upozornili na překážku, která není vidět.

Co je největší překážkou vzniku plně autonomních robotů?

KZ: Já vlastně nevím, co jsou to plně autonomní roboti. Jednou věcí je oblast prohledat a druhou věcí je v ní něco dělat - třeba zavřít ventil, ošetřit oběť. To se DARPA snaží odpovědět. Soutěže nastavuje tak, aby nikdo nedosáhl na plný počet bodů. Maximální počet v poslední soutěži byl 40. Ti nejlepší měli 23 a normální 10 a 11 bodů.

Jak reálný je tedy scénář, že robot někam zcela sám vjede, najde například zraněného člověka, pozná ho a nahlásí přesnou lokalitu?

KZ: Jednou věcí je, kdy to budeme mít my a kdy to reálně bude nasazené. My to tady u nás dokážeme třeba do deseti let vyladit, ale v praxi se může objevovat řada překážek.

To už do hry zřejmě vstoupí i další obory jako psychologie, etika, filozofie…

KZ: A také právo. Musí se řešit otázky typu, že robot někoho přizabije a kdo je za to zodpovědný. Podobně jako v autonomních autech.

MP: Druhou věcí je rovněž to, že pro autonomní záchranářské roboty existuje malý trh. Drony na tom byly před lety podobně, ale zjistilo se, že s nimi chtějí létat i obyčejní lidé, objevily se miliony zákazníků, což urychlilo vývoj. U našich robotů miliony zákazníků zřejmě nikdy nebudou. Zachránit to tedy mohou věci, jako jsou velké armádní zakázky a podobně.

DARPA spadá pod americké ministerstvo obrany. Jak se stavíte k tomu, že teoreticky může podobné roboty nasazovat v bojových akcích?

MP: Osobně si říkám, že jakmile by k robotovi přimontovali kulomet, dávám od toho ruce pryč. Když děláte záchranářskou robotiku, má to nicméně k armádě tak blízko, že to nejde oddělit. Teď jsem ale zrovna měl myšlenku, že jsme americké armádě „sebrali“ 200 tisíc dolarů, které nebude moci použít na zbrojení (smích). (Jde o peníze z výhry v soutěži - poznámka redakce.)

KZ: My alibisticky říkáme, že od vojenských projektů dáváme ruce pryč. Pokud vím, tak na naší katedře se na těchto věcech nespolupracovalo nikdy. Profilujeme se jako tvůrci záchranářské robotiky. Ale pravdou také je, že to je jednoduše zneužitelné.


11. 9. 2019; ČT 1

Čeští roboti z ČVUT uspěli v ostré konkurenci předních technických univerzit

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Čeští roboti z ČVUT uspěli v ostré konkurenci předních technických univerzit ze Spojených států, Austrálie nebo Švýcarska. V soutěži organizované americkou agenturou ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty skončili třetí. I s relativně malým rozpočtem předčili týmy, kterým agentura dala na vývoj předem přes 4 000 000 USD.

Martin TYBUREC, redaktor

Robustní pásový roboti, rychlý dron a pohyblivý hexapodi připomínající pavouky. Robotický tým musel samostatně plnit úkoly v mnoha kilometrových štolách. Orientaci a umělou inteligenci robotů testovali výzkumníci půl roku dopředu, tady na dvoře fakulty elektrotechnické, kde si vybudovali testovací prostor.

Karel ZIMMERMANN, vedoucí týmu CTU-CRAS, Centrum strojového vnímání FEL, ČVUT

Hlavním úkolem bylo detekovat neznámé artefakty v podzemních prostorech velikých až 8 km.

Tomáš ROUČEK, student kybernetiky a robotiky, Centrum umělé inteligence FEL ČVUT

Zde nahoře jsou vidět jednotlivé kamery, co v podstatě robot vidí. A zde dole je vidět mapa toho, kterou si celou dobu robot staví z celého prostředí, kterým se snaží projet.

Vojtěch ŠALANSKÝ, doktorand, Centrum strojového vnímání FEL ČVUT

Zde robot detekoval batoh a v tuto chvíli je vidět, že v kameře byl detekován ???, který je zde v reflexní bundě.

Martin TYBUREC, redaktor

Správně se podařilo najít a určit 10 ze 40 cílů. Organizátoři z agentury Darpa přitom záměrně škodili.

Karel ZIMMERMANN, vedoucí týmu CTU-CRAS, Centrum strojového vnímání FEL, ČVUT

Darpa zhasínala světla, Darpa kouřila, Darpa vylila chodby vodou tak, aby nebyli v lidarových senzorech vůbec viditelné.

Martin SASKA, Multirobotické systémy FEL ČVUT

My jsme dokázali ten systém přizpůsobit. Použili jsme jiný senzor.

Petr ČÍŽEK, Centrum umělé inteligence FEL ČVUT

Ten robot je schopen taktilně našlapovat, což mu umožňuje překonávat ten terén.

Karel ZIMMERMANN, vedoucí týmu CTU-CRAS, Centrum strojového vnímání FEL, ČVUT

Většinu těch sponzorovaných týmů jsme porazili.

Martin TYBUREC, redaktor

Roboti ČVUT skončili třetí. Mezi nesponzorovanými týmy byly ale nejlepší. Česko reprezentoval taky celkově osmý tým z České zemědělské univerzity. Patřil do něj i kloubák s originální konstrukcí inspirovanou těžkou lesní technikou.


11. 9. 2019; sumpersky.rej.cz

Computer arts se zabydlelo v zábřežské galerii

Zábřeh - Novou výstavou přivítali v zábřežské Galerii Tunklův dvorec nastupující podzim. Česká výtvarnice, multimediální umělkyně, režisérka, choreografka, vysokoškolská pedagožka a publicistka Zdeňka Čechová se na ní představila nejen v obrazech, ale také ukázkami svých multimediálních projektů, při kterých rozhýbává lidi i objekty. Působí též jako prezidentka Unie českých počítačových a multimediálních umělců a viceprezidentka Masarykovy akademie umění. U příležitosti výročí upálení mistra Jana Husa například nasvítila Betlémskou kapli nebo roztančila Křižíkovu fontánu.

„Mne zajímala matematika, hudba, výtvarné umění a balet. Hledala jsem cestu, jak to všechno spojit a počítač se ukázal jako nejvhodnější. Spolupracuji se studenty elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, a na svém kontě už mám řadu chráněných patentů,“ řekla k umění, které přijela do Zábřeha osobně představit sympatická výtvarnice, která svými projekty ohromila například i v Japonsku, kde dlouhodobě působila na Univerzitě umění a designu. „Nejraději mám ale Křižíkovu fontánu, kterou jsem roztančila právě na hudbu japonského skladatele,“ svěřila se přední průkopnice počítačového a multimediálního umění v České republice chvíli předtím, než 15 minut dechberoucí video návštěvníkům vernisáže pustila.

Obrazy, jež většinou zachycují vybrané výjevy z již realizovaných projektů a upoutávky na ně, budou v zábřežské galerii přístupné do 27. září.


10. 9. 2019; 21stoleti.cz

Porazíme kůrovce elektrickým proudem?

Protože se nám destruktivní činnost kůrovce stále nedaří zastavit chemickými ani mechanickými cestami, které navíc bývají značně náročné nebo škodlivé pro životní prostředí, hledají odborníci nové způsoby, které by mohly pomoci…

Podnik Lesy České republiky proto zadal pokyn z novému výzkumu, který se pokusí k likvidaci kůrovce využít elektrický proud. Pokud by se takový krok ukázal jako nadějný, zahájili by odborníci vývoj speciální přístrojové techniky, která by dokázala úkol plnit. Součástí projektu by bylo pochopitelně i testování fyziologické reakce zdravých stromů na tuto metodu, aby novinka nenadělala více škody než užitku.

Na projektu se podílejí dr. Jan Koller a doc. Zdeněk Staněk z katedry fyziky FEL ČVUT ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně.


10. 9. 2019; nova.cz

Systém Galileo slaví 15 let. Praha je díky němu hlavní město navigace

Navigační systém Galileo slaví 15 let od svého vzniku. Na své letošní výročí překonal hranici jedné miliardy uživatelů. Praha je díky Galileu také hlavním městem satelitní navigace. Je totiž sídlem agentury, která navigační systém provozuje.

"Galileo je evropský vesmírný program a jeho příběh je úspěchem. Česko a Praha mají obrovské štěstí, že tu agentura sídlí. To nejdůležitější totiž je, že má ty nejlepší vyhlídky," uvedla eurokomisařka pro vnitřní trh a podnikání Elžbieta Bieňkowská.

Agentura by se v budoucnosti mohla rozšířit o pracovníky se zaměřením na kosmické programy Evropské unie.

Evropská agentura pro navigační systém byla v Praze otevřená v roce 2012. Zájem o její sídlo mělo tehdy také Nizozemsko. Získalo ale pouze čtyři hlasy, Praha 22.

Galileo je údajně nejpřesnější navigační systém při určování polohy na světě. První testovací družice byla vyslána do vesmíru právě před patnácti lety raketou Sojuz. Dnes má systém na oběžné dráze 30 satelitů.

"Galileo bude v úplném provozu v roce 2020. Aktuálně máme jednu miliardu uživatelů a číslo poroste, až bude kompletně fungovat," řekla mluvčí GSA Galileo Marie Menardová.

Evropský Galileo má konkurovat americkému systému GPS nebo ruskému GLONASS. "Já bych řekl, že ty systémy vedle sebe fungují a navzájem se doplňují. Principiálně rozdíly nejsou. Výhodou je, že je to evropský systém," myslí si Václav Navrátil z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Provozovatel Galilea je aktuálně jednou z nejlépe hodnocených agentur v EU. Její přestěhování z Bruselu je považováno za politický úspěch české diplomacie. "Řekl bych, že to je velký úspěch. Pozemní struktury jsou rozesety po celé Evropě a je dobře, že ten mozek, ta agentura, která to řídí, sídlí v Praze," dodal Navrátil.

Systém zajišťuje také pátrací a záchrannou službu, která lokalizuje osobu vybavenou nouzovým systémem na moři nebo v horách za méně než 10 minut. Přesnost lokalizace se navíc zlepšila z 10 kilometrů na dva.

"Galileo se využívá ve spoustě aplikací. Je třeba využíván v dopravě - pro silnice, železnice, letadla a také pro zemědělství, průzkumy, mapování nebo letectví," dodala Menardová.

Galileo ale i čelí kritice. Zhruba před měsícem postihl systém výpadek - údajně kvůli poruše na komunikačních sítích.

"Galileo je celkem složitě řízeno. Některé operace z jednoho centra do druhého a byla závada na vzájemné komunikaci," popsal František Vejražka z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Někteří kritici označují Galileo za zbytečný. Kromě přesnějšího zaměřování prý totiž nenabízí žádné další výhody.


10. 9. 2019; Prosperita

Materiál z ČVUT pro letecké komponenty

Speciální sedmivrstvý povlak, který vyvinuli materiáloví inženýři na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT v rámci grantového projektu, našel první reálné uplatnění v leteckém průmyslu. Česká společnost Jihlavan, a.s., začala nový materiál používat k ochraně šnekového soukolí aktuátoru - komponenty dodávané do letounů Airbus A320 a dalších letadel. Povlak v ceně stovek korun prodlouží životnost součástky na 30 let, a tím ušetří statisíce korun za servis a nutnou výměnu.

Aktuátor je zařízení, kterým se v letadlech ovládají mechanické prvky na křídlech a ocasních plochách. K převodu rotačního pohybu elektromotoru na přímočarý se zde používá šnekové soukolí, silně namáhaná součástka, kterou je třeba přibližně v polovině života letadla zcela vyměnit.

To však už nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT pod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného MPO. Ve spolupráci se společností Jihlavan, a.s., která je mimo jiné výhradním dodavatelem hydraulických pojistek, ventilů a hydraulických přímočarých motorů pro letadla Airbus, vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

Aplikaci nově vyvinutého materiálu realizuje pro Jihlavan startup AdvaMat vzniklý při ČVUT. Povlak, který je dvacetkrát tenčí než lidský vlas, vyjde jen na stovky korun, prodlouží však životnost celého aktuátoru minimálně na 30 let a 40 000 letových hodin, což znamená, že ho nebude nutné měnit za celou dobu provozu letadla. Aktuátorů je přitom v běžném letounu typu Airbus několik a jejich cena se blíží 100 000 korun za kus, a to bez nákladů na instalaci. Odolnější součástka tedy představuje ohromnou úsporu.

Aktuátory z Jihlavanu s povlakem vyvinutým na ČVUT se chystají k nasazení kromě letounů Airbus A320 také v nových českých bitevnících Aero L-39NG a L410 NG a postupně i v dalších typech letadel. Na základě výborných výsledků obě organizace plánují, že budou pokračovat ve spolupráci na vývoji nových speciálních funkčních povlaků, které v blízké době nahradí standardní chromování zatěžující životní prostředí karcinogenními látkami.


9. 9. 2019; techfocus.cz

Katastrofu v lesích způsobenou kůrovcem možná zastaví vědci elektrickým proudem

Škody v lesích způsobené kůrovcovou kalamitou letos dosáhnou podle odhadu odborníků až 30 miliard korun. Jak se vyhnout opakovaným kalamitám způsobených kůrovcem se řeší řadu let a nyní svitla naděje.

Podnikem Lesy České republiky byl zadán výzkumný projekt „Metody likvidace kůrovce založené na účinku elektrického proudu", který by mohl účinně zastavit nastávající katastrofu nejen v českých lesích, které jsou v posledních letech nebývale decimovány kůrovcem.

Kůrovci ničí kambium a lýko, které vede asimiláty a když se jejich tok přeruší, tak horní části stromu odumřou, protože nemohou pracovat. Základním předpokladem úspěšného tlumení přemnožení kůrovců je včasné odhalení napadených stromů, což následně umožňuje účinnou likvidaci kůrovce.

Přestože se lesníci snaží proti lýkožroutům bojovat chemicky i mechanicky, výsledný efekt je pořád slabý. Současné metody jsou buď velmi pracné, nebo nejsou vhodné s ohledem na čistotu životního prostředí.

Cílem výzkumu v tomto projektu je proto nalézt optimální metodu likvidace kůrovce a případně dalšího podkorního hmyzu založenou na účinku elektrického proudu na živé organismy a poté vyvinout přístrojovou techniku k tomuto účelu. Bude ověřena i fyziologická reakce zdravých stromů na tuto metodu.

Na projektu se podílejí dr. Jan Koller a doc. Zdeněk Staněk z katedry fyziky FEL ČVUT ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně. Projekt vychází z dlouholeté spolupráce obou pracovišť v oblasti analýzy parametrů stromů pomocí elektrotechnických metod.


9. 9. 2019; e15.cz

Naivní přístup Američanů se v českém školství osvědčuje, říká odbornice na vzdělávání Ripková

Hana Ripková (60), odbornice na vysokoškolské studium ve Spojených státech, začala pro českou Fulbrightovu komisi pracovat už v roce 1991. Od roku 1997 je výkonnou ředitelkou této instituce, která zajišťuje výměnné pobyty českých studentů, akademiků i vědců do USA a naopak. Autorka odborné publikace Vysoké školství v USA loni za svou celoživotní práci získala prestižní Cenu svobody Woodrowa Wilsona za výjimečný přínos k česko-americkým vztahům.

Třicet mladých Američanů, absolventů nejlepších amerických univerzit, pomáhá každý rok na českých středních školách mimo velká města učit angličtinu: v Dobrušce, ve Frýdlantu, v Liberci, ve Vyškově a tak dále… Považuji to za jeden z nejzajímavějších současných programů Fulbrightovy komise, který jste sami vybudovali a který financuje z velké části MŠMT.

Jak se lektorům u nás daří?

Přijíždějí s otevřenou myslí a nemají to v malých českých a moravských městech jednoduché. Působí nejen na gymnáziích, ale i na průmyslových, zdravotnických nebo uměleckých školách. Mnohdy nemají pedagogické vzdělání a na školách asistují českým učitelům, leckdy tam jsou jedinými cizinci a někdy se výrazně odlišují i etnicky: lidé je rozeznávají na první pohled. Ne že by se svou odlišností měli velké problémy, ale latentní, podprahový rasismus cítí. Nejvíc je překvapuje, že se často vyskytuje u nesmírně sympatických, vzdělaných lidi, s nimiž se běžně stýkají při práci a při vyučování na dotyčné střední škole. Taky je šokuje, když slyší poznámky typu: "No jo, romské děti, u těch nemá vůbec smysl se o cokoli snažit…"

Překvapuje je i systém našeho státního školství obecně?

Je pravda, že český pedagogický přístup, který se - i když samozřejmě ne bez výjimek - snaží věnovat těm nejlepším a zaměřuje se na úspěšné, místo aby se snažil dotáhnout na maximum i ty slabší, mladé Američany hodně překvapuje. Považují ho za nepřijatelný a myšlenkové nastavení, jež v českém školství převládá, nesou dost těžce. Americký systém má do dokonalosti daleko, ale zrovna v téhle oblasti je pro nás velkou inspirací

Co proti tomu dělají? Snaží se naše letité nastavení nějak změnit?

Snaží a dost se jim to daří. Jedna asistentka loni na škole, kde působila, založila Klub stydlivejch holek, protože si všimla, že v každé třídě je skupinka studentek, jež v hodinách vůbec nic neříkají a každý je nechává bez povšimnutí, takové to "no tak ať si tam jsou, ať si sedí v koutku, je dobře, že mlčí". Jenže ona se rozhodla, že jim pomůže získat přiměřené sebevědomí. A ono jí to opravdu fungovalo, dokonce velmi snadno a rychle, stačilo málo a holky začaly normálně komunikovat a dnes se normálně zapojují do výuky a do chodu školy."

Čeští studenti neříkají nahlas, co si myslí," řekla před třemi lety v rozhovoru pro zpravodajský server Novinky.cz tehdy třiadvacetiletá Brianna Adamsová, která strávila svůj rok v Otrokovicích na Hané na gymnáziu.

To je přesný postřeh. Otevřený, vlastně naivní přístup, jemuž říkáme: "A proč by to nešlo?", Američané uplatňují na českých středních školách už jen tím, že tam jsou - a on se pro náš vzdělávací systém ukazuje jako funkční. V tomhle je jejich nepoučený přístup, nezatížený historickými zkušenostmi, které v sobě máme my Evropané, přínosný.

Často se mluví o tom, jací jsou současní američtí studenti a absolventi tamních prestižních univerzit rozmazlení, neschopní přijmout odlišné prostředí. Já to ve své pedagogické praxi na pražské Newyorské univerzitě zásadněji nepociťuju. Jak to vidíte vy?

Myslím, že něco pravdy na tom bude: současná generace amerických studentů je méně připravená na život mimo univerzitu. Při přípravě stipendistů, kteří do České republiky přijíždějí, musíme v posledních letech věnovat hodně času tomu, abychom jim vysvětlili specifické české prostředí, aby si uvědomili zdejší konotace a zvyklosti, aby nečekali stejně multikulturní společnost, jako je ta, z níž přicházejí. Ale perou se s tím, myslím, statečně.

Jak je na pobyt v českých městečkách a vesnicích připravujete?

Spolu s brněnskou Masarykovou univerzitou pro ně děláme přípravný metodologický výcvik, v němž s nimi diskutujeme mimo jiné o tom, zda jsou xenofobie a rasismus studentů věcí školy, nebo nejsou, protože i studenti přece mají svobodu slova. Otevíráme témata, na která naši američtí asistenti v Česku v minulosti narazili a kde to drhlo. K nim patří třeba strach z cizinců a z čehokoli neznámého, ale například i konzumace alkoholu v práci v rámci oslav.

Mnohokrát jsme si ověřili, že se náš lektor z USA často stane katalyzátorem změn, jež na dotyčné škole už bublaly, bobtnaly pod povrchem, ale jeho přítomnost je nakopla, urychlila. Američané ve školách v malých městech často způsobí změnu v tamním systému, v tom, "jak se to přece vždycky dělalo".

Amerických asistentů máte poslední tři roky už třicet ročně, tedy devadesát za poslední tříletí. Jaké komplexnější změny jejich pobyt na českých mimopražských středních školách vyvolává?

Spolupracují s českými angličtináři a rozšiřují svoje působení i do dalších oblastí. Ve volném čase začnou pracovat s neziskovkami, jež v místě jsou, chodí třeba do Člověka v tísni učit anglicky romské děti. A tam se ukáže, že tyhle neziskové aktivity koordinuje paní učitelka občanky z té dotyčné školy… Tím se tam začnou vytvářet skupinky lidí, kteří jsou připraveni na změnu a mají mnohem větší energii a sílu měnit fungování dotyčné školy, než tomu bylo dřív. Snažíme se i objevovat nová témata, jež by České republice pomohla. V rámci přípravy mluvíme o tom, jak kriticky pracovat s informacemi, což asistenty inspiruje k tomu, že tuhle problematiku zahrnují do hodin konverzace. Dělají to napřímo, naprosto necynicky. V současné dezinformační válce je to vítaná pomoc. Myslím, že mladí Američané mohou české středoškoláky inspirovat právě už jen tím, jací jsou. Vezměme příklad české studentky v malém městečku, o které si všichni šeptají, že je asi lesba, žije na úplném okraji zájmu ostatních spolužáků i pedagogů. Jenže naše americká asistentka zjistí, že dotyčná dívka nádherně kreslí, navíc zvláštním, komiksovým způsobem. Podpoří ji v její tvorbě a studentka ještě tentýž školní rok vyhrává světovou komiksovou soutěž. Najednou se stává hvězdou školy, atmosféra vůči ní se radikálně mění. Podobných příběhů, kdy je do mainstreamové komunity české školy díky našemu asistentovi vtažen někdo, kdo byl předtím na okraji, je hodně. Díky nezaujatosti Američanů a faktu, že k problémům přistupují bez předsudků.

Produkují české pedagogické fakulty dle vašeho názoru stále stejně špatně vybavené české učitele, jako tomu bylo před rokem 1989?

To určitě ne, i tady je patrný vývoj, jen bohužel menší, než bych si představovala. U některých českých pedagogických škol se, obávám se, pořád ještě nedaří definovat, co by dotyčná fakulta vlastně měla učit, s jakými lidmi pracovat, k čemu svoje studenty přesně vést a proč. Hlavním zadáním pedagogických fakult je stále vyprodukovat učitele, ne dělat vědu, a proto dotyční specialisté, kteří na pedagogických školách učí, ani tolik neusilují o studium v zahraničí. Nemají totiž pocit, že by kupříkladu pobyt v USA mohl jejich kariéře nějak zásadně prospět, stále chybí jednoznačné zdůvodnění toho, "proč studovat pedagogiku". Ten důvod je přitom jasný. Nemyslím si, že pedagogické fakulty amerických univerzit jsou vždy skvělé; jen je zajímavé rozhlédnout se i jinde, osvojit si širší pohled a jiný přístup.

Jste členkou správní rady Univerzity Palackého, donedávna i správní rady Univerzity Karlovy. Co vás nejvíc překvapuje na vývoji českého vysokého školství posledního čtvrtstoletí obecně, pozitivně i negativně?

V devadesátých letech jsem si byla vědoma toho, že technické a přírodovědné obory jsou na tom obecně lépe než sociální a humanitní vědy. Z mnoha důvodů byly pod menším politickým tlakem, mohly více komunikovat se zahraničím, studenti se i za totality učili zásadní věci, zatímco v sociálních vědách byl obsah učiva často zcela irelevantní. Myslela jsem si, že se tahle disproporce mezi techničtějšími a humanitními obory vyrovná relativně rychle. Ale zatímco technické obory svižně dotáhly západní standardy, u sociálních a humanitních oborů to dá mnohem větší práci.

V čem přesně se to projevuje?

Měřítka, která si můžeme dovolit aplikovat na zájemce o Fulbrightovo stipendium v přírodních a technických oborech, tedy zda už jsou zapojeni do vědecké komunity, zda publikovali v zahraničních odborných periodikách a účastnili se konferencí, nemůžeme u absolventů humanitních či sociálních věd nárokovat stejně přísně. České vysoké školy navíc doteď neumějí naučit metodologii humanitních a sociálních věd, studentům pak chybí základ. Tyto metodologické nedostatky jsou často i předmětem kritiky zahraničních expertů, které žádáme o posudky projektů českých akademiků.

Tenhle nedostatek dojde českým studentům často až ve chvíli, kdy dospějí k doktorátu a mají začít psát odbornější práci.

Přesně tak. Zjistí, že jim chybí základ, z něhož by mohli a měli vycházet, a tehdy je pro ty nejlepší jediným řešením vyjet na zahraniční univerzitu a doplnit si to, co se měli naučit už dávno: učit se diskutovat, přesně formulovat hypotézy, otevřeně argumentovat a obhajovat svoje názory, vycházet ze své hlavní premisy, mluvit o tom, co se ve své práci snaží dokázat a proč.

Proč právě v "netechnických" vědách nenastala po roce 1989 radikální změna?

Částečně si to vysvětluji tradicí, kdy si určující profesor či vedoucí katedry k sobě přibírá kolegy, kteří jsou mu v přístupu k oboru bližší myšlenkově, obvykle své bývalé studenty. Tak systém replikuje sám sebe.

Z vlastní zkušenosti vím, že americké studium není důležité jen pro to, co se tam člověk naučí, ale i v osobní introspekci, tedy v tom, jak kreativně naložit s vlastní kariérou. Je časté, že vašim absolventům jistá hravost a zábavnost amerického vzdělávacího systému vlastně dodefinují profesní cestu?

Rozhodně. Absolventů, kteří se vrátili a začali dělat něco trošku jiného, než čemu se věnovali předtím, je hodně. Například propagátor, teoretik a kritik architektury Adam Gebrian se netají tím, že si právě ve Spojených státech uvědomil, že nemusí být jen architekt navrhující, ale také popularizující, analyzující, hodnotící. Že si může své pracovní role naprogramovat tak, aby vyhovovaly jeho naturelu.

Česko-americký program dnes patří mezi ty větší v Evropě; komise, kterou už dvaadvacet let vedete, je lídrem hlavně co do počtu vysílaných vědců a přednášejících. Jak se čeští účastníci, kteří v rámci Fulbrightova stipendia každoročně odjíždějí do USA, za ty dvě generace změnili?

Žádnou zásadní změnu asi popsat neumím. Jsou skvělí, zvídaví, možná v posledních letech lépe vědí, co od pobytu mezi kolegy na amerických univerzitách chtějí. Příkladem jsou třeba odborník na umělou inteligenci Michal Pěchouček z fakulty elektrotechnické ČVUT, ekonom Filip Matějka z CERGE, architektka a rektorka Archipu Regina Loukotová, lékař Marek Joukal z lékařské fakulty Masarykovy univerzity, soudce Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn a mnozí další. Velkou stopu máme i v neziskovém programu, neboť pro lidi z neziskovek je americká zkušenost nesmírně obohacující; například Nadaci Via vede náš absolvent Jiří Bárta.

Taky hned dva rektoři dvou českých univerzit jsou bývalí Fulbrighti…

Ano, historik Jaroslav Miller, rektor Univerzity Palackého v Olomouci, a profesor neurologie Martin Bareš, rektor Masarykovy univerzity v Brně. Právě univerzity mají být nositeli myšlenky, že je věci nutno dělat otevřeně a mezinárodně - a takovou strategii má a musí prosazovat právě vedení školy. Koneckonců, snažíme se o to i my ve Fulbrightově komisi.

Fulbrightova komise letos oslavila 28 let působení v ČR. Zprostředkovává stipendijní pobyty pro zahraniční studenty, učitele a vědce ve Spojených státech a obráceně. Její historie sahá do roku 1946, kdy americký senátor James William Fulbright stipendijní program založil. Od té doby se jej zúčastnilo na 300 tisíc stipendistů, dnes se ročně ve 155 zemích světa rozděluje osm tisíc stipendií. Díky tomuto programu vyjelo od roku 1991 z Česka do USA 959 stipendistů a ze Spojených států sem přijelo 888 Američanů. Text je převzat z přílohy EXTRA - VZDĚLÁVÁNÍ týdeníku REFLEX 35/2019


9. 9. 2019; sciencemag.cz

Na kůrovce elektřinou?

Katedra fyziky FEL ČVUT v Praze se zabývá projektem na likvidaci kůrovce elektrickým proudem.

Podnikem Lesy České republiky, s. p. byl udělen výzkumný projekt "Metody likvidace kůrovce založené na účinku elektrického proudu", který by mohl účinně zastavit nastávající katastrofu nejen v českých lesích, které jsou v posledních letech nebývale decimovány kůrovcem. Kůrovci ničí kambium a lýko, které vede asimiláty a když se jejich tok přeruší, tak horní části stromu odumřou, protože nemohou pracovat. Základním předpokladem úspěšného tlumení přemnožení kůrovců je včasné odhalení napadených stromů, což následně umožňuje účinnou likvidaci kůrovce.

Přestože se lesníci snaží proti lýkožroutům bojovat chemicky i mechanicky, výsledný efekt je pořád slabý. Současné metody jsou buď velmi pracné, nebo nejsou vhodné s ohledem na čistotu životního prostředí. Cílem výzkumu v tomto projektu je proto nalézt optimální metodu likvidace kůrovce a případně dalšího podkorního hmyzu založenou na účinku elektrického proudu na živé organismy a poté vyvinout přístrojovou techniku k tomuto účelu. Bude ověřena i fyziologická reakce zdravých stromů na tuto metodu. Na projektu se podílejí dr. Jan Koller a doc. Zdeněk Staněk z katedry fyziky FEL ČVUT ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně. Projekt vychází z dlouholeté spolupráce obou pracovišť v oblasti analýzy parametrů stromů pomocí elektrotechnických metod.

tisková zpráva Katedry fyziky FEL ČVUT v Praze


9. 9. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT zve na Den s formulemi

Ve středu 2. října 2019 se již tradičně změní Technická ulice v závodní okruh, kde budou k vidění při ukázkových jízdách dvě nejnovější formule a tři motocykly studentských týmů z ČVUT.

Den s formulemi a závodními motocykly láká fanoušky motorsportu a elektromobility. Při předváděcích jízdách mohou diváci obdivovat formule a motocykly se spalovacím motorem nebo elektrickým pohonem.

Akce začíná tiskovou konferencí, která se bude konat od 9 hodin v prostorách FEL Caffé na Fakultě elektrotechnické ČVUT (Technická 2, Praha 6). Konstruktéři soutěžních týmů z Fakulty strojní a Fakulty elektrotechnické ČVUT zde poskytnou zajímavé informace o návrhu a stavbě obou formulí. Také se s vámi podělí o jejich cestu za mimořádnými úspěchy získanými na evropských soutěžích Formula Student v letošní závodní sezóně. Oba týmy stanuly na stupních vítězů. Formule se spalovacím motorem dosáhla třetího místa na mezinárodní soutěži v Itálii a na mosteckém polygonu dokonce místa prvního. Tým konstruující elektrickou formuli vybojoval v Mostě druhé místo.

Předváděcí jízdy studenti odstartují v 10 hodin. Na akci Den s formulemi studenti představí osmou generaci formule s elektrickým pohonem týmu eForce FEE Prague Formula a tým CTU CarTech již jedenáctý monopost se spalovacím motorem. Formule budou startovat v Technické ulici každou hodinu, od 10 až do 14 hodin. Dále se představí studentský tým CTU Lions z Fakulty dopravní ČVUT. Z dílny CTU Lions budou k vidění 2 motocykly se spalovacím motorem a jeden s motorem elektrickým. Jedná se o silniční závodní motocykly podobné kategorii Moto3 účastnící se okružních závodů ve Španělsku v rámci soutěží Motostudent a MotoEngineering cup.

Kromě dynamických ukázek bude souběžně probíhat prezentace inovací a technických řešení obou formulí a všech motocyklů na jejich stáncích. Návštěvníci se dozvědí zajímavosti o formulích i jejich tvůrcích. Týmy konstruující formule tvoří průměrně 30 studentů bakalářského a magisterského studia, kteří studují především na Fakultě strojní a Fakultě elektrotechnické ČVUT. V týmu spalovací formule se jedna skupina zabývá technickým řešením monopostu a v týmu elektrické formule existuje kromě mechanické skupiny také speciální skupina, která řeší elektrickou stránku vozu. Každý student účastnící se konstrukce, stavby, testování, závodu a dalších události spojených s projektem, si v praxi vyzkouší technické, lidské i jazykové dovednosti a znalosti. Kromě vítězství v evropské soutěži Formula Student/SAE, projekt poskytuje studentům skvělé zkušenosti a přípravu na povolání pro budoucí inženýry. Tým CTU Lions tvoří průměrně 10 studentů převážně z Fakulty dopravní ČVUT. Tým je rozdělen na dvě základní skupiny studentů řešící samotnou konstrukci, jízdní vlastnosti motocyklů a ekonomickou stránkou a návrh sériové výroby každého vyvíjeného motocyklu.

Stručná fakta o studentských formulích

FS.11 se spalovacím motorem

Tým CTU CarTech se při návrhu letošní formule zaměřil především na snížení celkové hmotnosti a zvýšení aerodynamické účinnosti vozu. Hlavními změnami bylo prodloužení monokoku, přemístění předních tlumičů dovnitř monokoku, změna pozice tlumiče hluku a použití nově dvou menších chladičů motoru po stranách vozu. Výsledkem nejen těchto změn je výsledná hmotnost vozu 190 kg, což je méně než kdy dříve.

FSE.08 s elektrickým pohonem

Tým eForce FEE Prague Formula staví každoročně novou formuli. Její největší předností ve světové konkurenci je vlastní návrh a výroba veškeré elektroniky. Formule má pohon všech 4 kol, kde je pomocí aktivního elektronického diferenciálu řízen každý motor zvlášť. Vůz s označením FSE.08 má nový monokok, který umožnil zástavbu optimalizovaného akumulátoru s ještě lepším chlazením. To slibuje rychlejší časy při nejdelší disciplíně, jejíž dráha dosahuje 22 km.

Stručná fakta o studentských motocyklech

CTU Lions EVO 1 Petrol

První motocykl z dílny CTU Lions pro sezónu 2015/2016 soutěže motostudent. Jedná se motocykl s motorem Honda 250 CBR o výkonu 19,4 kW. Motocykl má trubkový rám z oceli s hliníkovými bočnicemi. Na okruhu Aragon dosáhl motocykl rychlosti 149 km/h.

CTU Lions EVO 1.1 Electric

Rám motocyklu vychází z předlohy EVO 1 Petrol shodně se zadním cantilever odpružením, ale je vybaven elektrickým motorem o špičkovém výkonu 20 kW a točivém momentu 65 Nm. Elektrickou energii zajišťují baterie LiMn204/LiNi02 a kapacitě 6 kWh. Na okruhu Aragon motocykl dosáhl rychlosti 172 km/h.

CTU Lions EVO 2 Petrol

Tento motocykl obsahuje motor KTM RC 250 o výkonu 23 kW. Koncept motocyklu zohledňuje snahu snížení hmotnosti trubkovým rámem z chrom molybdenové oceli. Zadní odpružení je přepákované. Společně s motocyklem EVO 1.1 Electric se EVO 2 Petrol zúčastnil jak finále soutěže Motostudent 2017/2018 na okruhu Aragon, kde dosáhl rychlosti 169 km/h, tak i Motoengineering cupu na okruhu Albacete.


6. 9. 2019; TECH MAGAZÍN

Materiál z ČVUT míří do oblak

Speciální povlak, který vyvinuli materiáloví inženýři na FEL ČVUT, umožní prodloužit životnost součástky na 30 let, a tím ušetřit až statisíce korun za servis a nutnou výměnu.

Novinka už našla reálné uplatnění v leteckém průmyslu. Česká společnost Jihlavan, dodávající díly pro letecký průmysl začala nový materiál používat k ochraně šnekového soukolí aktuátoru, dodávaného do strojů Airbus A320. Aktuátor, kterým se ovládají mechanické prvky na křídlech a ocasních plochách, používá k převodu rotačního pohybu elektromotoru na přímočarý šnekové soukolí. Silně namáhanou součástku je tak zapotřebí v polovině životnosti letounu zcela vyměnit.

Situace se může zásadně změnit díky ultratenké samomazné vrstvě vyvinuté na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Sedmivrstvý povlak kombinuje extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální

samomaznou složku. Šnekové soukolí opatřené tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až 10násobnou životnost.

Povlak, 20krát tenčí než lidský vlas, vyjde jen na stovky korun, prodlouží však životnost aktuátoru minimálně na 30 let a 40 000 letových hodin, takže ho nebude nutné měnit za celou dobu provozu letadla.

Aktuátorů je v letounu typu Airbus několik a jejich cena se blíží 100 tis. Kč za kus bez nákladů na instalaci. Odolnější součástka tak představuje významnou úsporu. Nové aktuátory by se kromě A320 měly objevit i v nových českých bitevnících Aero L-39NG a L410 NG. ČVUT i Jihlavan budou pokračovat ve spolupráci na vývoji funkčních povlaků, které by nahradily standardní chromování zatěžující životní prostředí.


6. 9. 2019; Ústecký deník

"Děti mají o energetice mlhavé představy.

Přibližujeme jim obor, který má budoucnost a stojí za to studovat," říká Diana Procházková z ČEPS

Jak v žácích podnítit zvědavost a probudit v nich zájem o energetiku? ČEPS ve spolupráci s partnery začíná s osvětou už na základních školách. Přináší do rozvrhu Energetickou gramotnost.

INZERCE

"Kde je elektřina před tím, než se dostane do vašeho mobilu, když ho zapojíte do nabíječky?" ptá se Adéla Holasová, koordinátorka projektu Energetická gramotnost, žáků osmé třídy Fakultní základní školy v Ústí nad Labem.

Hodinu matematiky dnes vystřídala interaktivní přednáška zaměřená na získání základního přehledu o energetice. Cílem je srozumitelnou formou přiblížit, proč se nás energetika tolik týká a jaká aktuální témata se právě řeší.

"Úroveň znalostí studentů je různá. V některých třídách mají enormní zájem, žáci se nadšeně hlásí, mají přehled.

Potkali jsme se i s žáky, se kterými rodiče objížděli elektrárny.

S nimi pak byla diskuze na úplně jiné úrovni," popisuje dosavadní zkušenosti Tadeáš Salaba, spolurealizátor projektu. Leckdy ale žákům chybí základní povědomí o tom, jak funguje elektřina. Adéla Holasová třídě vysvětluje: "Elektřina se nedá skladovat. V okamžiku, kdy ji chceme používat a strčíme nabíječku do zásuvky, musí se úplně stejné množství, které potřebujeme, vyrobit. Výroba a spotřeba musí být v rovnováze, což u nás zajišťuje společnost ČEPS, provozovatel přenosové soustavy." ČEPS je dlouholetým partnerem projektu a aktivně podporuje rozšiřování vědomostí o energetice do základních a středních škol.

"Dětem na základních školách často chybí vztah k technice, což pak ovlivňuje jejich další směřování.

Energetika je abstraktní pojem a děti nevědí, co si pod ním představit. Ukazujeme jim proto interaktivní a atraktivní formou, o čem energetika je a jaké jsou její budoucí výzvy, ve kterých mohou v budoucnu najít své uplatnění," říká Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby společnosti ČEPS.

Série přednášek vznikla před šesti lety a ročně lektoři navštíví přes 150 základních škol. Ve spolupráci s národním provozovatelem elektroenergetické přenosové soustavy ČEPS tak jen letos představili hlavní otázky energetiky zhruba 9000 dětem.

První myšlenka napadla Adélu Holasovou v roce 2013 na Letní škole jaderného inženýrství. "Přednášelo tam spoustu odborníků, kteří považovali za naprostou samozřejmost, že se lidé v energetice orientují. Neuvědomovali si, že i ta odbornější, natož pak široká veřejnost některé informace vůbec netuší. Rozhodla jsem se, že je potřeba s tím něco dělat," popisuje.

Tým lektorů začal s osvětou u žáků osmých a devátých tříd, kteří si dokáží získané informace propojit s fyzikou, ekonomikou a byznysem. "Chceme, aby si studenti odnesli základní povědomost o energetickém mixu. S nárůstem obnovitelných zdrojů je téma energetiky hodně aktuální a populistické. Usilujeme o to, aby si mladí lidé dokázali srovnat výhody a nevýhody a vnímali informace, které k nim přicházejí, v širším kontextu. Potřebují si vytvořit vlastní názor," říká Tadeáš Salaba.

Právě na rozvoj kritického přístupu k informacím nebývá v osnovách dostatek prostoru. "Když jsem pročítala relativně nové rámcové vzdělávací programy, narazila jsem na zjednodušené až zavádějící informace. Obnovitelné zdroje jsou prezentovány jednostranně jako vhodné a ekologické, ale i ony mají své nevýhody, jenže o nich se tam už nepíše. Proto jsme tady my, abychom žákům předávali širší zásobu informací, na kterých pak mohou vystavět své argumenty," říká Adéla Holasová.

Pro žáky ústecké základní školy je mnoho informací nových. Jsou překvapení, že se v českých domácnostech spotřebuje ročně až šest miliónů tun uhlí nebo že se spotřeba energie v průběhu dne mění. "Neměl jsem ponětí, že se nejvíc energie spotřebuje v šest hodin večer a nejméně ve tři hodiny ráno," říká jeden z žáků. "Mě překvapila samotná přenosová soustava. Netušil jsem, že práce dispečerů ČEPS je tak složitá," dodává další.

Lektoři Energetické gramotnosti se na školu v Ústí nad Labem opakovaně vrací. Na chodbě potkáváme učitelku fyziky, která se dává s Adélou Holasovou do řeči. Od doby, co se v minulosti sama zúčastnila její přednášky Energetické gramotnosti, vychází ze získaných poznatků při výuce.

"Fungování přenosové soustavy přibližujeme i vyučujícím.

Jsou za projekt rádi, usnadní jim to práci a dostanou do rukou ucelené materiály, které mohou ve výuce dále využít," vysvětluje pak Adéla Holasová.

Pro studenty středních škol je připravena Energetická olympiáda, kde je ČEPS generálním partnerem. V rámci soutěže připravují tříčlenné týmy projekt, který obhajují před odbornou komisí.

Soutěží o věcné ceny a přijetí na FEL ČVUT v Praze a FEKT VUT v Brně bez přijímaček.

Zájemci se mohou hlásit do 11. 10. 2019 na stránce www.enol.cz. Letošní školní kolo proběhne 18. 10., finále pak v listopadu na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a v Národní technické knihovně.

ČEPS věnuje velkou pozornost také vysokoškolákům.

Nabízí jim týdenní Letní školu, stipendijní programy, stáže nebo soutěž o nejlepší diplomovou práci roku. "Ukazujeme mladým lidem, že je energetika velmi atraktivní a moderní obor. Vnímáme je jako partnery a ceníme si jejich svěžích a neotřelých nápadů. Těší nás, že s námi často navazují spolupráci už během studia. Věříme, že jim máme co nabídnout," dodává Diana Procházková.


4. 9. 2019; svetchytre.cz

Nastupuje nová síť Li-Fi. Internet díky ní poběží prostřednictvím světla. Stačí jen rozsvítit

Li-Fi. Ano, čtete správně a ne, není to ani překlep, ani neznalost autorky článku. Skutečně se jedná o Li-Fi. Podobnost se všeobecně známým termínem Wi-Fi ale není čistě náhodná. Naopak.

Li-Fi. Ano, čtete správně a ne, není to ani překlep, ani neznalost autorky článku. Skutečně se jedná o Li-Fi. Podobnost se všeobecně známým termínem Wi-Fi ale není čistě náhodná. Naopak.

I když si to dost možná nechceme přiznat, na datech, jejich přenosu, sdílení a přijímání jsme všichni v dnešní době více či méně závislí. Stejně jako na světle, bez kterého se nedá žít. Tak co kdybychom to propojili a data přenášelo světlo? Samozřejmě si nelze představovat, že by data proudila vzduchem pouze pomocí denního světla. V takovém sci-fi filmu zatím přece jenom nežijeme. Přenos dat pomocí LED světel ale prokazatelně funguje. Jedná se o vysokorychlostní technologii, oboustranný přenos dat, který je zcela bezdrátový. Dostal název Li-Fi, což je zkratka anglického výrazu Light Fidelity.

Reklama

Základním stavebním kamenem přenosu dat prostřednictvím Li-Fi je zdroj světla. Musí se jednat o LED světlo, které je složené z diod, jež blikají tak rychle, že to lidské oko nezvládne zachytit. Co naopak blikání zachytit musí, je speciální přijímač zkonstruovaný tak, aby zvládl z blikání vytáhnout vysílaná data. Pak už jen stačí je přetavit do starého dobrého systému jedniček a nul, aby k příjemcům proudila například jako text, fotky z dovolené nebo oblíbený film.

Li-Fi přenese desítky gigabajtů za sekundu

Co je na Li-Fi ohromující, je rychlost přenosu dat. Zvládne totiž přenášet desítky gigabajtů za sekundu. Jak už bylo řečeno výše, člověk blikání není schopen vidět, protože na lidské oko je příliš rychlé. Vnímali bychom pouze proud světla, takže pokud by už chtěl někdo namítnout, že by Li-Fi mohlo být kvůli blikání nebezpečné a vyvolalo by například epileptický záchvat nebo nevolnost, není to tak. Naopak. Li-Fi by mohlo přispět ke zlepšení zdravotního stavu člověka nebo dokonce k záchraně lidských životů. Výhoda Li-Fi oproti Wi-Fi totiž spočívá v tom, že by se mohlo používat bez problému tam, kde je Wi-Fi rušena různými zařízeními. Typicky v nemocnicích i tam, kam rádiové signály zkrátka a dobře nedosáhnou, třeba pod povrchem země v důlních šachtách.

Co se týče dalšího využití, je Li-Fi zajímavé rovněž z bezpečnostního a strategického hlediska. Jelikož světlo nedokáže procházet pevnými stěnami, našla by tato technologie poměrně snadno uplatnění například ve vládních a jiných institucích, kde jednání podléhají různým stupňům utajení. Zatímco při použití Wi-Fi existuje riziko, že se někdo nezvaný nabourá do sítě, a získá tak citlivá data, v případě, že strategické jednání probíhá v uzavřené místnosti, kde přenos dat zajišťuje Li-Fi pomocí LED osvětlení, není možné, aby se k přenášeným informacím dostal kdokoli mimo danou místnost.

Revoluci by přenos dat pomocí světla mohl znamenat i v oblasti dopravy. Za předpokladu, že veškeré LED osvětlení může být zdrojem přenosu, můžeme docela dobře odtušit, že takové pouliční LED lampy by mohly například světlem šířit informace o dopravní situaci jednotlivým automobilům, které by v sobě měly zabudované speciální přijímače.

Důležitá je také bezpečnost v podobě zabránění odposlechu a nižší energetická náročnost.

Touto problematikou už se zabývají například automobilky Toyota nebo Honda. Vezmeme-li v úvahu, že v některých velkých městech, především v USA, tvoří LED světla většinu veřejného osvětlení a některé domácnosti, nejen v zahraničí, už jsou stoprocentně LED, můžeme docela snadno odvodit, že pro použití Li-Fi není třeba celou planetu nijak složitě zasíťovávat. "Největší výhodou je přenosová rychlost a fakt, že nemusí docházet k takovému rušení signálu, jako je to třeba u mobilů, Wi-Fi či DVB-T. Důležitá je také bezpečnost v podobě zabránění odposlechu, nižší energetická náročnost a možnost využít stávající infrastrukturu," říká ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

Než ale Wi-Fi prohlásíme za mrtvou, je potřeba se na celou věc podívat i trochu kriticky. Je sice pravda, že Wi-Fi je přetížená, Li-Fi má mnohonásobně větší spektrum než Wi-Fi a je poměrně ekonomická, nedá se však o přenosu dat pomocí světla uvažovat jako o samostatné nebo výlučné síti datového přenosu. V cestě totiž stojí hned několik překážek. Tou největší je v tuto chvíli rozhodně vzdálenost.

Li-Fi totiž zajišťuje stoprocentně efektivní přenos pouze v řádu desítek metrů. Delší vzdálenosti jsou v tuto chvíli problém. Rovněž se nabízí otázka, co dělat, když se zhasne, něco nám do světelného proudění vstoupí, třeba nějaká překážka, nebo když venkovní světelný přenos "zastíní" ostré sluneční světlo?

Li-Fi tak má v současné době potenciál stávající sítě doplnit, bohužel ne nahradit. Myšlenka použití rádiových signálů a současně i světelných vln k přenosu dat už není jen hudba budoucnosti. Důkazem je i řada společností po celém světě, mezi které patří například Disney, BMW, Siemens, Samsung, Network Rail nebo Philips, které s Li-Fi pracují a snaží se ji přenést do praktického života.

Li-Fi roste pomaleji, než se očekávalo

Asi nejčastěji skloňovanou společností v souvislosti s Li-Fi je firma Signify, která se zaměřuje na zkušební provoz této technologie především v open space kancelářích, zasedacích místnostech nebo vstupních halách. Signify tak zatím instalovala Li-Fi ve zhruba třiceti budovách po celém světě. Neznamená to tedy, že se s Li-Fi budeme co nevidět setkávat na každém kroku. Mainstreamové řešení zatím není na pořadu dne. Bylo by proto ještě předčasné sedat ihned k počítači a chtít nakupovat Li-Fi produkty na internetu tak samozřejmě, jako si běžně objednáváme sluchátka nebo powerbanky a další běžnou elektroniku. Trh s technologií Li-Fi totiž zatím roste pomaleji, než se ještě před pár lety očekávalo.

"V České republice se velký potenciál pro Li-Fi otevírá v souvislosti s předpokládaným nástupem internetu věcí. Ten má propojit pomocí internetu dohromady lidi, procesy, data a věci," doplnil ministr Havlíček. Přestože se zatím Česká republika nemůže vyrovnat digitální velmoci, jakou je Estonsko, zabývá se problematikou Li-Fi řada českých výzkumníků z ČVUT z katedry elektromagnetického pole Fakulty elektrotechnické, kteří v rámci evropského projektu Vision spolupracují s řadou firem jako je Osram či Ford.

Přispívají tak k vývoji celé této moderní technologie, která nám dost možná jednou bude připadat stejně samozřejmá jako její starší sestra Wi-Fi.


3. 9. 2019; roklen24.cz

Přísný online. Nadšení, selský rozum a ochota základem úspěšného e-shopu

V online prostředí je konkurence přísnější. Je daleko jednodušší se podívat na několik obchodů najednou, navíc existují vyhledávače a srovnávače, které konkurenční boj ještě vyhrocují. Podnikatel, který chce založit online obchod, potřebuje nadšení pro produkt, selský rozum a ochotu věnovat se zákazníkům. Následně, když se obchod rozjede, jsou potřeba manažerské schopnosti, řekl v rozhovoru pro Roklen24 Josef Matějka, zakladatel obchodu s počítači a elektronikou Czech Computer (dnes CZC.cz).

Vaše jméno je neodmyslitelně spojeno se známým e-shopem CZC.cz, který jste založil v roce 1997 jako obchod s počítači a elektronikou, tehdy ještě pod názvem Czech Computer. V té době jste zároveň ještě studoval. Co vás fascinovalo právě na počítačích?

Je fascinující, jak počítače dokázaly změnit lidem život. Kolik věcí jim dokáží usnadnit, zjednodušit a v nepolední řadě je i pobavit.

Na konci 90. let, když jste s CZC spustili e-shop, sice už nějaké online obchody existovaly, lze však říci, že české e-commerce bylo stále ještě v počátcích. Co vás na tom tehdy lákalo? Začátky přece jen musely být složité…

Jsem povahou introvert, a tak mě fascinoval způsob nákupu online, bez nutnosti fyzické návštěvy obchodu a komunikace s prodavačem.

Josef Matějka bude jedním z řečníků

Konference: Angažované investování

CZC.cz se dnes vtipně vymezuje vůči konkurenční Alze, když se prezentuje jako "dvojka na online trhu s elektronikou". Jak důležitou roli podle vás konkurence hraje v tomto segmentu či obecně na trzích?

Konkurence jednoznačně potřebná, pomáhá zlepšovat služby pro zákazníky. V onlinu je to ještě přísnější, protože je daleko jednodušší se podívat na několik obchodů najednou. Navíc existují vyhledávače a srovnávače, které konkurenční boj ještě vyhrocují.

Co jsou podle vás klíčové věci, na které by se měl zaměřit ten, kdo chce vybudovat úspěšný e-shop? Co byste poradil "zelenáči" s nápadem, ale bez zkušeností?

Jde určitě o zákaznickou zkušenost a zpětnou vazbu. Originálnost produktu a jeho výhodnost pro zákazníka.

A jaký by měl být samotný podnikatel, ať už se rozhodne pro online, či offline (jestli to dnes ještě vůbec lze)? Může se jím stát každý, nebo to chce určitou osobnost a vlastnosti?

Nejdůležitější je nadšení pro produkt, který chce nabízet. Dále to chce selský rozum a ochotu věnovat se zákazníkům. Následně, když se obchod rozjede, jde o manažerské schopnosti.

V roce 2017 jste většinový podíl v CZC.cz prodal Mall Group. Co vás vedlo k tomuto rozhodnutí?

Dělal jsem to 20 let, takže jsem měl pocit, že je třeba se posunout někam dál. Konkurenční boj na trhu se navíc neustále přiostřuje a prim hrají velcí hráči.

CZC.cz nebyla vaše jediná podnikatelská aktivita, máte podíl například v softwarové firmě oXy Online, vlastnil jste ale i taneční rádio. Na co vedle CZC.cz jste ze svých projektů nejvíce pyšný?

Druhý největší projekt je oXy Online neboli oXy Shop, takže jsem nejvíc pyšný na něj. Je to brněnská firma, která se zabývá vývojem e-shopů.

Čemu se profesně nejvíce věnujete nyní?

Opečováváním našich investic a výběrem nových.

Poslední týden v září budete vystupovat na konferenci s názvem Angažované investování. Co si pod tímto spojením mají představit naši čtenáři a co to konkrétně znamená pro vás?

Předpokládám že se s ostatními investory budeme bavit o tom jak vybírat startupy a následně se o ně starat a posouvat je dál.

Co je smyslem samotné konference? Na co se návštěvníci mohou těšit, že se od vás dozvědí? A těšíte se naopak vy na některého z dalších řečníků?

Smyslem konference je setkání investorů a sdílení jejich zkušeností s potenciálními kolegy. Určitě se těším mimo jiné na pana Hlavenku a jeho aktuální zkušenosti s prodejem Kiwi.

Když jsme u toho investování, klasickým finančním produktům doba nízkých úrokových sazeb moc nepřeje. Kde byste nyní zajímavé výnosy hledal vy? V investicích do reálného businessu?

Jde o riziko, reálný business je vždy hodně rizikový, menší riziko představují například nemovitosti.

Josef Matějka je podnikatel a investor. Podnikat začal v roce 1997, kdy ještě studoval na Fakultě elektrotechnické na pražské ČVUT. V roce 1998 zakládá společně s manželkou prodejce počítačových komponent Czech Computer, který později mění název na CZC.cz. Firma CZC.cz se vypracovala do pozice dvojky na českém trhu v online prodeji počítačů a elektroniky a pravidelně získává ocenění od odborníků i veřejnosti. V roce 2017 prodal svůj podíl v CZC.cz do rukou Mall Group, stal se investorem a založil investiční fond Nextech Ventures. Je spoluzakladatelem oXyShopu a člověkem, který se věnuje moderním technologiím a dosáhl v e-commerce významných úspěchů.


2. 9. 2019; Metro

Čarodějky z ČVUT naučily kouzla už bezmála tisíc dětí

Na podzim studentky plánují víkendové workshopy.

Dobrovolnická skupina studentek Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze učí děti základy IT a elektrotechniky. Od toho také odvodily svůj název. Studentky si říkají wITches (čarodějky). Workshopy pro děti od deseti do 15 let pořádají zcela zdarma již od roku 2016.

Nabízejí pět různých témat - stavění a programování robotů ze stavebnice Lego Mindstorms, základy programování v prostředí Scratch, základy elektrických obvodů se stavebnicí Boffin, základy programování a algoritmizace s roboty Ozobot a základy elektrotechniky s programovatelným mikropočítačem Micro:bit. Pro účastníky zařizují exkurze do IT a technologických firem, aby děti viděly, jak vše vypadá v praxi. Studentky si program i pomůcky vytvářejí a zajišťují samy, stejně jako vývoj webových aplikací, grafiku PR nebo management.

Vizí skupiny wITches, kterou v současnosti tvoří 18 členek, je ukázat dětem, co všechno je možné dělat a čím by se mohly v budoucnu zabývat. Ve škole se dozvídají teoretické základy, ale pořádně si nemusejí umět představit, jak se to v praxi používá a že to není tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Děti vidí, že po pár hodinách workshopu jsou schopné vytvořit krásné věci.

"Od roku 2016, kdy wITches na Fakultě elektrotechnické ČVUT vznikly, se našich workshopů zúčastnilo již 941 dětí, z toho 18 jich bylo z dětských domovů. Téměř třetina účastníků byla děvčata, což je velice pozitivní jev," říká studentka Jitka Hodná.

V nadcházejícím akademickém roce studentky plánují pravidelné víkendové workshopy, od října do prosince jich proběhne celkem dvanáct, budou tedy téměř každý víkend. Jejich přesné termíny budou na webových stránkách od začátku září.

Zároveň 5. září vyjedou děvčata i do dětského domova Dlažkovice, kde děti seznámí s podobnými technologiemi. Aktivity pro dětské domovy započaly wITches na začátku roku 2019 a plánují v nich pokračovat i v roce nadcházejícím. Nejbližší možnost, kde se s čarodějkami setkat, můžete mít na Noci vědců, tedy 27. září, kde jako každý rok chystají bohatý program.

Foto: Být členkou wITches není jen o práci, ale i o fajn partě a hromadě zkušeností.

WITCHES.FEL.CVUT.CZ

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk