31. 8. 2018; Security magazín

Založil úspěšný startup, který zaujal giganta Cisco natolik, že ho koupil

"Nejsem si vědom, že by měla česká vláda nějaké tajné hackerské centrum,” říká šéf pražského výzkumu amerického síťového gigantu Cisco Martin Rehák.

- Pane Reháku, s kolegou Michalem Pěchoučkem jste v rámci ČVUT založili startup Cognitive Security. V roce 2013 jej koupil síťový gigant Cisco, který z jeho jádra utvořil přední výzkumné a vývojové centrum pro kybernetickou bezpečnost.

Čekali jste s kolegou, že startup bude v tak krátké době úspěšný?

My jsme s kolegou doufali, že úspěšný bude, na druhou stranu jsme věděli, že 4 z 5 začínajících startupů nedopadnou dobře. Byli jsme si vědomi rizik, ale i tak jsme věřili, že dokážeme být úspěšní. Nečekali jsme, že to bude tak rychle, protože Cisco nás koupilo v momentě, když jsme získávali peníze v dalším kole investic a obcházeli investory. Cisco si položilo otázku, proč by investovalo, když může Cognitive Security rovnou koupit, z čehož následně vzešla akvizice.

- Váš startup je nedílně spojen s Č VUT, na jejíž půdě před devíti lety vznikl a na níž s kolegou působíte jako pedagogové. Domníváte se, že úzké sepětí komerčního prostředí s univerzitním může být cesta k úspěchu i pro další startupy?

Podle mne je to skoro jediná rozumná cesta k úspěchu pro české startupy. Českým firmám se totiž daří v těch oblastech, kde mají nějakou technologickou výhodu a kde dokáží uspokojit úzkou skupinu zákazníků. Firmy, které vycházejí z prostředí univerzit nebo které najdou nějaký unikátní obchodní model jako třeba Avast, dokáží uspět.

- Co jste vlastně Ciscu jako startup nabídli, že se rozhodl koupit právě Cognitive Security?

My už jsme měli vlastní kvalitní software i spokojené zákazníky a celkem dobrý obchodní růst, což jsou hlavní předpoklady pro úspěch. Pak jsme v druhé řadě měli vizi, jež se v té době teprve formovala, a kterou jsme chtěli rozvíjet dál, abychom získali náskok před ostatními. My jsme přinesli nástroj pro analýzu velkého množství dat a Cisco nám naopak ta data přineslo, díky čemuž jsme je mohli analyzovat.

- Neobávali jste se, že přijdete začleněním vašeho startupu do amerického síťového gigantu o značnou míru nezávislosti, na které si startupy ve vašem oboru zakládají?

Za začátku jsme se trochu obávali, ale zároveň jsme věděli, že Cisco je v nakupování startupů velmi dobré, kdy kupuje přibližně 8 až 10 firem ročně, a má dobré výsledky v integraci. My jsme si prošli historii startupů, které Cisco v minulosti koupilo, analyzovali, jak probíhá proces jejich začlenění a na tomto základě jsme si udělali názor. Vnímali jsme tak na začátku riziko, ale to jsme vyhodnotili spíše jako subjektivní než objektivní, a to se nakonec ukázalo být správnou volbou.

- Daří se podle Vás nastartovat proces propojení akademického prostředí a průmyslu, nebo u firem převládá v tomto směru spíše zdrženlivější, vyčkávací stanovisko?

Myslím si, že se to už v hojné míře děje, ale obě strany, jak akademické prostředí, tak firmy se k sobě musí přiblížit a vzájemně se pochopit. Mnoho firem se dívá na věci inkrementální optikou a říkají: mám nějaký trh, chci vytvořit inovaci, ale musím mít peníze zpět maximálně do jednoho či dvou let, což se málokdy podaří. V našem výzkumném centru Cisco se na to díváme jinak. Snažíme se 20 % úsilí investovat do projektů, které sahají za horizont dvou let. Naším cílem je přitom odhadnout, kam se dostane technologický vývoj a tam se snažíme investovat. Ne vše samozřejmě vyjde, ale tam, kde jsme úspěšní, získáváme konkurenční výhodu nad ostatními. Například ve spolupráci s našimi kolegy v USA, ale primárně zde v Praze vznikla technologie Cisca s názvem Encrypted Traffic Analytics, kde se bavíme o analýze šifrovaného provozu zvenčí bez jeho rozšifrování. Zabýváme se tím, jakým způsobem najít v zašifrovaném provozu komunikaci malwaru nebo nějakého škodlivého softwaru uvnitř sítě našich zákazníků.

- Na jakých projektech v oblasti kyberbezpečnosti vy jako šéf šéf pražského výzkumu Cisca pracujete?

My se soustředíme na několik projektů, ale ty jsou víceméně všechny sdružené pod hlavičkou, která se dnes nazývá Cognitive Intelligence, což vychází z našeho původního názvu, ale hlavně to vyplývá z našich schopností, které nabízíme, protože na rozdíl od velmi bezbřehého pojmu AI (umělá inteligence) nebo velmi úzkého pojmu strojového učení se pohybujeme někde uprostřed, kdy používáme techniky statistické analýzy a strojového učení, ale používáme je na širší množině dat z mnoha různých zdrojů a tím vlastně budujeme kvalitativně novou informaci. Takže my vlastně propojujeme techniky z fúze dat a fúze datových zdrojů s technikami strojového učení, čímž přinášíme našim klientům něco navíc. Naším cílem je, aby umělá inteligence dokázala ušetřit práci našim zákazníkům a dokázala jim pomoci zabezpečit sítě a najít tam útočníky.

- Vy jste se v Cognitive Security soustředili v rámci kyberbezpečnosti na vývoj umělé inteligence a na preventivní řešení. Na jakém principu funguje Vámi vyvíjený bezpečnostní systém?

Těch systémů již dnes existuje několik v různých produktech, ale všechny mají jednu základní myšlenku - učíme se na jedné straně, jak funguje každé zařízení, které chráníme. Pro každý mobil či počítač, který monitorujeme, si vytvoříme velmi abstraktní matematický a statistický model toho, jaké má konkrétní zařízení běžné charakteristiky. Pokud vidíme odchylku, která je těžko vysvětlitelná, tak je to pro nás zdrojem určitého podezření. Nicméně takových odchylek máme na každém zařízení denně desítky či stovky. Hledání odchylek či anomálií je první část našeho systému, za tím pak existuje dalších mnoho částí, které rozhodují o tom, které odchylky jsou či nejsou zajímavé. V první řadě pojmenováváme známé odchylky, které jsou bezpečné, například to, že někdo poslouchá internetové rádio, na druhé straně máme kvalitní modely mnoha útočníků a organizací, takže pokud najdeme konkrétně nějakého útočníka nebo projev, který dokážeme k něčemu přiřadit, tak naopak řekneme, že toto je jasný útok. Zajímavá je také část mezi tím, což jsou ty odchylky, jejichž analýzou můžeme najít nové a dosud neznámé útočníky a tam máme řadu algoritmů, které právě vyhledávají zajímavé kombinace odchylek.

- V jednom rozhovoru jste se zmínil, že Vám všichni říkali, že AI a kyberbezpečnost nejdou dohromady. Měl jste někdy sám pochyby, jestli tato kombinace bude úspěšná?

My jsme věděli, že bude úspěšná, pokud dokážeme správně najít trh pro ty schopnosti, které máme. Pokud bych řekl, že vyřeším celou bezpečnost pomocí umělé inteligence, tak se mi všichni vysmějí. Pokud ale řeknu, že dokážu vyřešit problém X, který je dobře definovaný, třeba odhalení útočníka, jenž pronikl do nějaké sítě na základě nějakého zdroje dat pomocí těchto technik s takovou přesností, tak to prohlášení je mnohem více obhajitelné a testovatelné. Jde tak o to najít něco dost velkého na to, aby to bylo zajímavé obchodně, nebo z pohledu uživatele, ale dost dobře definované na to, aby to šlo vyřešit.

- Jaká nebezpečí považujete v současné době za největší rizika z hlediska kyberbezpečnosti? Je to phishing, krádež dat či jiné hrozby?

Já bych oddělil trend a riziko, protože z pohledu uživatele je největší riziko krádež dat. Pokud Vám někdo zcizí data a dokáže je zneužít a finančně vytěžit, tak je to pro Vás i Vaše klienty velká nepříjemnost. Takže ochrana dat před zcizením je pro mě největší prioritou v současné době. Případy, kdy k tomu dojde, jsou relativně méně časté. Nejčastější jsou ty případy, kde existuje jednodušší obchodní model z pohledu útočníka, jak vydělat peníze. To jsou v dnešní době dva trendy. V prvé řadě to je ransomware, kdy Vám útočník zašifruje data a požaduje za jejich odemčení peníze, druhý trend je cryptomining, kdy se bitcoiny těží přímo pomocí zneužití Vašeho počítače. V dnešní době se to jeví pro útočníka jako optimální model, protože je tam většinou malá škoda a tyto případy se příliš nevyšetřují.

- V dalším rozhovoru jste prohlásil, že hacking je seriózním byznysem a najlepší hackery sponzorují státy. Dostala se tato "praxe” i k nám?

Nejsem si vědom, že by měla česká vláda nějaké tajné hackerské centrum (smích). Ale i kdyby ho měla, tak bych to nevěděl. Samozřejmě si nemyslím, že všechny státy se podílí na kyberútocích, to je jasné. Každý stát by měl mít schopnost se bránit kyberútokům a chránit své občany před nimi. Pokud se bavíme o tom, zda má mít stát schopnost ofenzivně útočit na své protivníky v kyberprostoru, tak je to otázka, na kterou některé státy oficiálně odpověděly kladně, jako například USA. Současná americká doktrina říká, že operace v kyberprostoru jsou podle zákonů válek normální alternativou běžných vojenských operací. Na základě toho, co víme, se na druhou stranu můžeme domnívat, že USA nejsou jediným státem, který něco podobného v praxi dělá.

- Před několika měsíci IBM Security zveřejnila zajímavou studii, v níž poukázala na to, že 77 % dotazovaných firem chybí plán, jak při kyberbezpečnostním incidentu reagovat. 69 % z nich rovněž uvedlo, že na kybernetickou odolnost nemá dostatek peněz. Jak si stojí v porovnání s těmito výsledky české firmy? Umí včas rozeznat kyberbezpečnostní hrozby a adekvátně reagovat?

Některé to určitě umějí, ale myslím, že to není úplně správně dělení na české a zahraniční firmy, ale spíš je správné dělení na větší a sofistikovanější a menší, které kyberbezpečnostní hrozby neřeší. Domnívám se, že je dobrým myšlenkovým cvičením pro každého ředitele se náhodně projít firmou, ukázat IT specialistovi na tři servery, aby je vytáhl ze sítě a položit otázku, jakým způsobem by je obnovil, pokud by byly zničeny. To ale většina českých firem nedělá. Dalším myšlenkovým cvičením, která velká část menších firem nedělá, je segmentace sítě. Jde o to, aby se útočníci nedostali k zajímavým datům firem, aby se útok nešířil dál a byly páchány ještě větší škody. Takže segmentace sítě by se měla u firem dělat podstatně častěji. Není důvod, aby každý uživatel mohl komunikovat s počítačem finančního ředitele. Stejně tak není důvod, aby finanční ředitel autorizoval platby ze svého počítače, na kterém čte e-maily, což je nejčastější zdroj nákazy. Takže pokud dokážete udělat tzv. virtuální podsítě, kdy do počítačů sice vedou jedny kabely, ale každá skupina počítačů má vlastní síť a je od sebe izolována, tak ta firma je s poměrně malými náklady zabezpečená.

- Liší se nějak kvalita zabezpečení sítí například v korporátu či malé firmě?

Kromě toho, co jsem již řekl, bych doplnil, že je důležité se podívat na bezpečnost síťových prvků jako takových. Nedávno kolegové z Talosu, bezpečnostně-výzkumné součásti Cisca, zjistili ve spolupráci s několika vládami a organizacemi, že velká část malých domácích routerů obsahovala zranitelnosti a mohla být ovládána útočníky na dálku. Routery pak mohly být využity k útoku na někoho jiného. Takže když to shrnu, šetřit na údržbě síťových prvků se opravdu nevyplácí. Důležité je útokům předcházet, protože jeho následky jsou potom extrémně drahé.

- Jsou patrné nějaké,,hlavní" trendy v síťové bezpečnosti v roce 2018?

Myslím, že existují dva nebo tři takové trendy. První je ten, že klesá ransomware, to znamená šifrování dat za výkupné, a stoupá cryptomining. Proč tomu tak je? Abyste získal jednu platbu u ransomwaru, bylo potřeba zašifrovat zhruba 100 počítačů. Policie tak byla tlačena veřejným míněním k tomu, aby to začala řešit a spousta těchto útočníků se tak dostala do postavení, na které nebyli zvyklí - že je někdo vyšetřuje. Takže přišli na to, že je lepší nechat těch 100 počítačů infikovat a nechat na nich počítat výpočetní příklady, které slouží pro těžbu kryptoměn, a tím tak získat peníze bezpečněji pod hranicí viditelnosti zájmu policie a veřejnosti. Čili to je vlastně pozitivní trend, protože útočníci nepáchají takové škody. Dalším trendem, který bych z pohledu ochrany osobních údajů zmínil, je pozitivní nárůst procenta šifrovaného provozu.

- Je podle Vašeho názoru řešením v boji proti kyberterorismu například specializovaný tým, tzv. kyberliga, složená ze špičkových odborníků na IT? Národní bezpečnostní úřad na projektu sice pracuje již několik let, ale zatím nevidíme reálný výsledek

Myslím, že to může být součást celkového řešení v boji proti kyberterorismu. Asi se nemůžeme spoléhat na to, že stát budou chránit dobrovolníci, na druhou stranu je racionální očekávat, že v případě nějaké krizové situace budou někteří lidé ochotní pomoci státu. Myslím, že takových lidí je v ČR dost. Je to stejné jako u hasičů, kteří to mají jako svou profesionální činnost, ale v případě nějaké živelné katastrofy může stát povolat právě i dobrovolné hasiče.


30. 8. 2018; Haló noviny

Letní škola mladých odbornic na IT

Zhruba tři desítky studentek středních škol se minulý týden účastnily Letní školy IT (informačních technologií), kterou pořádala nezisková organizace Czechitas společně s ČVUT v Praze. Cílem letní školy je přilákat ke studiu informačních technologií co nejvíce žen.

Letní škola fungovala jako týdenní tábor. Hlavní program se konal na Fakultě informačních technologií ČVUT, jeden den na fakultě elektrotechnické. Dívky se mohly seznámit s různými grafickými programy, řadou různých IT technologií, včetně robotů, a s tím, jak mohou vytvářet web. Večerní program nabízel exkurze ve firmách a přednášky úspěšných vývojářek. Na letní školu se přihlásilo 35 děvčat z celé republiky. K účasti jim stačila jen základní digitální dovednost.

Czechitas pořádá letní školy pravidelně s informatickými fakultami v Praze a Brně. »Dnes studuje

na informatických fakultách pouze 15 procent žen a my bychom chtěli dohnat západní, ale i východní země, kde je tento podíl dokonce třetinový,

« řekla ředitelka a zakladatelka organizace Czechitas Dita Přikrylová. Důležité je podle ní ukázat středoškolačkám, že IT je kreativní, zábavný a perspektivní obor, který si mohou vybrat ke studiu i ony.


29. 8. 2018; itbiz.cz

Keška na místě připojení Československa k internetu

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze se připojila ke hře Geocaching.

Dne 21. srpna v 19.00 hodin byla u Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (ul. Technická 2) spuštěna nová virtuální „keška“. Ta unikátním způsobem připomíná místo, odkud bylo tehdejší Československo připojeno k internetu. Právě jeho nástup pomohl k rozšíření celosvětové hry Geocaching.

V srpnu minulého roku vybrala společnost Groundspeak, provozovatel hry Geocaching, majitele kešek z celého světa a bylo mezi ně uvolněno 4000 nových virtuálních keší (od roku 2005 nebylo možné tento typ kešek zakládat). Jak sám název napovídá, nejde o fyzickou schránku, ale o to, že je nutné uvedené místo navštívit a splnit podmínku pro uznání nálezu. Obvykle se jedná o fotografii nálezce na daném místě.

V současné době se na území České republiky nalézá pouze sto deset takovýchto virtuálních skrýší, z toho v Praze jen dvanáct. Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze chce touto keší ukázat nejen na svoji bohatou historii, ale také na skutečnost, že jeden z bezmála padesáti volitelných sportů, kterému se studenti mohou věnovat, je právě Geochacing.

Zajímavé je také samotné provedení kešky, které okomentoval děkan Fakulty elektrotechnické, profesor Pavel Ripka, následovně: „Je hodně pomníků a pamětních desek, které jsou umístěné vodorovně na zemi, nebo svisle na nějakém podstavci. My jsme vytvořili jednu z mála, na kterou se návštěvníci musí dívat směrem vzhůru, se zakloněnou hlavou. Aby byla deska dobře čitelná, tak se při příchodu osoby vždycky na nějakou dobu rozsvítí.“


29. 8. 2018; autoweek.cz

Spolupráce ČVUT a Toyoty

Na Fakultě elektrotechnické vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab.

Tým prof. Jiřího Matase z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze spolupracuje od roku 2003 se společností Toyota na vývoji autonomního automobilu. Rozsah spolupráce se postupně rozšiřuje a v letošním roce na fakultě vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab, kterou společnost Toyota podporuje finančním prostředky v objemu řádu 1 milion Euro ročně.

Nová laboratoř je součástí sítě špičkových evropských pracovišť University of Cambridge, ETH Zürich, KU Leuven a Max-Planck Institut Saarbruecken, jejich algoritmy testuje Toyota v okolí svého vývojového centra v Belgickém Zawentemu. Spolupráce týmu prof. Matase se společností Toyota začala již v roce 2003 a nyní je plánována daleko za rok 2020. V současné době se na práci v laboratoři podílí přibližně dvacet zaměstnanců a studentů doktorského studia, z toho je úvazek deseti osob plně hrazen z prostředků společnosti Toyota.


28. 8. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Na Fakultě elektrotechnické vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab

Tým prof. Jiřího Matase z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze spolupracuje od roku 2003 se společností Toyota na vývoji autonomního automobilu. Rozsah spolupráce se postupně rozšiřuje a v letošním roce na fakultě vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab, kterou společnost Toyota podporuje finančním prostředky v objemu řádu 1 milion Euro ročně.

Nová laboratoř je součástí sítě špičkových evropských pracovišť University of Cambridge, ETH Zürich, KU Leuven a Max-Planck Institut Saarbruecken, jejich algoritmy testuje Toyota v okolí svého vývojového centra v Belgickém Zawentemu.

Spolupráce týmu prof. Matase se společností Toyota začala již v roce 2003 a nyní je plánována daleko za rok 2020. V současné době se na práci v laboratoři podílí přibližně dvacet zaměstnanců a studentů doktorského studia, z toho je úvazek deseti osob plně hrazen z prostředků společnosti Toyota.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci Kampusu Dejvice v Technické ulici a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


28. 8. 2018; flowee.cz

Většinu současných profesí zvládnou roboti velice brzo líp než lidi

Doba specialistů skončila, nastává doba generalistů, tvrdí Michael Šebek z ČVUT, se kterým jsme probírali, jak vzdělávat studenty v 21. století

Na jedné ze svých přednášek jste prohlásil: „Vzdělání musí být future-proof, odolné vůči budoucnosti.“ Proč?

To slovo „future proof“ u nás nikdo nezná, protože my o budoucnosti ani nepřemýšlíme. Jak říká známý bonmot, „budoucnost už není, co bývala“. Dříve se dalo odhadovat, co bude v nejbližší budoucnosti - dnes je to velice obtížné. Podívejte se na dvě fotografie z inaugurací posledních dvou papežů. Rozdíl je osm let, a zatímco na první fotce stojí lidi a koukají se dopředu, na druhé má každý v ruce smartphone. Co se vzdělání týče, jsou naše školy už sto let stále stejné. Pořád učí hlavně číst, psát a počítat, což je informatika 19. století. Číst, ale ne rozumět, počítat z hlavy jako stroj. Opravdu chceme počítat jako stroje a závodit s nimi? Nemáme šanci.

Jak by tedy měla vypadat škola, aby vzdělání bylo future-resistant?

Vzdělávat pro minulost nedává smysl, protože minulost už nebude. Nemá ani smysl vzdělávání pro potřeby firem, protože vzdělání trvá 10 let, a pak už bude současnost minulostí. Vzdělávat pro současnost je úplně stejná chyba jako vzdělávat pro minulost. Jestli se něco mění, tak se mění obsah, který je nepodstatný. Ta změna musí být hlubší.

V zákoně stojí, že škola se pozná podle profilu absolventa, ale kolegové si to tradičně vykládají jako soubor jednotlivých konkrétních dovedností. A je jedno, jestli se jedná o programování v C++, násobení, derivace, nebo utahování matiček… Tohle je soubor znalostí, který je do budoucnosti úplně nesmyslný. Je potřeba vzdělávat pro budoucnost.

Čili připravit studenty na nové poznatky?

Samozřejmě. Ale je to velmi náročné. Pokud něco o budoucnosti víme, tak to, že bude neurčitá a nejistá a že se bude rychle měnit. Musíme studenty naučit zpracovávat informace, které ještě nejsou známé. Naučit je rozvíjet schopnosti a dovednosti, které se hodí v každé budoucnosti: komunikaci s ostatními, schopnost sdělovat myšlenky, pochopit je, diskutovat… To všechno je důležité.

Je potřeba být od mládí připravený na změnu a ne si stěžovat nebo se bouřit. Pokrok nezastavíte.

Lidi si dnes stěžují, že se pořád něco mění. Ale to je nesmysl - je potřeba být od mládí připravený na změnu a ne si stěžovat nebo se bouřit. Pokrok nezastavíte.

Má tedy vůbec smysl učit konkrétní předměty - matematiku, biologii, fyziku?

Samozřejmě, člověk by měl o světě něco vědět. Důležitější ale je, aby chápal základní principy různých oborů, a ne aby znal katalogizovaná data. My jsme se například v zeměpise učili, kolik železné rudy se vytěží ve Švédsku… Ta informace je naprosto zbytečná, můžete si ji kdykoliv vyhledat. Musíme rozumět světu, ovšem jak se říká: chápat Ohmův zákon je důležitější, než umět nazpaměť vzoreček. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že bychom se k tomu přibližovali.

Základní objem informací ale musíme předat: tohle je písmeno A, tohle je číslice 5…

To není to hlavní. Máme učit fakta, data a informace, když je jich všude plno a každý si je může jednoduše vyhledat? Nepochybně škola musí rozvíjet kritické, tvůrčí a logické myšlení. Škola by měla být něco jako brain fitness centrum. Když přiberu, jdu do fitka si zacvičit, abych to shodil, když zblbnu, tak zajdu do školy, abych to dohnal.

Ať bude budoucnost jakákoliv, je lepší ji tvořit než se učit, co vymyslel někdo jiný. Důležitá je také flexibilita, což je také jeden z důvodů, proč nebýt specialista. Největší špičky samozřejmě zůstanou - až v McDonaldu nebude ani jeden člověk, což nastane do 5 až 10 let, tak špičkoví šéfkuchaři samozřejmě zůstanou. To jsou ale tvořiví lidé a strojům ta tvořivost moc nejde.

Jakým způsobem se dnešní vzdělávací model liší od toho, co bylo před 15 lety? V čem digitalizace proměnila vzdělávání?

Máme spoustu nových možností, ale musíme se naučit dělat věci jinak. Popíšu vám, jak se to liší na naší škole. Máme program kybernetika a robotika, kde se snažíme spoustu věcí dělat nově a jinak. A myslím jinak než jiné současné vzdělávací programy, natož pak ty z doby před 15 lety. V programování samozřejmě počítáme s tím, že studenti musí umět určitý programovací jazyk, což ale není podstatné - podstatné je, aby si uměli rozmyslet úlohu, analyzovat ji, vytvořit algoritmus.

V jakém jazyku to pak napíší, je až v druhé řadě. V tradiční škole studujete matematiku, pak se naučíte něco o robotech a pak si jdete nějakého robota sestrojit. Když jsem přijel do Japonska, tam to bylo úplně jinak. Měli pár základních předmětů a pak laboratoře, kde udělali ještě lepšího robota než ti naši. Neměli předchozí průpravu, ale zajistili si ji sami.

Podstatné je, aby si student uměl rozmyslet úlohu, analyzovat ji, vytvořit algoritmus. V jakém jazyku to pak napíše, je až v druhé řadě

Výhoda takového postupu je, že kdyby jim někdo zadal, ať udělají ponorku, tak by ji udělali. Kdežto naši studenti byli krok po kroku připraveni na jednu úlohu. Takže teď už to tak neděláme. Máme samozřejmě také přednášky a tvůrčí laboratoře, kde třeba studenti vyrobí malé segwaye z lega a pak s nimi soutěží. Kdo ujede metr, má dva body, a komu to dojede až na konec chodby a pak se to ještě vrátí, má 10 bodů.

U mě u zkoušky mají třeba malinkou tradiční písemku, ale pak jsou dvě hodiny u počítače, kde dostanou inženýrskou úlohu: něco analyzovat a sestrojit. Můžou přitom používat internet a jakoukoliv literaturu. Samozřejmě to předpokládá určitou sumu znalostí. Kdyby nevěděli nic, tak to ani nestihnou najít. Ale mají něco vymyslet a posuzuje se to, co vymyslí.

Jak by měl vypadat ideální absolvent poté, co opustí vysokou školu? Nejenom tu vaši, samozřejmě.

Měl by být chytrý, tvořivý, flexibilní, měl by umět sám komunikovat a sám se vzdělávat. Staří profesoři říkají: „Ten nemůže opustit školu, aniž by…“ a teď doplňují různé věci, třeba „uměl Ohmův zákon“ nebo „uměl pájet“. Podle mě žádná taková konkrétní dovednost nutně neexistuje.

Některé americké univerzity definují specifické dovednosti skupinově - máme 50 absolventů, někdo by měl umět tohle, druhý zase něco jiného. Ale pro jednotlivce určitě není žádná jedna znalost, bez které by nemohl žít. Ani učitelé sami nevědí všechno - zeptejte se stovky učitelů na základní škole, kdo rozumí Ohmovu zákonu. Přihlásí se učitelé fyziky a to je všechno.

Máme tady systém, který funguje - třeba s nedostatky, ale funguje. Máme taky neuvěřitelné množství informací, které se na lidi valí. Myslíte si, že to lidé jako druh zvládnou?

Mám velké obavy, že to nezvládnou. Zaděláváme si na velký průšvih. Až v nějakém kraji nahradí všechny dělníky roboty a budou tam desetitisíce nezaměstnaných, bude to velký průšvih. A ti lidé na to nejsou připravovaní.

Zaostáváme přitom za ostatními zeměmi. Obdivovali jsme finské školství, které bylo lepší než naše. A oni to školství, které jsme tak obdivovali, před třemi lety totálně změnili. My už za nimi nejsme o jeden, ale o několik kroků. Nedokážeme to, co oni už opustili. Mám z toho velké obavy. Když to nepůjde hladce, můžou z toho být obrovské sociální bouře.

Vraťme se ještě na chvíli ke vzdělávání. Je samozřejmě nutné umět zpracovávat nové informace. Komunikačními dovednostmi ovšem špičkové odborníky nevytvoříme.

A proč bychom měli? Máme vychovávat specialisty, když nevíme, jaké specializované informace budou za pár let potřeba? Tvrdím: doba specialistů skončila, nastává doba generalistů. Dnes pracují všichni s počítačem, v budoucnu bude potřeba, aby dokázali komunikovat s roboty nebo umělou inteligencí. Kdo byste řekl, že je dnes nejlepší v šachu?

Počítač Deep Blue?

Ne. Nejlepší jsou týmy složené z lidí a strojů. Dvojice stroj a člověk překoná i ten nejlepší stroj. V šachu existují turnaje smíšených družstev a nevyhrávají je nejlepší počítače a nejlepší šachisté, protože nejlepší šachista ne nutně musí umět spolupracovat. Vyhrávají to stroje a šachisté, kteří spolu umí dobře komunikovat a nahradit druhého v tom, co ten druhý neumí.

Je tedy budoucnost ve znamení spolupráce člověka a umělé inteligence jako ideální dvojice?

Umělá inteligence člověka v obecných věcech překoná, jen nevíme, jestli to bude za 10 let nebo za 100 let. Jde spíš o to, že se ani nedá dohledat, jakým způsobem k řešení došla. Další příklad: Když spadne letadlo, tak se pět let vyšetřuje, co se vlastně stalo a kde byla chyba, následně pak na základě zjištěných informací nastanou určité změny.

Nejlepší jsou týmy složené z lidí a strojů. Dvojice stroj a člověk překoná i ten nejlepší stroj.

U umělé inteligence takový proces nepřichází v úvahu. Pokud za nehodu auta bez řidiče může umělá inteligence, nedokážeme vypátrat, proč k tomu došlo. Můžeme dosáhnout toho, že bude řádově spolehlivější, ale stejně ten fakt, že nemusíme umět přijít na to, kde se stala chyba, bude ze začátku hrozně vadit.

Jak se tento nový přístup projevuje v praxi na vaší škole?

Například tak, že nepoužíváme skripta, ale učebnice (samozřejmě v angličtině). A studenti si stěžují: vždyť já nevím, co se z toho mám naučit! A to je přesně ono - něco probereme, oni si to musejí najít. Já jim nebudu říkat, „je to na straně 38 nahoře“, to si tam najdou, protože tak budou v životě fungovat. Máme co nejvíc laboratoří a snažíme se nemít katalogové předměty.

Někteří mladší kolegové také zkoušejí systém obrácené výuky - flip classroom. Studenti se nejdříve podívají na video ve stylu Khan Academy, a když přijdou na přednášku, informace už pak mají a pak se přednášejícího můžou ptát a zkoušejí dát něco dohromady. Je to pro ně daleko náročnější než ten klasický způsob, ale je vyzkoušené, že toho v nich zůstane daleko víc.


28. 8. 2018; technickytydenik.cz

Na Fakultě elektrotechnické vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab

Tým prof. Jiřího Matase z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze spolupracuje od roku 2003 se společností Toyota na vývoji autonomního automobilu. Rozsah spolupráce se postupně rozšiřuje a v letošním roce na fakultě vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab, kterou společnost Toyota podporuje finančním prostředky v objemu řádu 1 milion Euro ročně.

Nová laboratoř je součástí sítě špičkových evropských pracovišť University of Cambridge, ETH Zürich, KU Leuven a Max-Planck Institut Saarbruecken, jejich algoritmy testuje Toyota v okolí svého vývojového centra v Belgickém Zawentemu. Spolupráce týmu prof. Matase se společností Toyota začala již v roce 2003 a nyní je plánována daleko za rok 2020. V současné době se na práci v laboratoři podílí přibližně dvacet zaměstnanců a studentů doktorského studia, z toho je úvazek deseti osob plně hrazen z prostředků společnosti Toyota.


27. 8. 2018; personalista.com

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab

Tým prof. Jiřího Matase z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze spolupracuje od roku 2003 se společností Toyota na vývoji autonomního automobilu. Rozsah spolupráce se postupně rozšiřuje a v letošním roce na fakultě vznikla multidisciplinární laboratoř Toyota Research Lab, kterou společnost Toyota podporuje finančním prostředky v objemu řádu 1 milion Euro ročně.

Nová laboratoř je součástí sítě špičkových evropských pracovišť University of Cambridge, ETH Zürich, KU Leuven a Max-Planck Institut Saarbruecken, jejich algoritmy testuje Toyota v okolí svého vývojového centra v Belgickém Zawentemu.

Spolupráce týmu prof. Matase se společností Toyota začala již v roce 2003 a nyní je plánována daleko za rok 2020. V současné době se na práci v laboratoři podílí přibližně dvacet zaměstnanců a studentů doktorského studia, z toho je úvazek deseti osob plně hrazen z prostředků společnosti Toyota.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci Kampusu Dejvice v Technické ulici a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz


26. 8. 2018; e15.cz

Kyber-egyptologie je nový vědní obor, kde umělá inteligence usnadní studium staroegyptské civilizace

Český egyptologický ústav Filozofické fakulty UK se již dlouhou dobu věnuje výzkumu vývoje komplexních společností. Jeho základem je studium anatomie vnitřní dynamiky staroegyptské civilizace. V rámci této činnosti odborníci mj. vytvářejí databázi úředníků pohřbených v Abúsíru, Sakkáře, Gíze a dalších lokalitách.

Jak se rozsah této databáze zvětšoval, bylo zapotřebí najít metody, které by si dokázaly poradit s fragmentárně dochovanými informacemi. Této úloze se začal věnovat Ing. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, jehož spolupráce s egyptology nakonec vedla ke vzniku nového vědního oboru: tzv. kyber-egyptologie. Podle Maříka se přitom jedná o mnohem víc, než pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat. „Jde o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami,“ uvedl.

Například ke zpracování záznamů byla využita technika umělé inteligence a analýzy komplexních sítí. Při detekování strategických titulů a mocných hodnostářů, kteří získali značný vliv, zase pomohla teorie informace. A tak dále. „Společně se nám daří poznávat starověký Egypt a jeho odkaz pro budoucnost naší společnosti, neboť již tehdy fungovaly mechanismy, které jsou platné i pro naši moderní dobu. Egyptologicko-kybernetická spolupráce vzbudila ohlas i v zahraniční a ukázala, že velké objevy se nenoří pouze z písku,“ komentovala to Dr. Veronika Dulíková, která řídí plnění výše zmíněné databáze.


22. 8. 2018; techmagazin.cz

Formule z ČVUT vyhrála českou Grand Prix

Se sedmou generací monopostu se týmu eForce FEE Prague Formula podařilo získat celkové vítězství na závodech Formula Student Czech Republic, čímž se zapsala do historie jako vůbec první elektroformule, která tento titul na FS Czech získala.

Pražský tým na závodech 1.-4. srpna na polygonu v Autodromu Most porazil konkurenci z celé Evropy, mj. z Německa, Belgie, Španělska či Řecka. Před závodem pošel monopost týmu eForce náročnými technickými přejímkami. V samotných disciplínách už jednoznačně dominoval.

V pátek (3. srpna) se soutěžilo v disciplínách Akcelerace, Skidpad a Autokros. Tým eForce zajel nejrychlejší akceleraci s pevným startem na 75 m s časem 3,55 s. Tento čas žádný z týmů s elektrickou ani spalovací formulí nepřekonal. Ve druhé dynamické disciplíně, Skid Pad (jízda v osmičce), skončil tým eForce na třetím místě se ztrátou na prvního pouze necelé 0,2 s.

Vzhledem k nepředvídatelnému počasí se musela formule v závěrečném sektoru disciplíny autokros probrodit několika velkými loužemi. I přesto dokázala zajet druhý nejlepší čas v kategorii elektrických formulí. Díky tomuto výsledku se tým eForce mohl zúčastnit také závodu Endurance opět mezi třemi nejlepšími týmy v elektrické kategorii. Po pěti kolech byl nicméně tento závod zrušen kvůli přívalovému dešti, který znemožnil dokončení závodu za přípustně bezpečných podmínek.

Díky celoroční neutuchající práci na stavbě monopostu tým eForce závodům od začátku do konce naprosto dominoval. V rámci statických disciplín obhájil 1. místo při prezentaci Business Planu, a dvakrát získal 2. místo v disciplínách Cost report a Engineering Design. V dynamických disciplínách se eForce podařilo utržit postupku - 1. místo v Akceleraci, 2. v Autokrosu a 3. ve Skidpadu. Ve všech vyhlašovaných disciplínách se umístil tedy na třech nejvyšších příčkách, díky čemuž se stal vítězem nejen v kategorii elektrických formulí, ale také celkovým vítězem závodů Formula Student Czech 2018, s čímž se také pojí výhra 1200 eur od generálního sponzora závodů Škoda Auto.

Koncept vítězné formule přiblížil kapitán týmu Ing. Jan Kosina: „Vítězný monopost měl zcela nový design stojící na inovované nosné části, kterou tvoří kompozitní sendvičová struktura (monokok) z uhlíkové tkaniny a jádra. Nový tvar monokoku byl podřízen ergonomii pilota, s čímž je spojena změna konstrukce uchycení pásů a pozice volantu. V konstrukci řízení byly použity sintrované díly z hliníků, včetně ozubených kuželových kol z oceli. Pro zlepšení kontroly byl navrhnut zcela nový design palubní desky, která nyní přehledně ukazuje ty nejdůležitější informace o autě. Veškeré nastavení vozu včetně zobrazení dalších informací lze provést přes nový dotykový displej integrovaný přímo do volantu.“

„Inovační řešení se týkala také baterií, kde se dosáhlo snížení ztrát a navýšení kapacity, a zároveň byl brán zřetel na maximální bezpečnost. Další zajímavostí vozu je více jak dvojnásobný nárůst senzorů pro detailnější analýzu monopostu, jako je např. měření teplot brzd, implementace kontroly trakce spolu s elektronickým diferenciálem, která pomohla našemu monopostu na závodní trati předvést prvotřídní výkon, řekl vedoucí elektrické skupiny Ondřej Šereda.


22. 8. 2018; parlamentnilisty.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze se připojila ke hře Geocaching

Dne 21. srpna v 19 hodin byla u Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (ul. Technická 2) spuštěna nová virtuální „keška“. Ta unikátním způsobem připomíná místo, odkud bylo tehdejší Československo připojeno k internetu. Právě jeho nástup pomohl k rozšíření celosvětové hry Geocaching.

V srpnu minulého roku vybrala společnost Groundspeak, provozovatel hry Geocaching, majitele kešek z celého světa a bylo mezi ně uvolněno 4000 nových virtuálních keší (od roku 2005 nebylo možné tento typ kešek zakládat). Jak sám název napovídá, nejde o fyzickou schránku, ale o to, že je nutné uvedené místo navštívit a splnit podmínku pro uznání nálezu. Obvykle se jedná o fotografii nálezce na daném místě.

V současné době se na území České republiky nalézá pouze sto deset takovýchto virtuálních skrýší, z toho v Praze jen dvanáct. Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze chce touto keší ukázat nejen na svoji bohatou historii, ale také na skutečnost, že jeden z bezmála padesáti volitelných sportů, kterému se studenti mohou věnovat, je právě Geochacing.

Zajímavé je také samotné provedení kešky, které okomentoval děkan Fakulty elektrotechnické, profesor Pavel Ripka, následovně: „Je hodně pomníků a pamětních desek, které jsou umístěné vodorovně na zemi, nebo svisle na nějakém podstavci. My jsme vytvořili jednu z mála, na kterou se návštěvníci musí dívat směrem vzhůru, se zakloněnou hlavou. Aby byla deska dobře čitelná, tak se při příchodu osoby vždycky na nějakou dobu rozsvítí.“

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci Kampusu Dejvice v Technické ulici a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a šest vysokoškolských ústavů. Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


21. 8. 2018; zet.cz

Pěchouček: Umělou inteligenci máme rozvíjet ve výrobě. Přál bych si v Česku fabriku bez světel

Kam by měla Česká republika cílit v oblasti umělé inteligence (AI)? Podle vědce Michala Pěchoučka, který na ČVUT vede centrum umělé inteligence, by měla mířit vysoko zejména v oblasti výroby a dopravy. Tím je totiž Česká republika typická. O tom, jak vidí budoucnost AI mluvil v pořadu Future Port Talk.

Jakou by podle vás měla mít Česká republika ambici v oblasti umělé inteligence?

Myslím, že by měla mít veliké cíle, ale měly by být zapouzdřeny v tom, co Česká republika vytváří, čím je typická. Pro mě to je výroba. Kdybychom se jako výzkumná báze orientovali na to, jak vytvořit co možná nejsofistikovanější technologie pro AI změnu ve výrobě, tak tím, že tu výrobu máme, tak by nás to mohlo posunout. Druhá oblast, kde můžeme AI rozvíjet, je bezpečnost. V Česku vzniklo několik skvělých firem v této oblasti. To, že se umělá inteligence používá v kyberbezpečnosti - jak na útočné, tak i na obranné straně - se ví. Nezbývá nic jiného, než používat sofistikovanou AI, abychom dokázali chránit náš internet. Třetí oblast je doprava. I tady by Česká republika mohla přemýšlet o tom, jak se dá umělá inteligence použít. Zejména co se týče trajektoriálního plánování a optimalizace byznysu.

Autonomní auta generují obrovské množství vizuálních dat. jejich využití pak bude ohromným fenoménem, který dá vzniknout spoustě dalším aplikacím...

Určitě. Tady závisí, kdo ta data bude moci používat. Jestli budou volná, zda se s nimi bude obchodovat. Já si osobně myslím, že pionýrská doba, kdy jsme všichni vyrazili a sbíráme data a, ukládáme, stahujeme a posíláme si je, tak ta skončí. Data se v byznysu budou strukturovat a budou si je kupovat. Zatím neexistuje technologická úroveň, která by dokázala sofistikovaně měřit, jakou hodnotu pro případný byznys mají vaše data. Nejsou kvalitní datové trhy. Umělá inteligence bude chtít přispět do optimalizace tohoto trhu - aby se data kupovala co možná nejlevněji, aby se sbírala co možná nejeefektivněji.

Když s podíváme na rok 2027, co myslíte, že by mohlo být k vidění na potenciálním 10. ročníku Future Port Prague? Co byste tam rád ukázal?

Rád bych tam ukázal hyperloop mezi Prahou a Brnem. V České republice je obrovský potenciál mezi spoluprací mezi Prahou a Brnem. To, že tady neexistuje kvalitní železniční doprava, považuji za překážku technologické spolupráce.

Na letošním Future Portu promluví generální ředitelka Hyperloop One Anita Sengupta, tak uvidíme, jestli vaši vizi potvrdí, nebo vyvrátí...

Já mám ještě jednu vizi. Myslím, že by bylo prima, kdybychom tady za těch 9 let měli první bezvypínačovou fabriku na světě. Fabrika, kde se vyrábí něco, co se bude podobat autům, ale výroba bude probíhat bez světel. Dark factory - fabrika bez světel. Když umělá inteligence a automobilová výroba bude na hranici poznání v Čechách, tak by tady

Festival moderních technologií Future Port Prague se uskuteční 6. a 7. září. Článek obsahuje pouze některé pasáže z rozhovoru. Celý rozhovor s Michalem Pěchoučkem si můžete poslechnout v playeru výše.


21. 8. 2018; techmagazin.cz

ČVUT pořádá letní školu kosmických technologií

Ve dnech 18. až 26. srpna 2018 se na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze uskuteční letní škola kosmických technologií pořádaná společně Studentskou unií ČVUT a skupinou kosmických technologií na katedře radioelektroniky.

Akce se uskuteční v rámci studentské organizace Board of European Students of Technology (BEST). Takto se sdružuje 97 lokálních BEST skupin ze 34 zemí Evropy. Jedna z hlavních aktivit, kterou BEST pro studenty naší univerzity organizuje, je možnost účastnit se tzv. akademických kurzů, které pořádá některá ze zmíněných dalších skupin.

Kurzy v Praze jsou pořádány pravidelně v letním období (letos v termínu 18.-26. srpna). Organizátoři připravili 24 hodin akademického programu celkem, kde se studenti techniky z jiných univerzit seznámí se základy kosmického inženýrství. Součástí kurzu je i potvrzení o účasti, které mohou studenti uplatnit pro uznání kreditů na své univerzitě. O letní kurz v Praze byl tradičně enormní zájem, organizátoři obdrželi 296 přihlášek a přijali 26 účastníků, z toho 2 z Kanady. Při výběru se snaží pořadatelé co nejvíce diverzifikovat, aby se docílil vyrovnaný poměr mezi pohlavími a rovnoměrné pokrytí Evropy.

Vlastní odborný program letošní letní školy je připraven skupinou kosmických technologií na katedře radioelektroniky vedenou doc. RNDr. René Hudcem, CSc., který rovněž přednese úvodní přednášky školy, za výrazného zapojení jeho tří doktorandů. Doc. Hudec akci okomentoval následovně: „Náš tým již dva roky zajišťuje na FEL ČVUT výuku kosmické vědy a kosmického inženýrství, a to i pro studenty studující v anglickém jazyce. Tým je rovněž aktivní v řadě kosmických projektů včetně projektů Evropské kosmické agentury ESA SMILE a THESEUS. I tyto naše aktivity se budeme snažit studentům letní školy přiblížit.“

Úvodní přednáška doc. Hudce studenty seznámí se základy kosmických věd a technologií. Následující laboratorní cvičení jsou připraveny doktorandy Petrem Skalou, Martinem Urbanem a Ondřejem Nentvichem. Cvičení budou zahrnovat problematiku orbitálních drah a jejich specifik. Pomocí simulací si studenti budou moci zobrazit realistické dráhy družic.

Ing. Skala, který organizačně akci zajišťuje na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, k odbornému programu dodal: „Budeme se zabývat detekcí kosmické radiace, která je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících životnost družic na orbitě. Pomocí detektorů si tak studenti vyzkouší, jak se záření detekuje, ale i jak se může takový detekovaný signál zpracovat. V rámci kurzu bude probíhat i prohlídka petřínské hvězdárny, která nyní pořádá výstavu k výročí 40 let české kosmonautiky. Studenti se tak dozví historii, ale i současný stav probíhající mise satelitu VZLUSAT-1, na kterém se doktorandi Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze také podílejí. Samozřejmostí bude i ukázka hvězdárenského technického vybavení. Dále bude následovat cvičení se zaměřením na řízení a komunikaci s užitečným (měřicím) nákladem. Zde si studenti vyzkouší, kde jsou nástrahy programování bezpečného ovládání hardware satelitu. Poslední cvičení se bude zabývat návrhem a simulací raket jako takových, studenti se dozví vše potřebné k návrhu rakety, která by mohla vynést malý náklad do atmosféry.“

Akce přispěje k mezinárodní propagaci kosmických aktivit jak odborných, tak edukačních uskutečňovaných na FEL ČVUT i ke zviditelnění naší práce i výsledků v tomto oboru.


20. 8. 2018; 21. století

Malé velké informace

SATELITNÍ SYSTÉM GALILEO a umístění Agentury pro evropský globální navigační družicový systém (GSA) do Prahy přineslo české ekonomice příjmy okolo 2,7 miliardy korun. Systém zatím pracuje v omezeném provozu, plné zprovoznění je plánováno do roku 2020.

Společnost Virgin Galactic britského miliardáře Richarda Bransona uskutečnila další nadzvukový

TESTOVACÍ LET RAKETOPLÁNU VSS UNITY.

Raketové motory loď spustila na 31 sekund a díky tomu dosáhla rychlosti 1,9 Mach. Loď vystoupala do výšky 35 kilometrů a od hranice kosmu ji dělilo pouhých 65 kilometrů.

KOSTRU ZHRUBA PĚTATŘICETILETÉHO MUŽE, jenž zahynul během erupce Vesuvu v roce 79 před naším letopočtem, nalezli archeologové při vykopávkách v antických Pompejích. Podle odborníků nestačil jedinec kvůli nemocné noze z města utéct. Zřejmě na něj spadl kamenný kvádr o hmotnosti 300 kilogramů.

Vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze vyvinuli PRO ŘÍZENÍ PODOBNY SYSTÉM, který se používá u civilních i vojenských letadel. Pilot při něm neovládá přímo jednotlivé prvky, ale pouze předává impulzy elektronické řídicí jednotce, která manévry sama provede s ohledem na další parametry letu.

V následujících pěti letech vznikne v Krkonoších až 3000 DŘEVĚNÝCH ZARÁŽEK, které by měly déle zadržovat vodu v krajině. Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) tím reaguje na klimatické změny způsobující vysychání mokřadů, z nichž nejcennější jsou rašeliniště. První výsledky klinických studií ukazují, že tzv.

HADRONOVÁ TERAPIE může být potenciální alternativou pro léčbu nádorových onemocnění, zejména pak nádorů rezistentních ke konvenční radioterapii.


20. 8. 2018; Respekt

Co si slibujete od inteligence počítačů?

JAN KOVALÍK head of digital content, Lagardere Active ČR

Chytré stroje lidstvu umožní pozitivní pokrok v řadě odvětví, nicméně jejich efektivita a dopad na společnost budou masivní, a proto je namístě přehánět ve snaze podchytit jejich zneužití. Největšího pokroku ve výzkumu již teď dosahují soukromé firmy, které z podstaty věci řeší spíše ziskovost než odpovědnost, viz skandál Facebook a Cambridge Analytica. Obrovská rizika rozmachu silných inteligentních systémů můžeme očekávat v kyberkriminalitě. Hackerům se například daří pronikat do chráněných systémů pomocí klamavých e-mailů, jež důvěřivého adresáta přimějí kliknout na infikovaný odkaz. Pokud na konkrétního člověka zaměří útočníci výkonný inteligentní stroj, který zanalyzuje veškerá dostupná data o této osobě, nemá tento homo sapiens téměř šanci léčku odhalit.

ALŽBĚTA KRAUSOVÁ specialistka na právo IT a umělou inteligenci, Ústav státu a práva AV ČR

Umělá inteligence je na jednu stranu pro člověka požehnáním, protože ho zbaví nutnosti vykonávat nudné, rutinní nebo i nebezpečné úkoly, na druhou stranu ale také představuje test lidskosti. Ukáže nám třeba, nakolik budeme důvěřovat procesům, jejichž průběh a logiku nemusíme být vůbec schopni vysvětlit, či jak moc si budeme vážit opravdových mezilidských vztahů. Celkově si od umělé inteligence slibuji, že nás posune dál, ale kam konkrétně to bude, je stále v našich rukou.

JIŘÍ ZEMÁNEK vědecký pracovník na FEL ČVUT

Umělá inteligence se pořád zdokonaluje a proniká i tam, kde bychom to před pár lety ještě nečekali. To bude určitě pokračovat a myslím si, že se tempo vlivem technologického pokroku ještě zvýší. Mnoho činností bude možné automatizovat a lidé se budou moci věnovat něčemu zajímavějšímu. Někteří odborníci odhadují, že bude pracovních míst ubývat, a jiní zase, že jich bude vlivem zvýšené efektivity přibývat. Důležité je, že musíme být dostatečně flexibilní, a k tomu jsou potřeba hlavně skvělé školy. O nedostatcích našeho školství se sice často mluví, ale učitelé mají platy pořád mizerné a děti se dál učí spoustu zbytečností. Školy nás musí připravit na to, že se budeme muset sami učit celý život. Umělá inteligence a automatizace uvolní lidem ruce a já jen doufám, že s tím budou umět naložit.

TOMÁŠ GOGÁR majitel startupu Rossum

Díky strojovému učení, nejrozšířenějšímu oboru umělé inteligence, dostávají stroje schopnost rozeznávat poměrně komplexní vzory ve světě kolem nás. Proto už dnes dochází k automatizaci činností, které tento druh rozpoznávání využívají. Je jich velké množství - zpracování různých dokumentů, odpovídání na e-maily, analýza rentgenových snímků, ale například i řízení auta (to se skládá z mnoha malých rozpoznávacích a rozhodovacích kroků). K automatizaci však bude docházet postupně, protože je právně a eticky složité svěřit takto důležité úkoly počítačům. Proto už nyní hledáme cesty, jak mohou stroje a lidé "spolupracovat" tak, aby stroj asistoval člověku v jednoduchých situacích a sám si vyžádal lidský zásah v důležitých momentech.


20. 8. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Středoškolačky se budou učit programovat v rámci Letní školy IT

V pondělí 20. srpna 2018 začíná Letní škola IT pro 35 studentek středních škol z celé České republiky, kterou pořádá nezisková organizace Czechitas společně s ČVUT v Praze. Cílem letní školy je přilákat ke studiu informačních technologií co nejvíce dívek.

Během celého týdne se budou studentky učit vytvářet webové stránky pomocí HTML a CSS, pracovat s vektorovými křivkami i v grafických programech a programovat základní funkce pro web. V praxi si pak vyzkouší celou řadu technologií, budou si hrát s ozoboty, LEGO roboty a Arduinem. V rámci letní školy je také čeká exkurze do velkých i malých IT firem a přednášky úspěšných žen, vývojářek.

“Letní školy pořádáme pravidelně s informatickými fakultami v Praze a Brně. Jejich cílem, stejně jako cílem Czechitas, je přilákat k IT více žen a dívek. Dnes studuje na informatických fakultách pouze 15 % žen a my bychom chtěli dohnat západní ale i východní země, kde je tento podíl dokonce třetinový. Důležité je ale ukázat holkám ze středních škol, že IT je kreativní, zábavný a perspektivní obor, který si mohou vybrat dále ke studiu i ony,” říká ředitelka a zakladatelka Czechitas Dita Přikrylová.

Letní škola IT je koncipována jako týdenní tábor s pevným programem od 8:00 do 20:00 hodin. Hlavní program se odehrává na půdě Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze. Jeden den dívky stráví také na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Večerní program je určen pro exkurze ve firmách a pro přednášky. Primárně je škola určena dívkám, které se o technologie a informatiku zajímají, ale účast není podmíněna žádnými vstupními znalostmi. Dívkám stačí mít jen základní digitální dovednosti.

Většinu programu Letní IT školy stráví středoškolačky na Fakultě informačních technologií ČVUT v Praze, jejíž děkan doc. Marcel Jiřina osobně tento ročník zahájí: „Na naší fakultě se prostřednictvím různých kurzů snažíme středoškolákům obor IT přiblížit a ukázat jim, že škála uplatnění je v něm opravdu široká. Letní IT škola Czechitas je jedním z nich a my jsme proto rádi její součástí. Dlouhodobě zaznamenáváme rostoucí trend počtu dívek, aktuálně je to v průměru 15 % ze všech studentů, a přesně tyto akce k němu přispívají“.

Video z loňského ročníku Letní IT školy naleznete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


19. 8. 2018; iHNed.cz

Inteligenci počítačů už měřit dovedeme, ale vždy jen v úzké oblasti. Vznikne někdy stroj všestranně nadaný, s vlastními smysly a tělem?

V roce 1997 ruský šachový velmistr Kasparov sebejistě tvrdil, že ho počítač nikdy nedokáže porazit.

Kasparov ovšem prohrál a triumf stroje nad lidským mozkem se stal světovou senzací.

Vyvinout stroj, jehož všestranná inteligence by se stala výzvou, a možná i hrozbou pro lidstvo, se ovšem ještě nějakou dobu nepodaří, píše se v novém čísle týdeníku Respekt.

Před šachovým zápasem mezi Garrim Kasparovem a počítačem Deep Blue v roce 1997 ruský velmistr sebejistě tvrdil, že ho počítač nikdy nedokáže porazit. "Garri ten stroj úplně rozmetá," nechal se slyšet také velmistr Yasser Seirawan. Jenže Kasparov se dostal ve druhé partii do úzkých a musel vzdát. Zdrcený porážkou pak v dalším střetnutí zahrál pod své možnosti a dopustil se série chyb. Triumf stroje nad lidským intelektem se stal světovou senzací.

Právě ve druhé partii předvedl Deep Blue výkon, o němž málokdo věřil, že by ho vůbec byl nějaký počítač schopen. V průběhu hry dokonce odmítl tah, který by vedl k zisku, ve prospěch jiného, čistě pozičního manévru.

Stroje již dobyly mnohé pevnosti, kde dříve kralovala lidská inteligence. Superpočítač IBM Watson si počátkem dekády vedl v televizní vědomostní soutěži lépe než nejlepší hráči světa a rozuměl při tom i různým ironickým narážkám moderátora, což je podle mnohých na jeho inteligenci to nejcennější. Jiné systémy excelují v rozpoznávání objektů, například na snímku z ulice dokážou rozlišit člověka na motocyklu, jeho přilbu nebo projíždějící automobil. V roce 2015 v tom jistý software od Microsoftu dokonce dosáhl vyšší spolehlivosti než lidé. Na základě lajků na Facebooku umí software Univerzity v Cambridgi odhadnout charakteristiky osobnosti lépe než životní partner.

Jak inteligentní jsou ale stroje doopravdy? Pro hrubý odhad intelektu člověka byly vynalezeny IQ testy, pro počítače je zde Turingův test, k němuž se ještě dostaneme. Potřebujeme však i další indikátory. V jakých testech by superpočítače musely obstát, abychom jim mohli přisoudit skutečnou inteligenci?

Tajemství čínského pokoje

Jako jedna ze zkoušek se nabízejí jednoduché počítačové hry. Již v roce 1979 byly na trh uvedeny Asteroids, kde hráč pohyboval po obrazovce trojúhelníkovitou kosmickou lodí, vyhýbal se prolétajícím asteroidům a ničil je. Když se podařilo asteroid zasáhnout, rozpadl se na několik menších, což loď dále ohrožovalo. Se 70 tisíci prodanými exempláři se Asteroids staly jedním z největších úspěchů v historii počítačových her.

Jen málokdo přitom ví, že i tato hra má své velmistry. V roce 1982 dosáhl tehdy patnáctiletý Scott Safran po 60 hodinách hraní neuvěřitelného skóre přes 41 milionů bodů. Teprve v roce 2014 se třiačtyřicetiletému zámečníkovi Johnu McAllisterovi podařilo rekord překonat o 2300 bodů. A počítače? V jiných jednoduchých hrách pro staré konzole firmy Atari už člověka zastínily, v případě Asteroids se jim to ale nepodařilo. Jednou z příčin je složitost herních situací a vztahů a neexistence jasně dané strategie.

Podle experta na umělou inteligenci Viliama Lisého z ČVUT spočívá hlavní problém s podobnými úkoly v tom, že se dosud nepodařilo vyvinout dostatečně všestranný systém, který by uměl řešit mnoho různorodých problémů. "Určitě bychom dokázali vyvinout aplikaci speciálně vyladěnou pro Asteroids, která by se na této hře postupně učila a člověka by časem překonala. Už by si ale neporadila s jakoukoli jinou hrou," vysvětluje Lisý.

Současnou situaci lze přiblížit na takzvaném paradoxu čínského pokoje, který v roce 1980 popsal filozof John Searle. Představme si uzavřenou místnost s knihovnou naplněnou velkým množství čínských textů. Do takového pokoje umístíme člověka, který čínštinu vůbec neovládá, ale disponuje znalostí, jak v knihovně najít dostatek relevantních informací a prostým opsáním textu vytvořit smysluplnou odpověď. Tazatel zvnějšku se pak může domnívat, že dotazovaný čínsky umí.

"Paradox čínského pokoje vystihuje to, jak funguje naše současná umělá inteligence," říká Viliam Lisý. "Ona disponuje gigantickými knihovnami informací a instrukcí, díky nimž dokáže na určitý vstup mechanicky odpovědět určitým výstupem. Hlubší pochopení jí ale schází." Takové umělé inteligenci se někdy říká "slabá" - na rozdíl od té zatím neexistující všestranné, tedy "silné".

V noci má mrznout. Jak ochráníš rostliny?

Kdo chce měřit schopnosti počítačů, musí si nevyhnutelně položit otázku, co je vlastně inteligence u člověka. Vědci se dosud nedokázali shodnout. Podle psychologa Michala Černouška (žil v letech 1945-2005) jsou například klasické IQ testy hrubým zjednodušením, protože se snaží veškerou složitost duševních schopností vyjádřit jediným číslem. "Hodnota IQ tak vypovídá pouze o úspěšnosti v řešení IQ testů," říkal Černoušek na univerzitních přednáškách z úvodu do psychologie. Americký psycholog Robert Sternberg zase připomíná, že géniové jsou zpravidla jednostranně nadaní a za svůj extrémní talent platí v jiných oblastech. Například u Napoleona se již v dětství ukázala jeho schopnost bleskově se orientovat ve spletitých otázkách a dříve než ostatní dospět ke správnému řešení složitého matematického příkladu, na druhou stranu se velmi špatně učil cizím jazykům.

V současné psychologii tak probíhá spor o to, zda u člověka je, či není možné najít "G-faktor", který by byl korelací všech jednotlivých duševních schopností. Pak by hodnota IQ přece jen mohla o něčem vypovídat, aspoň pokud by se v ní G-faktor nějak odrazil.

Za spolehlivé měřítko schopností umělé inteligence se dlouho považovalo čistě analytické uvažování, například schopnost porazit lidského protivníka ve hře go. Podobně jako v psychologii to však nestačí. Počítačový velmistr v go už existuje, spolehlivě drtí nejlepší lidské hráče, nic jiného však opět neumí. Je tedy jasné, že potřebujeme nějaký lepší test, který by uměl odhalit, co umělá inteligence zvládne a zda se vyznačuje aspoň zárodkem všestrannosti.

Nejslavnější a nejstarší je zmíněný Turingův test. Projde jím stroj, který komunikuje s člověkem tak dobře, že onen člověk nepozná, že jeho partnerem není jiná lidská bytost. O tom, zda se to už nějakému počítači povedlo, se vedou spory. V roce 2014, kdy od úmrtí britského počítačového vědce Alana Turinga uplynulo 60 let, podrobila Univerzita v Readingu testu pět superpočítačů. Absolvovaly sérii písemných rozhovorů o délce pěti minut a měly během nich s lidmi konverzovat na úrovni třináctiletého chlapce. Kritéria splnil superpočítač Eugene z Ruska, kritici ale namítali, že během pouhých pěti minut testu se slabé stránky stroje možná jen nestihly projevit. Navíc by podle nich měl test vycházet ze schopností dospělých, nikoli dospívajících. Turingův test má každopádně hluboký smysl, protože během konverzace je možné počítač dostat do nepředvídatelných situací.

Méně známý, novější druh zkoušky nabízí takzvaný Stanford Question Answering Dataset (SQuAD), který prověřuje, nakolik stroje rozumějí textům. Jeho databanka sestává z více než 50 tisíc krátkých článků z Wikipedie a ze 100 tisíc dotazů k těmto textům - například pochopení článku o meteorologii a srážkách může zjišťovat otázka: "Co způsobuje, že déšť padá směrem k zemi?" (Správnou odpovědí je "gravitace".) Systém zkoumá nejenom schopnost počítače dávat srozumitelné odpovědi, ale také odmítnout otázky, které se na základě poskytnutého textu zodpovědět nedají. Od června 2018 vede žebříček úspěšných absolventů testu neuronová síť Kangwonské národní univerzity v Jižní Koreji, jež odpovídala správně z 68 procent. Mnohem výkonnější lidský mozek dosáhl 86 procent.

Dalším "zkoušejícím" je Allen AI Science Challenge. Otázky, které tento test strojům klade, pocházejí z učebnic pro americké žáky osmé třídy, přičemž zkoušený tentokrát musí být schopen odvodit z předloženého textu jednoduché závěry. Třeba odpovědět smysluplně na otázku: "Podle předpovědi počasí má teplota v noci klesnout pod bod mrazu. Co můžeš udělat pro to, abys rostliny ochránil před zmrznutím?"

Zkouška zvaná Visual Question Answering Challenge (VQA) amerických technických univerzit ve Virginii a Georgii ukázala, že podobný test je možné provést také ve vizuální oblasti. Databáze sestává z více než 260 tisíc scén, jež mají prověřit schopnost umělé inteligence orientovat se v tom, co se odehrává před jejíma "očima". Testovaný systém tak odpovídá na dotazy typu "jakou barvu má tričko, které nosí kluk na skateboardu?" V roce 2016 zvítězil tým z Kalifornské univerzity v Berkeley. Využil dvě neuronové sítě - jednu, která se snažila porozumět otázkám, a druhou, jež příslušnou scénu analyzovala. V praktickém životě se mohou podobné schopnosti umělé inteligence uplatnit třeba v pomoci nevidomým, systém jim například popíše, co je vidět na obrázku z webu.

Lidé v těchto zkouškách zatím nad stroji vítězí; v případě vizuálního testu VQA odpovídala umělá inteligence správně z 66 procent, člověk dosáhl devadesátiprocentní úspěšnosti. V testu Allen AI Science Challenge byli žáci osmé třídy obvykle stoprocentně úspěšní, zatímco ta nejlepší umělá inteligence zaostávala s 60 procenty.

Robote, postav stan

Zatímco se slabá umělá inteligence pokouší v konkrétních úkolech vyrovnat člověku, vědci přemýšlejí, jak vytvořit tu silnou. Jednou ze zatím neprošlapaných cest je dát umělému mozku tělo a nechat ho, aby se sám učil podobně jako malé dítě. Naprogramovaný svět logiky by se pak propojil se světem smyslových vjemů, v nichž by se počítač sám učil hledat vzorce a pravidla. Mohl by si pak poradit i v situaci, kdy je konfrontován s problémem úplně novým, pro jehož řešení vůbec nebyl vytvořen. Podobné experimenty už probíhají, jsou však v začátcích (více v rámečku Pavouk, nebo had?).

Pokud tímto způsobem dokonalejší umělá inteligence skutečně vznikne, bude potřebovat nové testy, jež by prověřily její schopnosti. Výzkumník Charles Ortiz z firmy Nuance, která se zabývá řečovými systémy, v roce 2015 navrhl, aby se testovaný robot musel samostatně naučit postavit stan nebo sestavit kus nábytku. Zdá se to jako směšně jednoduchý úkol, pro umělou inteligenci jde však stále ještě o utopii. I proto se podle Viliama Lisého z ČVUT pravděpodobně hned tak nepodaří vyvinout stroj, jehož všestranná inteligence by se stala výzvou, a možná i hrozbou pro lidstvo. "Mnohem více se bojím zneužití slabé umělé inteligence, tedy že například nějaký diktátor získá možnost analyzovat všechny telefonáty či e-maily a podsouvat občanovi obsah tak, aby si udělal ten ,správný‘ názor. To je s onou úzce specializovanou umělou inteligencí, kterou máme už dnes k dispozici, dobře uskutečnitelné," uzavírá Lisý.


17. 8. 2018; iHNed.cz

Čeští vědci dokážou v hlase zachytit Parkinsonovu nemoc ve velmi raném stadiu. "Parta ze zapadákova" ukázala svou metodu Američanům na prestižní klinice

Když loni výzkumník Jan Rusz přijel na uznávanou americkou Mayo Clinic, byl to tak trochu paradox. Na klinice, která spíš než nemocnici připomíná pětihvězdičkový hotel, v sedmdesátých letech jako první na světě popsali a pomocí poslechových testů začali zkoumat, jak se do řeči člověka promítá onemocnění mozku a nervové soustavy. Pětatřicetiletý Rusz tam měl s kolegou z ČVUT zvláštní misi - předat odborníkům z Rochesteru v Minnesotě nové poznatky a vysvětlit, jak používat metody z laboratoře Fakulty elektrotechnické ČVUT a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, a to právě na přesnější analýzu řeči. Čeští vědci dokážou zachytit nastupující Parkinsonovu nemoc nebo další neurodegenerativní onemocnění ve velmi raném stadiu.

"Bylo to trošku vtipné. Na jednu z nejlepších klinik na světě přijela parta lidí z absolutního zapadákova, aby vysvětlila mimo jiné největší osobnosti tohoto oboru, profesoru Duffymu, jak analyzovat řeč," směje se Rusz. Mladý dlouhovlasý vědec vzpomíná, jak byl překvapen z živého orchestru, který v přízemí nemocnice pacientům hrál, nebo z programu se sokolníkem.

Společně s kolegy poslední rok objížděli i kliniky v Kanadě, Německu, Francii, Itálii a Rakousku, kde se budou jejich poznatky díky prestižnímu americkému grantu Michael J. Fox Foundation využívat. Zhruba na 350 pacientech i zdravých lidech ze sedmi zemí se bude zkoumat, zda a jak jsou postupy přenositelné na kliniky po celém světě. "Cílem je vyvinout citlivé metody pro hodnocení motorických poruch řeči, které budou mnohem spolehlivější než poslechové hodnocení. Využíváme matematickou analýzu zvukové nahrávky," vysvětluje Rusz, který stojí za technickou složkou mezioborového výzkumu.

Jan Rusz (35)

Pochází z vesnice Milíkov na Třinecku, po studiu Střední průmyslové školy v Havířově zamířil na Fakultu elektrotechnickou ČVUT.

Tam se zabýval zpracováním signálu, postupně přešel k matematické analýze řeči, na popud vedoucího své disertační práce profesora Romana Čmejly a profesora Evžena Růžičky z

Univerzity Karlovy.

Dnes půlí působení mezi FEL a Neurologickou kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Parkinsonova nemoc způsobuje spoustu změn v řeči. "Ta nejtypičtější je, že začínáte mluvit tišeji a monotónněji, na stejné frekvenci, což může připomínat uspávače hadů," pokračuje Rusz.

Český tým už začíná pracovat i na tom, aby si kdokoliv za pět až deset let mohl stáhnout do mobilu aplikaci, která bude dlouhodobě v reálném čase vyhodnocovat jeho telefonáty. Pokud zaznamená nějakou změnu, upozorní člověka, že jeho řeč není v pořádku a měl by si zajít na další vyšetření k neurologovi. "Parkinsonovu chorobu nebo jiná neurodegenerativní onemocnění by tak bylo možné velmi brzy odhalit. Jeden z důvodů, proč dnes nemáme žádnou léčbu, je pravděpodobně to, že nedokážeme dobře zachytit preklinická stadia."

Rusz věří, že by poznatky jeho týmu mohly pomoct různým vědeckým skupinám při hledání léčby na nemoc, jíž nyní v evropské populaci trpí zhruba každý tisící člověk a asi procento lidí nad šedesát let. Útěchou je jim zatím jen eliminace symptomů nemoci - například zavedení elektrod do mozku tlumí třes a další nepříjemné motorické projevy.

Takzvaná neuroprotektivní léčba založená na genové terapii nebo na léčbě kmenovými buňkami zatím selhává, právě i kvůli neschopnosti zachytit raná stadia nemoci.

"V dnešní době se medicína bez techniky neobejde a bude na ní čím dál víc závislá. Spolupráce techniků a lékařů je zásadní a pro mě velmi lákavá, je to jiný svět," říká muž, který sice vystudoval FEL ČVUT, kde i vyučuje, ale už pár let se prokousává i odbornými lékařskými články a skripty: "Nic jsem o parkinsonovi nevěděl, začínal jsem od nuly."

Všechno začalo před deseti lety disertační prací. V té době se na Neurologické klinice 1. lékařské fakulty UK začínalo pracovat na vyšetření řeči u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Bylo to jedno z okrajových témat v rámci grantu. "Jelikož mě neurovědy vždycky přitahovaly, téma jsem si zapsal," vzpomíná Rusz. Zprvu výzkumu nikdo nevěnoval větší pozornost, zlom přišel asi po třech letech, kdy skupině vyšly dva články ve významných vědeckých časopisech, Journal of the Acoustical Society of America a Movement Disorders.

To už byl Rusz do výzkumu přímo ponořený. "Měli jsme výhodu, že jsme měli k dispozici databázi nově diagnostikovaných pacientů. Byli hlasově vyšetření v době, kdy se jim nemoc našla, ještě před zahájením léčby. Začal jsem analyzovat jejich řeč a vyvíjet řadu různých algoritmů, jak ji popsat. Udělal jsem hodnocení hlasitosti, intonace, artikulace… Chtěl jsem z toho nejprve vytvořit jen diagnostický balíček testů," poukazuje Rusz. Když ale spojil všechny metody dohromady a vytvořil umělou inteligenci, ukázalo se, že lze poruchu řeči zachytit a nemoc včas i s velkou pravděpodobností odhalit.

U začátků stál profesor Evžen Růžička z neurologické kliniky. "Výzkum je teď jeden ze stěžejních programů. Zatím nemá praktický význam v klinické praxi, ale to přijde," věří. Matematická analýza by mohla rozpoznat i různé druhy neurodegenerativní nemoci. "Teď máme prozkoumáno devět," dodává Rusz.

Významnou roli ve výzkumu hrají i pacienti s poruchou chování v REM fázi spánku, kdy nedokážou vypnout svaly. Tělo reaguje na sen a člověk může ohrozit jiného, který spí vedle. Bývá to často předzvěst Parkinsonovy nemoci, často propuká nejpozději do patnácti let od prvních příznaků. "Skoro všichni pacienti s poruchou spánku, které jsme vyšetřili, už měli i poruchu řeči. Tím jsme potvrdili, že nemoc graduje dávno předtím, než dojde k diagnostice a k vypuknutí prvních motorických symptomů," vyzdvihuje Rusz další z úspěchů týmu, v němž mu sekundují kolegové Tereza Tykalová a Michal Novotný (oba v pravé části snímku), do jednotného softwaru pak poznatky zpracovává a rozšiřuje Jan Hlavnička (v popředí).

Úspěšný výzkumník a zároveň milovník rockové hudby Rusz, jemuž obepínají zápěstí náramky z hudebních festivalů, o práci týmu mluví zapáleně. Jak ale přiznává, nadšení pro věc a vědecké sebevědomí získal až na magis¬terském stupni vysoké školy. "Bakaláře jsem prolezl s trojkama, s odřenýma ušima. Málem jsem vyletěl z matematiky, i když jsem ostatní doučoval. Měl jsem smůlu na příklady. A magistra jsem dokončil s červeným diplomem, prostě mě to začalo bavit," krčí rameny.


17. 8. 2018; Lupa.cz

Chcete se naučit ovládat satelit? Vydejte se na kosmickou školu pražského ČVUT

Od zítřka až do neděle 26. srpna 2018 probíhá na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT letní škola kosmických technologií. Pro vybraných 26 studentů ji pořádá Studentská unie ČVUT spolu se skupinou kosmických technologií na katedře radioelektroniky. Kromě přednášek studenty čekají i cvičení zaměřená na problematiku orbitálních drah a jejich specifik. Pomocí simulací budou moci zájemci zobrazit realistické dráhy družic. Jeden z organizátorů, doktorand Petr Skala, zmiňuje i detekci kosmické radiace, která je podle něj jedním z hlavních faktorů ovlivňujících životnost družic na orbitě. Pomocí detektorů si studenti vyzkouší, jak se záření detekuje a jak takový detekovaný signál zpracovat. Na petřínské hvězdárně, kde probíhá výstava k výročí čtyřiceti let české kosmonautiky, se studenti seznámí se současným stavem probíhající mise satelitu VZLUSAT-1, na které se doktorandi ČVUT také podílejí. Studenti si také vyzkouší ovládání satelitového hardwaru. Letní škola kosmických technologií 2018


17. 8. 2018; odbornecasopisy.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá letní školu kosmických technologií

Ve dnech 18. až 26. srpna 2018 se na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) uskuteční letní škola kosmických technologií pořádaná společně Studentskou unií ČVUT a skupinou kosmických technologií na katedře radioelektroniky.

Akce se uskuteční v rámci studentské organizace Board of European Students of Technology (BEST). Takto se sdružuje 97 lokálních BEST skupin ze 34 zemí Evropy.

Jedna z hlavních aktivit, kterou BEST pro studenty naší univerzity organizuje, je možnost účastnit se tzv. akademických kurzů, které pořádá některá ze zmíněných dalších skupin.

Kurzy v Praze jsou pořádány pravidelně v letním období, tento rok konkrétně v termínu 18. až 26. srpna. Organizátoři připravili 24 hodin akademického programu celkem, kde se studenti techniky z jiných univerzit seznámí se základy kosmického inženýrství. Součástí kurzu je i potvrzení o účasti, které mohou studenti uplatnit pro uznání kreditů na své univerzitě. O letní kurz v Praze byl tradičně enormní zájem, organizátoři obdrželi 296 přihlášek a přijali 26 účastníků, z toho 2 z Kanady. Při výběru se snaží pořadatelé co nejvíce diverzifikovat, aby se docílil vyrovnaný poměr mezi pohlavími a rovnoměrné pokrytí Evropy.

Vlastní odborný program letošní letní školy je připraven skupinou kosmických technologií na katedře radioelektroniky vedenou doc. RNDr. René Hudcem, CSc., který rovněž přednese úvodní přednášky školy, za výrazného zapojení jeho tří doktorandů. Doc. Hudec akci okomentoval následovně: „Náš tým již dva roky zajišťuje na FEL ČVUT výuku kosmické vědy a kosmického inženýrství, a to i pro studenty studující v anglickém jazyce. Tým je rovněž aktivní v řadě kosmických projektů včetně projektů Evropské kosmické agentury ESA SMILE a THESEUS. I tyto naše aktivity se budeme snažit studentům letní školy přiblížit.“

Program letní školy zahájí úvodní přednáška doc. Hudce, která studenty seznámí se základy kosmických věd a technologií a s následujícím laboratorními cvičeními připravenými doktorandy Petrem Skalou, Martinem Urbanem a Ondřejem Nentvichem.

Cvičení budou zahrnovat problematiku orbitálních drah a jejich specifik. Pomocí simulací si studenti budou moci zobrazit realistické dráhy družic.

Ing. Skala, který organizačně akci zajišťuje na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, k odbornému programu dodal: „Budeme se zabývat detekcí kosmické radiace, která je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících životnost družic na orbitě. Pomocí detektorů si tak studenti vyzkouší, jak se záření detekuje, ale i jak se může takový detekovaný signál zpracovat. V rámci kurzu bude probíhat i prohlídka petřínské hvězdárny, která nyní pořádá výstavu k výročí čtyřiceti let české kosmonautiky. Studenti se tak dozví historii, ale i současný stav probíhající mise satelitu VZLUSAT-1, na kterém se doktorandi Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze také podílejí. Samozřejmostí bude i ukázka hvězdárenského technického vybavení. Dále bude následovat cvičení se zaměřením na řízení a komunikaci s užitečným (měřícím) nákladem. Zde si studenti vyzkouší, kde jsou nástrahy programování bezpečného ovládání hardware satelitu. Poslední cvičení se bude zabývat návrhem a simulací raket jako takových, studenti se dozví vše potřebné k návrhu rakety, která by mohla vynést malý náklad do atmosféry.“

Akce přispěje k mezinárodní propagaci kosmických aktivit jak odborných, tak edukačních uskutečňovaných na FEL ČVUT i ke zviditelnění naší práce i výsledků v tomto oboru.

Podrobnosti a program letní školy kosmických technologií je dispozici na adrese: http://sc2018.bestprague.cz/


17. 8. 2018; Právo Víkend

Český glukometr boduje ve světě

Marek Novák vymyslel a vyrobil nejtenčí glukometr na světě, který ve spojení s mobilním telefonem odesílá naměřené hodnoty přes internet. Se svým vynálezem loni porazil v mezinárodní soutěži 54 týmů z celého světa.

Spolu se spolužáky, kteří mu s projektem pomáhali, si odnesl cenu přes dva milióny korun. "Máma učila na střední škole biologii a chemii, táta vystudoval jadernou elektroenergetiku v Plzni. Já jsem taková kombinace obou rodičů," usmívá se 24letý rodák z Českých Budějovic, který vystudoval Fakultu elektrotechnickou na pražském ČVUT. "Když mi bylo třináct let, začal jsem si přivydělávat tvorbou internetových stránek, mimo jiné pro obchody se šperky. Než mi bylo osmnáct, našetřil jsem několik set tisíc korun a přemýšlel, kam je investovat," popisuje mladý vývojář jen tak mimochodem, jako by takto uvažoval každý teenager. "Rozhodl jsem se, že se budu věnovat elektronice a zdravotnickým přístrojům a zřídil jsem si doma vlastní laboratoř," dodává.

Ještě za sebou neměl ani maturitu na českobudějovickém gymnáziu a už slavil mezinárodní vědecké úspěchy. V soutěži mladých vědců z celého světa, kterou pořádal technologický gigant Intel, si v americkém Phoenixu převzal stříbrnou medaili za speciální náramkové hodinky pro seniory. Ty kromě jiného dokázaly odeslat upozornění příbuzným či ošetřovatelům, když senior upadl nebo se delší dobu nehýbal, zároveň poslaly záchranné službě polohu seniora na mapě. Ty největší úspěchy měl však český inovátor teprve před sebou.

Glukometr, za který se děti nestydí

"Nikdo v naší rodině naštěstí cukrovkou netrpí," vysvětluje. K samotnému glukometru se v roce 2015, ještě za studií na pražském ČVUT, dostal vlastně oklikou. Zkoumal způsoby, jak přenášet elektrickou energii bez drátů.

Představa byla následující: zdravotnický přístroj, například glukometr, bude mít tvar kreditní karty. Schovaný bude v pouzdru na mobilní telefon, a mobil bude zdravotní pomůcce bez jakýchkoli drátů dodávat energii. Třeba glukometr, který nosí lidé s diabetem neustále u sebe, by pak vůbec nepotřeboval baterie. V laboratoři u sebe doma dokázal Marek vymyslet a vyrobit glukometr ve velikosti kreditní karty, vůbec nejtenčí na světě.

"Jenže pak jsem se bavil přímo s diabetiky a zjistil jsem, že jim baterie vlastně nevadí. Mění se dvakrát za rok, stojí pár korun a člověk má jistotu, že přístroj funguje," popisuje střet s realitou. Ve svém bádání se proto vydal trochu jiným směrem. "Nechal jsem na svém glukometru to, co bylo dobré: byl tenký jako kreditní karta a dal se nosit třeba v pouzdře na mobil," popisuje. Přidal mu zmíněné baterie, spojení s mobilním telefonem však zčásti zůstalo - jeho glukometr totiž bezdrátově odesílal do mobilu všechny naměřené hodnoty.

"Když je dítě třeba na dětském táboře, rodiče okamžitě na svém počítači vidí, jaké hodnoty si naměřilo. Stejně to funguje u seniorů, příbuzní hned vědí, když se diabetik zapomene změřit," dává příklady.

Při vynalézání neopomněl ani estetickou stránku. "Zdravotnická technika působí sterilním dojmem. Dítě se pak ostýchá ji ve škole vůbec vytáhnout. Polovina všech dětí s diabetem se na základní škole setkala se šikanou," popisuje, co vše se od diabetiků dozvěděl.

"Děti si musejí měřit glukózu v krvi šestkrát až dvanáctkrát denně. Často se tak stává, že se školák přes den ve škole vůbec neměří. Pak odejde ze školy a bojí se, že naměří nízké nebo vysoké hodnoty a rodiče mu vynadají. Raději proto změří krev spolužáka nebo svoji vlastní naředí vodou," popisuje Novák.

"Přitom když má diabetik nízké hodnoty glukózy, hrozí mu únava nebo dokonce kóma. Při vysokých číslech zase dochází k odumírání nervů," shrnuje problémy "cukrovkářů". Novák se proto rozhodl vytvořit glukometr, za který se děti nebudou stydět. Verze pro děti tak může být vyzdobena třeba srdíčky nebo motivem komiksového Batmana.

Spolužáci z ČVUT, Barbora Suchanová a Tomáš Pikous, mu pak pomohli s aplikací pro mobilní telefon a přidali další zlepšováky - aplikace třeba motivovala děti hravou formou k tomu, aby se pravidelně měřily.

Zaujal i diabetika z Microsoftu

"Vývoj jsme konzultovali i s docentem Janem Polákem, odborníkem na cukrovku z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Glukometr jsme ukázali i na táboře pro diabetické děti. Ty byly nadšené, že se konečně za svůj glukometr nebudou stydět," vypráví Novák. A pozitivní ohlasy slyšel i ze světa.

Marek Novák loni svůj projekt nazvaný XGLU přihlásil do soutěže Imagine Cup, což lze volně přeložit jako "Pohár pro ten nejlepší nápad". Soutěž každoročně pořádá společnost Microsoft, vyhlašování se vysílá na internetu do celého světa a odměnou pro vítěze je kromě prestiže i sto tisíc dolarů, tedy přes dva milióny. "Nejdřív jsme vyhráli regionální pro Česko a Slovensko a pak už jsme letěli do Seattlu na finále," vzpomíná vědec.

"To se odehrávalo v sídle společnosti Microsoft a režírovali ho stejní lidé, kteří připravují třeba televizní soutěž Big Brother. Byla to zkrátka show," popisuje. A na konci této show, při vyhlašování vítězů, zazněla česká jména. Češi vyhráli v konkurenci 54 studentských týmů z celého světa, vůbec poprvé v patnáctileté historii soutěže.

Projekt zaujal i Scotta Hanselmana, významného manažera a programátora Microsoftu. "Následně za námi přiletěl na návštěvu do České republiky. Sám je diabetik, navíc nám vyprávěl, že jeho kamarád zemřel právě kvůli tomu, že si jako dítě neměřil glukózu v krvi," popisuje. "Čím dříve si děti vštípí, že se musí pravidelně měřit, tím kvalitnější budou mít život," dodává Novák.

Jen pro představu: ve světě dnes trpí cukrovkou přes čtyři sta miliónů dospělých a tato čísla se budou zvyšovat. V případě tzv. cukrovky druhého stupně tomu "napomáhá" i náš nedostatek pohybu a nezdravá strava. "My jsme si ve Spojených státech pro dva lidi vždy objednávali jedno jídlo. Jenom americká snídaně má tolik kalorií, že je to téměř polovina doporučené dávky na celý den," počítá Novák.

Ve Státech se také setkal s několika diabetology. "Američtí lékaři jsou placeni podle počtu pacientů, na jednoho diabetologa tak připadá i pět tisíc nemocných. Na návštěvu má pak diabetik tak málo času, že sotva stihne pozdravit a rozloučit se," popisuje svoji "americkou" zkušenost. "I v České republice jsou diabetologové přetížení, kontroly probíhají zhruba jednou za tři až čtyři měsíce. Díky našemu přístroji mohou příbuzní nebo rodiče hned vědět, kdy se osoba s cukrovkou neměřila nebo měla hodnoty mimo normu," vysvětluje.

Chybí už jen jediné: investor

Novákovi už se ozývají sami diabetici i lékaři a dávají mu další podněty. "Chtěl bych, aby se diabetik mohl v budoucnu obejít i bez mobilního telefonu. Glukometr by naměřené hodnoty odeslal na internet sám, automaticky. Například senioři by tak při měření vůbec nemuseli s mobilním telefonem pracovat," prozrazuje inovátor další plány. "Takový glukometr zatím neexistuje, byli bychom první na světě," dodává.

Nad dalšími funkcemi, které už má hotové, naopak váhá. "To se týká zmíněné motivace dětí formou hry. Odborníci nás varovali: Co až hra děti přestane bavit? Nepřestanou se pak měřit?"

Novák každopádně nechce, aby jeho nápad skončil jen u prototypu. Spojil se proto s odborníky na byznys, Jiřím Štrábergerem a Ludovítem Emanuelem, a společně uzavřeli dohodu se zavedeným výrobcem v zahraničí. Ten je schopen vyrobit desítky tisíc glukometrů ročně a zároveň obstará všechna potřebná povolení, aby výrobek mohl na evropský a americký trh.

Konečná cena produktu má být srovnatelná se současnými glukometry, jednorázové proužky, které se používají k analýze krve, by měly být dokonce levnější než dnes. Dohodnuté je i testování ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, jedná se s pojišťovnami. Má to jediný háček: je potřeba investor, který do projektu vloží nemalé peníze. Poté se výroba může naplno rozběhnout.

"Já jsem vždy dělal hlavně to, co mě baví," odpovídá Novák na dotaz, jaké jsou jeho nejbližší plány. "A teď chci dostat glukometr na trh." Vývojář, který už stihl zaujmout firmy Intel i Microsoft a u sebe doma vyrobil nejtenčí glukometr na světě, tak má před sebou další výzvu.


17. 8. 2018; Hospodářské noviny

Klíčem k "parkinsonovi" je i řeč

Bakalářské studium prošel JAN RUSZ s trojkami, pak ho ale pohltila matematická analýza řeči a teď ji s kolegy testuje na klinikách po celém světě. Slibuje včasné odhalení Parkinsonovy choroby a naději na nalezení léčby. Na nástup nemoci by mohla v budoucnu upozornit i aplikace v mobilu.

Když loni výzkumník Jan Rusz přijel na uznávanou americkou Mayo Clinic, byl to tak trochu paradox. Na klinice, která spíš než nemocnici připomíná pětihvězdičkový hotel, v sedmdesátých letech jako první na světě popsali a pomocí poslechových testů začali zkoumat, jak se do řeči člověka promítá onemocnění mozku a nervové soustavy. Pětatřicetiletý Rusz tam měl s kolegou z ČVUT zvláštní misi - předat odborníkům z Rochesteru v Minnesotě nové poznatky a vysvětlit, jak používat metody z laboratoře Fakulty elektrotechnické ČVUT a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, a to právě na přesnější analýzu řeči. Čeští vědci dokážou zachytit nastupující Parkinsonovu nemoc nebo další neurodegenerativní onemocnění ve velmi raném stadiu.

"Bylo to trošku vtipné. Na jednu z nejlepších klinik na světě přijela parta lidí z absolutního zapadákova, aby vysvětlila mimo jiné největší osobnosti tohoto oboru, profesoru Duffymu, jak analyzovat řeč," směje se Rusz. Mladý dlouhovlasý vědec vzpomíná, jak byl překvapen z živého orchestru, který v přízemí nemocnice pacientům hrál, nebo z programu se sokolníkem.

Společně s kolegy poslední rok objížděli i kliniky v Kanadě, Německu, Francii, Itálii a Rakousku, kde se budou jejich poznatky díky prestižnímu americkému grantu Michael J. Fox Foundation využívat. Zhruba na 350 pacientech i zdravých lidech ze sedmi zemí se bude zkoumat, zda a jak jsou postupy přenositelné na kliniky po celém světě. "Cílem je vyvinout citlivé metody pro hodnocení motorických poruch řeči, které budou mnohem spolehlivější než poslechové hodnocení. Využíváme matematickou analýzu zvukové nahrávky," vysvětluje Rusz, který stojí za technickou složkou mezioborového výzkumu.

Parkinsonova nemoc způsobuje spoustu změn v řeči. "Ta nejtypičtější je, že začínáte mluvit tišeji a monotónněji, na stejné frekvenci, což může připomínat uspávače hadů," pokračuje Rusz. Český tým už začíná pracovat i na tom, aby si kdokoliv za pět až deset let mohl stáhnout do mobilu aplikaci, která bude dlouhodobě v reálném čase vyhodnocovat jeho telefonáty. Pokud zaznamená nějakou změnu, upozorní člověka, že jeho řeč není v pořádku a měl by si zajít na další vyšetření k neurologovi. "Parkinsonovu chorobu nebo jiná neurodegenerativní onemocnění by tak bylo možné velmi brzy odhalit. Jeden z důvodů, proč dnes nemáme žádnou léčbu, je pravděpodobně to, že nedokážeme dobře zachytit preklinická stadia."

Rusz věří, že by poznatky jeho týmu mohly pomoct různým vědeckým skupinám při hledání léčby na nemoc, jíž nyní v evropské populaci trpí zhruba každý tisící člověk a asi procento lidí nad šedesát let. Útěchou je jim zatím jen eliminace symptomů nemoci - například zavedení elektrod do mozku tlumí třes a další nepříjemné motorické projevy.

Takzvaná neuroprotektivní léčba založená na genové terapii nebo na léčbě kmenovými buňkami zatím selhává, právě i kvůli neschopnosti zachytit raná stadia nemoci. "V dnešní době se medicína bez techniky neobejde a bude na ní čím dál víc závislá. Spolupráce techniků a lékařů je zásadní a pro mě velmi lákavá, je to jiný svět," říká muž, který sice vystudoval FEL ČVUT, kde i vyučuje, ale už pár let se prokousává i odbornými lékařskými články a skripty: "Nic jsem o parkinsonovi nevěděl, začínal jsem od nuly."

Všechno začalo před deseti lety disertační prací. V té době se na Neurologické klinice 1. lékařské fakulty UK začínalo pracovat na vyšetření řeči u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Bylo to jedno z okrajových témat v rámci grantu. "Jelikož mě neurovědy vždycky přitahovaly, téma jsem si zapsal," vzpomíná Rusz. Zprvu výzkumu nikdo nevěnoval větší pozornost, zlom přišel asi po třech letech, kdy skupině vyšly dva články ve významných vědeckých časopisech, Journal of the Acoustical Society of America a Movement Disorders.

To už byl Rusz do výzkumu přímo ponořený. "Měli jsme výhodu, že jsme měli k dispozici databázi nově diagnostikovaných pacientů. Byli hlasově vyšetření v době, kdy se jim nemoc našla, ještě před zahájením léčby. Začal jsem analyzovat jejich řeč a vyvíjet řadu různých algoritmů, jak ji popsat. Udělal jsem hodnocení hlasitosti, intonace, artikulace… Chtěl jsem z toho nejprve vytvořit jen diagnostický balíček testů," poukazuje Rusz. Když ale spojil všechny metody dohromady a vytvořil umělou inteligenci, ukázalo se, že lze poruchu řeči zachytit a nemoc včas i s velkou pravděpodobností odhalit.

U začátků stál profesor Evžen Růžička z neurologické kliniky. "Výzkum je teď jeden ze stěžejních programů. Zatím nemá praktický význam v klinické praxi, ale to přijde," věří. Matematická analýza by mohla rozpoznat i různé druhy neurodegenerativní nemoci. "Teď máme prozkoumáno devět," dodává Rusz.

Významnou roli ve výzkumu hrají i pacienti s poruchou chování v REM fázi spánku, kdy nedokážou vypnout svaly. Tělo reaguje na sen a člověk může ohrozit jiného, který spí vedle. Bývá to často předzvěst Parkinsonovy nemoci, často propuká nejpozději do patnácti let od prvních příznaků. "Skoro všichni pacienti s poruchou spánku, které jsme vyšetřili, už měli i poruchu řeči. Tím jsme potvrdili, že nemoc graduje dávno předtím, než dojde k diagnostice a k vypuknutí prvních motorických symptomů," vyzdvihuje Rusz další z úspěchů týmu, v němž mu sekundují kolegové Tereza Tykalová a Michal Novotný (oba v pravé části snímku), do jednotného softwaru pak poznatky zpracovává a rozšiřuje Jan Hlavnička (v popředí).

Úspěšný výzkumník a zároveň milovník rockové hudby Rusz, jemuž obepínají zápěstí náramky z hudebních festivalů, o práci týmu mluví zapáleně. Jak ale přiznává, nadšení pro věc a vědecké sebevědomí získal až na magisterském stupni vysoké školy. "Bakaláře jsem prolezl s trojkama, s odřenýma ušima. Málem jsem vyletěl z matematiky, i když jsem ostatní doučoval. Měl jsem smůlu na příklady. A magistra jsem dokončil s červeným diplomem, prostě mě to začalo bavit," krčí rameny.


17. 8. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Fakulta elektrotechnická pořádá letní školu kosmických technologií

Ve dnech 18. až 26. srpna 2018 se na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) uskuteční letní škola kosmických technologií pořádaná společně Studentskou unií ČVUT a skupinou kosmických technologií na katedře radioelektroniky.

Akce se uskuteční v rámci studentské organizace Board of European Students of Technology (BEST). Takto se sdružuje 97 lokálních BEST skupin ze 34 zemí Evropy.

Jedna z hlavních aktivit, kterou BEST pro studenty naší univerzity organizuje, je možnost účastnit se tzv. akademických kurzů, které pořádá některá ze zmíněných dalších skupin.

Kurzy v Praze jsou pořádány pravidelně v letním období, tento rok konkrétně v termínu 18. až 26. srpna. Organizátoři připravili 24 hodin akademického programu celkem, kde se studenti techniky z jiných univerzit seznámí se základy kosmického inženýrství. Součástí kurzu je i potvrzení o účasti, které mohou studenti uplatnit pro uznání kreditů na své univerzitě. O letní kurz v Praze byl tradičně enormní zájem, organizátoři obdrželi 296 přihlášek a přijali 26 účastníků, z toho 2 z Kanady. Při výběru se snaží pořadatelé co nejvíce diverzifikovat, aby se docílil vyrovnaný poměr mezi pohlavími a rovnoměrné pokrytí Evropy.

Vlastní odborný program letošní letní školy je připraven skupinou kosmických technologií na katedře radioelektroniky vedenou doc. RNDr. René Hudcem, CSc., který rovněž přednese úvodní přednášky školy, za výrazného zapojení jeho tří doktorandů. Doc. Hudec akci okomentoval následovně: „Náš tým již dva roky zajišťuje na FEL ČVUT výuku kosmické vědy a kosmického inženýrství, a to i pro studenty studující v anglickém jazyce. Tým je rovněž aktivní v řadě kosmických projektů včetně projektů Evropské kosmické agentury ESA SMILE a THESEUS. I tyto naše aktivity se budeme snažit studentům letní školy přiblížit.“

Program letní školy zahájí úvodní přednáška doc. Hudce, která studenty seznámí se základy kosmických věd a technologií a s následujícím laboratorními cvičeními připravenými doktorandy Petrem Skalou, Martinem Urbanem a Ondřejem Nentvichem.

Cvičení budou zahrnovat problematiku orbitálních drah a jejich specifik. Pomocí simulací si studenti budou moci zobrazit realistické dráhy družic.

Ing. Skala, který organizačně akci zajišťuje na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, k odbornému programu dodal: „Budeme se zabývat detekcí kosmické radiace, která je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících životnost družic na orbitě. Pomocí detektorů si tak studenti vyzkouší, jak se záření detekuje, ale i jak se může takový detekovaný signál zpracovat. V rámci kurzu bude probíhat i prohlídka petřínské hvězdárny, která nyní pořádá výstavu k výročí čtyřiceti let české kosmonautiky. Studenti se tak dozví historii, ale i současný stav probíhající mise satelitu VZLUSAT-1, na kterém se doktorandi Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze také podílejí. Samozřejmostí bude i ukázka hvězdárenského technického vybavení. Dále bude následovat cvičení se zaměřením na řízení a komunikaci s užitečným (měřícím) nákladem. Zde si studenti vyzkouší, kde jsou nástrahy programování bezpečného ovládání hardware satelitu. Poslední cvičení se bude zabývat návrhem a simulací raket jako takových, studenti se dozví vše potřebné k návrhu rakety, která by mohla vynést malý náklad do atmosféry.“

Akce přispěje k mezinárodní propagaci kosmických aktivit jak odborných, tak edukačních uskutečňovaných na FEL ČVUT i ke zviditelnění naší práce i výsledků v tomto oboru.

Podrobnosti a program letní školy kosmických technologií je dispozici ZDE.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


16. 8. 2018; odbornecasopisy.cz

Úspěch studentské formule týmu eForce FEE Prague Formula

Studentská formule týmu eForce FEE Prague Formula z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyhrála českou “Grand Prix” Formule Student.

Se sedmou generací monopostu se týmu eForce FEE Prague Formula podařilo získat celkové vítězství na závodech Formula Student Czech Republic, čímž se zapsala do historie jako vůbec první elektroformule, která tento titul na FS Czech získala. Pražský tým tímto výsledkem porazil konkurenci z celé Evropy, mimo jiné z Německa, Belgie, Španělska, či Řecka. Závody se konaly od 1. do 4. srpna na polygonu u Autodromu Most.

Před závodem monopost týmu eForce prošel náročnými technickými přejímkami. V samotných disciplínách závodů už eForce jednoznačně dominoval - ve všech šesti se dostal na TOP3 příčky a vybojoval dvě první, tři druhá a jedno třetí místo.

V pátek 3. srpna se soutěžilo v disciplínách Akcelerace, Skidpad a Autokros. Díky testování, které probíhalo celý týden před závody, se piloti mohli perfektně připravit na dynamické disciplíny. V pátek dopoledne se tým eForce postavil na startovní čáru a zajel nejrychlejší akceleraci s pevným startem na 75 m s časem 3,55 s. Tento čas žádný z týmů s elektrickou ani spalovací formulí nepřekonal. Ve druhé dynamické disciplíně, Skid Pad (jízda v osmičce), skončil tým eForce na třetím místě se ztrátou na prvního pouze necelé 0,2 s.

Vzhledem k naprosto nepředvídatelnému počasí, které se naplno projevilo v předcházejících dnech, se musela formule Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v závěrečném sektoru disciplíny autokros doslova probrodit několika velkými loužemi. I přesto dokázala zajet druhý nejlepší čas v kategorii elektrických formulí. Díky tomuto výsledku se tým eForce mohl zúčastnit také závodu Endurance opět mezi třemi nejlepšími týmy v elektrické kategorii. Po pěti kolech byl nicméně tento závod zrušen kvůli přívalovému dešti, který znemožnil dokončení závodu za přípustně bezpečných podmínek.

Díky celoroční neutuchající práci na stavbě monopostu tým eForce závodům od začátku do konce naprosto dominoval. V rámci statických disciplín obhájil 1. místo při prezentaci Business Planu, a dvakrát získal 2. místo v disciplínách Cost report a Engineering Design. V dynamických disciplínách se eForce podařilo utržit postupku - 1. místo v Akceleraci, 2. v Autokrosu a 3. ve Skidpadu. Ve všech vyhlašovaných disciplínách se umístil tedy na třech nejvyšších příčkách, díky čemuž se stal vítězem nejen v kategorii elektrických formulí, ale také celkovým vítězem závodů Formula Student Czech 2018, s čímž se také pojí výhra 1200 EUR od generálního sponzora závodů Škoda Auto.

Koncept vítězné formule přiblížil kapitán týmu Ing. Jan Kosina: „Vítězný monopost měl zcela nový design stojící na inovované nosné části, kterou tvoří kompozitní sendvičová struktura (monokok) z uhlíkové tkaniny a jádra. Nový tvar monokoku byl podřízen ergonomii pilota, s čímž je spojena změna konstrukce uchycení pásů a pozice volantu. V konstrukci řízení byly použity sintrované díly z hliníků, včetně ozubených kuželových kol z oceli. Pro zlepšení kontroly byl navrhnut zcela nový design palubní desky, která nyní přehledně ukazuje ty nejdůležitější informace o autě. Veškeré nastavení vozu včetně zobrazení dalších informací lze provést přes nový dotykový displej integrovaný přímo do volantu.“

Vedoucí elektrické skupiny Ondřej Šereda dodává: „Inovační řešení se v letošním modelu týkala také baterií, kde se dosáhlo na předem vytyčené cíle, tedy snížení ztrát a navýšení kapacity, a zároveň byl brán zřetel na maximální bezpečnost. Další zajímavostí vozu je více jak dvojnásobný nárůst senzorů pro detailnější analýzu monopostu, jako je například měření teplot brzd, implementace kontroly trakce spolu s elektronickým diferenciálem, která pomohla našemu monopostu na závodní trati předvést prvotřídní výkon.

eForce FEE Prague Formula je tým mezinárodní soutěže Formula Student zřízený pod Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Od svého založení v roce 2010 zůstává jediným českým týmem soutěže Formula Student, který úspěšně staví formuli s elektrickým pohonem. Na projektu se podílejí studenti z mnoha studijních oborů, nejčastěji z Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní ČVUT.

Další informace o týmu eForce FEE Prague Formula jsou dispozici na týmovém webu: https://eforce.cvut.cz/


14. 8. 2018; ABC

Witches - Čarodějný svět IT

Jak proměnit techniku v magii? To vám prozradí skupina studentek Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Říkají si wITches a ukazují mladým nadšencům, co všechno lze vytvořit se znalostí elektroniky a programování. Každý víkend pořádají na fakultě v pražských Dejvicích nevšední a kouzelné workshopy. Jsou zdarma a může se do nich přihlásit každá holka a kluk od páté do deváté třídy základní školy. Co všechno vás mohou naučit? Třeba programování her, zapojování elektrických obvodů se stavebnicí Boffin nebo budování a řízení vlastních robotů s Lego Mindstorms. Více na www.witches.cz.

Vyrobte si kouzelnickou hůlku!

Znáte kouzla Lumos a Nox z příběhů o Harrym Potterovi? První z nich vám vykouzlilo na špičce magické hůlky světlo, to druhé ho pak zhaslo. Čarodějky wITches z Českého vysokého učení technického (ČVUT) vám ukážou jednoduchý trik, jak si takovou hůlku vytvořit doma. Nebudete k tomu potřebovat lekce magie z Bradavic, nýbrž jen pár snadno dostupných součástek. KOUZELNICKÁ HŮLKA

1 Veškerý materiál, který na hůlku potřebujete, hravě seženete v obchodě s elektrickými součástkami. Nebojte se toho, že je všechny neznáte.

Do obchodu se vydejte s naším návodem - určitě vám s výběrem pomohou.

O asistenci můžete požádat také své rodiče.

NÁSTROJE

1 PÁJEČKA 2 BEZOLOVNATÝ CÍN PRO PÁJENÍ 3 KALAFUNA 4 TAVNÁ PISTOLE 5 ŠTÍPAČKY 6 NŮŽKY

SOUČÁSTKY

7 DŘEVĚNÁ tyčka o délce 25 cm a průměru cca 1 cm 8 MĚDĚNÉ dráty 2× s PVC izolací o délce cca 30 cm 9 BAREVNÁ LED dioda 2,5-3 V o průměru 5 mm 10 KNOFLÍKOVÁ baterie 3 V - čím menší, tím lepší 11 ODPOR podle barvy LED diody (poradí vám v elektru) 12 MIKROTLAČÍTKO s jedním spínacím kontaktem o rozměru 6 × 3,5 mm 13 IZOLAČNÍ páska 14 KULATÁ samolepka nebo etiketa 2 Nejprve si ustřihněte dva drátky tak, aby byly na obou stranách cca o 2 cm delší než samotná tyčka.

Poté drátky pečlivě omotejte kolem tyčky a konce zalepte izolační páskou. Drátky se nesmí ani hnout!

3 Odstraňte ochrannou bužírku z konců drátků. Pak se musíte rozhodnout, kam umístíte tlačítko. Uchopte hůlku tak, jak ji budete chtít držet. Tam, kde máte palec, si udělejte fixem malou tečku a přestřihněte jeden z drátků tak, abyste mezi takto vzniklé konce mohli zapojit tlačítko.

4 Na místo, které jste si označili tečkou, přilepte tlačítko. Abyste se trefi li přesně tam, kam chcete, můžete si pomoci třeba pinzetou. Stejně tak si pomocí tavné pistole přilepte na špičku hůlky LED diodu tak, aby její nožičky přesahovaly přes okraj hůlky.

5 Zapněte si páječku a nahřejte ji na teplotu cca 300 °C. Teď musíte opatrně připájet LED diodu, odpor a tlačítko. Špičku pájky přiložte na místo kontaktu obou kovů a přiložením cínu je spojte. Začněte s pájením odporu, pak LED diody a nakonec tlačítka.

6 Po spájení kontaktů uzavřete obvod baterií. Konec drátku přiložte na jednu stranu baterie a nožičku odporu k druhé. Drátky se nesmí dotýkat, jinak dojde ke zkratu. Proud veďte ve správném směru - k delší nožičce LED diody patří kladný pól baterie. Pokud hůlka nesvítí, zkuste baterii otočit.

Pak přilepte baterii na spodní stranu hůlky.

7 Omotejte odpor kolem hůlky a nožičku dejte na druhou stranu baterie, kterou přilepte samolepkou k hůlce. Okraje samolepky zajistěte izolační páskou. Jsou moc dlouhé? Neváhejte je zkrátit. Obvod máte propojen a hůlka parádně svítí.

8 Nakonec izolační páskou zalepte veškeré odkryté drátky, odpor i nožičky u tlačítka. Hůlku si zkrášlete podle svého vkusu. Pokud se chcete se svým výtvorem pochlubit přímo wITches, pošlete jim fotku na e-mail witches@fel.

cvut.cz. Nebo ji nahrajte na libovolnou sociální síť, označte tam wITches a připojte hashtag #carujuswitches!


13. 8. 2018; svetchytre.cz

wITches: mladé čarodějky z ČVUT učí děti milovat IT

"Ty to neumíš, protože jsi holka." I takový názor občas musely studentky elektrotechnické fakulty ČVUT překousnout. A i proto rozjely projekt wITches, v rámci kterého na workshopech pořádaných přímo na půdě univerzity vtahují děti do světa robotiky, elektrotechniky a programování.

Ačkoliv dívky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) představují jen patnáct procent ze všech studentů, na workshopech určeným dětem mezi jedenácti a patnácti lety se setkáte jen s nimi. Kurzy navíc pořádají během víkendu zdarma. "Chceme, aby se na workshopy mohly dostat všechny děti bez rozdílu, protože většina programovacích kurzů nebo škol má dost vysoké školné. My jim zábavnou formou chceme ukázat, že na technice není nic děsivého, že to celé může být klidně i velká legrace," říká manažerka a lektorka projektu wITches Michaela Buchníčková, studentka otevřené informatiky.

Mají to studentky oproti studentům na fakultě elektrotechniky složitější?

Když holka přijde na FEL, všude kolem vidí jen samé pány studenty, což bývá někdy trochu děsivé. Nehledě na to, že občas se člověk setká s takovým tím přístupem "ty to neumíš, protože jsi holka". Stává se to sice už mnohem méně často než dřív, ale stává. Takže se i tímto způsobem zkoušíme vzájemně propojit, vytvořit nějakou komunitu a případně si vzájemně pomoci.

Ale u stánku wITches jsem viděl i pány. Jak to?

Samozřejmě se nebráníme pomoci na externích akcích, ale lektorky jsou výhradě ženy.

Jak kurzy pro děti probíhají?

Děti chodí přímo za námi na fakultu - univerzita nás podporuje ze všech sil, což je výtečné. Děkan nám půjčil celou jednu učebnu v budově v Dejvicích, kde o víkendech workshopy pořádáme. Jeden workshop trvá vždy čtyři hodiny a je zaměřený na jedno konkrétní téma. Celkově jich děláme kolem deseti až dvanácti za semestr, o prázdninách máme samozřejmě volno.

Chceme dětem ukázat, že na technice není nic děsivého, že to celé může být klidně i velká legrace," říká manažerka a lektorka projektu wITches Michaela Buchníčková.

Jedná se z vaší strany čistě o dobrovolnickou záležitost?

Vedení workshopů je ryze dobrovolnické. Na materiál a vybavení nám ovšem přispívá fakulta, to by jinak nešlo, ale práci nám nikdo neplatí. Zároveň musím říct, že nás fakulta podporuje opravdu velkoryse, dostali jsme třeba vánoční stipendium - je fakt, že ji docela dobře reprezentujeme, tak nám to nějak vrací. My ovšem wITches nikdy neplánovaly jako výdělečnou záležitost.

Jaké kurzy v rámci workshopů vedete?

Základ je programování ve Scratchi a hodně oblíbený je kurz zaměřený na Lego Mindstorms. U toho máme dvě varianty - pro začátečníky a pokročilé. Stejné dvě varianty máme u Boffinu, což je stavebnice obvodů, takové základy elektrotechniky. Je to velmi jednoduché, součástky jsou tam zabudované v plastovém obalu, takže se sestavujete dohromady podobně jako třeba lego. Jsou tam samostatné vodiče, LED světla, šroubovací žárovky, dítě si zkrátka vytvoří jednoduchý obvod a nemusí umět pájet. Kromě toho máme Ozoboty, což jsou malí svítící robotci, s nimiž děti učíme základy vytváření algoritmů. Kolegyně je používají k výkladu úlohy obchodního cestujícího, se kterou jsme se my potkaly až na vysoké škole. Nevěřila bych, že takovéhle věci bude možné vysvětlit dětem z páté třídy, ale roboti to vážně hodně usnadňují.

Co je úloha obchodního cestujícího?

To je úloha z teorie grafů. Jde o způsob jejich procházení. Zrovna nedávno jsme si říkaly, že kdyby nám v předmětu Logika a grafy dali svítící roboty, bylo by leccos mnohem jednodušší. Děti se při práci s Ozoboty učí přemýšlet, jak zareagovat při nějakém dilematu, kam robota poslat, což je právě základ tvorby algoritmů. Kromě toho má kurz i programovací část. Pak máme ještě Micro Bit, to je mikropočítač, se kterým přišla BBC ve Velké Británii. Snaží se ho tam distribuovat na základních školách. Tento kurz vedu já.

Jak vypadá čtyřhodinový blok v praxi?

Když popíšu svůj kurz s Micro Bitem, první část je teoretická. Během ní se věnujeme základům programování. V druhé pak Micro Bit s vlastními vytvořenými programy používáme ke stavění obvodů. Jednotlivé komponenty se dají mikropočítačem ovládat, takže se děti třeba učí, jak naprogramovat, aby LED světlo blikalo.

Na co se nejvíc zaměřujete v kurzech programování?

Je to blokové programování ve Scratchi, což je vizuální programovací jazyk, který je snadno pochopitelný a pro děti vhodný. Snadno se s ním vytvářejí jednoduché hry nebo simulace. Bloková forma je důležitá kvůli tomu, že máme žáky různé úrovně - někteří se setkávají s programováním poprvé v životě, jiní naopak mají spoustu zkušeností. Vždy nejprve vysvětlujeme základy a v samotném závěru už děti programují ve dvojicích, kdy vytvářejí jednoduchou hru se dvěma kočkami. V poslední půlhodině si postavičky můžou modifikovat podle svého a zkoušejí si využít vlastní nápady.


12. 8. 2018; mujbiz.cz

Detekce a eliminace dronů v zakázané oblasti

V červenci proběhla na Císařském ostrově v Praze ukázka zařízení na detekci a eliminaci nelegálně se pohybujícího dronu pomocí nového systému Eagle.one. Zařízení vzniklo jako výsledek smluvního výzkumu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, zadaného společností 601 s.r.o.

Ta se zaměřuje na distribuci špičkového systému DeDrone v České republice a jeho instalaci pro ochranu kritické infrastruktury (elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy, stadiony, koncerty, ale i firemní sídla a soukromé rezidence) proti možnému útoku dronem, nebo proti použití dronu při špionáži a paparazzi.

Systém DeDrone umožňuje detekovat helikoptéru pohybující se v hlídané oblasti a zaměřit její pozici. Co ovšem systém německého výrobce nyní neumožňuje, je možnost aktivně a rychle reagovat a detekovanou helikoptéru bezpečně zneškodnit.

Tým Dr. Martina Sasky ze Skupiny multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se ve svém výzkumu věnoval využití nejnovějších poznatků v oblasti umělé inteligence a inteligentní robotiky a vývoji plně autonomního systému, který integruje chytré robotické bezpilotní prostředky do detekčního zařízení DeDrone.

Ve vyvíjeném systému Eagle.one bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu. S pomocí palubních senzorů a umělé inteligence založené na neuronových sítích helikoptéra sama existenci nežádoucího dronu potvrdí a přesně lokalizuje jeho pozici. S využitím přesného prediktivního řízení je následně navedena na pozici, která je vyhodnocena jako nejvýhodnější pro použití vystřelovací sítě pro bezpečný odchyt dronu. Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání.


11. 8. 2018; rozhlas.cz

Nápad Julese Verna: přestěhují se lidé na plující ostrovy?

Ideální město plující oceánem plné bohatých úspěšných obyvatel. Chcete se tam přestěhovat? Máte smůlu, vstupenka do klubu miliardářů není levná. Navíc se vše odehrává ve fantazii spisovatele Julese Verna, v jeho románu Plovoucí ostrov. Co na popis moderního města plného technických vymožeností říkají dnešní vědci?

Čtyři hudebníci jedou na vystoupení a porouchá se jim kočár. Potkávají cizince, který jim nabízí, jestli chtějí koncertovat v jeho městě. Souhlasí. Je sice tma, ale město prý není daleko. Ale o jakou obec se jedná? Kde se nachází? Mapa v popisovaných souřadnicích žádné neukazuje. Když se v něm hudebníci přesto ocitají, nestačí se divit!

Tak začíná příběh dalšího z románů Julese Verna Plovoucí ostrov (v originále L’île à hélice), který v Meteoru rozebíráme se současnými vědci a znalci Vernova díla v rámci projektu Léto s Vernem.

Supermoderní hotel

Nadchl je už hotelový pokoj, který je na svou dobu (román vyšel v roce 1895) velmi moderně vybaven.

„Byly tu kohoutky na teplou a studenou vodu, splachovací toalety, teplovzdušné lázně, želízka, rozprašovač s voňavkami pracoval dle libosti, mlýnkovité ventilátory byly poháněné proudem, kartáče pracovaly mechanicky: jedny čistily hlavu, další pak šaty a boty. Úprava i očistění byly naprosto dokonalé. Na různých místech, kromě hodin a elektrických fiol, uložených na dosah, byly knoflíky zvonků nebo telefonů, kterými se bylo možné okamžitě spojit s personálem podniku.“

Některé z popisovaných vymožeností nám dnes přijdou vcelku běžné, ale na konci 19. století vypadaly hotely většinou přece jen jinak. „Řada věcí, které Verne popisuje, byly novinkami, nebo teprve čekaly na zavedení do života,“ říká fyzik Ladislav Sieger z ČVUT.

Svatba i rozvod přes internet

Když druhého dne vycházejí hudebníci z hotelu ven, vidí symetricky uspořádané město, kde má všechno svůj daný řád a smysl. Neznámý cizinec se jim představuje jako Kalixt Munbar, správce města. Při průchodu třídou plnou skladišť a tržnic, je zaráží jedna věc. Trh a na něm žádní kupci?

Většina zakázek v tomto městě se totiž provádí telefonicky nebo „telótograficky“, jak se dozvídáme od Kalixta Munbara. A co že je onen telótograf? „To je zdokonalený přístroj, který přenáší písmo stejně jako slova, kromě toho máme také kinetograf, který zaznamenává pohyby a je pro oko tím, čím je pro sluch fonograf a také telerot, který reprodukuje obrazy. Telótograf je mnohem bezpečnější než obyčejný telegraf, který lze snadno zneužít,“ píše se v románu.

Verne jakoby tady předběhl dobu o hezkou řádku let. Podle jeho popisu si můžeme představit, že se mluví o skeneru, videokameře, displeji, možná i internetu… V románovém městě se navíc jezdí elektromobily a tramvajemi, chodci se pohybují po jezdících chodnících a na rukou mají mluvící náramkové hodinky.

„Mně na tom výčtu zaujalo, že se Verne zabývá bezpečností přenosu informace. Když to přenesete na dnešní dobu, připomíná to zabezpečovací systémy proti hackerům,“ říká architekt a futurolog Michal Postránecký.

Průvodce podivným městem šokovaným hudebníkům vysvětluje, že prostřednictvím nových technologií ve městě fungují dokonce i svatby a - světe, div se - i rozvody. Na 19. století opravdu nevídané… Ovšem to, že se vztahové záležitosti skutečně čím dál více řeší ve virtuálním světě, je už dnes skutečností.

„My jsme v současné době v okamžiku, kdy se mnoho věcí přenáší z fyzického do virtuálního světa. Část našich životů se tam přesunuje, plno věcí se vyřizuje virtuálně. Bavíme se přes skype, messenger, přesunujeme finance z místa na místo, klidně na jiný kout planety, aniž bychom tam museli fyzicky být,“ pokračuje Michal Postránecký.

Noviny po přečtení snězte!

„Ve městě bylo vydáváno půl tuctu spolkových, večerních a bulvárních periodik, věnovaných běžným věcem a ilustrované zábavné časopisy, které neměly jiný účel, než na okamžik zabavit ducha - i žaludek. Některé z nich totiž vycházely na paštice, jiné byly psány čokoládovým inkoustem. Po přečtení je čtenář snědl jako první snídani. Některé měly stahující účinky, jiné mírně pročišťující a tělo se po nich uvolnilo.“

Opravdu zvláštní město, v němž se dají posvačit noviny. Toto románové sídlo nese název Miliard City, žijí v něm výhradně milionáři a miliardáři, celkem 10 tisíc lidí. Žádní bezdomovci ani tuláci, ale ani žádní dělníci. „Pokud potřebujeme dělníky, pozveme si je odjinud, a když práci dokončí, vrátí se s bohatou odměnou zpátky.“ Na tomto utopickém místě se pochopitelně nevyskytují ani žádní zločinci a vězni.

Představa takto segregovaných měst a společností není úplně neobvyklá, ani v 19. století, ani dnes. „Jsou místa, kde se bohatí snaží vytvořit si vlastní společnost někde za branou, kam jim nebudou lézt chudáci a bídáci. I v Praze známe takové lokality, oplocené a uzavřené závorou. Když tam přijdete ne úplně dobře oblečení, vyhodnotí vás jako chudáka a nedostanete se tam,“ říká sociolog Jan Sládek z Filozofické fakulty UK.

Město je na ostrově

Hudebníkům je jasné, že něco nehraje. Všímají si, že se hodně zvláštně pohybuje slunce. Návštěva astronomické věže s velkým výhledem prozrazuje, co už tuší - město je na ostrově. Na plujícím ostrově jménem Standard Island.

„Standard-Island je z ocele. Skládá se ze dvou set sedmdesáti tisíc železných beden. Každá z nich šestnáct metrů a sedmdesát centimetrů vysoká, deset metrů dlouhá a deset metrů široká. Všechny bedny dohromady spolu pevně spojené pomocí nýtů, tvoří ostrov o rozloze dvaceti sedmi kilometrů čtverečních. Stavitelé dali ostrovu vejčitý tvar, jel dlouhý sedm kilometrů a široký pět.“

Plovoucí ostrovy jako únik pro bohaté

O plovoucích ostrovech (floating islands) se dnes píše a mluví jako o naprosto reálné možnosti pro bohaté. Architektonické kanceláře vytvářejí nádherné futuristické návrhy, jak by takové ostrovy mohly vypadat.

„Touha lidí obydlet volné prostory na planetě, třeba v oceánu, je veliká. Vezměte si třeba zaoceánské parníky, do kterých se vejde i 5000 lidí, to už je menší městečko včetně veškeré infrastruktury. Dnes je to jen otázka ekonomická, jaký by měl plovoucí ostrov smysl,“ říká architekt Michal Postránecký.

Podle Ladislava Siegera se dá očekávat něco takového do budoucna, pokud se nezastaví změny klimatu a zvyšování hladiny oceánů, kdy řada zemí přichází o pobřežní půdu a bude nucena rozšiřovat své území pomocí hrází.

„Tento technický prvek umělého ostrova je velmi zajímavá věc. A existuje už dlouho, třeba těžební plošiny pro těžbu ropy. I popis by byl podobný, kesony, kvádry, skoro přesně to odpovídá tomu, co Američané použili v roce 1944 při invazi do Normandie, postavili tehdy přístav na širém moři, všechno z kesonů,“ dodává znalec Vernova díla spisovatel Ondřej Neff.

Jak vzniká korálový ostrov

Vernův ostrov mezitím pluje Tichým oceánem od Kalifornie do Oceánie. Město je tak velké, že necítí pohyb vln, může si dle libosti zaplout třeba ke korálovým ostrovům, neboli atolům. Verne píše:

„Při vysvětlování, jakým způsobem tyto ostrovy vznikly, jeví se jako nejpravděpodobnější teorie, že dno v této oblasti Tichého oceánu pozvolna klesalo asi o třicet metrů a zoofyti, polypové tak na ponořených vrcholcích získali vhodný podklad k budování své korálové stavby. Stavby díky píli nálevníků pomalu rostly ze značné hloubky nahoru. Dostali se až nad hladinu a vytvořili toto souostroví. Různé organické zbytky vyvržené vlnami pak vytvořily úrodnou prsť. Vítr sem zanesl semena rostlin, takže i na těchto korálových výspách se objevilo rostlinstvo.“

Co na to geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV ČR? „V dobách ledových docházelo k extrémnímu lavírování hladiny oceánu, zdá se, že hladina mohla být až o 120 metrů níže. Takže se mohly například obnažit vrcholky sopek, které jsou dnes pod hladinou oceánu“ podotýká Petr Brož.

Sopky

Dramaticky vybuchující oceánské sopky se mimochodem plujícímu městu nevyhnuly. Vždyť Tichý oceán je tektonicky velmi aktivní oblastí. „Zasouvají se tam pod sebe litosférické desky. Sopky poblíž takzvané subdukce, tedy zasouvání desek, jsou bohaté na sopečné plyny a dochází k extrémnímu vzniku popela a prachu,“ dodává Petr Brož.

V tom se tedy Verne nemýlil. Jeho popisy sopečných výbuchů už jsou ale problematické. „V díle se píše, že se hrdinové dovtípí, že vidí sopečný popel, protože je horký. Jenže sopečný popel je tvořen extrémně malými částečkami, které nejsou schopné udržet teplo. Ztrácejí zhruba jeden až deset stupňů za sekundu. Než by se k nim dostal popel ze sopky, která je vzdálená tak, že ji nemohou vidět, musel by být dávno studený,“ opravuje Verna Petr Brož.

A to není všechno. Další chybu v popisu sopečné činnosti objevil fyzik Ladislav Sieger. V knize se píše: „Nebylo vidět na deset kroků, všechny sluneční paprsky pohltila oblaka popele. Vyskytly se obavy z toho, že se plující ostrov pod váhou snášejícího se sopečného prachu nedokáže udržet na hladině…“

Jenže ve skutečnosti by se ostrov nemohl pod tíhou popela potopit. „Tloušťka takového sopečného prachu by musela být kolem dvou až tří metrů, což by neohrozilo ostrov, ale určitě obyvatele, kteří by byli zasypáni jako v Pompejích,“ upozorňuje Ladislav Sieger.

Věčný spor Francouzů s Angličany

Další napínavé chvíle v románu vyplývají ze střetů s „proradnými“ Angličany. Vysadili potají na ostrov dokonce divoké šelmy, aby zlikvidovali nepohodlné obyvatele ostrova, který není zanesen na žádné mapě, a tudíž nemá právo existovat a ohrožuje námořníky.

„Vztah Francie a Anglie byl vždy velmi rivalský, několikrát v historii hrozil konfliktem, například kvůli vlivu v afrických koloniích. Francie se snažila udělat svůj pás kolonií od západu k východu kontinentu, Angličané zase od severu k jihu a střetli se v oblasti jižního Súdánu. Hrozilo to přerůst ve velkou francouzsko-anglickou válku,“ říká Jiří Martínek z Historického ústavu AV ČR.

Ostrov nakonec nezpustošili Angličané, ale piráti… a úplně nakonec si svůj vlastní domov zničili obyvatelé. Poté, co byl piráty zabit starosta města, který udržoval křehkou rovnováhu mezi soupeřícími klany, bylo zle. Dva zástupci rivalů se tak rozhádali o směr, kterým se má plout:

„Jeden z nich nařídil, aby se plulo k severovýchodu a druhý, aby se plulo opačným směrem, tedy k jihozápadu. Jeden šroub se točil po směru a druhý v protisměru. Výsledkem je, že se ostrov otáčí na svém místě a bude to dělat tak dlouho, dokud ti dva paličáci nedostanou rozum. Hrozilo, že bude-li na něj nadále takto působeno silou deseti milionů koňských sil, roztrhne se.“ A stalo se. Ostrov se skutečně rozpadl.


11. 8. 2018; mujbiz.cz

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze se uskuteční Energetická olympiáda

Od 1. srpna do 12. října se mohou tříčlenné týmy studentů středních škol hlásit do zcela nové a unikátní soutěže nazvané Energetická olympiáda. Samotná olympiáda pak bude zahájena 19. října. Soutěžící se během ní dozví důležité informace z energetiky, ať už se jedná o klasické zdroje elektrické energie, nebo o moderní technologie 21. století. Finále soutěže se uskuteční 16. listopadu v prostorách Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a také v Národní technické knihovně.

Olympiáda se bude týkat různých oblastí, jako je elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, smart grids, energetický management, energetické úspory, budoucnost energetiky (jaderné energie vs. obnovitelné zdroje) a mnoho dalšího.

Organizátorka Energetické olympiády Ing. Adéla Holasová z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k akci uvádí: „Chceme studentům přiblížit problematiku energetiky a ukázat jim, že se jedná o zajímavý a pro budoucnost také klíčový obor, ve kterém mohou najít velice zajímavé uplatnění.“ A dále dodává: „Nejedná se o znalostní soutěž, vzhledem k tomu, že se energetika v podstatě nikde na základních ani na středních školách neučí. Cílem je, aby studenti dokázali informace najít, zpracovat a kreativně použít. Neočekává se, že budou mít znalosti z energetiky. Právě proto budou mít k dispozici internet. Jako zdrojová základna jim pak může posloužit například informační portál o energetice, který se právě na Fakultě elektrotechnické ČVUT připravuje.

První kolo Energetické olympiády proběhne centrálně 19. října pomocí online systému. Studenti budou v daný čas řešit po stanovený časový limit sadu otázek, přihlášeni na svých nebo školních počítačích. Účastníci soutěže mohou pro řešení otázek používat internet a informační portál. Ihned po uzavření prvního kola budou známy výsledky.

Do finálního kola postoupí nejlepších 30 týmů, které přijedou na Fakultu elektrotechnickou ČVUT 16. listopadu. Nejprve proběhne blok přednášek a prezentací z různých oblastí týkající se energetiky a aktuálních témat. Následně budou týmy řešit reálné zadání z aktuální problematiky v Národní technické knihovně. V závěru dne budou prezentovat výsledky před odborníky z praxe a komise bude oceňovat nejlepší výsledky. Tato prezentace se uskuteční v prostorách Fakulty elektrotechnické.

Vítězové si odnesou odměnu 50.000 Kč, pro tým, který se umístí na 2. místě bude připraveno 20.000 Kč a třetí nejlepší řešitelé se mohou těšit na ocenění ve výši 10.000 Kč. Finalisté také získají věcné ceny od partnerů soutěže a dále možnost prominutí přijímacích zkoušek na Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze.

Soutěž organizuje společnost Energetická gramotnost, která se zabývá vzděláváním v oblasti energetiky. Iniciativa původně vznikla jako školní projekt studentů programu Elektrotechnika, energetika, management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.


8. 8. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Studentská formule vyhrála českou "Grand Prix” Formule Student

Se sedmou generací monopostu se týmu eForce FEE Prague Formula podařilo získat celkové vítězství na závodech Formula Student Czech Republic, čímž se zapsala do historie jako vůbec první elektroformule, která tento titul na FS Czech získala. Pražský tým tímto výsledkem porazil konkurenci z celé Evropy, mimo jiné z Německa, Belgie, Španělska, či Řecka. Závody se konaly od 1. do 4. srpna na polygonu u Autodromu Most.

Před závodem monopost týmu eForce prošel náročnými technickými přejímkami. V samotných disciplínách závodů už eForce jednoznačně dominoval - ve všech šesti se dostal na TOP3 příčky a vybojoval dvě první, tři druhá a jedno třetí místo.

V pátek 3. srpna se soutěžilo v disciplínách Akcelerace, Skidpad a Autokros. Díky testování, které probíhalo celý týden před závody, se piloti mohli perfektně připravit na dynamické disciplíny. V pátek dopoledne se tým eForce postavil na startovní čáru a zajel nejrychlejší akceleraci s pevným startem na 75 m s časem 3,55 s. Tento čas žádný z týmů s elektrickou ani spalovací formulí nepřekonal. Ve druhé dynamické disciplíně, Skid Pad (jízda v osmičce), skončil tým eForce na třetím místě se ztrátou na prvního pouze necelé 0,2 s.

Vzhledem k naprosto nepředvídatelnému počasí, které se naplno projevilo v předcházejících dnech, se musela formule Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v závěrečném sektoru disciplíny autokros doslova probrodit několika velkými loužemi. I přesto dokázala zajet druhý nejlepší čas v kategorii elektrických formulí. Díky tomuto výsledku se tým eForce mohl zúčastnit také závodu Endurance opět mezi třemi nejlepšími týmy v elektrické kategorii. Po pěti kolech byl nicméně tento závod zrušen kvůli přívalovému dešti, který znemožnil dokončení závodu za přípustně bezpečných podmínek.

Díky celoroční neutuchající práci na stavbě monopostu tým eForce závodům od začátku do konce naprosto dominoval. V rámci statických disciplín obhájil 1. místo při prezentaci Business Planu, a dvakrát získal 2. místo v disciplínách Cost report a Engineering Design. V dynamických disciplínách se eForce podařilo utržit postupku - 1. místo v Akceleraci, 2. v Autokrosu a 3. ve Skidpadu. Ve všech vyhlašovaných disciplínách se umístil tedy na třech nejvyšších příčkách, díky čemuž se stal vítězem nejen v kategorii elektrických formulí, ale také celkovým vítězem závodů Formula Student Czech 2018, s čímž se také pojí výhra 1200 EUR od generálního sponzora závodů Škoda Auto.

Koncept vítězné formule přiblížil kapitán týmu Ing. Jan Kosina: „Vítězný monopost měl zcela nový design stojící na inovované nosné části, kterou tvoří kompozitní sendvičová struktura (monokok) z uhlíkové tkaniny a jádra. Nový tvar monokoku byl podřízen ergonomii pilota, s čímž je spojena změna konstrukce uchycení pásů a pozice volantu. V konstrukci řízení byly použity sintrované díly z hliníků, včetně ozubených kuželových kol z oceli. Pro zlepšení kontroly byl navrhnut zcela nový design palubní desky, která nyní přehledně ukazuje ty nejdůležitější informace o autě. Veškeré nastavení vozu včetně zobrazení dalších informací lze provést přes nový dotykový displej integrovaný přímo do volantu.“

Vedoucí elektrické skupiny Ondřej Šereda dodává: „Inovační řešení se v letošním modelu týkala také baterií, kde se dosáhlo na předem vytyčené cíle, tedy snížení ztrát a navýšení kapacity, a zároveň byl brán zřetel na maximální bezpečnost. Další zajímavostí vozu je více jak dvojnásobný nárůst senzorů pro detailnější analýzu monopostu, jako je například měření teplot brzd, implementace kontroly trakce spolu s elektronickým diferenciálem, která pomohla našemu monopostu na závodní trati předvést prvotřídní výkon.

eForce FEE Prague Formula je tým mezinárodní soutěže Formula Student zřízený pod Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze. Od svého založení v roce 2010 zůstává jediným českým týmem soutěže Formula Student, který úspěšně staví formuli s elektrickým pohonem. Na projektu se podílejí studenti z mnoha studijních oborů, nejčastěji z Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní ČVUT.

Další informace o týmu eForce FEE Prague Formula jsou dispozici na týmovém webu ZDE

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


6. 8. 2018; hybrid.cz

ROZHOVOR: S Ondřejem Žídkem z Redside o investicích a budoucnosti energetiky

Ondřej Žídek dnes pracuje jako asset manager společnosti Redside, která spravuje fond s portfoliem elektráren, produkujících udržitelnou energii. Na budoucnost energetiky má jasný názor.

Ondřej Žídek vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT Praha, obor Ekonomika a řízení energetiky (2004). Již při studiu pracoval pro Českou energetickou agenturu jako konzultant pro oblast obnovitelných zdrojů energie a úspor energie.

„Zelená energie má jednu základní výhodu, je defacto nevyčerpatelná. Nezatěžuje životní prostředí, a z praktického hlediska je téměř bezezbytková, skoro všechno se využije. Investice do obnovitelných zdrojů tak dávají smysl nejen z hlediska investora, ale také z hlediska společenské zodpovědnosti,"myslí si Žídek.

Jak jste se dostal k energetice?

Ondřej Žídek: Vystudoval jsem obor ekonomika a řízení energetiky na FEL ČVUT v Praze, a během studií jsem si energetiku oblíbil. Celá soustava od výroby, přes přenos a distribuci, až ke konečné spotřebě je pro mě fascinující. Je to ohromná síla a energie, kterou se člověk stále snaží zkrotit.

Jak vidíte budoucnost energetiky u nás?

O.Ž.: Z mého pohledu posílí lokální výroba, začnou vznikat různé komunitní projekty na úrovni satelitů či jednotlivých městských částí, virtuální sítě či mikrosítě, bateriová úložiště, smart technologie apod. To se bude týkat především domácností, kde je nižší požadavek po spolehlivosti v porovnání s např. průmyslem, kde je kontinuální dodávka a vyšší rezervovaný výkon nezbytný. V domácnosti se může maximálně rozmrazit maso v chladničce nebo nedopéct koláč v troubě, v případě výpadku dodávky nebo snížení dodaného výkonu. V průmyslu nebo např. v nemocnici jsou ztráty mnohem bolestnější. Osobně vidím energetiku za několik desítek let jako prostředí, ve kterém již hlavní roli nehrají robustní infrastrukturní systémy a systémové elektrárny, ale lokální výroba z obnovitelných zdrojů a mikrokogeneračních jednotek, obchodování P2P, systémy pro skladování elektřiny, provázané s inteligentními domy atd. Jsem přesvědčen o tom, že toto období přijde.

Zmínil jste decentralizaci energetiky - jsou tedy budoucností malé elektrárny místo velkých gigantických kolosů?

O.Ž.: To je poměrně jasně viditelný trend posledních několika let, nikomu se v daných tržních podmínkách nechce a ani nevyplácí stavět velké zdroje. Hezkým příkladem je např. dostavba jaderné elektrárny Temelín. Při dnešních cenách na trhu s elektřinou se výstavba jeví jako nerentabilní. Naopak významné podpory požívá oblast obnovitelných zdrojů energie, které jsou environmentálně pozitivní a provozně méně náročné než klasické elektrárny, které tu historicky máme.

Jaké jsou možné překážky rozvoje udržitelné energetiky, a jak je jim průmysl připraven čelit?

O.Ž.: Změnit myšlení nás samotných, zvýšit povědomí, rozbít mýty a začít důvěřovat novým technologiím. Ukázat lidem na příkladech z praxe, že to může fungovat a celé to dává smysl, ekonomicky, environmentálně a systémově. To jsou, dle mého názoru, základní aspekty úspěchu. Jako potenciální překážky vnímám stávající dodavatele, kteří na dnešním stavu profitují a nebudou mít motivaci se přizpůsobit. Dále budou významnou roli sehrávat i finance, především v oblasti výzkumu a vývoje.

Jaké jsou dnes možnosti investování do obnovitelných zdrojů energie (OZE) ve světě a v SR/ČR?

O.Ž.: Možností investovat do projektů OZE je stále celá řada, a to jak do hotových a fungujících projektů, tak i do projektů tzv. na zelené louce, kde si zpravidla investor musí projít několikátým procesem jednání s úřady a získáváním různých povolení s velmi nejistým výsledkem. Poslední dekáda by se dala charakterizovat jako investiční boom v oblasti obnovitelných zdrojů, který stále pokračuje. Většina členských států EU se zavázala k plnění evropských směrnic a mimo jiné k nárůstu podílu OZE na celkové spotřebě elektřiny, což se stalo hlavním hybatelem masivního investování do této oblasti. Na druhé straně pochopitelně stojí někdo, kdo se skrze provozní dotace na tomto boomu podílí, a to je koncový odběratel elektřiny. Domnívám se ale, že je to poměrně standardní přístup, jak akcelerovat vývoj v dané oblasti. A dnes již můžeme na trhu vidět první projekty, které díky technologickému vývoji a konkurenci, se již vyplatí stavět a provozovat zcela bez dotací. V Německu či Španělsku máme první vysoutěžené projekty OZE s nulovou podporou, projekty jsou nyní ve stádiu příprav.

Jsou investice do OZE dlouhodobé, nebo mají stanovený investiční horizont?

O.Ž.: Investice do energetiky jsou během na dlouhou trať. Podpora projektů OZE tento horizont nejen pevně stanovuje, ale i významně zkracuje. V Čechách je podpora stanovena na 20 let, na Slovensku na 15 let, v Maďarsku je to 25 let. V této době se má investorovi vrátit jeho vložená investice i s přiměřeným ziskem ve výši srovnatelných investic v energetickém odvětví, který se pohybuje v průměru mezi 7 a 8 %. Projekty OZE jsou poměrně stabilní a je o ně na trhu zájem. Kdo má dobrý projekt, obvykle se ho nechce vzdát.

Obnovitelné zdroje a solární elektrárny si s sebou v Česku nesou zátěž negativní publicity z minulosti. Jak se s ní vyrovnávají?

O.Ž.: Využití obnovitelných zdrojů s sebou nese poměrně vysoké investiční náklady, které se v posledních letech podařilo významně snížit díky výzkumu a vývoji (např. fotovoltaické elektrárny před 10 let stály zhruba 4 - 5ti násobek než dnes). V některých konkrétních situacích však došlo k ne zrovna šťastnému nastavení státní podpory. Ta ale už splnila svůj účel, nastartovala celé nové odvětví, zvýšila konkurenci a v konečném důsledku snížila náklady.

Sehrává při rozhodování o investicích do obnovitelných zdrojů energie úlohu také zodpovědnost a ekologické cítění investora?

O.Ž.: Ano, především v posledních letech to cítím, jak se toto ryze „nefinanční“ kritérium dostává do popředí rozhodování o investicích. Investor zpravidla vstupuje do nějakého projektu nebo fondu s cílem návratu své investice s přiměřeným ziskem. Pokud má na výběr ze dvou ekonomicky srovnatelných projektů a jeden z nich s sebou přináší i enviromentální přínosy, velmi pravděpodobně se investor rozhodne právě pro ten ekologický projekt. Cenou se již příliš neodlišují, ale nabízí nějaký další efekt, který investor ocení. Z hlediska trvale udržitelného rozvoje je to jednoznačně krok směrem kupředu.

Pro jaký typ investorů jsou tyto investice vhodné?

O.Ž.: Domnívám se, že investice do obnovitelných zdrojů energie je vhodná spíše pro konzervativní investory. Rozumným krokem pro dlouhodobé investování je diverzifikace portfolia, tj. rozdělit investici do různých projektů a vytvořit si tak unikátní portfolio. Základní teorie investování totiž říká, že čím je vyšší riziko investice, tím se dá očekávat vyšší výnos a obráceně. Neplatí to samozřejmě všude, ale obecně to takto lze shrnout. Tento typ investice se dobře hodí jako stabilní prvek portfolia, které v porovnání s obdobně rizikovými investicemi dosahuje mnohem vyšších výnosů. Například výnosy fondu Nova Green Energy jsou de facto garantovány státem, což je samo o sobě velmi silným nástrojem na eliminaci rizik. Byť jsme se v posledních letech setkali s mnoha opatřeními a zásahy ze strany jednotlivých států a vlád na snížení výnosů u projektů OZE (solární daň v ČR, G-tarif nebo kauza „1508“ na Slovensku), lze přesto tvrdit, že investice naplňují svá původní očekávání.

Z čeho jsou vytvářeny výnosy podílových fondů, investujících do OZE?

O.Ž.: Ekonomika typického projektu je standardně tvořena výnosy a náklady. Výnosy plynou především z prodeje elektřiny, které jsou v našich projektech garantované státem (výkupní ceny včetně garance výkupu veškeré vyrobené elektřiny), z menší části jsou výnosy tvořeny prodejem tepla, které ale odpovídají tržním cenám. Naopak hlavními nákladovými položkami jsou bankovní úvěr, provoz a servis, u elektráren na biomasu jsou to náklady na vstupní surovinu. Jednotlivé projekty byly do fondu nakoupeny s předpokladem určitého zisku, který zajistí očekávaný výnos pro podílníky fondu. Každý takový projekt je střípkem v mozaice celého fondu a jeho výkonnosti. Jednoduše se tedy dá říci, že výnosy fondu jsou tvořeny výkonností jeho aktiv, v našem případě projektů obnovitelných zdrojů. Neméně důležitá je samozřejmě i péče o takové projekty.

Rozlišujete období, kdy je nejvýhodnější investovat do OZE? Například před létem, kdy je nejvíce slunce?

O.Ž.: Pokud bychom měli fond postavený čistě na fotovoltaických elektrárnách, dávalo by to smysl, neboť nejvyšší výkonnost má fotovoltaická elektrárna během letních měsíců. Na druhou stranu je tomu přizpůsoben např. splátkový kalendář banky, čímž se výkonnost v průběhu roku srovnává. Většina fondů, stejně jako ten náš, je ale diverzifikovaná i technologicky, proto bych se domníval, že datum vstupu do fondu nehraje významnou roli. Vodní elektrárny mají nejvyšší výkonnost po zimě, naopak nedostatkem vody trpí především v létě. Elektrárny na biomasu a bioplyn mají poměrně vyrovnanou křivku výkonnosti. Na konci dne se to celé zprůměruje a výkonnost je více či méně srovnatelná.

Vaše společnost Redside spravuje podílový fond Nova Green Energy, investující právě do OZE. Jak máte rozloženo portfolio? Preferujete v rámci OZE nějakou konkrétní oblast? Podle čeho stanovujete investiční priority?

O.Ž.: Náš fond je z největší části zastoupen fotovoltaickými elektrárnami s celkovým instalovaným výkonem 20 MW. Dále máme ve fondu zdroj na biomasu či bioplynové stanice. V tuto chvíli jsme otevřeni jakékoliv smysluplné investici, která bude přinášet užitek našim podílníkům. Do budoucna plánujeme růst fondu a v hledáčku jsou další elektrárny na biomasu a bioplyn.

Jakých výnosů je možno docílit při tomto typu investice? Jsou volatilní, nebo je tomu naopak?

O.Ž.: Samostatná investice je pochopitelně více riziková než investování do fondu, ale potenciálně může přinést vyšší výnos. Samostatná investice do projektu OZE může vynášet investorovi v průměru do 10 % ročně a podstupuje větší míru rizika. Investice do fondu přináší nižší výnos, řekněme na úrovni 6-7 % s podstatně menším rizikem. Domnívám se, že volatilita je v obou variantách spíše nízká.


6. 8. 2018; abicko.cz

ABC TV: Čeští inženýři zahájili lovnou sezonu na pirátské drony

V dílnách a laboratořích fakulty elektrotechnické na pražském Českém vysokém učení technickém vzniká spousta skvělých vynálezů. Jedním z nich je dron s umělou inteligencí, který dokáže sejmout jiné drony.

Budoucnost dronů je růžová. Alespoň v tom smyslu, že budou čím dál častěji pomáhat lidem v nejrůznějších činnostech a řadu úkonů tak zjednoduší a urychlí. Zároveň je na místě otázka, jak by se drony daly zneužít. Může jít třeba o špehování sousedů, neautorizovaný letecký průzkum anebo klidně o útok na strategické cíle, jakými mohou být jaderné elektrárny, vládní úřady anebo vodárny. A kde je možnost zneužití, tam je nutnost protiúderu. Ten český se jmenuje Eagle.One.

Síť na drony

Eagle.One je systém, který umožní specializovaným dronům bránit pozemek nebo budovu proti zásahům pirátských nebo teroristických dronů. Udělá to prostě tak, že po nich vystřelí síť nainstalovanou v děle na spodní části trupu. Zní to jednoduše, ale není to jen tak. Nad konstrukcí se sešel tým Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické na ČVUT a společnost 601, která se zaměřuje na vývoj systému DeDron proti nepřátelským dronům. Základem je kamerový systém, který dohlíží na určitou oblast. Při příletu drona ověří počítačový systém jeho vysílání a zjistí-li neautorizovaný vstup do prostoru, vyhlásí poplach.

Eagle.One na lovu

V tu chvíli startuje Eagle.One. Nalétne do polygonu s výskytem cizího stroje a začne ho zaměřovat. Používá kameru s frekvencí padesáti snímků za sekundu a z nich počítač s procesorem Intel v těle dronu dokáže zjistit všechny potřebné údaje: Vzdálenost, rychlost a výšku letícího objektu. Výpočetní operace jsou v podstatě umělou inteligencí, která podle získaných údajů upravuje let Eagle.One.

Pilot s umělou inteligencí

Eagle.One je pěkně vychytralý ptáček. Nepřátelský objekt doletí, srovná s ním rychlost a předpočítá optimální bod, do kterého má vystřelit nylonovou síť. Dostřel sítě je 12 metrů, dron obvykle zahajuje akci ve vzdálenosti kolem 6 metrů. Ano, čtete správně - dron zahajuje akci. I když je možné ho manuálně ovládat, výsledky umělé inteligence jsou mnohem lepší. Přesnost střelba a jemnou motoriku zvládá počítač zkrátka lépe, než člověk.

Ostrý útok

Co když se ale dron netrefí? Dobrá otázka! V takovém případě se vzhledem k situaci (například, když se souboj odehrává nad rezidenční čtvrtí) rozhodne, zda se stáhne anebo zaútočí ostrým letem a nárazem, který cizího drona knockoutuje z oblohy - ale strážného drona také. Někdy to může být lepší rozhodnutí, než například nechat drona doletět s výbušninou až k vodárně.

Již brzy i na vaší obloze

V samostatném rozhodování leží hlavní přednost Eagle.One. Tým Martina Sasky z FEL dlouhodobě vyvíjí systémy pro automatické rozeznávání předmětů a jejich drony například mapují interiéry kostelů v České republice a účastní se prestižních mezinárodních soutěží. Eagle.One ale jen tak na obranu nevzlétne. V současné době je nutné dořešit právní vymezení provozování dronů schopných autonomního zásahu a to podle všeho ještě chvíli potrvá. Nedivte se ale, jestli za několik let budou obranné drony běžným bezpečnostním prvkem u továren nebo obytných zón.


5. 8. 2018; Ceskapozice.cz

Michal Pěchouček: Propojme umělou inteligenci a výrobu

Autoprůmysl, kybernetická bezpečnost, ale i Praha či právo a etika jsou výhody, které má česká ekonomika při příchodu technologie přezdívané elektřina 21. století. Výzkum a vývoj umělé inteligence se ale neobejdou bez domácího kapitálu a podpory státu. Připravovaná vládní bílá kniha i odborníci na evropské úrovni jsou dobrý začátek.

Nově zrozené Československo patřilo k nejrozvinutějším ekonomikám světa. Díky bolestné poválečné reformě rostlo hospodářství ve 20. letech osmiprocentním tempem, což je dvojnásobek naší dnešní konjunktury. Hlavní zásluhu na tom měly domácí firmy, které ještě v 19. století naskočily na vlnu průmyslové revoluce, a udělaly z nás ekonomického tygra v srdci Evropy. Dnes máme podobnou příležitost díky nástupu technologií, kterým se souhrnně říká umělá inteligence - chytré programy budou zanedlouho řídit auta, roboty, továrny i celá města a klidně mohou být made in Czech Republic.

Desetimilionový trpaslík se nemůže rovnat dvojici obrů USA a Čína, která díky obrovské výpočetní kapacitě superpočítačů a gigantickým objemům osobních údajů v této oblasti dominuje. Česko by se ale mělo srovnávat se zeměmi, jako je Švýcarsko, Izrael nebo Británie, které sázejí na vývoj kvalitních algoritmů ve vybraných oblastech a chtějí se prosadit na evropské i světové úrovni. Vlastní chytré algoritmy

"Měli bychom přemýšlet, jak propojit umělou inteligenci a výrobu, a to vzhledem k naší průmyslové tradici i silné oblasti autoprůmyslu. To je prostor, kde by Česko mohlo v budoucnu hrát prim. Související oblasti jsou bezpochyby robotizace a také celkově doprava a mobilita," říká profesor Michal Pěchouček, jeden z předních světových vědců, který vede výzkum umělé inteligence na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT. Pokud by se nám podařilo zapojit do globálních obchodních řetězců s vlastními chytrými algoritmy, mohli bychom hrát důležitou roli, a především vybudovat vlastní silné firmy, kapitál a značky. Stát se opět zemí, kde se nejen vyrábí v továrnách pro zahraniční vlastníky, ale díky špičkovému výzkumu a vývoji bohatnout na vysoké přidané hodnotě, která zůstává v tuzemské ekonomice.

"Perspektivní je i oblast kybernetické bezpečnosti. Obecně je třeba investovat do inovací i do propojení umělé inteligence a obrany, což může být zásadní pro zajištění bezpečnosti Evropy," dodává vědec, který uspěl se svým bezpečnostním startupem Cognitive Security, a po jeho prodeji se stal také investorem do dalších nadějných firem.

Do karet nám přitom hraje i třeba silný příběh úspěšného českého Avastu, který nedávno upsal své akcie na londýnské burze. Jak ale Pěchouček upozorňuje, v této oblasti je třeba víc než jinde dávat velký pozor na etické normy, kde ještě stroje mohou rozhodovat za nás. I v tom jsou ale Češi překvapivě vepředu.

Pokud by se nám podařilo zapojit do globálních obchodních řetězců s vlastními chytrými algoritmy, mohli bychom hrát důležitou roli, a především vybudovat vlastní silné firmy, kapitál a značky. Stát se opět zemí, kde se nejen vyrábí v továrnách pro zahraniční vlastníky, ale díky špičkovému výzkumu a vývoji bohatnout na vysoké přidané hodnotě, která zůstává v tuzemské ekonomice. Zajímavá karta Praha

Pro to potřebujeme především podporu nově se rozvíjejícího odvětví, a to i ze strany státu. Veřejné peníze a agentury hrály významnou roli i ve vzniku technologií, na kterých stojí celý dnešní internet. Jak zajistit spolupráci veřejné a soukromé sféry v oblasti označované jako AI, je jedním z hlavních cílů připravované české vládní bílé knihy. Ta se inspirovala strategiemi v Británii, USA či ve Finsku a především červnovou iniciativou Evropské komise. Naše zajímavá karta je Praha. Všichni ji znají, má unikátní lokaci a je atraktivní pro turisty i pro mladé vědce. Může se stát centrem, kde se koncentrují kvalitní AI talenty, mladí vzdělaní lidé, kteří tady budou chtít dělat výzkum, vědu a nové startupy.

Její koordinace na Úřadu vlády spadá pod státního tajemníka pro Evropskou unii Aleše Chmelaře a na jejím vzniku pracuje tým odborníků, jehož klíčovou postavou je i profesor Pěchouček. Výsledkem by měla být identifikace oborů, na které se máme soustředit, a do nichž je třeba investovat především. Třeba Finové se zaměřují zejména na zdravotnictví a sociální služby.

Možná ještě důležitější než finanční podpora a investice jsou ale lidé, kteří budou chytré programy vyvíjet. Dnes je přitom běžné, že nejlepší mozky pracující na vývoji umělých mozků nasávají největší světové korporace. Třeba napůl český tým projektu DeepStack, který naučil blufovat počítač v pokeru, koupila firma DeepMind, patřící do mateřského koncernu Googlu. Právě světová internetová jednička do vývoje umělé inteligence masivně investuje. Nejbližší vývojové centrum o několika stovkách lidí má ale v Mnichově.

Profesor Pěchouček, který léta úspěšně láká do Česka kvalitní výzkumníky z celého světa, je přesvědčen, že máme v tomto ohledu šanci. "Naše zajímavá karta je Praha. Všichni ji znají, má unikátní lokaci a je atraktivní pro turisty i pro mladé vědce. Může se stát centrem, kde se koncentrují kvalitní AI talenty, mladí vzdělaní lidé, kteří tady budou chtít dělat výzkum, vědu a nové startupy," popisuje s tím, že naše metropole je stále kosmopolitnější, jsou v ní skvělé univerzity, technologické firmy i nadnárodní kapitál. Přitahuje nejen cizince, ale i Čechy a Slováky, kteří v minulosti uspěli v zahraničí. Příležitost vyniknout

Sofistikovaná podpora lákání talentů a budování Prahy jako AI hubu je snaha, která se ekonomicky vyplatí a vrátí. Stát a město pro to ale musejí také něco udělat. Jedním z globálních příkladů je Singapur, který nejen podporuje vědu a výzkum, ale vytváří i další podmínky, například upravuje legislativu. Hustá doprava a přísná omezení vlastnictví aut jsou pro pětimilionový asijský městský stát příznačné. Důvod, proč se ale Singapur stal jednou z prvních metropolí, kde se autonomní auta testují, jsou místní zákony, které to umožňují. V legislativě umělé inteligence mají Češi v ruce trumfy. Na evropské úrovni ji má dnes na starosti naše eurokomisařka Věra Jourová a její tým. Češi mají dnes příležitost vyniknout díky další technologické revoluci a transformaci ekonomiky. A ta se nebude jen tak opakovat.

Právě v legislativě umělé inteligence mají Češi v ruce trumfy. Na evropské úrovni ji má dnes na starosti naše eurokomisařka Věra Jourová a její tým. Jak zdůrazňuje, její přístup je "podporovat, ale nesahat". Vyhnout se přílišné regulaci, a naopak vytvářet podmínky pro rozvoj technologie a zároveň chránit běžné uživatele. V této oblasti zdůrazňuje klíčovou roli i nového nařízení o ochraně osobních údajů GDPR, které má přinést nikoliv překážky, ale především nové příležitosti pro podnikatele při využívání dat.

Na evropské úrovni se prosadili i čeští právní experti. Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva Akademie věd je členem prestižní malé skupiny odborníků, která pro Evropskou komisi navrhuje etické normy, jimiž by se měly chytré stroje řídit. Je absolventkou Ústavu práva a technologií na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, který buduje docent Radim Polčák, významná postava v právu informačních technologií.

Naši vyjednavači se ale podíleli na oficiální úrovni i na návrzích mezinárodních standardů. I proto se počátkem září sjedou do Prahy zástupci Komise OSN pro mezinárodní právo UNCITRAL, a to na pozvání Akademie věd a našeho ministerstva průmyslu a obchodu. Česko se proto může stát dokonce rodištěm budoucích globálních pravidel. Aktivní v oblasti umělé inteligence jsou i soukromé asociace, především Svaz průmyslu a dopravy, který založil skupinu pro AI. Češi mají dnes příležitost vyniknout díky další technologické revoluci a transformaci ekonomiky. A ta se nebude jen tak opakovat.


5. 8. 2018; Ceskapozice.cz

Nespojí-li se Evropa ve vývoji umělé inteligence, ujede jí vlak

USA i Evropa spřádají plány, jak být globální jedničkou v umělé inteligenci. Jejich souboj ale má vítěze - třetího vzadu. Ukazuje se totiž, že víc než soukromý a státní kapitál nebo lidské zdroje o úspěchu rozhoduje politika, zejména bezbřehé nakládání s daty. V centralismu a nízkém mínění o jednotlivci a jeho právech exceluje Čína.

Jako Slovák s americkým pasem hardwarový mág Radoslav Danilák ví, že již nikoho neohromí technickými detaily počítačových čipů, ale dobrým příběhem. A jeho nový projekt Tachyum zní jako pohádka. Letos v květnu Danilák oznámil, že jeho start-up vyvinul energeticky úsporný superčip Prodigy s desetkrát vyšším výkonem, než se může pochlubit konkurence. Pokud by se podařilo propojit 250 tisíc čipů Prodigy, výpočetní síla by odpovídala lidskému mozku.

Nikoli nadarmo Danilák svůj objev navlékl na tvrzení o velkém skoku v dějinách umělé inteligence (AI). A nikoliv náhodou počátkem minulého měsíce Tachyum oznámilo otevření své slovenské pobočky. Může za tím být i Danilákův patriotismus, ale důraz na "evropský design" a příběh Prodigy, na němž pracují evropské mozky, ukazuje ještě na jeden fakt. Jakkoliv je Tachyum slibná firma, stále jeden z tisíce hardwarových start-upů. A expanze ze Silicon Valley do Evropy může také znamenat, že AI Made in EU má i racionální základ v podobě politické podpory a nových investic.

Danilák každopádně drží prst na tepu doby. Svou slovenskou pobočku Tachyum otvírá v příhodné době - v Evropě se totiž rozbíhá boj, kdo si zajistí solidní financování výzkumu a vývoje v oblasti gigantických výpočetních výkonů, kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence. Dokonce jindy opatrná Evropská komise vypouští jednu studii za druhou, aby dokázala, nakolik je AI slibnou technologií. Program Digitální Evropa

Podle odhadů z letošního března automatizace práce, robotika a autonomní systémy s procesem vlastního učení přinesou evropské ekonomice v roce 2025 až dvanáct bilionů eur ročně - osmkrát víc než roční rozpočet Německa. Být v pravou chvíli s kvalitním projektem na pravém místě je důležitější než jindy. A s nadsázkou řečeno, o těch úspěšných nerozhoduje ani tolik technologické vizionářství jako selský rozum. Počátkem června Brusel představil svůj historicky první dotační balík, který by v letech 2021 až 2027 měl směřovat především do oblasti AI a superpočítačů. Program Digitální Evropa počítá v další unijní "sedmiletce" s 9,2 miliardami eur. Pro srovnání - čtyřikrát více, než Evropská unie naplánovala na projekty spojené s využitím AI ve vědeckém rozpočtu na období 2014 až 2020.

Počátkem června Brusel představil svůj historicky první dotační balík, který by v letech 2021 až 2027 měl směřovat především do oblasti AI a superpočítačů. Program Digitální Evropa počítá v další unijní "sedmiletce" s 9,2 miliardami eur. Pro srovnání - čtyřikrát více, než Evropská unie naplánovala na projekty spojené s využitím AI ve vědeckém rozpočtu na období 2014 až 2020.

Program Digitální Evropa je oproti osm let staré Digitální agendě pro Evropu, která ani neměla vlastní rozpočet, velký skok. Technologický optimismus ovšem vystřídala také skepse a varování. "Žádná země ani podnik nemůže provádět kritické investice do digitálních technologií v potřebném rozsahu ani je rozšířit na úroveň nezbytnou k úspěchu," nabádá Brusel v návrhu nařízení, kterým se program Digitální Evropa spustí. Potíž je v tom, že ne každá země s takovým hodnocením souhlasí. A ne všem se chce čekat, až unijní nařízení projde schvalovacím kolečkem.

Příkladem může být Francie, jejíž prezident Emmanuel Macron letos na jaře slíbil uvolnit z rozpočtu 1,5 miliardy eur na výzkum umělé inteligence. "Pokud propásneme začátek války, ztratíme kontrolu na pozitivní dopady těchto technologií i nad jejich případnými negativními efekty," prohlásil Macron na konferenci AI for Humanity v Paříži. Hned poté mimochodem jako první šéf Elysejského paláce poskytl obsáhlý rozhovor v angličtině časopisu Wired, který sleduje technologické trendy. Nejen velká trojka

Macron není sám, kdo touží po místu na slunci. Letos v dubnu podobný národní investiční balík představila také britská premiérka Theresa Mayová. Miliardu liber dá dohromady vláda, britské firmy i japonští investoři. A do třetice - také Německo chce vlastní masterplan pro umělou inteligenci. Kancléřka Angela Merkelová se minulý měsíc v Berlíně sešla s odborníky a bankéři a ohlásila, že na podzim Německo předloží svůj plán, kterým převezme "vedoucí úlohu" ve světě autonomní inteligence. Kromě "velké trojky" - Francie, Velké Británie a Německa - je ale řada jiných zemí, které si dělají nárok na postavení evropského lídra v umělé inteligenci. Tradičně například Estonsko, které platí za vzor digitalizace státní správy a chce si prvenství v technologiích udržet i v dalším desetiletí. Loni závod o evropské prvenství v AI odstartovalo také Finsko. A nelze opomenout ani Švýcarsko.

Kromě "velké trojky" - Francie, Velké Británie a Německa - je ale řada jiných zemí, které si dělají nárok na postavení evropského lídra v umělé inteligenci. Tradičně například Estonsko, které platí za vzor digitalizace státní správy a chce si prvenství v technologiích udržet i v dalším desetiletí. Loni závod o evropské prvenství v AI odstartovalo také Finsko. A nelze opomenout ani Švýcarsko. To sice není členem EU, řadu vědeckých kapacit ale s ní sdílí. To samé Izrael, který čerpá z unijního vědeckého programu Horizont 2020.

Pozadu nezůstává ani Česko, které se inspirovalo u našich západních sousedů. I u nás se projevuje snaha o centralizaci. Výzkum a vývoj umělé inteligence formálně spadá pod Úřad vlády. Když se připravoval program Digitální Evropa, přispěchalo Česko s ostatními státy Visegrádské čtyřky s vlastní pozicí, kterou zaslalo do Bruselu. Stála za tím představa, že spolek proslulý spíše snahou o odmítání společných řešení tentokrát zbytku EU nabízí konkrétní řešení.

"Navrhujeme podpořit datovou ekonomiku a co nejširší sdílení dat, které jsou pro rozvoj umělé inteligence klíčové. To by se mělo dít prostřednictvím panevropských virtuálních datových skladů, do jejichž fungování by se mohl zapojit ten, kdo by dodržoval potřebná pravidla, třeba na ochranu soukromí a osobních údajů," líčí státní tajemník pro EU Aleš Chmelař. Nové supercentrum

Nejde jen o politickou proklamaci. Minimálně v podobě Centra pro umělou inteligenci při ČVUT, které vede Michal Pěchouček, nebo ostravského centra IT4Innovations, jehož superpočítač Salomon patří na evropském kontinentu stále do první čtyřicítky nejvýkonnějších, má Česko co do sdílených kapacit co nabídnout. Samostatně si žádné naděje na mocenské postavení ve světě AI dělat nemůže. "Šance, že můžeme být v tomto oboru světovou jedničkou, je prakticky nulová," zhodnotil to Chmelař v květnu na debatě v Národní technické knihovně. Skupina vědců, mezi nimiž je i Josef Sivič z ČVUT, se v dubnu obrátila na evropské lídry otevřeným dopisem, v němž volají po zřízení nového supercentra, které by bylo vybudované a řízené podle slavného CERN v Ženevě. Dokonce pro ně mají i název - European Lab for Learning and Intelligent Systems (ELLIS).

Problémem je, že podobné naděje na úspěch si nemůže dělat žádná evropská země. A to ani v rámci starého kontinentu. Hledání evropského středobodu umělé inteligence připomíná hledání středu Evropy. Taková místa existují - jenže jich je v Evropě příliš, aby tomu označení ještě někdo věřil. Německo má u Stuttgartu své Cyber Valley, v Paříži má svou základnu pro evropskou AI Google, Microsoft i Facebook, z Británie zase pocházejí průkopnické firmy v oblasti umělé inteligence, jako je DeepMind, Swiftkey nebo Babylon.

Jenže všechna centra jsou příliš rozdrobená a nemohou si dělat nárok na ústřední postavení. Skupina vědců, mezi nimiž je i Josef Sivič z ČVUT, se proto v dubnu obrátila na evropské lídry otevřeným dopisem, v němž volají po zřízení nového supercentra, které by bylo vybudované a řízené podle slavného CERN v Ženevě. Dokonce pro ně mají i název - European Lab for Learning and Intelligent Systems (ELLIS).Mezi řádky proklamace lze vyčíst velké obavy - pokud se Evropa ve výzkumu a vývoji AI nespojí, ujede jí vlak.

Ve srovnání s USA totiž starý kontinent pokulhává. Bez ohledu na roztříštěnost evropského bádání o tom svědčí i investice do odvětví umělé inteligence. Sama Evropská komise, která nemá důvod evropský výzkum podceňovat, dospěla ve své studii z letošního ledna k alarmujícím číslům. Zatímco celkové investice do AI se v roce 2016 po započtení soukromých i firemních peněz v Evropě pohybovaly v roce 2016 mezi třemi a čtyřmi miliardami dolarů, Severní Amerika investovala pětkrát tolik - 15 až 23 miliard dolarů . Boj o datové sady

Zdaleka nejde přitom jen o Silicon Valley. Co do rizikového kapitálu a přísunu chytrých mozků Kalifornii zdatně konkuruje východní pobřeží USA. Rozdíl mezi Evropou a USA je i ve struktuře peněz. Na první pohled je situace podobná - většina investic byla firemních. Jenže v Evropě tvoří tyto korporátní investice v drtivé většině americké společnosti, jako je Google, Amazon, Apple nebo Facebook. Boj o datové sady je důležitější než samotné finance. Nejde jen o "krmení" algoritmů, které mají naučit stroje samostatně uvažovat. Dat, která je třeba probrat a roztřídit, přibývá všude na světě geometrickou řadou a bez autonomní inteligence je začas nebude možné použít a vyhodnotit. Jenže údaje z matrik, zdravotnických systémů nebo třeba kamer na veřejných prostranstvích podléhají ochraně, protože jsou vždy spojena s konkrétní osobou a tváří.

Jejich zájem o Evropu je sice logický z hlediska počtu evropských klientů, zároveň je ale limitován unijní legislativou. Americký investor Peter Thiel, spoluzakladatel platební platformy PayPal, si nedávno na přednášce v New Yorku posteskl nad nařízením na ochranu dat (GDPR): "Dobrou zprávou je, že soukromí v Evropě někoho zajímá. Tou špatnou pak, že v Evropě nejsou žádné úspěšné technologické firmy, Evropané na Američany žárlí a trestají nás."

Za oceánem se to samé neděje. Naopak, Úřad pro vědu a technologie, který spadá pod Bílý dům, přislíbil, že v rámci pětiletého strategického plánu otevře databáze vládních agentur výzkumníkům v oblasti umělé inteligence. Tím by USA v pomyslném závodu o autonomní inteligenci získaly nad Evropou další náskok. Na rozdíl od EU, která soukromá data chrání podle jednotného vzoru, v USA žádná obdoba GDPR neexistuje.

Boj o datové sady je důležitější než samotné finance. Nejde jen o "krmení" algoritmů, které mají naučit stroje samostatně uvažovat. Dat, která je třeba probrat a roztřídit, přibývá všude na světě geometrickou řadou a bez autonomní inteligence je začas nebude možné použít a vyhodnotit. Jenže údaje z matrik, zdravotnických systémů nebo třeba kamer na veřejných prostranstvích podléhají ochraně, protože jsou vždy spojena s konkrétní osobou a tváří. Čínský plán

Koncept svobody jedince se tak dostává do konfliktu s přáním ocitnout se na technologickém výsluní v umělé inteligenci. A nic v tomto souboji o velmocenskou pozici ve zpracování dat autonomními systémy s vlastní inteligencí nehraje do karet tolik jako tradičně slabé vnímání soukromí a nízké postavení jedince, který se musí podřídit systému. Neexistuje snad země, která by měla z evropského pohledu stejně mizivé mínění o právech jednotlivce a kde by zásady konfuciánské poslušnosti byly s technologiemi natolik propojené, jako je Čína. Čínský prezident Si Ťin-pching nedávno vyhlásil plán, podle nějž by se říše středu měla do roku 2030 stát jedničkou v umělé inteligenci. Na první pohled se jeho přání nijak neliší od Macronových slov, že je třeba obstát ve válce. Podstatný rozdíl je v politickém zadání. V Číně jde o stranický úkol, který má své vykonavatele na všech úrovních. A tím pádem i řádově vyšší finanční zdroje, než je tomu v Evropě nebo v USA.

A právě ta je pověstným třetím vzadu, který souboj o AI mezi Evropou a USA může rozetnout - ve svůj prospěch. Má k tomu dobré předpoklady - centrální řízení, dostatek peněz a v neposlední řadě poslušné občany, kteří se otázkou, co všechno o nich stát ví, netrápí. Čínský prezident Si Ťin-pching nedávno vyhlásil plán, podle nějž by se říše středu měla do roku 2030 stát jedničkou v umělé inteligenci.

Na první pohled se jeho přání nijak neliší od Macronových slov, že je třeba obstát ve válce. Podstatný rozdíl je v politickém zadání. V Číně jde o stranický úkol, který má své vykonavatele na všech úrovních. A tím pádem i řádově vyšší finanční zdroje, než je tomu v Evropě nebo v USA.Především ale - což je asi největší rozdíl - čínské firmy bádající nad rozvojem AI nemají problém s přístupem ke "krmivu".

Ještě před několika lety by platilo, že čínská umělá inteligence je jen špatně okopírovanou nápodobou americké nebo evropské, a tak se čínský účastník podobá závodníkovi, který krouží na stadionu v době, kdy už jsou skuteční šampioni dávno v cíli. Číňané si mnoho nápadů opravdu bezostyšně vypůjčili - místo WhatsApp je tu čínský WeChat, místo na Twitteru mají Číňané svůj účet na Weibo a zboží objednané po internetu je možné zaplatit prostřednictvím nepříliš původní služby Alipay. Soukromí za pohodlí a bezpečnost

Jenže další služby a produkty navázané na tyto klony už původní jsou - stejně jako data o uživatelích. Zatímco Česko spolu se státy V4 navrhuje virtuální datové sklady, k nimž by firmy musely získat "badatelskou" propustku, říše středu nabízí svým společnostem gigantickou veřejnou knihovnu. Palivem umělé inteligence jsou data, jichž má Čína k dispozici víc než kterákoliv jiná země. Údajů o platbách přes mobilní aplikace má možná 50krát víc než USA. Čínští uživatelé jsou ochotni vyměnit své soukromí za pohodlí a bezpečnost. Není to vynucený proces, ale kulturní záležitost

"Palivem umělé inteligence jsou data, jichž má Čína k dispozici víc než kterákoliv jiná země. Údajů o platbách přes mobilní aplikace má možná 50krát víc než USA. Čínští uživatelé jsou ochotni vyměnit své soukromí za pohodlí a bezpečnost. Není to vynucený proces, ale kulturní záležitost," říká Kai Fu Lee. Tchajwanský matador IT byznysu, který postupně ve špičkových pozicích pro Apple, Microsoft i Google, ví, o čem mluví.

Jeho firma Sinovation Ventures investuje do start-upů, které se zabývají umělou inteligencí. Ve svém portfoliu má na 300 společností - amerických i čínských. A Lee ani nepochybuje, které společnosti budou mít navrch. "Duopol mezi USA a Čínou je realita, až na to, že můžete říct, že USA má navrch. Ten poměr se ale nevyhnutelně změní," je přesvědčen Lee.

Pro technologické vizionáře, jako je Radoslav Danilák i všechny evropské země snící o tom, že jsou hráči v mocenském souboji o ovládnutí světa umělé inteligence, to není dobrá zpráva. Jeden z nejvlivnějších Číňanů ve světě IT totiž s Evropou vůbec nepočítá.


4. 8. 2018; rozhlas.cz

Vernův Robur Dobyvatel věřil v budoucnost letadel

Vrcholila éra balónového létání a blížila se doba vzducholodí. Spisovatel a velký znalec nejnovějších vynálezů Jules Verne přesto správě předpověděl, že budoucnost patří letadlům těžším než vzduch. Co na popisy na svou dobu nezvyklého letounu Robura Dobyvatele říkají dnešní vědci?

Příběh románu Robur Dobyvatel začíná ve Spojených státech, ve Philadelphii, kde se na schůzi vzduchoplaveckého klubu přou Phil Evans a strýc Prudent. Předmětem jejich sporu je, jestli jejich nový balón má mít vrtuli vpředu, nebo vzadu, když v tom se před oběma rozvášněnými tábory hlásí o slovo jakýsi cizinec:

„Občané Spojených států amerických, jmenuji se Robur, což znamená Silný, a toho jména jsem opravdu hoden. Je mi čtyřicet let, ač vypadám na třicet. Mám železnou konstrukci, pevné zdraví, pozoruhodné svaly a výtečný žaludek, který by mohl vzbudit závist všech pštrosů! Tolik po tělesné stránce!“

Tento sebevědomý člověk se nečekaně zjevil na schůzi vzduchoplavců, aby je zpravil o svém výjimečném létacím stroji, těžším než vzduch.

Zastánce balónového létání velmi rozčílil, vždyť jim pohanil jejich balóny, které považoval za zastaralé. Balónoletci se na něj chtěli vrhnout. Jenže Robur vytáhl zbraně, vystřelil do vzduchu a v dýmu zmizel. Doslova se vypařil, marně ho hledali po celém městě.

Pozdě večer se vraceli Phil Sevans a strýc Prudent domů lesem. Někdo je přepadl, unesl a zavřel neznámo kde. Po mnoha hodinách zjistili, že se ocitli v Roburově podivuhodném létacím stroji nazvaném Albatros.

Kapitola, kterou nemají technici číst

Hlavní kapitola, v níž Verne popisuje technické detaily létacího stroje, už na začátku varuje, že by ji měli přeskočit všichni „inženýři, mechanikové a jiní vědci“. Autor předpokládal, že by s popisem mnozí z nich nesouhlasili. Většina techniků té doby totiž stále věřila v budoucnost plavidel lehčích vzduchu. Co se tedy v uvedeném popisu píše?

„Paluba byla třicet metrů dlouhá a čtyři metry široká. Vypadala přesně jako paluba lodi s přídí ve tvaru ostruhy. Pod ní byl trup letounu, vyztužený pevnými žebry a skrývající stroje k výrobě mechanické energie. V přední kajutě byl stroj přední vrtule a v zadní kajutě stroj zadní vrtule. Tyto stroje měly svůj vlastní pohon. Pod trupem byla soustava pružných per, která zmírňovala nárazy při přistávání.“

Létací stroj Albatros se na první pohled podobá spíše vzdušné lodi než letadlu nebo vrtulníku, jak je známe dnes.

Svislý pohyb Albatrosu zajišťovaly další vrtule. Verne píše:

„Nad palubou se tyčilo třicet sedm svislých os. Patnáct vpředu, patnáct po stranách a sedm vyšších uprostřed. Letoun vypadal jako loď se sedmatřiceti stožáry. Jenomže tyto stožáry nesly místo plachet po páru vodorovných vrtulí s lopatkami celkem malého průměru, otáčejících se však s úžasnou rychlostí. Každá z vrtulí se otáčela nezávisle na druhých. Jen vrtule na téže ose se otáčely závisle na sobě, ale protisměrně. Bylo to nezbytné zařízení, aby se celý letoun nedostal do otáčivého pohybu.“

„Verne v románu popisuje vrtule, které se točily vždycky na jedné hřídeli proti sobě, což byl na tehdejší dobu geniální technický postřeh. Na druhou stranu, co je ale špatně: Verne znal vrtule od lodního šroubu - tedy malé otáčející se velkou rychlostí, ale ve vzduchu by to nefungovalo,“ upozorňuje fyzik Ladislav Sieger z ČVUT.

Další věc, která by dnes byla jinak: hřídele vyobrazené v knižní ilustraci, byly relativně dlouhé, přibližně pět až šest metrů. „Na takových dlouhých hřídelích by asi vrtule narážely a plavidlo by havarovalo,“ dodal Ladislav Sieger.

Papírový vrtulník na elektrický pohon

Roburův létací stroj byl poháněn elektřinou z článků a akumulátorů. Nicméně něco takového nebylo v 19. století možné, ba co víc, není to možné ani dnes. „I v současné době je velký problém mít čistě elektrické letadlo, podobně jako letadlo na solární pohon. Stále se pohybujeme ve stádiu experimentů, kdy komerční využití není možné, alespoň prozatím,“ vysvětluje Michal Plavec z Národního technického muzea.

Zajímavý je materiál, z nějž byl létací stroj vyroben: z papíru! Konkrétně z neklíženého papíru, napuštěného "dextrinem a amidonem, hydraulicky lisovaného v hmotu tvrdou jako ocel".

„Taková představa svědčí o Vernově úžasné technické prozíravosti. I dnešní letadla jsou vlastně takové papíráky, kdy pasažéry od vnějšího prostředí dělí nějakých pět centimetrů skořepinky,“ komentuje znalec Vernova díla, spisovatel Ondřej Neff.

Naopak skeptický ke kvalitám popisovaného stroje je chemik Jan Havlík z VŠCHT. „Je pravda, že papír napuštěný plnivy a následně slisovaný, je poměrně pevný. Určitě třeba stěny kabin Albatrosu nebo výbava, mohly být z takového lisovaného papíru. Ale určitě ne celý stroj,“ dodává Jan Havlík.

Klidné počasí plné tornád?

Robur chtěl unesené zastánce balónů přesvědčit, že jeho stroj těžší vzduchu je dokonalý. Hnal se s nimi proto na cestu kolem světa. Při rychlosti přes 200 km/hod se pod nimi krajina doslova měnila pod očima. Během letu spatřili různé zajímavosti, například měsíční duhu.

„Měsíční duha skutečně existuje. Není ale barevná, je spíše bílá. Světlo se totiž nerozkládá do spektra kvůli výrazně nižší intenzitě záření,“ říká k tomu meteorolog Martin Novák. Jiné Vernovy popisy jevů týkajících se počasí se nicméně Martinu Novákovi nezamlouvají. Například tento:

„Počasí bylo klidné. Na obloze se kupily velké černé mraky, nahoře kupovité a dole ukončené rovnou linií. Z mraků vybíhaly dlouhé víry, jejichž špičky zdánlivě sály vodu, která pod nimi vřela ve tvaru tekutých křovisk. Náhle se voda zvedla a vytvořila jakousi baňku. Ve vteřině byl Albatros zahalen obrovským vodním vírem, doprovázeným dvaceti jinými, černými jako inkoust. Nebylo možné zažehnat nebezpečí, protože inženýr se nemohl dostat z víru, jehož sací síla převyšovala sílu vrtulí. Odstředivá síla odhodila muže do obou koutů paluby, kde se museli pevně zachytit pažení, aby nebyli svrženi dolů.“

Robur nechal vystřelit z děla a víry se náhle rozpadly i s kupou mračen. „Tady mě Verne překvapil současným tvrzením, že počasí je klidné a zároveň se objevují vodní sloupy, což jsou vlastně tornáda nad vodní hladinou nasávající do víru vodu. No a pasáž o zrušení tornáda a vypršení celého bouřkového oblaku ranou z děla je pouhou pohádkou,“ podotýká Martin Novák.

Létací stroj nad antarktickou sopkou

Roburův stroj spolu s unesenými balónoletci pronikl až nad Antarktidu! „Tu se sto kilometrů před Albatrosem objevily dva světelné body. Byly to dvě sopky v rozsáhlém masívu Rossových hor, Erebus a Terror. Albatrosu hrozilo nebezpečí, že uhoří v sopečném ohni jako gigantická noční můra...,“ píše se v románu.

„V tomto případě se autor trefil na padesát procent. Jedna ze dvou jmenovaných sopek je skutečně pořád aktivní, na jejím vrcholku zůstává neustálé lávové jezero. Jde o Erebus, který byl objeven v roce 1841. Naopak sopka Terror byla aktivní zřejmě někdy před milionem let,“ říká Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV ČR.

Phil Evans a strýc Prudent nakonec z Albatrosu uprchnou a dokonce ho zničí výbuchem. Vrací se do Philadelphie, o Albatrosu kvůli své zhrzené pýše mlčí a naopak dokončí stavbu vlastního „nejúžasnějšího balónu všech dob“.

Při slavnostním shromáždění, před davy lidí, balón poprvé vzlétne. V tu stejnou chvíli se ovšem překvapivě objevuje Albatros, který ničivý výbuch přežil. Schyluje se k vzdušnému souboji… balón prchá do výše... když tu najednou praská.

Robur se nakonec nezachová jako válečník, nýbrž jako zachránce. Posádka balónu potupně přejde na Albatros, který klesá nad dav. A Robur přednáší tohle závěrečné poselství:

„Občané Spojených států! Provedl jsem svůj pokus. Nabyl jsem však přesvědčení, že se nic nedá uskutečňovat předčasně. Ani pokrok! Věda nemůže předcházet myšlení! V období vývoje není čas na revoluce. Vše v pravou chvíli! Přišel jsem příliš brzy a nemohu ještě vyrovnat protichůdné a rozdílné zájmy. Národy nejsou ještě zralé k dorozumění. Proto odletím a vezmu své tajemství s sebou. Pro lidstvo však není ztraceno. Připadne mu toho dne, kdy bude dost moudré, aby ho využilo, a dost rozumné, aby ho nezneužilo.“


4. 8. 2018; vedavyzkum.cz

Češi prosazují kyber-egyptologii

Dosti překvapivé spojenectví vzniklo mezi elektrotechniky z ČVUT a vědci Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy. S užitím umělé inteligence a IT zkoumají vnitřní dynamiku staroegyptské civilizace.

Objevené hrobky princezny Šeretnebtej (2012) či kněze Neferínpua (2007) jsou velmi viditelnými úspěchy dlouhodobé práce českých archeologů na koncesi v egyptském Abúsíru. Vědci Českého egyptologického ústavu FF UK se ovšem nezabývají jen těly, hrobkami či artefakty, ale přispívají i k pochopení chodu starověké říše na Nilu. K tomu patří i výzkum dynamiky staroegyptské civilizace (včetně skoků či kolapsů), čímž se zabývá Miroslav Bárta s kolegy. „Jsem přesvědčen, že bádání na základě dlouhých časových řad se stává strategickým oborem i s dopady na bezpečnost současných společností,“ řekl LN Bárta.

Od roku 2006 vzniká databáze zhruba 5000 úředníků pohřbených v Abúsíru a na pohřebištích v Sakkáře, Gíze i dalších lokalitách, což je úkol Veroniky Dulíkové. Databáze už byla natolik rozsáhlá, avšak s útržkovitými údaji, že archeologové hledali metody, jež si s tím umějí poradit... A v tom jim pomohl Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Postupně se egyptologickokybernetickému týmu podařilo aplikovat pár metod z umělé inteligence a získal i podporu od Grantové agentury ČR. Týká se „vytěžení dat“ z období Staré říše, jež existovala v letech 2700 až 2180 před naším letopočtem. Setkání umělé inteligence s doklady života stavitelů pyramid z doby před 4000 lety je novým přístupem k interpretaci komplexních společenských vazeb. Kvůli využití „kyberfíglů“ tak vědci razí název nového vědního oboru: kyber-egyptologie.

Propojení odlišných světů

Ta umožňuje rekonstruovat rodinné vztahy či působení zájmových skupin. „Aplikace teorie skrytých Markovových modelů odkryla detaily transformace správy země v období 5. dynastie. Teorie informace pomohla při detekování strategických titulů a mocných hodnostářů,“ říkají vědci spolu s Maříkem. Archeologové se museli učit s kybernetiky komunikovat, neboť obory užívají jinou „řeč“. „Společně se nám teď daří poznávat starověký Egypt a jeho odkaz pro budoucnost naší společnosti, neboť již tehdy fungovaly mechanismy, jež jsou platné i pro naši dobu. Spolupráce vzbudila ohlas i v zahraniční a ukázala, že velké objevy se nenoří pouze z písku,“ vyzdvihuje Dulíková.

Bártu přivedly k mezioborovému nápadu dvě věci. Jednak léto, kdy vkládal do zmíněné databáze stovky titulů všech vezírů Staré říše za celých 500 let, jednak přednáška profesorky Diany Clineové o užití údajů z amarnské doby.

„Její vzorek byl sice malý a nešlo o dlouhodobý projekt, nicméně inspirace byla na světě... Dnes za námi stojí velký tým odborníků. A mám radost, že se nám opět podařilo vytvořit zásadní vědecký trend, který se prosazuje stále více,“ říká Bárta. S kolegy už plánuje velký projekt na analýzu dávné civilizace. „Je totiž stále zřetelnější, že civilizace na jakémkoliv stupni svého vývoje podléhaly, podléhají a budou podléhat zhruba stejnému souboru zákonů, o jejichž definici a poznání jejich anatomie usilujeme,“ vysvětluje Bárta, jenž své myšlenky nedávno předložil i lidem z Pentagonu.

Průkopníkem kyber-archeologie, jež užívá 3D skenů hrobek, GPS souřadnic i databází, je profesor Thomas Evan Levy z Kalifornské univerzity v San Diegu. „Hi-tech metody jsou pro budoucnost archeologie zásadní. Umožňují dokumentovat nálezy i sdílet data. Potřebujeme, aby noví studenti měli jak talent, tak znalost technologií,“ říkal LN v dubnu Levy, když v Karolinu přebíral čestný doktorát. Češi teď připravují memorandum o spolupráci právě se San Diegem, kde sídlí i kyberústav jménem Calit2.


2. 8. 2018; . E15

Kariéra & vzdělání

ERIKA PRACHAŘOVÁ

MOL Česká republika Nově přebírá pozici personální ředitelky MOL Česká republika.

Jejími hlavními úkoly bude nadále rozvíjet firemní kulturu společnosti a zkvalitňovat procesy personálního oddělení.

Do společnosti MOL Česká republika (v té době spol. Slovnaft) nastoupila Erika Prachařová v roce 2014 jako HR specialistka. V roce 2017 se ujala pozice kulturní ambasadorky, kdy pracovala společně s vedením společnosti na rozvoji firemní kultury. V této agendě bude nadále pokračovat i na nové pozici personální ředitelky. Prachařová je absolventkou Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně se zaměřením na podnikové řízení. V minulosti pracovala pro spediční společnost Schenker.

PETR PROCHÁZKA

ČSOB Leasing Začátkem července se stal novým členem představenstva společnosti ČSOB Leasing. Na pozici Chief Operations Offi cer bude zodpovědný zejména za oblasti Operations, IT, datové architektury a digitalizace. Petr Procházka přichází do ČSOB Leasingu ze skupiny ČSOB, ve které působí již od roku 2005. Od roku 2012 je členem představenstva ČSOB Penzijní společnosti zodpovědným za oblast klientských služeb, operations, ICT a enterprise architektury. Ve skupině ČSOB/KBC se pohybuje již více než dvanáct let. Před svým příchodem do skupiny pracoval ve společnostech IBM, PricewaterhouseCoopers, Coopers & Lybrand a KPMG.

Vystudoval Provozně-ekonomickou fakultu na ČZU v Praze a postgraduální studium absolvoval na University of Aberdeen ve Skotsku.

MARTIN MAREK

Inveo Nastupuje na pozici Business Unit Director ve start-upu DoDo patřícím pod křídla Inveo. Zde bude mít na starosti stávající i nové klienty a rozvoj celého B2B segmentu. Martin Marek se posledních šest let věnoval řízení on-line portfolií a má za sebou řadu úspěšných projektů ve společnostech jako Burda Praha anebo News and Media Holding. Působil i jako projektový manažer TV NOVA a jako LEAN manažer v Raiffeisenbank.

STEPHANE GRAS

Four Seasons Hotel Prague Byl jmenován generálním ředitelem společnosti.

Stephane Gras se zhostil nové pozice po třech letech v roli hotelového manažera. Od roku 1999 pracoval v rámci Four Seasons na různých pozicích i v různých částech světa. Díky své téměř dvacetileté kariéře přináší bohaté hoteliérské zkušenosti, které zdokonaloval například v Texasu, Kalifornii, na Havaji, v New Yorku, v Káhiře či při svém prvním působení v Praze v roce 2007, kdy získal místo ředitele úseku stravování. Ještě předtím, než se v Praze usadil nastálo jako hotelový manažer, působil na stejné pozici v Baku, kde měl klíčovou roli při otevření hotelu.

Stephane Gras se narodil ve Francii, ve Švýcarsku získal diplom na École hôteliere de Lausanne, mluví francouzsky a anglicky.

MICHAL MATĚJKA

Baker McKenzie Začátkem července byl jmenován do pozice Legal Director.

Michal Matějka pracuje v pražské kanceláři Baker McKenzie od roku 2001. Poskytuje právní poradenství ve všech aspektech mezinárodního obchodního práva včetně mezinárodního obchodu, distribučních smluv a obchodního zastoupení, franchisingu, reklamního práva a ochrany spotřebitele. Zaměřuje se také na právo informačních technologií a právo duševního a průmyslového vlastnictví.

Pravidelně přednáší právo informačních technologií, právo duševního vlastnictví a obchodní právo na ČVUT v Praze, Univerzitě Karlově v Praze a na pražské pobočce Mezinárodní obchodní komory. Je také autorem několika publikací.

VERONIKA IVANOVIĆ

Vodafone Group Od prvního srpna bude vést oddělení lidských zdrojů pro Technologie Vodafone Group. Nadále ale zůstává předsedkyní dozorčí rady českého Vodafonu. Veronika Ivanovic přišla do českého Vodafonu na podzim 2014 a od té doby jako viceprezidentka vedla oddělení lidských zdrojů, majetku a komunikace.

Kromě agendy organizačních změn, náboru a vedení talentu přispěla Veronika k celofi remnímu vzdělávání v oblasti zákaznické zkušenosti a byla hlavním motorem v návrhu a implementaci digitální transformace ve Vodafonu včetně zavedení agilních způsobů práce nebo změn v náboru a práce s talenty. Díky ní byl český trh první, který odstartoval globální programy v personalistice, například program Pilgrim na vnitřní konzultantské a odborné služby mezi různými světovými pobočkami Vodafonu. Před nástupem do Vodafonu pracovala v mezinárodních společnostech v Německu, Velké Británii, Polsku nebo Irsku.

JOSEF BARTONÍČEK

Linde Material Handling Byl jmenován novým odborným poradcem pro Energy management.

Na nové pozici bude mít Josef Bartoníček na starosti především poradenství v oblasti nejmodernějších typů pohonů manipulační techniky, jako jsou například Li-ion technologie, CNG a vodíkové palivové články.

V oboru silnoproudé elektrotechniky má bohaté zkušenosti.

V předchozích letech pracoval ve společnosti Instalace Praha jako technik výroby rozváděčů, kde měl na starosti koordinaci výkresů, projektů, materiálu a výroby rozvaděčů. V minulosti působil také jako technických expert v oblasti IT technologií. Josef Bartoníček je absolventem bakalářského studia Fakulty elektrotechnické ČVUT.


1. 8. 2018; Lidové noviny

ČVUT láká nové studenty olympiádou

POZITIVNÍ ZPRÁVY

Zvýšit zájem studentů o energetiku a technická vzdělání se rozhodlo České vysoké učení technické v Praze (ČVUT). Fakulta elektrotechnická právě dnes spustila registraci pro tříčlenné týmy studentů středních škol do zcela nové a unikátní soutěže nazvané Energetická olympiáda. Studenti se mohou přihlásit až do 12. října, olympiáda pak bude zahájena 19. října. Finále soutěže se uskuteční 16. listopadu. Vítězové si odnesou odměnu 50 000 korun, tým na druhém místě 20 000 korun a třetí nejlepší tým pak 10 000 korun. Finalistům mohou být také prominuty přijímací zkoušky na Fakultuelektrotechnickou ČVUT v Praze.

Tipy a snímky do rubriky zasílejte na pozitivnizpravy@lidovky.cz

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk