31. 7. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Kooperaci skupiny autonomních dronů představí novinářům Fakulta elektrotechnická 2. srpna

V rámci IEEE RAS Summer School on Multi-Robot Systems 2019, která probíhá na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze od 29. července do 2. srpna, budou v pátek od 12.00 hodin probíhat na Císařském ostrově v Praze lety skupin kooperujících autonomních dronů realizované vědci ČVUT, ale i účastníky letní školy.

Za účasti více než 140 posluchačů IEEE RAS Summer School on Multi-Robot Systems 2019 budou na Císařském ostrově vědci ze skupiny multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a pozvaní řečníci z předních světových univerzit prezentovat své nejnovější poznatky na poli výzkumu ovládání autonomních bezpilotních prostředků.

K vidění budou zejména roje dronů, které mezi sebou vzájemně komunikují a létají nezávisle na vnějším řízení. Vedoucí skupiny, Dr. Martin Saska, k pátečnímu leteckému dnu uvedl: „Cílem této akce je seznámit světovou odbornou veřejnost, ale i zástupce průmyslu z ČR, s unikátním systémem kooperujících dronů, jehož vývoj probíhá na ČVUT v Praze a který umožní nasazení rojů inteligentních kooperujících létajících robotů v našem každodenním životě.“


27. 7. 2019; Týdeník Květy

Díky našemu nápadu student poprvé slyšel šustit listí

O Češích je známo, že je to národ štědře přispívající na nejrůznější dobročinné účely, nadace apod.

"Slyší" hlavně na netradiční hravé nápady - právě takové, jaké sype z rukávu Peter Chalupianský. Není divu, že se mu daří vybírat značné částky.

- Co vás inspirovalo k vašim aktivitám?

Byl to můj první vánoční florbalový turnaj v Nebušicích a jeho úžasná atmosféra. Následující rok jsem mu chtěl dát novou dimenzi. Přišel jsem za trenérem s tím, že uděláme sbírku pro florbalové vozíčkáře. Odrazoval mě, že se nic nevybere. Já si ale vzpomněl na slova pana Náplavy, mého profesora z ČVUT. Říkal, že musíme překonávat hranice, které si sami stavíme nebo nám je staví druzí. Zkusil jsem to. Za 5 let jsme získali přes 300 000 korun. To nikdo nečekal.

- Jaké jsou vaše originální nápady směřující k získávání pomoci?

Během studia v Jižní Koreji mě napadlo prodávat a posílat do Česka ručně psané pohlednice. Za 4 a půl měsíce jsem jich odeslal 646 v hodnotě téměř 200 000 korun. Pomohly deseti dětem s handicapem. Bylo to skvělé. Rozhodl jsem se proto udělat projekt Srdcaři na cestách (www.srdcarinacestach.cz) a účast v něm jsme nabídli veřejnosti. Pohlednice teď může posílat opravdu každý. To nás ohromně baví. Do jednoho mého pohlednicového projektu se zapojila i Gabriela Koukalová. Začátkem srpna se přidají také nevidomé děti, které budou posílat pohlednice z letního tábora. V září zas děti z dětského domova, které letí do Londýna. Povedený projekt je také kniha Odposlechnuto v Praze (www.odposlechnutovpraze.cz). Navazuje na facebookovou skunemohou pinu, kde lidé sdílí vtipné zážitky, zaslechnuté v ulicích Prahy. V prvním roce jsme s ní zaznamenali obrovský úspěch v podobě 5 323 prodaných knížek za 1 027 399 korun. Prostředky putují na pomůcky sluchově handicapovaným. Dáváme jim tím symbolickou šanci také odposlouchávat.

- Jací lidé vám pomáhají ?

Jsou mezi námi grafici, ilustrátoři, programátoři, manažeři, právníci či maminka na mateřské dovolené. Jsme rádi za každého, kdo chce nezištně přiložit ruku k dílu a společně s námi posouvat hranice.

- Jak vybíráte příjemce pomoci?

S Klubem SRDCAŘŮ se snažíme sami aktivně vyhledávat osoby, které si v tíživé situaci dovolit potřebnou zdravotní pomůcku. Za tímto účelem jsme v kontaktu například s lékaři či školami. Bez jejich pomoci by to nešlo. V uplynulém roce jsem také uspořádal několik cestovatelských přednášek. Při besedě v Třinci jsme podpořili holčičku přímo z daného města. O představení byl nesmírný zájem a mezi lidmi byla cítit obrovská sounáležitost. Jedna paní si dokonce koupila vstupenku a místo představení se vrátila domů, starat se o svého nemocného manžela. Vše nás stojí spoustu sil. Avšak tyto emotivní momenty veškerou energii vracejí zpátky. Stejně jako příběh mladého studenta, který díky knížce Odposlechnuto v Praze získal zbrusu nová naslouchátka. Napsal nám, že s nimi poprvé v životě slyší šustit listí. Člověk se v tu chvíli zastaví a se slzami v očích si říká, že to stojí za to.

- Co chystáte v této záležitosti do budoucna?

Plánů máme spoustu. Na jaře 2020 se chystáme vydat druhý díl knihy Odposlechnuto v Praze. Dále připravujeme nový projekt pro osoby s Parkinsonovou chorobou. V květnu jsem se navíc vrátil z delší cesty po Vietnamu a rád bych opět uspořádal sérii benefičních přednášek po celé České republice. Výtěžek chci věnovat vždy na pomoc osobě z daného místa. Velký potenciál vidím i v projektu Srdcaři na cestách, který chceme nadále rozvíjet. *

---

VIZITKA

- Je mu 28 let, svobodný.

- Absolvent ČVUT FEL, obor Ekonomika a řízení energetiky.

- Zakladatel a člen správní rady nadačního fondu Klub SRDCAŘŮ, zaměstnán jako manažer společenské odpovědnosti ve společnosti Kaufland.

Foto: Z Jižní Koreje odeslal Peter Chalupianský pohlednice za 600 000 korun. Výnos pomohl deseti dětem s handicapem


24. 7. 2019; Hospodářské noviny

Virtuální realita pomůže firmám s výběrem zaměstnanců

Vedle sebe stojí tři dráhy, po každé z nich jezdí různé předměty rozličných tvarů. Je potřeba sbírat pouze čtverce z dráhy 2, na jiné předměty se nesmí sahat. Změna. Nyní je potřeba sbírat trojúhelníky z dráhy 3 a ignorovat čtverce z "dvojky". Je přitom důležité to nepoplést. Ve hře je pracovní místo.

Podobný úkol se bude uchazečům o zaměstnání promítat ve virtuální realitě. Firmy tak zjistí, jestli se daný člověk hodí pro práci, o kterou se uchází. Software, který vyvíjí společnost Medicton Group společně s Českým vysokým učením technickým (ČVUT) a společností Motiv P, dokáže ve virtuální realitě simulovat reálné pracovní situace. Následně vyhodnotí, jak se v nich uchazeč zachoval.

Program také dokáže pomocí kamery ukryté v brýlích na virtuální realitu vyčíst řadu informací z očních pohybů. "Podle pohybů očí zjistíme, zda člověk objekt zaregistroval, ale nevzal ho z výrobní linky, nebo mu naopak propadl, protože ho neviděl. Z očí jsme ale také schopni například vyčíst míru stresu při daném úkolu," říká psycholog a ředitel společnosti Motiv P František Hroník.

Personalisté však tento program v kombinaci s virtuální realitou budou moct využívat až za pár let. "Nyní se chystáme testovat program ve firmách, což zabere přibližÚloha ně rok. Následně ho nabídneme pro komerční využití," dodal Hroník.

Praxe je dnes taková, že uchazeč dostane při pohovoru dotazník, kde má vyplnit mimo jiné třeba i svoje silné stránky nebo odpovědět na to, zda se umí rychle a samostatně rozhodovat. To, že uchazeč zalhal a ve skutečnosti třeba nezvládá práci v týmu, se však často ukáže až po jeho nástupu do práce. Metoda českých výzkumníků na to přijde hned. Ukáže, jak by se uchazeč v provozu skutečně choval. "Jsme schopni odkrýt některé vlastnosti, které se lidé snaží při pohovoru zatajit," říká Martin Dobiáš z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Firma si tak bude moct vybrat svého uchazeče na míru.

Software dokáže vyhodnotit nejen to, jak je člověk odolný vůči stresu. Odhalí i jeho schopnost udržet pozornost či to, zda je dostatečně flexibilní nebo zda se na něj dá spolehnout.

"Testovaný člověk uvidí, jak kolega vedle něj podvádí, a má proto lepší výsledky. Ukáže se, zda se bude držet pravidel, nebo ho to zláká a bude podvádět také," uvedl Hroník. Zároveň firmy budou moct program využít pro trénink svých zaměstnanců. Budou díky němu moct odhalit jejich slabé stránky a zaměřit se na ně. Zařízení pro sledování očí Martin Dobiáš vyvinul společně s kolegy z ČVUT již před dvěma roky. Už tehdy přitom přemýšlel nad jeho využitím v personalistice. Primárně je přístroj určen pro diagnostiku psychických a vývojových poruch učení, například dyslexie. "Děti mají sledovat puntík, který se hýbe. My posléze vyhodnotíme, jak jim to šlo a při jaké rychlosti selhaly," vysvětlil Dobiáš. Právě zrak je podle něj ze všech smyslů největším zdrojem informací. Zařízení už tak dnes využívají například pedagogicko-psychologické poradny při diagnostice.

Jsme schopni odkrýt některé vlastnosti, které se lidé snaží při pohovoru zatajit. Martin Dobiáš Fakulta elektrotechnická ČVUT

Foto: na testování kompetencí Firma může při pracovním pohovoru pozorovat, jak se uchazeč chová v nečekané situaci a jak se s ní dokáže vyrovnat. Jeho úkolem je projít bludištěm plným překážek. Program vznikl na ČVUT a deseti miliony korun ho podpořila státní Technologická agentura.

Foto: ČVUT - Jiří Ryszawy

O autorovi: Michaela Endrštová, michaela.endrstova@economia.cz


22. 7. 2019; rozhlas.cz

Čeští experti si pro testy telekomunikačního přenosu vybrali střelnici. Chceme objektivní výsledky, vysvětlují

Dispečeři navigující sanitku nebo policisté při pronásledování zloděje, ti všichni se dorozumívají přes telekomunikační sítě. Kvalita přenosu informací je tedy pro ně zásadní. I proto inženýři z ČVUT navrhují testy, které srozumitelnost přenosu hlasu přes telekomunikační trasy prověřují.

Tomáš Drábek z ČVUT instruuje dobrovolníka, aby mohl vyzkoušet speciální střelnici. Spíš než na přesnost střel se ale výzkumníci zaměřují na něco jiného.

Tady Orel, jak mě slyšíte?

Střelec má na uších sluchátka a vědci testují, jestli rozumí slovům, která mu pustí. Střelnice slouží k tomu, aby zaměstnala mysl a pohybovou koordinaci respondenta. Většinu lidí, kteří se dorozumívají přes telekomunikační kanály, při tom totiž také zaměstnávají další činnosti, které vyžadují vysokou pozornost nebo fyzickou námahu - typicky záchranáři, policisté nebo hasiči.

„Telekomunikační trasa musí být navržena tak, aby se i navzdory paralelní zátěži domluvili,“ vysvětluje Jan Holub, vedoucí Katedry měření na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Ověření je užitečné jak pro výrobce telekomunikačních zařízení, tak i pro provozovatele a architekty telekomunikačních tras, aby podle výsledků mohli své služby lépe dimenzovat.

Problematicky objektivní

S podobnými testy běžně pracují laboratoře po celém světě. Výsledky mnohých z nich mají ale podle Jana Holuba své limity:

„Některé paralelní úlohy zvýhodňují určitý typ subjektu. Třeba ty zaměřené fyzicky zvýhodňují fyzicky zdatné jedince. Proto jsme v nové normě definovali takové typy úloh, které tuto závislost na fyzických nebo mentálních schopnostech odstraňují.“

Trochu jiná Popelka

Mezi takové testy patří i takzvaný scénář Popelka, kdy respondenti třídí modré a červené těstoviny a během toho se snaží dobře porozumět slyšené informaci.

„Pracujeme s řadou mezinárodních doporučení a norem, a jednu z nich jsme teď nově napsali tady u nás na ČVUT. Byla schválená ve Francii na ETSI a teď je mezinárodní normou. Dalším krokem je její harmonizace s NATO.

Čeští inženýři se tak prostřednictvím speciální střelnice stávají prvními, kteří při simulacích srozumitelnosti spolupracují přímo s armádou.


21. 7. 2019; info.cz

Roboti jsou pro průzkum vesmíru zásadní, automatizace má enormní potenciál, říká Král

V sobotu uplynulo padesát let od chvíle, kdy člověk přistál na Měsíci. Technologie, které byly v době Neila Armstronga a Apolla 11 pouhé sci-fi, se běžně používají k průzkumu vesmíru. Do kosmických výprav se navíc začínají zapojovat i soukromé firmy. "To je jev, který má místo jen ve velkých ekonomikách. V Evropské unii a v zemích, jako je Česko, na to žádná soukromá firma nedosáhne," říká Luboš Král z Centra umělé inteligence Fakulty elektrotechnické na ČVUT v rozhovoru deníku E15.

Jak se dá umělá inteligence využít při průzkumu vesmíru?

Vždycky jsem byl zastáncem toho, abychom do vesmíru vysílali převážně lidi, protože to neuvěřitelně pomáhá rozvoji technologií s tím spojených. Potřebujete daleko komplexnější výbavu, abyste v kosmu udrželi lidskou bytost. Za posledních několik let jsem ale udělal obrovskou přesmyčku. Protože věcí pro zkoumání, i ve sluneční soustavě, je obrovské množství a nemá vůbec smysl, aby se tam posílali lidé.

Proč?

Robotika a systémy, které se nyní vyvíjejí, by se měly nasazovat v kosmickém průzkumu. Pro to, abychom se posunuli dál, je to zásadní. I kdybychom měli udělat virtualizaci člověka v tom systému, tak je problémem obrovská energetická náročnost a velikost systémů pro dosažení vesmírných cílů. Roli tam samozřejmě hraje i obrovská cena. Jsem tedy velkým zastáncem využití automatizace, která už se samozřejmě používá.

V čem vidíte naopak nevýhodu nasazování automatických systémů?

V tom, že se musí testovat na podmínky, ve kterých se nakonec budou používat. Úplně nejmodernější technologie není možné nasazovat, protože je nemáme odzkoušené. Přesto v tom ale vidím enormní potenciál.


21. 7. 2019; 21stoleti.cz

Další česká družice zamíří na oběžnou dráhu

V pátek odstartuje z kosmodromu Vostočnyj raketa Sojuz 2-1b. Na první pohled by se mohlo jednat o rutinní záležitost, ovšem zdání klame. Na své palubě totiž mimo jiné vynese na orbitu družici Lucky-7, kterou vyvinuli odborníci z Českého vysokého učení technického.

Družice, jejíž vývoj započal před osmi lety, má zkoumat možnosti radiové komunikace vesmírných sond pro výzkum vesmíru. Kromě toho bude ověřovat řadu vědeckých poznatků týkajících se stavby elektronických systémů. Sonda je rovněž vybavena senzory sloužící k pozorování gama záblesků a kamerou, která bude studovat samotnou Zemi.

Start rakety s českým nákladem je naplánován na 7:41 SELČ a pokud vše půjde podle plánu, už ve tři odpoledne sonda proletí nad svou domovinou.„Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země,“ řekl jeden z tvůrců sondy Pavel Kovář. Celkově se bude jednat o sedmý satelit pocházející z českých zemí.


20. 7. 2019; e15.cz

Astronauty by ve vesmíru měli nahradit roboti, říká expert na umělou inteligenci Luboš Král

Dnes je to padesát let od chvíle, kdy člověk přistál na Měsíci. Technologie, které byly v době Neila Armstronga a Apolla 11 pouhé sci-fi, se běžně používají k průzkumu vesmíru. Do kosmických výprav se navíc začínají zapojovat i soukromé firmy. "To je jev, který má místo jen ve velkých ekonomikách. V Evropské unii a v zemích, jako je Česko, na to žádná soukromá firma nedosáhne," říká Luboš Král z Centra umělé inteligence Fakulty elektrotechnické na ČVUT.

Jak se dá umělá inteligence využít při průzkumu vesmíru?

Vždycky jsem byl zastáncem toho, abychom do vesmíru vysílali převážně lidi, protože to neuvěřitelně pomáhá rozvoji technologií s tím spojených. Potřebujete daleko komplexnější výbavu, abyste v kosmu udrželi lidskou bytost. Za posledních několik let jsem ale udělal obrovskou přesmyčku. Protože věcí pro zkoumání, i ve sluneční soustavě, je obrovské množství a nemá vůbec smysl, aby se tam posílali lidé.

Proč?

Robotika a systémy, které se nyní vyvíjejí, by se měly nasazovat v kosmickém průzkumu. Pro to, abychom se posunuli dál, je to zásadní. I kdybychom měli udělat virtualizaci člověka v tom systému, tak je problémem obrovská energetická náročnost a velikost systémů pro dosažení vesmírných cílů. Roli tam samozřejmě hraje i obrovská cena. Jsem tedy velkým zastáncem využití automatizace, která už se samozřejmě používá.

V čem vidíte naopak nevýhodu nasazování automatických systémů?

V tom, že se musí testovat na podmínky, ve kterých se nakonec budou používat. Úplně nejmodernější technologie není možné nasazovat, protože je nemáme odzkoušené. Přesto v tom ale vidím enormní potenciál.

Jak intenzivní je jejich nasazování v současnosti?

Používají se, ale limituje nás naše aktuální poznání a technologické limity. Používají se roboti a systémy, které překonávají vzdálenost operátora ze země k těm robotům. Ti mají systém autonomního řízení, který dokáže pracovat i ve chvíli, kdy mu pozemští operátoři nedávají žádné instrukce.

Funguje to na principu podobném autonomním autům, který testuje například Tesla?

Kdybych to vzal abstraktně, tak v porovnání se systémy od Tesly a dalších firem je autonomní řízení vesmírných vozítek o hodně jednodušší, ale má velký význam a skutečně se používá. Roboti musí velkou část vesmírné práce udělat autonomně.

Mluvil jste o soukromých firmách. Budou se do průzkumu vesmíru stále více zapojovat?

K tomu nemůžu moc říct, protože to je ekonomicko-politická otázka. Víme ale, že USA a jejich vesmírná agentura NASA se od velkého průzkumu vesmíru a vysílání kosmonautů odklonily a více se zapojily soukromé společnosti. To je jev, který má místo jen ve velkých ekonomikách. V Evropské unii a v zemích, jako je Česko, na to žádná soukromá firma nedosáhne.

Výhodou oproti státnímu průzkumu je to, že soukromý je flexibilnější. To, co dělá Elon Musk, je úžasné, ale on platí také velkou část z veřejných prostředků. Každopádně je dynamika u soukromých společností větší, protože vše mohou dělat méně byrokraticky.

Na jaké problémy soukromé firmy naráží?

Především na to, že výzkum vesmíru je jiná hra. Finanční prostředky na testování a ověřování technologií jsou v úplně jiných relacích. Řada z těch nejmodernějších navíc není pro soukromý sektor k dispozici, pokud si je firmy samy nevyvinou. I systémy motorů, které nepoužívají pevná paliva, jsou zatím v embargu, a soukromníci je mohou využívat pouze v případě, že spolupracují se státem.

Muskova nákladní loď Dragon ale už vynesla na Mezinárodní vesmírnou stanicí robota vybaveného umělou inteligencí …

… no ale jde o to, že automatizace je všude v těch vesmírných tělesech. Velký posun je v tom, když umělou inteligenci použijete přímo pro průzkum třeba Měsíce. Jinak automatizace v raketách samozřejmě je a využívá se třeba při přistávání. Problém je, že si lidé pod umělou inteligencí často představí něco, co se přibližuje spíše k filmovým terminátorům. Kdežto systémy, které se používají například k zaměřování objektů a navigaci, také využívají prvky umělé inteligence a strojového učení.

Teprve od minulého roku jsme schopni identifikovat objekty, které prolétávají naší sluneční soustavou. Funguje to na základě toho, že dříve bylo neuvěřitelně těžké množství těch informací zpracovávat a teď se k tomu používají takové systémy strojového učení, které jsou schopné objekty snáz detekovat. Takže umělá inteligence se používá k detekci objektů, navigaci a pak určitě i v těch robotech.

Základní fakta programu Apollo

25. května 1961 JFK oznámil plán USA přistát na Měsíci.

20. července 1969 Neil Armstrong a Buzz Aldrin přistáli na Měsíci.

24. července 1969 se vrátili na Zemi.

Na Měsíci přistálo celkem šest misí programu Apollo, poslední v prosinci 1972.

Po Měsíci se prošlo či projelo celkem 12 lidí, dva z každé mise.

Apollo 11 své místo přistání minulo, přesně přistála až mise Apollo 12 v listopadu 1969.

Největší drama při letu zažili astronauti mise Apollo 13, když jim explodoval zásobník kyslíku. Trojice mužů se jen se štěstím vrátila na Zemi.

Po Měsíci se i jezdilo - lunární rovery využily mise Apollo 15, 16 a 17.

Tři astronauti - Virgil Ivan Grissom, Edward Higgins White a Roger Bruce Chaffee - přišli v průběhu programu o život při testu lodi Apollo 1.


19. 7. 2019; letistecr.cz

Dva roky VZLUSAT-1 ve vesmíru

Na konci června oslavil první český nanosatelit typu CubeSat dva roky na orbitě, VZLUSAT- 1 stále vysílá cenná data a některá řešení použitá při jeho konstrukci se již připravují pro komerční využití. Průměrná délka života CubeSatů se přitom udává 1,1 roku. VZLUSAT-1 tak vstoupil do vybrané společnosti zhruba patnácti procent CubeSatů, které jsou schopny operovat dva roky a více.

Nanodružice VZLUSAT-1 byla vyvinuta Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem (VZLÚ) ve spolupráci se společnostmi Rigaku Innovative Technologies Europe s.r.o., 5M s.r.o., TTS s.r.o., HVM Plasma s.r.o. a IST s.r.o. a univerzitami FEL ZČU, ČVUT ÚTEF, FEL a FJFI. Na palubě VZLUSAT-1 najdeme miniaturizovaný rentgenový dalekohled, přístroj FIPEX pro měření koncentrace kyslíku v atmosféře a také v Čechách vyvinutý radiační štít z kompozitního materiálu a další experimenty.

Přesto, že je satelit stále funkční, jeho misi lze zhodnotit z komerčního i vědeckého hlediska již nyní. Zajímavé vědecké výsledky přinesl rentgenový dalekohled, který se skládá z multifoliového optického širokoúhlého systému typu "račí oko" pro energii rentgenového záření 3-30 keV. Optika byla vyvinuta v české společnosti Rigaku Inovative Technologies Europe. Detekce je založena na pixelovém senzoru Timepix, vyvinutém v rámci mezinárodního konsorcia v ČVUT ÚTEF. V průběhu dvou let činnosti družice na oběžné dráze bylo nasbíráno velké množství rentgenových dat, umožňujících sestavit radiační mapy Země. Jedním z nových výstupů je například rozlišení rentgenových a gama fotonů od ostatních ionizujících částic kterým je družice vystavena. Pro tuto separaci byla provedena nová měření ve speciálním režimu operování detektoru Timepix na palubě VZLUSAT-1.

Mise VZLUSAT-1 má i komerční potenciál. Jednotlivé společnosti měly jedinečnou příležitost si ověřit, zdali jejich řešení funguje ve vesmíru, což je příklad kompozitního radiačního štítu od společnosti 5M, jehož radiační vlastnosti jsou měřeny pomocí miniaturního dosimetru, který byl vyvinut ve VZLÚ a který se nyní připravuje jako komerční řešení, které budou moci používat další satelity nebo drony.

V roce 2021 by měl odstartovat VZLUSAT-2, který na palubě ponese nový přístroj SpacePix vyvíjený společně firmou ESC a ČVUT FJFI. Dále bude na palubě mimo jiné i experimentální kamera pro sledování Země a nové generace přístrojů, které se osvědčily na první družici.

V současné době je vyvíjena druhá generace rentgenového dalekohledu s podporou ESA. Na vývoji se kromě VZLÚ podílí společnost Rigaku Innovative Technologies Europe s.r.o., Advacam s.r.o, 5M s.r.o., TTS s.r.o., HVM Plasma spol. s r.o. a BS Senzors s.r.o.. Cílem druhé generace je ukázat, že existuje relativně levná varianta malých družic, která by umožnila vědecké monitorování rentgenových záblesků. Stavbou takového zařízení by se Česká republika zařadila mezi několik málo zemí schopných samostatně vyvinout kosmický rentgenový dalekohled.

Družice se dnes pohybuje na polární dráze ve výšce 495 km rychlostí 7610 m/s. Na orbitu byla vynesena v rámci mezinárodní mise QB50 23. června 2017, do plného provozu byla uvedena 2. srpna 2017. Nanodružice VZLUSAT-1 je trvale operována z pozemní stanice FEL ZČU.

Webová stránka družice: www.vzlusat1.cz


19. 7. 2019; oenergetice.cz

Druhý ročník Energetické olympiády čeká studenty středních škol již tento podzim. Na co se mohou těšit a jak bude soutěž probíhat?

Po úspěšném pilotním ročníku, kterého se v prvním kole zúčastnilo téměř 900 soutěžících, se Energetická olympiáda opět hlásí o pozornost středoškoláků.

V prvním ročníku soutěže se potvrdilo, že zájem o témata jako jsou elektromobilita, alternativní zdroje, Smart Grids, energetický trh, obchod s elektřinou a další, která dosud v běžné výuce nemají dostatečný prostor, je obrovský. A právě Energetická olympiáda jim nabízí možnost načerpat vědomosti přímo od odborníků z oboru a navíc soutěžit o velmi atraktivní ceny.

Projekt si i ve druhém ročníku zachová moderní formát, který je zajímavý pro studenty i jejich učitele. Nejedná se totiž o vědomostní soutěž, jejímž cílem je posoudit úroveň znalostí studentů. Energetická olympiáda klade důraz na týmovou práci, kreativitu, logické myšlení či schopnost získat potřebné informace a vhodně je využít. Po celou dobu práce budou mít soutěžící k dispozici internet.

Jak se přihlásit a na co se připravit?

Registrace do soutěže proběhne online a bude spuštěna již 1. 8. 2019 na stránce http://www.enol.cz

Účast je doporučena studentům 3. a 4. ročníků středních škol a gymnázií. Toto doporučení však není závazné. Své schopnosti mohou otestovat i studenti nižších ročníků.

Stejně jako v prvním ročníku, bude i letos Energetická olympiáda dvoukolová. Školní kolo proběhne online 18. 10. 2019 a soutěžící se ihned po jeho ukončení dozví své výsledky a pořadí. 30 nejúspěšnějších týmů pak postoupí do finálového kola, které proběhne na FEL ČVUT v Prazea v Národní technické knihovně. Velkou novinkou druhého ročníku je dvoudenní finálové klání, které se uskuteční ve dnech 14. a 15. 11. 2019. Pro soutěžící bude během konání akce zajištěna strava i ubytování.

Atraktivní výhra 50 000 Kč

Na vítězný tým čeká výhra ve výši 50 000 Kč, druhý nejúspěšnější tým si odnese 20 000 Kč a třetí tým v pořadí se bude radovat z odměny 10 000 Kč. Úspěšní finalisté se mohou těšit i na řadu zajímavých věcných cen a v neposlední řadě i na možnost prominutí přijímací zkoušky na FEL ČVUT v Praze a FEKT VUT v Brně.

Bližší informace pro studenty i učitele na http://www.enol.cz.

Generálním partnerem projektu je společnost ČEPS, a.s.


19. 7. 2019; ČT 24

Půl století od startu Apolla 11

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor

Zásadní roli v úspěšné misi na Měsíc sehrála politika. Během studené války závodily v dobývání vesmíru Spojené státy se Sovětským svazem. Sověti dostali v roce 57 na oběžnou dráhu Země první družici Sputnik a o 4 roky později poslali do vesmíru i prvního člověka Jurije Gagarina. Američané se rozhodli zvrátit převahu východního bloku a dopravit lidskou posádku na měsíční povrch a zase zpátky.

John Fitzgerald KENNEDY, tehdejší prezident USA, 1962

Rozhodli jsme se letět na Měsíc v této dekádě, dělat věci jinak. Ne proto, že jsou jednoduché, ale proto, že jsou těžké.

Jiří GRYGAR, astrofyzik, Fyzikální ústav AV ČR

Ten program opravdu změnil názor lidí na to, že vesmír není tak úplně jenom nějaká hračka pro několik málo zájemců, ale že je to velice důležitá součást našeho života.

redaktorka

Do programu Apollo se nakonec zapojilo přes 400 000 lidí z různých oborů. Byli to vědci, inženýři a technici, kteří často neměli předchozí zkušenost z vesmírného výzkumu. V projektu spolupracovalo zhruba 20 000 různých společností. Význam těchto lidí si uvědomovali i samotní astronauté.

Neil ARMSTRONG, astronaut, velitel Apolla 11, 1969

Rádi bychom poděkovali všem Američanům, kteří postavili tuhle vesmírnou loď. Těm, kdo se podíleli na konstrukci, designu i všech testech.

redaktorka

Díky patřily i matematičce Katherine Johnsonové. Její přesné výpočty umožnily bezpečný let prvních Američanů do vesmíru, později na oběžnou dráhu a nakonec i na Měsíc. Vyznamenal ji prezident Barack Obama a NASA po ní pojmenovala nové centrum pro ověřování a potvrzování výpočtů.

/ Ukázka /

redaktorka

Za složení posádky zodpovídal Dick Slaten. Původně chtěl sám létat do vesmíru, jeho plány překazila srdeční arytmie. Byl to on, kdo pro Apollo 11 vybral Neila Armstronga, Buzze Aldrina a Michaela Collinse. Tady si společně dávají snídani těsně před zahájením mise. Sebou na Měsíc brali i tento typ fotoaparátů. Součástí astronautského výcviku bylo naučit se s nimi zacházet ve specifických podmínkách.

Zdeněk BARDON, astrofotograf

Ten astronaut jako fotograf měl na zádech tu bednu, skafandr, přilbu, on se ohýbat nemohl, tak tam byla varianta vlastně bez hledáčku a on své cíle odhadoval. Mimochodem v Arizoně je meteoritický kráter, jmenuje se Coconino County, má průměr 1 200 metrů a na jeho dně posádky Apolla cvičily mimo jiné i fotografování.

redaktorka

Precizní přípravy vyvrcholily 16. července 1969. Ten den posádka Apolla 11 odstartovala a vyrazila vstříc jednomu z největších dobrodružství lidských dějin.

/ Všechny systémy fungují. Startujeme. /

/ Ukázka /

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor

A živě teď míříme k pražské Žižkovské věži, tam se dnes večer koná zkouška speciálního videomappingu, který má přiblížit let Apolla 11. Je tam také Jan Spratek ze vzdělávací kanceláře Evropské kosmické agentury. Dobrý večer. Jak to bude vypadat tedy?

Jan SPRATEK, vzdělávací kancelář ESA, /živě Praha-Žižkov/

Dobrý večer. No, to, co tady uvidíme, my tady vlastně slavíme 50 let jednoho z největších a nejúžasnějších momentů lidské historie, proměňuje se nám tady právě celá Žižkovská věž, 216 metrů vysoká Žižkovská věž v raketu Saturn V a uvidíme tady proces oddělování stupňů této rakety. Uvidíme tady přistání samotného modulu Eagle na měsíční povrch, takže oslavíme tady skvěle tenhle ten moment a určitě všichni ať v sobotu a v neděli přijdou. Dneska je to pouze generální zkouška.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor

Můžete říci, v jakých časech a co přesně kdy bude vidět tedy?

Jan SPRATEK, vzdělávací kancelář ESA, /živě Praha-Žižkov/

Tak ve 22:17, vlastně budeme se držet toho, toho času, kdy se opravdu přistálo na Měsíci, tak začne ten videomapping právě v sobotu i v neděli, ale tomu bude předcházet samozřejmě bohatý doprovodný program. Na co můžu rozhodně pozvat, tak je právě talkshow s Jakubem Kohákem, který tady bude mít přední vědce, přední experty vlastně, co se týče kosmonautiky a astrofyziky a tak dále. Bude tady profesor Kulhánek z ČVUT, bude tady ředitel Hvězdárny a Planetária hlavního města pražského Jakub Rozehnal a další.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor

Vy jste řekl, že tam oslavujete jeden z největších okamžiků lidských dějin. Tedy jak to přistání na Měsíci samotné zvýšilo zájem lidí o vesmír?

Jan SPRATEK, vzdělávací kancelář ESA, /živě Praha-Žižkov/

Nesmírně. Můžeme si říci, že ta inspirace, kterou to přineslo vlastně do celé generace, tak byla nesmírná a opravdu my očekáváme, že i možná tady, tady některý z těch pozorovatelů, některé z dětí, studentů, který se to budou zítra a v neděli na to koukat během toho 50. výročí, tak možná i oni budou inspirováni právě tím, že jednoho dne my někoho takto inspirovaného uslyšíme třeba z oběžné dráhy Země, z povrchu Měsíce nebo třeba z Marsu. Doufám, že to někoho bude inspirovat natolik, že se třeba stane budoucím průzkumníkem vesmíru.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor

Jan Spratek. Díky moc za váš čas.

Jan SPRATEK, vzdělávací kancelář ESA, /živě Praha-Žižkov/

Také díky, na shledanou.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

A my máme ve studiu přímého účastníka skutečného startu Apolla 11 pana Karla Pacnera. Dobrý večer.

Karel PACNER, publicista

Dobrý večer.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pane Pacnere, když se vrátíte v čase o 50 let zpátky a vzpomenete si na ty pocity, které jste měl před tím samotným startem, věřil jste tehdy, že se to Američanům povede? Že se dostanou na Měsíc? Že tam někdo vyjde z té, z toho modulu na měsíční krajinu a přiveze zpátky něco?

Karel PACNER, publicista

Já jsem doufal, já jsem doufal a myslím, že doufali všichni, kteří s tím měli něco společného a miliony dalších lidí.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Když si vzpomenete na ty emoce a na to, co jste tehdy prožíval. Jak byste to nazval? Byla to, bylo to očekávání, bylo to něco, co jste do té doby asi nezažil a asi už nikdo ani nezažijete tenhle pocit? Přibližte nám ho.

Karel PACNER, publicista

Ráno, Florida, 30 stupňů. Je tam, bylo tam jak v prádelně. Modrá obloha. Modrá, modré nebe, modré moře mezi náma a tím, tou raketou, která byla v dálce, /nesrozumitelné/ banánové řeky. Ta raketa v dálce vypadala jako tužka.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Bušilo vám srdce? Bál jste se?

Karel PACNER, publicista

Já jsem se nebál, já jsem teda doufal.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Držel jste palce?

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

No, držel jsem palce.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Tak a my se teď vrátíme zase zpátky na Žižkovskou věž, kde máme Daniela Stacha, který by nám měl přiblížit ten videmapping, o kterém mluvil před chvíli pan Spratek. Tak, Dane, jak to tam teď momentálně vypadá, už je všechno připravené?

Daniel STACH, redaktor, /živě Praha-Žižkov/

Dobrý večer. Už to vypadá, že skutečně, když se teď podíváme na Žižkovskou věž, už to není Žižkovská věž tak, jak jí v Praze běžně známe, už je z ní startovací rampa 39 a připravená pro nejsilnější raketu lidských dějin, pro Saturn V. V tuhle chvíli jsou u rakety Saturn V ještě postavené věžičky, to je prostor, po kterém se také samotní astronauti dostali do prostoru, který byl pro ně v Saturnu V vyhrazený. Ten je až úplně nahoře, těsně až pod věžičkou, kterou vidíte úplně nahoře. Ta věžička samotná, to je součást únikového systému, který bychom také měli vidět, jak se bude odpojovat. V tuhle chvíli máme 22 hodin, 24 minut a 15 sekund a to znamená, že nám zbývá necelých 30 sekund do startu Saturnu V, druhé nejsilnější, té vůbec nejsilnější rakety lidských dějin. Rakety, která až odstartuje, tak vytvoří ten druhý nejsilnější zvuk, který člověk kdy vyrobil. Silnější byl jen výbuch jaderné bomby. Raketa je vysoká 111 metrů, tvoří ji 3 stupně, které se budou postupně oddělovat a co je hlavní, nahoru, směrem od Země, směrem k Měsíci jí hnalo 5 motorů F1, extrémně silných motorů. Každý z nich, vidíte je úplně dole, byl vysoký 5 a půl metru. Průměr každé trysky byl 3 a 3 čtvrtě metru a ten tah byl obrovský. Ale byl také potřeba, protože celý Saturn V vážil 2 700 tun. Konkrétně 1 300 tun z toho tvořilo palivo, tedy kerosin a kapalný kyslík. Díky tomu se lidé dostali ze Země, díky tomu mohli zamířit k Měsíci. Postupně se budou oddělovat jednotlivé stupně, zmiňoval jsem, že jsou celkem 3. Každý měl svojí úlohu, každý měl svojí roli tak, aby se astronauti dostali až na takzvanou parkovací oběžnou dráhu Země. Ta je 191 kilometrů nad povrchem Země a na ní nemohli dlouho zůstat, protože brzdili o atmosféru a postupně by padali směrem k Zemi. To naštěstí se nestalo a podle plánu po 2 a půl obletech naší planety vyrazili směrem k Měsíci. I to bychom měli mít možnost každou chvilkou sledovat, protože ten odpočet už v tuhle tu chvíli míří ke svému úplném závěru a měly by se tak zažehnout motory Saturnu V, který by měl vynést alespoň takto po 50 letech z centra Prahy tuto raketu směrem od Země. Samozřejmě platí, že před 50 lety tomu přihlíželo ještě o poznání víc lidí než dnes. Tady na generální zkoušce už je několik desítek lidí, ale my budeme mířit, abychom se mohli podívat na to, co se dělo před 50 lety, před půlstoletím, když to na Cape Canaveral sledoval milion lidí. Zbývají poslední sekundy do startu. V tuhle chvíli už mají všechno pod kontrolou pouze a výhradně počítače. Start se nedá přerušit. Odpočet a zažehávají se motory. Všech 5 motorů F1 postupně pracuje. Musely se zažehnout postupně, jinak by hrozilo roztrhnutí také startovací rampy, do které technici pumpovali tisíce litrů vody každou sekundu. Saturn V se pomalu zvedá, je to obrovská váha, kterou musí tyto motory unést, aby se dostaly směrem vzhůru, aby se doslova a do písmene odlepily od planety Země. Je to druhý nejsilnější člověkem vyrobený zvuk. Zem se třese tak silně, že citlivé seizmografy, které jsou vzdálené 1 500 kilometrů, zaznamenají právě ten okamžik startu Saturnu V, právě ten okamžik, kdy lidé vyrazili směrem k Měsíci. Motory teď v tuto chvíli spalují každou sekundu 5 tun paliva. Jenom pro představu. Za desetinu sekundy tak tyto motory spálí zhruba tolik paliva, kolik potřeboval první člověk na přeletění celého Atlantiku. Ve výšce 130 metrů se raketa bude otáčet a naklánět na správnou dráhu. Tady už se díváme, jak to vypadá aktuálně v letu, kdy ještě pracují všechny 3 stupně Saturnu V. Teď se vypíná, vypínají motory 1. stupně. 1. stupeň je doslova do písmene odpálen. Byly tam malé výbušniny, které ho odstrčily od zbytku lodi tak, aby neohrozila tato akce další misi. Teď se zažehává motor 2. stupně a raketa se bude posouvat dál a dál. Minutu a 6 sekund po startu už raketa letí nadzvukovou rychlostí. 2 minuty a 15 sekund po startu působí na astronauty přetížení 4G. Tohle už je odpojení 2. stupně atmosféry, který padá do atmosféry a, pardon, 2. stupně rakety, který padá do atmosféry a zažehl se 3. motor, který v tom reálném světě pracoval 2 a půl minuty a vynesl astronauty právě na oběžnou dráhu Země. Ten teď přestává pracovat a přichází jeden z kritických manévrů. Za rychlosti přes 40 000 kilometrů se otočila velitelská loď Columbie a čelem se dostala k modulu Eagle. Spojili se a astronauti tak po úspěšném startu mohli vyrazit směrem k měsíčnímu povrchu, kam dorazili za 3 dny.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Tak to byl vyčerpávající komentář Dana Stacha. Dane, děkujeme. K nám se teď připojil taky Vladimír Železný, scénárista populárního pořadu Československé televize Okna vesmíru dokořán. Dobrý večer, pane Železný.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Dobrý večer, zdravím vás z magického města Český Krumlov.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Vy jste bohužel nemohl vidět to, co jsme viděli my, ale slyšel jste. Vy jste byl sám u několika startů Apolla, troufl byste si na to ještě dnes?

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Myslíte, že jsem byl přímo přítomen v Houstonu, asi ne.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Ne, myslím v Československé televizi.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Ale byl jsem přítomen při televizních přenosech v Československé televizi samozřejmě. Při 11 moje úloha byla poněkud skromnější, tam jsem připravoval sestřihy a komentoval jsem vstupy, zatímco velký přenos komentoval kolega, kolegové Tonda Vítek a Honza Kolář, se kterými jsem potom ale komentoval 12 a potom ještě 13. No a tím to skončilo, protože tehdy, víte, my dnes to vnímáme všechno jako technickou záležitost, ale on to byl veliký ideologický souboj. To je třeba si uvědomit. Uvědomte si, že jsme byli rok po invazi sovětských vojsk do Československa, že jsme byli také po vítězství hokeje v březnu, že jsme také byli po dubnu, kdy také vlastně odstartovalo něco, co se také nepodařilo za 50 let zopakovat, stejně jako přistání na Měsíci a sice start Concordu, vzlet Concordu, nadzvukového letadla. To všechno dohromady vytvářelo atmosféru, ve které jsme všichni měli pocit, že vlastně jsme v tom 68 byli na té správné straně a že ta druhá stran prohrává. Druhá strana mezi tím tiše.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pane Železný, řekněte mi.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Chroustala a chroustala svojí. Ano.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Řekněte mi, prosím, jak tehdy.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Poslouchám vás.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Vypadalo to vysílání, protože dnes si to asi neumíme představit. My máme velké technické možnosti, tehdy jste je neměli, všechno se vysílalo živě.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Vysílání, ano.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Žádný záznam nebyl. Co jste měli k dispozici a odkud jste dostávali informace?

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

No, tehdy jsme je neměli. Všechno, ne. Pozor záznam byl. Byl záznam na filmový pás, takzvaný trc neboli telerecording a z toho já jsem třeba sestřihával potom ty velké sestřihy, které šly následujícího dne, takže záznam byl, ne, že ne. To, že se nezachoval, je trošku smůla a je to smutné. Informace jsme chytali všelimožně. Víte, my jsme měli velikánskou výhodu. Ony byly 2 týmy, to je třeba si uvědomit. Jeden tým byl pro ty velké Televizní noviny, pro ty správné, ideologické Televizní noviny, kde to, kde lety Apolla komentoval plukovník Codr, ideologicky kovaný soudruh tehdy. Zatímco náš tým, to byl mladý tým, to byl Tonda Vítek, Honza Kolář, to byl můj kolega, který komentoval 11, tak my jsme byli tým, který byl vlastně jakoby outsideři, ale měli jsme jednu velikou výhodu. Když jsme si nasadili sluchátka, tak jsme rozuměli, my jsme rozuměli angličtině. Tam ten tým byl více ideologický a ten se více zabýval v případě třeba 11, to je třeba si také uvědomit, že to byl přímý souboj, protože odstartovala Luna 15. A Luna 15 byla sovětská kosmická loď, pravda bez posádky, která se snažila jaksi zmírnit, snížit dopad toho úžasného pokusu o přistání na Měsíc lidí. Luna 15 se zřítila tehdy a pro nás to zase byl takový nějaký důkaz, že to všechno dopadne dobře a byl to obrovský, obrovský pocit optimismu do budoucna. My jsme netušili, že ten optimismus je hodně krátkodechý. Já jsem komentoval ještě 12, 13.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Tak pojďme se teď podívat, promiňte.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Ve 13 už nebyl Tonda Vítek a další.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Promiňte.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Ano.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pojďme se teď podívat na to.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Poslouchám vás.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Jak to přistání na Měsíci vypadalo. My máme takovou speciální 3D simulaci, kterou vám nabídneme celou v zítřejších Událostech a teď alespoň ten klíčový okamžik pro diváky, prosím.

Daniel STACH, redaktor

Nejdřív se Měsíce dotkly tyto metr a půl dlouhé tyče. Při kontaktu se v kabině rozsvítila kontrolka a astronauti tak věděli, že můžou vypnout hlavní motor. Potom Eagle, tedy Orel dosedl na povrch.

/ Ukázka /

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pane Pacnere, jak jste trávil ty dny mezi startem a přistáním? To byly 4 dny, kdy jste byl v Houstonu, co jste tam dělal v tu dobu?

Karel PACNER, publicista

No, v Houstonu probíhaly tiskové konference a kromě toho nám nabízeli exkurze po středisku, takže jsem třeba navštívil tu karanténní stanici, kde astronauti potom trávili 3 týdny po návratu, kdy vědci se obávali, že by mohli přivézt nějaké cizí mikroby, tak aby tam zůstali a ukázalo se, jestli přivezli nebo ne. Byli jsme, ukázali nám umělý Měsíc, kráter na Měsíci, který tam byl. Jeden japonský kolega zkusil do toho vlézt a pak jsme ho museli tahat, protože nedokázal vystoupit. No a tam bylo výborné to, že jsme neustále viděli na televizním /nesrozumitelné/ NASA, co se děje a do toho jsme slyšeli rozhovory mezi Houstonem a astronauty a to všechno ještě komentoval hlasatel NASA Jack King.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Takže jste se nenudil určitě ty 4 dny.

Karel PACNER, publicista

Nenudil. Další věc, oni přepisovali všechny rozhovory mezi Zemí a astronauty a to tam nosili v haldách papírů, takže jsme si to rozebírali a z toho jsme četli ty nejdůležitější věci.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pane Železný, vy jste měli jakýsi nějaký plán toho, jak to bude vypadat, ale astronauti oproti původnímu plánu nešli spát a vlastně ho.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

My jsme měli plán, ale astronauti nám ho, oni nám ho zhatili, ano.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Překazili. Kdy jste se dozvěděl, že, kdy jste se dozvěděl, že vystoupí na Měsíc dřív.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Oni nám ho zhatili tím, že, ano, překazili.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Než měli? Kdy jste se vy dozvěděl a kdy jste se dostal zpátky do televize, protože jste museli se všichni svolat?

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

To jsme se dozvěděli až večer.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Takže, takže jste na místě byl kdy?

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Ano, no, já jsem tam naštěstí byl, já jsem dělal sestřihy, jo. Já jsem byl já, ale kolegové Tonda Vítek a Honza Kolář a, a další kolegové, prostě všichni ti, my jsme se tam museli sejít, jo. To nebyla žádná legrace, protože najednou. Ono to stejně potom bylo zase později, než oni řekli, jo, ale znamenalo to také předělat všechny trasy například, jo, takže takové to, že to bylo načerno nebo něco, to vzniklo všechno, tenhle šum vlastně nesprávně, to není pravda. Jenomže se to muselo předělat, protože astronauti se rozhodli, že prostě vyjdou jindy, než to. Bylo to, byl to úžasný zážitek a úžasný pocit. Myslím, že, myslím, že jsme poskytli tehdy divákům něco, co jim dalo na poměrně dlouhou dobu dopředu pocit optimismu.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Čím si vysvětlujete to, že to bylo právě?

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

To, že ten optimismus nevyšel a že jsme čekali dalších 25 let, to je něco jiného.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Ano, vy jste o tom mluvil, že to bylo rok po okupaci.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Ano, poslouchám.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ale pan Pacner se dostal na západ.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

Ano.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Československá televize to vysílala, čím si to vysvětlujete? Byl to tak zásadní moment v lidském dění, že ani komunisti to nechtěli vlastně upřít našim lidem?

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST, /živě Český Krumlov/

To vysvětlíte. Ne, ne. To také. Ne, musíte vzít v úvahu dynamiku normalizace. Oni byli chytří. Oni si nejprve museli vyřídit účty mezi sebou komunisté. Nejprve byly stranické prověrky a nestraníci, ti ještě přežívali a navíc se snažili všichni vytvořit dojem, že se v zásadě invazí zase tak moc nedělo. To teprve později, po nástupu ředitele Zelenky, Zelinky a ještě 12 jakž tak šla, tu jsem komentoval já ještě s týmem, s Tondou Vítkem a s Honzou Kolářem, ale u 13 už Tonda Vítek nebyl, Honza Kolář, už je vymetli a mě vymetli vzápětí po 13. Takže pak už přišla řada na nás. Ale to byla doba ještě takových rozpaků, bych řekl. Ono to bylo také tím, samozřejmě také to bylo tím, že to byl takový moment, že se nedal pominout, nedal se pominout. To byl takový krok pro lidstvo, že ani komunisté nemohli.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pane Pacnere, čím si vysvětlujete vy tu možnost, že jste mohl jet? Pardon.

Karel PACNER, publicista

No, já jsem si to vysvětloval jedině tím, že redakce Mladé Fronty nebyla ještě pod žádným, žádnou politickou direktivou a já jsem přišel za šéfredaktorem v lednu, říkám, Zdenku, já bych teda letěl v létě do tý Ameriky. Von říkal, já to domluvím na podniku, na vedení podniku, což domluvil a šlo to naprosto dobře. Pokud se týká toho, co jsem posílal z Houstonu a z Capu, tak všechno vyšlo bez jediného škrtnutí, protože nebyla ještě žádná cenzura.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Během pár let po prvním letu do vesmíru se na Měsíc podívalo dalších 12 lidí, ale pak 47 let nikdo. Proč?

Karel PACNER, publicista

Za prvé Američané, tento automobilový národ si říkal, tak naši chlapci už jezdili na Měsíci autem, takže co ještě dál. Jedna věc. Druhá věc byla Vietnamská válka, která odčerpávala velké peníze a kromě toho byly proti ní velké demonstrace v ulicích. Amerika měla problémy s ekologií, problémy ve městech s urbanizací, takže musela vrhnout prostředky na zdolávání pozemských problémů. A kromě toho, víte, oni byly plánované ještě 3 další, které byly zrušeny, protože Kongres na ně nedal peníze, ale ty 3 další by v podstatě nic nového nepřinesly, přinesly by další desítky kilogramů šutrů a přinesly by to, jak vypadá okolí toho jejich místa přistání, ale v zásadě nic nového.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pane Železný, objevují se různé konspirační teorie, že Američani nikdy na Měsíci nebyli. Bavíte se tím, nebo vás to spíš děsí, že jsou lidé, kteří jsou ochotní tomu věřit?

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST

Já se tím bavím, já se tím bavím. Konspirační teorie budou vždycky a v zásadě je třeba to brát tak, jak to přichází. Ať se cokoliv přihodí, tak kolem toho vznikne nějaká podobná teorie. Takže to je třeba brát s velkou rezervou. Ale k tomu, že se nepodařilo zopakovat doteďka přistání lidí stejně jako se doteď nepodařilo zopakovat nadzvukový dopravní letoun Concorde. Já si myslím, že to svědčí o tom, že lidé byli také trochu zaskočeni tím, že se vlastně nic nestalo. Že se nic nezměnilo, že se na planetě Zemi příliš toho zase moc nezměnilo. Ta očekávání v okamžiku, kdy jsme viděli, že Amstrong klesá na Měsíc, ta byla obrovitá. Teď jsme říkali: Všechno teď bude úplně jiné. A roky šly a šly a šly a ono to bylo pořád čím dál stejné, zejména u nás v době normalizace to bylo čím dál stejné a stejnější. Takže myslím si, že i to přispělo k tomu, že ten zájem poněkud ochladl. A dnes si myslím, že to bude velmi těžké, protože si neumím představit, že by například Amerika dnes poslala na měsíc posádku, která by byla sestavena z bělochů, bílých pilotů, vojenských pilotů, že by tam nebyla žena, že by tam nebyli zástupci minorit, a teď by se hádali, která minorita tam bude. Že by tam nebyl kosmonaut černé pleti, že by se zkoumala sexuální orientace těch jednotlivých účastníků. To všechno by natolik zdrželo a zkomplikovalo tu věc, že si myslím, že americký plán na opětné přistání na Měsíci kolem roku 1924, 1925, že to bude mít velmi těžké.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Pane, co myslíte vy, bude to mít Amerika těžké, aby splnila tenhle plán. Pardon, pane Železný, omlouvám se za to zpoždění, necháme pana Pacnera reagovat.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST

Já jsem chtěl, ano, jenom zdravím Karla Pacnera, jsem moc rád, že ho slyším ve zdraví a v síle. Ahoj.

Karel PACNER, publicista

Předně musím zdůraznit, že už viceprezident Mike Penc řekl, že prvním člověkem na Měsíci by nyní měla stanout žena. Takže toto je výsledek současného společenského pohybu ve Spojených státech.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

A povede se to v roce 2024?

Karel PACNER, publicista

Já si myslím, že se to nepovede, že spíš ten rok 2025, 2026. Víte, všechny kosmické projekty mají zpoždění. Mají zpoždění proto, protože se objevují nečekané problémy při jejich realizaci. Navíc je třeba říct, že přeci jenom ta americká raketa není hotova. Možná že tam poletí astronauti pomocí Heavy Falconu od Musca, od firmy Space X. Takže to všechno je ve stadiu.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Ve hvězdách. Je to ve hvězdách. Pánové. Děkují vám za to, že jste byli hosty Událostí a komentářů a přejeme vám hezký večer.

Vladimír ŽELEZNÝ, tehdejší zahraniční redaktor ČST

Bylo nám potěšením. Ano, na shledanou.


19. 7. 2019; 21. století

Počítačový gigant v centru metropole

NEJVÝKONNĚJŠÍ POČÍTAČ V ČESKÉ REPUBLICE

Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze spojily své síly a založily Výzkumné centrum informatiky (Research Center for Informatics - RCI). V rámci projektu byl vybudován nejvýkonnější počítačový klastr pro výzkum umělé inteligence v ČR v hodnotě 41,6 milionu korun.

Toto jedinečné zařízení, které se svým výkonem řadí mezi superpočítače, se nachází v podzemí historické budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí.

Technické parametry zařízení jsou obdivuhodné. "NVIDIA V100 Tensor Core GPU představuje nejvýkonnější akcelerátor pro tzv. high performance computing (vysoce výkonné výpočty) a umělou inteligenci. Celkový instalovaný výkon přes 6 PetaFLOPS dělá z instalace na ČVUTaktuálně nejvýkonnější superpočítač pro AI aplikace v České republice," uvedl za společnost NVIDIA Rob Evans, ředitel regionu EMEA v oblasti high performance computing a umělé inteligence.

Uvést do provozu takto výkonný superpočítač nebyl jednoduchý úkol. "Celá instalace nám zabrala šest týdnů včetně dodávky všech hardwarových součástí, instalace klimatizace a rozběhnutí softwaru," vysvětluje Petr Plodík z firmy M Computers, která měla implementaci klastru na starost.

"Vybudovat takový klastr v centru Prahy je poměrně unikátní. Museli jsme vytvořit nové rozvody pro napájení a chlazení, a navíc jsme čelili limitům zdejší trafostanice," upřesňuje Plodík.

FOTO: ČVUT


18. 7. 2019; lupa.cz

Michal Jakob, Martin Schaefer (ČVUT): O umělou inteligenci v dopravě se zajímají už i automobilky

Naši cestu městem, která bude kombinací MHD a on-demand služeb, bude v budoucnu řídit zejména umělá inteligence, říkají docent Michal Jakob a doktorand Martin Schaefer z Centra umělé inteligence Fakulty elektrotechnické na pražském ČVUT.

Když se řekne umělá inteligence v dopravě, bavíme se jen o strojovém učení, nebo o nějaké širší kategorii?

Martin Schaefer (MS): Samozřejmě se vedou diskuze, zdali je například optimalizace nějaké techniky, algoritmické přístupy, aplikování matematických modelů součástí AI, ale za mne určitě ano.

Michal Jakob (MJ): Z mého pohledu je strojové učení i přes jeho současnou dominanci (někdy se dokonce uvádí AI/ML) jen jednou z kategorií AI. Když to vztáhneme konkrétněji k našemu tématu, umělá inteligence v dopravě rozhodně nepředstavuje pouze strojové učení. Patří sem například také techniky automatického plánování, tedy schopnost řadit za sebe nějaké úkony tak, aby se dosáhlo stanovených cílů. Jde o techniku AI, která se používá například v plánování kosmických misí nebo ve výrobě, ale dalším velkým use casem je právě doprava (automatické plánování cesty).

Jaké jsou tedy hlavní způsoby aplikace AI právě v dopravě?

MJ: Když to vezmu trochu od Adama, AI se obecně snaží tam, kde to dává smysl, lidskou inteligenci překonat a nahradit ji tou strojovou. V dopravě se lidská inteligence objevuje na celé řadě míst, takže je těch aplikací poměrně hodně. Lidé nejčastěji znají autonomní vozidla a autonomní řízení (snaha nahradit inteligenci řidiče), ale to je jen jeden z příkladů, a dokonce ani ne hlavní. Dalším způsobem využití je řízení samotné dopravy, tedy snaha vytvořit umělou inteligenci schopnou reagovat na to, jak se dynamicky vyvíjí situace ve městě, a zasahovat do tohoto systému (například inteligentní řízení semaforů), až po plánování dopravy do budoucna.

K tomu bych měl možná trochu filosofickou otázku, dají se vůbec efektivně řídit komplexní systémy?

MJ: Komplexní adaptivní systémy (mají velké množství vazeb mezi jednotlivými formami chování jejich aktérů) je obecně velmi těžké řídit a musíme přiznat, že se nám to zatím daří jen velmi omezeně - v obecné rovině spíše nedaří. Přestože existují nějaké meze toho, jak dalece jsme schopni odhadnout zamýšlený důsledek našeho zásahu do komplexního systému, tak má ale cenu se o to pokoušet. Čím lépe jsme totiž schopni tyto změny odhadnout, tím lépe se dokážeme přiblížit našemu cíli a nevadí, že výsledek nebude nikdy 100%, úplně stačí, když budeme pomocí AI schopni situaci vyhodnotit lépe, než by to zvládl člověk.

Kde přesně podle vás leží největší omezení takové snahy?

MS: Já bych k tomu dodal například to, že jedna z našich hlavních potíží spočívá v naší omezené schopnosti predikovat lidské chování. Když plánujeme nějaký řídící systém, tak jsme nuceni předpokládat, jak budou lidé reagovat na nějaké zvýšení či snížení ceny, poskytnutí nové autobusové linky, komerční dopravní služby atd. V počítačové vědě máme trochu tendenci modelovat člověka jako striktně racionálně se rozhodující bytost, ale poté často vidíme, že to tak jednoduše v praxi nefunguje.

MJ: Komplexní sytém se skládá z autonomních bytostí, které nejsme schopni ovládat, ale pouze ovlivňovat, a takové ovládání má své meze. V praxi si pomáháme datovou analytikou a velkými daty, které jsou nám schopné na základě minulých scénářů říci, jak by se měl takový systém chovat v budoucnu. Míra neurčitosti je zde ale stále velmi vysoká.

Dá se tedy říci, že chaotičnost systému v případě dopravy způsobuje hlavně sám člověk?

MJ: Zcela jednoznačně. Chaotičnost komplexních adaptivních systémů roste s počtem vazeb, které mezi sebou jednotlivé prvky vytváří, a v našem případě už pouhý jeden jednotlivec je extrémně složitý prvek, a my přitom pracujeme se stovkami tisíc až miliony jednotlivců. Na druhé straně ale má lidské chování i předvídatelné aspekty (dané lidskou inteligencí), takže jsme na tom pořád lépe, než kdybychom řešili například případ milionů molekul se skutečně nepředvídatelným chováním.

Jaký je váš nejoblíbenější způsob aplikace AI v dopravě?

MJ: Mám rád například využití AI v mobilitě on-demand (sdílená auta, koloběžky, kola, taxi, alternativní taxislužby), kdy AI pomáhá v plánovací fázi seskládat jednotlivé služby tak, aby přinášely největší užitek (a případně i zisk provozovatelům). Umělá inteligence zde ale pomáhá i jinak - také v tom, aby všechny tyto služby, které je dnes trend nabízet pohromadě v jednom balíku s veřejnou dopravou, fungovaly jako celek natolik efektivně a pohodlně, že člověk vůbec nebude chtít v případě, kdy má možnost volby, sáhnout po osobní dopravě.

V tomto druhém případě (multimodální plánování tras) jde o snahu dosáhnout stavu, kdy člověk nad cestou vůbec nebude muset přemýšlet a jednotlivé její dílčí kroky se prostě stanou - autobus přijede v okamžiku, kdy člověk dorazí na místo, sdílené kolo je v další fázi tam, kde má být, cesta probíhala bezpečně a celé to bylo tisíckrát jednoduší než cesta vlastním vozem.

Lidé totiž dnes často využívají vlastní vůz právě proto, že je to nejjednodušší, a naopak alternativní cesta vyžaduje od lidí nějaké úsilí (zjistit si něco o možnostech takové dopravy, nutnost plánování). Přitom je potřeba zohlednit velké množství faktorů, které sahají od aktuální dopravní situace, stavu daného jednotlivce (cestuje nalehko, nebo má u sebe těžká zavazadla, rodinu) až po momentální počasí. A také je zde potřeba schopnost se z takové situace učit, což je právě ideální práce pro umělou inteligenci.

MS: Do budoucna také bude pro člověka stále složitější uhlídat výstupy všech aplikací jednotlivých dopravních služeb a zde opět může efektivně pomoci právě umělá inteligence, taková Siri nebo Alexa pro dopravu.

Jakým způsobem AI nejvíce pomáhá u on-demand služeb?

MS: U on-demand služeb je například velký problém rozhodnout z algoritmického hlediska, jaký dopravní prostředek má koho vést, jak co nejlépe kombinovat podobnou službu s veřejnou dopravou, jak prostředky sdílet, aby se dosáhlo maximální efektivity, nebo jak předcházet dopravním zácpám, které dnes podobné služby často zhoršují, nebo dokonce způsobují. Již dnes vás některé navigace nevedou nutně nejkratší cestou, ale zohledňují také další faktory. Pokud máte AI na dispečinku takovéto služby, tak se již můžete nejen podobným způsobem vyhýbat dopravním zácpám, ale také celou dopravní situaci aktivně ovlivňovat a předcházet například jejich vytváření.

A právě při tom vznikají zajímavé nové výzvy, pokud část vozů pošlu delší objížďkou, podle jakého klíče je vybrat, jak pro ně vytvořit přirozený systém motivačních incentiv (například je pro daný případ převedu pod výhodnější tarif), abych se naopak nestal jen velkým bratrem, který může ve finále celou situaci ještě zhoršit.

MJ: Tady narážíme na docela zajímavý fenomén v podobě inteligentních pobídek, již dnes existují například rozdílné ceny parkování v určitý čas nebo různé ceny jízdného a do budoucna takovýchto pobídek ještě výrazně přibude, s čímž může AI v dopravě poměrně efektivně pracovat. Když to otočím, tak AI může tyto pobídky velmi efektivně spravovat a pomocí nich dopravní systém optimalizovat. Momentálně spolupracujeme například na poměrně velkém evropském projektu Electrific, který je součást unijního programu Horizon 2020.

Ten si klade za cíl optimalizovat energetický management elektrických dopravních prostředků v určité oblasti. Cílem je snaha optimalizovat vše od stavu baterie přes dobíjecí kapacity a pracovat s energetickými přebytky v síti (dosáhnout maximálního využití energie z obnovitelných zdrojů). Zde jako jeden z motivátorů fungují právě inteligentní pobídky v podobě dynamických tarifů (zatím se osvědčuje zejména u služeb sdílených flotil).

Když už se bavíme o konkrétních reálných aplikacích, spolupracujete také s průmyslem a jednotlivými komerčními firmami?

MJ: Spolupracovali jsme například s firmou Liftago na způsobu párování řidičů a cestujících prostřednictvím AI. Tam jsme pracovali s tím, jak naučit AI pomocí big data vytipovávat pro pasažéry ideální řidiče.

Také u nás na FEL v rámci v Centra umělé inteligence vzniklo několik startupů, které se týkají dopravy a mobility. Zmínil bych jeden, který je zajímavý tím, že se netýká pozemní dopravy, ale automatického plánování leteckých tras, jedná se o projekt Meandair.

S kolegou jsme také založili projekt Umotional, který vyvíjí navigaci pro cyklisty s rozhraním pro města, která mohou platformu využívat k motivaci obyvatel k aktivnímu životu. Vedle komerčních projektů často spolupracujeme také s veřejnou správou, která je dalším uživatelem podobných služeb skrze simulace městské dopravy, které se v rámci výzkumu připravují a mají obrovský potenciál pro zlepšení městské hromadné dopravy, a to jak u nás, tak v různých městech Evropy.

V rámci výzkumu například naši studenti navrhli centrální systém „PRAGO“ integrující MHD, auta na zavolání a spolujízdu, osobní auta a cyklodopravu, který se umístil na prvním místě studentské soutěže vize Prahy v roce 2030, kterou pořádala Volkswagen Financial Services. Ten od nás následně obdržel Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

MS: Vedle služeb, jako je Uber nebo Wolt, se začínají o umělou inteligenci v dopravě zajímat také samotné automobilky, které vnímají, že zde dochází trochu k revoluci ve vnímání osobního automobilu právě díky čím dál častějšímu sdílení a blížícímu se příchodu autonomních vozidel, a pochopitelně se této změny trochu obávají a snaží se ji pochopit a lépe se na ni připravit (například designem úplně nových konceptů vozů). Nám se tak nyní například otevírá příležitost větší spolupráce se Škodou Auto.


17. 7. 2019; businessinfo.cz

Králové plošných spojů z Liberce patří k největším výrobcům elektroniky v Česku

Firma Hokami CZ uspěla na trhu díky flexibilitě, dokáže dodat prototyp i statisícovou sérii. Podle ředitele společnosti Josefa Suska stát podporou velkých firem dlouhodobě deformuje prostředí a přispívá k posilování gigantů na úkor malých a středních firem.

Kdo není z oboru, nedokáže si možná představit, co se skrývá pod výrobou a osazováním desek plošných spojů (DPS). Přesto je právě tato klíčová technologie součástí satelitů, letadel, automobilů, medicínských přístrojů, průmyslových strojů, vojenské techniky i domácích spotřebičů. Liberecká společnost Hokami CZ, která se tomuto oboru věnuje, díky tomu patří k největším výrobcům elektroniky v České republice. Její konkurenční výhodou je především flexibilita, dokáže osazovat od prototypů až po statisícové série.

Společnost v roce 1997 založili Josef Suska a Miloš Sváček. Cesta k vlastní firmě přitom nebyla úplně jednoduchá. „Pracoval jsem ve firmě, která vyráběla také elektroniku, jako výrobní a technický ředitel. Vyhodili mě za kritiku, že takto to dotáhneme do bankrotu, což se pak také skutečně stalo,“ vzpomíná Josef Suska, ředitel společnosti.

Poté nastoupil do firmy, kde byl společníkem právě Miloš Sváček, po čase odešli a založili spolu Hokami CZ. „Je to firma, která vznikla opravdu na zelené louce, nebo spíše v malé pronajaté kanceláři,“ pokračuje Josef Suska.

Od prodeje k výrobě

V nové společnosti mohli využít svoje vzdělání. „S kolegou jsme oba studovali elektroniku, já ČVUT - Fakultu elektrotechnickou, obor Technická kybernetika. Bylo tedy přirozené, že jsme pokračovali v oboru, který jsme si mysleli, že známe,“ popisuje Josef Suska.

Firma nejdříve začala přeprodejem plošných spojů. Již za půl roku byla největším dodavatelem plošných spojů v České republice. „U nás tento obor v podstatě nefungoval a prostor byl opravdu velmi velký. To nám dalo kapitál do našeho hlavního cíle a to výroby elektroniky. Tu jsme rychle rozšiřovali až do dnešní podoby,“ vysvětluje Josef Suska.

Typickým produktem společnosti je osazená deska plošného spoje nebo celé elektronické zařízení. Mezi odběratele patří průmyslové firmy vyrábějící stroje či lékařské přístroje a podobně. Liberecká společnost 90 procent produkce vyváží, mezi jejich hlavní odbytiště patří EU, Švýcarsko, USA, Čína nebo Singapur. Vstup na další trhy v současnosti podnik neláká. „Chceme vyrábět pro všechny, kteří nám věří a berou nás za dodavatele, který je schopen dostát všem jejich požadavkům,“ konstatuje Josef Suska.

V současnosti zaměstnávají 200 pracovníků v Liberci a necelou stovku v Polsku, včetně agenturních pracovníků, jejichž podíl se trvale snižuje. Celkový obrat firmy, včetně sesterské polské společnosti, dosahuje zhruba 700 milionů korun.

Rychlá reakce

Na špici v oboru se Hokami CZ udržuje díky neustálým inovacím. „Věříme všichni společně v to, že máme v řadě ‚disciplín‘ náskok před evropskou konkurencí. Mezi ně patří například testování. Máme vlastní, velmi sofistikované testery připravené k provozu za čtyři týdny. Jsme také flexibilní, denně jde do výroby a je expedováno zhruba 60 zakázek, ve výrobě jsou jich rozpracovány najednou stovky,“ popisuje Josef Suska.

I přes pozitivní aktuální stav jsou jeho výhledy do budoucna poměrně chmurné. Ne co se týká fungování vlastní firmy, ale spíše oboru jako takového, nebo segmentu středních firem. „Nechci být skeptik, ale nevěřím moc ve vznik nových firem. Obor se bude v České republice konsolidovat a řada českých společností pak bude prodána do zahraničních rukou. Nový majitel pak opustí strategii firmy a dosadí svoji výrobu, čímž ohrozí zejména ‚svoje‘ menší zákazníky. Jen já vím nyní o prodeji tří českých firem - našich konkurentů,“ nechává Josef Suska nahlédnout do zákulisí oboru.

Na další vývoj to podle něj může mít velmi negativní vliv. „Myslím si, že bude za nějaký čas v oboru stejný problém, jaký je dnes s řemeslníky. Tedy, že nebude nikdo, kdo by pro menší zákazníky zakázky zpracoval. To povede k zdražování, podobně jako u řemeslníků. Jsem toho názoru, že podpora velkým firmám byla dobrá a potřebná v době, kdy rostla nezaměstnanost. Dnes je však na škodu celé zemi,“ podotýká Josef Suska.

Vykrmování ekonomických tlouštíků

Právě systém pobídek podle něj potřebuje zásadní změnu. „Bohužel nejsme a asi dlouho nebudeme tak operativní jako například v USA. Je-li něčeho nedostatek ihned se zdražuje a to citelně, je-li přebytek, jde cena velmi dolů. Proč to takto nefunguje s podporou firem, tomu nerozumím nebo si mohu jen domýšlet. Extrémně tím trpí malé české firmy a již zmíněná řemesla,“ podotýká Josef Suska.

Problémem podle něj nejsou dotace jako takové, ale to, že ne vždy podporují ty „správné“ firmy. „Myslím, že by bylo dobré zveřejňovat kromě největších firem také tabulky a pořadí zaměstnavatelů, kteří platí například nejvíce daní nebo nejvyšší daně na zaměstnance. Možná pak by padlo veřejně mnoho otázek, proč podporujeme podniky, které vlastně žijí jen díky dotacím. Proč nedostanou podporu ti, co platí nejvíc, aby mohli platit ještě více. Příkladem může být sport. Například, jaký má význam trénovat skokana na lyžích, který váží 120 kg a je jasné, že nikdy skokanem nebude? Není lepší se věnovat tomu, kdo již ve 12 letech vyhrál MS juniorů?“ dává Josef Suska příklad.

Mezi další překážky, které tuzemským firmám ztěžují podnikání, patří podle něj množství kontrol, nařízení, předpisů, změn zákonů, výkladů zákonů a podobně. „Je jich tolik, že jejich nedodržování se stalo nutností, nikoli úmyslem,“ tlumočí Josef Suska zkušenost mnoha českých podnikatelů. České podniky rovněž omezuje nedostatečná dopravní infrastruktura a také mnohdy chybějící pořádek. „Myslím, že to souvisí také s penězi, a ty zase s placením daní, zejména pak velkých firem,“ upozorňuje Josef Suska.

Lídr umí najít místo v životě

Místo liberecké společnosti do budoucna vidí právě v segmentu, který ostatní konkurence opustí. „Tedy důsledně nabízet to, co nyní umíme a v čem si myslíme, že patříme ke světové špičce v oboru - tedy malé a střední série. Rádi bychom rozšířili výrobu za hranicemi, protože tak docílíme nižších cen. Jsme toho názoru, že podíl čisté mzdy zaměstnance na nákladech zaměstnavatele je opravdu obrovský. Rádi vzpomínáme na školní léta, kde jsme se učili o tom, jaký lump byl král, či šlechta, když požadovala po poddaných desátky, tedy desetiprocentní daň. Nebo na Rakousko-Uherský daňový systém se zdaněním tří procent,“ říká Josef Suska s úsměvem.

Firma letos uspěla v soutěži Ocenění českých lídrů v Libereckém kraji. „Znamená to pro nás ocenění naší práce, znamená to, že se o nás ví. Je škoda, že takovýchto ocenění si více váží naši zákazníci na západ od našich hranic než lidé v našem okolí. Chci věřit tomu, že pro většinu našich zaměstnanců je toto ocenění poctou a že jsou více hrdi na to, že jsou součástí tohoto úspěchu,“ říká Josef Suska.

Jaké vlastnosti by podle něj měl mít správný lídr? „Nejsem kompetentní k tomu, abych ‚kádroval‘ kolegy nebo i sebe. Jsem přesvědčen, že každý má od narození ve vínku svoji úlohu ve společnosti, ať už je to poctivá manuální práce nebo vedení a řízení kolektivu. Jsem si téměř jist, že každý, kdo tuto cestu najde, je spokojený, a to jak sám se sebou, tak se svým okolím,“ zmiňuje Josef Suska.

Právě tento pocit nalezení místa v životě se však podle něj ze společnosti vytrácí. Podíl na tom podle něj mohou mít i masová média, která vyvolávají v lidech neustálou potřebu dosahovat právě toho, co nemají. Ať už se to týká zboží, kariéry nebo společenského postavení. „Hodně lidí se pak díky tomu cítí nešťastně, nespokojeně. Jen proto, že nedosáhli na to, co jim bylo chybně vsugerováno,“ popisuje Josef Suska.

Právě umění nepodléhat uměle vytvářeným trendům je podle něj jednou z důležitých charakteristik špičkových manažerů a podnikatelů. „Lídr je dle mého soudu každý, kdo ví, jak naložit se svým životem, ví, že nejvíc je jeho rodina, jeho město a jeho země. Ten si pak může v pevných postojích najít úctu a pochopení a s tím také velký vliv na druhé. Okolí mu věří a on se opravdu stal opravdovým lídrem,“ uzavírá Josef Suska.

Dalibor Dostál

Společnost Hokami CZ v číslech

Firma Hokami CZ poskytuje kompletní servis v oblasti výroby a osazení desek plošných spojů (DPS). Vzhledem k rozsáhlým investicím je schopna po předložení dokumentace dodat velmi rychle hotový výrobek, včetně velmi složité elektroniky vyrobené podle dokumentace zákazníka.


15. 7. 2019; sciencemag.cz

Hudební matematika a nepřesná kalkulačka

Atos předal mladým vědcům ceny Josepha Fouriera za výzkum v oblasti počítačových věd.

Nositel Nobelovy ceny Jean-Marie Lehn 26. června v Národním muzeu ocenil mladé vědce za mimořádný přínos v oblasti vědy. Společnost Atos IT Solutions and Services udělovala cenu Josepha Fouriera za projekty v oblasti počítačových věd. Vítězem se stal Vojtěch Mrázek z VUT v Brně za vývoj metody, která díky využití metod inspirovaných přírodou - zejména genetického programování - sníží spotřebu a zvýší výdrž zařízení používaných pro Internet věcí. Kromě peněžité odměny získal výherce stáž na prestižním vědeckém pracovišti ve Francii.

Hudební matematika

Speciální cenu Národního superpočítačového centra IT4Innovations - tedy 50 000 výpočetních hodin na ostravském superpočítači Anselm od Atosu vyhrál Ladislav Maršík z univerzity Karlovy. Ten ve své práci zkoumá podobnost hudebních skladeb na základě harmonie. Zkušenosti s náročnými výpočty už má. "K výhře ceny mi velmi pomohla možnost využít superpočítač Anselm během mého PhD studia. Vytvořili jsme malý výzkumný tým s kolegy z Bordeaux a z Ostravy a pro finální vyčíslení podobností skladeb jsme využili právě infrastrukturu IT4Innovations. 50,000 dalších výpočetních hodin je proto skutečně příhodné ocenění," má radost Maršík. "Cenu využiji na metody hlubokého učení (deep learning) pro analýzu dat. Rád bych objevil závislosti, které by ani zkušený hudebník nebo teoretik neodhalil. Hudba je umění a vnímáme ji každý subjektivně, počítače nám však mohou pomoci hudbě porozumět," upřesňuje své další plány Maršík.

Nepřesná kalkulačka

Výherce první ceny Vojtěch Mrázek se ve své práci zabývá snižováním elektrické spotřeby integrovaných obvodů. "V dnešní době jsou integrované obvody i díky obsažení prvků umělé inteligence daleko komplexnější. Snížení jejich elektrické spotřeby dosahuji tím, že zavádím do výpočtu chyby. Například tolerování toho, že u 2bitové násobičky je 3*3 = 7, ušetří 26 % jejího příkonu," popisuje své vynalézavé řešení Mrázek. "Nikdo by si asi nekoupil kalkulačku, která by takto počítala. Ukazuje se však, že díky omezenému lidskému vnímání u specifických aplikací, jako je zpracování obrazu či moderní neuronové sítě, takovouto chybu jako uživatelé nemusíme vůbec poznat," dodává. Metodu lze použít třeba v zařízeních používaných pro Internet věcí. Snížením jejich energetické náročnosti se navíc může zvýšit jejich životnost.

Smyslem ceny Josepha Fouriera je podpora mladých vědců. Získat ji mohou nejlepší studenti doktorandského studia a mladí vědečtí pracovníci v oblasti informatiky a výpočetních věd se speciálním zaměřením na návrh nebo využití výpočetně náročných algoritmů a metod, simulací a modelování či manipulaci s velkými objemy dat pro potřeby vědy a výzkumu ve veřejné i komerční sféře. Letošní ročník byl již devátý v pořadí. Dalšími oceněnými byli Karel Durkota z Českého vysokého učení technického v Praze a Tereza Nečasová z Masarykovy univerzity.

"Počítačové vědy jsou rychle se rozvíjejícím vědním oborem s velkým potenciálem pro praktické uplatnění nejen v oblasti vědy a výzkumu ale i v průmyslu, službách či dopravě. Je to oblast, kde se mohou čeští studenti a vědci více profilovat, což bude do budoucna pro Českou republiku konkurenční výhodou. Zejména při současném rozvoji digitálního světa a umělé inteligence potřebuje naše země držet krok s ostatními a efektivně využít investice vložené do této oblasti. Talentovaných a chytrých lidí je zde dostatek, a proto Atos bude i nadále touto formou podporovat mladé vědce," řekl Jaroslav Vojtěch - ředitel oddělení Big Data ze společnosti Atos.

tisková zpráva společnosti Atos


15. 7. 2019; feedit.cz

Atos předal mladým vědcům ceny Josepha Fouriera za výzkum v oblasti počítačových věd

Vyhrála metoda, díky níž lze snížit energetickou náročnost zařízení napájených bateriemi

Praha, 15. července 2019 ? Nositel Nobelovy ceny Jean-Marie Lehn 26. června v Národním muzeu ocenil mladé vědce za mimořádný přínos v oblasti vědy. Společnost Atos IT Solutions and Services udělovala cenu Josepha Fouriera za projekty v oblasti počítačových věd. Vítězem se stal Vojtěch Mrázek z VUT v Brně za vývoj metody, která díky využití metod inspirovaných přírodou - zejména genetického programování - sníží spotřebu a zvýší výdrž zařízení používaných pro Internet věcí. Kromě peněžité odměny získal výherce stáž na prestižním vědeckém pracovišti ve Francii.

Hudební matematika

Speciální cenu Národního superpočítačového centra IT4Innovations - tedy 50 000 výpočetních hodin na ostravském superpočítači Anselm od Atosu vyhrál Ladislav Maršík z univerzity Karlovy. Ten ve své práci zkoumá podobnost hudebních skladeb na základě harmonie. Zkušenosti s náročnými výpočty už má. "K výhře ceny mi velmi pomohla možnost využít superpočítač Anselm během mého PhD studia. Vytvořili jsme malý výzkumný tým s kolegy z Bordeaux a z Ostravy a pro finální vyčíslení podobností skladeb jsme využili právě infrastrukturu IT4Innovations. 50,000 dalších výpočetních hodin je proto skutečně příhodné ocenění," má radost Maršík. "Cenu využiji na metody hlubokého učení (deep learning) pro analýzu dat. Rád bych objevil závislosti, které by ani zkušený hudebník nebo teoretik neodhalil. Hudba je umění a vnímáme ji každý subjektivně, počítače nám však mohou pomoci hudbě porozumět," upřesňuje své další plány Maršík.

Nepřesná kalkulačka

Výherce první ceny Vojtěch Mrázek se ve své práci zabývá snižováním elektrické spotřeby integrovaných obvodů. "V dnešní době jsou integrované obvody i díky obsažení prvků umělé inteligence daleko komplexnější. Snížení jejich elektrické spotřeby dosahuji tím, že zavádím do výpočtu chyby. Například tolerování toho, že u 2bitové násobičky je 3*3 = 7, ušetří 26 % jejího příkonu," popisuje své vynalézavé řešení Mrázek. "Nikdo by si asi nekoupil kalkulačku, která by takto počítala. Ukazuje se však, že díky omezenému lidskému vnímání u specifických aplikací, jako je zpracování obrazu či moderní neuronové sítě, takovouto chybu jako uživatelé nemusíme vůbec poznat," dodává. Metodu lze použít třeba v zařízeních používaných pro Internet věcí. Snížením jejich energetické náročnosti se navíc může zvýšit jejich životnost.

Smyslem ceny Josepha Fouriera je podpora mladých vědců. Získat ji mohou nejlepší studenti doktorandského studia a mladí vědečtí pracovníci v oblasti informatiky a výpočetních věd se speciálním zaměřením na návrh nebo využití výpočetně náročných algoritmů a metod, simulací a modelování či manipulaci s velkými objemy dat pro potřeby vědy a výzkumu ve veřejné i komerční sféře. Letošní ročník byl již devátý v pořadí. Dalšími oceněnými byli Karel Durkota z Českého vysokého učení technického v Praze a Tereza Nečasová z Masarykovy univerzity.

"Počítačové vědy jsou rychle se rozvíjejícím vědním oborem s velkým potenciálem pro praktické uplatnění nejen v oblasti vědy a výzkumu ale i v průmyslu, službách či dopravě. Je to oblast, kde se mohou čeští studenti a vědci více profilovat, což bude do budoucna pro Českou republiku konkurenční výhodou. Zejména při současném rozvoji digitálního světa a umělé inteligence potřebuje naše země držet krok s ostatními a efektivně využít investice vložené do této oblasti. Talentovaných a chytrých lidí je zde dostatek, a proto Atos bude i nadále touto formou podporovat mladé vědce," řekl Jaroslav Vojtěch - ředitel oddělení Big Data ze společnosti Atos.

---

O společnosti Atos

Atos je globálním lídrem v digitální transformaci s více než 110 000 zaměstnanci v 73 zemích a ročním obratem ve výši více než € 11 miliard. Evropská jednička v poskytování cloudových služeb, kybernetické bezpečnosti a výpočetní techniky s vysokým výkonem poskytuje end-to-end řešení pro Orchestrated Hybrid Cloud, Big Data, Business Applications i Digital Workplace.

Atos je celosvětovým partnerem Olympijských a Paralympijských her v oblasti informačních technologií a působí pod značkami Atos, Atos Syntel a Unify.

Atos je SE (Societas Europaea), kótovaná na CAC40 akciovém indexu v Paříži.

Cílem společnosti Atos je napomáhat ve vytváření budoucnosti informačních technologií. Svými odbornými znalostmi a službami podporuje rozvoj vědomostí, vzdělávání i multikulturních a pluralitních přístupů k výzkumu, které přispívají k vědeckotechnické excelenci. Atos na celém světě umožňuje svým zákazníkům, zaměstnancům a spolupracovníkům, jakož i členům společností, aby žili, pracovali a rozvíjeli se udržitelně a s důvěrou v oblast informačních technologií.


15. 7. 2019; Týden

Dobýt Mars? Je načase

Odborník na kosmonautiku MICHAL VÁCLAVÍK z České kosmické kanceláře myšlenku návratu na Měsíc vítá. Zároveň zdůrazňuje: "Daleko větší výzvou je let na Mars."

- Souhlasíte s americkým prezidentem Trumpem, jemuž je comeback na Měsíc málo a vyzývá k misi na Mars?

Jako člověk postižený tímhle tématem musím souhlasit. Na druhou stranu, od Trumpa jde o politické prohlášení, mnohem důležitější jsou další kroky: výzkum, vývoj technologií a s tím pochopitelně související uvolnění potřebné částky peněz.

- Jak moc je tedy taková cesta reálná?

Považuji se v tomhle směru za pragmatického optimistu, mise na Mars by se měli dožít lidé, kteří jsou dnes v produktivním věku, viděl bych to tak zhruba na rok 2050. Záleží samozřejmě na tom nakolik se přitlačí s penězi. Už dnes je technicky možné vyslat na Mars misi s lidskou posádkou, ale riziko šťastného návratu je naprosto neodhadnutelné. A pokud by posádka zemřela, celý program to klidně na dvacet let dramaticky utlumí, veřejné mínění projekt odsoudí.

- V čem spočívají hlavní rizika?

Je jich strašně moc, tím nejzásadnějším je záření. Zatím neexistuje žádná vědecká studie, která by nám řekla, co by takové záření mohlo při dlouhodobém působení udělat s lidským organismem, zda člověka zabije či do jaké míry mu poškodí zdraví. Je to obrovská neznámá, protože podmínky pro takový výzkum nejdou na Zemi nasimulovat. V této spojitosti lze vnímat návrat na Měsíc jako mezikrok - vybudování stanice u Měsíce, což by se mělo v příštím desetiletí uskutečnit, výzkum vlivu záření na člověka umožní. Ale dalších problémů je pochopitelně řada.

- Tak ještě jeden za všechny.

Logistika. Když se nyní na Mezinárodní kosmické stanici ISS pokazí nějaký systém, nahodí se záložní, jehož funkčnost po nějaké době klesá, avšak do té doby tam s jistotou bude dopraven náhradní díl. V podstatě totéž by šlo udělat i při expedici na Měsíc, nikoli ovšem na Mars, kam se poletí minimálně půl roku. Právě teď se na ISS testují přístroje z hlediska této výdrže. Logistiky se týká i využití místních zdrojů přímo na Marsu. Musíte si tam vyrobit palivo, kyslík, vodu, na což jsou již vymyšleny systémy, které na papíře fungují. Co když ale nebudou fungovat v praxi, až přistanete s prázdnými nádržemi na Marsu? Zemřete.

- Vynálezce a vizionář Elon Musk říká, že buď budeme kolonizovat Mars, nebo jako lidstvo v budoucnu nepřežijeme. Má pravdu?

Záleží, jak vzdálenou budoucnost máme na mysli… Každopádně samotnou podstatou lidství je dostávat se dál a dál a je načase s tím ve vesmíru začít. Přitom i případné slepé cesty mohou být užitečné.

- Jak to myslíte?

Lidé si příliš neuvědomují, že kosmonautika přináší do jejich životů kvalitu. Díky ISS kupříkladu nyní v Africe fungují autonomní systémy na recyklaci vody, z bahnité vody vám udělají vodu pitnou, z tohoto hlediska nejsou částky vynakládané na kosmonautiku vůbec velké. Je tedy záhodno hledat i jiné vesmírné světy, zatím třeba jen v malé lidské skupině. Jsme samozřejmě zatím limitováni Sluneční soustavou, tu jen tak neopustíme, ale po Marsu se nabízejí třeba i velké měsíce Europa nebo Ganymedes obíhající kolem Jupiteru. Zajímavé jsou proto, že se na nich vyskytuje voda.

- Podílejí se na přípravách letu na Mars nějakým způsobem čeští vědci?

Pilotovaná mise na Mars není především v tuto chvíli nikterak definována… Ale ano, máme pracoviště na zkoumání Měsíce i Marsu, dva velmi silné týmy se zabývají výzkumem kosmického záření. Mým konkrétním úkolem je zapojovat se do podpory experimentů u stanice Gateway u Měsíce. Až se vážně poletí k Marsu, domnívám se, že i s českou stopou.

---

Michal Václavík (34)

Studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Je předsedou Kosmo Klubu, který sdružuje profesionální i amatérské zájemce o kosmonautiku. V České kosmické kanceláři pracuje od roku 2008, věnuje se oblastem výzkumu v podmínkách mikrogravitace, průzkumu Sluneční soustavy a kosmické vědě. Je hlavním českým delegátem v Programové radě ESA pro pilotované lety, výzkum v mikrogravitaci a průzkum Sluneční soustavy. V roce 2013 se stal prvním českým členem Evropské asociace pro výzkum v podmínkách nízké gravitace (ELGRA).


12. 7. 2019; kurzy.cz

Vývojář Jan Šedivý: Stroje, které rozumí člověku, mu budou pomáhat (Video)

Hostem třetího přednáškového večera Experiment Speciál s názvem "Vítejte v životě 4.0" byl Jan Šedivý. Bývalý šéf vývoje v Google v současnosti působí na Fakultě elektrotechniky ČVUT a s týmem studentů vyvíjí speciálního chatovacího bota. Jmenuje se Alquist a zaujal i porotu soutěže Amazon Alexa Prize. Jak funguje? A kam v současnosti míří vývoj umělé inteligence? Více: https://rozhl.as/3B3 Videozáznam z celého večera najdete zde › https://radiozurnal.rozhlas.cz/experiment-special-vitejte-v-zivote-40-seznamte-se-s-roboty-obchodem-budoucnosti-7966031 ----------------------------------------------------------------------------- Denně na Radiožurnálu slyšíte reportáže o novinkách v technice nebo problémech, se kterými musí pomáhat věda. Současnost přináší výzvy v podobě sucha, smogu nebo zahlcení informacemi. Co nás čeká dalšího? A jak zvládnout dnešek? Pozvali jsme řadu expertů z různých oborů, abychom se společně zamysleli nad budoucností - dohromady s vámi. Chceme představit inovace a vize v medicíně, architektuře a dalších oborech. Vzniklo tak pět dílů magazínu Experiment Speciál o inovacích a vizích budoucnosti. Vše pohromadě najdete zde › https://radiozurnal.rozhlas.cz/pojdte-s-nami-do-budoucnosti-magazin-experiment-chysta-serii-prednasek-a-7957077 Pokud vás zajímají jednotlivé přednášky, prolistujte si tento seznam videí.


10. 7. 2019; lupa.cz

Jiří Zemánek (ČVUT): Digitální materiály budou fungovat trochu jako kostky v Minecraftu

Digitální materiály jsou obdobou jedniček a nul v hmotném světě, na MIT bylo nejtěžší zaujmout a hlavním smyslem Maker Fairu je, aby lidé začali myslet jako tvůrci, říká Jiří Zemánek z Katedry řídicí techniky na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.

Letos jste získal Fulbright-Masarykovo stipendium a v akademickém roce 2019/2020 vás čekají dva semestry v laboratoři CBA na nejlépe hodnocené (alespoň dle žebříčku QS) univerzitě světa - Massachusetts Institute of Technology (MIT). Proč jste chtěl zrovna sem a co vás tam očekává?

Formálně to, že strávím 10 měsíců v laboratoři Center for Bits and Atoms. Na té je zajímavé například to, že byla v minulosti součástí pracoviště Media Lab, které je pověstné svým antisystémovým a antidisciplinárním přístupem. To v praxi znamená, že neuznávají klasické obory, respektive obory vůbec, je to vlastně taková výzkumná a tvůrčí anarchie. To je pro někoho zvyklého na naše akademické prostředí trochu kulturní šok, ale mně se to vlastně strašně zamlouvalo. Odpovídá to totiž přesně mým vlastním sklonům spojovat věci, které se normálně nespojují - třeba vědu a umění, hledat ve výzkumu nějaké hravé přesahy a podobně. Dalším benefitem samozřejmě je, že mají také hodně (a na naše poměry skutečně hodně) peněz, protože jsou sponzorováni přímo průmyslem, který má pak přístup ke zde odhaleným objevům a vyvinutým technologiím.

Celý původní ústav (Media Lab) je pak orientovaný hlavně na tvorbu různých technologických dem, kdy jde o to především něco ukázat, demonstrovat potenciál nějaké nové technologie. Vznikla zde celá řada zajímavých projektů: elektronický inkoust, programovatelné LEGO Mindstorms NXT a podobně, což mi bylo také sympatické. Oproti tomu samotná vědecká stránka věci zde ale zase tak silná není. Samotné Center for Bits and Atoms je pracoviště, které by si mělo brát kus z původní hravosti Media Lab a přidat k tomu ještě právě tu vědu, což je pro mě ideální spojení. Pro mě se zde tedy protnula touha si hrát s možností publikovat v prestižních vědeckých časopisech a dělat pořád opravdovou vědu.

Pak je zde ještě třetí přesah, právě zde totiž vznikl koncept takzvaných fab labů (z fabrication laboratory), což je druh dílny, kam může člověk přijít, něco si tam vyzkoušet a to, na co přijde, pak přenést někam jinam a vyrobit na základě toho třeba reálný produkt. Fab laby jsou čistě akademické, stojí za nimi školy a mají standardizované vybavení, jinak jde ale o podskupinu hackerspaců a makerspaců, což je moje další oblíbené téma.

Čím se vám podařilo Fulbrightovu komisi přesvědčit, abyste stipendium dostal právě vy, a jak bylo obtížné se dostat na samotný MIT a do Center for Bits and Atoms?

Byl jsem přizvaný do výzkumu digitálních materiálů, což je téma, které lze pěkně navázat na výzkum, kterému se věnuji nyní doma (distribuovaná manipulace), a to hrálo základní roli při získávání podpory od Fulbrightovy komise. Nicméně tak jednoduché to samozřejmě nebylo. Komise posuzuje řadu věcí, které mají velkou váhu při finálním rozhodování. Vedle toho, že člověk musí mít jasno, co tam bude dělat a co tam bude zkoumat, by měl mít už víceméně jasnou představu o tom, co bude dělat, až se s výsledky svého výzkumu vrátí domů, jinými slovy, jak tu investici vrátí zpátky.

Mně hodně pomohlo, že jsem měl v tomto ohledu jasno a sám svému výzkumu dost věřil - projekt pak působil daleko více smysluplně. Komise také velmi kladně hodnotí relevantní aktivity, které člověk dělá mimo svoji vědeckou práci - třeba ve svém volném čase. Zde se mi velmi hodil Maker Faire, ale také další aktivity na škole, jako práce v akademickém senátu a podobně. Další roli hrají doporučení, která byla také dobrá. Musíte mít už nějakou pracovní historii, jasnou představu, co tam chcete dělat, co budete dělat, až se vrátíte, mít svoji práci podloženou doporučeními od lidí, kteří vás znají (alespoň část musí být mimo vaši domovskou instituci) a musí tam být alespoň nějaký zájem ze strany, kam jedete.

Jak obtížné bylo získat pozvání na MIT?

Tady musím přiznat, že to bylo docela obtížné a sám jsem z toho byl nejprve dost rozčarovaný. Měl jsem představu, že když za někým přijdu a nabídnu mu, že pro něho budu zadarmo pracovat, tak rozhodně vzbudím větší zájem. Na první e-maily se ale ani většina amerických profesorů vůbec nenamáhala odpovědět. Američané na prestižních univerzitách a vědeckých ústavech jsou navíc zvyklí, že kdokoli chce pro ně pracovat nebo u nich studovat, tak přichází s dokonale vymazleným portfoliem projektů, na kterých dělal, a vůbec se očekává prezentace na trochu jiné úrovni, než na jakou jsme zvyklí tady.

Když jsem pak absolvoval první schůzky, byl z toho skoro trapas, protože jsem pochopitelně nic takového formálně zpracované neměl. Mně se tam nakonec podařilo zachytit oklikou - a to tak, že jsem se nejprve seznámil s lidmi, kteří už tam dělali, a ukázal jim, co dělám já. Jakmile tam byl tento osobní kontakt, tak už se mnohem snáze dostávalo k dalším, nebo bylo někdy možné tyto spojky využít k tomu, aby podstrčily moji práci těm správným profesorům, ke kterým se jinak prakticky nedalo dostat. I když musím říci, že ten, se kterým nakonec budu spolupracovat, je trochu výjimka, protože tolik na vnější pozlátko nedá. Také se mi tam dvakrát podařilo fyzicky dostat, což určitě také hrálo roli, protože pak už nejste jen anonymní tvář, ale konkrétní člověk. Když to shrnu, dobrý a zajímavý projekt je prakticky samozřejmost, jenom s ním si ale ani omylem nevystačíte.

Mohl byste trochu víc představit, čemu se tam přesně budete věnovat?

Můj výzkum se bude týkat dvou věcí. První z nich je výzkum nových digitálních materiálů. Idea je taková, že se budou všechny produkty v budoucnosti skládat z nějakých základních stavebních prvků, které lze snadno spojovat a kombinovat a chovají se jako taková univerzální stavebnice. Výhodou pak je jejich snadná opravitelnost, rozšiřitelnost nebo třeba recyklace. Půjde tedy o pravý opak současné situace, kdy jsou materiály obtížně recyklovatelné, produkty, zejména elektronické, se často nedají jednoduše vůbec opravit nebo rozšířit, což vede k plýtvání a celý svět se díky tomu mnohem rychleji zahlcuje odpadky. Digitální materiály jsou určitou obdobou jedniček a nul elektronického světa přenesených do světa hmotného.

Také se ukazuje, že není příliš výhodné pracovat s masou materiálu, protože spojováním malých dílků dohromady můžeme ve skutečnosti docílit mnohem lepších mechanických vlastností. Například malé duté dílky budou mít lepší poměr mezi tuhostí a hmotností než masa hmoty. Jednotlivé díly sice mají shodnou podobu, ale můžou mít různé fyzikální a chemické vlastnosti, jeden může být třeba vodivý, jiný nevodivý, jeden pevný, druhý ohebný atd. Je to vlastně takový Minecraft ve fyzickém světě.

Druhé téma navazuje na moji dosavadní akademickou práci a tou je distribuovaná manipulace. Ta spočívá v alternativním přístup k pohybování s věcmi. Během ní se řeší, jak pomocí velkého množství počítačem řízených aktuátorů (například cívky nebo elektrody) nepřímo manipulovat objekty, přičemž takto můžete manipulovat s obrovským množstvím objektů najednou, což konvenčními metodami (například pomocí robotické paže) nemůžete. U distribuované manipulace máte mnoho takovýchto prvků rozprostřeno v prostoru a jsou modulární, což vedle manipulace s množstvím objektů naráz umožňuje také jejich snadnou přestavbu nebo rozšíření. Během mé desetiměsíční práce v Center for Bits and Atoms mě čeká obě tyto oblasti propojit.

Jak dlouho může trvat, než se digitální materiály dostanou z laboratoří do nějaké produkční fáze a reálného života?

Nerad dělám podobné prognózy, ale myslím, že to bude probíhat vícefázově. Nejprve přijdou specifické experimentální způsoby využití (například ve výzkumu vesmíru), pak menší komerční produkce a teprve pak masové využití. Tipoval bych něco mezi do experimentálních využití, ale teď opravdu trochu vařím z vody, hodně může záviset i na tom, jak tomu půjde naproti legislativa a podobě.

Zmínil jste sponzoring CBA velkými firmami, jak je to vlastně s výsledky takového výzkumu, budou veřejné, nebo si je univerzita pečlivě hlídá a zprostředkuje je pouze někomu pod ochranou patřičné licence?

Na toto jsem popravdě řečeno sám zvědavý. Na jedné straně jsou Američané v ochraně duševního vlastnictví mnohem dále než my, na druhé straně se tam ale nedělají takové zhůvěřilosti, jako že se patentuje jen pro patenty samotné, respektive proto, že jsou vědci hodnocení podle toho, kolik patentů podají. Hodně věcí ohledně výzkumu digitálních materiálů má CBA publikované a jsou otevřené, ale jinak se budu muset nechat překvapit.

Jak se na první pohled seriózní vědec z FELu dostal k tomu dělat programového ředitele amatérského Maker Faire Prague?

Přes interaktivní vánoční blikající stromeček, který jsme kdysi dělali s kolegy z fakulty jako takový vánoční hobby projekt do fakultní haly, uživatelé jej pak na internetu mohli ovládat. Ten jsem ukázal známému z Technetu, který si to natočil, že by o tom napsal, pak o tom nepsal, ale o rok později jej napadlo, že by šel stejný projekt použít na mazací tramvaji na Slow TV. Tak jsem se dostal do kontaktu s Ivanem Sobičkou z PR agentury, která zajišťovala chod Slow TV, a ten se mi pak ozval, jestli bychom nevymysleli nějaký podobný společný projekt.

V té době jsem už měl nějakou zkušenost se zahraničními Maker Fairy a mezi řečí jsem zmínil, že by se mi líbilo mít něco takového také u nás. Pak se dlouho nic nedělo, až po nějakém čase se mi ozval Ivanův bratr, že by něco takového chtěli u nás zkusit. Pak to šlo strašně rychle, následovalo propojení s Josefem Průšou, který byl ochotný celou první akci sponzorovat, agentura si vzala na starost organizaci a na mě zbyla programová náplň. Později se ještě zapojila designérka Denisa Kera a další kolegové z iniciativy Make More, a to je jádro, ve kterém fungujeme dodneška. Řekl bych, že hlavní roli zde sehrála náhoda a stejným způsobem jsem se kdysi na jedné vědecké konferenci o existenci maker fairů vůbec dozvěděl.

Co vás na nich nejvíce oslovilo, mají něco, co jiné akce zaměřené na amatérské tvůrce nemají?

Asi to, že nejde o komerční prezentaci firem, a také to, že zde neexistují umělé hranice, jako například u akcí pro RC modeláře, 3D tiskaře, vláčkaře, radioamatéry a podobně. A také jejich velikost, ve světě jde o masivní akce pro desítky tisíc lidí. Myslím, že třeba u nás akce nemá svoji velikostí a komplexitou příliš obdoby, i když obsahem se jí může trochu blížit třeba Bastlfest.

Co by měl vlastně být hlavní smysl takové akce?

Když se to řekne nahlas, tak to může znít trochu banálně, ale pro mě by bylo ideální, kdyby akce vedla k tomu, že obyčejní lidé, kteří se už nějak vžili do role pouhého pasivního konzumenta, začnou přemýšlet tvořivě. Druhá důležitá funkce by měla spočívat v tom, že bude poskytovat zpětnou vazbu těm, kdo už něco tvoří. Spousta lidí například má o své tvorbě poměrně vysoké mínění a často jsou skutečně šikovní, ale tím, že si tvoří jen doma pro sebe, tak žijí v určité bublině, znovu prošlapávají už prošlapané cesty nebo objevují slepá ramena. To je podle mě škoda, protože tak mrhají talentem, který by díky zpětné vazbě mohli lépe nasměrovat.

Kdybyste měl jmenovat jeden projekt z letošního ročníku, který tě osobně nejvíce oslovil, co by to bylo?

To je těžká a nevděčná otázka. Kdybych ale měl skutečně jmenovat jediný projekt, tak by to asi byl případ Lukáše Vítka, který si postavil realisticky působící kokpit letadla propojený s leteckým simulátorem a nechal v něm na akci lítat návštěvníky. Zde mě dostal hlavně příběh, který za tím stojí. Kluk, kterému je dnes dvacet let, se jako malý zamiloval do létání a ve dvanácti letech si proto začal budovat realistický letecký kokpit, aby si mohl nějakým způsobem splnit svůj sen.

Co vám na pražském Maker Fairu naopak zatím chybělo a chtěl byste to tam v budoucnosti mít?

Jsou takové projekty, ale jedná se spíš o atrakce, na kterých by samotná akce ve skutečnosti stát neměla. Příkladem je František Hadrava a jeho vlastnoručně postavené letadlo a podobné „velké“ věci s wow efektem.

Podle jakého klíče na Maker Fair vybíráte, nebo naopak odmítáte projekty?

Snažím se příliš neodmítat, což je dáno právě i tou šíří záběru akce. Ale stává se, že se objeví někdo s opravdu hodně divným nápadem. Stalo se mi, že se na Maker Fair přihlásil člověk, který zde chtěl prezentovat alternativní výklad přitažlivosti Země. To už bylo trochu za hranou, ale ne ani tolik kvůli teorii samotné, jako spíš proto, že hlavním smyslem akce je něco tvořit, případně nějakou tvorbu ukázat, a tím myslím tvoření fyzické. Podobným lidem se snažím vysvětlit účel akce a oni pak někdy přijdou znovu s nějakým svým skutečným projektem.


10. 7. 2019; TECH Magazín

Vznikne v Praze evropský superhub pro AI?

Na jaře odstartoval unikátní projekt iniciativy prg.ai, zaměřený na podporu špičkové vědy a výzkumu, v němž spojily své síly ČVUT, Univerzita Karlova a Akademie věd ČR.

Cílem projektu, který podporuje vláda i významné soukromé společnosti, je spojit vědecké a výzkumné kapacity, veřejnou sféru a podnikatele, přivést do ČR nejlepší světové talenty, pomáhat vzniku nových firem a start-upů a vybudovat středisko pro výzkum umělé inteligence, schopné soutěžit s prestižními evropskými centry AI.

Jen na pražských vysokých školách dnes absolvuje ročně přes 100 AI odborníků, a během několika let to má být mnohonásobně více. Ambiciózní program uvažuje o 5 tis.

AI výzkumníků a vývojářů, 500 AI absolventů a každoročně padesátce nových firem v nejmodernější technologické oblasti, která hýbe globální ekonomikou. "Chceme přilákat nejlepší mozky ze zahraničí a zvyšovat zájem o práce v pražském AI ekosystému. Důležitá je i značka Prahy jako světoznámého města, které je kosmopolitní, technologické a atraktivní jako místo pro život. Pro vývoj umělé inteligence prostě potřebujete hlavně tu lidskou,” říká prof. Michal Pěchouček z FEL ČVUT.


9. 7. 2019; Prosperita

Na ČVUT vzniká Operátor

Experti z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinuli simulátor, který změní způsob zaškolování operátorů na lince 155. Počítačový systém napodobuje vývoj krizových situací, které dispečer na telefonu řeší. Už letos začne novinku používat pražská záchranka. Tým pod vedením Marka Nerudy a Lukáše Vojtěcha, vyvíjí nový počítačový systém Operátor, určený pro výcvik pracovníků zdravotnických operačních středisek. Vyvíjená platforma umožňuje záchranářům opakovatelné a měřitelné testování v rámci realizovaného tréninku, a to od stavu běžného provozu, až po krizové stavy či simulovaná hromadná neštěstí.


8. 7. 2019; reflex.cz

Zpěvák Petr Kotvald slaví šedesátiny. Spolu se Stanislavem Hložkem v 80. letech dobýval hitparády i dívčí srdce

Majdalenka, Apolenka s Veronikou a taky Věrka, Zdeňka, Majka, Lenka s Monikou. No jasně, Klára, Ančí, Bára, Mančí už nevím čí, to všechno byly holky z naší školky senzační. Je to již neuvěřitelných 36 let, kdy v roce 1983 udělal "díru do světa" populární hudby tehdejšího husákovského Československa takto začínající hit Holky z naší školky. Tato skladba, která dodnes drží tuzemský historický rekord v počtu prodaných gramofonových desek, katapultovala její interprety - Petra Kotvalda a Stanislava Hložka - mezi hudební idoly dospívající mládeže. Právě dnes polovina tohoto fenoménu 80. let - Petr Kotvald - slaví své 60. narozeniny.

Petr Kotvald se narodil 8. července 1959 v Žatci. Zde od svého dětství navštěvoval Lidovou školu umění, kde se učil hrát na klavír a u profesorky Julie Jindrákové studoval zpěv. Středoškolská léta strávil na elektrotechnické průmyslovce v Chomutově, během nichž vystupoval se skupinou Scarabeus. Zúčastnil se řady pěveckých soutěží (jihlavský festival Mladá píseň, Děčínská kotva), kde sklízel první velké úspěchy. Poté se přesunul do Prahy, kde v roce 1984 úspěšně vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT. Během studií spolupracoval se skupinou Motor. Na jeho osobitý hlasový projev měl velký vliv hlasový pedagog František Tugendlieb, základy pohybové průpravy pak získal u choreografky Věry Veselé.

Kotvaldova diskografie je úctyhodná a lemována písněmi, které se hrají v rádiích dodnes a už dávno zlidověly. Je to dáno i tím, že kromě účinkování v duu Hložek-Kotvald oba zpěváci společně nahrávali další skladby i s Hanou Zagorovou. Mezi nimi jednoznačně vévodí píseň Můj čas, která uzavírala legendární seriál Sanitka z prostředí pražské záchranné služby. Z dalších písní lze zmínit například A to by nebylo fér, Auťák na lásku nebo Černý páv.

Pro Kotvaldovu (i Hložkovu) kariéru byl rozhodujícím datem rok 1981, kdy se oba stali členy orchestru Karla Vágnera. Přestože v tu dobu se Hana Zagorová (rovněž členka orchestru) již hřála na výsluní popularity, oba zpěváci se brzy na ni dotáhli. Vágnerův orchestr pro ně vytvořil hity jako Bílá královna, Dajána, V pohodě, Senza holky, senza kluci, Karel, Pokaždé, Láska očima, Nesedej na lep snům nebo Oh Suzi, které se velice rychle zabydlely v rádiích, prodávaly v masových nákladech a zásadně tak konkurovaly produkci ze stáje dalšího tehdejšího hitmakera Františka Janečka.

V roce 1986 Petr Kotvald vyrazil na sólovou dráhu a založil skupinu Trik a od roku 2012 jej doprovází kapela Atmosphere. I z jeho sólové dráhy vzešla celá řada známých hitů jako například Mumuland, Je v tahu, Milujem se čím dál víc, Gejzír, Kdekdo je dál, Má holka střízlivá, Kam v tom jdeš, Plačky či Vánoce hrajou glorijá. Vedle toho na sebe upozornil i deskou Pan zpěvák, kde nazpíval skladby hudebních velikánů, jako jsou George Gershwin, Freddie Mercury nebo Elton John.

I jeho život provázela řada trablů. V minulosti například "přechodil" vřed na dvanácterníku, který jej po prasknutí málem stál život a vyřadil jej na rok a půl z běžného i hudebního života. Další velkou ranou pro něj byla i epizoda, kdy jeho syn Mikuláš skončil na čas v bohnické léčebně. Psychické problémy mu údajně způsobil strach z maturity a následné přijímačky na AMU. Pro ně Kotvald junior namaloval několik obrazů, které mu však někdo zcizil.

Mezi největší úspěchy Petra Kotvalda patří 3. místo (společně s Hložkem) v anketě Zlatý slavík v roce 1983, na sólové dráze na stejnou příčku dosáhl v letech 1988 až 1990. Petr Kotvald je ženatý a má dvě děti.


7. 7. 2019; stars24.cz

Petr Kotvald (60): Někdejší polovina popového dua. Co jste o něm nevěděli?

Zpěvák Petr Kotvald, který 8. července oslaví šedesátiny, tvořil v 80. letech úspěšnou dvojici se Stanislavem Hložkem.

Jejich hit z roku 1982 Holky z naší školky bořil hitparády - prodalo se ho rekordních jeden a čtvrt milionu exemplářů. Duo, které se proslavilo také písněmi Bílá královna, Dajána či Oh Suzi, vystupovalo i s Hanou Zagorovou. Společně například natočili skladbu Můj čas, která uváděla svého času populární seriál Sanitka.

V roce 1986 Kotvald zatoužil po samostatné kariéře a vydal se na sólovou dráhu. O dva roky později vyšlo jeho debutové album Přísně soukromá sci-fi a po něm ještě několik dalších: Gejzír (s písní Milujem se čím dál víc), Můj hlas (s písní Už po nás lásko má jdou), Taxitotak neber (s hitem Mumuland), Planeta svádění nebo Principál.

Rodák ze Žatce vystudoval elektrotechniku na Českém vysokém učení technickém. Je ženatý, má syna a dceru.


7. 7. 2019; lestistecr.cz

ČVUT ve vesmíru

V pátek 5. července 2019 se z kosmodromu Vostočnyj do vesmíru na palubě ruské rakety Sojuz 2.1b vypravila česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje. Do vesmíru se dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů CubeSat včetně české družice Lucky-7 a českého detektoru pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, který je součástí ruské družice Socrat-R. Na palubě nosné rakety byly tři ruské přístroje a a třicet aparátů z jedenácti zemí, včetně České republiky nebo Velké Británie, Francie, Německa, Švédska a Spojených států amerických.

Vědecká družice Lucky-7 vyvinuli původně výzkumníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze doc. Pavel Kovář a Jaroslav Laifr. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru.

„Projekt Lucky-7 je pravděpodobně nejméně nákladná vědecká vesmírná mise v historii lidstva. Víme o projektech jako $50Sat, OSSI-1 nebo femtodružicích ChipSat, ale těm byl s největší pravděpodobností start do vesmíru poskytnut zdarma nebo prostřednictvím crowdfundingových kampaní, které se ale pro tento typ projektů příliš neosvědčily. Satelit OSSI-1 se navíc nikdy nepodařilo na oběžné dráze identifikovat a se svým tvůrcem nikdy nenavázal spojení. V každém případě pro nás tyto projekty znamenaly velikou inspiraci. V roce 2015 jsme začali s částkou 30 tisíc korun a vytvořili ekonomické perpetuum mobile nezbytné k dofinancování projektu,“ říká doc. Pavel Kovář, specialista na radioelektroniku a navigační techniku z Fakulty elektrotechnické.

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. "Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země,“ dodal doc. Pavel Kovář.

Poskytnutá oběžná dráha je podle J. Laifra dostatečně vysoko na to, aby se družice udržela dlouhou dobu a dostatečně nízko, aby podle požadavků Organizace spojených národů zanikla během 25 let.

Soušástí družice Socrat-R, kterou připravila Lomonosova univerzita v Moskvě, jsou také detektory vyvinuté na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Detektory jsou umístěné v modulu, který společně připravila FJFI, společnost esc Aerospace a Ústav jaderné fyziky AV ČR (ÚJF). Konstrukci a výrobu celého přístroje zajistila česká firma esc Aerospace za přispění FJFI a ÚJF.

„Primárním zadáním mise je monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země. K plnění tohoto úkolu bude využito unikátních monolitických pixelových detektorů vyvinutých na FJFI doplněných PIN diodovým open-source dozimetrem vyvinutým na Ústavu jaderné fyziky AV ČR,“ vysvětluje Václav Vrba z katedry fyziky FJFI, který současně vede Centrum aplikované fyziky a pokročilých detekčních systémů. V českých podmínkách jde o jediné pracoviště zabývající se vývojem polovodičových detekčních systémů ionizujícího záření s využitím špičkových mikroelektronických technologií. I ve světovém měřítku není takových laboratoří mnoho a pracoviště na FJFI se v tomto ohledu řadí ke světové špičce.

„Radiace je jednou ze zásadních překážek expanze člověka do vesmíru a náš detektor umožní přesné sledování radiačního pole a identifikaci jednotlivých částic, což nám umožní lépe studovat jeho vlastnosti,“ vysvětluje Michal Marčišovský, vedoucí fyzik řešitelského týmu FJFI. Zařízení by mělo denně odesílat až megabyte dat, přičemž limitem je dostupná přenosová kapacita komunikační linky ze satelitu. Získaná data budou následně vědci na FJFI analyzovat. „Vedle fyzikální analýzy údajů o kosmickém záření na orbitě budeme vyhodnocovat fungování našich detektorů v kosmickém prostředí s cílem vyvinout řádově lehčí detektory a výkonnější systémy pro široké nasazení v dalších satelitech pro pokrytí co největší části magnetosféry,“ upřesňuje Michal Marčišovský.

Nanosatelit Socrat-R o velikosti 30 × 10 × 10 cm je postaven na standardizované platformě 3U CubeSat a byl sestaven ve spolupráci s Výzkumným institutem jaderné fyziky D. V. Skobelcyna při Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova. Česká část mise je technologická a má na palubě čtyři experimenty vyvinuté v České republice.

Mise Socrat-R má dva hlavní cíle: technologický a vědecký. Technologický cíl spočívá v testování nové generace mikroprocesorů v kosmických podmínkách a ověření detekčních parametrů unikátních detektorů radiačního pole vyvinutých v ČR. Vědecká část mise má za úkol stanovení parametrů radiačního pole elektronů, protonů a těžkých iontů v podmínkách heliosynchronní orbity, kde bude družice prolétávat oblastí van Allenových radiačních pásů Země a polem galaktického kosmického záření. Informace získané při této misi budou využity pro ověření modelů kosmického záření používaných pro výpočet radiační zátěže družic a posádek kosmických plavidel a další zdokonalení vyvíjené kosmické instrumentace.

Česká část mise byla vyvinuta za spolupráce akademických institucí a soukromých firem a tvoří ji: Protonový teleskop na bázi detekčních čipů X-CHIP-03 pro detekci elektronů a protonů, Detekční čip SpacePix určený k detekci protonů a těžkých iontů, Unikátní PC104 platforma escOBC(tm) pro zpracování a redukci dat na bázi 32bitového ARM mikroprocesoru a radiačně odolných pamětí, Dozimetr SpaceDos, open-source detektor kosmického záření.

Detekční čipy X-CHIP-03 a SpacePix představují novou generaci radiačně-odolných monolitických pixelových detektorů ionizujícího záření, které umožní nejenom detekovat integrální dozimetrické veličiny, ale také identifikovat, klasifikovat a změřit vlastnosti jednotlivých dopadajících částic. Tyto detektory byly navrženy a vyvinuty na FJFI v pokročilé 180 nm SoI (Silicon-on-Insulator) technologii.

Detektor na bázi X-CHIPů vyslaný do vesmíru má dvě detekční vrstvy, nicméně vědci na FJFI už mají připravený koncept pětivrstvého detektoru, který dokáže získat přesnější data a měřit vlastnosti částic v širším rozsahu energií. V jeho vývoji sehrají důležitou roli právě i data a ověření současných modulů na oběžné dráze.

Dozimetr SpaceDos byl zkonstruován pracovníky ÚJF. Vývoj výpočetní platformy escOBC(tm), konstrukci, integraci instrumentace a vývoj přidruženého software zajistila česká firma esc Aerospace. Tento řídicí počítač escOBC(tm) je postavený na výkonném 32bitovém mikropočítači s výrobní technologií 45 nm. Je to první experimentální nasazení testované v kosmickém prostředí dle standardu IMA-SP (Integrované modulární avioniky pro vesmírné aplikace). Cílem experimentu je ověřit odolnost jednotlivých bloků v prostředí kosmické radiace a cyklického střídání teplot, samoopravnými schopnostmi se s těmito vlivy vypořádat za běhu, a ověřit možnosti škálování výpočetního výkonu a spotřeby.

Pixelové detektory nové generace, které jsou součástí družice Socrat-R, byly vyvinuty v České republice na FJFI v rámci grantů TA ČR a s podporou Evropské unie v rámci OP VVV projektu Centrum pokročilých aplikovaných přírodních věd - CAAS.


5. 7. 2019; Radiožurnál

Několik hodin po startu se vesmírná sonda českých vědců úspěšně spojila se zemí

Martin KŘÍŽEK, moderátor

Několik hodin po startu se vesmírná sonda českých vědců úspěšně spojila se zemí. Sonda Lucky-7, kterou do vesmíru vynesla ruská raketa Sojuz, má zkoumat vliv kosmického prostředí na materiály a elektroniku.

Jaroslav LAIFR, jeden z autorů vesmírné sondy Lucky-7

Vypadá to velice pozitivně, ukazuje se, že všechny ty data jsou tak, jak jsme očekávali, takže je to obrovský úspěch.

Ondřej HIMMER, redaktor

Radoval se krátce po potvrzení kontaktu s družicí jeden z jejích autorů, Jaroslav Laifr z ČVUT.

Jaroslav LAIFR, jeden z autorů vesmírné sondy Lucky-7

Ladíme tady akorát pozemní stanice, 2 poslední přijímače, takže jeden z nich jako zvýší kvalitu, ladíme, protože ten má trochu užší svazek a vyzařování antény, takže tam je to trochu komplikovanější, to ještě bude chtít nějaký čas.

Ondřej HIMMER, redaktor

Sondu Lucky-7 vynesla do vesmíru ruská raketa Sojuz, startující z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Její vývoj a vypuštění stály asi půl milionu korun. Podle vývojářů je to nejlevnější vědecká sonda v historii. Na celou misi si tým vydělal prodejem navigačních přijímačů, které pro družici vyvinul v roce 2015. Ondřej Himmer, Radiožurnál.


5. 7. 2019; ČRo - Sever

Vesmírná sonda od českých vědců se úspěšně spojila se zemí

Zuzana ZEJDOVÁ, moderátorka

Vesmírná sonda od českých vědců se několik hodin po startu úspěšně spojila se zemí. Družice Lucky-7 by měla ověřovat, jak na vesmírné prostředí reagují různé elektronické systémy a materiály. Na oběžnou dráhu jí ráno vynesla ruská raketa Sojuz startující z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Podle spoluautora projektu Jaroslava Laifra z ČVUT zatím mise nenarazila na žádné problémy.

Jaroslav LAIFR, jeden z autorů družice Lucky-7

Vypadá to velice pozitivně v tom druhým průletu jsme opravdu přijeli už vlastně historii dat od spuštění toho satelitu a ukazuje se, že všechny ty data tak, jak jsme očekávali. Takže je to obrovský úspěch. Družice jako taková žije, vysílá v pravidelných intervalech, a dokonce nám poslali záznam z plzeňské univerzity, že ten signál slyšeli už při prvním přeletu a poslali nám nahrávku osmiminutovou.

Zuzana ZEJDOVÁ, moderátorka

Družice za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou sondou v historii. Na výrobu zařízení i jeho cestu na oběžnou dráhu si tým vydělal prodejem navigačních přijímačů, který pro družici vyvinul v roce 2015.


5. 7. 2019; irozhlas.cz

Česká družice Lucky-7 už je na oběžné dráze, do vesmíru ji vynesla ruská raketa Sojuz

Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou mezi více než třiceti zařízeními, které v pátek ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země ruská raketa Sojuz 2.1b. Ta úspěšně odstartovala z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě.

Družici Lucky-7 sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učenítechnického. Měla by umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.

Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars.

"Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány," řekl vědec.

Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30 tisíc korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.

Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15.40 našeho času. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.

Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd.

"Radiace je jednou ze zásadních překážek expanze člověka do vesmíru a náš detektor umožní přesné sledování radiačního pole a identifikaci jednotlivých částic, což nám umožní lépe studovat jeho vlastnosti," uvedl vedoucí týmu fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Michal Marčišovský.

Zařízení by mělo denně odesílat data, které budou vědci z fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské analyzovat. Vyhodnocovat se bude také fungování detektorů v kosmickém prostředí s cílem vyvinout lehčí zařízení s výkonnějšími systémy.

"Příprava mise znamenala vysoké pracovní nasazení všech členů řešitelského týmu, kterému se podařilo aparaturu zhotovit, otestovat a připravit pro instalaci do rakety v rekordně krátké době několika měsíců," řekl vedoucí týmu Ústavu jaderné fyziky Akademie věd Ondřej Ploc, jehož tým vyrobil modul pro umístění detektoru.

Do vesmíru se podle Roskosmosu dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů z celkem 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska či Spojených států.

Start rakety Sojuz 2.1b vysílala na svém webu v přímém přenosu ruská kosmická agentura Roskosmos. Podívat se na něj můžete ve videu v čase od 1:04:30.


5. 7. 2019; CT24.cz

Do vesmíru byla vypuštěna česká družice Lucky-7, na oběžné dráze je i tuzemský dozimetr

Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou na oběžné dráze Země. V pátek ráno je tam společně s více než třiceti aparáty vynesla ruská raketa Sojuz 2.1b z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Družice, kterou sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učení technického (ČVUT), by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.

Do vesmíru se podle ruské kosmické agentury Roskosmos dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů z celkem 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska a Spojených států.

Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15:40 SELČ. Pokud jde o detektory, zjistit, zda jsou v pořádku a provozuschopné, může trvat několik dnů.

"Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a kdy se chystá návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je družice vybavena dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdrželi kosmonauté," uvedl vědecký tajemník Ústavu jaderné fyziky Vladimír Wagner.

Odkaz

V pátek do vesmíru poletí nová česká družice. Vznikla bez pomoci státu

Lucky-7 je "miniaturní laboratoř"

Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars.

"Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány," řekl vědec.

Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30 tisíc korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.

S družicí by vědci měli komunikovat dvakrát denně, později to má za ně dělat přístroj pro automatickou komunikaci. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.


5. 7. 2019; ČT 1

Český přínos kosmickému projektu

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor

Hned dvojnásobnou českou stopu měl ranní start ruské rakety Sojuz. Na orbitu do výšky přes 500 km vynesla historicky první českou soukromou družici Lucky-7. Náklady na výrobu této sondy dosáhly zhruba 200 000 Kč. Celý projekt, tedy včetně nákladů na vynesení do vesmíru, vyšel firmu na 2 000 000 Kč.

Jaroslav LAIFR, konstruktér Lucky-7, Skyfox Labs

Myšlenka té naší práce vytvořit něco, co bude levnější než technika, která se dosud vlastně pro vesmírný výzkum používá.

Pavel KOVÁŘ, konstruktér Lucky-7, Skyfox Labs

V podstatě jsme to vyvinuli všechno. Dneska počítače, GPS přijímač, anténa z obyčejného posunovacího metru.

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor

A shodou okolností na stejné raketě odstartoval také ruský nanosatelit Sokrat Air. Jeho modul schopný mimo jiné sledovat kosmické počasí dodali čeští experti.

Martin TYBUREC, redaktor

Spolu s vědci z Ústavu jaderné fyziky a firmou ESC Aerospace ho vyvinuli tady na Fakultějaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Jeho klíčovou součástí bude tento unikátní detektor radiace kolem Země.

Miroslav HAVRÁNEK, vedoucí skupiny pro design integrovaných obvodů, FJFI ČVUT v Praze

Funkci tohoto detektoru si můžeme ukázat tady na tomto modelu. Mám v ruce smolinec, na monitoru můžete vidět odezvu na částice, které vylétávají z tohoto radioaktivního zářiče.


5. 7. 2019; denik.cz

Odstartováno. Do vesmíru vyrazila družice a detektory vyvinuté na ČVUT

Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou mezi více než třiceti aparáty, které dnes ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země ruská raketa Sojuz 2.1b z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Start rakety vysílala na svém webu v přímém přenosu ruská kosmická agentura Roskosmos.

"Do vesmíru se podle Roskosmosu dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů z celkem 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska a Spojených států.

Družici Lucky-7 sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učenítechnického (ČVUT). Měla by umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.

Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15:40 SELČ. Pokud jde o detektory, zjistit, zda jsou v pořádku a provozuschopné, může trvat několik dnů.

Počasí a radiace

"Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a kdy se chystá návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je družice vybavena dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdrželi kosmonauté," uvedl vědecký tajemník Ústavu jaderné fyziky Vladimír Wagner.

Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars. "Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány," řekl vědec.

Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30.000 korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.

S družicí by vědci měli komunikovat dvakrát denně, později to má za ně dělat přístroj pro automatickou komunikaci. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.

"


5. 7. 2019; iHNed.cz

Do vesmíru odletěla česká družice Lucky-7 a detektory vyvinuté na ČVUT. Vynesla je ruská raketa Sojuz 2.1b

Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou mezi více než třiceti aparáty, které v pátek ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země ruská raketa Sojuz 2.1b z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Start rakety vysílala na svém webu v přímém přenosu ruská kosmická agentura Roskosmos.

Do vesmíru se podle Roskosmosu dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů celkem z 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska či Spojených států.

Družici Lucky-7 sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učenítechnického (ČVUT). Měla by umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.

Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15:40 SELČ. Pokud jde o detektory, zjistit, zda jsou v pořádku a provozuschopné, může trvat několik dnů.

"Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a kdy se chystá návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je družice vybavena dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdrželi kosmonauté," uvedl vědecký tajemník Ústavu jaderné fyziky Vladimír Wagner.

Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars. "Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány," řekl vědec.

Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30 tisíc korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.

S družicí by vědci měli komunikovat dvakrát denně, později to má za ně dělat přístroj pro automatickou komunikaci. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.


5. 7. 2019; lidovky.cz

Ruská raketa Sojuz vynesla do vesmíru českou družici Lucky-7, kterou sestrojili na ČVUT

Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou mezi více než třiceti aparáty, které v pátek ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země ruská raketa Sojuz 2.1b z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Start rakety vysílala na svém webu v přímém přenosu ruská kosmická agentura Roskosmos.

Do vesmíru se podle Roskosmosu dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů z celkem 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska a Spojených států.

Družici Lucky-7 sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učenítechnického (ČVUT). Měla by umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.

Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15:40 SELČ. Pokud jde o detektory, zjistit, zda jsou v pořádku a provozuschopné, může trvat několik dnů.

"Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a kdy se chystá návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je družice vybavena dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdrželi kosmonauté," uvedl vědecký tajemník Ústavu jaderné fyziky Vladimír Wagner.

Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars. "Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány," řekl vědec.

Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30 000 korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.

S družicí by vědci měli komunikovat dvakrát denně, později to má za ně dělat přístroj pro automatickou komunikaci. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.


5. 7. 2019; novinky.cz

Do vesmíru odletěla družice a detektory vyvinuté na ČVUT

Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou mezi více než třiceti aparáty, které v pátek ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země ruská raketa Sojuz 2.1b z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Start rakety vysílala na svém webu v přímém přenosu ruská kosmická agentura Roskosmos.

Do vesmíru se podle Roskosmosu dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů z celkem 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska a Spojených států.

Družici Lucky-7 sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učenítechnického (ČVUT). Měla by umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.

Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15:40 SELČ. Pokud jde o detektory, zjistit, zda jsou v pořádku a provozuschopné, může trvat několik dnů.

Vyrobeno z běžně dostupných komponent

"Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a kdy se chystá návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je družice vybavena dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdrželi kosmonauté,” uvedl vědecký tajemník Ústavu jaderné fyziky Vladimír Wagner.

Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars. "Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány,” řekl vědec.

Nejlevnější v historii. Má vydržet až 25 let

Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30 000 korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.

S družicí by vědci měli komunikovat dvakrát denně, později to má za ně dělat přístroj pro automatickou komunikaci. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.


3. 7. 2019; halonoviny.cz

Nová česká vesmírná sonda

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku.

Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. »Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny,« řekl Kovář.

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. »Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření,« řekl Kovář.

S ruskou raketou by měla odletět v pátek 7:41 středoevropského času, zhruba dvacet minut před 15:00 by měla přelétat nad Českou republikou.

K ruské raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat.

(ste)


3. 7. 2019; osel.cz

Družice s českou účastí poletí do vesmíru

Dvě družice s velmi významnou českou účastí budou vyneseny v pátek spolu s meteorologickým satelitem a další téměř čtyřicítkou malých zařízení na oběžnou dráhu okolo Země. První z nich je cubesat s názvem Lucky-7 pražské firmy SkyFox Labs a druhý pak cubesat Socrat, který nese unikátní české zařízení pro studium kosmického záření.

V pátek 5. července 2019 v 7:41 našeho času vynese z ruského kosmodromu Vostočnyj ruská raketa Sojuz-2.1b/Fregat velkou meteorologickou družici Meteor 2-2 a 40 malých družic cubesatů. Mezi nimi budou dvě družice s výraznou českou účastí.

Cubesaty jsou poskládané z jedenácticentimetrových stavebních kostek. Umožňují do standardizovaného prostředí umístit vlastní přístroje a jejich standardizované umístění na nosiči. Velmi často lze pak takové satelity vynášet i ve větším počtu jako doplněk při startu velké družice. Zajistí se tak efektivní využití nosiče a laciné vynesení zařízení pro širokou škálu zákazníků. Je to cesta pro menší výzkumné instituce i různé technologické start-up firmy. V současné době tak cubesaty přibývají velice rychle, jejich počet překročil tisícovku a roste po stovkách.

Stejná raketa vynese i český cubesat z jedné kostky (tedy CubeSat-U1) s hmotností 1,5 kg, který byl společně připraven na ČVUT, tentokrát šlo o Fakultu elektrotechnickou, a v pražské firmě SkyFox Labs. Družici s volacím znakem OKoSAT budou moci sledovat i radioamatéři. Jde o malou laboratoř, která slouží k testování miniaturizovaných radiačně odolných kosmických technologií. Kromě vysílače, přijímače a navigačního zařízení obsahuje i dozimetr, experimentální gama spektrometr a kameru s rozlišením VGA. Na plášti je zlatem vyvedená česká vlajka.

Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a chystá se návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je vybaven dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdržely kosmonauté. Důležitou součástí jsou unikátní monolitické pixelové detektory, které byly vyvinuty na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze a PIN-diodovým open source dozimetrem vyvinutým v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži. Česká část aparatury byla připravena konsorciem složených ze zmíněných dvou institucí a firmy esc Aerospace s.r.o. Stejné konsorcium vyvinulo a připravilo ovládací hardware a software i kompletaci celého zařízení.

Raketa vynese družice na slunečně synchronní kruhovou dráhu ve výšce 530 km. Ta je zvolena tak, aby zajistila dostatečně dlouhou životnost družice a zároveň aby nejpozději za čtvrt století shořela v atmosféře Země a nevytvářelo se tak smetí na orbitě. Vypuštění nosiče Sojuz-2.1b bude možné sledovat on-line v pátek 5. července 2019 v 7:41 hod. SEČ zde. Pokud proběhne vše úspěšně, půjde o velmi významný krok Česka do kosmického prostoru a etablování našich vědců, techniků i firem v oblasti vesmírných technologií. Držme palce.


3. 7. 2019; radio.cz

Do vesmíru se v pátek vznese i stroj měřící radiaci Země od ČVUT

Detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí planety Země vyvinuté na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) Českého vysokého učení technického (ČVUT) vyletí v pátek do vesmíru. Vynese je tam ruská raketa Sojuz 2.1b z Vostočného v Rusku. V tiskové zprávě o tom informovalo ČVUT. Na palubě rakety budou další tři české přístroje, mezi nimi družice Lucky-7. "Radiace je jednou ze zásadních překážek expanze člověka do vesmíru a náš detektor umožní přesné sledování radiačního pole a identifikaci jednotlivých částic, což nám umožní lépe studovat jeho vlastnosti," uvedl vedoucí týmu FJFI Michal Marčišovský. Zařízení by mělo denně odesílat data, který budou vědci z FJFI analyzována. Vyhodnocovat se bude také fungování detektorů v kosmickém prostředí s cílem vyvinout lehčí zařízení s výkonnějšími systémy.


3. 7. 2019; Haló noviny

Česká vesmírná sonda

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku.

Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. »Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny,

« řekl Kovář.

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. »Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření,« řekl Kovář.

S ruskou raketou by měla odletět v pátek v 7:41 středoevropského času, zhruba dvacet minut před 15:00 by měla přelétat nad Českou republikou.

K ruské raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat.

Foto: Nová česká družice

FOTO - ČTK/Michal KAMARYT


3. 7. 2019; Hospodářské noviny

Krátce

ČESKO

Do vesmíru v pátek odletí česká vědecká družice

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o rádiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru. Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011.

VENEZUELA

Exprezidenti vyzvali ke krokům vůči Madurovi

Přes 20 exprezidentů a bývalých premiérů Španělska a zemí Latinské Ameriky vyzvalo mezinárodní společenství a mezinárodní soudy, aby okamžitě začaly jednat a ukončily systematické porušování lidských práv, jehož se dopouští režim venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Reagovali na smrt kapitána Rafaela Acosty, který o víkendu zemřel ve vazbě asi na následky mučení.

Šéf venezuelské opozice Juan Guaidó vyzval na pátek k dalším demonstracím.

Z TWITTERU

Sněmovna neustále něco odkládá, protože místo toho řeší jednu krizi za druhou. Novely musejí čekat, až se projedná "velká" politika a skončí obstrukce. Tohle nemá cenu. Řešením jsou předčasné volby. Pojďme do nich.

@PatrikNacher

Patrik Nacher, ekonom, zastupitel v Praze

USA/ČESKO

Oscarová akademie vyzvala tři Čechy ke členství

Tři Češi letos dostali pozvání, aby se stali členy americké Akademie filmového umění a věd, která každoročně udílí prestižní ocenění Oscar. Jsou jimi dokumentaristka Helena Třeštíková a herci a kaskadéři Ladislav Lahoda a Pavel Cajzl. Na svých stránkách o tom informovala sama akademie, která kromě tří Čechů pozvala do svých řad dalších 839 umělců z celého světa. Polovina z nich jsou ženy.


3. 7. 2019; Lidové noviny

Česká Lucky-7 vyletí na misi do vesmíru

PRAHA V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze. Podle Kováře tak vznikla nejméně nákladná vesmírná mise v historii lidstva s počáteční investicí 30 000 korun.

Družice kromě navigace obsahuje také senzory radiace, jež umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. Pro úsporu nákladů použili vývojáři běžně dostupné materiály a součástky.

Poskytnutá oběžná dráha je podle Laifra dostatečně vysoko na to, aby se družice udržela dlouhou dobu a dostatečně nízko, aby podle požadavků Organizace spojených národů zanikla během 25 let. S ruskou raketou by měla odletět v 7.41 středoevropského času, zhruba 20 minut před 15. hodinou by měla přelétat nad Českem.


3. 7. 2019; Metro

Do vesmíru vyletí družice Lucky-7

Studenti a výzkumníci ČVUT na přístroji pracovali od roku 2011.

Součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje v pátek z Vostočného v Rusku, bude i česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického(ČVUT) v Praze. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. "Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny," řekl Kovář.

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. "Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, přikročí se k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země," řekl Kovář. Pro ušetření nákladů použili vývojáři běžně dostupné materiály a součástky. Podle Kováře vznikla nejméně nákladná vesmírná mise v historii lidstva s počáteční investicí 30 tisíc korun.

S ruskou raketou by měla odletět v 7.41 středoevropského času, zhruba 20 minut před 15. hodinou by měla přelétat nad Českem. "Poté čekáme na pravidelné vysílání radiomajáku, mělo by být možné je zaslechnout po celém světě. I nadšenci z Twitteru většinou píší, jestli je slyší, nebo ne," řekl Laifr.

Zánik 25 Poskytnutá oběžná dráha je dostatečně vysoko na to, aby se družice udržela dlouhou dobu, a dostatečně nízko, aby podle požadavků Organizace spojených národů zanikla během 25 let.


3. 7. 2019; Pražský deník

Do vesmíru v pátek poletí nová česká družice

Zprávy z domova

Foto: VĚDECKÝ PROJEKT. V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, jež odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice má umožnit ověřování vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru.

Foto: ČTK


3. 7. 2019; idnes.cz

Češi si založili firmu, aby mohli mít svou družici. Vyjde jim start?

V pátek pátého července 2019 zamíří na oběžnou dráhu Země česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinula a postavila česká soukromá společnost. Bude sloužit jako testovací laboratoř elektroniky pro další generace družic.

Když na oběžné dráze začala fungovat první družice Magion, dostala se naše země do exkluzivního klubu. Po skončení programu Magionů jsme z něj na čtrnáct let zase vypadli. Nyní se do něj pomalu vracíme.

Prvním navrátilcem v rámci samostatné České republiky byla družice VZLUSAT-1, která však má k Magionu zhruba tak daleko jako tehdejší počítače k dnešním. Situace na oběžné dráze je dnes přece jen úplně jiná, a podle toho vypadal i návrat Česka. Na oběžnou dráhu jsme poslali miniaturní družici CubeSat, což je vlastně zhruba jedenácticentimetrová stavební kostka pro vytvoření malého satelitu.

Cubesaty jsou dnes v kosmickém výzkumu všudypřítomné, protože pomohly otevřít oběžnou dráhu nováčkům. Kolem Země jich již obíhala či stále obíhá zhruba tisícovka a podle všeho budou rychle přibývat stovky dalších - velmi brzy také opět jedna česká.

V pátek pátého července v 7:41 našeho času by z ruského kosmodromu Vostočnyj na palubě nosiče Sojuz-2.1b z měl odstartovat satelit nazvaný Lucky-7. Jde o znovu o malý CubeSat (CubeSat-1U, tedy z jedné „kostky), který byl postaven částečně v ČVUT a částečně v pražské firmě SkyFox Labs. Malý český satelit s volacím znakem OK0SAT, bude jednou z několika desítek malých „družiček“ v nosiči.

Soukromá sedmička

Práci na satelitu začali v roce 2011 Jaroslav Laifr a Pavel Kovář v rámci ČVUT. Původně mělo jít o čistě akademický projekt. Ovšem jak autoři uvádějí na webových stránkách firmy SkyFox Labsa potvrdili pro Technet, v současném systému financování vědy neviděli šanci na úspěch. Svou snahu o postavení malého českého satelitu pouze z veřejných rozpočtů tedy po několika letech vzdali a zkusili si pomoci jinak. (Za několik let vývoje se jim v rámci ČVTU přesto podařilo získat na projekt granty, které podle Laifra dosáhly celkové výše cca 900 tisíc korun.)

Pavel Kovář, který stále působí na ČVUT, věnoval své know-how, konkrétně na satelitní přijímač GPS signálu s parametry pro využití na satelitech, do vínku firmy, kterou v lednu 2015 založil Jaroslav Laifr.

Vzniklá SkyFox Labs se tedy logicky specializuje na dodávky právě navigačních systémů, ale postupně i dalších specializovaných elektronických komponentů (viz seznam produktů) pro miniaturních družice jiných zájemců o vesmír. Dnes má malá společnost zákazníky ve více než tuctu zemí.

Protože jde o velmi specifický obor, firma mívá ročně pouze kolem desítky zakázek a obrat kolem milionu korun. Na pohled se může zdát poněkud překvapivé, že se za necelých pět let existence postupně podařilo našetřit na start malého satelitu - cena za vynesení jednoho CubeSatu, který má hmotnost kolem jednoho kilogramu (Lucky-7 s hmotností zhruba 1,5 kg patří mezi těžké cubesaty) na oběžnou dráhu se pohybuje od 50 tisíc dolarů až po řádově stovky tisíc dolarů podle parametrů dráhy. (SkyFox Labs cenu za vynesení Lucky-7 s odvoláním na podmínky smlouvy nezveřejnila.)

Vysvětlení je podle Jaroslava Laifra ovšem jednoduché. Firma není pro její majitele nástrojem k vydělávání peněz: „My jsme si nezaplatili nic víc než telefony a kafe,“ říká Laifr, který je kromě působení ve firmě také zaměstnancem astronomického ústavu. „SkyFox Labs je ekonomický nástroj, který nám pomáhá materializovat soukromé vědeckovýzkumné výsledky naší práce,“ píší o své firmě autoři družice v tiskovém prohlášení.

K čemu to?

Lucky-7 tedy kromě své ceny řádově v jednotkách milionů korun je zajímavá i nákladem. Kromě kamery či miniaturizované české vlajky nese na palubě ve vesmíru některé zatím nevyzkoušené díly, jako je experimentální gama spektrometr.

Cílem je však podle autorů především ukázat, jak by se elektronika na družicích dala „dělat lépe“. „Naším cílem je ukázat komunitě, jak by se dala elektroniky pro satelity stavět tak, aby déle vydržela a fungovala,“ říká Jaroslav Laifr.

Inovace přitom není v samotných součástkách, ty firma objednává z běžných katalogů od výrobců z USA a Asie, ale v tom, jak se sestavují dohromady. Vzniklá doporučení by podle Laifra mohla zvýšit spolehlivost elektroniky a prodloužit její životnost o jednotky a možná až desítky procent, třeba díky zlepšené konstrukci radiačního stínění.

Lucky-7 by tedy měla sloužit především jako vesmírná zkušebna pro nové typy elektronických komponentů určených pro použití v dalších satelitech. Satelitů, které by zřejmě měly zamířit podstatně dále než na oběžnou dráhu Země.

Na stránkách projektu Lucky 7autoři uvádějí, že jejich cílem je poslat také satelit k Marsu a učinit přístupně části naší soustavy ležící za oběžnou drahou Země. Laifr tuto vizi potvrzuje: „Před lety jsem se rozhodl, že je dobré mít v životě nějaký konkrétní cíl. A tím mým je pomoci lidstvu při kolonizaci Marsu.“

K tomu je ještě nepochybně daleko, zatím bude možné považovat za úspěch, pokud jejich první vesmírná minilaboratoř bude fungovat alespoň částečně podle plánu. Více bychom měli vědět v pátek kolem čtvrté hodiny odpolední, kdy by již měla další česká družice kroužit na své oběžné dráze, mít vysunuté antény a pohybovat se nad střední Evropou. Radioamatéři se mohou do určité míry přesvědčit sami, když budou družici sledovat na frekvenci 437.525 MHz (další detaily zde).


2. 7. 2019; roklen.cz

Michal Pěchouček bude novým technickým ředitelem Avastu

Avast oznámil jmenování profesora Michala Pěchoučka do funkce technického ředitele (Chief Technology Officer - CTO) s účinností od 1. září 2019. Michal Pěchouček do Avastu přichází z respektované pozice na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT), kde působí jako profesor, vedoucí katedry počítačů Fakulty elektrotechnické a jako ředitel centra umělé inteligence AI Center, které založil již téměř před dvěma desetiletími.

Avast oznámil jmenování profesora Michala Pěchoučka do funkce technického ředitele (Chief Technology Officer - CTO) s účinností od 1. září 2019. Michal Pěchouček do Avastu přichází z respektované pozice na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT), kde působí jako profesor, vedoucí katedry počítačů Fakulty elektrotechnické a jako ředitel centra umělé inteligence AI Center, které založil již téměř před dvěma desetiletími.

"Michal je ideální kandidát na roli našeho nového CTO, protože má zkušenosti jak z akademické sféry, tak i ze světa technologií a byznysu, dokáže propojovat myšlenky, lidi a zdroje a také v minulosti ukázal, že umí vést úspěšné týmy. Jeho hlavní úkol bude dál rozšiřovat náš výzkum umělé inteligence, strojového učení a kybernetické bezpečnosti. Michal také povede klíčové vědecko-výzkumné týmy, které podporují práci našich virových laboratoří i týmů specializujících se na velká data a inovace. Máme radost, že se k nám spolu se svými třemi kolegy přidává a pomůže nám dál upevnit spolupráci s akademickou sférou v oblasti aplikovaného výzkumu," řekl nový generální ředitel Avastu Ondřej Vlček.

Celosvětově uznávaný je přínos profesora Pěchoučka v oblasti počítačových věd a využití umělé inteligence, je autorem mnoha hojně citovaných vědeckých článků a publikací. Do Avastu přinese aktuální poznatky a přehled z praxe i z akademické činnosti. Michal Pěchouček byl hlavním hybatelem při vytváření mezinárodního stipendia AVAST Chair of Cybersecurity na ČVUT. V letošním roce jeho přičiněním vznikla na ČVUT společná laboratoř Avast AI and Cybersecurity Laboratory, kterou financuje Avast a kterou Michal Pěchouček bude dál podporovat ze své nové pozice CTO. Michal Pěchouček bude také i nadále působit jako profesor a povede univerzitní centrum umělé inteligence AI Center

Do Avastu s ním přicházejí ještě další tři kolegové z akademického prostředí specializující se na výzkum umělé inteligence, kteří se stanou součástí firmy i proto, aby pomohli rozšířit znalosti o tom, jak může umělá inteligence radikálně zlepšit schopnosti lidské společnosti bránit se proti rostoucím a stále složitějším kybernetickým hrozbám. Všichni ale zůstanou úzce zapojení do společné výzkumné činnosti ČVUT a Avastu a jednou týdně budou přednášet a konzultovat studentům na univerzitě.

Michal Pěchouček dodal: "Tímto připravujeme novou cestu pro spolupráci průmyslu a akademického sektoru na největší a nejzajímavější vědecké výzvě naší doby. Závazek Avastu finančně podporovat stávající a nový výzkum umělé inteligence a strojového učení umožní ČVUT ukázat svou odbornost v této oblasti a pomůže univerzitě získat a udržet si ty nejlepší a nejschopnější talenty. Avast je v oboru kybernetické bezpečnosti známý jako AI firma, takže se velmi těším na svoji novou roli a na to, že společně s experty z Avastu a jejich kolegy z ČVUT budu moct přispět k rozvoji umělé inteligence, která pomáhá chránit lidi na internetu.”

Michal Pěchouček stál v minulosti u zrodu několika technologických startupů včetně kyberbezpečnostní firmy Cognitive Security (kterou v roce 2013 koupilo CISCO), dále pak AgentFly, který se specializuje na ovládání autonomní letecké dopravy, a BlindSpot Solutions, který vyvíjí umělou inteligenci pro využití v průmyslu a který v roce 2017 akvírovala Adastra Group.


2. 7. 2019; Radiožurnál

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7. Kterou vyvinuli výzkumníci z Českého Vysokého učení technického v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. A teď je naším hostem Jaroslav Leifr, jeden z vývojářů a zakladatelů projektu Lucky-7, dobrý den.

Jaroslav LAIFR, jeden z vývojářů a zakladatelů projektu Lucky-7

Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka

Co družice umožní, jaká data bude přinášet a jaké jsou plány na její využití?

Jaroslav LAIFR, jeden z vývojářů a zakladatelů projektu Lucky-7

V případě, že bude všechno fungovat, tak jak jsme si předsevzali, tak by mělo dojít k tomu, že bychom měli být schopni monitorovat životnost komerčních součástek, které nejsou /nesrozumitelné/ určeny pro použití ve vesmíru. Nicméně při použití určitých vědeckých stop je možné, je pro tento účel použít. Já jsem se tomu věnoval ve své disertační práci, kterou jsem zhruba před měsícem na ČVUT obhájil a teď tedy se pokusíme ty vědecko-výzkumné výsledky tedy využít v praxi ve vesmíru na oběžné dráze.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka

No a co si tedy máme představit vlastně pod těmi postihy konkrétněji, jestli nějak jednoduše lze říct k čemu konkrétně bude sloužit ta družice Lucky-7, když říkáme ověřovat nejnovější vědecké poznatky, a tak dále, tak co to bude?

Jaroslav LAIFR, jeden z vývojářů a zakladatelů projektu Lucky-7

Tak já jsem se tam, konkrétně jmenoval napájecím zdroji, který neobsahuje běžně používané tranzistory na bázi mosetů, to znamená, že ta komponenta by měla být schopna dodávat energii i, řekněme ve ztížených podmínkách radiace, která se ve vesmíru vyskytuje a my bychom rádi prokázali, že vlastně ta životnost bude, řekněme až 10 let. Pokud se pochopitelně nepokazí něco po cestě. Nicméně toto je zhruba projektová životnost a je to, řekněme, hodně troufalé. Nicméně to i tak jsme si dali tento vysoký cíl, takže jsme použili různé radiační štíty na bázi třeba hliníkových desek, které se běžně používají v osvětlovací led technice pro chlazení osvětlení.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka

Jaroslav Laifr, jeden z vývojářů a zakladatel projektu Lucky-7. Děkuji, na shledanou.

Jaroslav LAIFR, jeden z vývojářů a zakladatelů projektu Lucky-7

Na shledanou, děkuji.


2. 7. 2019; tyden.cz

Česká družice z ČVUT bude vypuštěna do vesmíru

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru. Její tvůrci ji představili novinářům.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. "Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny," řekl Kovář.

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. "Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země," řekl Kovář.

Pro ušetření nákladů použili vývojáři běžně dostupné materiály a součástky. Podle Kováře vznikla nejméně nákladná vesmírná mise v historii lidstva s počáteční investicí 30 tisíc korun.

Poskytnutá oběžná dráha je podle Laifra dostatečně vysoko na to, aby se družice udržela dlouhou dobu a dostatečně nízko, aby podle požadavků Organizace spojených národů zanikla během 25 let.

S ruskou raketou by měla odletět v 7.41 středoevropského času, zhruba 20 minut před 15.00 by měla přelétat nad Českem. "Poté čekáme na pravidelné vysílání radiomajáku, mělo by být možné je zaslechnout po celém světě. I nadšenci z twitteru většinou píší, jestli je slyší nebo ne," řekl Laifr.

K ruské raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat.


2. 7. 2019; novinky.cz

Do kosmu v pátek zamíří česká vědecká družice Lucky-7

V pátek 5. července bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Satelit by měl umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o rádiové komunikaci sond pro studium kosmu.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt.

Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci.

Česká vědecká družice Lucky-7

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

"Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny,” řekl Kovář v úterý 2. června v Praze.

Senzory radiace

Družice obsahuje kromě navigace také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu.

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

"Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země,” vysvětlil Kovář.

Nejlevnější vesmírná mise v historii?

Pro ušetření nákladů použili vývojáři běžně dostupné materiály a součástky. Podle Kováře vznikla nejméně nákladná vesmírná mise v historii lidstva s počáteční investicí 30 tisíc korun.

Poskytnutá oběžná dráha je podle Laifra dostatečně vysoko na to, aby se družice udržela dlouhou dobu a dostatečně nízko, aby podle požadavků Organizace spojených národů (OSN) zanikla během 25 let.

Milník v tuzemské astronomii. Češi se zapojují do vývoje nejdokonalejšího přístroje na výzkum kosmu

S ruskou raketou by měla odletět v pátek 7.41 středoevropského času, zhruba dvacet minut před 15.00 by měla přelétat nad Českem. "Poté čekáme pravidelné vysílání radiomajáku, mělo by být možné je zaslechnout po celém světě. I nadšenci z Twitteru většinou píší, jestli je slyší, nebo ne,” podotkl Laifr.

K raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat.


2. 7. 2019; lidovky.cz

Do vesmíru bude vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7. Vyvinuli ji výzkumníci z ČVUT

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku.

Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru. Její tvůrci ji v úterý představili novinářům.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. "Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny," řekl Kolář.

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. "Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země," řekl Kolář.

S ruskou raketou by měla odletět v 7:41 středoevropského času, zhruba dvacet minut před 15:00 by měla přelétat nad Českem. "Poté čekáme na pravidelné vysílání radiomajáku, mělo by být možné je zaslechnout po celém světě. I nadšenci z twitteru většinou píší, jestli je slyší nebo ne," řekl Laifr.

K ruské raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat.


2. 7. 2019; ihned.cz

V pátek vypustíme družici do vesmíru. Oddychneme si, až se poprvé ozve, říká autor českého satelitu

V současné chvíli na raketě v ruském kosmodromu Vostočnyj čeká na vypuštění česká družice. Startovat bude v pátek před osmou hodinou ráno, odpoledne bude přelétat nad Českem. Sestrojila ji dvojice vědců Jaroslav Laifr a Pavel Kovář, kteří se zajímají o vesmírné technologie. Jedná se o sedmý český satelit, který bude vypuštěn do vesmíru, proto ho dvojice pojmenovala Lucky-7. "Na start družice jsme si vydělali prodejem navigačních přijímačů," říká Jaroslav Laifr, který působí v Astronomickém ústavu Akademie věd jako vedoucí pracovník na projektech pro Evropskou kosmickou agenturu.

Co se bude dít v pátek po startu rakety, která ponese vaši družici?

Musíme počkat, než se satelit dostane z vypouštěcího zařízení. Na to je přesně daný časový harmonogram, který určuje, kdy má být který satelit vypuštěn. V našem případě je to asi čtyři hodiny po startu. To znamená, že v 7:50 hodin ráno by měla raketa startovat, oběžné dráhy dosáhne asi za osm minut, ale teprve za čtyři hodiny dojde na řadu impuls k vypuštění naší družice. V tu chvíli se stane kosmickým tělesem nezávislým na ruské raketě. Během pěti minut by měla rozvinout antény a začít vysílat první signály k Zemi. V tu chvíli ještě nebude nad Českou republikou, takže se může stát, že signál nejdříve zachytí někdo jiný, kdo nás o tom bude informovat. Družice by měla být nad Prahou zhruba ve 14:10 a v tu dobu už bychom ji měli být schopni detekovat sami. Pokud se tomu tak nestane, další šance zachytit její signál nastane zhruba o hodinu a půl později, kdy znovu prolétne nad Prahou. Pokud se však do té doby ozve někdo jiný, že zachytil signál z naší družice, budeme vědět, že funguje. A to je pro nás nejdůležitější.

V tom momentě si budete moct oddychnout a říct si, že se vyslání družice povedlo?

Ano, ale pravděpodobně tento moment nezaregistrujeme my, ale někdo jiný, kdo nám o tom poví. Komunita amatérských nadšenců do astronomie si je navzájem tak blízká, že to určitě udělají velice rádi. Pokud bychom takovou zprávu nedostali a nepřijali ani žádný signál, až bude družice nad Prahou, znamenalo by to nějaký problém.

Co se může pokazit?

Víc věcí. Existuje možnost, že by se mohly rychlou ztrátou tlaku poničit solární články. Satelit jsme testovali ve vakuové komoře, kde nasátí vzduchu trvalo asi patnáct minut, ale na raketě to trvá tři minuty, takže dojde k zásadnímu poklesu tlaku. Bojíme se, že kvůli tomu solární články popraskají. Také se může stát, že se nesepne hlavní spínač, nebo že se družice zasekne ve vypouštěcím zařízení.

K čemu bude družice sloužit, pokud vše proběhne tak, jak má?

Má senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Dozimetr nám zase ukáže, jaké je v její blízkosti radiační prostředí. To všechno nám zprostředkuje zajímavé informace. Součástí družice je palubní počítač, což je takový její mozek. Ten řídí jednotlivé povely ze Země a naopak odesílá data z paměti. Dále radiomodem, tedy radiové zařízení pro komunikaci družice se Zemí. Také je tam GPS přijímač, detektor záření či spektometr, tedy zařízení pro měření energetického spektra kosmického záření. Je tam i gyroskop, abychom věděli, jestli satelit rotuje. Rotace totiž může mít zásadní vliv na komunikaci družice. Pokud tedy družice nebude komunikovat dostatečně, budeme moct zjistit, jestli je to tím, že se třeba nerozvinula anténa, nebo protože příliš rotuje. Družice pak ve vesmíru bude fungovat 25 let, než zanikne.

Česká družice Lucky-7 bude v pátek vypuštěna do vesmíru

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru. Její tvůrci ji dnes představili novinářům.

Nová česká sonda Lucky-7

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru. Její tvůrci ji dnes představili novinářům.

Kdy vás poprvé napadlo, že si sestrojíte vlastní družici?

V rámci doktorského studia na ČVUT jsem se chtěl věnovat kosmickému výzkumu. Došel jsem k závěru, že ČVUT je to nejlepší možné prostředí, kde s tím začít, byli tam akademici, kteří s tím měli zkušenosti. Rozhodl jsem se proto sestavit tým odborníků i studentů, kteří by se tomu naplno věnovali. V roce 2011 tedy vznikl projekt CzechTechSat, což měl být studentský satelit. Projekt však nakonec ztroskotal a zbyl jsem jen já a Pavel Kovář, který se tomu také chtěl věnovat dál. V roce 2015 jsme si řekli, že začneme spolupracovat na vývoji vlastního satelitu.

Co bylo na samotném vývoji nejtěžší?

Těžké bylo sehnat finance. Nejdražší nejsou součástky, ty stojí třeba i několik desítek korun a samotný satelit nás vyšel na přibližně dvě stě tisíc korun. Nejnákladnější je start. Cena se pohybuje okolo sto tisíc eur za kilogram, my jsme platili o něco méně, ne víc než dva miliony. Potřebovali jsme vymyslet, jak tuto částku zaplatíme. Existovaly určité možnosti v rámci Evropské kosmické agentury, ale ty se vyskytují zřídka a jednotlivé státy si tyto příležitosti mezi sebou dělí v závislosti na tom, jak moc daný stát kosmické agentuře přispívá. Časově jsme se do takové výzvy nevešli, tak jsme si řekli, že to zkusíme sami, že využijeme obchodní znalosti trhu s vesmírnými technologiemi. Začali jsme zahraničním firmám prodávat navigační přijímače. Kdysi jsem se totiž jako jediný Čech mohl účastnit konference vývojářů malých družic v Kalifornii, díky čemuž jsem se dostal na seznam výrobců a otevřel se mi americký, ale z části i asijský nebo evropský trh. Takže tím jsme si na start družice vydělali. Potom už přišel samotný vývoj, který probíhal v domácích podmínkách. Měli jsme ale navázanou spolupráci s laboratořemi, takže když jsme potřebovali, mohli jsme pracovat i tam.

Vyvinout cubesat, tedy malý satelit, je čím dál dostupnější a levnější. Myslíte si, že do toho půjdou i další jedinci, nebo to bude nadále čistě záležitostí soukromých firem?

Myslím, že se najdou i další lidé, jako jsme my. Ostatně už se to děje. Například ve Španělsku aktuálně pracuje šestnáctiletý student na vývoji malého satelitu a vypadá to, že se bude o start svojí družice velice brzy ucházet. V tuzemsku vím o projektu Pilsen Cube 2, jedná se o družici středoškolských studentů.

Proč bude vaše družice startovat zrovna z Ruska?

Zkoumali jsme různé možnosti vypuštění, ono jich zase tolik není. V rámci dobré spolupráci se zahraničními vědci se nám naskytla příležitost právě v Rusku, navíc se nám tam podařilo vyjednat lepší cenu.

V pátek se tedy uvidí, jestli bylo vypuštění družice úspěšné, nebo ne. Co dál? Máte už nějaké další plány týkající se kosmu?

V rámci Astronomického ústavu Akademie věd jsme se přihlásili do projektu Evropské kosmické agentury. Její středisko v Itálii vyvíjí nosné rakety. Italové se rozhodli, že chtějí udělat testovací let, a hledali někoho, kdo by mohl do půl roku připravit družici ke startu. My jsme se přihlásili s tím, že můžeme zkopírovat stávající družici a vytvořit novou. Italové nás vybrali. A tak budeme mít další družici na letu rakety Vega C. Momentálně se projednává finanční podpora. Říkali jsme si, že bychom mohli satelit ve výsledku zkopírovat až třikrát a vytvořit tak konstelaci družic, protože prostor na raketě k tomu bude.


2. 7. 2019; ČT 24

Česká družice na cestě do vesmíru

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Podle konstruktérů půjde o jednu z nejlevnějších vědeckých vesmírných misí v dějinách. Malý satelit Laky 7 se zároveň stane historicky první českou soukromou družicí v Kosmu. Tedy pokud vyjde páteční start rakety Sojuz. Ta má přístroj z ruského kosmodromu Vostočnyj vynést do výšky asi 530 kilometrů. Cílem je kromě jiného otestovat, jak ve vesmíru obstojí speciálně upravená, ale jinak komerčně dostupná elektronika. A zakladatel projektu a spoluautor té družice Jaroslav Laifr je teď hostem Událostí, komentářů. Model družice má tady s sebou. Vy jste jej dnes představili. Tak co všechno tenhle ten stroj umí?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Dobrý večer. Jak už bylo řečeno na dnešní odpolední tiskové konferenci, měli bychom tady testovat komerční elektroniku a vliv vesmírného prostředí na její degradaci s tím, že jsme aplikovali některé poznatky, které jsem se snažil formulovat ve své disertační práci, která byla nedávno na ČVUT obhájena a měli bychom tady pořídit například i barevný obraz z kamery, která by mohla potenciálně vyfotit třeba i polární záři, abychom tento obrázek mohli využít k propagaci dobrého jména České republiky.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

A teď my vysvětlete, že se tak stane, že si vlastně soukromník postaví družici se vstupní investicí asi 30 tisíc, pokud se nepletu a dostane ji do kosmu?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Já jsem se asi ve 20 letech setkal s otázkou, jaký je můj životní cíl a já jsem na to odpověděl, že bych chtěl pomoci lidstvu v dobývání Marsu a jeho kolonizaci a po nějakých asi deseti nebo pěti letech přes vlastně elektrofakultu jsem měl možnost prezentovat tyto myšlenky a vlastně naše nápady na konferenci Univerzity v Kalifornii, která ten formát vymyslela a zpropagovala do celého světa. A odtamtud vlastně se naše myšlenky šířily až tedy se dokázalo ty naše koncepty prodat světu, prodat univerzitám.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Vy jste tu vyvíjeli celkem osm let s výzkumníky na ČVUT. Jakou největší obtíž jste museli řešit?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Největší obtíž byla asi ta finanční stránka, protože ten projekt je tak vysoce rizikový, tak experimentální, že v podstatě není možné přislíbit, že bude fungovat a nějakým způsobem to zagarantovat. Navíc vlastně vysoké školy nemají nějakou kapsu, do které mohou sáhnout pro financování startu rakety, to je zcela unikátní záležitost.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Co se bude dít po startu, pokud se ten start zdaří, tak co se bude s tou družicí dít v pátek?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

V pátek zhruba ve 4 hodiny odpoledne by měla družice už být volně letícím kosmickým objektem, a měla by přelétat v podstatě území České republiky a my bychom rádi.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Budete mít hlavu zakloněnou nahoru?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Určitě. Zcela jistě. A nejen to, určitě antény a chtěli bychom tedy zaslechnout minimálně stopu toho signálu, pokud by to dopadlo tak, že se třeba nerozbalí antény, tak aspoň tak.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

A jak s ní budete komunikovat a jak jste vůbec zkoušeli, jestli všechno bude fungovat, to co se třeba dařilo dejme tomu v laboratorních nebo experimentálních podmínkách tady na zemi, jestli to bude fungovat i tam nahoře?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Společně s kolegou Pavlem Kolářem, který je otcem radiomodemu a komunikačního protokolu, jsme testovali ten spoj na simulační vzdálenost jeden kilometr s tím, že jsme elektronicky omezovali vlastně výkon toho zařízení, takže jsme byli schopni simulovat vzdálenost zhruba tisíc kilometrů.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Takže věříte, že všechno proběhne v pořádku a jaká data od té družice očekáváte a jak s ní vlastně vůbec, jak je získáte od ní?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Jak jsem už zmínil, v komunikačním rozhraním nebo tím radiomodemem je možné sbírat data z palubní paměti zhruba o velikosti 2 Mega bity. Takže mnohem méně než to, co je v mobilním telefonu, a měli bychom sbírat data o poloze, času, který je získáván ze systému GPS, ale také třeba radiační dávce, kterou ten satelit přijímá během toho svého letu a vyhledávání?

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Věříte, že se v pátek všechno zdaří a potom dál?

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Dělali jsme všechno pro to, aby se to povedlo.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

Tak já vám budu držet palce a děkuji, že jste si na nás udělal čas.

Jaroslav LAIFR, zakladatel, spoluautor projektu

Děkuji za pozvání.


2. 7. 2019; lupa.cz

Novým technickým ředitelem Avastu se stal Michal Pěchouček

V české společnosti Avast se v posledních dnech udály změny na dvou nejvyšších postech. Ondřej Vlček se oficiálně stal výkonným ředitelem a nahradil tak Vincenta Stecklera, který firmu úspěšně dovedl na londýnskou burzu, a nyní přichází i nový technický ředitel. Tím se stává Michal Pěchouček.

Pěchouček v minulosti založil startup Cognitive Security a později ho prodal podniku Cisco. Na tomto základě pak v Praze vzniklo výzkumné a vývojové centrum zaměřené na využití AI v kybernetické bezpečnosti. Pěchouček dále v Ciscu působil jako stratég v týmu CTO a poté rovněž založil Blindspot Solutions, které koupila Adastra.

TIP: Většina příjmů Avastu už je mimo antivir. Firma prodala divizi a koupila firmu na IoT

Pěchouček dále působí jako profesor na ČVUT, vedoucí katedry počítačů Fakultyelektrotechnické a jako ředitel centra umělé inteligence AI Center. Stojí také za iniciativou Prague AI. Pěchouček se bude nadále věnovat i těmto akademickým a dalším aktivitám. Z akademického prostředí si s sebou přivádí další tři kolegy specializující se na AI a kyberbezpečnost.

"Jeho [Pěchoučkův] hlavní úkol bude dál rozšiřovat náš výzkum umělé inteligence, strojového učení a kybernetické bezpečnosti. Michal také povede klíčové vědecko-výzkumné týmy, které podporují práci našich virových laboratoří i týmů specializujících se na velká data a inovace," uvádí k novému CTO Vlček, který dříve tuto pozici sám zastával.

"Do Avastu přinese aktuální poznatky a přehled z praxe i z akademické činnosti. Michal Pěchouček byl hlavním hybatelem při vytváření mezinárodního stipendia AVAST Chair of Cybersecurity na ČVUT. V letošním roce jeho přičiněním vznikla na ČVUT společná laboratoř Avast AI and Cybersecurity Laboratory, kterou financuje Avast a kterou Michal Pěchouček bude dál podporovat ze své nové pozice CTO," uvádí dále podnik.


2. 7. 2019; CT24.cz

V pátek do vesmíru poletí nová česká družice. Vznikla bez pomoci státu

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru.

Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu.

Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. "Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny," řekl Kovář.

Družice Lucky-7

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače a vědeckého a napájecího modulu. "Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země," řekl Kovář.Ráno odstartuje, odpoledne už má přeletět nad Českem

S ruskou raketou by měla odletět v 7:41 středoevropského času, zhruba dvacet minut před 15:00 by už měla přelétat nad Českem. "Poté čekáme na pravidelné vysílání radiomajáku, mělo by být možné je zaslechnout po celém světě. I nadšenci z Twitteru většinou píší, jestli je slyší, nebo ne," řekl Laifr.

K ruské raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat.


2. 7. 2019; denik.cz

Česká družice poletí v pátek do vesmíru. Sveze se s ruskou raketou Sojuz

V pátek bude do vesmíru vypuštěna česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinuli výzkumníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Bude součástí rakety Sojuz 2-1b, která odstartuje z Vostočného v Rusku. Družice by měla umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond pro studium vesmíru. Její tvůrci ji dnes představili novinářům.

"Přístroj vyvíjeli studenti na ČVUT od roku 2011, později vznikl soukromý projekt. Podle vývojářů Jaroslava Laifra a Pavla Kováře jde o ekonomicky soběstačný projekt vzniklý bez podpory státu. Kovář pro družici vytvořil navigační přijímač, který uvedl na trh v roce 2015. Prodej přístroje v zahraničí přinesl projektu potřebné peníze pro realizaci. "Když jsme družici vyvíjeli, tak jsme upřímně nevěděli, do čeho jdeme. Může rotovat, může se porouchat anténa a tak dále. Ale všechny obtíže byly vyřešeny," řekl Kolář.

Družice, kromě navigace, obsahuje také senzory radiace, které umožňují pozorování gama záblesků, a barevnou kameru pro detekci polární záře a snímkování Země. Skládá se z ovládacího palubního počítače, vědeckého a napájecího modulu. "Po startu bude nutné rozvinout anténu, pak zjistit stav družice. Když bude vše fungovat, tak se přikročí k vědeckému měření. Musíme také rozšířit software pro automatické ovládání družice ze Země," řekl Kolář.

Odpoledne bude nad Českem

S ruskou raketou by měla odletět v 7:41 středoevropského času, zhruba dvacet minut před 15:00 by měla přelétat nad Českem. "Poté čekáme na pravidelné vysílání radiomajáku, mělo by být možné je zaslechnout po celém světě. I nadšenci z twitteru většinou píší, jestli je slyší nebo ne," řekl Laifr.

K ruské raketě Sojuz 2-1b bude připojeno několik desítek družic z různých zemí, které se postupně budou ve vesmíru oddělovat. "


1. 7. 2019; nicm.cz

Fakulta elektrotechnická při ČVUT v Praze – mimořádný termín přijímacího řízení

Mimořádný termín přijímacího řízení do bakalářských studijních programů pro studium v akademickém roce 2019/2020 na Fakultě elektrotechnické při ČVUT v Praze. Děkan v souladu s Podmínkami pro přijetí do bakalářských programů pro akademický rok 2019/2020 vyhlašuje mimořádný termín přijímacího řízení do studia v bakalářských programech: Elektrotechnika, energetika a management (prezenční) Elektronika a komunikace (prezenční) Elektrotechnika, elektronika a komunikační technika (kombinované) Otevřená informatika (prezenční) Otevřené elektronické systémy (prezenční) Softwarové inženýrství a technologie (prezenční) Lékařská elektronika a bioinformatika (prezenční) Mimořádný termín je určen všem zájemcům o studium na FEL, studentům, co nestačili podat přihlášku v řádném termínu, zájemcům o studium ze zahraničí v češtině, kteří nemohli podat přihlášku do řádného kola včas a všem těm, co mají volbu studia na FEL za svou životní volbu.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk