30. 4. 2016; e15.cz

Bez GPS a na "hloupých" telefonech. ČVUT tvoří navigaci pro nevidomé

Orientace při pohybu ve městě je pro slepce náročná, běžné GPS navigace jsou ale přizpůsobené jízdě autem. Tým vývojářů z ČVUT proto tvoří aplikaci, která více vyhovuje jejich potřebám. Navigační systém hlásí například sklon chodníku, typy přechodů pro chodce, směr provozu, výklenky nebo hluk dopravy. Největší rozdíl od běžných aplikací ovšem spočívá jinde - vůbec totiž nepoužívá technologii GPS.

30.4.2016 6:07 |

„Vycházíme z ověřeného faktu, že lidé se dokážou velmi efektivně pohybovat pomocí významných bodů jako je kostel, neobvyklý strom, rušná ulice, řeka nebo zajímavá budova,“ vysvětlují autoři Jan Balata a Zdeněk Míkovec. Takový způsob navigace je prý efektivnější než údaje o přesné poloze nebo vzdálenosti.

Navigace probíhá tak, že zrakově postižený zadá do navigace počáteční a cílovou adresu a aplikace ho následně vede po kratších několikasetmetrových úsecích. Hlasového průvodce si nevidomí pouští v rychlosti několikanásobně vyšší než v případě běžného tempa čtení. V porovnání s vidícím člověkem mají totiž mnohem lepší vnímání zvukových vjemů.

Aplikace je v současné době v testovací fázi, pokrytá je oblast mezi pražským hlavním nádražím a Palackého náměstím. Sběr dat provádí mapovací firma CEDA, v současnosti se plánuje rozšíření pokrytí na dva kilometry čtvereční. „Tvorba mapových podkladů je stále do značné míry manuální práce,“ vysvětlují autoři projektu.

Na pokrytí prvního čtverečného kilometru a 50 kilometrů tras pracoval jeden člověk pět dní. Centrum Prahy by tak zvládl pokrýt za dva měsíce. Navigace zatím nezískala investora, svůj budoucí finanční model chce založit na několikasetkorunovém měsíčním předplatném.

V Česku žije 100 tisíc lidí se zrakovým pojištěním, z toho deset tisíc s jeho těžkou formou. Navigační systém by se podle autorů mohl kategorizovat jako asistenční pomůcka, na kterou by přispívala pojišťovna. Letos projekt postoupil do finále akceleračního programu Laboratoře Nadace Vodafone.

Systém běží ve webové aplikaci. Velké množství nevidomých totiž stále používá telefony s operačním systémem Symbian, takže nemůžou využívat nativní aplikace pro Android nebo iOS. V blízké budoucnosti chystají autoři možnost upřesňovat polohu chodce pomocí dialogu. „Pomocí GPS nelze dosáhnout dostatečné přesnosti,“ vysvětlují autoři.


30. 4. 2016; iHNed.cz

Vedu firmu jako herec, říká spoluzakladatel a šéf firmy AV Media David Lesch

David Lesch je generální ředitel firmy AV Media, která je v tuzemsku lídrem na poli prezentační, projekční a audiovizuální techniky.

Příběh úspěchu Davida Lesche přináší týdeník Ekonom.

"Moderní management a leadershift jsou hodně propojené s herectvím, protože musíte sem tam hrát. Dopracoval jsem se k tomu zkušenostmi," popsal Lesch Ekonomu svůj manažerský přístup.

Kdo chce být v současné době úspěšný v byznysu, tomu podle Davida Lesche, generálního ředitele firmy AV Media, nestačí být dobrý jen v jednom oboru. "Dneska jsou lidé úspěšní díky tomu, že dokážou skloubit znalosti z více odvětví," tvrdí podnikatel, který v praxi dokázal, že jeho teorie úspěšně funguje. Při založení AV Media se v roce 1992 totiž dali dohromady odborníci na techniku a obchod. Dva absolventi Elektrotechnické fakulty ČVUT a jeden z VŠE se specializací na mezinárodní obchod. Přitom ovšem šlo spíš o náhodu než o sofistikovanou rozvahu.

Tím ekonomem byl Lesch, techniky Petr Barcal a Petr Hrubeš. Dvojice spolužáků hledala takzvaně třetího do party a výběr padl na Lesche. Nejenže se vyzná v ekonomice a obchodu, ale je přesně ten typ, který dokáže nadchnout partu pro určitou ideu, dát dohromady a udržovat kolektiv v plném zápřahu. Působí jako trenér vrcholových sportovců, který umí zaujmout a vybičovat k maximálním výkonům. A přitom se zdá, že mu tohle "zblbnutí" lidí jde velice lehce a dělá je s nadšením.

"Dokážu prosadit své vize a sem tam umím i naslouchat, takže dokážu prosadit i cizí vize," přiznává podnikatel, že chce-li zaujmout, musí neustále měnit hru. Aby upoutal pozornost svého okolí, nesmí prý být předvídatelný, takže jednou šeptá, jindy zvyšuje hlas, někdy nejeví zájem, aby kolegy vyprovokoval k větší intenzitě obhajování jejich nápadů. "Moderní management a leadershift jsou hodně propojené s herectvím, protože musíte sem tam hrát. Dopracoval jsem se k tomu zkušenostmi. Čím jsem zkušenější, tím se snažím víc lidi překvapovat. Manželka říká: Překvapuj, ale neděs," usmívá se Lesch, ke kterému dobrá, až veselá nálada s určitou příměsí nakažlivosti a nadsázky vysloveně patří. Nebojí se humoru, ale ani nekompromisního postoje, umí pozorně sledovat svého protihráče a vypozorovat, jak jej zaujmout a přesvědčit. To vše dělá s jediným cílem, aby firma AV Media patřila k těm nejlepším. David Lesch totiž rozhodně není typem podnikatele, který by lehce snášel prohry.

AV Media

- V roce 1992 firmu založila trojice Petr Barcal, David Lesch, Petr Hrubeš a dodnes jsou jejími majiteli.

- Působí po celé Evropě. Na Slovensku se věnují digitalizaci kin a v Polsku založili dceřinou firmu Brill AV Media.

- V ČR vlastní ještě sesterské společnosti - dcinex věnující se digitalizaci kin, Yventech zabývající se pronájmem techniky, Rental Pro dodávající technické vybavení na koncerty a festivaly a Glance Media věnující se softwaru.

- Všechny firmy dohromady zaměstnávají 250 lidí a loni poprvé překročily miliardovou hranici obratu.

- Mateřská firma AV Media má 180 zaměstnanců a její loňský obrat dosáhl 850 milionů korun.

"I doma mi říkají, že největší konkurencí rodiny je firma. Že tatínek má radši firmu než rodinu," nebojí se prozradit, že AV Media stojí vysoko na žebříčku jeho priorit. Vždyť také za svůj největší profesní úspěch považuje právě firmu. "Dokázali jsme dát od nuly dohromady 250 lidí, kteří dlouhodobě dělají špičkové věci, baví je to a zákazníci jsou spokojení. Mě osobně na tom nejvíc baví ta různorodost, že stále děláme něco jiného, a jak rychle přicházejí nové technologie, prožili jsme různá stadia a udrželi jsme krok."

Náhody a šťastné okolnosti

Lesch si vlastně splnil svůj tajný sen, a jak tvrdí, málo komu se to podaří, protože tajné sny jsou z kategorie těch nesplnitelných. Podvědomě vždy cítil, že by mu více vyhovovalo být zaměstnavatelem než zaměstnancem. Ale v dobách komunismu šlo opravdu o něco nemyslitelného. "Moje mládí jsou 80. léta, kdy jsme si nikdo nedokázal představit, že bude v Československu možné soukromé podnikání," míní, že si maximálně představoval takový čínský model. Že pod vládou jedné strany se Československo bude postupně dopracovávat k drobnému podnikání. "Ale já že se ani tohohle nedožiji. Takže když to přišlo, tak jsem si říkal, tak dlouho jsem si to přál, že se teď do toho musím pustit. A přiznávám, že se mi to zalíbilo."

Samozřejmě že ani trojice Barcal, Hrubeš, Lesch neslavila úspěchy od samého začátku. Dokonce opouštěli svá zaměstnání postupně, protože z počátku to nevypadalo, že firma uživí všechny tři. "Náš příběh vychází z mnoha náhod a šťastných okolností," charakterizuje Lesch začátky 90. let, kdy firma AV Media vznikla. Trojice cítila, že je nejvhodnější čas se uplatnit s vlastními nápady. Lesch a Barcal sbírali zkušenosti u zahraničních firem a zjistili, jak funguje byznys ve světě. "Kolega Barcal objevil na jaře roku 1992 nový produkt - videoprojektor od firmy Sharp, kterou v Česku zastupoval. A napadlo ho, že by se kolem této novinky dal dělat byznys. Přizval Petra Hrubeše, odborníka na videoobraz, který v té době působil ve výzkumném ústavu televizní techniky," vzpomíná Lesch, že on byl ten třetí do party. Přinesl odborný pohled na obchod, ekonomicko-finanční rozvahu a měl být i tím jazýčkem na vahách, kdyby se náhodou nedokázali dva dohodnout. Jednoznačně AV Media vznikla v duchu hesla: tři hlavy a hlasy jsou lepší než dva.

Původně měla být firma AV Media obchodní a distribuční společností. A v jakém oboru, to napovídal název. "To ještě byla doba telefonních seznamů, tak jsme si řekli, že by bylo dobré jméno od A, abychom byli hned na začátku. Pak aby se v názvu objevilo něco jako média, protože v té době to bylo populární slovo, a když jsme věděli, že se zaměříme na video, vznikla slova audio video média a z nich zkratka AV Media," představuje brand firmy Lesch.

Postupně ovšem trojice zjistila, že nejlepší je obchodovat napřímo s jednotlivými firmami, a vzhledem k tomu, že zakladatelé dobře ovládali angličtinu, podařilo se jim spolupracovat v tuzemsku s nadnárodními zahraničními společnostmi, které sem v té době přicházely. Udělali si dobré jméno u firem jako IBM, Oracle, Andersen Consulting a seznámili se s tehdy ještě neznámou Smart Technologies, která se posléze stala v oblasti interaktivních tabulí světovým lídrem. A pak prý je v byznysu usměrnila další náhoda. Zjistili, že si firmy kvůli "powerpointní" prezentaci nechtějí kupovat zařízení za půl milionu, ale stačila by jim jen zápůjčka techniky.

V létě olympiáda na Lipně

V současné době je AV Media lídrem na poli prezentační, projekční a audiovizuální techniky v Česku. Do roku 2000 se firma soustřeďovala především na integrace audiovizuálních řešení, postupem času však rozšiřovala své portfolio. Aktuálně nabízí audiovizuální řešení pro školy, kulturní instituce, firmy, veřejnou správu, hotely a domácnosti. Zároveň nabízí i pronájem a obsluhu špičkové audiovizuální techniky pro širokou škálu různorodých akcí - od firemních školení přes korporátní kongresy, společenské akce a veletržní expozice až po venkovní projekci. Široké veřejnosti je AV Media známá třeba z Olympijského parku Soči - Letná 2014.

Letos se chystá v létě s Českým olympijským výborem na další podobnou akci na březích Lipna. Její zásluhou je v tuzemsku digitalizovaných 250 kinosálů. Muzea mají interaktivní expozice, například rybářství v Národním technickém muzeu nebo digitální planetárium v Hradci Králové. Z 850milionového obratu tvoří firmy a soukromý sektor 40 procent, zbytek připadá na zakázky pro veřejná odvětví. A asi nejvíc si Lesch cení práce, kterou AV Media dělá pro základní školy. "Změnili jsme prostředí v 15 tisících třídách, učitelé tam jinak učí, jinak motivují žáky, využívají interaktivní tabule, pro které jsme vyškolili učitele, a to je asi náš největší celospolečenský dopad," míní podnikatel.

Vůbec se zdá, že přesah na mladou generaci je to, co se vine firmou jako zlatá nit. Například děti zaměstnanců jsou často jakýmisi kritiky, podle nichž ve firmě vymýšlejí, jak třeba muzejní interaktivní expozice nebo veřejné akce vymyslet co nejlépe. "Když to děti baví, víme, že to děláme dobře, když je to baví jenom málo, tak se ptáme, jak to uděláme příště lépe. A také chceme, aby se zaměstnanci mohli před svou rodinou pochlubit, aby naše děti věděly, že peníze nepadají z bankomatů, ale je za tím práce jejich rodičů," uvádí generální ředitel AV Media.

Majitelé firmy mají čtyři potenciální nástupce, ale zatím jsou jejich děti ve věku, kdy se ještě nedá hovořit o cíleném následovnictví. Například Lesch má dvě dcery (10 a 13 let) a tvrdí, že zatím se mezi sebou dohadují, která bude otce následovat. "Mám obavy, že reálně nakonec o ten závazek nebude mít zájem žádná," uvádí s tím, že i na tuto variantu se ve společnosti připravují. "Zabýváme se tím, abychom měli ve firmě dobré lídry, a když někdo z našich dětí jim bude schopen pomáhat a pak i jejich role převzít, tak to bude jedině dobře, ale spoléhat na to nebudeme. Máme zodpovědnost za zaměstnance."

Na to, že by byli zaměstnanci méně technicky vzdělaní než třeba před 25 lety, si Lesch nestěžuje. Podle jeho zkušeností absolventům vysokých technických škol nechybí znalosti, ale dovednosti a kompetence. Neumějí se zorientovat, poradit si, nemají disciplinovaný přístup. Především ale přicházejí ze škol velice špatně vybaveni jazykově. "Proto nabízíme školám technologie pro jazykové laboratoře a podobně. Když už jsme jednu generaci prošvihli, tak chceme, aby ta další angličtinu uměla."


29. 4. 2016; Automa

Fórum automatizace na veletrhu Amper 2016 -prostor pro výměnu názorů a zkušeností

Stánek časopisu Automa na letošním veletrhu Amper měl netradiční podobu. Pod zdaleka viditelným nápisem Fórum automatizace, nepřehlédnutelným při příchodu od hlavního vchodu, byl jeho nedílnou součástí prostor pro prezentaci názorů, zkušeností, referencí a produktů. A možnost prezentace byla využita velmi efektivně. Od úterý do pátku se představilo množství firem, ale i středních a vysokýchškol a organizací.

Ve zpětném pohledu není možné jmenovat nějaké hlavní téma. Témat byla pestrá paleta. Většina firem se však určitým způsobem věnovala aktuálnímu tématu Průmysl 4.0. Od pohledu na změnu scénáře současného běžného obchodního modelu přes zamyšlení nad postavením malých a středních firem v rámci této iniciativy až po uplatnění robotů při konkrétních úkolech v průmyslu. Názor i k takto rozdílným a zároveň vzájemně blízkým oblastem vyslovil Otto Havle ze společnosti FCC průmyslové systémy (obr. 1). Již úvodní přirovnání iniciativy Industry 4.0 ke sněžnému muži, kterého nikdo neviděl, ale všichni už o něm slyšeli, upozornilo na to, že v jeho prezentaci nepůjde jen o strohá fakta.

Pojednání o problematice robotů a robotiky zazněla každý den Fóra automatizace. A nejen od společností, které v tomto oboru podnikají, např. B&R automatizace (Tomáš Prchal) nebo Axiom Tech (David Sámek) či Workswell (Jan Sova), ale především z úst kantorů a studentů středních a vysokých škol a organizací, které se věnují práci s talentovanou mládeží. Zájemci měli příležitost vidět "živé" roboty v akci, sledovat videozáznamy ze soutěží robotů a seznámit se s dalšími výsledky technických aktivit.

Je třeba vyzdvihnout řešení studentů SPŠE Pardubice určené pro rehabilitaci. Jeho obrovským přínosem není jen motivace dětí po úrazech a nemocech při rehabilitování, ale také to, že studenti mají možnost přímo v rehabilitačním ústavu vidět použití svých aplikací v praxi a jejich pomoc pro malé pacienty. SPŠE z Ječné ulice v Praze představila realizaci zadání pro mezinárodní soutěž ve stavbě minisatelitů. SPŠE Brno (Tomáš Beran) předvedla komplexní řešení řízení výtahu za použití PLC. Programování a jeho výuka, včetně programování PLC, robotů a jednočipových počítačů, byly prezentovány zástupci SPŠ Zlín. Organizace soutěže robotů, výsledky a ukázky byly předmětem prezentace FEL ČVUT Praha (Martin Hlinovský). A ukázky robotů, ale i relativně složitých linek uvedli mladí technici z centra AMAVET (obr. 2). Bylo se na co dívat a hlavně bylo možné odnést si pocit, že existuje zanícený dorost, který má zájem o techniku, elektrotechniku a automatizaci. S výukou, ale z jiného konce, souvisela i přednáška firmy Festo (Petr Hůla). Byly představeny výukové systémy pro automatizaci a pneumatické a hydraulické systémy. Nechyběl ani pohled na didaktiku a koncept Průmysl 4.0.

Velký zájem vzbudila přednáška společnosti BHV Senzory (Jan Vaculík), kde přednášející na řadě fotografií dokumentoval, co vše se může stát při měření tlaku v provozu. Samozřejmostí bylo také odhalení příčin jednotlivých nestandardních situací. K dalším firemním přednáškám patřilo seznámení s novým vývojovým prostředím e!Cockpit společnosti WAGO (Jakub Svoboda) a společnost Lapp Kabel představila nové komponenty pro sítě Profinet. Společnost ABB ve svých přednáškách auditorium seznámila s produkty pro inteligentní měření a regulaci (Štěpán Jelínek) a přepočítávání průtoku pro měření protečeného množství (Peter Ištván). Zajímavé byly i ukázky integrovaného nástroje pro tvorbu webových vizualizací společnosti B&R automatizace (Roman Mužík).

A pro ty, co se teprve připravují na podnikání, byla důležitá přednáška Jihomoravského inovačního centra (Pavla Matulová). Zaměření na strategii, obchod, interní procesy a navazování partnerství odpovídá požadavkům současnosti na úspěch nejen vznikajících, ale i zaběhnutých firem a projektů.

Fórum automatizace nebylo letos zaměřeno zdaleka jen na automatizaci. Bylo pestré, bylo aktuální a bylo přínosné. Potvrzením je mnoho posluchačů z řad návštěvníků veletrhu Amper, tak i odborníků z řad vystavovatelů, kteří byli na výstavišti přítomni.


29. 4. 2016; Automa

Revoluce ve vývoji systémů mobilní komunikace: 5G

Článek popisuje sítě mobilní komunikace od počátků až po současný stav a naznačuje vývoj směrem k sítím 5. generace. The article describes mobile communication networks from beginning to present days and indicates trends towards the 5G mobile networks.

Již od počátků rádiové komunikace se objevovaly pokusy realizovat zařízení pro osobní rádiovou komunikaci. Tyto snahy však začaly dostávat legislativní rámec až po druhé světové válce, kdy se např. v USA objevily jednoduché rádiové stanice (walkie-talkie), které toto spojení umožňovaly. V následujících letech počet zájemců o osobní pozemní mobilní komunikaci přístupnou široké veřejnosti postupně narůstal. Díky současně probíhajícímu prudkému vývoji techniky - zejména monolitických integrovaných obvodů - bylo okolo roku 1980 možné uvést v USA do života první veřejný pozemní mobilní komunikační systém. Ten měl tzv. buňkovou strukturu (objevenou již v roce 1946), která mohla zajistit dostupnost individuálního rádiového spojení v podstatě na libovolně velkém území a pro neomezený počet uživatelů. A to vše při velmi efektivním využití kmitočtového prostoru, který se postupně stával "nedostatkovým" zbožím. Tehdejší analogová první generace (1G) mobilních systémů byla určena jen pro přenos hlasu. Na počátku 90. let však přišla do provozu druhá, již digitální generace (2G), a to nejprve v podobě evropského systému GSM (Global System for Mobile Communications) a záhy nato i podobných systémů v USA a dalších částech světa. Ty kromě hlasové komunikace mohly přenášet i krátké textové zprávy SMS (Short Message Services). Po roce 2000 vešel do života systém 3. generace (3G) s označením HSPA (High Speed Packet Access), jehož používání nyní kulminuje. A v současné době je již naplno budován také globální systém LTE (Long Term Evolution), náležející do 4. generace (4G). Vývoj rádiových komunikačních sítí 3G a 4G je stimulován hlavně požadavky na přenos jakostního obrazu a na rychlé datové služby spojené s internetem.

Přestože uplatnění sítí předchozích generací ještě ani zdaleka nekončí, světové průmyslové a akademické výzkumné ústavy a také standardizační instituce zaměřené na legislativní otázky se již intenzivně zajímají o sítě 5. generace (5G). I přesto, že požadavky na klasické, zejména hlasové radiokomunikační služby budou stále aktuální a jejich rozšiřování bude hlavně v rozvojových zemích pokračovat, dostávají se u sítí 5. generace do popředí také otázky nových provozních módů a dalších náročných datových služeb. Velmi aktuální je zejména automatická "strojová" komunikace M2M (Machine-To-Machine) mezi neživými objekty, která se uplatní v chytrých silnoproudých sítích (smart grids), chytrých domech a městech (smart homes and cities), v elektronickém zdravotnictví (e-health) apod. Uvedené aplikace kladou na koncepci systémů 5G značně různorodé požadavky, které může efektivně splnit jedině důkladná inovace dosavadní architektury systému a zavedení nových technických zařízení. S ohledem na všeobecnou energetickou krizi by měla nová koncepce vést k vyšší energetické účinnosti EE (Energy Efficiency) a s ohledem na rostoucí nedostatek kmitočtového spektra také k vyšší spektrální účinnosti SE (Spectral Efficiency). V úlohách kritických na zpoždění, jako jsou např. videokonference, rádiové systémy pro dálkové řízení (remote control) apod., by mělo být zajištěno také co nejmenší zpoždění (latence) přenosu. Naznačme dále, jakými cestami bude těchto náročných cílů dosahováno.

Vývoj architektury buňkových radiokomunikačních sítí

Na obr. 1 je zjednodušeně zobrazena část buňkové (celulární) sítě, odpovídající jejímu výchozímu vývojovému stupni z 80. let minulého století. Obsluhované území (stát, kontinent apod.) je zde rozděleno na pomyslné šestiúhelníkové makrobuňky o rozměrech řádu jednotek kilometrů i více. Každá z nich má svoji jedinou základnovou stanici BS (Base Station), v níž se nachází několik mnohokanálových rádiových jednotek RFU (Radio Frequency Unit), obsahujících několik dílčích vysílačů a přijímačů. Zde je umístěna také jejich společná jednotka pro zpracování signálu v základním pásma BBU (Base Band Unit). Jednotky RFU a BBU jsou uloženy ve společné klimatizované kabině a koaxiálním kabelem spojeny s anténou, obvykle situovanou na přilehlém vysokém stožáru nebo na jiném vyvýšeném místě. Stanice BS vytvářejí rádiovou přístupovou síť RAN (Radio Access Network), umožňující spojení s uživatelskými mobilními stanicemi MS (Mobile Stations), označovanými také jako terminály anebo hovorově mobily. Síť RAN je rovněž propojena soustavou dedikovaných spojů (mobile backhaul) s fixním jádrem sítě CN (Core Network). Tyto spoje bývají realizovány rádiovými mikrovlnnými linkami, jejich funkci mohou plnit i propůjčené veřejné telekomunikační sítě. Hlavní částí jádra CN je rádiové přepojovací centrum RSC (Radio Switching Centrum). To je v podstatě analogií telefonní ústředny v klasické kabelové telefonní síti, avšak s tím podstatným rozdílem, že musí propojovat nejen stacionární, ale i mobilní uživatele sítě. Jádro sítě CN zabezpečuje provoz obvykle několika desítek až stovek základnových stanic BS. Realizuje vzájemnou komunikaci uživatelů dané mobilní sítě a díky propojení s veřejnou telefonní sítí PSTN (Public Switching Telecommunication Network) a popř. i dalšími externími sítěmi mohou uživatelé komunikovat také s vnějším světem. Aby se spolu sousedící buňky vzájemně nerušily, nesměly v této výchozí konfiguraci využívat stejné frekvenční kanály. Soubor kanálů přidělený určité buňce se však mohl opakovat v buňkách dostatečně od ní vzdálených, a to minimálně asi o dvojnásobek jejich poloměru.

Původní síť obsahovala ze začátku pouze velké makrobuňky o zhruba stejných rozměrech, a proto byla označována jako homogenní. Každá rádiová stanice BS zde disponovala stejným počtem rádiových kanálů, a mohla tedy obsluhovat stejný počet účastníků nacházejících se v její buňce. Počet zájemců o mobilní provoz se však již od počátků této techniky začal velmi rychle a navíc prostorově nerovnoměrně zvětšovat, a to zejména v centrech měst, supermarketech apod. Tam byla síť přetížena a vlivem toho se zhoršovala kvalita spojení. Významné zlepšení situace přinášejí moderní heterogenní sítě HetNet (Heterogenous Network), které se začaly objevovat po roce 2000. Ty jsou vytvářeny postupným doplňováním základní struktury makrobuněk mnohem menšími piko-, popř. femtobuňkami o velikostech řádu jen desítek metrů. Jejich základové stanice BS však disponují zhruba stejným počtem kanálů jako původní velké buňky, takže výrazně zvyšují provozní kapacitu sítě. Tyto malé buňky se umisťují do lokalit s předpokládaným intenzivním provozem (centra měst, univerzitní kampusy, letiště apod.), který zvládají lépe než velké makrobuňky. Vysílače v malých buňkách vystačí s menším dosahem, a tedy i s menšími výkony, což vede za jinak stejných podmínek i ke značným úsporám energie v jejich provozu. U malých buněk ale roste nebezpečí vzájemných "mezibuňkových" interferencí, které je nutné řešit koordinací činnosti jejich základnových stanic.

Buňkové struktury je možné dále zdokonalit prostorovým oddělením obou bloků základnové stanice BS, které je naznačeno na obr. 2. Oddělení spočívá v tom, že rádiové jednotky RFU se přesunou těsně k anténě (na vrchol stožáru apod.), čímž se eliminují citelné ztráty ve spojovacích kabelech; tyto separované jednotky jsou označovány jako vzdálené rádiové hlavice RRH (Remote Radio Head). Jednotka základního pásma BBU proto může zůstat v původní kabině těsně vedle stožáru. Výhodnější však je její přemístění do společného centrálního kabinetu CO BBU (Central Office BBU neboli BBU pool), v němž jsou potom umístěny také jednotky BBU mnoha dalších okolních buněk příslušejících jedinému svazku. Touto koncentrací se sníží náklady na energii na provoz celé přístupové sítě. Kromě toho se značně usnadní vzájemné propojení jednotek BBU a tím i jejich koordinovaná činnost. Ta pak umožňuje účinně potlačit interference mezi buňkami, což se přímo promítá do zvýšení spektrální účinnosti systému (úspor nedostatkového kmitočtového prostoru). Centralizované jednotky BBU jsou potom ovšem vzdálené od svých rádiových jednotek RRH až na několik desítek kilometrů. Jejich vzájemné náročné propojení, vyžadující značnou šířku pásma a nízkou latenci přenosu, však úspěšně zvládají např. optické sítě DROF (Digital Radio over Fiber), které jsou schopny přenášet přímo rádiové signály s digitálními modulacemi. Tento nový segment v RAN je označován anglickým termínem mobile fronthaul. Centrální kabinety CO, v nichž jsou umístěny jednotky BBU, jsou z důvodů kooperace rovněž vzájemně propojeny a podobně jako u homogenní sítě z obr. 1 napojeny na jádro dané mobilní sítě CN.

Popsanou koncepci heterogenní rádiové přístupové sítě RAN je možné dále ještě zdokonalit využitím nových cloudových technologií. Operátor potom využívá k plnění potřebných funkcí místo dedikovaného fixního hardwaru komerční servery v datových centrech, k nimž se připojuje prostřednictvím internetu. Všemi těmito úpravami vzniká síť C-RAN, znázorněná na obr. 2, která v současné době představuje nejmodernější koncepci přístupových sítí. Písmeno C je zde interpretováno nejen anglickým termínem cloud, ale také termíny centralized processing, collaborative radio a také clean (tj. s malým vlivem na životní prostředí). Ke spojení mezi centrálními kabinety CO a jádrem sítě CN jsou využívány radioreléové spoje nebo jiné propůjčené veřejné komunikační sítě.

Všechny tyto techniky kromě výrazného navýšení spektrální a energetické účinnosti celé přístupové sítě také usnadňují její inovaci, zejména rychlou adaptaci na různé nové metody přenosu. V důsledku uvedených atributů klesají pořizovací i provozní náklady.

Pokrokové metody komunikace připravované pro sítě 5. generace

Sítě 5. generace (5G) budou využívat nejen novou architekturu C-RAN, ale i mnoho dalších, zcela nových metod zpracování signálu. Pro ilustraci uveďme alespoň některé nejzajímavější z nich.

Rozšíření frekvenčního pásma

Splnění velkých požadavků na kapacitu systému 5G bude vyžadovat mnohem širší frekvenční prostor. Ten lze získat osvojováním nových frekvenčních pásem uvolněných televizí v důsledku její digitalizace ("digitální dividenda") a také systematickým pronikáním do nových, zatím nevyužívaných milimetrových vlnových délek (tj. frekvencí nad 30 GHz).

Zvýšení spektrální účinnosti

V sítích předchozích generací se již začaly prosazovat techniky několika antén ve vysílači i v přijímači - MIMO (Multiple Input Multiple Output), zvyšující spektrální účinnost rádiového přenosu. Například jejich zatím nejdokonalejší verze 8x8 MIMO, jež je specifikována v systému LTE-A, může zvýšit datovou rychlost jediného terminálu v porovnání s klasickým systémem s jedinou vysílací a jedinou přijímací anténou SISO (Single Input Single Output) až osmkrát, přičemž není nutné zvětšovat vysílací výkon nebo šířku pásma (v porovnání se SISO). V systému 5G bude technika MIMO dále zlepšována. Počet antén na miniaturním mobilním terminálu sice zůstane malý, avšak počet antén na základnové stanici bude běžně dosahovat několika stovek (obecně bude větší než asi desetinásobek počtu mobilních terminálů v dané buňce). Tento systém, označovaný jako velmi velké MIMO (VLM, tj. Very Large MIMO) nebo také masivní MIMO, umožní vysílat data od základnové stanice k velkému počtu mobilních terminálů ve společné nezvětšené časověfrekvenční doméně, tj. paralelně v čase a v nezvětšeném pásmu (obr. 3). Velký počet antén v základnové stanici navíc dovolí směrovat signály k jednotlivým terminálům MS v ostrých anténních svazcích, což povede k dalšímu nárůstu energetické účinnosti systému a také k výraznému zmenšení interferencí jak se sousedními směrovými svazky, tak se svazky jiných buněk.

Plně duplexní provoz v jediném kanálu

U mobilních systémů je běžný duplexní provoz, umožňující každému účastníkovi současné vysílání a příjem. Ten se realizuje buď technikou frekvenčního duplexu FDD (Frequency Division Duplex), tj. ve dvou samostatných rádiových kanálech (na dvou nosných vlnách), nebo v jediném kanálu formou časového duplexu TDD (Time Division Duplex), tj. na jediné nosné vlně, avšak s časovým střídáním vysílání a příjmu. V obou případech duplexní provoz vyžaduje dvojnásobné pásmo v porovnání se simplexním, tj. prostým jednosměrným provozem. V posledních několika letech však byl vyvinut systém umožňující plně duplexní provoz v jediném kanálu a souběžně v čase. Jeho podstatu ukazuje obr. 4. Vlastní vysílaný signál vchází přes anténní výhybku do antény a je řádně vysílán. Avšak vlivem nedostatečné izolace této výhybky směřuje i na vstup přijímače, v němž by ale způsoboval neúnosné rušení (interference). Proto je zde kompenzačním obvodem, ještě v analogové vysílané podobě, předběžně potlačován. Zbývající potřebné potlačení je realizováno po demodulaci již v digitálním traktu přijímače. Tento věrný plný duplex v porovnání s klasickými duplexy FDD a TDD zdvojnásobuje přenosovou kapacitu celého systému. To potom má, spolu s technikou masivního MIMO, mimořádně příznivý vliv na zvyšování spektrální i energetické účinnosti celého systému.

Závěr

Nástup sítí 5. generace bude představovat ve vývoji mobilní komunikace skutečně revoluční krok vpřed. Kromě generační inovace a rozšíření dosavadních personálních služeb obohatí sortiment úloh o rádiovou komunikaci strojového typu MTC (Machine Type Communication; M2M) a o přímou komunikaci D2D (Device-To-Device) mezi uživatelskými terminály. V současné době je již v celosvětovém měřítku v plném proudu studijní etapa zaměřená na zdokonalování dosavadních a vývoj zcela nových koncepcí systému a techniky vhodné pro sítě 5. generace. Tento článek uvádí některé poznatky získané v této vývojové fázi, které je však nutné považovat pouze za určitá možná řešení aktuálních problémů sítí 5G. Jeho definitivní specifikace lze očekávat v období let 2016 až 2018, uvádění do života bude začínat okolo roku 2020.

Foto: Obr. 1. Původní homogenní buňková síť s velkými makrobuňkami; elektronika základnové stanice BS (RFU, BBU) je umístěna ve skříňce u paty anténního stožáru

Foto: Obr. 2. Moderní rádiová přístupová síť C-RAN s velkým počtem rozptýlených rádiových hlavic RRH, které jsou spojeny optickou distribuční sítí DROF (fronthaul) s jednotkami BBU, koncentrovanými do kabinetů CO; ty jsou potom napojeny na jádro sítě CN

Foto: Obr. 3. Zjednodušené schéma systému MU-MIMO: základnová stanice má stovky antén, které koncentrují vysílanou energii do mimořádně úzkých svazků (beamforming) individuálně zaměřených na jednotlivé MS, čímž se výrazně zvýší energetická účinnost sítě; dílčí kanály ke stanicím MS jsou nekorelované, a proto mohou využívat stejné frekvenční pásmo, což vede ke zvýšení spektrální účinnosti sítě; desítky levných MS s jedinou anténou tvoří multiuživatelský systém MU-MIMO s výrazně lepší spektrální účinností, a tedy i propustností větší než MIMO; další zlepšení přinášejí MS s několika anténami, které jsou však dražší a energeticky náročnější

Foto: Obr. 4. Zjednodušená koncepce plně duplexní rádiové stanice pro současné vysílání a příjem (full duplex)

O autorovi: doc. Ing. Václav Žalud, CSc., katedra radioelektroniky FEL ČVUT v Praze


29. 4. 2016; Dotyk

7 IT osobností: proč Seznam drtí Google

Dotyk oslovil sedm výrazných osobností české internetové scény a položil jim všem stejnou otázku: "V čem tkví úspěch Seznamu.cz, že je dnes jednou z největších internetových firem v Česku?"

Taťána le Moigne,

ředitelka Google ČR

Příběh Seznamu ukazuje, jak důležité je sledovat trendy a být první, kdo získá rozhodující masu zákazníků. Tohle dříve platilo primárně v internetové branži, nicméně s postupnou digitalizací všech odvětví se rychlý nástup na masový trh stává kritickou podmínkou úspěchu. Vaším největším konkurentem jsou často uživatelské návyky. Informací je dnes spousta a lidé své návyky neradi mění.

Seznam ve své nejúspěšnější době obsadil první příčky klíčových kategorií. Příchod Googlu na český trh koncem roku 2006 neznamenal pro dominantní postavení Seznamu žádnou zásadní a okamžitou hrozbu. Místo reklamní kampaně však nový vyhledávač vsadil na zlepšování kvality vyhledávání, neb ta ovlivňuje všechny další služby. Lidé si postupně začali zvykat, že na českém internetu existují i jiné služby, a řada z nich si je ze zvědavosti vyzkoušela.

V okamžiku, kdy Seznam pochopil, že globální společnosti jako Google či Facebook berou tuto zemi vážně, přesunul svoji ambici od vývoje technologií pro český trh k vývoji obsahu a k větší inovaci a monetizaci svých tzv. vertikálních produktů (Sreality, Sauto, Zboží). V oblasti vývojářské Seznam výrazně inovoval investicí do datacentra na jedné straně a inženýrské základny na straně druhé.

Bylo by skvělé, kdyby se Seznamu podařilo vstoupit na globální internetový trh. Kdo jiný, než právě Seznam, by v Česku měl mít takovouto ambici?

Oldřich Bajer,

spoluzakladatel portálu Centrum.cz, dnes řídí módní

e-shop Zoot

V čem tkví úspěch Seznamu? V talentu Iva Lukačoviče stavět velmi jednoduché a uživatelsky hodnotné služby. Ve schopnostech Tomáše Kapalína, který v klíčových letech 2000-2005 nastavil obchodní model Seznamu. A nesmíme vynechat umění Pavla Zimy, který ze Seznamu udělal fungující, růstovou, velmi dobře řízenou firmu.

K tomu všemu také obecně vyspělý a náročný český portálový trh v klíčových letech 2000-2005, kdy jsme se všichni předháněli v inovacích produktových, obchodních i marketingových. Buďme rádi za Seznam! Jeho příběh pomáhá spoustě mladých snít o svém úspěchu v digitálním byznysu.

Ondřej Bartoš,

partner v investiční společnosti Credo Ventures

Seznam.cz je bezesporu českým internetovým fenoménem, firmou, která se dostala do učebnic a svého času byla v Česku téměř synonymem pro internet. Faktorů jeho úspěchu je určitě více, nicméně dva nejdůležitější jsou podle mého názoru - lidi a načasování.

Ivo Lukačovič měl prostě dobrou ruku na výběr svých zaměstnanců, zejména těch technických a produktových, protože to byly od začátku silné stránky Seznamu, a měl samozřejmě i štěstí v timingu, bez čehož se neobejde žádný úspěšný byznys.

Jan Šedivý,

bývalý šéf vývoje ve švýcarském Googlu, dnes vyučuje na ČVUT v Praze

Seznam.cz především vnímám jako jednu z našich předních technologických firem. Dnes v ní pracuje více než tisíc zaměstnanců s vysokým podílem programátorů a inženýrů, kteří pracují na technologiích velmi blízkých těm, které používá Google, Facebook a další. Machine learning (strojové učení - pozn. redakce) a umělá inteligence jsou dnes základním arzenálem internetových firem a je tomu tak i v Seznamu.

Hlavní výhodou Seznamu oproti velkým firmám je znalost lokálního prostředí, znalost kultury a zákazníků. To dovoluje připravit obsah přesně zaměřený na Čechy, to dovoluje reagovat na lokální události mnohem rychleji a přesněji, než to dokážou globální servery.

Tyto výhody se projevují především ve znalosti lokálních firem a obchodů. Informace o firmách má Seznam nejkompletnější na trhu. Další skvělou aplikací jsou Mapy.cz, které svou kvalitou významně převyšují konkurenci. Důležitá je pozice Seznamu v kulturní oblasti, kde dokáže uživatelům nabídnout vlastní, kvalitní obsah (viz třeba pořady na Stream.cz).

Pracuji na ČVUT a se Seznamem úzce spolupracujeme v oblasti vývoje nových technologií a algoritmů. Seznam.cz je jedna z mála firem, které byly ochotné investovat do hledání společného jazyka s akademickou sférou. Tato investice se určitě vyplatila, do Seznamu jsme dodali několik zajímavých technologií, které si našly cestu do produktů.

Seznam současně podporuje naše studenty a několik z nich se po absolvování stalo jejich zaměstnanci. Přál bych si, aby firem s podobnou politikou, technologickou úrovní a snahou posouvat byznys dopředu bylo více a více.

Libor Malý,

zakladatel personálních portálů Jobs.cz a Práce.cz, dnes vede projekt Hearth.net

Ivoš (zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič - pozn. redakce) hned na počátku své činnosti vytvořil pěkný červený minibanner "I love (bušící srdce) Seznam", který si každý dal na svoje stránky, a tím okamžitě vznikl fenomén Seznamu. No a potom už stačilo kopírovat funkce portálu Yahoo.com! a nedělat příliš mnoho chyb.

Zdeněk Cendra,

internetový podnikatel, mimo jiné zakladatel firmy SuperHosting.cz

Seznam - zvenku - udržel fokus na lokálního uživatele. Zároveň dokáže inkrementálně inovovat klíčové obsahové produkty.

Vezmete-li historicky systematicky budovanou vazbu "Seznam = internet", na místní internetové poměry galaktickou ziskovost a schopnost řízení, je možné i v České republice dělat perfektní produkt (mapy, search, Stream, zpravodajství).

Škoda, že Seznam systematicky nekupuje větší množství web/on-line firem. Kdyby byla akviziční strategie dlouhodobá a veřejně vnímaná, začaly by v Česku vznikat firmy, které budou mít od začátku ambici samy sebe Seznamu prodat.

Oliver Dlouhý,

spoluzakladatel a ředitel jednoho z nejrychleji rostoucích českých startupů Skypicker.com

Seznam velmi rychle pochopil, že jedinou možností, jak se odlišit od Googlu a udržet si podíl na trhu, je tvrdý fokus na lokálního českého uživatele, a to na úrovni, na kterou se Google se svou lokalizací zatím nebyl schopen dostat. To dokazuje také snaha Seznamu vytvářet stále více originálního obsahu, a to opět na míru českému uživateli.


29. 4. 2016; parlamentnilisty.cz

Čarodějnice z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ukazují kouzla techniky budoucím inženýrkám

Čtyři studentky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze se rozhodly začít podporovat své mladší nástupce a zejména nástupkyně. Jejich skupina wITches of ČVUT pořádá pro mladé zájemce o techniku workshopy, na kterých jim ukazuje kouzla a taje světa IT, robotiky a dalších oborů.

Individuální a laskavý přístup, trpělivost, legrace a zájem o techniku. To všechno nabízejí workshopy, které ze své vlastní iniciativy začaly pořádat studentky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Kateřina Jandová, Barbora Suchanová, Jitka Hodná a Jana Kolmašová. Jejich skupina wITches of ČVUT vznikla za účelem podpořit zájem dětí, a hlavně mladých dívek, o techniku.

Během jednodenních akcí se tak školáci mohou naučit stříhat a upravovat videa, programovat Lego roboty a objektově programovat v softwaru Alice. Od září přibude workshop Elektro se stavebnicí Boffin a k tomu ještě stálý pravidelný kroužek pro děti, které si chtějí znalosti z workshopů ještě prohloubit.

"Naším cílem je přesvědčit mladé dívky, že studium techniky není jen pro kluky", říká Kateřina Jandová a dodává: "Myslím, že je na čase začít bořit mýty o tom, že holky na technice nejsou, či na techniku dokonce nepatří."

Její slova potvrzuje také děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Pavel Ripka: "Na naší fakultě studuje v současné době bezmála čtyři sta dívek, což vůbec není zanedbatelné číslo. Skupina wITches of ČVUT a její aktivity mne moc mile překvapily a jsem rád, že naše studentky chtějí změnit pohled společnosti na ženy - techničky."

Workshopy jsou primárně určené pro děti od 10 do 15 let. Mladí školáci si s sebou po předchozí domluvě mohou vzít i rodiče a pracovat na společném počítači.


29. 4. 2016; prazsky.denik.cz

Studentky ČVUT pořádají workshopy hlavně pro své nástupkyně

Praha - Čtveřice studentek Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) založila skupinu wITches ofČVUT (Čarodějnice z ČVUT). Ta pořádá pro zájemce, zejména však pro zájemkyně, workshopy o informačních technologiích, robotice a dalších technických oborech.

"Workshopy jsou vlastní iniciativou Kateřiny Jandové, Barbory Suchanové, Jitky Hodné a Jany Kolmašové. Školáci a školačky se na nich mohou naučit stříhat a upravovat videa, programovat Lego roboty a programovat trojrozměrná prostředí a postavy ve výukovém softwaru Alice.

Od září přibude workshop Elektro s elektronickou stavebnicí Boffin a pravidelný kroužek pro děti, které si přejí znalosti prohloubit. V pátek o tom informovala mluvčí univerzity Andrea Vondráková.

Bořiči mýtů

Workshopy jsou primárně určeny dětem od deseti do patnácti let. Skupina wITches of ČVUT chce podpořit především zájem něžného pohlaví o techniku.

"Naším cílem je přesvědčit mladé dívky, že studium techniky není jen pro kluky. Myslím, že je na čase začít bořit mýty o tom, že holky na technice nejsou, či na techniku dokonce nepatří," řekla jedna z jejích členek Jandová.

Děkan FEL ČVUT Pavel Ripka doplnil, že na této fakultě nyní studuje bezmála 400 dívek. "Skupina wITches of ČVUT a její aktivity mne moc mile překvapily a jsem rád, že naše studentky chtějí změnit pohled společnosti na ženy - techničky," poznamenal.

Girls Day

O totéž se snaží projekt Girls Day, který se koná v 16 zemích Evropy. Každoročně se čtvrtý čtvrtek v dubnu, letos tedy 28. dubna, otevírají ženám a dívkám nejen brány technických univerzit, ale také firem a výzkumných center.

Seznamuje dívky s možností studia a uplatnění v oblastech, jako je například IT, telekomunikace nebo stavebnictví. Letos se do této aktivity z firem zapojily například Vodafone, Microsoft, Google, T-Mobile nebo Avast.

Čtěte také: Pražští studenti uspěli v mezinárodní robotické soutěži"


29. 4. 2016; technickytydenik.cz

Druhý ročník Robosoutěže pro základní školy zná své vítěze

Tříčlenné týmy žáků druhého stupně základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií se 22. dubna utkali v dalším ročníku oblíbené Robosoutěže, která se již tradičně konala v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí.

Vítězem soutěže se stal tým GZ-team ve složení Jiří Javora, Jaroslav Knápek a Zbyněk Cypra z Gymnázia Zlín - Lesní čtvrť. Na druhém místě se umístilo družstvo Next Team ve složení David Strouhal, Petr Molek a Michal Berky také z Gymnázia Zlín - Lesní čtvrť. Bronzovou příčku obsadili Vít Gardoň, Luboš Gardoň a Stanislav Kamenický z Gymnázia Legionářů Příbram.

V letošním roce byl pro roboty připraven úkol sledování černé čáry. Soutěžící museli sestavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu samostatně bez jakékoliv další pomoci projel co nejrychleji stanovenou dráhu vyznačenou na podložce černou čarou a zároveň z podložky nesjel. Zadání bylo ztíženo vyvýšeným mostem uprostřed dráhy, který bylo nutno překonat.


29. 4. 2016; technickytydenik.cz

Soutěž Cisco hledá talenty na kyberbezpečnost

Poptávka po odbornících na kybernetickou bezpečnost rychle roste. Noví nadějní specialisté se ale nemusejí skrývat jen mezi studenty informačních technologií. Společnost Cisco již třetí rok po sobě vyhlašuje ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze soutěž Cisco Outstanding Thesis Award, jejímž cílem je takové talenty identifikovat. Soutěž je určena pro studenty bakalářského, magisterského a doktorandského programu na libovolné vysoké škole v České či Slovenské republice. Do soutěže lze přihlásit libovolnou absolventskou práci obhájenou v roce 2016, která spadá do okruhu počítačových věd, zejména strojového učení. Autoři nejlepších prací získají finanční odměnu 10 000, 25 000 respektive 35 000 korun a také respektovanou referenci pro své budoucí zaměstnavatele.

„Základ dnešního výzkumného a vývojového centra pro kybernetickou bezpečnost společnosti Cisco, firma Cognitive Security, vznikla na naší fakultě. Byli bychom rádi, aby se naše škola dávala studentům dobrý základ pro start jejich profesní kariéry," říká děkan FEL ČVUT prof. Ing. Pavel Ripka, CSc. a dodává: „Cisco Outstanding Thesis Award je šancí podpořit primární i sekundární výzkum na FEL ČVUT a také motivovat naše studenty k aktivní práci na řešení problémů, které jsou úzce spjaté s praxí."

Přestože výzkumné a vývojové centrum pro kybernetickou bezpečnost společnosti Cisco, které soutěž vyhlašuje, je zaměřené především na kybernetickou bezpečnost, přihlášené práce se nemusí týkat pouze této oblasti. Ukazuje se, že při boji s pokročilými hrozbami lze využít zkušeností i z jiných oborů či oblastí. A jak ale dokazují výsledky předchozích ročníků, soutěže se ani zdaleka neúčastní jen studenti technických škol. Do letošního ročníku lze přihlásit práce zabývající se metodami strojového učení a rozpoznávání, detekcemi anomálií, klasifikací komplexních a strukturovaných dat, učením reprezentace, technologiemi zpracování velkých dat, softwarovým inženýrstvím, zpracováním signálu, a také teorií her i grafů.

„Obrana vůči útokům dnešních kybernetických zločinců vyžaduje nové přístupy. Behaviorální analýza hraje při jejich detekci stále důležitější roli. Již není možné se spoléhat na porovnávání známých nákaz, ale z chování kódu v síti je nutné poznat, že se může jednat o kybernetický útok. I proto například loni uspěla studentka, jejíž práce byla zaměřena na automatické rozpoznání buněk ve fotografii Petriho misky," uvádí Jaroslav Gergič, který vede inženýrský tým výzkumného a vývojového centra společnosti Cisco v Praze.„Cisco Outstanding Thesis Award je pro nás příležitostí poznat nové talenty, které se mohou stát do budoucna i členy našeho týmu," pokračuje Gergič.

Do Cisco Outstanding Thesis Award 2016 lze přihlásit práce do 23. září 2016 na adrese výzkumného a vývojového centra společnosti Cisco na Karlově náměstí 2. Soutěžní komise vybere finalisty, kteří budou vyrozuměni do 21. října 2016. Následně je čeká prezentace výsledků jejich práce v angličtině, která proběhne v prostorách výzkumného a vývojového centra Cisco 4. listopadu 2016. Následně budou slavnostně vyhlášeni vítězové jednotlivých kategorií.

Vítězové i finalisté získají kromě finanční odměny i přímý kontakt do špičkového výzkumného průmyslového pracoviště Cisco provázaného s týmy v Kalifornii, Texasu a Londýně, s potenciální možností budoucí spolupráce. Další informace lze najít na adrese: http://www.fel.cvut.cz/cz/aktuality/cota-soutez.

URL: http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/soutez-cisco-hleda-talenty-na-kyberbezpecnost_35553.html


28. 4. 2016; feedit.cz

Soutěž Cisco hledá talenty na kyberbezpečnost. Mohou se skrývat mezi matematiky, biology nebo třeba chemiky

Stále sofistikovanější útoky dnešních kybernetických zločinců vyžadují nové přístupy. Ukazuje se, že při boji s pokročilými hrozbami lze využít zkušeností z různých oborů či oblastí. Loni tak např. uspěla práce, která byla zaměřena na automatické rozpoznání buněk ve fotografii Petriho misky. (TZ) Celý příspěvek →

Stále sofistikovanější útoky dnešních kybernetických zločinců vyžadují nové přístupy. Ukazuje se, že při boji s pokročilými hrozbami lze využít zkušeností z různých oborů či oblastí. Loni tak např. uspěla práce, která byla zaměřena na automatické rozpoznání buněk ve fotografii Petriho misky. (TZ)

Praha 28. dubna 2016 - Poptávka po odbornících na kybernetickou bezpečnost rychle roste. Noví nadějní specialisté se ale nemusejí skrývat jen mezi studenty informačních technologií. Společnost Cisco již třetí rok po sobě vyhlašuje ve spolupráci s Fakultouelektrotechnickou ČVUT v Praze soutěž Cisco Outstanding Thesis Award, jejímž cílem je takové talenty identifikovat. Soutěž je určena pro studenty bakalářského, magisterského a doktorandského programu na libovolné vysoké škole v České či Slovenské republice. Do soutěže lze přihlásit libovolnou absolventskou práci obhájenou v roce 2016, která spadá do okruhu počítačových věd, zejména strojového učení. Autoři nejlepších prací získají finanční odměnu 10 000, 25 000 respektive 35 000 korun a také respektovanou referenci pro své budoucí zaměstnavatele.

"Základ dnešního výzkumného a vývojového centra pro kybernetickou bezpečnost společnosti Cisco, firma Cognitive Security, vznikla na naší fakultě. Byli bychom rádi, aby se naše škola dávala studentům dobrý základ pro start jejich profesní kariéry," říká děkan FEL ČVUTprof. Ing. Pavel Ripka, CSc. a dodává: "Cisco Outstanding Thesis Award je šancí podpořit primární i sekundární výzkum na FEL ČVUT a také motivovat naše studenty k aktivní práci na řešení problémů, které jsou úzce spjaté s praxí."

Přestože výzkumné a vývojové centrum pro kybernetickou bezpečnost společnosti Cisco, které soutěž vyhlašuje, je zaměřené především na kybernetickou bezpečnost, přihlášené práce se nemusí týkat pouze této oblasti. Ukazuje se, že při boji s pokročilými hrozbami lze využít zkušeností i z jiných oborů či oblastí. A jak ale dokazují výsledky předchozích ročníků, soutěže se ani zdaleka neúčastní jen studenti technických škol. Do letošního ročníku lze přihlásit práce zabývající se metodami strojového učení a rozpoznávání, detekcemi anomálií, klasifikací komplexních a strukturovaných dat, učením reprezentace, technologiemi zpracování velkých dat, softwarovým inženýrstvím, zpracováním signálu, a také teorií her i grafů.

"Obrana vůči útokům dnešních kybernetických zločinců vyžaduje nové přístupy. Behaviorální analýza hraje při jejich detekci stále důležitější roli. Již není možné se spoléhat na porovnávání známých nákaz, ale z chování kódu v síti je nutné poznat, že se může jednat o kybernetický útok. I proto například loni uspěla studentka, jejíž práce byla zaměřena na automatické rozpoznání buněk ve fotografii Petriho misky," uvádí Jaroslav Gergič, který vede inženýrský tým výzkumného a vývojového centra společnosti Cisco v Praze. "Cisco Outstanding Thesis Award je pro nás příležitostí poznat nové talenty, které se mohou stát do budoucna i členy našeho týmu," pokračuje Gergič.

Do Cisco Outstanding Thesis Award 2016 lze přihlásit práce do 23. září 2016 na adrese výzkumného a vývojového centra společnosti Cisco na Karlově náměstí 2. Soutěžní komise vybere finalisty, kteří budou vyrozuměni do 21. října 2016. Následně je čeká prezentace výsledků jejich práce v angličtině, která proběhne v prostorách výzkumného a vývojového centra Cisco 4. listopadu 2016. Následně budou slavnostně vyhlášeni vítězové jednotlivých kategorií.

Vítězové i finalisté získají kromě finanční odměny i přímý kontakt do špičkového výzkumného průmyslového pracoviště Cisco provázaného s týmy v Kalifornii, Texasu a Londýně, s potenciální možností budoucí spolupráce.

Další informace lze najít na adrese: http://www.fel.cvut.cz/cz/aktuality/cota-soutez

O Cisco Systems

Cisco, (NASDAQ: CSCO) je celosvětovým lídrem v oblasti síťových služeb, které mění způsob, jakým se lidé připojují, komunikují mezi sebou a spolupracují.

Informace o společnosti Cisco jsou k dispozici na http://www.cisco.com. Další zprávy lze nalézt na http://newsroom.cisco.com.


28. 4. 2016; lidovky.cz

Hospitalizace schizofreniků může trvat i dvacet let, ukázala studie

Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i 20 let. Z celkem 22 281 hospitalizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až 20 let. Ukázala to nejnovější studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) zveřejněná prestižním americkým časopisem Schizophrenia Research. Informaci poskytli autoři studie.

Podle nich až u 70 procent pacientů může zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci, systém ITAREPS vytvořený vědci NÚDZ.

"V porovnání s vyspělými zeměmi jsou česká čísla o délce hospitalizace schizofreniků drtivá. V Dánsku v roce 2006 bylo hospitalizováno jen 9,8 procenta schizofreniků a hospitalizace trvala v průměru necelých 25 dnů," uvedl za autory studie Petr Winkler z výzkumného programu sociální psychiatrie NÚDZ.

Pro léčebný efekt nepřiměřeně dlouhých pobytů nejsou podle něj vědecké podklady. Pokud nejde o odůvodněnou ochranu společnosti či nemocného, jsou tím porušována lidská práva nemocných. "Dochází také ke stigmatizaci, která vede k neochotě pacientů vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc, a k dalším fenoménům, které nepřímo, ale silně souvisejí s tragickými útoky pacientů, jako byly ve Žďáru nad Sázavou a Uherském Brodě," uvedl.

Přesunout většinu péče z velkých nemocnic do ambulancí a center duševního zdraví a zkrátit dobu hospitalizace, která nyní je v ČR v průměru u psychiatrických pacientů 110 dní při každém pobytu, má chystaná reforma psychiatrie. Systém ITAREPS dává už dnes možnost, jak za využití telekomunikačních technologií a analýzy dat hospitalizace omezit. Český systém využívají například v Japonsku. SMS zpráva

"Ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili matematický algoritmus, který předpoví dva měsíce předem prudké zhoršení stavu, jež má za následek hospitalizaci. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky léků a zhoršení zabránit," popsal autor systému Filip Španiel z NÚDZ.

Schizofrenik s pomocí dalšího člena rodiny zasílá týdně do centrální databáze strukturovanou SMS o svém zdravotním stavu. Jde o vyhodnocení dotazníku časných varovných příznaků. Systém spočítá riziko zhoršení a informuje ošetřujícího lékaře, který může dávky léků včas upravit.


28. 4. 2016; Ústecký deník

Café Nobel ovládne fyzika

Ústí n. L. - Další z cyklu "přátelských setkání s vědou" Café Nobel se koná dnes od 17 hodin v Literární kavárně Fokus přímo v univerzitním kampusu.

Téma bude opět vědecké - metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela a mol. To je sedm základních fyzikálních jednotek mezinárodní soustavy SI. Současná podoba jejich definic se ovšem přežila, a tak se chystají nové. Známý fyzik a astrofyzik Petr Kulhánek vám prozradí, jak budou vypadat.

"Trnem v oku je odborníkům nejen kilogram představovaný posledním etalonem, závažím ze slitiny platiny a iridia, uloženým u Mezinárodního úřadu pro míry a váhy ve francouzském Sevres, jež se při každém čištění doslova mění před očima, ale i neobratná definice ampéru. Ta vlastně skutečnou definicí není," vysvětluje profesor Petr Kulhánek z katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Café Nobel je cyklus přátelských setkání veřejnosti s vědci nad šálkem kávy. Pořadatelé z ústecké univerzity zvou každý měsíc do Ústí a Teplic zajímavé osobnosti ze světa vědy, které diskutují s veřejností.


28. 4. 2016; zpravy.rozhlas.cz

'Girls Day'láká dívky na techniku. Otevřené jsou univerzity i firmy

Zájem dívek o technické obory mírně stoupá. Školy jich také každým rokem lákají stále více. Pomoci má i dnešní projekt s názvem Girls Day, tedy den otevřených dveří pro středoškolačky. Pořádají ho České vysoké učení technické v Praze a Vysoké učení technické v Brně. V Praze, Brně a Olomouci se navíc můžou děvčata podívat i do firem, kde by po studiu našly práci.

Technický obor si ke studiu vybrala i Jitka Hodná. Na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze studuje druhým rokem kybernetiku a robotiku. Původně chtěla být lékařka, pak prý ale objevila kouzlo matematiky a fyziky.

„Baví mě všechny předměty, protože se v každém z nich dozvídám nové věci, a vždycky, když se potom učím na zkoušku nebo zápočet, úplně žasnu, jak jsou ty věci úžasné, jak to všechno funguje a jak jednoduché je to, co všechny děsí, a to mi přijde hrozně super,“ svěřila se.

Zatímco na elektrotechnické nebo strojní fakultě ČVUT jsou dívky stále ve výrazné menšině, o jiné obory zájem mají. Mezi 11 tisíci studenty pražské techniky je jich třetina.

„Největší zájem je na fakultě stavební o program architektura a stavitelství, obdobně na fakultě architektury o program architektura, případně průmyslový design,“ popsal prorektor pro studium a studentské záležitosti Josef Jettmar.

„Na fakultě biomedicínského inženýrství jsou to programy biomedicínský technik, fyzioterapie, zdravotník, záchranář či záchranářka, a v neposlední řadě jsou to ekonomické nebo manažerské programy na Masarykově ústavu vyšších studií,“ dodal.

Absolventi technických univerzit s uplatněním problém mít nebudou. Řada firem je sleduje už během studia, například při práci na vědeckých projektech. Často pak dostávají k čerstvému diplomu i pracovní smlouvu u prestižní zahraniční firmy. O inženýry a inženýrky se ale v současné době přetahují i české společnosti.

„Nejvíce nám chybějí pro nejklíčovější odvětví, což je automobilový průmysl, ale chybí i v oblastech strojírenství a dopravy. Technik chybí skoro všude, a je-li to muž, nebo dáma, jenom ať přijde,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.

Dívky by ke studiu technických oborů mohla přilákat nejen jistota zaměstnání a vyhlídka na slušný plat. Podle Jitky Hausenblasové z organizace Gender Studies je to například u IT oborů často i lepší možnost skloubit práci a rodinu.

„Většina technických oborů se už dnes provádí někde v kanceláři, takže tam jsou možnosti třeba home office nebo zkrácených úvazků v nabídce firem hodně rozšířeny,“ vysvětluje.

Den otevřených dveří dnes pořádají pro dívky technické univerzity v Brně a Praze. Návštěvnice brněnské Fakulty informačních technologií si například budou moci vyzkoušet letecký simulátor nebo řídit skutečný projekt. Na program láká i pražská ČVUT.

„V Dejvicích se děvčata podívají do fakulty strojní, a to konkrétně do laboratoří biomechaniky člověka, kde se řeší různé věci, jako kloubní a cévní náhrady. Pak se přesuneme na fakultu architektury, kde se podívají do ateliérů, a potom půjdou na fakultu stavební, kde navštívíme laboratoř u vodohospodářů, kde uvidí kanál, na kterém budou závodit sportovci na olympiádě v Riu,“ vyjmenovává koordinátorka programu Ilona Prausová.

Z Dejvic se pak děvčata přesunou na Karlovo náměstí, kde jsou strojní a elektrotechnická fakulta. Tam jim Jitka Hodná mimo jiné ukáže, jak funguje lego robot.

Girls Day není dnes jen v Praze, Brně a Olomouci. Nedostatek žen v technických oborech je celosvětový problém. O tom, že budoucnost je v technice, se je proto budou dnes snažit přesvědčit i vysoké školy, firmy a výzkumná centra v 16 evropských zemích.


27. 4. 2016; CT24.cz

Tečka, čárka, tečka: Morseova abeceda a telegraf způsobily malou revoluci v komunikaci

Před 225 lety se narodil Samuel Morse. Malíř a vynálezce, jenž vymyslel sestavu kódů, které převádí písmena latinky, čísla a některé speciální znaky do podoby teček a čárek. Morseova abeceda umožnila předávat zprávy elektromagneticky na dlouhé vzdálenosti. Morse je proto považován za otce telegrafu: "Co to Bůh stvořil?" táže se Samuel Morse ve vůbec prvním odeslaném telegramu 24. května 1844, který doputoval z Washingtonu do zhruba šedesát kilometrů vzdáleného Baltimoru.

Vůbec první prakticky využitelný telegraf, založený na elektromagnetickém principu, sice sestrojil v roce 1836 Carl Friedrich Gauss. Samuel Morse ale systém zdokonalil a připojil k němu i systém značek, takzvanou Morseovu abecedu. Traduje se, že úplně první telegraf sestrojil kvůli finanční tísni z věcí, které měl doma: přístroj tak složil např. z malířského stojanu nebo starého hodinového strojku.

"Původní americká verze obsahovala znaky, které už tam dnes nejsou: byla tam dlouhá čárka a ještě delší čárka, dokonce se tam používaly i mezery mezi slovy, nicméně poměrně záhy se v Německu zavedla varianta, která se používá dodnes jako mezinárodní morseova abeceda," popisoval ve Studiu 6 Vítězslav Kříha z elektrotechnické fakulty ČVUT.

Raná verze Morseova telegrafu totiž ještě nepracovala s jednotlivými písmeny, ale se skupinami čísel, jejichž význam musel příjemce vyhledat v dekódovací příručce. Teprve později Morse spolu s kolegou Vailem vymysleli praktičtější metodu. V ní už nešlo o přenos celých slov pomocí číselných šifer, ale o posílání jednotlivých hlásek prostřednictvím kombinací čárek a teček.

Při tvorbě Morseovy abecedy přitom vycházeli z četnosti hlásek v angličtině. Nejčastěji používanému písmenu "E" proto přiřadili jednu tečku, zatímco kód pro méně frekventované hlásky se skládá z delších kombinací.

přehrát

video

Vítězslav Kříha: Původní americká verze obsahovala znaky, které už dnes nepoužíváme

Telegram pohřbily mobilní telefony a internet

V českých zemích byla zřízena první telegrafní linka v roce 1846 z Vídně do Brna, o rok později byla prodloužena do Prahy. Od února 1850 mohla tuto službu na území dnešní České republiky využívat i veřejnost. Kolem roku 1900 bylo v Česku již téměř 800 telegrafních stanic.

Největšího rozmachu dosáhlo podávání telegramů v období mezi světovými válkami - Čechoslováci za první republiky odeslali ročně téměř čtyři miliony telegrafických zpráv. Za socialismu to bylo až deset milionů telegramů za rok.

Až koncem 20. století začal zájem o telegramy upadat v důsledku masového šíření mobilních telefonů a internetu, takže v řadě zemí tuto službu zrušili, v Česku to bylo v březnu 2010. S tím byl spojen i postupný opad zájmu o morseovu abecedu: "Morseovka už sice v dnešní době zdánlivě ztrácí smysl, ale je stále ještě velice populární, což je dobře, protože lidi učí uvažovat směrem k předávání zpráv pomocí kódu," dodává Vítězslav Kříha.


27. 4. 2016; Právo

Studie: délka hospitalizací schizofreniků je i dvacet let

Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i dvacet let.

Z celkem 22 281 hospitalizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až dvacet let. Ukázala to nejnovější studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).

Právu to řekl mluvčí ústavu Jan Červenka. Podle odborníků až u 70 procent pacientů může zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci, systém ITAREPS vytvořený vědci NÚDZ.

"V porovnání s vyspělými zeměmi jsou česká čísla o délce hospitalizace schizofreniků drtivá. V Dánsku v roce 2006 bylo hospitalizováno jen 9,8 procenta schizofreniků a hospitalizace trvala v průměru necelých 25 dnů," uvedl za autory studie Petr Winkler.

"Pro terapeutický efekt takto enormně dlouhých pobytů neexistuje žádná evidence, ba naopak, a pokud se nejedná o odůvodněnou ochranu společnosti nebo nemocného, tak dochází k porušování základních lidských práv nemocných, ale také ke stigmatizaci, která vede k neochotě pacientů vyhledávat odbornou psychiatrickou pomoc a k dalším negativním fenoménům, které nepřímo, ale silně souvisejí také s tragédiemi ve Žďáru a v Uherském Brodě," upozornil Winkler.

Řešení existuje

Situaci má pomoci řešit již po léta připravovaná reforma psychiatrické péče.

Již dnes přitom existují nástroje, jak zabránit hospitalizaci pacientů se schizofrenií, kteří v České republice stráví v psychiatrických nemocnicích v průměru více než 110 dní při každé hospitalizaci.

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví využili telekomunikačních technologií a pokročilé matematické analýzy dat kontinuálně získávaných od psychiatrických pacientů a vytvořili ve světě zcela unikátní preventivní systém ITAREPS.

"Ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili matematický algoritmus, který předpoví dva měsíce předem prudké zhoršení stavu, jež má za následek hospitalizaci. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky léků a zhoršení zabránit," popsal autor systému Filip Španiel z NÚDZ.

Schizofrenik s pomocí dalšího člena rodiny zasílá týdně do centrální databáze strukturovanou SMS o svém zdravotním stavu. Jde o vyhodnocení dotazníku časných varovných příznaků.

Systém spočítá riziko zhoršení a informuje ošetřujícího lékaře, který může dávky léků včas upravit.


27. 4. 2016; tribune.cz

Studie: Délka hospitalizací schizofreniků je v ČR někdy i 20 let

Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i 20 let. Z celkem 22.281 hospitalizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až 20 let.

Ukázala to nejnovější studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) zveřejněná prestižním americkým časopisem Schizophrenia Research. Informaci poskytli ČTK autoři studie.

Podle nich až u 70 procent pacientů může zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci, systém ITAREPS vytvořený vědci NÚDZ.

"V porovnání s vyspělými zeměmi jsou česká čísla o délce hospitalizace schizofreniků drtivá. V Dánsku v roce 2006 bylo hospitalizováno jen 9,8 procenta schizofreniků a hospitalizace trvala v průměru necelých 25 dnů," uvedl za autory studie Petr Winkler z výzkumného programu sociální psychiatrie NÚDZ.

Pro léčebný efekt nepřiměřeně dlouhých pobytů nejsou podle něj vědecké podklady. Pokud nejde o odůvodněnou ochranu společnosti či nemocného, jsou tím porušována lidská práva nemocných. "Dochází také ke stigmatizaci, která vede k neochotě pacientů vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc, a k dalším fenoménům, které nepřímo, ale silně souvisejí s tragickými útoky pacientů, jako byly ve Žďáru nad Sázavou a Uherském Brodě," uvedl.

Přesunout většinu péče z velkých nemocnic do ambulancí a center duševního zdraví a zkrátit dobu hospitalizace, která nyní je v ČR v průměru u psychiatrických pacientů 110 dní při každém pobytu, má chystaná reforma psychiatrie. Systém ITAREPS dává už dnes možnost, jak za využití telekomunikačních technologií a analýzy dat hospitalizace omezit. Český systém využívají například v Japonsku.

"Ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili matematický algoritmus, který předpoví dva měsíce předem prudké zhoršení stavu, jež má za následek hospitalizaci. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky léků a zhoršení zabránit," popsal autor systému Filip Španiel z NÚDZ.

Schizofrenik s pomocí dalšího člena rodiny zasílá týdně do centrální databáze strukturovanou SMS o svém zdravotním stavu. Jde o vyhodnocení dotazníku časných varovných příznaků. Systém spočítá riziko zhoršení a informuje ošetřujícího lékaře, který může dávky léků včas upravit.


27. 4. 2016; www.rozhlas.cz

Všechny kontrolky v autě si prakticky nelze pamatovat. Začínají je nahrazovat LCD displeje

Řidiči se na přístrojové desce auta musí vyznat už ve více jak šedesáti kontrolkách. Pamatovat si význam všech ale prakticky nelze. Automobilky proto stále častěji používají v nových vozidlech místo klasických světelných ikon LCD displeje.

Stačí otočit klíčkem v zapalování a na přístrojové desce se hned rozsvítí nejen několik desítek kontrolek, ale rozezní se zároveň i zvukové signály varující například před nezapnutým pásem nebo nedovřenými dveřmi. Podle motoristického odborníka Vladimíra Rybeckého jsou dnešní řidiči kvůli velkému množství ikon téměř v pozici pilota malého letadla. „Před třiceti lety si řidič vystačil se sedmi ovladači, dneska jich má k dispozici v průměru 68. Řidič potom dělá všechno možné, jenom nemá čas na řízení samotné. A je to skutečně problematické, protože veškeré informace, které dostává, ho vyrušují od řízení,“ upozorňuje Rybecký.

Automobilky začaly hledat jednodušší cesty, jak řidiče na případné problémy upozornit. V autech se proto objevilo hlasové ovládání. Rybecký ale tvrdí, že se v praxi neosvědčilo a dodává, že budoucnost přístrojových desek je v autonomních systémech. „Teď se začíná vymýšlet, že by se ty systémy ovládaly pomocí nějakých domluvených gest, takže to možná bude jednodušší. Ale ta cesta je spíš v tom, že se bude automatizovat řízení a řidič bude mít víc času na to, aby se tomu řízení skutečně nemusel věnovat. Auto za něj bude dělat věci, kvůli kterým tam doposud seděl.“

Auta sama vyřeší problém

Auta si už dnes dokážou sama diagnostikovat různé problémy, například vysokou teplotu motoru. Na závadu pak řidiče upozorní jedna z červených kontrolek. Pokud ji nezná, nezbývá mu nic jiného než zastavit a vyhledat si její význam v manuálu. Profesor Zdeněk Hanzálek z elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze říká, že si nové přístrojové desky budou časem umět problém částečně vyřešit sami. „Tak jak se vám dneska rozsvítí nějaká kontrolka, tak se ta informace dostane také do autoservisu. Ten vám rovnou řekne, abyste dojeli do toho kterého autorizovaného servisu a nechali si tam vyměnit sondu, protože ji tam zrovna mají.“

Inteligentní systémy zabudované místo palubních desek budou podle Hanzálka schopné řidiče informovat taky o zajímavých tipech na výlet v lokalitě, kde se zrovna pohybuje. Martin Hejral z Opelu nedávno Českému rozhlasu potvrdil, že automobilka spustí online asistenční systém, který spojením přístrojové desky s internetem a s dalšími systémy v autě umí poslat do střediska data o technickém stavu. „Jednak je vůz klienta pořád dobře opečovávaný a zároveň je to i komfortní vůči uživateli, že se nemusí sám aktivně starat, kdy se naposledy měnil olej, kdy měl jet na servisní prohlídku.“

LCD displeje u elektromobilů

Elektromobily zažívají s kontrolkami spíše opačný trend než klasická auta se spalovacím motorem. Lidé si na elektromotory teprve zvykají a seznamují se s nimi. Designéři se proto snaží navrhnout grafické zobrazené palubní jednotky co nejjednodušeji. Podle šéfredaktora serveru hybrid.cz Jana Horčíka přišla s velkým středovým LCD displejem jako první automobilka Tesla. „A spousta dalších značek spolu s ní začala i přístrojovou desku formulovat s pomocí jednoho nebo dvou displejů místo analogových klasických budíků. S těmi displeji se potom jednodušeji pracuje, lze na nich zobrazit prakticky cokoliv.“

Horčík pak dodává, že kromě kontrolky varuje elektromobil při nízké kapacitě baterie řidiče na přístrojové desce ještě výrazným textem. „Když už na výzvu dlouho nereagujete, a když už je elektřiny v bateriích opravdu málo, tak se u většiny elektromobilů rozsvítí ikonka želvy. Ta symbolizuje, že elektromobil omezí maximální rychlost.“ Podle Horčíka z hybrid.cz začne největší revoluce v přístrojových deskách poté, kdy budou auta neustále připojena k internetu. Navíc s příchodem takzvaných autonomních systémů si některé problémy dokážou vyřešit samy bez řidiče.


26. 4. 2016; aktualne.cz

Schizofrenici jsou v Česku často bezdůvodně hospitalizováni, někdy i dvacet let

Podle odborníků až u 70 procent pacientů lze zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci. Praha - Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i

Praha - Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i 20 let. Z celkem 22 281 hospitalizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až 20 let. Ukázala to nejnovější studie vědců Národního ústavu duševního zdraví zveřejněná prestižním americkým časopisem Schizophrenia Research.

Podle nich až u 70 procent pacientů může zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci, systém ITAREPS, který vědci vytvořili.

"V porovnání s vyspělými zeměmi jsou česká čísla o délce hospitalizace schizofreniků drtivá. V Dánsku v roce 2006 bylo hospitalizováno jen 9,8 procenta schizofreniků a hospitalizace trvala v průměru necelých 25 dnů," uvedl za autory studie Petr Winkler z výzkumného programu sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví.

Pro léčebný efekt nepřiměřeně dlouhých pobytů nejsou podle něj vědecké podklady. Pokud nejde o odůvodněnou ochranu společnosti či nemocného, jsou tím porušována lidská práva nemocných. "Dochází také ke stigmatizaci, která vede k neochotě pacientů vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc a k dalším fenoménům, které nepřímo, ale silně souvisejí s tragickými útoky pacientů, jako byly ve Žďáru nad Sázavou a Uherském Brodě," uvedl.

Český systém využívají v Japonsku

Přesunout většinu péče z velkých nemocnic do ambulancí a center duševního zdraví a zkrátit dobu hospitalizace, která nyní je v ČR v průměru u psychiatrických pacientů 110 dní při každém pobytu, má chystaná reforma psychiatrie. Systém ITAREPS dává už dnes možnost, jak za využití telekomunikačních technologií a analýzy dat hospitalizace omezit. Český systém využívají například v Japonsku.

"Ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili matematický algoritmus, který předpoví dva měsíce předem prudké zhoršení stavu, jež má za následek hospitalizaci. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky léků a zhoršení zabránit," popsal autor systému Filip Španiel.

Schizofrenik s pomocí dalšího člena rodiny zasílá týdně do centrální databáze strukturovanou SMS o svém zdravotním stavu. Jde o vyhodnocení dotazníku časných varovných příznaků. Systém spočítá riziko zhoršení a informuje ošetřujícího lékaře, který může dávky léků včas upravit.


26. 4. 2016; českénoviny.cz

Studie: Délka hospitalizací schizofreniků je v ČR někdy i 20 let

Praha - Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i 20 let. Z celkem 22.281 hospitalizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až 20 let. Ukázala to nejnovější studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) zveřejněná prestižním americkým časopisem Schizophrenia Research. Informaci poskytli ČTK autoři studie.

Podle nich až u 70 procent pacientů může zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci, systém ITAREPS vytvořený vědci NÚDZ.

"V porovnání s vyspělými zeměmi jsou česká čísla o délce hospitalizace schizofreniků drtivá. V Dánsku v roce 2006 bylo hospitalizováno jen 9,8 procenta schizofreniků a hospitalizace trvala v průměru necelých 25 dnů," uvedl za autory studie Petr Winkler z výzkumného programu sociální psychiatrie NÚDZ.

Pro léčebný efekt nepřiměřeně dlouhých pobytů nejsou podle něj vědecké podklady. Pokud nejde o odůvodněnou ochranu společnosti či nemocného, jsou tím porušována lidská práva nemocných. "Dochází také ke stigmatizaci, která vede k neochotě pacientů vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc, a k dalším fenoménům, které nepřímo, ale silně souvisejí s tragickými útoky pacientů, jako byly ve Žďáru nad Sázavou a Uherském Brodě," uvedl.

Přesunout většinu péče z velkých nemocnic do ambulancí a center duševního zdraví a zkrátit dobu hospitalizace, která nyní je v ČR v průměru u psychiatrických pacientů 110 dní při každém pobytu, má chystaná reforma psychiatrie. Systém ITAREPS dává už dnes možnost, jak za využití telekomunikačních technologií a analýzy dat hospitalizace omezit. Český systém využívají například v Japonsku.

"Ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili matematický algoritmus, který předpoví dva měsíce předem prudké zhoršení stavu, jež má za následek hospitalizaci. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky léků a zhoršení zabránit," popsal autor systému Filip Španiel z NÚDZ.

Schizofrenik s pomocí dalšího člena rodiny zasílá týdně do centrální databáze strukturovanou SMS o svém zdravotním stavu. Jde o vyhodnocení dotazníku časných varovných příznaků. Systém spočítá riziko zhoršení a informuje ošetřujícího lékaře, který může dávky léků včas upravit.


26. 4. 2016; denik.cz

Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i 20 let

Délka hospitalizací schizofreniků je v ČR někdy i 20 let. Z celkem 22.281 hospita¬lizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až 20 let. Ukázala to nejnovější studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) zveřejněná prestižním americkým časopisem Schizophrenia Research. Informaci poskytli autoři studie.

Podle nich až u 70 procent pacientů může zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci, systém ITAREPS vytvořený vědci NÚDZ.

"V porovnání s vyspělými zeměmi jsou česká čísla o délce hospitalizace schizofreniků drtivá. V Dánsku v roce 2006 bylo hospitalizováno jen 9,8 procenta schizofreniků a hospitalizace trvala v průměru necelých 25 dnů," uvedl za autory studie Petr Winkler z výzkumného programu sociální psychiatrie NÚDZ.

Pro léčebný efekt nepřiměřeně dlouhých pobytů nejsou podle něj vědecké podklady. Pokud nejde o odůvodněnou ochranu společnosti či nemocného, jsou tím porušována lidská práva nemocných. "Dochází také ke stigmatizaci, která vede k neochotě pacientů vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc, a k dalším fenoménům, které nepřímo, ale silně souvisejí s tragickými útoky pacientů, jako byly ve Žďáru nad Sázavou a Uherském Brodě," uvedl.

Přesunout většinu péče z velkých nemocnic do ambulancí a center duševního zdraví a zkrátit dobu hospitalizace, která nyní je v ČR v průměru u psychiatrických pacientů 110 dní při každém pobytu, má chystaná reforma psychiatrie. Systém ITAREPS dává už dnes možnost, jak za využití telekomunikačních technologií a analýzy dat hospitalizace omezit. Český systém využívají například v Japonsku.

"Ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili matematický algoritmus, který předpoví dva měsíce předem prudké zhoršení stavu, jež má za následek hospitalizaci. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky léků a zhoršení zabránit," popsal autor systému Filip Španiel z NÚDZ.

Schizofrenik s pomocí dalšího člena rodiny zasílá týdně do centrální databáze strukturovanou SMS o svém zdravotním stavu. Jde o vyhodnocení dotazníku časných varovných příznaků. Systém spočítá riziko zhoršení a informuje ošetřujícího lékaře, který může dávky léků včas upravit."


26. 4. 2016; tyden.cz

Délka hospitalizací schizofreniků je v ČR někdy i 20 let

Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i 20 let. Z celkem 22 281 hospitalizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až 20 let.

Hospitalizace pacientů se schizofrenií trvá v Česku někdy i 20 let. Z celkem 22 281 hospitalizovaných v letech 1998 až 2012 jich déle než jeden rok bylo v léčebně 3601, přes 600 pacientů bylo hospitalizováno deset až 20 let. Ukázala to nejnovější studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) zveřejněná prestižním americkým časopisem Schizophrenia Research.

Podle nich až u 70 procent pacientů může zabránit zhoršení stavu, a tedy hospitalizaci, systém ITAREPS vytvořený vědci NÚDZ.

"V porovnání s vyspělými zeměmi jsou česká čísla o délce hospitalizace schizofreniků drtivá. V Dánsku v roce 2006 bylo hospitalizováno jen 9,8 procenta schizofreniků a hospitalizace trvala v průměru necelých 25 dnů," uvedl za autory studie Petr Winkler z výzkumného programu sociální psychiatrie NÚDZ.

Pro léčebný efekt nepřiměřeně dlouhých pobytů nejsou podle něj vědecké podklady. Pokud nejde o odůvodněnou ochranu společnosti či nemocného, jsou tím porušována lidská práva nemocných. "Dochází také ke stigmatizaci, která vede k neochotě pacientů vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc, a k dalším fenoménům, které nepřímo, ale silně souvisejí s tragickými útoky pacientů, jako byly ve Žďáru nad Sázavou a Uherském Brodě," uvedl.

Přesunout většinu péče z velkých nemocnic do ambulancí a center duševního zdraví a zkrátit dobu hospitalizace, která nyní je v ČR v průměru u psychiatrických pacientů 110 dní při každém pobytu, má chystaná reforma psychiatrie. Systém ITAREPS dává už dnes možnost, jak za využití telekomunikačních technologií a analýzy dat hospitalizace omezit. Český systém využívají například v Japonsku.

"Ve spolupráci s katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili matematický algoritmus, který předpoví dva měsíce předem prudké zhoršení stavu, jež má za následek hospitalizaci. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky léků a zhoršení zabránit," popsal autor systému Filip Španiel z NÚDZ.

Schizofrenik s pomocí dalšího člena rodiny zasílá týdně do centrální databáze strukturovanou SMS o svém zdravotním stavu. Jde o vyhodnocení dotazníku časných varovných příznaků. Systém spočítá riziko zhoršení a informuje ošetřujícího lékaře, který může dávky léků včas upravit.


26. 4. 2016; IT Systems

Unikátní FlowTester pro diagnostiku a monitorování sítí

Vědci z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze úspěšně dokončili projekt FlowTester. Výsledkem projektu je zařízení, které umožňuje testování datových sítí využívající znalostní databázi, na jejímž základě umí přístroj predikovat problémy v sítích a poskytnout podklady pro návrh optimálního způsobu jejich řešení.

Zařízení FlowTester je obecně určeno pro měření parametrů komunikačních sítí založených na rodině protokolu TCP/IP. Výsledky provedených měření jsou vyhodnoceny podle aktuální přenosové rychlosti, zpoždění ve smyčce a chybovosti. Výstupem analýzy jsou grafy ve vektorovém formátu PDF, textové soubory se zpracovanými výsledky a naměřená data ve formátu CSV k případnému dalšímu zpracování.

FlowTester umožňuje ověření výkonnosti a spolehlivosti telekomunikační sítě jako celku, nebo konkrétně pro danou službu či aplikaci (jako test plnění SLA). Výstupy měření mohou být použity pro dimenzování telekomunikační infrastruktury nebo pro hledání problémů a výkonnostních limitů.

Měřicí systém může být nasazen jak do senzorových sítí menších rozsahů, tak do velkých průmyslových sítí realizujících sběr dat a řízení. Funkčnost a spolehlivost FlowTesteru již byla úspěšně otestována, např. v datových sítích společností ČEZ a PRE a v současné době probíhá vyjednávání o využití některých modulů v komerčních síťových sondách a analytických nástrojích.

FlowTester se také může stát i výukovou pomůckou, která pomůže studentům lépe pochopit fungování komunikačních sítí. Napojení celého systému na simulační nástroj Omnet++ také dovoluje ověřit řadu simulačních modelů v praxi.


26. 4. 2016; Technický týdeník

Karbidová elektronika zvýší účinnost přenosu elektrické energie

Tým prof. Pavla Hazdry z katedry mikroelektroniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze se spolupodílí na vývoji nové generace elektronických součástek. Měly by být podstatně odolnější než stávající z křemíku a umožňovat především zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie z nefosilních zdrojů.

V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbid křemíku a jejich aplikace v elektronických systémech. Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na nichž lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách. Tyto komponenty budou mj. využity pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí.

Podle prof. Pavla Hazdry: "Nové součástky na bázi karbidu křemíku mohou zpracovávat vyšší výkony a pracovat na vyšších frekvencích než křemíkové. Na rozdíl od křemíku karbid funguje i při extrémně vysokých teplotách. Díky tomu je jednodušší chlazení a součásti systému mohou být menší a lehčí. Součástky jsou v praxi určeny pro nehostinné prostředí. Karbidovou elektroniku můžeme umístit tam, kam křemík nelze, kupř. přímo do kontaktu s rozehřátým motorem. Vyvíjíme aplikace pro generátory větrných elektráren, měniče elektromobilů a elektrické trakce i inteligentní energetickou síť. Cílem je snížení rozměrů a zvýšení energetické účinnosti a spolehlivosti vyvíjených zařízení."

Partnery fakulty v 17členném konsorciu projektu SPEED jsou průmysloví giganti ABB, Infineon či ENEL.


26. 4. 2016; Technický týdeník

Na mezinárodní konferenci představili vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT novou družici

Ve dnech 18. až 21. dubna proběhla v Karlových Varech pod záštitou rektora Českého vysokého učení technického v Praze prof. Petra Konvalinky již 13. mezinárodní konference IBWS (INTEGRAL BART Workshop) 2016. V letošním roce byla zaměřena na malé družice. V rámci setkání představili odborníci novou družici CubeSat mission VZLUSAT-1, na jejímž vývoji se podíleli také studenti z Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. Tato družice bude v letošním roce vynesena na oběžnou dráhu.

Nanodružice VZLUSAT-1 bude v létě 2016 vynesena na oběžnou dráhu do výšky 450 km v rámci mezinárodní mise QB50 společně s dalšími 50 nanodružicemi stejné velikosti. Zařízení je vybaveno miniaturizovaným rentgenovým dalekohledem, kompozitním materiálem pro stínění kosmické radiace a systémem FIPEX. Ten umožňuje měření koncentrace kyslíku v termosféře.

Hlavní organizátor konference a přední český odborník na rentgenové dalekohledy, doc. René Hudec z katedry radioelektroniky Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze, popisuje zařízení následovně: "Celá družice má rozměry 10 × 10 × 20 cm. I přes tuto velikost jsme zvládli satelit vybavit miniaturním rentgenovým dalekohledem s optikou račí oko, který dosud nebyl v kosmu nikdy použit. Díky unikátnímu systému se ve vesmíru vysune přední část a prodlouží tak satelit na 30 cm." A doplňuje: "Dalekohled tohoto typu může v budoucnu sloužit pro astrofyzikální pozorování jasnějších a transientních rentgenových kosmických zdrojů nebo sledování velmi energetických jevů v zemské atmosféře. To je logické pokračování mnohaletého českého vývoje rentgenové optiky a dalekohledů račí oko, v nichž jsme dosáhli světově uznávaných výsledků."

Na vývoji nanodružice typu CubeSat spolupracovali vědci a studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze, Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu a dalších komerčních firem a univerzit. CubeSaty se používají jako plnohodnotné výzkumné družice ESA a NASA, pro výuku studentů, ale i pro komerční účely.


26. 4. 2016; Technický týdeník

Prestižní americký vědec bude přednášet na ČVUT v Praze

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze bude v rámci prestižní pozice Fulbright chair působit profesor Jeff Frolik z University of Vermont. Profesor Jeff Frolik získal prestižní pozici Fulbright - CTU Distinguished Chair na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učenítechnického na období 5 měsíců. Jeho pobyt začne v lednu příštího roku.

V současné době působí prof. Frolik na School of Engineering na Univerzitě ve Vermontu, kde se zabývá především senzorovými sítěmi a bezdrátovou komunikací. V rámci studijního programu Elektronika a komunikace bude na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze vyučovat předměty zabývající se šířením vln v bezdrátových komunikacích.

K hostování prestižního vědce se vyjádřil vedoucí katedry elektromagnetického pole prof. Pavel Pechač: "Celý tým naší katedry se už velice těší, až se s profesorem Frolikem setkáme. Rádi se necháme inspirovat zahraničními zkušenostmi i přístupem k výuce."

V rámci programu Fulbright - CTU Distinguished Chair v letošním roce na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze působí prof. Martin Margala z University of Massachusetts v Lowellu. Děkan fakulty, prof. Pavel Ripka, k hostování zahraničních profesorů dodává: "Jsem rád, že i v příštím roce bude fakulta hostit významného odborníka ze zahraničí, který nám může dát zajímavou zpětnou vazbu." A dodává: "Jako nejlepší fakulta v oblasti elektrotechniky a informatiky v České republice nemůžeme spát na vavřínech. Musíme se poměřovat s nejvýznamnějšími světovými školami. Profesor Frolik bude jedním z klíčových konzultantů projektu přestavby doktorského studijního programu na naší fakultě, který připravujeme do Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání."

Fulbrightův stipendijní program byl založen v roce 1946. Od té doby se jej zúčastnilo na 300 000 studentů, vědců a učitelů. Mezi bývalými účastníky Fulbrightových programů naleznete nositele Nobelovy ceny, Pulitzerovy ceny, guvernéry a senátory, velvyslance, umělce, soudce, premiéry a hlavy států, významné profesory a vědce. Každý rok se uděluje přibližně 8000 stipendií.

V rámci základního programu pro vědce a vysokoškolské učitele je každý rok z USA vysláno 800 pracovníků do 130 zemí. Nejprestižnějším oceněním je právě Distinguished Chair, kterých se každoročně uděluje jen 40, z toho čtyři do České republiky. Partnery programu jsou Karlova Univerzita, Masarykova univerzita, Univerzita Palackého a ČVUT v Praze. Tento program je financován vládami České republiky, USA a hostitelskou institucí.


25. 4. 2016; All for Power

Jan Moša: "Naše nové prostory a jejich vybavení umožní setkávání našich techniků a specialistů a výměnu zkušeností z celého světa."

* Jedním z důvodu přechodu do nových prostor byl i rozvoj vědecko-výzkumné činnosti firmy. V jakém směru vám to nový objekt umožní?

Prostory k podnikání zde máme dostatečné, takže existují i určité plány do budoucnosti. V současné době plně využíváme pro naše potřeby a měření prostory na ČVUT v Praze, a to převážně u prof. Jiříčka na Fakultě elektrotechnické. Konkrétně jde o měření akustických měničů v bezodrazové komoře, kde testujeme a zkoušíme speciálně vyrobená zařízení na čištění kotlů. Rozvoj vědecko-výzkumné činnosti není jenom otázkou vybudování nějaké další haly, ale je to převážně otázka nalezení kvalifikovaných lidi a těch opravdu dobrých mnoho není. Hledáme potenciální techniky i z řad studentů na vysokých školách. Je to však problémem v celé České republice, zkrátka dobrých techniků je málo. Možná i proto je naše společnost a tým lidí velice multikulturní. Tvoří jej technici jak z USA, tak i z Polska, Německa, Turecka, Ruska a Kazachstánu. Věřím, že do konce roku tým doplní ještě další. Nové prostory a jejich vybavení umožní setkávání techniků, společného řešení různorodých problémů nebo i výměnu technických zkušeností z realizací z celého světa.

- Pojďme si krátce připomenout portfólio vaší firmy…

Na trhu jsme již od roku 1999 a snažíme se být odborníky a specialisty ve dvou oblastech ... Radíme a pomáháme jak předejít možným problémům s tokem sypkých materiálů v technologiích a pokud se již problémy vyskytují, pak nabízíme řešení. Převážně pracujeme v energetice, kde dochází k uvolňování paliva v zásobnících a následně dalších sypkých materiálů v navazujících technologiích. Další oblastí, kde zaznamenáváme mnohé úspěchy, je akustické čištění technologií. Akustickou energii využíváme na čištění teplosměnných ploch kotlů a také na čištění ventilátorů. Je to rozsáhlá oblast a nelze to tak postihnout v pár větách. Obsáhlý článek k tomuto složitému tématu jsme uveřejnili například v All for Power 5/2015.

- Hovoříte o vašich zkušenostech, kompetencích… Prosím, uveďte pár referencí z loňského roku.

Minulý rok jsme měli velké množství zajímavých realizací právě v energetice. Mnohé byly specifické a technicky náročné. Řešili jsme například tok elektrárenských popílků ve výsypných částech elektroodlučovačů pro firmy ČEZ, a.s. (Tušimice II), Sev.en EC, a.s. (Chvaletice) a Synthesia, a.s. (Teplárna Zelená Louka). Po zkušenostech, které jsme získali a dále získáváme, je dobré mít získané know-how pod kontrolou, zvláště pak v rodinné firmě. Těžíme z rozsáhlé flexibility a ze specializace na specifické problémy. Výsledky tohoto principu se dostavují… V oblasti akustického čištění technologií jsme společně s vědeckými pracovníky ČVUT v Praze vyvinuli systémy řešení, které nenabízí žádná firma ve světě. Proto máme co nabídnout i v zahraničí.

---

O firmě MOSA Solution s.r.o.

Obrat rodinné firmy se pohybuje řádově do 25 000 000,- Kč. Počet kmenových zaměstnanců se stabilizoval na počtu 10 pracovníků. Firma plánuje rozšíření týmu technické pomoci společnostem v zahraničí. "Naše firma nebude nikdy obchodním dealerem. Na každou specifickou technickou záležitost jsou odborníci a my se věnujeme pouze řešení toku sypkých materiálů a akustickému čištění a využití této energie. V tom se možná budeme lišit od ostatních firem i v budoucnosti," uvedl k tomu majitel firmy Jan Moša a dodává: "Skutečně znát a něco umět, je velký rozdíl. Dva subjekty mohou dělat totéž, ale totéž to není. Rozdíl v činnosti těchto dvou subjektů tvoří právě zkušenosti a kompetence. Naše společnost je na trhu již 17 let a rozhodně jsme již řadu zkušeností získali a můžeme na ně navazovat. Toto je jedna z mnoha konkurenčních výhod naší firmy oproti rádoby dodavatelům nebo odborníkům na sledovanou oblast, kteří ty kompetence nemají a nemohou je tedy vážně nabízet."

Jak šel čas…

Jan Moša začínal doslova z "nuly" v roce 1999. Jako téměř každý začínající živnostník měl svou první kancelář ve svém rodinném domku, kde doposud bydlí. V roce 2003 se svou manželkou zahájili stavbu lokálního objektu v Čížkovicích. Po 1,5 roce výstavby se firma přestěhovala do nově vybudovaného areálu, kde v přízemní byly kanceláře a dvě spojené garáže jako sklady. Během dalších deseti let se společnost stabilizovala na českém trhu a začaly se realizovat větší zakázky převážně v energetice. Vznikla potřeba začít pravidelně vyrábět některé komponenty pro dodávané technologie, převážně pak šlo o systémy montážních pouzder pro dodávané pulzní trysky Myrlen®. Firma postupem času rozšiřovala i obchodní zastoupení v dalších zemích. Vhodná reprezentativní místnost pro školení zástupců firmy MOSA v zahraničí tak byla více než aktuální. Výsledkem je tak nová provozovna firmy v Sulejovicích. Jan Moša k tomu dodává: "Doba, kdy po revoluci společnosti těžily převážně z toho, že znají cizí jazyky a obchodují s různým zbožím, je dávno pryč. Dnes je potřeba se plně rozvíjet a obchodní zástupci již nemohou plně poskytnout služby stále náročnějšímu a rozvíjejícímu se trhu. Aby byla společnost konkurenceschopná v těchto nových podmínkách trhu, je nutno se obklopit schopnými technickými pracovníky a rozšířit výzkum, vytvořit tzv. "mozkový trust". Vytvořit pozitivní zázemí pro výměnu zkušeností a pravidelné školení všech techniků. Dále je zapotřebí operativně a velice rychle reagovat na požadavky zákazníků, a to jsou krátké dodací lhůty. Z toho vyplývá, že je nutné mít prostory pro dostatečné skladové zásoby. Všechny tyto podněty vyústily ve zřízení další provozovny firmy, a to větší kapacitou skladovacích prostor."

Architekt Ivo Prokel: Filozofie firmy mě doslova nadchla. Tomu odpovídá vzhled a funkčnost areálu

U příležitosti otevření nového areálu firmy MOSA Solution s.r.o. jsme požádali o rozhovor autora návrhu objektu - desingéra Ivo Prokela.

- Pane architekte, co rozhodlo, že na tuto výzvu kývnete?

Filozofie fungování firmy mě doslova nadchla. Poctivý základ a naprostá otevřenost novým myšlenkám a nápadům. Přesně tak jsme postupovali i v rámci hledání podoby nového sídla firmy. Základem je tak nové dispoziční řešení interiéru budovy. Tyto zásadní změny uvnitř objektu se pak naprosto čitelně "promítly" i do vzhledu pláště. Následně jsem vše "učesal" do jednoduchých linií, které si na nic nehrají. Klidný základ pak oživuje výrazná oranžová "římsa". Ta otvírá nejen hlavní vchod do budovy, ale zároveň odkazuje na živou expanzi společnosti.

- Jak je budova koncipována?

Dominantou areálu je opravená administrativní budova propojená montážními prostory s halou. Parkovací zázemí jak pro zaměstnance tak návštěvy a zastřešený venkovní prostor pro přípravu a skladování zařízení. I když se to možná nezdá, v opravené budově je vše, co moderní firma potřebuje - jedna chodba propojující zasedací místnost, jedna společná kancelář, kuchyňka a sociální zázemí. Nechybí ani archív, kancelář techniků, místnost pro přípravu a kompletaci výrobků a velká hala.

- Pojďme si popsat jednotlivé prostory blíže?

Jelikož má firma v týmu mladé pracovníky, odpovídá tomu i jedna velká kancelář pro pět pracovníků ve stylu moderního designu. Součástí této kanceláře je i menší prostor pro neformální jednání. Firma také potřebovala prostor pro pravidelné setkávání techniků a partnerů i z ostatních zemí. Toto umožňuje nová školící místnost s moderním vybavením, ve které se budou konat i pravidelné dvoudenní semináře. Součástí areálu je dostatečně dimenzovaný prostor pro přírpavu a kompletaci dodávaných technologií včetně kanceláře a zázemí pro techniky. Další dominantou je hala, která slouží pro skladávání dodávaných zařízení a náhradních dílů. Rovněž se využívá i pro přípravu a expedici zboží. V hale je tak dostatečný prostor pro kompletaci a balení větších přepravních zásilek do zahraničí. Požadavkem klienta bylo proto dispoziční řešení typu: "Vše pod jednou střechou".


25. 4. 2016; Mesec.cz

ERÚ: Zvýší se vám platba za elektřinu? Napište nám

Model nové tarifní struktury změní podobu, ale konzultační proces pořád běží. Co byste měli Energetickému regulačnímu úřadu psát?

Navrhovaná Nová tarifní struktura se bude přepracovávat, ale konzultační proces běží dál. Co byste měli úřadu napsat, aby nový model co nejlépe odpovídal i vašim potřebám?

Ondřej Touš

Ředitel odboru elektroenergetiky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a vedoucí pracovního týmu projektu Nová tarifní struktura v elektroenergetice.

Absolvent oboru Ekonomika a řízení energetiky na ČVUT v Praze.

Ve volném čase rád sportuje, cestuje a věnuje se své rodině.

Ačkoli se stávající podobou Nové tarifní struktury (NTS) už se asi nepočítá, stále běží konzultační proces. Mohu se zeptat proč?

Nepočítá se s uvedením matematického modelu, tj. návrhu Nové tarifní struktury v rozsahu, který byl představen dne 21. ledna 2016. Nicméně současná tarifní struktura už není vyhovující a do budoucna je potřeba aktualizovaný tarifní systém zavést. Budeme vycházet z již představeného matematického modelu návrhu Nové tarifní struktury, který bude na základě připomínek z veřejného konzultačního procesu upraven. Veškeré přijaté podněty jsou průběžně vyhodnocovány a budou základem pro další úpravy návrhu Nové tarifní struktury. Konzultační proces trvá delší dobu, protože pro rozpracování kvalitních návrhů ze strany odběratelů, výrobců nebo provozovatelů lokálních distribučních soustav je potřeba více času. Chceme dát prostor k připomínkám všem zákazníkům na hladině nízkého napětí, není důvod přípravu nového návrhu tarifního systému uspěchat. Momentálně startujeme kolečko besed s občany po celé republice, aby nám řekli svůj názor. Termíny setkání můžete průběžně sledovat na webu ERÚ.

Když už se s původním modelem nepočítá, co by nyní vlastně měli lidé v rámci konzultačního procesu na ERÚ psát?

ERÚ očekává, že díky vyhlášenému konzultačnímu procesu získá názory a konstruktivní připomínky, které pomohou správně nastavit nový tarifní systém. Jedná se o velice přínosnou zpětnou vazbu, protože taková debata tu dosud nebyla. Aktualizovat tarifní systém je nicméně vzhledem k decentralizaci zdrojů nutné, konzultační proces je svým způsobem zároveň vysvětlovací, osvětový. Původní podobu NTS navíc s domácnostmi nikdo neprobíral, to se teď mění.

Podle jakého klíče ERÚ vyhodnocuje náměty, které spotřebitelé zasílají?

Každý přijatý podnět přečteme a následně zařadíme podle typu dotazu a dle typu účastníka trhu (zákazník, výrobce, provozovatel distribuční soustavy či obchodník s elektřinou). Pokud se jedná o připomínku, ze které vyplývají návrhy na úpravu matematického modelu návrhu Nové tarifní struktury, pak jsou tyto návrhy konzultovány v rámci pracovní skupiny nového tarifního systému. Jestliže se jedná o dotaz, nebo jen vyžádání doplňujících informací, pak jsou tyto informace poskytnuty.

Chcete si to se zástupci ERÚ "vyříkat osobně"? Pak můžete přijít na setkání, která se budou konat v různých městech po ČR.

Domnívám se, že ERÚ může zjistit dopady modelu sám, protože detailní informace o připojení mají distributoři.

V České republice je cca 5 milionů domácností. Tarifní statistiky, případně statistiky jednotlivých odběrných míst tvořily podklady pro zpracování prvního matematického modelu. Data distributorů nám však neumožní analyzovat informace blíže. Dvě různá odběrná místa mohou mít shodné technické parametry uvedené v tarifních statistikách, ale mohou mít zcela rozdílný průběh a účel odběru, který nelze z většiny současných elektroměrů u odběrných míst domácností odečíst, a v tarifních statistikách tedy uveden není. Dále nelze z tarifních statistik odečíst instalované spotřebiče v odběrném místě, které významným způsobem ovlivňují charakter odběru elektřiny. Provozovatelé distribučních soustav tedy nemají k dispozici všechny potřebné údaje.

Mohu se zeptat na zasílané podněty v rámci konzultačního procesu? Kolik jich úřad už obdržel? Chodí jich pořád stejně? A dá se nějak paušalizovat, o čem píší lidé nejčastěji?

Úřad obdržel více než 15 tisíc podnětů a dotazů k matematickému modelu nové tarifní struktury. Více než polovina přišla ke konci ledna, tedy po zveřejnění prvního návrhu NTS. Za březen jsme obdrželi jen necelých 400 podnětů a od začátku dubna jde již pouze o jednotky podnětů denně. Trend je tedy výrazně klesající. Za prvotní nárůst může i mediální lavina po zveřejnění prvního návrhu. Konzultační proces ale běží stále, a proto teď navštívíme města, která o diskuzi projevila zájem. Často obdržíme více reakcí na naše odpovědi než nových připomínek a dotazů. Nejčastěji jde o zvýšení nákladů na elektřinu u domácností a obecný nesouhlas s matematickým modelem návrhu Nové tarifní struktury. Zákazníci nejčastěji uvádějí nemožnost snížení jističe z důvodu instalovaných elektrických spotřebičů v domácnosti s požadovanou hodnotou jištění, dále pak nejvíce připomínek reflektujeme u odběratelů s dvoutarifními sazbami, které nesplňují podmínky využití vysokého a nízkého tarifu.

Konzultační proces stále běží. Do 30. června 2016 máte možnost napsat úřadu, jak by nový model tarifní struktury ovlivnil vaši peněženku. Výše zmíněné informace posílejte přes webový formulář Energetického regulačního úřadu.

Zákazníci nejčastěji uvádějí nemožnost snížení jističe. Uvedu jeden příklad za všechny: Koupili jsme indukční desku, abychom měli nižší spotřebu. Kvůli jejímu počtu fází jsme se ale vlastně zbavili i jen teoretické možnosti mít jednofázový jistič, protože v kombinaci s troubou musí být zapojena třífázově. Budete nějak zohledňovat, že řada domácností si jistič vyměnit nemůže kvůli spotřebičům? Nemusí jít jen o indukci, může jít i o kotel apod.

Ano, o tomto problému samozřejmě víme a při přípravě upraveného návrhu nové tarifní struktury s ním budeme dále pracovat. Na druhou stranu je nutné dodat, že existuje nemalé množství domácností, které mají své jistící prvky neodůvodněně naddimenzované.

Počítáte s tím, že drtivá většina populace problematice vůbec nerozumí, a tak mohou být náměty jen popisem jejich situace? Diskutují s vámi v rámci konzultačního procesu i odborné subjekty?

Všichni odběratelé elektřiny nemohou být odborníci na problematiku nastavení struktury tarifů v elektroenergetice, i když po spuštění veřejného konzultačního procesu se objevilo více odborníků, než jsme čekali. Chceme však dát možnost vyjádřit se k problematice nastavení struktury tarifů úplně všem, protože je to záležitost, která se dotkne každého z nás. Náměty od konečných odběratelů, kteří popisují svou situaci, jsou pro nás také velice přínosné, protože na základě těchto námětů můžeme lépe identifikovat jejich odběratelské chování, které nejsme schopni z tarifních statistik správně identifikovat. V době příprav nové tarifní struktury, ale i v rámci veřejného konzultačního procesu, který nyní probíhá, jsme stále otevřeni i diskuzím s odbornými institucemi a na základě již absolvovaných společných jednání přijímáme jejich návrhy. V uplynulém období to byly například tyto instituce: Správa železniční dopravní cesty, Asociace výrobců tepelných čerpadel, Asociace sálavého vytápění, Teplárenské sdružení, Komora obnovitelných zdrojů energie, Svaz měst a obcí ČR.

Články o nové tarifní struktuře najdete v našem speciálním seriálu.

Co vám mají domácnosti přesně psát, abyste měli co nejlepší výchozí materiál pro posouzení?

Velice by nám pomohlo, kdyby koneční zákazníci, kterým vyšlo v cenové kalkulačce citelné navýšení plateb, zaslali svou připomínku, která by obsahovala informaci, o jaký odběr se jedná (parametry - velikost jističe, roční spotřeba, spotřebiče) a k čemu a jak je daný odběr využíván. Na základě těchto dat si vytvoříme základní přehled o současných skupinách odběratelů a jejich požadavcích na distribuční soustavu.

Zástupci Hnutí DUHA s Komorou OZE společně navrhli, aby podíl paušálních plateb na ceně za distribuci (tzv. regulovaná složka) v žádném z budoucích tarifů při průměrné spotřebě nepřekročil 30 %. V rámci tohoto limitu lze podle nich ještě motivovat spotřebitele k efektivnímu nakládání s elektřinou a změna tarifů by byla spravedlivější. Podobnou výši paušálních poplatků podle nich platí například spotřebitelé v Německu a Rakousku. Uvažuje ERU tímto směrem?

V současnosti zveřejněný návrh Nové tarifní struktury je prostý matematický model, který říká, jaké náklady v soustavě jednotlivá odběrná místa vyvolávají. Musím upozornit, že čísla nebyla upravována tak, aby dosahovala určitého předem stanoveného poměru. Podstatná část nákladů na zajištění regulovaných služeb má charakter fixních nákladů nezávislých na odebraném množství elektřiny, avšak od zákazníků je v současnosti tato fixní část nákladů vybírána v závislosti na velikosti jejich odebraného množství elektřiny. Fixní náklady (provozování, údržba, opravy, obnova či výstavba soustavy) však nejsou na odebraném množství elektřiny závislé a dle dat, ze kterých matematický model návrhu Nové tarifní struktury vycházel, jsou tyto fixní náklady dokonce 90 % z celkových nákladů na distribuci.

I v příštím návrhu nového tarifního systému bude cena za komoditu, tedy silovou elektřinu, která tvoří průměrně 43 % z celkové ceny elektřiny, převážně vztažena na odebrané množství elektřiny. Pokud k těmto procentům přičteme složku ceny na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, která je na hladině nízkého napětí u téměř všech domácností hrazena ve výši 495 Kč/MWh, pak již platby vztažené na odebrané množství elektřiny přesahují 55 %. Ve zveřejněném matematickém modelu úsporou elektřiny ušetří zákazník na hladině nízkého napětí okolo 2000 Kč za každou neodebranou MWh oproti situaci, kdy by tuto elektřinu odebral. Možná tato částka není dostatečnou motivací pro zmíněná hnutí, pro běžnou domácnost by však motivací být mohla.

V níže uvedených grafech je uveden současný poměr fixních plateb a plateb vztažených na odebrané množství elektřiny v Evropě. Jedná se tedy o současný stav, který žádným způsobem nezobrazuje budoucí vývoj v rámci Evropy.

Graf: Váha komponent distribučních tarifů (v % konečné ceny) - maloodběr domácností

Graf: Váha komponent distribučních tarifů (v % konečné ceny) - maloodběr podnikatelů

Jak ukazují výše přiložené grafy, v Holandsku není platba za distribuci elektřiny vůbec závislá na odebraném množství. Na opačném konci se nachází Rumunsko.

Zastavím se u vašeho příkladu úspory zákazníka za každou neodebranou MWh. Všem je jasné, že když budou odebírat méně, zaplatí méně. Podle nového modelu to ale bude méně než podle toho, který platí nyní. Do kalkulačky jsme v redakci zadávali reálné situace mnoha domácností. Domácnosti s velkou spotřebou podle nového matematického modelu zaplatily relativně méně (ne v absolutních částkách, samozřejmě) než ty s menší spotřebou. Těm zdražil nový model oproti tomu současnému platby více. Pak mi argument, že nový model motivuje k úsporám méně než ten původní, docela dává smysl.

Návrh Nové tarifní struktury upravuje pouze regulované platby elektřiny, které respektují síťové náklady na provoz - provoz, údržba, opravy, rozvoj. Tyto náklady jsou tvořeny z 90 % fixními platbami, které nezávisí na množství "proteklé" energie. Z toho vyplývá, že pokud konečný zákazník sníží svůj odběr elektřiny, nijak výrazně nesníží svůj podíl na nákladech na provozování sítě, které jsou převážně fixního charakteru. V tomto duchu je otázkou, zda je vhodné či správné zavádět motivaci v této regulované platbě, když její úsporou (neodebrání elektřiny) není generována odpovídající úspora ani na straně provozovatele soustavy. Domníváme se, že by hlavní váha motivace šetřit odebrané množství elektrické energie měla zůstat ve složce neregulované (silová elektřina, vlastní komodita), která tvoří přibližně polovinu celkové platby elektřiny.

Současný návrh bude na základě vyhodnocení veřejného konzultačního procesu přehodnocen a s největší pravděpodobností budou změněny i váhy fixních a variabilních plateb.

Takže počítáte s tím, že i v dalším zveřejněném modelu budou celkové platby mnohem více závislé na velikosti jističe?

To je v tuto chvíli předčasná otázka, na kterou nedokáži přesně odpovědět. Celý koncept nastavení tarifů pro domácnosti a maloodběr podnikatelů bude upraven na základě vyhodnocení veřejného konzultačního procesu, který v současnosti probíhá.

Původní podoba NTS plánovanými zvýšenými platbami penalizovala za výrobu vlastní elektřiny. ČR se přitom zavázala - tuším - do roku 2020 zvýšit svůj podíl vyráběné energie z OZE, čili to šlo trochu proti sobě. Bude se při tvorbě nové podoby NTS uvažovat i toto hledisko?

Pokud si kdokoliv v současném tarifním systému spotřebuje elektřinu, kterou si sám vyrobí, přinese mu tato elektřina úsporu v platbě za zajišťování distribuce elektřiny, v platbě za systémové služby a dále také pravděpodobně v platbě za složku ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie. Nicméně tato úspora nepřinese úsporu stálých nákladů na provozování soustav. Ty zůstávají stejné. Již v minulé otázce jsme uvedli, že fixní náklady provozovatelů distribuční nebo přenosové soustavy dosahují přibližně 90 % z celkových nákladů. Ve výsledku dojde pouze k přesunutí části nákladů, o které dotyčný samovýrobce zaplatí méně, na ostatní zákazníky. Zvýšení by tak uhradily skupiny zákazníků, které nemohou mít z technických nebo finančních důvodů decentrální zdroj elektřiny. Z technických důvodů je to například skupina zákazníků v panelových domech, z finančních důvodů například skupina sociálně slabších obyvatel. Tomu chce Energetický regulační úřad zabránit.

Návrh Nové tarifní struktury tedy nepenalizuje zákazníky s výrobnou elektřiny, pouze lépe zohledňuje náklady na provoz soustavy. V navrhovaném matematickém modelu se dělí platba na několik částí a vyšší platba u odběrného místa s vnořenou výrobnou je dána změnou typu měření. U běžné domácnosti nebo malé firmy je odběrné místo osazeno měřením typu C, tedy jednoduchým elektroměrem se zpravidla ročním odečtem. Odběrné místo s vnořenou výrobnou musí být osazeno dražším měřením typu B s dálkovým odečtem, kde jsou navíc vyšší náklady na obsluhu a zpracování dat.

Když si ale maloodběratelé vyrábí elektřinu částečně sami, tak ze sítě přece odebírají méně. Ano, platí tím pádem méně i na fixních položkách, ale v součtu tak přece všechny tyto subjekty snižují nároky na drahé rezervní kapacity. To by se také mělo zohlednit. A nebo jinak: domácnosti, které jsou od A do Z vybaveny nejúspornějšími spotřebiči, také přece odebírají méně a platí tak méně i za fixní položky, a přitom zůstávají náklady na údržbu soustavy stejné.

Vámi popisovaná konstrukce platí pouze částečně, a to z toho důvodu, že koneční zákazníci tím, že snižují svůj odběr ze soustavy, nesnižují stálé náklady sítě. Faktem však nadále zůstává, že celkové náklady na provoz sítě jsou v rámci regulačních pravidel přibližně stejné a závisí pouze na velikosti technických jednotek, na které se rozpočítají. Na základě těchto skutečností dochází již v současném systému ke křížovým dotacím mezi jednotlivými zákazníky. Fixní náklady, které nezaplatil v ceně odebrané elektřiny jeden odběratel, musí zaplatit jiný odběratel, který nemá dostatek technických či finančních možností si úsporné opatření pořídit - celkový objem vybraných prostředků musí být zachován.

Jaké přesně subjekty se podílely na tvorbě současného modelu NTS? A jaké subjekty se budou na přípravě nové podoby NTS podílet nyní?

Na přípravě zveřejněného matematického modelu se podíleli Energetický regulační úřad, Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, provozovatelé přenosové a regionálních distribučních soustav, Sdružení velkých spotřebitelů energie, EGÚ Brno, Česká fotovoltaická asociace a dodavatelé poslední instance. V případě nutnosti při projednání specifického tématu byl přizván konkrétní externí subjekt ke konzultaci. Nová podoba tarifní systému ale zahrne všechny, kdo nám své podněty a připomínky už zaslali, a také ty, kdo přijdou na některé setkání ERÚ s občany. Pro lepší orientaci je seznam besed na webu úřadu. Co se týká účasti nových subjektů, které budou v tzv. "oponentním" týmu Nové tarifní struktury, jejich seznam sdělíme po ukončení veřejného konzultačního procesu. Již nyní víme, že to budou zástupci občanů, například větší spolky a svazy.

Na kdy se plánuje zveřejnění další navrhované podoby NTS?

Po ukončení a zhodnocení veřejného konzultačního procesu. Dalším krokem by měla být úprava vládních dokumentů z oblasti energetiky - Národního akčního plánu k chytrým sítím a případně i Aktualizované státní energetické koncepce.

Mohou se subjekty nějakým způsobem podílet na diskuzi kolem nové podoby NTS? Např. zástupce Komory OZE pan Chalupa v rozhovoru pro DVTV uvedl, že Komora OZE žádala o zapojení do konzultačního procesu právě při tvorbě původní podoby NTS, ale žádost byla zamítnuta. Podle jakého klíče se tedy vybírají subjekty, které se budou na přípravě další podoby NTS podílet?

K současnému návrhu Nové tarifní struktury se v rámci veřejného konzultačního procesu může vyjádřit každý občan České republiky, sdružení občanů i nejrůznější organizace. Ostatně řadu připomínek nejrůznějších sdružení jsme již obdrželi. Jelikož probíhal výpočet a analýza na konkrétních datech třetích osob, nelze celý proces zpřístupnit širší skupině zájemců, kteří by měli o účast v projektu zájem.

Proč vlastně ERÚ nezveřejnil kompletní matematický model, ale jen kalkulačku? Kdyby odborné subjekty viděly přímo "střeva" toho modelu, mohly by přece diskutovat nad podobou dalšího modelu mnohem účinněji a efektivněji.

ERÚ zveřejnil cenovou kalkulačku z toho důvodu, aby vyšel vstříc hlavně běžným spotřebitelům z řad domácností a podnikatelského maloodběru, pro něž je kalkulace celkové ceny elektřiny v porovnání s platbou v rámci návrhu Nové tarifní struktuře složitá. Pokud budou mít odborné organizace zájem diskutovat nad konkrétní částí návrhu Nové tarifní struktury, jsme samozřejmě připraveni tyto diskuze na vyzvání absolvovat a dotazy zodpovědět. Výpočetní model není možné předávat, a to z důvodu jeho rozsahu, který není upraven pro běžného odborného uživatele, ale i proto, že obsahuje chráněná data třetích stran, se kterými model pracuje.

Děkuji za rozhovor.


25. 4. 2016; reality.iDNES.cz

Unikátní šance. Navštivte zdarma nepřístupné architektonické skvosty

Do Prahy přichází již podruhé festival architektury Otevřené domy (Open House). Padesát jedna pražských staveb se zdarma zpřístupní veřejnosti o víkendu 14. a 15. května. Akce vznikla z nadšení lidí, kterým se zalíbila myšlenka umožnit občanům navštívit běžně nedostupná místa.

"Festival se letos vydává i dále od centra města a každá ze vzdálenějších budov bude opravdu stát za to," slibuje koordinátorka Open House Praha Andrea Šenkyříková.

Festival zpřístupní historické paláce, moderní kancelářské komplexy, bytové projekty i technické a industriální stavby. Mezi perličky letos patří budova Sazky s losovacím televizním studiem, nové sídlo společnosti Avast v Enterprise Office Centru, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR s novou budovou zvanou Květák, ale také Invalidovna, jejíž interiéry budou letos naposledy k vidění, protože v červnu má být nabídnuta k prodeji.

Do prostor s technickým provozem bude opět nutná registrace. Jde o vodní elektrárnu Štvanice, Ústřední telekomunikační budovu Cetin,Fakultu strojní ČVUT, smíchovský pivovar Staropramen a kryt KO17 pod Thomayerovou nemocnicí. Registrovaní účastníci se letos také dostanou na speciální prohlídku technologií v Main Pointu Karlín, který byl v roce 2011 vyhlášen nejlepší kancelářskou budovou světa .

Organizátoři se letos více zaměřili na dětské návštěvníky, jimž v osmi budovách nabídnou pracovní listy. Ty obsahují informace a úkoly, které rozšiřují slovní zásobu, vedou k pozorování a podporují kreativitu. Zábavný dětský program připravilo také Hlavní nádraží, Dům U Dvou zlatých medvědů a sídlo společnosti Microsoft.

Většina budov bude o festivalovém víkendu otevřena oba dva dny od 10 do 18 hodin. Koncept Open House vznikl v roce 1992 v Londýně jako snaha o posílení vztahu laické veřejnosti k místu a městu. Seznam otevřených budov: 12 Lofts, Ronalda Reagana 1122, Praha 6 Areál Podkovářská, Podkovářská 2/674, Praha 9 Dům odborových svazů, Nám Winstona Churchilla 2, Praha 3 Dům U Dvou zlatých medvědů, Kožná 475/1, Praha 1 Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 605/13, Praha 1 Dům U Zlatého rohu, Staroměstské nám. 4/1,Praha 1 Elektrárna Štvanice, Ostrov Štvanice 1340, Praha 7 Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze, Technická 2, Praha 6 - DejviceFakulta strojní ČVUT v Praze, Karlovo náměstí 13, Praha 2 Filadelfie, Želetavská 1525/1, Praha 4 Gymnázium Jana Keplera - sportovní hala, Parléřova 2, Praha 6 Chráněné zdravotnické pracoviště KO 17 (kryt) - Thomayerova nemocnice, Vídeňská 800, Praha 4 Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, Vyšehradská 57, Praha 2 Invalidovna, Sokolovská 24/136, Praha 8 Kramářova vila, Gogolova 212/1, Praha 1 Main Point Karlín - centrála VIG ČR, Pobřežní 665/21, Praha 8 Masarykovo nádraží, Hybernská 1014/13, Praha 1 Nádraží prezidenta Wilsona, hlavní nádraží Wilsonova 300/8, Praha 2 Nákladové nádraží Žižkov, Jana Želivského 2 (sever. křídlo, Podej B), Praha 3 Salmovský palác, Hradčanské náměstí 1-2, Praha 1 - Hradčany Schwarzenberský palác, Hradčanské náměstí 2, Praha 1 - Hradčany Šternberský palác, Hradčanské náměstí 15, Praha 1 - Hradčany Národní technická knihovna, Technická 6, Praha 6, vchod NTK 1 Nile House, Karolinská 661/4, Praha 8 Nový svět práce: sídlo společnosti Microsoft, Vyskočilova 1561/4a, Praha 4 Palác Archa, Na Poříčí 24, Praha 1 Palác Lucerna, Pasáž Lucerna, Vodičkova 36, Praha 1 Palác Metro, Národní 961/25, Praha 1 Památník nár. písemnictví: Malá vila, Pelléova 20/70, Praha 6 - Bubeneč Památník nár. písemnictví: Strahovský klášter, Strahovské nádvoří 1/132, Praha 1 Parní mlýny: Etnetera, Jankovcova 1037/49, Praha 7 Parní mlýny: HBO Europe, Jankovcova 1037/49, Praha 7 Petschkův palác: MPO ČR, Politických vězňů 20, Praha 1 Pivovar Staropramen, Nádražní 84, Praha 5 (vstup z Pivovarská 9) Port*58, Tusarova 857/58, Praha 7 Port X, V přístavu 4, Praha 7 Quadrio Building, Purkyňova 2121/3, Praha 1 Rezidence primátora hl. m. Prahy, Mariánské náměstí 98/1, Praha 1 Sazka, K Žižkovu 851, Praha 9 Sídlo Avast - Enterprise Office Center, Pikrtova 1737/1A, Praha 4 Skleněný palác, Náměstí Svobody 1, Praha 6 Společenské centrum Bethany, Za Brumlovkou 1519/4, Praha 4 Strahovský klášter, Strahovské nádvoří 1/132, Praha 1 Studio Prám, Čerpadlová 536/4, Praha 9 - Vysočany Ústav organické chemie a biochemie AV ČR - moderní budova, Flemingovo náměstí 2, Praha 6 Ústav organické chemie a biochemie AV ČR - historická budova, Flemingovo náměstí 2, Praha 6 Ústřední telekomunikační budova Cetin, Olšanská 6, Praha 3 Velodrom na Třebešíně, Nad Kapličkou 15, Praha 10 VŠCHT, Technická 5, Praha 6 - Dejvice Základní škola Duhovka, Nad Kajetánkou 134/9, Praha 6 - Břevnov Zlatý Anděl, Nádražní 23, Praha 5

Slavný ústav má dům za miliardu. Říká se mu Květák InsertSingleVideo


25. 4. 2016; Respekt

Edison z Letňan

Český vynálezce Jan Procházka věří, že jeho baterie změní zelenou energetiku

Může osamocený český výzkumník trumfnout vizionáře Elona

Muska, který má k dispozici desítky nejlepších inženýrů Ameriky? Chemik Jan Procházka tvrdí, že to dokázal. Vyvinul prý elektrickou baterii, která naprosto zastíní nejen ty Muskovy, ale i všechny ostatní velké baterie na trhu.

Zní to trochu neuvěřitelně, stejně jako příběh tohoto vědce. Útěk do Ameriky a začátek od nuly. Zajímavý nápad, jemuž zpočátku nikdo nevěří. Záchrana v posledním okamžiku a prostřednictvím tajemného muže, kterého hledá policie. Nicméně baterie Jana Procházky se má začít vyrábět ještě letos.

Uplatnit se může především tam, kde jsou potřeba velké a výkonné zdroje energie: při startování automobilových motorů a pohonu elektromobilů, hodí se i pro majitele rodinných domů, kteří chtějí nezávislost na elektrické síti. Především ale - jak doufá její vynálezce - by mohla tvořit velká úložiště energie, která by vyrovnávala náhlé přívaly a výpadky elektřiny vyráběné ze slunce a větru.

Podle tvůrců má baterie tři hlavní výhody. Lze ji vyrobit jednoduchým a levným způsobem, takže by mohla převálcovat konkurenty cenou. Je nehořlavá, tedy bezpečnější - což Procházka hned demonstruje novinářské návštěvě pomocí plynové pistole. A konečně, na rozdíl od stávajících baterií může být velká, není ji třeba skládat z tisíců malých baterií, jako to dělá právě průkopník elektromobilů a solární energetiky Elon Musk. Pátrání po tom, zda jde o "nové Wichterlovy kontaktní čočky", je nicméně složité - a na odpověď si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Práce všeho druhu

"Zpočátku to bylo krušné, zkrátka práce všeho druhu - myl jsem nádobí, vařil, dělal jsem taxikáře, zahradníka," vyjmenovává Procházka profese, kde příliš nepotřeboval angličtinu. Z Československa emigroval v roce 1987 do Bostonu, kde začínal od píky. Zároveň si už první rok otevřel firmu na výrobu lepidel pro spojování optických vláken. "Ráno jsem jel do pronajaté laboratoře, pak jsem stihl pět hodin kurzu angličtiny, večer jsem taxikařil," popisuje první kroky. Později v USA pomohl vyvinout nanomateriál, který se hodil pro výrobu jedné z elektrod lithium-iontových baterií. Dnes se uplatňuje například v elektrobusech.

V roce 2007, kdy už byl zpátky v Česku a pracoval v rodinné firmě založené svým otcem, dostal Jan Procházka další nápad. Objevil s kolegy způsob, jak lithium-iontové baterie, které dnes na trhu převládají, vyrábět úplně jinak. Klasický postup, složitý a drahý (viz rámeček), nahradil lisováním. Elektrody pak mohou být mnohem silnější než u klasických "li-ionek" a lze je klást na sebe, takže baterie může na rozdíl od konkurenčních výrobků růst do prostoru, lze ji zvětšovat až na 100 kilowatthodin kapacity, tedy do rozměrů velké krabice. "Lisování je jednoduchá operace, kterou člověk zvládá tisíce let. Zmáčknete jednou - a máte kilowatthodinu. Zmáčknete podruhé a máte další," vysvětluje hrdě Procházka.

Nové myšlence ovšem nikdo nevěřil. A když už se zdálo, že vynálezce zůstane nepochopeným solitérem, příběh dospěl k částečnému rozuzlení. Firmu, jíž docházely peníze, zachránil v roce 2013 podnikatel Radomír Prus, pobývající tehdy na Seychelách kvůli mezinárodnímu zatykači, který na něj byl vydán. Aniž by muž, jenž stále čelí u českých soudů žalobě kvůli úvěrovým podvodům a zneužívání dotací, Procházku viděl, aniž s ním uzavřel jakoukoli smlouvu, poslal ze Seychel dva miliony eur, za které získal podíl ve firmě HE3DA, jež je majitelem patentů. Možná to byl pro Radomíra Pruse životní obchod, každopádně Procházka mohl díky penězům vyrobit první prototypy ozdobené modrým logem firmy, které jsou dnes k vidění v jeho laboratoři v pražských Letňanech.

Ověřit, zda skutečně představují průlom, však není jednoduché. Vědci ze špičkových světových pracovišť, například z amerického Joint Center for Energy Storage Research (Střediska pro výzkum ukládání energie) nebo kanadské Dalhousie University, Procházkovu baterii neznají. Ani po zaslání materiálů nechtěli technologii komentovat. Někteří čeští experti tvrdí, že patenty podobné těm Procházkovým existují už dlouho; proč je nikdo nevyužil, však nevědí. A ti, kdo skutečně vidí bateriím HE3DA "pod kůži", tedy vědci z VUT v Brně, kteří měřili jejich vlastnosti, jsou vázáni mlčenlivostí.

Nedostatek informací zaráží například Pavla Hrzinu z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Firma HE3DA by podle něj měla zveřejnit dobrozdání o kvalitě výrobku, ať už z Brna nebo některé evropské laboratoře.

Maximálně kritický je k Procházkově technologii Marek Slávik, vědec, který pracuje pro norskou firmu Graphene Batteries: baterie HE3DA podle něj nebude fungovat nebo přinejmenším nedokáže konkurovat cenou. "Nedostatek informací a neschopnost pochopit jednoduchost naší technologie je pro nás fantastická ochrana," namítá Procházka.

A loni na podzim se pro něj začal rýsovat happy end. Našel se investor ochotný rozjet skutečnou výrobu. Čínský podnikatel Chu Jüan-pin hodlá do projektu vložit 100 milionů eur. Jeho továrna v Horní Suché u Havířova by mohla už na podzim začít chrlit první baterie i linky na jejich produkci. Technologii chrání podle Procházky patenty téměř po celém světě, což je na české vědeckovýzkumné scéně výjimečné. Prý se už objevují první zákazníci i z Číny, Chile či Spojených států. Prodeje licencí zahraničním zájemcům by navíc měly přinést Česku peníze z daní.

Příliš malý koláč

Pochybnosti přesto zůstávají. A nejde jen o baterie samé. V hlavní oblasti, na niž Jan Procházka cílí, tedy stabilizaci elektrických sítí zápolících s přílivy sluneční a větrné elektřiny, se možná baterie uplatní hůře, než si český vynálezce představuje.

"Začíná denní špička," ukazuje Jan Procházka a rozsvěcí několik řad žároviček, které v jeho laboratorním modelu představují města, továrny, vlaky, zkrátka spotřebiče v síti. Solární elektrárnu simulují fotovoltaické panely, na které Procházka svítí lampami, aby vyráběly elektřinu. A pak je tu baterie s modrým logem. Jak ukazují přístroje, potřebuje síť ve špičce více energie, než je "elektrárna" schopná dodat. Část proudu proto přitéká z baterie, která pomáhá vyrovnávat nesoulad mezi výrobou elektřiny a momentální spotřebou.

Když špička skončí, což Procházka demonstruje zhasnutím části žároviček, produkce fotovoltaických panelů je náhle zbytečně velká a baterie se začne nabíjet. A když se pak "setmí" a panely úplně přestanou dodávat proud, je síť zásobována čistě z baterie. Přepínání mezi režimy probíhá automaticky, bez složité řídicí elektroniky. "Dnes je všude milion kontrolních jednotek. V našem systému jich tolik mít nemusíte, ani u velkého solárního parku," říká Procházka. Současní výrobci "li-onek" potřebují pro úložiště energie, které by pomáhalo stabilizovat síť, miliony malých baterií, z nichž každou musí řídicí elektronika kontrolovat a ovládat. Procházkovy baterie mohou být velké, mohou mít zmíněné rozměry krabice, takže by jich měly stačit tisíce, což řídicí systém velmi zjednodušuje.

V reálném světě jsou nicméně věci složitější než v laboratorním modelu. Podle expertů není vůbec jisté, že zelená energetika bude skladování energie v bateriových úložištích v dohledné době skutečně potřebovat. Pokud jde o Česko, podle nezávislého konzultanta Milana Šimoníka je tu kapacit na vyrovnávání výkyvů v elektrické síti dost nejméně na příštích 10-15 let. Uhelné elektrárny, které mohou do jisté míry upravovat výkon v řádu minut či desítek minut. Plynové motory či turbíny - cena plynu v poslední době klesla, takže provoz je levnější než dřív (firmě ČEZ se dokonce v poslední době občas vyplatí spustit i odstavenou plynovou elektrárnu Počerady, která může měnit výkon velmi pružně). A konečně lze rozšířit kapacitu přečerpávacích vodních elektráren, jež představují nejlevnější způsob stabilizace sítě. Ukládat energii do elektrických baterií tedy zřejmě nemá zatím valný smysl.

V Německu či Británii již bateriové zásobárny elektřiny fungují, ale ani tady trh není velký. Procházka slibuje, že jeho baterie bude asi třikrát levnější, než co nabídne Elon Musk. "To je opravdu nízká cena," říká do telefonu překvapeně Matthias Deutsch z think tanku Agora Energiewende zaměřeného na německou "energetickou otočku". Procházkovy baterie by pak byly nepochybně velmi vážný konkurent. Koláč na trhu s energií, o který by soutěžily, je však malý. Představuje pouhé procento německé spotřeby elektřiny a už teď je o něj velký zájem. Jen šest bateriových parků financovaných essenskou energetickou společností Steag, které se letos začnou stavět, ukousne téměř sedminu. A co je nejdůležitější, velikost tohoto koláče podle Agory v příštích zhruba 20 letech neporoste.

Nestabilita elektrické sítě, kterou straší čeští odpůrci zelené energie, je totiž tak trochu mýtus. Předpovědi počasí se i díky rozvoji větrné a sluneční energetiky a přítomnosti meteorologických přístrojů málem na každém kopci nesmírně zpřesňují - a když se zvedne vítr nebo mlha zakryje slunce, nebývá to zpravidla překvapením. Počet blackoutů, výpadků sítě, spíše klesá.

Situaci v síti lze zkrátka předvídat a výkyvy vyrovnávat nejen přiškrcením či posílením stávajících zdrojů, ale také řízením spotřeby. Teprve když podíl obnovitelných zdrojů v síti přesáhne 60 procent, což má i v průkopnickém Německu nastat až kolem roku 2033, začne se pomalu rozšiřovat prostor nejen pro bateriová úložiště, ale i další technologie, jež mohou stabilizovat krátkodobé výkyvy v síti, třeba baterie v elektromobilech.

Podle Deutsche bude Německo časem také potřebovat ukládání energie na celé týdny či měsíce, pro období letního bezvětří či pošmourného počasí v zimě. K tomu se však baterie nehodí a experti uvažují o jiných možnostech, třeba výrobě syntetického zemního plynu pomocí obnovitelné energie.

Jan Procházka nesouhlasí a věří, že trh pro jeho vynález poroste již v nejbližších letech. Čínský investor si vlastnosti baterie pečlivě ověřuje, posílá do Česka experty a hodlá technologii využít pro vlastní obří podniky, které pomáhají stabilizovat síť. Že by jen skupoval patenty pro čínskou vládu nebo pro sebe kvůli blokování konkurence, Procházka rozhodně odmítá. Baterie HE3DA budou podle něj výhodné rovněž pro majitele solárních elektráren, protože pak nic z jejich produkce elektřiny nepřijde nazmar a budou se moci zavázat k pevným dodávkám proudu bez ohledu na výkyvy počasí.

"Náš investor je soukromník, který se vlastními silami vypracoval v technickém oboru. V bateriích vidí svoji příležitost, zrovna tak jako my," uzavírá český vynálezce. X WWW. RESPEKT. CZ/AUDIO

---

Nestabilita sítě kvůli zelené elektřině je tak trochu mýtus.

Lepení versus lisování Vrstvy, které zajišťují chemickou reakci ve většině současných lithium-iontových baterií, se komplikovaným způsobem lepí na měděné fólie zhruba pětkrát tenčí než vlas. Takto vyrobené elektrody se pak kladou na sebe a svinují do válečků, takže i "vnitřnosti" baterie do kamery po rozebrání pokryjí plochu tělocvičny. Vyrobit tak tenké vrstvy je ovšem nesmírně obtížné, vyžaduje to složité nanášení, sušení, zbrušování. Výstupek o velikosti tří tisícin milimetru už začíná být problém. Jan Procházka vyrábí elektrody mnohem silnější, lisuje je z prášku vtlačeného do kovových rámů připomínajících včelí plástve. Po oddělení separátorem, jenž zabraňuje kontaktu mezi elektrodami, propouští však ionty lithia, aby se baterie mohla nabíjet a vybíjet, lze "plástve" libovolně klást na sebe, a baterie tak může růst do prostoru. Velikost jednotlivých článků tak může být až 10 000krát větší než u dnes používaných baterií. civilizace ŽÁDNÁ VĚDA

Pandemie? Vojtěch Kotecký Medvěd bambusový - jak mu víceméně správně říkali prvorepublikoví přírodovědci - je toho času populární přibližně jako dozorce z gulagu. Elegantně to shrnula obálka posledního březnového čísla tohoto ctěného časopisu: krvežíznivý panďák chystá své vyceněné zuby ke konzumaci nebohého Krtečka. (Pan Reisenauer je génius.) Leč poznámky v podobném tónu se dají odposlechnout tam i onde. Ikona ochrany přírody se v Česku pomalu přetváří ve značku orientální hrůzovlády. Což není správné, spravedlivé ani sportovní. Není těžké si domyslet, proč si v pekingském politbyru z pandy vyrobili maskota. Je to baculaté, huňaté a veskrze roztomilé zvířátko s plným nárokem uzavírat televizní zprávy. Nicméně nemusíme na politickou hru přistoupit a udělat jej naopak záporákem. Své vnitrodruhové rozbroje si laskavě vyřizujme bez nevinných rukojmích. Ledaskdo už popsal své pochyby o pandě v pražské zoo. V podstatě jim rozumím. Po březnovém dění v metropoli není úplně divoké si představit, že někdo v tuzemské politice za medvěda nabídne souhlas s čínskou suverenitou nad vším od Bombaje po Kurily. Očividně to jde také jinak. Svoji první živou pandu jsem viděl v Západním Berlíně někdy v roce 1990. Stejně jako Joachim Gauck onehdy v Pekingu předvedl, že se prospěšný obchod nevylučuje s rozhodnou řečí o svobodě a demokracii, ani Helmut Kohl tenkrát kvůli zvířeti nemusel schvalovat pojíždění tanky po studentech. Zoologové strávili asi půldruhého století řešením otázky, co je vlastně černobílý míša zač. Podsaditější medvěd? Obří mýval? Nebo něco úplně extra? Prozatím se zdá, že první možnost je správně. Možná do Troje nepatří. Nebo třeba ano. Seděl by tam a přidržoval si bambus svým podivným šestým prstem. A třeba by hned vedle mohl bydlet patrně nejbližší z pandiných žijících bratranců, medvěd brýlatý z And. Každopádně svůj poměr k pandám bychom měli probírat jinde než svůj vztah k despocii. Protože to zvíře za ni nemůže. Autor pracuje v institutu Glopolis.


25. 4. 2016; technickytydenik.cz

ČVUT v Praze připojilo k akci Girls Day

I v letošním roce se ČVUT v Praze připojilo k akci Girls Day. Ve čtvrtek 28. dubna se studentky středních škol budou moci seznámit s vybranými pracovišti některých fakult, a to v Dejvicích a na Karlově náměstí.

Na exkurzi v Dejvicích se zájemkyně o techniku seznámí biomechanikou člověka, která se vyučuje na Fakultě strojní. Na Fakultě architektury nahlédnou do odborných ateliérů a na závěr je pro ně připravena návštěva vodohospodářské a chemické laboratoře Fakulty stavební. Druhá exkurze proběhne na Karlově náměstí a skupina se podívá na Fakultu strojní do Ústavu letadlové techniky a pak navštíví laboratoř Ústavu materiálů. Dále je pro ně připravena prezentace legorobotů na Fakultě elektrotechnické.

Podrobnosti o akci Girls Day 2016 jsou k dispozici zde.

URL: http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/cvut-v-praze-pripojilo-k-akci-girls-day_35477.html


24. 4. 2016; e15.cz

Firmy začínají používat mobilní aplikace ke svému byznysu

V Česku ročně vznikají stovky nových mobilních aplikací a o novinky do mobilů se zajímá v poslední době stále více firem, které postupně objevují přínosy, jaké jim používání smartphonů a tabletů může přinést pro jejich byznys. Zájem o mobilní řešení mají zejména střední a velké firmy napříč odvětvími.

Takzvané B2B mobilní aplikace mají podle odborníků velký potenciál. Firmy jejich prostřednictvím mohou koordinovat síť obchodních zástupců, monitorovat stav nemovitostí nebo spravovat externí zařízení jako platební terminály.

Mobilní aplikace sice v současnosti poptávají zejména společnosti podnikající v oboru energetiky, obchodu a průmyslu, dá se ale očekávat expanze do dalších oborů. "Řešíme také celou řadu projektů z oblasti internetu věcí - od průmyslových pekáren přes ovládání solárních panelů nebo automobilů až po nemocniční lůžka," vysvětlil Tomáš Čermák, spoluvlastník firmy eMan, která mobilní aplikace vyvíjí.

Mobilní aplikace zažívají v poslední době zajímavou proměnu. Zatímco donedávna se od sebe nápady na aplikace příliš nelišily, dnes lidé sledují úspěšné aplikace po celém světě a inspirují se. "Vzniká tak mnoho velmi zajímavých projektů, přičemž některé z nich už i v Česku rostou raketovým tempem a budeme brzy svědky globální expanze," dodává k situaci Tomáš Novotný ze společnosti Pixelmate.

Jaké zajímavé aplikace jsou k dispozici:

Estate Manager

Řešení pro správu platebních terminálů určené vlastníkům terminálových sítí, jako jsou banky, distributoři, obchodníci, ISO partneři společnosti Ingenico. Umožňuje správu softwaru na terminálech, ale i preventivní údržbu či management životního cyklu zařízení.

Práce za rohem

Nabízí zajímavé pracovní pozice v blízkosti uživatele. Oproti tradičnímu hledání podle oborů, profesí a výše platu u novinky hrají hlavní roli místo výkonu nové práce a její skutečná náplň. Aplikace je pro ty, kteří by rádi pracovali blíže domova. Už nyní zahrnuje přes dva tisíce pozic všech typů - od práce u bank, pojišťoven nebo mobilních operátorů, přes specializované pozice v IT až po místa v hobby marketech či běžné pozice prodavačů. Vyvinula ji společnost LMC.

Trello

Aplikaci využívá společnost DRFG. Používají ji její prodejci finančních produktů, aby si lépe zorganizovali práci a měli přehled, které klienty mají navštívit, případně jaké smlouvy či úpravy na jejich produktech mají udělat.

Rebo

Aplikace umožňuje lékařům komunikovat s cizojazyčným pacientem. Aplikace obsahuje 586 slov a frází tematicky seřazených do 25 souborů vycházejících z nemocniční praxe (bolest, spánek, jídlo, vyšetření). Každá tato položka obsahuje audio funkci, která umožní dané slovo či frázi přehrát přímo u nemocného.

Inveo Mailforce

Zobrazení výsledků marketingových kampaní v rozhraní pro mobilní zařízení. Aplikace marketérům umožňuje reagovat podle aktuálních potřeb. "Inteligentní e-mailingové platformy oproti běžnému rozesílání nabízejí řadu takových funkcionalit," tvrdí Jiří Vaško z týmu Mailforce ve firmě Inveo.

Promoteri.eu

Aplikace umožňuje kontrolu promotérů, hostesek a obchodníků, zasílat jim instrukce. V případě kontroly zboží na prodejnách pak umožňuje v reálném reportovat přímo z místa, správnost dat si lze nechat potvrdit od obchodníka a teprve následně se automaticky odesílá do systému - nejde tedy obejít. "Naši klienti následně přes webové rozhraní díky pořízeným a odeslaným fotografiím vidí, jak to aktuálně na prodejně vypadá, jaký je stav zboží a jejich zbývající počet," vysvětlil Vít Krčmář, jednatel agentury Promoteri.eu.

SmartGuide

Aplikace umožňuje firmě zabývající se průvodcovskými službami nahrát komentáře a GPS trasy do chytrých telefonů. Služby audioprůvodce jsou dostupné v českém, anglickém a čínském jazyce. Aplikaci momentálně využívají Mariánské lázně, v procesu spuštění je v Českém Krumlově, Botanické zahradě v Olomouci a dalších místech Česka.

Smartex

Umožňuje objednat zásilku a sledovat její cestu až do firmy. "Díky sledovacímu číslu zásilky získává klient okamžitý přehled o tom, kde se aktuálně nachází, kdy se očekává její doručení, případně o jiných důležitých událostech jako jsou celní odbavení, zdržení a podobně. Snadno tak může pružně reagovat a třeba informovat i jejího příjemce, kdy ji může očekávat a výrazně tak zvýšit úspěšnost doručení," řekl Alexandr Michaljanič, jednatel společnosti Smartex.

Horská služba

Její hlavní funkcí je možnost rychlého a snadného přivolání pomoci nejbližší hlídky Horské služby prostřednictvím nouzové SMS. Tato funkce navíc není závislá na dostupnosti datového signálu, ale pracuje s lokalizací pomocí GPS. Podává také aktuální informace o sněhových podmínkách, lavinovém nebezpečí a počasí v daném horském středisku, návod, jak poskytnout první pomoc nebo instrukce, jak předcházet nebezpečí v lavinových oblastech.

Robomow

Aplikace dovoluje vzdáleně ovládat robotickou sekačku na trávu. Firmy s většími pozemky a travnatými plochami mohou svoji "flotilu sekaček" naprogramovat a pak jen vzdáleně spravovat. App je dostupná i pro běžné uživatele. V app lze kontrolovat práci sekaček a v případě potřeby změnit jejich nastavení. "Dokonce lze určitou část trávníku posekat manuálně, když uživatel zvolí režim dálkového ovládání. "Většina našich nových modelů má nyní zabudovaný GSM modul, který posílá oznámení, když zařízení zaznamená disfunkci nebo v případě možné krádeže," vysvětlil Udi Peless, zakladatel a výkonný ředitel Robomow.

Pokročilá navigace nevidomých

Jde o projekt navigace pro nevidomé, kterou vyvinula ČVUT. Kombinace chytré hole, smartphonu a navigačního centra umožní nevidomým bezpečný pohyb v neznámém prostředí. S uvedením pokročilé navigace do praxe se počítá ve druhém čtvrtletí roku 2016. Řešení bude nabízeno prostřednictvím TyfloCenter a možnost jeho používání bude podmíněna zaškolením.

WiFi číšník

HC Dynamo Pardubice prostřednictvím aplikace obsluhuje diváky ve skyboxech. Služba nabízí objednávky občerstvení i vybraných propagačních předmětů. Uživatel musí mít nainstalovánu aplikaci InCard MasterPass a v ní mít uloženu svoji platební kartu. Na projektu se podílí i cateringová společnost Coloseum Pardubice a společnost DEEP VISION, která zajišťuje službu technicky.

USSPA

Ovládání vířivky na dálku. Exotická záležitost mezi aplikacemi. Vyvinula ji Česká rodinná firma USSPA.

Melinda

Umožňuje uživatelům pohodlně přispívat na charitu. Je určena pro klienty České spořitelny, kteří u ní mají běžný účet a platí kartou. Aplikace buď umožňuje zaokrouhlovat placené částky a část přispívat na charitu nebo jednorázově přímo přispět vybraným projektům. Lze nastavit míru zaokrouhlení plateb kartou i měsíční limit štědrosti. Aplikace je dostupná pro uživatele zařízení s Androidem a iOS.


24. 4. 2016; ihned.cz

Liberalizace trhu zvýšila cenu plynu, říká ředitel Pražské plynárenské Pavel Janeček

Uplatnění plynu v pražské veřejné dopravě brání petrolejářská lobby, domnívá se šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček.

"Osobně se proto domnívám, že bezbřehá liberalizace trhu s plynem nebyla v zájmu zákazníka. Ve finále došlo k tomu, že liberalizace plyn zdražila, ačkoliv měl nastat pravý opak," říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Uplatnění plynu v pražské veřejné dopravě brání petrolejářská lobby, domnívá se šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček.

"Osobně se proto domnívám, že bezbřehá liberalizace trhu s plynem nebyla v zájmu zákazníka. Ve finále došlo k tomu, že liberalizace plyn zdražila, ačkoliv měl nastat pravý opak,"

Když Pavel Janeček studoval, nad pražskou Malou Stranou se ještě vznášel dým z komínů, neboť obyvatelé topili uhlím. "Působilo to romanticky, ale v dobách inverze se chodcům na ulicích dělalo špatně," vzpomíná. Nyní jako předseda představenstva společnosti Pražská plynárenská přesvědčuje představitele metropole, že dalším krokem pro zlepšení ovzduší by bylo využití zemního plynu v dopravě. Ale zatímco třeba v Brně či v Ostravě jezdí autobusy na CNG, v Praze se takový projekt zatím ani nechystá. A to je přitom hlavní město vlastníkem Pražské plynárenské, takže by podporovalo samo sebe.

Pražská plynárenská se musela vyrovnat s tím, že z hlavního města zmizel průmysl. V posledních letech navíc proběhla vlna zateplování fasád a výměny oken. Projevuje se to na spotřebě plynu?

Tento vliv je samozřejmě znát a můžeme přidat i moderní úsporné spotřebiče. V případě průmyslu ovšem platí, že tak jako něco skončilo, něco jiného začalo. Prodeji plynu pomohlo také to, že lidé v Praze již téměř netopí uhlím. Jenže tři zimy za sebou byly teplotně nadprůměrné a to má na nás největší vliv. Trochu paradoxně přitom může působit, že sami podporujeme výměnu starých kotlů, sporáků a karem za moderní, úsporné. Našim zákazníkům zajišťujeme nové spotřebiče za zvýhodněných podmínek a na nákladech spojených s výměnou se za určitých podmínek také podílíme. Jsme totiž přesvědčeni, že je naší povinností podporovat efektivnější využití energetických surovin. Zároveň ale hledáme nové možnosti využití plynu, především v dopravě.

Myslíte si tedy, že po Praze budou jezdit ekologické autobusy na plyn?

Nabízí se i celá řada dalších možností. Například díky naší spolupráci s jinou městskou firmou, Pražskými službami, můžeme již několik let potkávat v ulicích Prahy CNG vozy, které svážejí odpad nebo čistí ulice.

Kuka vůz však není autobus. Proč to třeba v Kladně jde, ale v Praze nikoliv?

Dělám pro to maximum. S generálním ředitelem Dopravního podniku hlavního města Prahy Jaroslavem Ďurišem jsme na toto téma měli už asi pět jednání. Mám však dojem, že dopravní podnik se nemůže rozhodovat úplně autonomně. Jsou tam zřejmě i jiné zájmy, možná nějaká petrolejářská lobby. Nevím. Oni stále mluví o elektrobusech, ale já tvrdím, že stejně tak kvalitní, a ještě efektivnější by bylo CNG. V Německu mi řekli, že kdyby všechna auta ve Spolkové republice přešla na elektrický pohon, výkon německé elektroenergetiky by se musel zvýšit 3,5krát. To je očividně slepá cesta, zatímco plyn představuje racionální alternativu.

Loni měla na téma CNG v pražské autobusové dopravě vzniknout studie...

Pražská plynárenská studii vypracovala a předala dopravnímu podniku. Dokonce jsme slíbili, že v Řepích vybudujeme plnicí stanici. Nabídli jsme možnost udělat nejprve z linky 119, která vede z letiště na Veleslavín, linku ekologickou. Tam by totiž šlo využívat CNG poměrně rychle. Nestalo se však nic.

V Praze je 14 veřejných plnicích stanic CNG. Kolik jich v dohledné době přibude?

My jich vlastníme a provozujeme pět. Počet našich stanic rychle poroste. Už v květnu otevřeme CNG stanici v Mirošovicích u dálnice D1. Několik dalších je rozestavěno či ve stadiu přípravy. Ročně bychom chtěli otevírat až pět nových stanic, úzce přitom spolupracujeme se společností Čepro. Všechny nové stanice budou u běžných pump.

Zájem o auta na CNG se zvýšil, když Škoda nabídla Octavii s tovární úpravou na zemní plyn. Vedle toho nabízí i Citigo na CNG. Jednáte o dalších modelech?

Jsem místopředsedou Českého plynárenského svazu a toto je pro nás velké téma. Vítáme co nejširší nabídku, záleží však hlavně na strategii jednotlivých výrobců. Nyní je k dispozici zhruba 40 modelů sériově vyráběných osobních či užitkových vozidel na CNG, hlavně od automobilek Škoda, VW, Fiat, Mercedes-Benz, Opel či Seat.

Čím jezdíte vy?

Mercedesem řady E, samozřejmě na CNG. Pro cesty po Praze nic lepšího neznám.

Pro auta s motorem na CNG hovoří oproti dieselu klidný chod, nevýhodou je však skutečnost, že nádrže zabírají část zavazadlového prostoru. Nechystáte se proto provoz aut na CNG ještě nějak podpořit?

My to už děláme. Již několik let provozujeme půjčovnu těchto aut, aby si je veřejnost mohla vyzkoušet, a snažíme se ve spolupráci s dalšími partnery vytvářet takové podmínky, aby si naši zákazníci mohli CNG auta výhodně kupovat. Slevy v některých případech přesahují hranici 100 tisíc korun.

Předloni se zdálo, že provoz aut na CNG znamená pro firmy obrovskou úsporu. Měly ušetřit nejen na silniční dani, ale hlavně díky levnému palivu. Jenže cena nafty u čerpacích stanic výrazně klesala, zatímco plyn o tolik nezlevnil. Vyplatí se ještě CNG?

Nejnižší cena CNG u stanic Pražské plynárenské je 23,90 koruny za kilogram včetně DPH, což odpovídá částce 16,70 za litr benzinu. Tuto cenu využívají motoristé s naší kartou, kteří zároveň odebírají zemní plyn nebo elektřinu od Pražské plynárenské. U menších aut pak vychází jeden kilometr i pod jednu korunu. Takže si myslím, že se CNG vyplatí.

Když jsme jeli do Ostravy, vyšlo nás to v autě na zemní plyn levněji než Pendolinem. A CNG se určitě vyplatí i tehdy, až po roce 2020 zmizí daňová úleva.

Nízká cena nafty vás tedy neznepokojuje?

Ne, protože si nemyslím, že ropa zůstane tak levná. Domnívám se, že ceny benzinu a nafty již dosáhly dna.

Cena plynu však bývala s cenou ropy úzce propojená. Proč tedy z hlediska konečných zákazníků tolik neklesla?

Ona klesla, a to docela podstatně. Lidé, kteří plynem topí a vaří, platí méně než dříve. Jenže všichni odpovědní dodavatelé plynu nakupují s určitým předstihem, jsou k tomu nuceni i ze zákona. My musíme 30 procent našeho objemu dodávek držet v takzvaném bezpečnostním režimu, musíme tedy plyn skladovat v zásobnících. Takže například ten na začátku letošního roku dodávaný plyn jsme do zásobníků koupili ještě v době, kdy byl podstatně dražší, a s jeho skladováním nám vznikají další výdaje. Na pokles cen plynu na světovém trhu však postupně reagujeme, stejně jako další velcí dodavatelé. K letošnímu prvnímu květnu zlevňujeme v základním ceníku v průměru o 11 procent, v některých pásmech bude úspora ještě větší. A určitě půjdeme dál, byť nás zatěžují požadavky na povinné skladování plynu v zásobnících, protože přinášejí zvýšené výdaje.

Nemyslíte, že ty zásoby jsou nutné, třeba kvůli dění na Ukrajině?

Ukrajina mě už z hlediska dodávek zajímá jen okrajově, protože máme plynovod North Stream. Líbí se mi trubka, která obchází Ukrajinu. Problém s dodávkami plynu totiž nebyl na straně Ruska. To chce těžit a dodávat plyn za konkurenceschopnou cenu, dělalo to tak vždy. Potíže vznikaly na Ukrajině. Ta v roce 2012 vykazovala vlastní spotřebu 50 miliard kubických metrů, a najednou jim stačí 15 miliard. Kam se poděl ten rozdíl? S ním asi někdo obchodoval nějak jinak, čímž trpěla Česká republika a celá západní Evropa. Proto se budovaly plynovody ze severu na jih a terminály pro zámořský zkapalněný břidlicový plyn, které jsou nyní téměř nevyužité. Celá Evropa teď využívá v drtivé většině ruský plyn. Jeho dodávky jsou naprosto stabilní.

Vraťme se do hlavního města. Praha zavedla zákaz podomního prodeje, přičemž podomní prodejci se hlavně snažili odlákat právě vaše zákazníky. Nebojíte se však, že si konkurence najde jiné cesty?

Zákaz podomního prodeje v Praze samozřejmě vítáme. Ti prodejci používali pochybné metody, smyšlené příběhy a nepravdy. Mnohdy tvrdili, že nás dokonce zastupují. Pozitivní je, že postupem času se zákazníci stali opatrnějšími a v případě podezření na nekalé jednání nás mnohdy kontaktovali. Obecně je konkurenční boj na energetickém trhu extrémně vyostřený. Kdo ale chce mít spolehlivé dodávky plynu, musí mít spolehlivého dodavatele. Jenže to někdy pozná až tehdy, když mu vznikne problém. Osobně se proto domnívám, že bezbřehá liberalizace trhu s plynem nebyla v zájmu zákazníka. Ve finále došlo k tomu, že liberalizace plyn zdražila, ačkoliv měl nastat pravý opak.

Snažíte se také pronikat jinam?

Získáváme zákazníky nejen v rámci dodávek plynu, ale i elektřiny. V dubnu máme zhruba o osm tisíc zákazníků více než koncem minulého roku.

Nehrozí, že se i vaši prodejci sníží k praktikám energetických šmejdů?

Každý z našich obchodních zástupců musí přistoupit na kodex, který specifikuje, jak se smí a nesmí chovat. Navíc se snažíme jít cestou budování stálých struktur - například v Pardubicích jsme otevřeli obchodní kancelář. Brňáky zatím nechci rozčilovat tím, že bychom jim tam otevřeli pobočku Pražské plynárenské, ale třeba k tomu také jednou dojde.

Předloni se stoprocentním vlastníkem Pražské plynárenské opět stalo hlavní město, což je v Česku dost výjimečný model. Jak to funguje?

Je třeba se podívat na majetkové poměry takzvaných utilit, tedy dodavatelů energií a vody, v Evropě i jinde. Není snad stát, aby měl tyto obory zcela mimo svou kontrolu. K tomu došlo asi jen v Česku. Je potom obtížné řídit města i stát. Nemáte pod kontrolou tvorbu cen ani vyplácení dividend. Ty potom končí třeba v daňových rájích a nevracejí se do rozvoje města či státu. V řadě významných evropských velkoměst přitom existují takzvané městské firmy, které zajišťují dodávky energie a další služby, a to ke všeobecné spokojenosti. Nejde tedy rozhodně o žádný experiment, ale o model, který je prakticky vyzkoušený. Myslím, že jsme i v našich podmínkách dokázali, že je životaschopný a funkční.

Jak se to projevuje?

To, že je Pražská plynárenská nyní ryze domácí firmou, vlastněnou hlavním městem, dává všem zákazníkům jistotu, že zisky, které vyprodukuje, nezmizí někam za hranice nebo v privátním sektoru, ale nakonec se vrátí zpět veřejnosti.

Na druhou stranu na vás musí dopadat krize na pražském magistrátu. Kolik zástupců hnutí ANO 2011 a dalších politických stran vám intenzivně mluví do činnosti?

S nestabilitou na magistrátu se bohužel potýkáme, to nemá cenu zastírat. Musíme se s tím nějak vyrovnat. Není však pravda, že by se nás zrovna někdo z hnutí ANO 2011 snažil ovlivňovat. To je mýtus; ostatně jsou tam jiní, kteří mají s ovlivňováním mnohem delší zkušenosti.

Dopady jsou jiné. Jeden popíšu. Loni v létě jsme učinili nabídku na odkup takzvaného levého břehu, lokálních plynových zdrojů Pražské teplárenské. Neuspěli jsme, bylo to prodáno firmě Veolia. Podle zdůvodnění Pražské teplárenské se obchod měl uskutečnit kvůli zastaralosti infrastruktury a nutnosti velkých investic. Podali jsme proto nabídku, že jsme ochotni investovat až dvě miliardy korun. Nevíme, co nabídla konkurence, ale cítili jsme zcela zřetelně, že nemáme politickou podporu.

PAVEL JANEČEK (47)

- Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor ekonomika a řízení.

- Zkušenosti získal například v investiční společnosti Explorer Global New York a ve švédské firmě Pergo Trelleborg.

- Byl také ředitelem podniku Karma Český Brod.

- Předsedou představenstva společnosti Pražská plynárenská je od roku 2014.

URL: http://byznys.ihned.cz/c1-65262540-liberalizace-trhu-zvysila-cenu-plynu-rika-reditel-prazske-plynarenske-pavel-janecek?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed


24. 4. 2016; NOVA

Fenomén PC her

Markéta FIALOVÁ, moderátorka:

Počítačové hry, fenomén, který poslední desetiletí roste jako máloco. Mezinárodní federace e-sportů před pár dny oznámila, že jedná s Mezinárodním olympijským výborem, aby se počítačové hry staly jednou z olympijských disciplín. Ročně jich tvůrci po celém světě utrží kolem 2 bilionů korun. A nejlepší profesionální hráči si vydělávají miliony. Česko nezůstává pozadu, na ČVUT vznikl dokonce obor věnovaný výrobě Pc her. Více v reportáži Tomáše Vojáčka.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Kolik času denně strávíte hraním her?

osoba:

Tak 2 až 4 hodiny ve všední dny a když mám volno, tak 8 až 12 hodin, někdy i více.

osoba:

Asi záleží na tom, jestli mám zrovna volno nebo ne, ale většinou to je tak minimálně těch 8, 10 hodin strávím tak třeba třikrát tejdně.

osoba:

6, 7 hodin denně.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Trávit desítky hodin týdně u počítače je pro generaci, která v mládí znala jen legendární Tetris, něco nepředstavitelného. Moderní počítače a herní konzole, na kterých si dnes místo rovnání kostiček můžete zahrát realistické střílečky, jako udatný válečník s partou kamarádů kosit nepřátele po stovkách, nebo budovat vlastní království ve virtuálním světě, připoutaly k monitorům miliony hráčů a svým tvůrcům vydělávají podobně jako hollywoodské filmy miliardy dolarů. A nejen jim. Milionové odměny můžou vyhrát i ti nejlepší hráči.

Jaroslav ŠVELCH, výzkumník PC her, FSV UK:

Výroba těch nejdražších herních titulů stojí zhruba podobné peníze jako výroba těch hollywoodských cloudbusterů, až stovky milionů dolarů. Za rok 2015 měl herní průmysl tržbu 68 miliard dolarů. Filmový průmysl měl tržby 88 miliard dolarů.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Ty tam jsou časy, kdy vývojáři rýžovali zlato pouze na hrách pro jednoho hráče, který za týden dohrál a rok čekal, aby si za tisíc korun a víc koupil další díl. Dnes hernímu průmyslu kralují onlinové tituly, za které hráči nemusí platit ani halíř, přesto ročně vydělávají miliardy.

osoba:

Za rok 2015 je tou nejvýdělečnější hrou League of Legends. Vydělala za rok 2015 1,6 miliardy dolarů.

Josef "Shiahe" ČÍKO, hráč League of Legends:

U LoL je ta hra naprosto zdarma, ale většina hráčů stejně do toho dají peníze kvůli tomu, aby si mohli koupit jinej vzhled na některý jejich postavy, který jsou jejich oblíbený. Většinou to skončí tak, že každej hráč do toho aspoň dá tu korunu, aby něco měl jinýho.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Nějaká ta koruna se může vyšplhat i na pěknou řádků tisíců. Snaha odlišit se ve virtuálním světě totiž funguje podobně jako v tom reálném. Tak, jako vám může lézt krkem, že má soused stejné auto, hráčům vadí, že ve hře běhají postavy, které vypadají jako ta jejich. Ve střílečce Counter Strike zase zaplatí klidně i stovky eur za to, aby mohli své protivníky kosit originálním samopalem či nožem. Cena jednoho takového nože se v internetové aukci vyšplhala až na rekordních 24 tisíc eur. V karetní hře Hearthstone pak hráči zase investují do raritních zlatých karet.

Lukáš "Dodgy" DOČKAL, hráč Hearthstone:

Když to odhadnu, já nevím, třeba 1500, 2000 tisíce měsíčně. No je to prostě něco, co ostatní nemaj, takže když se člověk chce odlišit od ostatních, tak má zlatý karty.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Investovat peníze do počítačových her se ale v dnešní době může i vyplatit a to hlavně díky internetu, který z hraní her udělal bez nadsázky profesionální sport, takzvaný e-sport. Na světové mistrovství světa ve hře Dota 2 si tak nejlepších 16 týmů rozdělilo přes 450 milionů korun, tedy osmkrát víc než závodníci na slavné Tour de France. Finále světového mistrovství v League of Legends, nejhranější hře současnosti, sledovalo v roce 2014 27 milionů diváků. To je o 10 milionů fanoušků víc než čím se může pochlubit finále nejslavnější basketbalové ligy NBA.

Vojtěch "Nevada" KLAPUCH, manažer týmu:

Hráči League of Legends se dokážou tím uživit velice dobře a ten jejich průměrnej plat se pohybuje jako u hráčů fotbalový Sparty nebo třeba Jablonce. Co se týká Counter Strike, tak tam už se pohybujou vlastně se, nebo platy hráčů okolo 9 tisíc dolarů měsíčně a v Česku tady bohužel zatím moc placenejch hráčů není.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Tím nejznámějším je Aleš "Freeze" Kněžínek, a protože e-sport je v Česku stále populárnější, v Alešových stopách by se rádi vydali i další, pro které je hraní her zatím jen vítaným přivýdělkem.

Josef "Shiahe" ČÍKO, hráč League of Legends:

No vydělal si hraním na LoL celkem málo, ale dá se s tím vydělat celkem dobrý kapesný okolo 5 až 10 tisíc během měsíce.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Na profesionální úroveň se ale hráči bez toho, aby trénovali alespoň 12 hodin denně, jen tak nedostanou. Což oprávněně vyvolává debaty o závislosti na počítačových hrách, nezdravém životním stylu a odtržení od reálného světa.

Martin KALIVODA, metodik prevence:

Tam bych viděl největší nebezpečí momentálně u mládeže, že investujou příliš mnoho času do počítače. Dochází k posunu sociálního života na vedlejší kolej a zároveň se můžou zhoršovat jejich výsledky ve škole, prospěch, neustálá nutnost se vracet k té hře, prakticky i ve svém volném čase začínají přemýšlet o tom, co by dělali, kdyby byli na počítači.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Trávit hodiny denně za monitorem ale zdaleka ne vždy znamená závislost. Pro generaci narozenou zpravidla po sametové revoluci jsou hry hlavně zábavou a internet jim umožňuje užívat si ji společně s miliony dalších hráčů na celém světě. Na tom stojí i fenomén YouTube Bureau, kteří mimo jiné hrají a komentují ty nejpopulárnější hry a svými reakcemi baví fanoušky.

Jan SKERL, youtuber:

Poslední dobou třeba v Česku jsou oblíbený hororovky, vy sedíte u tohoto počítače, nejlíp v noci, třeba prostě o půlnoci si zapnete to natáčení a tam prostě na vás najednou takhle vybafne, vy tady se skoro počůráte a nevíte, co máte dělat.

osoba:

Spride nějakej. Ááá. Co to mělo sakra znamenat, nějaký mýval.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Komentováním her podobně jako mladí youtubeři Skerl a Zub začínal i nejznámější youtuber PewDiePie, který má přes 45 milionů odběratelů a peníze, které do hraní vložil, se mu na příjmu z reklam před jeho videi dost pravděpodobně už milionkrát vrátily. I když kluci s 11 tisíci odběrateli v českém rybníce světovou ikonu nejspíš nedoženou, nějakou tu korunu, aby se svým koníčkem mohli dál bavit, vydělají už teď.

Filip ZOUBEK, youtuber:

Je to pár stovek, někdy i tisíce, když se třeba chytne nějaký video, prostě teď to máme jako kapesný a je to pěkný no.

Jan SKERL, youtuber:

Ne, ne, ne, já už dál už ne, ježišmarjá, tak to ne.

Tomáš VOJÁČEK, redaktor:

Počítačové hry jsou zkrátka byznys, který dobyl svět. Jen za minulý rok se v herním průmyslu protočilo přes 2 biliony korun a podle nejúspěšnějších her jako Warcraft či Angry Birds dokonce vznikají velkofilmy. Na olympiádě v Riu de Janeiru dokonce proběhne turnaj v e-sportu a kdo ví, možná, že se za 4 roky stanou počítačové hry i jednou z olympijských disciplín.


22. 4. 2016; CHIP

Karbidová elektronika

Nová generace karbidových elektronických součástek, na jejichž vývoji se podílí i katedra mikroelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT, by měla být podstatně odolnější než stávající součástky z křemíku a umožňovat především zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie. V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbidu křemíku a jejich aplikací v elektronických systémech. Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na kterých lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách. Tyto komponenty budou mimo jiné využity pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí. Partnery fakulty v sedmnáctičlenném konsorciu projektu SPEED jsou průmyslové giganty ABB, Infineon či ENEL.


22. 4. 2016; praha6.cz

Festival architektury Open House 14.-15.5.

Zveme vás na návštěvu 51 budov a prostorů, kam se běžně nedostanete.

Po úspěšném prvním ročníku festivalu Open House v Praze se o víkendu 14.-15. května koná ročník druhý. Poodhalí vám kouzlo a tajemství některých domů, kolem nichž možná denně chodíte a ani si neuvědomujete, jaký vliv mají na váš každodenní život.Zaměřen je opět na netradiční výhledy na Prahu a v kontrastu k nim jsou zapojeny i neznámá podzemí, kancelářské a komerční prostory, technické budovy a zařízení.

Na Praze 6 se můžete podívat do následujících objektů:

12 LOFTS

Zpřístupněné prostory: 3 bytové jednotky

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Zpřístupněné prostory: laboratoř vysokých napětí, dílna

elektroformule, Institut intermédií (FEL ČVUT, FA ČVUT, AMU)

Gymnázium Jana Keplera

Zpřístupněné prostory: sportovní hala, terasa

Národní technická knihovna

Zpřístupněné prostory: parter, hala služeb, Galerie NTK

Památník národního písemnictví Malá vila

Zpřístupněné prostory: přízemí vily - Literární salon, pracovna Ladislava Mňačka a zahrada

Skleněný palác - nájemný obytný dům Zemské banky

Zpřístupněné prostory: vstupní hala, garáž, protiletecký kryt na dvoře, středové schodiště s výtahem, střešní terasa, obřadní místnost, zrekonstruovaný byt

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

Historická budova

Zpřístupněné prostory: kavárna, schodiště, jednací místnost, přednáškový sál, věž (terasa)

Nová budovaorganické chemie

Zpřístupněné prostory: typické podlaží s laboratořemi, střešní terasa

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT)

Zpřístupněné prostory: historizujícím způsobem zrekonstruované posluchárny AI (1. patro budovy A) a AII (2. patro budovy A)

Základní škola Duhovka

Zpřístupněné prostory: třídy, družina, jídelna, zahrada

Kompletní seznam objektů s podrobnostmi, návštěvní hodiny a další informace jsou dostupné na stránkách festivaluhttp://openhousepraha.cz/program-festivalu/

URL: http://www.praha6.cz/aktuality/festival-architektury-open-house-14-155-2016-04-22.html


22. 4. 2016; tzb-info.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze se stala členem IQRF Alliance

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze se stala členem IQRF Alliance v programu IQRF Smart School.

Vzájemná spolupráce při využívání bezdrátové technologie IQRF a výhodná participace na výzkumných a vzdělávacích projektech jsou nosnými body smlouvy o spolupráci, kterou uzavřela Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze a IQRF Alliance. Hlavním působištěm se stane program IQRF Smart School, který je zaměřený na tvorbu konkrétních projektů na poli Internet of Things.

Klíčovým cílem programu "IQRF Smart School" je propojení výukových aktivit s reálnou praxí komerčních firem a k tomu jsou k dispozici výukové materiály, školení, certifikace, sponzorované vybavení a propagace. "Vstup Fakulty elektrotechnické ČVUT nás velmi těší, neboť vzdělání v oboru elektrotechniky je z našeho pohledu důležité. Studenti nejenže dokáží programovat hardwarové komponenty a vyšší řídicí systémy, ale dokáží navrhovat i komplexní řešení právě po stránce elektrotechnické," sděluje Ivona Spurná, manažerka projektu IQRF Smart School.

Projekty, jako je IQRF Smart School pomáhají získat praktické zkušenosti

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se k celému projektu dodává: "Naše fakulta se snaží o to, aby od nás studenti odcházeli i s praktickými znalostmi. Právě takové projekty, jako je IQRF Smart School, nám v této snaze pomáhají. Jsem rád, že můžeme pracovat s jednou z nejmodernějších bezdrátových technologií, která navíc vznikla v České republice a za dobu své existence již získala řadu odborných ocenění."

IQRF Alliance a IQRF Smart School

Všechny členy IQRF Alliance spojuje využívání bezdrátové technologie IQRF. Aliance dnes sdružuje více než 50 technických firem auniverzit z USA, Velké Británie, Skandinávie, střední Evropy, Izraele a Indie. Fungování je postaveno na spolupráci jednotlivých členů - vývojářů, vysokých škol, výzkumných středisek a firem. Každý vyvíjí své aplikace, zařízení a systémy, které pak může spojit s výrobky ostatních pomocí bezdrátové technologie IQRF.

IQRF&*174; je komplexní technologické řešení umožňující výrobcům elektroniky inovovat jejich výrobek, poskytnout mu bezdrátovou konektivitu a volitelně i připojení ke zbytku světa přes Internet. IQRF je ideálním řešením bezdrátových "mesh" sítí.

IQRF Alliance je mezinárodní komunita vývojářů, výrobců, systémových integrátorů, univerzit, vývojových center a business profesionálů využívajících bezdrátovou technologii IQRF. Technologie slouží k obsluze IoT a M2M komunikaci.

IQRF Smart School je program IQRF Alliance zaměřený na podporu výuky, vzdělávání a praktických dovedností studentů středních avysokých škol v oblasti bezdrátové komunikace, technologie IQRF a Internetu věcí.


21. 4. 2016; parlamentnilisty.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze se stala členem IQRF Alliance v programu IQRF Smart School

Vzájemná spolupráce při využívání bezdrátové technologie IQRF a výhodná participace na výzkumných a vzdělávacích projektech jsou nosnými body smlouvy o spolupráci, kterou uzavřela Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze a IQRF Alliance.

Hlavním působištěm se stane program IQRF Smart School, který je zaměřený na tvorbu konkrétních projektů na poli Internet of Things.

Klíčovým cílem programu "IQRF Smart School" je propojení výukových aktivit s reálnou praxí komerčních firem a k tomu jsou k dispozici výukové materiály, školení, certifikace, sponzorované vybavení a propagace. "Vstup Fakulty elektrotechnické ČVUT nás velmi těší, neboť vzdělání v oboru elektrotechniky je z našeho pohledu důležité. Studenti nejenže dokáží programovat hardwarové komponenty a vyšší řídicí systémy, ale dokáží navrhovat i komplexní řešení právě po stránce elektrotechnické," sděluje Ivona Spurná, manažerka projektu IQRF Smart School.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se k celému projektu dodává: "Naše fakulta se snaží o to, aby od nás studenti odcházeli i s praktickými znalostmi. Právě takové projekty, jako je IQRF Smart School, nám v této snaze pomáhají. Jsem rád, že můžeme pracovat s jednou z nejmodernějších bezdrátových technologií, která navíc vznikla v České republice a za dobu své existence již získala řadu odborných ocenění."

Všechny členy IQRF Alliance spojuje využívání bezdrátové technologie IQRF. Aliance dnes sdružuje více než 50 technických firem auniverzit z USA, Velké Británie, Skandinávie, střední Evropy, Izraele a Indie. Fungování je postaveno na spolupráci jednotlivých členů - vývojářů, vysokých škol, výzkumných středisek a firem. Každý vyvíjí své aplikace, zařízení a systémy, které pak může spojit s výrobky ostatních pomocí bezdrátové technologie IQRF.

IQRF® je komplexní technologické řešení umožňující výrobcům elektroniky inovovat jejich výrobek, poskytnout mu bezdrátovou konektivitu a volitelně i připojení ke zbytku světa přes Internet. IQRF je ideálním řešením bezdrátových "mesh" sítí. Více na: www.iqrf.org

IQRF Alliance je mezinárodní komunita vývojářů, výrobců, systémových integrátorů, univerzit, vývojových center a business profesionálů využívajících bezdrátovou technologii IQRF. Technologie slouží k obsluze IoT a M2M komunikaci. Více na: www.iqrfalliance.org

IQRF Smart School je program IQRF Alliance zaměřený na podporu výuky, vzdělávání a praktických dovedností studentů středních avysokých škol v oblasti bezdrátové komunikace, technologie IQRF a Internetu věcí.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUTosm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 21 000 studentů. Pro akademický rok 2016/17 nabízí ČVUT svým studentům 119 studijních programů a v rámci nich 442 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2015 se ČVUT umístilo v hodnocení QS WorldUniversity Rankings, které zahrnuje více než 4200 světových univerzit, ve skupině univerzit na 451 - 460. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz.


21. 4. 2016; techtydenik.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze se stala členem IQRF Alliance v programu IQRF Smart School

Vzájemná spolupráce při využívání bezdrátové technologie IQRF a výhodná participace na výzkumných a vzdělávacích projektech jsou nosnými body smlouvy o spolupráci, kterou uzavřela Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze a IQRF Alliance. Hlavním působištěm se stane program IQRF Smart School, který je zaměřený na tvorbu konkrétních projektů na poli Internet of Things.

Klíčovým cílem programu „IQRF Smart School" je propojení výukových aktivit s reálnou praxí komerčních firem a k tomu jsou k dispozici výukové materiály, školení, certifikace, sponzorované vybavení a propagace. „Vstup Fakulty elektrotechnické ČVUT nás velmi těší, neboť vzdělání v oboru elektrotechniky je z našeho pohledu důležité. Studenti nejenže dokáží programovat hardwarové komponenty a vyšší řídicí systémy, ale dokáží navrhovat i komplexní řešení právě po stránce elektrotechnické," sděluje Ivona Spurná, manažerka projektu IQRF Smart School.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se k celému projektu dodává: „Naše fakulta se snaží o to, aby od nás studenti odcházeli i s praktickými znalostmi. Právě takové projekty, jako je IQRF Smart School, nám v této snaze pomáhají. Jsem rád, že můžeme pracovat s jednou z nejmodernějších bezdrátových technologií, která navíc vznikla v České republice a za dobu své existence již získala řadu odborných ocenění."

Všechny členy IQRF Alliance spojuje využívání bezdrátové technologie IQRF. Aliance dnes sdružuje více než 50 technických firem a univerzit z USA, Velké Británie, Skandinávie, střední Evropy, Izraele a Indie. Fungování je postaveno na spolupráci jednotlivých členů - vývojářů, vysokých škol, výzkumných středisek a firem. Každý vyvíjí své aplikace, zařízení a systémy, které pak může spojit s výrobky ostatních pomocí bezdrátové technologie IQRF.

IQRF® je komplexní technologické řešení umožňující výrobcům elektroniky inovovat jejich výrobek, poskytnout mu bezdrátovou konektivitu a volitelně i připojení ke zbytku světa přes Internet. IQRF je ideálním řešením bezdrátových „mesh" sítí.


19. 4. 2016; ihned.cz

Střešní elektrárny dostávají Zelenou (úsporám)

Po solárním boomu velkých elektráren přicházejí na řadu malé střešní instalace. Jejich rozvoj by mohla nastartovat investiční podpora v rámci Nové zelené úsporám, kterou letos vyhlásilo MŽP. Jak je to s výhodností a nevýhodností elektřiny vyráběné na vlastní střeše?

Bytové domy mohou získat podporu 12 500 Kč/kWp pro střešní instalaci fotovoltaické elektrárny (FVE) na jedno číslo popisné. Rodinné domky to mají poněkud složitější. Získání podpory je podmíněno splněním požadavků programu Nová zelená úsporám, podoblast C3.3-6 (odkaz na doplňující informace najdete na konci článku). Při stále klesajících pořizovacích nákladech střešních panelů se dá očekávat, že zájemců o samovýrobu elektřiny ze slunce bude přibývat.

Podle Miroslava Vítka z ČVUT klesla během pěti let prodejní cena fotovoltaických panelů (FVP) zhruba na polovinu původní ceny: v roce 2006 stál kWp asi 100 tisíc korun, v roce 2011 asi 50 tisíc korun a v roce 2016 zhruba 25 tisíc korun. Cena kompletních instalací je na tom podobně.

"Krystalické technologie zaznamenaly nejprudší pokles za posledních 10 let, v průměru o 65-80 procent. U nejmladších tenkovrstvých panelů takový pokles nebyl, nejen z důvodu jejich minoritní světové výroby, ale i díky malému množství výrobců této technologie," uvedl Petr Maule, výkonný ředitel České fotovoltaické asociace. Do budoucna se dá očekávat, že během následujících čtyř let pořizovací ceny panelů pro střešní použití neklesnou více než o 20 procent. Podle obecných principů trhu a vývoje technologií půjdou ceny panelů dolů a účinnost výroby nahoru.

Motivace může být různá

Dnes instalované výrobny FVE již žádnou provozní dotaci nedostávají (nemají povinný výkup ani zelený bonus). Co, kromě ekonomických faktorů, by mělo zákazníky motivovat k tomu, aby si pořizovali střešní panely a vyráběli si elektřinu?

"Primární motivací lidí zřejmě bude snaha po ekologickém chování, dalším hlediskem je samozřejmě podmínka návratnosti investičních nákladů za dobu životnosti FVE. Pro alternativně smýšlející lidi to může být větší nezávislost na tzv. velké energetice.

Návratnost investice musí být založena na úspoře ceny za silovou elektřinu a adekvátních platbách za služby distribučních sítí vztažených k odběru ze sítě. Neměla by to být dotace hrazená lidmi bez možnosti vlastní výroby, jak tomu je v dnešní tarifní struktuře. Vždy by však měl zákazník platit náklady za služby, které požaduje a v systému vyvolává. Decentrální výrobce na jedné straně může šetřit náklady na ztráty v sítích, na druhé straně tyto instalace velmi často vyvolávají potřebu dalších investic v sítích v souvislosti s regulací napětí," říká Jiří Procházka, ředitel sekce Provoz a rozvoj elektrizační soustavy EGÚ Brno.

Návratnost investice jako kritérium

"Parametry, které nejvíce ovlivní návratnost střešních FVE, jsou výše investice a ceny, které zákazník platí za odběr ze sítě skládající se z ceny silové elektřiny, ceny příspěvku na POZE a ceny za použití sítí. Ve stávající tarifní struktuře vychází průměrně návratnost FVE s vyšší mírou uplatnění výroby kolem 13 až 15 let. Vždy však záleží na uvažovaných parametrech nutných k posouzení po dobu životnosti - investiční náklady, roční doba využití maxima s poklesem účinnosti se stářím, tedy uplatněná výroba, celkové ceny elektřiny a další," vysvětluje Jiří Procházka.

Podle Petra Mauleho záleží ekonomická návratnost na mnoha okolnostech. Velmi obecně se dá říci, že u nejlepších projektů (tj. velkých FVE elektráren s výkonem 31 kWp, např. na školách, kde se většina výroby spotřebuje) se dá počítat s návratností 8-9 let, u středních (např. běžná domácnost, která si pořídí malou 3-6 kWp FVE), je to 12-15 let, u nejmodernějších a propracovaných, vybavených technologiemi na skladování energie, se návratnost může protáhnout i na 18 let - bez započítání investiční dotace.

Potrestání, ale koho?

V souvislosti s představením nové tarifní struktury (NTS) se rozhořely vášnivé diskuse o spravedlnosti a nespravedlnosti jejích dopadů, prakticky na všechny kategorie zákazníků. Hovořilo se o tom, že samovýrobci budou novým systémem potrestáni, a zvedla se vlna odporu. Je však oprávněná?

"V NTS bude pro samovýrobce stěžejní maximální velikost tzv. uplatněné výroby, což je vyrobená elektřina přímo v místě výroby a zároveň zde spotřebovaná. Čím více elektřiny vyrobené vlastní FVE si zákazník spotřebuje namísto odběru ze sítě, tím více bude spořit. Pokud se mu zároveň podaří přemístit svou spotřebu do doby výroby své FVE a omezí tímto své výkonové požadavky na síť v době, kdy jeho FVE nevyrábí, může tak prostřednictvím snížení rezervovaného příkonu oproti dnešku dále snížit své náklady na energie. Vznikne tak přirozená poptávka po akumulačních zařízeních bez nutnosti jakýchkoliv dotací," vysvětluje Jiří Procházka. Zároveň však připouští, že návratnost vlastních výroben by se v nové tarifní struktuře při uvažování shodných parametrů samozřejmě prodloužila - u dnešních FVE přes 20 let, neboť NTS odstraňuje ze stávajícího systému skryté křížové dotace pro samovýrobce ze strany čistých odběratelů.

Nabízí se tedy otázka, proč by měli ti, kteří mají možnost instalovat fotovoltaické panely a šetřit výdaje, profitovat z těch, kteří tuto možnost nemají. "Dotační systémy jsou z principu nespravedlivé. Většinou to jsou nelogická opatření s cílem prosadit určité technologie na úkor jiných. Navíc tyto technologie mnohdy nejsou na takové technické úrovni, aby byly pro společnost přínosem. Proto by neměli zákazníci s možnostmi instalovat vlastní zdroj profitovat na ostatních - to byl také záměr NTS," uvádí Procházka.

Vyšší ceny silové elektřiny

Kromě poklesu cen panelů by návratnosti investice pomohla i vyšší cena silové elektřiny, kterou by samovýrobci mohli dodávat do sítě a inkasovat za dodávky. "Vývoj cen silové elektřiny je dnes velmi obtížné předpovídat právě pro skutečnost, že je tento trh deformován politickými rozhodnutími. Prostou analýzou je možné odhadnout, že pro shodnou návratnost nově budovaných FVE v NTS by investice musely poklesnout o cca 33 % a současně by cena silové elektřiny musela vzrůst o cca 60 %, což je prakticky nereálné, neboť cena neodpovídá cenám elektřiny dosahovaným na trhu před finanční krizí, tj. před rokem 2009," uzavírá Jiří Procházka.

Více k dotačním podmínkám pro rodinné domy na www.novazelenausporam.cz/zadatele-o-dotaci/rodinne-domy/3-vyzva-rodinne-domy/vyse-podpory-3-vyzva/

URL: http://archiv.ihned.cz/c1-65253730-stresni-elektrarny-dostavaji-zelenou-usporam


19. 4. 2016; impuls.cz

VIDEO: Česká nanodružice se ve Varech předvedla expertům

Teoreticky až tři roky může na oběžné dráze kolem Země fungovat nanodružice VZLUSAT - 1, kterou pomáhali sestrojit čeští studenti. V úterý se v Karlových Varech poprvé oficiálně představila odborné veřejnosti v rámci konference Integral Bart Workshop.

I přes miniaturní rozměry 10 x 10 x 20 centimetrů ponese na své palubě unikátní zařízení: rentgenový dalekohled s optikou račí oko. Tato technologie se do vesmíru podívá vůbec poprvé.

„Zařízení funguje na principu odrazu. Čip pak dokáže rozlišit, jaký typ částic na něj optika pošle,“ přiblížila technologii Veronika Stehlíková, která se jako studentka Českého vysokého učení technického podílela na vývoji i zkouškách družice.

Na to, jak dlouho bude česká družice kroužit nad planetou, má podle jejích slov vliv celá řada faktorů. Hlavním je výška oběžné dráhy. A ta se kvůli průtahům se startem zvýšila.

Minidružice by tak měla kroužit ve výšce až 470 kilometrů. „Na těleso ovšem působí celá řada jiných faktorů. Nemůžeme například určit, jestli elektroniku nespálí radiace třeba už po měsíci,“ podotkl Martin Urban, další ze členů studentského týmu.

Družici vynese do kosmu raketa Dněpr

Do kosmu se družice podívá letos v létě. V rámci mise QB 50 ji vynese raketa Dněpr z ruského města Jarnyj.

Projekt takzvaných CubeSatů slouží nejen ke komerčním účelům, ale také pro zkoušení nových technologií, mezi něž patří i rentgenový dalekohled s optikou račího oka.

„Žádná kosmická agentura nevezme do vesmíru nic nevyzkoušeného. Tato technologie má přitom do budoucna obrovský potenciál,“ řekl k českému projektu přední odborník na radiové dalekohledy René Hudec.

Na českém satelitu se vedle studentů ČVUT a Západočeské univerzity Plzeň, kteří se budou starat o spojení, podílel i Výzkumný a zkušební letecký ústav, Technologická agentura ČR a řada komerčních firem. Práci družice by měla po dobu jejího fungování monitorovat speciální webová stránka.


19. 4. 2016; vary.iDNES.cz

VIDEO: Česká nanodružice se ve Varech předvedla expertům

Teoreticky až tři roky může na oběžné dráze kolem Země fungovat nanodružice VZLUSAT - 1, kterou pomáhali sestrojit čeští studenti. V úterý se v Karlových Varech poprvé oficiálně představila odborné veřejnosti v rámci konference Integral Bart Workshop.

I přes miniaturní rozměry 10 x 10 x 20 centimetrů ponese na své palubě unikátní zařízení: rentgenový dalekohled s optikou račí oko. Tato technologie se do vesmíru podívá vůbec poprvé.

"Zařízení funguje na principu odrazu. Čip pak dokáže rozlišit, jaký typ částic na něj optika pošle," přiblížila technologii Veronika Stehlíková, která se jako studentka Českého vysokého učení technického podílela na vývoji i zkouškách družice.

Na to, jak dlouho bude česká družice kroužit nad planetou, má podle jejích slov vliv celá řada faktorů. Hlavním je výška oběžné dráhy. A ta se kvůli průtahům se startem zvýšila.

Minidružice by tak měla kroužit ve výšce až 470 kilometrů. "Na těleso ovšem působí celá řada jiných faktorů. Nemůžeme například určit, jestli elektroniku nespálí radiace třeba už po měsíci," podotkl Martin Urban, další ze členů studentského týmu. Družici vynese do kosmu raketa Dněpr

Do kosmu se družice podívá letos v létě. V rámci mise QB 50 ji vynese raketa Dněpr z ruského města Jarnyj.

Projekt takzvaných CubeSatů slouží nejen ke komerčním účelům, ale také pro zkoušení nových technologií, mezi něž patří i rentgenový dalekohled s optikou račího oka.

"Žádná kosmická agentura nevezme do vesmíru nic nevyzkoušeného. Tato technologie má přitom do budoucna obrovský potenciál," řekl k českému projektu přední odborník na radiové dalekohledy René Hudec.

Na českém satelitu se vedle studentů ČVUT a Západočeské univerzity Plzeň, kteří se budou starat o spojení, podílel i Výzkumný a zkušební letecký ústav, Technologická agentura ČR a řada komerčních firem. Práci družice by měla po dobu jejího fungování monitorovat speciální webová stránka.


19. 4. 2016; bleskove.centrum.cz

Česko dohání Západ, začne učit vývoj počítačových her. Miliardový byznys je tu roky přehlížen

V Česku jsou videohry vnímány stále spíše jako negativní věc, proto je i přístup státu poměrně laxní. České vysoké učení technické ( ČVUT) otevírá nový obor

České vysoké učení technické (ČVUT) otevírá nový obor Počítačové hry a grafika, který má studenty připravit pro práci v jednom z nejdynamičtějších a nejvýnosnějších průmyslů současnosti. Škola tvrdí, že drží prst na tepu doby a připravuje studenty na skutečný život.

"Je zde tradiční pohled na věc, který se na vývoj her dívá tak, že je to něco, co na akademickou půdu nepatří. Pak je zde druhý extrém, který říká, že už to tam dávno mělo být a že si praxe žádá studenty a absolventy podobných oborů," řekl Aktuálně.cz Jiří Bittner, garant nově vzniklého oboru.

Svět je v oblasti vzdělávání budoucích herních programátorů dále. Jen v Americe bylo v roce 2014 celkem 406 univerzit, které nabízely samostatný obor zabývající se vývojem her, nejstarší z nich existují již desítky let. USA jsou sice v herním průmyslu samostatnou kategorií, ale najde se i mnoho univerzit v Evropě, které dodávají vyučené a schopné lidi.

Česko mělo zatím několik specializovaných předmětů na různých fakultách, nejznámější byl právě volitelný kurz na ČVUT. "Zájem o předmět byl nadstandardní, každý rok jsme měli okolo 50 studentů," vysvětluje Bittner. Škola se rozhodla pro vznik oboru především kvůli zájmu studentů.

Rozhodnutí ČVUT kvitují především lidé z oboru, podle kterých jde pouze o začátek, který školu popostrčí dále. "Rozvoj jakéhokoli průmyslu úzce souvisí s úrovní a hloubkou vzdělávání v daném oboru. Herní průmysl není výjimkou a v České republice je v tomto ohledu stále co dohánět. Poptávka tuzemských studií po mladých lidech se základními znalostmi oboru stále mnohonásobně převyšuje nabídku," cituje škola Petra Poláčka, šéfredaktora serveru Games.cz a vydavatele magazínu Level.

Absolventy čeká výborné uplatnění na trhu práce, přestože firmy zatím upřednostňují především lidi s praxí. Zřízení moderního oboru chválí i studio Warhorse, které momentálně pracuje na historické videohře z doby husitství. "To zpoždění snad není tak velké. Je to ale poměrně normální a školy tak reagují na poptávku trhu. Teď, když tu máme řadu úspěšných firem, je jasné, že absolventi nebudou mít s uplatněním problém," říká Jiří Rýdl z Warhorse Studios.

Život hrou

Nejde však jen o vývoj her. Ve světě je velkým trendem i jejich soutěžní hraní. Předloni dostal v Americe student Jonathan Lindahl jako první na světě stipendium za hraní soutěžních počítačových her, tzv. e-sports. "Rodiče mi vždycky říkali, abych vypnul Xbox, což jim teď samozřejmě vmetávám do obličeje," popsal tehdy student. Škola zaplatila stipendium, které se může vyšplhat až do hodnoty půl milionu korun.

Podobně je tomu i na středních školách, kde se rozmáhá možnost hraní místo tělocviku. Například žáci střední školy v norském Garnesu si od září můžou místo běhání na hodinách tělocviku zastřílet při Counter-Strike nebo si zlepšit týmovou práci v League of Legends.

E-sports oslovují miliony lidí napříč všemi kontinenty. Třeba finále turnaje ve hře Dota 2 sledovalo ve sportovní aréně 17 500 diváků, další miliony byly u obrazovek. Hráči, často ještě nezletilí kluci a holky, jsou v komunitě za hvězdy, které hrají o stamilionové částky.

Okolní státy do videoher investují

Videoherní byznys generuje zisky v řádu stovek miliard korun. Jeho význam bere vážně řada západních a severských států. Anglie například loni podpořila odvětví čtyřmi miliony liber (zhruba 140 milionů korun), které rozdělila mezi začínající studia. V Americe státní podpora funguje již mnoho let, udělují se granty na umělecké a vzdělávací hry nebo programy, které pozitivně ovlivňují vývoj mládeže.

Granty rozdává i Evropská unie, z kreativního programu čerpá i Polsko, které tak podporuje lokální vývojáře. Úspěchy herních sérií Zaklínač nebo Sniper: Ghost Warriors ukázaly, že je to pro zemi lukrativní byznys. Podle Bittnera z ČVUT se dají sehnat granty i v Česku, nejsou přímo určené pro herní průmysl, ale jejich podmínky splňují i herní studia.

Česko má stále skvělý zvuk, ačkoliv vnímáme hry spíše negativně

Občas to vypadá, jako by úspěch herního průmyslu v Česku předběhl jeho vnímání. Podle statistik jsou Češi na špici, co se týče frekvence hraní. Podle průzkumu z roku 2012 hraje alespoň někdy 56 procent Čechů, což je čtvrtý nejvyšší výsledek.

Češi sice hrají, ale chybí jim jakékoliv základní znalosti, jsme hluboko pod průměrem ve znalostech symbolů PEGI doporučujících vhodný věk pro hraní určitých titulů (některé jsou dostupné až od 18 let). Čeští rodiče si pak nejvíce z celé Evropy myslí, že počítačové hry zpomalují vývoj dovedností u dětí a se svými potomky volný čas s ovladačem v ruce netráví.

Přesto je Česko země, která má v herním průmyslu skvělé jméno. "Hry považuji za největší kulturní export České republiky," řekl dříve v rozhovoru pro Aktuálně.cz Jiří Švelch. Vypovídá o tom i úspěch komunitního financování připravované hry Kingdom Come: Deliverance od studia Warhorse, nebo celosvětově úspěšné tituly firem 2K Games či Bohemia Interactive.

Podle Dana Vávry z Warhorse Studios úspěch Česka stojí na lidech, nikoliv na přístupu. "Po počátečním úspěchu se tady zase dlouho nic pořádného nepovedlo. A ten počáteční úspěch byl také především díky dvěma studiím a de facto několika lidem, na kterých ten úspěch stál," dodal.


18. 4. 2016; allforpower.cz

Projekt "Energetická gramotnost: Bez elektřiny to nejde"

Cílem projektu je doplnit studentům základních a středních škol klíčové znalosti z oblasti energetiky:

Blackout - možné příčiny a následky

Neumíme skladovat elektrickou energii

Regulace - potřeba vyváženosti mezi výrobou a spotřebou elektrické energie

Kvalitní energetický mix

Projekt vychází z cílů Státní energetické koncepce (resp. ASEK). Jedná se o aktuální téma, protože veřejné mínění má silný vliv při rozhodování o budoucnosti energetiky, zejména při plánovaných výstavbách nových zdrojů. Nepřímo se tak podílí na tvorbě energetického mixu. Dále je cílem projektu oslovit potenciální budoucí studenty technických VŠ, zejména pak v oblasti energetiky, a podnítit v nich zájem o studium této oblasti.

Učební osnovy ZŠ i SŠ obsahují nedostatečné informace z oblasti energetiky. Průzkum provedený napříč širokou veřejností (různé věkové skupiny, dosažená úroveň vzdělání atd.) ukázal, že většina českého národa nikdy neslyšela o tom (resp. se nad tím nikdy ani nezamyslela), že v jeden moment je potřeba vyrábět a spotřebovávat stejné množství elektřiny. A to i přesto, že se z pohledu odborné veřejnosti jedná o zcela základní a jasnou skutečnost. 2 Energetika do škol: Bez elektřiny to nejde

Vize

Pomocí interaktivní prezentace seznámíme žáky a studenty se základními tématy v oblasti energetiky. Oslovíme tak průměrně 2 800 žáků a studentů za rok. Doprovodnými aktivitami, hrami, soutěžemi a jinými akcemi je budeme motivovat k tomu, aby se o energetiku zajímali.

Působnost:

Česká republika

Cílová skupina:

Žáci 8. a 9. tříd základních škol, studenti 1. a 2. ročníků středních škol

Spolupracující organizace:

ČEPS, a.s. provozovatel přenosové soustavy

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická

Fakultní základní škola Ústí nad Labem, České mládeže 230/2, příspěvková organizace

Části projektu:

Přednášky na ZŠ a SŠ

Přednášky pro učitele, třídy a širokou veřejnost

Workshopy, soutěže a další aktivity pro žáky a studenty

Vytvoření studijních materiálů pro volné šíření - animace

V rámci projektu jsou podporovány a rozvíjeny tyto klíčové kompetence žáků:

Kompetence k učení - učení interaktivním způsobem, hrou

Kompetence komunikativní - spolupráce a komunikace při plnění společných úkolů

Kompetence k řešení problémů - hledat způsoby jak dosáhnout vyváženosti systému, orientace v problematice, hledání možných řešení

Kompetence sociální a personální - v rámci společných aktivit se určí role podle schopností a předpokladů jednotlivých aktérů

Kompetence občanské - volba budoucího povolání, fungování státu a státních firem apod., zejména pak se zaměřením na podniky pracující v oblasti energetiky

Popis cílové skupiny projektu:

Cílovou skupinou projektu jsou primárně žáci 8. a 9. tříd základní školy a 1. a 2. ročníků střední školy. Součástí osnov těchto ročníků jsou témata jako výroba a zdroje elektrické energie.

Předpokládáme navštívit přibližně 180 škol - cca 13 500 žáků v průběhu prvního projektového období, tj. 1. 1. 2014 - 31. 6. 2018.

Od března 2014 bylo navštíveno 74 škol, resp. 236 tříd, tj. osloveno 5 900 žáků. 3 Energetika do škol: Bez elektřiny to nejde

Předpokládaný přínos projektu:

Tento projekt si klade za cíl intenzivně a širokospektrálně působit na žáky v oblasti energetické gramotnosti, posunout významně jejich znalosti dané problematiky a pomoci jim vytvořit si erudovaný názor, který budou moci dále šířit. Daná oblast je v současné době zahalena spoustou neodborných tvrzení a předsudků. Učitel i jeho žák by měli mít možnost díky tomuto projektu poznat a pochopit danou problematiku do hloubky a bez vlivu zavádějících informací.

Realizátor projektu:

Ing. Adéla Holasová (studentka doktorandského studia oboru Řízení a ekonomika podniku)

Ing. Tadeáš Salaba, M.Sc.

Studenti oboru Řízení Energetiky

Kontakt:

Ing. Adéla Holasová

Student doktorandského studia

Projektový manažer

Zaměstnanec oddělení vnějších vztahů - PR

FEL ČVUT v Praze

E-mail: holasovaadela@gmail.com, egramotnost@fel.cvut.cz

Telefon: +420 728 283 421

Vybrané pasáže SEK (resp. ASEK)

Poslání a rámec Státní energetické koncepce

Hlavním posláním Státní energetické koncepce (dále též SEK) je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, a to za konkurenceschopné a přijatelné ceny za standardních podmínek. Současně musí zabezpečit nepřerušené dodávky energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek infrastruktury státu a přežití obyvatelstva. Takto vymezená dlouhodobá vize energetiky ČR je shrnuta v trojici vrcholových strategických cílů energetiky ČR, těmi jsou bezpečnost - konkurenceschopnost - udržitelnost. Nepříznivá je věková struktura pracovníků v energetickém sektoru (věkový průměr je 44 let). Náročnost na kvalifikované profese se ve výrobě energií zvyšuje (podíl technických pracovníků z 29 % v roce 2002 na 37 % v roce 2007). Malý podíl odborníků s vysokoškolským vzděláním oproti vyspělým zemím EU (17 % vs. 31 %). Předpokládaný počet absolventů vysokých a středních škol v období 2010 až 2016 nezajišťuje dostatek odborníků pro náhradu pracovníků v důchodovém věku. Energetiku ohrožuje též snižování kvality výuky a nedostatek multioborových znalostí. 4 Energetika do škol: Bez elektřiny to nejde

Strategické priority energetiky ČR

Pro zajištění spolehlivých, bezpečných a k životnímu prostředí šetrných dodávek energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR za konkurenceschopné a přijatelné ceny je nutno se zaměřit zejména na následující klíčové priority:

I. Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie.

IV. Podpora výzkumu, vývoje a inovací zajišťující konkurenceschopnost české energetiky a podpora školství, s cílem nutnosti generační obměny a zlepšení kvality technické inteligence v oblasti energetiky.

Motiv

Z dlouhodobého pohledu představují výzkum, vývoj, zavádění inovací a vzdělávání zásadní faktory konkurenceschopnosti hospodářství i energetiky a kritické faktory úspěchu.

Cílový stav

Zajistit efektivní spolupráci a propojení průmyslu a středního a vysokého školství, zvýšit počet a kvalitu absolventů technických profesí. Zajistit systematické celoživotní profesní vzdělávání a obnovu a rozvoj „tvrdých“ dovedností. Zajistit zvýšenou podporu výzkumu a vývoje v energetice a energetickém strojírenství, ale i v materiálovém inženýrství a stavebnictví pro energetiku (zvláště ve vztahu k JE) a cíleně jí orientovat na priority stanovené Státní energetickou koncepcí a hospodářskou/exportní strategií ČR. Vhodnými instrumenty a bez mimořádných veřejných finančních zdrojů tak lze dosáhnout přístupu k informacím a technologiím představujícím potenciál akcelerace řešení i v SEK citovaných strategických cílů vč. energetické účinnosti, OZE, přenosových sítí, skladování energie, vývoje reaktorů nové generace, nových energetických materiálů atd.

Strategie do roku 2040

Zabezpečit počet absolventů specializovaných na energetické obory v letech 2013 až 2019 alespoň ve výši 18 tisíc, v oblasti učňovského školství v energetických a strojírenských oborech alespoň 1000 absolventů ročně.

Zajistit kvalitní nabídku celoživotního vzdělávání v „tvrdých“ dovednostech. Podpořit zapojení středních a vysokých škol do výzkumných projektů a společných projektů s podniky. Rozšířit stávající technické obory o další „měkké“ dovednosti v oblasti energetického obchodu, IT systémů, zákaznických služeb, týmové práce a komunikace.

Zajistit systém certifikátů profesních asociací garantujících praxí uznávanou kvalitu vzdělání v oboru a jeho reálnou využitelnost.

Zvýšit atraktivitu technických oborů tak, aby poměr poptávky přesáhl ve všech energetických oborech nabídku studijních míst a dosáhnout věkový průměr v energetice srovnatelný s věkovým průměrem v celém hospodářství.

Usilovat o zvýšení prostředků na výzkum a vývoj v energetických oborech a strojírenství. Ve strategii rozvoje vědy a výzkumu zdůraznit oblasti energetických oborů. V rámci toho zajistit účinnou koordinaci výzkumných projektů s účastí státních orgánů včetně národních priorit orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. V oblastech priorit SEK zajistit maximální zapojení do evropských projektů v rámci SET plánu.


18. 4. 2016; parlamentnilisty.cz

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze bude působit profesor z University of Vermont

Profesor Jeff Frolik získal prestižní pozici Fulbright - CTU Distinguished Chair na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učenítechnického v Praze na období pěti měsíců. Jeho pobyt začne v lednu příštího roku.

V současné době působí profesor Frolik na School of Engineering na Univerzitě ve Vermontu, kde se zabývá především senzorovými sítěmi a bezdrátovou komunikací. V rámci studijního programu Elektronika a komunikace bude na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Prazevyučovat předměty zabývající se šířením vln v bezdrátových komunikacích.

K hostování prestižního vědce se vyjádřil vedoucí katedry elektromagnetického pole prof. Pavel Pechač: "Celý tým naší katedry se už velice těší, až se s profesorem Frolikem setkáme. Rádi se necháme inspirovat zahraničními zkušenostmi i přístupem k výuce."

V rámci programu Fulbright - CTU Distinguished Chair v letošním roce na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze působí prof. Martin Margala z University of Massachusetts v Lowellu. Děkan fakulty, prof. Pavel Ripka, k hostování zahraničních profesorů dodává: "Jsem rád, že i v příštím roce bude fakulta hostit významného odborníka ze zahraničí, který nám může dát zajímavou zpětnou vazbu." A dodává: "Jako nejlepší fakulta v oblasti elektrotechniky a informatiky v České republice nemůžeme spát na vavřínech. Musíme se poměřovat s nejvýznamnějšími světovými školami. Profesor Frolik bude jedním z klíčových konzultantů projektu přestavby doktorského studijního programu na naší fakultě, který připravujeme do Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání."

Fulbrightův stipendijní program byl založen v roce 1946. Od té doby se jej zúčastnilo na 300 tisíc studentů, vědců a učitelů. Mezi bývalými účastníky Fulbrightových programů naleznete nositele Nobelových cen, Pulitzerovy ceny, guvernéry a senátory, velvyslance, umělce, soudce, premiéry a hlavy států, významné profesory a vědce. Každý rok se uděluje přibližně 8 000 stipendií. V rámci základního programu pro vědce a vysokoškolské učitele je každý rok z USA vysláno 800 pracovníků do 130 zemí. Nejprestižnějším oceněním je právě Distinguished Chair, kterých se každoročně uděluje jen 40, z toho 4 do České republiky. Partnery programu jsou Karlova Univerzita, Masarykova univerzita, Univerzita Palackého a ČVUT v Praze. Tento program je financován vládami České republiky, USA a hostitelskou institucí.


17. 4. 2016; idnes.cz

Studenti ČVUT postavili nanodružici, do kosmu poletí v létě

Čtyři studenti Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) se podíleli na stavbě nanodružice, která v létě poletí na oběžnou dráhu. Kromě měření koncentrace kyslíku bude testovat miniaturizovaný rentgenový dalekohled a měřit vlastnosti kompozitních materiálů.

Jen malé procento lidí se může pyšnit tím, že se výsledek jejich práce dostal až do vesmíru. Čtyři studenti Českého vysokého učenítechnického v Praze (ČVUT) se do této elitní skupiny řadit mohou. Koncem léta totiž poletí na oběžnou dráhu nanosatelit, na jehož stavbě se podíleli.

Na projektu VZLUSAT-1 pracovali vědci a studenti z ČVUT společně s Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem (VZLÚ) a několika českými firmami. "Družice poletí do vesmíru v rámci mezinárodní mise QB50. Přesný termín startu ale zatím není určen," říká vedoucí projektu Vladimír Dániel z VZLÚ. Na oběžnou dráhu vynese družici, která váží přibližně dva kilogramy, raketa Dněpr. Ta odstartuje z ruského kosmodromu Jasnyj.

Do vesmíru poletí satelit hned s několika úkoly. Jedním z nich je měření atmosféry systémem FIPEX, který zjišťuje koncentraci kyslíku. Další částí je testování miniaturizovaného rentgenového dalekohledu.

"Ten je naprosto unikátní a žádný podobný v kosmu nebyl. Chceme tím ukázat, že je Česká republika schopná takové zařízení postavit a v budoucnu i vědecky využívat," uvádí Dániel.

Právě ověření českých kosmických výrobků ve vesmírných podmínkách je klíčové pro to, aby mohly firmy fungovat jako dodavatelé pro Evropskou kosmickou agenturu.

Třetím cílem družice bude testování speciálních kompozitních materiálů, ze kterých se vyrábí třeba štíty větších družic. "V budoucnu může tento materiál sloužit například při osidlování Marsu a my musíme zjistit, nakolik se jeho vlastnosti mění ve vesmíru," vysvětluje Dániel. Nanodružice jako diplomka

Právě do této části projektu přispěli i studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT. V rámci svých diplomových prací kompletně navrhli, zkonstruovali a instalovali zařízení, která budou vlastnosti kompozitních materiálů ve vesmíru měřit.

"Byli jsme rádi, že můžeme pracovat na něčem, co není jen teorie. To, že se jedná o nanodružici, která skutečně poletí do vesmíru, je pro nás něco úžasného," popisuje pocity své i svých kolegů student fakulty Martin Urban.

Práce na projektu, který podpořila také Technologická agentura ČR, byla podle něj oproti běžným diplomovým pracím náročnější v tom, že bylo nutné vše konzultovat v rámci výzkumného týmu. "Když zpracováváte nějaké běžné téma, tak jste pánem svého času," konstatuje student.

Sestrojování družice pro prestižní vesmírnou misi, do které se zapojí okolo osmatřiceti zemí světa, navíc studentům otevřelo nové kariérní možnosti.

"Od jednotlivých firem nám už přišly i nabídky podílet se na dalších výzkumných projektech," pochvaluje si Urban. Samostatné družice jsou drahé

Podobné satelity na univerzitách vznikají jako studentské projekty častěji. Většinou ale skončí jenom "na stole" a do vesmíru se nepodívají. "Pro univerzity samotné je totiž finančně velmi náročné dotáhnout do konce všechny předletové zkoušky a zaplatit startovné. Dohromady se částka vyšplhá na nějaké tři miliony korun a to školy prostě zaplatit nemohou," vysvětluje Adolf Inneman z ČVUT.

Tak skončil například studentský projekt CzechTechSat, na kterém pracovali studenti z ČVUT od roku 2011. Družice se ale dočkala jen několika testovacích startů, kdy ji balon naplněný heliem vynesl do stratosféry.

Zapojování studentů z univerzit do kosmických projektů je podle Innemana ve světě poměrně běžné. "V českém prostředí je ale tato praxe spíše výjimečná," dodává.


15. 4. 2016; Dotyk

Kdy budeme žít v Matrixu?

Všichni budeme pohlceni virtuální realitou, slibují si výrobci speciálních přileb, které jsou jednou z hlavních technologických novinek letošního roku. Facebook je obsadil do hlavní role své letošní konference F8. Prozatím však helmy fungují především jako výstřední způsob, jak hrát počítačové hry, pokud vůbec uživatelé překonají počáteční nevolnosti. I proto někteří odborníci větší naděje vkládají do konceptu takzvané rozšířené (augmentované) reality, která propojuje počítačový svět s tím reálným.

Americká pornoherečka vystupující pod pseudonymem Tori Black leží na podstavci. Je nahá a míří na ni 112 fotoaparátů připevněných k tyčím po celém obvodu. Kolem dokola visí bílé závěsy. Naráz zmáčknutá dálková spoušť vyfotí sedmadvacetiletou figurantku z každého úhlu, aby se poté všechny snímky v počítači složily ve virtuální trojdimenzionální model nahé ženy. Naaranžuje se nová póza a cvak!

Youtube

Takhle vzniká jeden z elementů virtuální reality (VR) od firmy Holodexxx, jak jej v lednu popsala v reportáži redaktorka magazínu Vice. Mimochodem, ateliér pro 3D snímání postav je umístěný ve zdánlivě opuštěné budově na průmyslovém předměstí Toronta, kde dříve mělo svou kapli římskokatolické bratrstvo Kolumbovi rytíři. Zcela nový způsob vnímání a konzumace erotického obsahu je jednou z mnoha atrakcí virtuální reality.

Hned několik výrobců letos plánuje začít prodávat nebo již prodávají speciální helmy, které vás mají naplno přenést do jiné reality (nejen s obsahem pro dospělé). Jako nejslibnější se prozatím jeví model Oculus Rift, hardwarový projekt patřící po akvizici pod křídla největší sociální sítě Facebook. Ten se ostatně nechal slyšet, že nebude poskytovat přístup k erotickému obsahu, ale zároveň ho nebude blokovat. "Rift je otevřená platforma, nebudeme kontrolovat, jaký software na něm běží," uvedl zakladatel startupu Palmer Luckey.

Slovník základních pojmů

Hned několik výrobců letos plánuje začít prodávat nebo již prodává speciální helmy, které vás mají naplno přenést do jiné reality.

"Kompletní imerze (začlenění či ponoření - pozn. redakce) člověka do pornografického světa je možná blíže, než si je řada lidí ochotná připustit a vůbec představit. Rok 2020 by v tomto ohledu nemusel být vůbec daleko od vize z filmu Demolition Man, kde je virtuální sex populární nezávaznou společenskou kratochvílí," věští Matěj Vaněček.

Brýle z kartonu

Spolu s Riftem jsou na trhu dostupné i speciální brýle od Samsungu Gear VR, helmu s několika ovladači nabízí k předobjednání i HTC pod značkou Vive.

Pornografie nebyla v úvodu zmíněna náhodou, protože jak píše Matěj Vaněček ve své diplomové práci na Filozofické fakultě Karlovyuniverzity v Praze, s ní související průmysl se již v minulosti několikrát stal hybnou silou technologického pokroku, "jehož přínosy ve svém důsledku zasahují každodenní život prakticky každého z nás".

Tu nejjednodušší a zároveň nejlevnější cestu pro vyzkoušení virtuální reality na vlastní kůži nabízí v současné době Google. Technologický gigant prodává za 15 dolarů kartonovou "krabici" Cardboard, do které stačí vložit mobilní telefon s předinstalovanou aplikací. Díky ní se pak displej rozdělí na dvě poloviny a každá promítá obraz pro levé a pravé oko zvlášť. Rovněž Alcatel chce své nové modely distribuovat v krabičkách, ze kterých si zákazníci snadno vytvoří brýle pro virtuální realitu.

Na podobném principu funguje i výše zmíněná helma od Samsungu, která však už využívá pokročilejších technologií od Oculusu a zároveň podporuje pouze špičkové telefony své mateřské firmy.

Právě velký rozvoj smartphonů v posledních letech jde ruku v ruce s rozmachem virtuální reality. Speciální helmy totiž potřebují pro vytvoření dokonalé iluze trojdimenzionálního prostoru dva základní atributy - velmi jemné displeje s vysokým rozlišením a zároveň výkonný hardware.

Aktivní a pasivní 3D brýle

Brýle pro prostorové vnímání obrazu. Fungují na principu, že každé oko vidí mírně posunutý obraz, který se v mozku složí do trojrozměrného. Aktivní brýle ve vysoké rychlosti zakrývají pravé a levé oko. Pasivní brýle rozdělují obraz pro každé oko pomocí principu polarizace nebo barevné filtrace.

Kinetóza

Zdravotní obtíže, které mohou vzniknout mimo jiné při vnímání virtuální reality. Dochází k ní zřejmě disproporčním vnímáním, že podle zraku se tělo pohybuje, podle rovnovážného ústrojí nikoli. Projevuje se bolestí hlavy nebo nevolností.

Virtuální svět Second Life

Trojrozměrný virtuální svět či počítačová hra, kterou od roku 2003 vyvíjí americká společnost Linden Lab. Uživatel si může vytvořit virtuální postavu (avatara) a s ní se v prostředí pohybovat. Nejde o virtuální realitu v pravém slova smyslu.

Obě podmínky současné počítače převlečené za placaté telefony splňují, avšak podle recenzentů přesto rozlišíte jednotlivé pixely i u nejjemnějšího 4K displeje, jaký je v současné době na trhu k dispozici.

Velký důraz je kladen také na grafickou kartu a precizní sledování pohybu hlavy uživatele, například HTC Vive používá až 70 laserových senzorů u jednoho zařízení. Při sebemenší změně pohledu by se totiž nová scéna měla vykreslit za méně než 50 milisekund, aby uživatel vnímal obraz realisticky.

Vývojářům pomáhá i zmenšení zorného úhlu, který je u techniky asi 90-110 stupňů ve srovnání se 140 stupni u lidského oka. Z tohoto důvodu nelze mezi virtuální realitu řadit 3D kina nebo televizory,

u kterých je velké množství "hluchých" míst, kde se promítaný obraz nezobrazuje. Navíc tento obsah nemůže divák jakkoli ovlivňovat.

Nová hračka

Na první pohled by se mohlo zdát, že tvarově se helmy pro vnímání virtuální reality od svého počátku v 60. letech minulého století příliš nezměnily. Tehdejší experimentální provedení bylo ale tak těžké, že muselo být

zavěšeno na laně ze stropu. Aktuální verze přilby Rift váží zhruba 470 gramů, méně než tři telefony iPhone 6 Plus dohromady.

"Letošní rok bude ve vývoji virtuální reality zlomový. Firmy z různých odvětví do jejího rozvoje investují v současné době obrovské částky,” předpovídá Marek Somol, manažer projektu View-Master pro Českou republiku. To je další příklad speciálních brýlí s využitím mobilu namísto zobrazovacího displeje, za jejich výrobou stojí hračkářský gigant Mattel.

30 mld. $

Letos na podzim by s vlastním specializovaným produktem měla přijít i herní společnost PlayStation. Právě počítačové hry jsou totiž tím hlavním obsahem, kterým je možné virtuální realitu naplnit. Ostatně i Oculus ukazuje v propagačním videu využití své helmy Rift výhradně pomocí ukázek z nejrůznějších stříleček, logických arkád nebo závodů.

Jednou z prvních her v této kategorii z dílen českých vývojářů by měla být hororová Ghost Story od pražského studia Dreadlocks.

"Dnes je sice virtuální realita poměrně drahá a nedokonalá záležitost, ale my jsme přesvědčeni, že z dlouhodobého hlediska představuje budoucnost domácího hraní," argumentuje Michal Červenka, ředitel a spoluzakladatel studia.

Ghost Story by měla být k dispozici i hráčům na počítačích a herních konzolích, tvůrci na její vývoj vybírají peníze přes crowdfundingový portál Kickstarter.

"Počítačové hry jsou již řadu let hnacím motorem vývoje výpočetní techniky, právě díky nim se například objevují na trhu stále rychlejší grafické karty s větší a větší pamětí," vysvětluje profesor Jiří Žára, vedoucí katedry počítačové grafiky a interakce na ČVUT v Praze, kde od příštího akademického roku

otevřou bakalářský obor zaměřený právě na hry, kde se bude virtuální realita vyučovat.

Podle Žáry se speciální helmy nestanou v blízké budoucnosti masově rozšířenou záležitostí jako například chytré mobily. "Virtuální realita není univerzálním prostředím a nástrojem v IT, je spíše specialitou, která se hodí pro vybrané oblasti, v nichž hraje ‚imerze',

tj. zanoření uživatele do digitálně vytvořeného 3D světa, klíčovou roli,” argumentuje. Jako konkrétní příklady využití zmiňuje tréninkové simulátory pro armádní účely, prohlídky návrhů od architektů nebo simulace jako způsob léčby různých zdravotních obtíží.

"Všimněte si však, že ve většině z uvedených úspěšných a zavedených aplikací virtuální reality jsou uživateli odborníci-specialisté, nikoliv běžná populace. Proto se domnívám, že brýle pro virtuální realitu nedosáhnou masového využití, alespoň ne v nejbližších letech," komentuje Jiří Žára.

Reálné nevolno z virtuálna

Ti, kdo si přesto helmu na oči nasadí, budou muset alespoň v prvních fázích bojovat nejen s virtuálními protivníky, ale také vlastním tělem.

Odborníci v souvislosti s virtuální realitou totiž hovoří o zdravotních obtížích souhrně označovaných jako kinetóza, která vzniká zřejmě ve stavu, kdy mozek sice dostává zrakové vjemy, že se tělo pohybuje díky změně obrazu na displeji, ale vnitřní ucho vysílá opačné impulzy, že dotyčný třeba stále sedí v křesle. Tato disproporce může vyústit v bolesti hlavy, horečky či nevolnosti. Jejím nejčastějším projevem je nevolnost v dopravním prostředku.

"Vypozoroval jsem, že mozek nedokázal skousnout, že nevidí ruce ani tělo," popisoval před rokem své zkušenosti s testováním první verze Riftu redaktor herního on-line magazínu Bonusweb Jan Kouba.

Také doktorka Markéta Janatová z Kliniky rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze potvrzuje, že při využívání speciálních helem pro virtuální realitu je riziko kinetózy větší. "Obecně jsou lépe tolerovány scény v otevřeném prostoru než například bludiště nebo úzká chodba," dodává konkrétní poznatek.

Ostatně i firma Oculus vydala k Riftu šestistránkový bezpečnostní manuál. Nedoporučuje třeba, aby helmu nosily děti mladší 13 let, protože jim bude špatně sedět na malé hlavě, což se může negativně projevit nejen na vizuálním dojmu, ale může to mít i zdravotní následky.

"Někteří lidé (asi 1 ze 4000) mohou mít vážné závratě, záchvaty, svalový třes nebo utrpět dočasnou ztrátu vědomí při sledování TV, hraní videoher nebo styku s virtuální realitou. Podobné projevy jsou častější u dětí a lidí mladších 20 let," stojí v dokumentu.

I pro dospělé a zkušené hráče je pak doporučeno pobývat ve virtuálním světě maximálně půl hodiny v kuse a následně se nejméně na deset minut vrátit. Samostatnou kapitolou jsou pak hypotetická zranění, která si hráči mohou způsobit třeba tím, že v úleku ve virtuálním světě uskočí proti zdi z reálných cihel nebo že namísto soupeře z jedniček a nul nakopnou skutečný konferenční stolek.

Bez zbytečné hysterie

Možnými negativními dopady se ale lidé straší s příchodem každé (technické) novinky. Seriózní vědecký výzkum mapující komplexní důsledky užívání speciálních přileb či brýlí pro virtuální realitu zatím nikdo neprovedl.

Ostatně ani nemohl, jelikož Rift se k prvním zákazníkům dostal teprve před několika málo dny (dříve už kolovaly vývojářské verze) a HTC slibuje modely Vive rozesílat nejdříve v květnu.

"Psychologie jako vědecký obor studuje interakce lidí v reálném světě nějakých 100 let. Myslím, že budeme potřebovat přibližně stejně dlouhý časový úsek, abychom prozkoumali, jak se lidé chovají a jednají ve virtuálním prostředí a jaké to má dopady," citoval v březnu list The Guardian psychologa Alberta Rizza z University of Southern California.

Neměli bychom být hysteričtí, pokračuje Rizzo a nabádá k pozorné obezřetnosti. Upozorňuje rovněž na benefity nového hi-tech produktu třeba právě v medicínské oblasti. Virtuální realita může být názorným výukovým a cvičným polem pro mediky.

Pro armádní nebo sportovní účely existují specializované simulátory, kde lze v co nejvěrnějším prostředí nacvičovat danou činnost, například let stíhacím letounem.

V medicíně se může využívat virtuální realita pro simulovaný nácvik různých zákroků, ale rovněž pro léčbu poruch rovnovážného ústrojí, šilhavosti nebo psychologických problémů (třeba fóbií).

Podle Jiřího Žáry z ČVUT využívají virtuální realitu třeba designéři Škody Auto pro posouzení návrhů interiéru nebo karosérií. Lze si také představit využití pro virtuální prohlídky 3D návrhů nových staveb od architektů.

Velké odvětví tvorby nového obsahu pro virtuální realitu - od specializovaných počítačových her přes prohlížení 360stupňových videí a fotografií až k aplikacím, které vyvíjí pornoprůmysl.

Již dnes se ale používá i pro rehabilitaci pacientů s poruchami rovnováhy třeba po cévních mozkových příhodách. Za tímto účelem vznikla v roce 2009 specializovaná laboratoř aplikací virtuální reality, na které se podílí Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT a 1. lékařskáfakulta Univerzity Karlovy. Úkolem pacientů je například nakláněním svého těla po stabilometrické plošině posouvat virtuální objekt, který před sebou vidí na plátně. Na očích mají aktivní 3D brýle, které ve velké rychlosti zakrývají střídavě pravé a levé oko, čímž v mozku vznikne dojem percepce

3D prostoru. (Diváci v 3D kinech fasují pasivní brýle, kdy trojrozměrný dojem vzniká sloučením mírně posunutého obrazu na plátně.)

"U pacientů, kteří již zvládají základní přenášení váhy, je tato terapie kombinována s tréninkem paměti nebo pohyby horních končetin. Ve virtuálním prostředí pacient umí často již po několika terapiích plnit zadané úlohy lépe než jeho zdraví rodinní příslušníci.

Nabyté dovednosti jsou přenášeny také do reálného života. Díky tomu, že se pacient naučí správně měnit polohu svého těžiště při úlohách ve virtuálním prostředí, se pro něho stanou bezpečnější a lépe zvládnutelné také běžné denní aktivity, jako je například chůze po schodech nebo jízda přeplněnou MHD,” popisuje Markéta Janatová z pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

Rozšířená realita

Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg si na virtuální realitu vsadil nemalé peníze. Na jaře roku 2014 koupil tehdy dvouletou firmu Oculus VR za dvě miliardy dolarů.

Youtube

Je přesvědčen, že virtuální realita je předstupněm k takzvané rozšířené (augmentované) realitě, jež bude zcela novým počítačovým prostředím, čtvrtou vývojovou etapou po osobních počítačích, webu a mobilních telefonech.

Augmentovaná realita je koncept, který využívaly například chytré brýle Google Glass (viz Chytré brýle ve slepé uličce). Uživatele nevrhají do kompletně nového a odděleného světa, ale ke skutečné realitě přidávají novou úroveň obsahu, rozšiřují ho. Podle Zuckerbergovy vize "spousta věcí, o kterých dnes uvažujeme jako o fyzických objektech, jako je třeba televizor zobrazující nějaký obraz, bude v budoucnu jen softwarovou aplikací pro augmentovanou realitu".

Zároveň to má být "dosud nejvíce sociální platforma", jelikož v jednom virtuálním prostoru spojuje dvě nebo více osob, které fyzicky mohou být na opačných koncích světa. "V příštích deseti letech se hardwarová podoba výrobku bude zmenšovat, až se dostaneme k běžně vypadajícím brýlím," předpověděl Zuckerberg na letošní vývojářské konferenci F8.

Inženýři z jiných firem si pohrávají i s myšlenkou, že by se technologie ještě více sblížila s lidským tělem - Samsung i Google už ukázaly koncept chytrých kontaktních čoček (viz Chytré čočky místo helmy).

Ručník po Googlu zvedl nejnověji z ringu jeho dlouholetý rival Microsoft. Pracuje na brýlích pro augmentovanou realitu HoloLens.

Miloš Endrle má k Facebooku rovněž hodně blízko. Před několika lety se jím založená a řízená vývojářských firma Geewa dostala mezi TOP 10 největších herních studií na této sociální síti (měřeno počtem uživatelů her). Přesto Zuckerbergův pohled na technologický vývoj úplně nesdílí. Lakonicky to shrnul v jednom ze svých statusů: "Virtual Reality NO, Augmented Reality YES."

Youtube

"Augmentovaná realita je pro mě daleko přirozenější, protože neuvádí jedince do statické, sociálně izolované pozice, ale naopak dává jeho přirozenému pohybu a interakci v životě nový rozměr. Osobně jsem měl velkou radost z příchodu pohybových ovladačů do her (například Microsoft Kinect), které zvedly hráče od počítačů, a ti se začali aktivně hýbat a zkoušet třeba i aktivity, na které by si v reálném prostředí netroufli. Virtuální realita je vrací zpátky do židlí s naprosto dokonalým monitorem," vysvětluje Endrle svůj pohled na věc.

Zároveň ale nezatracuje virtuální realitu jako slepou vývojovou větev, v některých oborech má dle jeho názoru "obrovský potenciál". "Augmentovaná realita je mi ale sympatičtější a bližší jako člověku, jenž se rád baví s ostatními a tráví čas v přírodě," uzavírá šestačtyřicetiletý podnikatel.

Hardware pro mozek

V podobném smyslu se pro Dotyk vyjádřil i profesor Jiří Žára z ČVUT.

"Rozšířené realitě dávám větší šance na masové využití oproti realitě virtuální. Její silnou stránkou je skutečnost, že uživatel neztrácí kontakt se skutečným světem, s předměty a lidmi kolem sebe," odpověděl.

Proč tedy Google Glass neuspěly? Technologie zřejmě přišla na trh příliš brzy a finální provedení nesplnilo velká očekávání nadšených fanoušků. Chytré brýle totiž musí snímat a analyzovat skutečnou realitu v reálném čase a s minimálním zpožděním k ní přidávat virtuální nadstavbu. Přilba Oculus Rift je v tomto ohledu v nesouměřitelné výhodě už jen z toho důvodu, že helma je kabelem připojená k (nadstandardně

výkonnému) osobnímu počítači, který zastane výpočetní operace, a pak jen odešle informace k zobrazení do displejů před očima.

Ručník po Googlu zvedl nejnověji z ringu jeho dlouholetý rival Microsoft. Pracuje na brýlích pro augmentovanou realitu HoloLens,

jež dokážou zobrazit virtuální hologramy. Magický produkt je aktuálně k dispozici pouze vývojářům na testování, kdy se dostane ke koncovým zákazníkům, nebylo oznámeno.

Pomyslný souboj virtuální a augmentované reality nemusí a zřejmě ani nebude mít jednoho vítěze. Obě platformy mohou existovat paralelně vedle sebe pro různé způsoby využívání.

A možná vývoj skončí třetí cestou, jakou již kdysi načrtl spisovatel Ondřej Neff: "V 80. letech jsem napsal sci-fi trilogii Pán modrého meče. Tam jsem předvídal přesně tuhle virtuální realitu a jako hardware byl proužek kolem hlavy, který přímo působil na mozek. Tak myslím že to jednou dopadne. Ono už čtení příběhů byl propad do virtuální reality, totéž film. Je to jen další stupeň."


15. 4. 2016; Dotyk

Proč zkrachovaly Google Glass

Chytré brýle Google Glass měly být revolučním produktem. Po velkém mediálním humbuku ale nastalo velké ticho. Glass zřejmě předběhly svou dobu. Přesto se jiné firmy vrhly do takzvané rozšířené reality a vyvíjejí vlastní brýle nabízející pohled na svět obohacený třeba o hologramy.

Přesně před čtyřmi roky (4. dubna 2012) se Google poprvé veřejně pochlubil, že pracuje na chytrých brýlích Google Glass. "Myslíme, že technologie by měly pracovat pro vás - být k dispozici, když je potřebujete, a v opačném případě nepřekážet," oznámila firma.

Obrovské mediální haló korunoval o několik měsíců později magazín Time, který "počítač zabudovaný do rámu brýlí" zařadil mezi nejlepší vynálezy roku 2012 vedle elektromobilu Model S od automobilky Tesla nebo vesmírného vozítka Curiosity od NASA.

Jenže hi-tech novinka si nakonec velmi obtížně hledala cestu k mainstreamovému zákazníkovi. Důvodem mohla být vyšší cena (1500 dolarů), hlasové ovládání brýlí podporovalo pouze angličtinu a navíc bylo kombinované s dotykovým, přístroj se údajně na hlavě přehříval, zvedla se vlna obav, zda si majitelé Google Glass nepozorovaně nenatáčejí jiné lidi, koupit produkt bylo možné pouze ze Spojených států a Velké Británie…

Youtube

"Google Glass byly strašně nedokonalé. Na čtení map nebo mailů byly prakticky nepoužitelné, to by člověk musel mít zrak jako rys ostrovid," konstatuje zpětně spisovatel vědeckofantastické literatury Ondřej Neff.

Americká firma Google nakonec loni v lednu oznámila, že veřejný experiment Glass končí, a následně zastavila i prodej koncovým zákazníkům. "Brýle Glass byly v plenkách, vy jste s nimi dělali úplně první krůčky a učili je chodit. Ale ještě nás čeká nějaká práce, a tak jsme nyní připraveni dát našemu velkému dítěti boty a naučit ho běhat," napsali vývojáři z týmu Google X, který měl celý projekt na starosti.

Brýle ve skafandru

Dnes visí na webu Google Glass stručné hlášení: "Díky za dosavadní průzkum. Naše cesta ještě neskončila." Možná budou další etapou této poutě přímo nadpozemské dálky. A možná na tom budou mít nemalou zásluhu i Češi.

Po uvedení chytrých brýlí na trh se totiž začaly objevovat nejrůznější způsoby jejich využití v praxi. Google přizval několik partnerů k projektu Glass at

Work, jenž zkoumal přínosy takzvané rozšířené reality pro nejrůznější profese - od lékařů přes architekty a designéry až po technické konstruktéry, kteří potřebují občas pracovat v módu handsfree.

A Češi byli pravděpodobně první, kdo testoval použití chytrých brýlí Google Glass ve "vesmíru". Když se totiž čtveřice mladých vědců nechala předloni v únoru na 14 dní

dobrovolně zavřít na simulované základně Mars Desert Research Station v poušti v Utahu, jedním z experimentů bylo mimo jiné vyzkoušet i tuto technologickou novinku v praxi, respektive ve skafandru.

Ochranný oblek totiž musel mít na sobě každý, kdo chtěl opustit výzkumnou stanici ve tvaru válce o průměru deseti metrů, jež byla postavena podle reálného konceptu americké NASA. Chytré brýle měly sloužit jako virtuální kompas pro navigaci v terénu.

"Účelem experimentu bylo testovat nositelné displeje pro účely získávání informací uvnitř kosmického skafandru, v podstatě pro zvýšení efektivity astronautů, lepší bezpečnost a komunikaci," vysvětloval vedoucí českého týmu Ondřej Doule z Florida Institute of Technology, který pracuje jako vesmírný architekt. V minulosti navrhoval například interiér orbitálního hotelu nebo možnou podobu vesmírné stanice.

Youtube

Mimo jiné i díky této dvoutýdenní misi se Doule následně zapojil do tříletého projektu IDEAS (Integrated Display and Environmental Awareness System) financovaného NASA, který má zhodnotit různá technická řešení, kdy by astronauti nosili speciální brýle nebo by se jim informace promítaly přímo na displej zabudovaný do hledí helmy. Mohli by tak dostávat nejen aktuální instrukce nebo návod na řešení úkolu, ale zároveň mít přehled kupříkladu o teplotě či vitálních funkcích.

Kdo přijde po Googlu

Jiří Žára, vedoucí katedry počítačové grafiky a interakce na ČVUT v Praze, soudí, že neúspěch Google Glass byl způsoben tím, že technologie přišla na trh příliš brzy a nezvládla v potřebné kvalitě to, co od ní mnozí očekávali.

"Technické řešení pro rozšířenou realitu je extrémně náročné a vyžaduje, aby brýle byly vybaveny nejen poloprůhledným displejem (který ukazuje reálný svět a současně i přidané digitální informace, obvykle obrazové, a ještě lépe ve 3D), ale také kamerou (sledující, kam se uživatel dívá), senzory (zjišťujícími polohu a orientaci uživatele a brýlí), ale především výkonným a velmi rychlým výpočetním systémem, který neustále vyhodnocuje a analyzuje to, co uživatel vidí, a k rozpoznaným objektům dokresluje přídavné informace. Pokud není systém dostatečně výkonný a vyladěný, dochází ke zpoždění při vykreslování rozšiřujících informací, digitální obraz poskakuje a nekryje se se skutečným světem, a uživatel znechuceně brýle odkládá,” uvedl profesor Žára.

Přesto se našli další vývojáři, kteří chtějí Google na poli rozšířené (neboli augmentované) reality překonat. Nejslibněji se v tomto ohledu jeví projekt HoloLens od Microsoftu, který v zobrazovací technice staví především na hologramech. Zatím jsou ale k dispozici pouze pracovníkům firmy, termín zahájení prodeje ještě nebyl oznámen.

Youtube

Za necelých 25 tisíc korun je možné si koupit brýle SmartEyeglass od Sony. Váží sice pouhých 77 gramů, ale mimo jiné proto, že baterka, mikrofon nebo panel pro dotykové ovládání jsou vyvedeny do speciálního ovladače, který je s brýlemi nešikovně spojen kabelem.

Především na cyklisty cílí nové brýle Varia Vision od amerického Garminu. Předobjednávky od vývojářů začne na podzim přijímat i startup Meta, jehož brýle jsou prostorově mnohem větší než Google Glass, ale slibují také násobně rozšířený dojem.

"V několika následujících letech se lidstvo skokově posune. K reálnému světu začneme přidávat celistvou vrstvu digitálních informací," popisuje vizi augmentované reality zakladatel a ředitel startupu Meta Meron Gribetz. Podle absolventa studia informatiky a neurovědy by počítače měly být faktickým prodloužením lidského těla.

Již zmíněný spisovatel sci-fi Ondřej Neff je nicméně k rozšířené realitě skeptický. "Na tyhle vrstvy a nadstavby moc nevěřím. Bude třeba přímé propojení elektroniky (v širokém slova smyslu) s neuronickým systémem člověka. Aby to fungovalo, musíme to mít v sobě. Jako kardiostimulátor řídí srdce, něco bude řídit mozek. Zní to hnusně, ale tak to bude," předpovídá (viz Čipový implantát? Do toho půjdu, Dotyk 12/2016).


15. 4. 2016; businessworld.cz

Na vývoji karbidové elektroniky se podílí i ČVUT v Praze

Tým prof. Pavla Hazdry z katedry mikroelektroniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze se spolupodílí na vývoji nové generace elektronických součástek. Měly by být podstatně odolnější než ty stávající z křemíku a umožňovat především zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbidu křemíku a jejich aplikací v elektronických systémech. Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na kterých lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách. Tyto komponenty budou mimo jiné využity pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí.

Prof. Pavel Hazdra, který výzkum na Fakultě elektrotechnické ČVUT vede, k projektu říká: „Nové součástky na bázi karbidu křemíku mohou zpracovávat vyšší výkony a pra¬co¬vat na vyšších frekvencích než křemíkové. Na rozdíl od křemíku karbid funguje i při extrémně vysokých teplotách. Díky tomu je jednodušší chlazení a součásti systému mohou být menší a lehčí.“ A doplňuje: „Součástky jsou v praxi určeny pro nehostinné prostředí, karbidovou elektroniku můžeme umístit tam, kam křemík nelze, například přímo do kontaktu s rozehřátým motorem. Vyvíjíme aplikace pro generátory větrných elektrá¬ren, měniče elektromobilů a elektrické trakce i inteligentní energetickou síť. Cílem je snížení rozměrů a zvýšení energetické účinnosti a spolehlivosti vyvíjených zařízení.“

Partnery fakulty v sedmnáctičlenném konsorciu projektu SPEED jsou průmysloví giganti ABB, Infineon či ENEL.

Další info: http://micro.feld.cvut.cz/speed/


14. 4. 2016

Do kosmu poletí česká družice. Stavěli ji i studenti z Prahy


13. 4. 2016; ekonom.cz

Příprava k přijímačkám na vysoké školy může přijít i na desítky tisíc korun

Dostat se univerzitu je snazší než dřív, ale o řadu oborů se stále vede tvrdý boj. Příprava k přijímacím zkouškám, které na většině škol začnou za pár týdnů, může přijít i na desítky tisíc korun. Stále více potřebných materiálů lze však získat i zdarma.

Uchazeči o studium mohou začít tím, že se podívají, jaké informace má univerzita k danému oboru na webu. Často tam najdou část studijních materiálů a cvičné testy zdarma. Mnohdy nechybí ani doporučení na knihy, ze kterých se připravovat. V tomto případě výdaje na přípravu většinou nepřekročí stovky korun.

Zdarma poskytuje přípravu ke zkoušce z matematiky třeba Fakulta informačních technologií ČVUT. Bez peněz se mohou připravovat uchazeči o studium na Masarykově univerzitě, kteří mají na řadě oborů skládat test studijních předpokladů. "E-learningový kurz je zdarma a uchazeči si mohou nejen vyzkoušet starší varianty testů, ale dozví se také, jak správně postupovat," uvádí mluvčí univerzity Tereza Fojtová.

Pražská VŠE zase uchazečům umožňuje, aby si ještě 7. května a 4. června vyzkoušeli přijímací zkoušky nanečisto. Zájemce bude otestování jejich schopností stát 300 korun. A školy sázejí také na internet. Fakulta elektrotechnická ČVUT na YouTube umístí seriál k přípravě na přijímačky.

Řada univerzit nabízí vlastní přípravné kurzy, jenže ty zpravidla začínají už na podzim. Trvají déle než půl roku a stojí tisíce korun - zájemce o vysokou školu, který se chce připravit skutečně důkladně a vybere si takových kurzů hned několik, tak může v extrémních případech zaplatit i desetitisíce.

Na několika školách se lze nyní, na poslední chvíli, hlásit do intenzivních přípravných kurzů, které probíhají zpravidla během víkendu. Výhodou přípravy na školách bývá, že se uchazeči většinou v předstihu setkají s typovými úlohami, které pak opravdu řeší u přijímacího řízení.

Možnost navštěvovat několik přípravných kurzů ještě v dubnu nabízí Univerzita Pardubice. Jde třeba o sociologii, speciální pedagogiku, angličtinu nebo všeobecný přehled. Kurzy na poslední chvílí nabízí třeba Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT. Osm hodin výuky vyjde na 800 Kč, 16 hodin stojí dvojnásobek.

Do přípravných kurzů na ekonomické obory se lze hlásit i na Mendelově univerzitě v Brně. A budoucí ekonomové se mohou připravovat i v dalších městech. Také Technická univerzita v Liberci otevře přípravný kurz pro studenty ekonomické fakulty. Probíhá během dvou červnových víkendů, vždy v pátek a v sobotu a stojí 2000 korun. Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity nabízí přípravu během čtvrtků, jeden předmět za 1500, dva za 2500 korun.

Jak se dostat na vysokou školu na poslední chvíli? Ještě zbývá čas na přípravu - čtěte ZDE

Češi přestanou vymírat, změní jen barvu pleti. Eurostat předpovídá milionovou imigraci - čtěte ZDE

Intenzivní přípravu poskytuje také řada specializovaných firem. Třeba společnost Tutor v dubnu a květnu nabízí "poslední záchranu před přijímačkami". Za 24 lekcí účastníci zaplatí 2500 korun. Podle společnosti Sokrates je zájem hlavně o přípravu na práva a medicínu. Ale placené soukromé kurzy využívají i další uchazeči o studium na vysokých školách.

"Každý rok připravujeme uchazeče hlásící se na psychologii, žurnalistiku, speciální pedagogiku a další obory," vyjmenovává Lucie Nekolná z firmy Tutor. Společnost Scio, ale i její konkurenti poskytují také přípravu k národním srovnávacím zkouškám. "Intenzivní prezenční kurzy vyjdou na 1500, přípravné on-line testy na 150 korun," uvádí Pudlák. A téměř pětistovka se platí i za samotné složení zkoušky. Zájemci o studium ji mohou vícekrát opakovat, v úvahu se bere nejlepší výsledek.


13. 4. 2016

Použití programu MATLAB-Simulink při výuce automatizace

Ing. Vondrou jsem byl pozván na seminář Výuka automatizace na VOŠ a SPŠ ve Žďáru nad Sázavou. Zaujala mne přednáška doc. Josefa Janečka z Technické univerzity v Liberci o zkušenostech s výukou automatizace pomocí programu americké firmy MathWorks, MATLAB-Simulink.

Možnosti tohoto vývojového nástroje mne nadchly, protože je to cesta, jak učit automatizaci na střední škole bez vyučování náročného matematického aparátu k řešení diferenciálních rovnic. Řešení diferenciálních rovnic dynamických systémů je náročné i pro vysokoškolské studenty po absolvování patřičné matematické průpravy. Na střední škole je nutné probíranou látku vyložit rychle, efektivně a bez výuky časově náročného matematického aparátu. To umožňuje výuka simulace dynamických systémů pomocí programů MATLAB-Simulink.

MATLAB je výkonný programovací jazyk a interaktivní prostředí pro vědecké a technické výpočty, analýzu dat, vizualizaci a vývoj algoritmů. Simulink je grafické rozhraní programu MATLAB pro modelování a simulaci dynamických systémů a návrh algoritmů automatického řízení. Modely a algoritmy v Simulinku jsou vytvářeny graficky, formou přehledných blokových schémat.

K realizaci tohoto projektu byl nutný další důležitý krok, a to získat finanční prostředky prostřednictvím grantu odboru školství Magistrátu hlavního města Prahy. Grant byl navržen ve znění: Zvýšení názornosti a urychlení výuky automatizace hlavně části řešení diferenciální rovnice, popis a řešení dynamických systémů regulátor + regulovaná soustava. Projekt byl výběrovou komisí posouzen kladně a přidělená dotace umožnila nákup deseti licencí programů MATLAB-Simulink. Následně byl počet licencí navýšen ještě o dalších deset.

Střední průmyslová škola elektrotechnická v Ječné má ve výuce automatizace dlouholetou tradici. Lze zde uvést působení prof. Ing. Vladimíra Strejce, DrSc., vysokoškolského pedagoga Katedry řídicí techniky ČVUT v Praze, dodnes citovaného autora práce Identifikace regulovaných soustav. Dále jmenujme Ing. Františka Havelku, Ing. Arnošta Vokurku nebo Ing. Jiřího Dopitu.

Inovovaný systém výuky nyní zahrnuje měřicí systém firmy RC DIDACTIC SYSTEMS rc2000 - LAB (obr. 1). Dovoluje naměřené přechodové a frekvenční charakteristiky v komplexní rovině a amplitudovou a fázovou charakteristiku v logaritmických souřadnicích modelů reálných regulovaných soustav (RS) porovnat se simulací v programu MATLAB-Simulink a tím také provádět identifikaci RS. RC DIDACTIC SYSTEMS obsahuje modul modelu motor-generátor, jehož identifikaci lze jednoduše provádět pomocí zpožďovacího členu 1. řádu u regulovaných soustav vyšších řádů jejich sériovým řazením.

Rád bych na tomto místě zmínil Ing. Mgr. Vladimíra Váňu, CSc., autora publikací o mikroprocesorech AVR i ARM a úspěšného autora několika magistrátních projektů. Prostřednictvím těchto projektů se podařilo zajistit první stavebnice Lego Mindstorms, systém myRIO od firmy NI, vývojové desky firmy STMicroelectronics a bezdrátové technologie IQRF firmy Microrisc. Ing. Váňa je též propagátorem a úspěšným vedoucím projektu CanSat (obr. 2). Zapojení školy v této soutěži bylo završeno finálovou účastí v letech 2012, 2014 a 2015.

Program MATLAB-Simulink má ještě další "kouzelnou" vlastnost, zastřešuje většinu vestavěných (embedded) aplikací, jako je Lego Mindstorms, ARDUINO, Raspberry Pi 2, produkty NI my DAQ a my RIO, STM discovery kity a mnoho dalších platforem mikroprocesorů. Programování je možné pomocí GUI rozhraní programu Simulink, kdy se jednotlivé funkční bloky propojí na ploše, simulují a přímo nahrají do daného mikroprocesoru bez programování v kódu z příkazové řádky.

Náklady na nákup dvaceti zvýhodněných školních licencí programů MATLAB-Simulink byly poměrně vysoké. Přibližně 100 000 korun bylo zajištěno ve dvou etapách z grantů odboru školství Magistrátu hlavního města Prahy.

Dodavatel systému MATLAB, firma HUMUSOFT, nyní informoval o spuštění pilotního projektu pro střední školy, ve kterém je zpřístupněn veškerý software firmy MathWorks za velmi příznivou cenu pro celou střední školu na rok. MATLAB může být nainstalován na všech počítačích ve škole a také na soukromých počítačích učitelů a žáků.

Systém MATLAB je běžně využíván na vysokých školách, a tak je jeho výuka na střední škole přípravou na studium na VŠ, ostatním žákům usnadní začlenění do firem, které simulační programy používají.

Systém MATLAB se může výborně uplatnit nejen při výuce automatizace elektrotechniky, ale i matematiky, fyziky, chemie, biologie, astronomie a vesmírných technologií.


13. 4. 2016; Elektro

Unikátní FlowTester z ČVUT FEL

Vědci z Katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze úspěšně dokončili projekt FlowTester. Jeho cílem bylo proměnit know-how, získané v oblasti telekomunikačních sítí, v reálnou aplikaci, kterou budou moci využívat komerční subjekty. Díky dlouhodobé spolupráci katedry telekomunikační techniky s průmyslem je přidanou hodnotou znalostní databáze, na jejímž základě umí přístroj předpovídat problémy v sítích a rovněž poskytnout podklady k návrhu optimálního způsobu jejich řešení.


13. 4. 2016; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Na mezinárodní konferenci představí vědci novou družici

Ve dnech 18. až 21. dubna proběhne v Karlových Varech pod záštitou rektora Českého vysokého učení technického v Praze prof. Petra Konvalinky již 13. mezinárodní konference IBWS (INTEGRAL BART Workshop) 2016. V letošním roce bude zaměřena na malé družice. V rámci setkání představí odborníci novou družici CubeSat mission VZLUSAT-1, na jejímž vývoji se podíleli také studenti z Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. Tato družice bude v letošním roce vynesena na oběžnou dráhu.

Nanodružice VZLUSAT-1 bude v létě 2016 vynesena na oběžnou dráhu do výšky 450 kilometrů v rámci mezinárodní mise QB50 společně s dalšími 50 nanodružicemi stejné velikosti. Zařízení je vybaveno miniaturizovaným rentgenovým dalekohledem, kompozitním materiálem pro stínění kosmické radiace a systémem FIPEX. Ten umožňuje měření koncentrace kyslíku v termosféře.

Hlavní organizátor konference a přední český odborník na rentgenové dalekohledy, doc. René Hudec z katedry radioelektroniky Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze popisuje zařízení následovně: "Celá družice má rozměry deset krát deset krát dvacet centimetrů. I přes tuto velikost jsme zvládli satelit vybavit miniaturním rentgenovým dalekohledem s optikou račí oko, který dosud nebyl v kosmu nikdy použit. Díky unikátnímu systému se ve vesmíru vysune přední část a prodlouží tak satelit na třicet centimetrů". A doplňuje: "Dalekohled tohoto typu může v budoucnu sloužit pro astrofyzikální pozorování jasnějších a transientních rentgenových kosmických zdrojů, nebo sledování velmi energetických jevů v zemské atmosféře. To je logické pokračování mnohaletého českého vývoje rentgenové optiky a dalekohledů račí oko, v nichž jsme dosáhli světově uznávaných výsledků."

Na vývoji nanodružice typu CubeSat spolupracovali vědci a studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze, Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu a dalších komerčních firem a univerzit. CubeSaty se používají jako plnohodnotné výzkumné družice ESA a NASA, pro výuku studentů ale i pro komerční účely.

Konference IBWS se zúčastní i další vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, a to v sekci BRITE, která připravuje malé české astronomické družice a v sekci JEUMICO. Ta vznikla jako společný česko-bavorský projekt v oboru rentgenové optiky a dalekohledů.

Více informací o programu konference naleznete na stránce ZDE.


13. 4. 2016; tyden.cz

ČVUT se podílelo na vývoji nového nanosatelitu, poletí na oběžnou dráhu

Na mezinárodní konferenci IBWS (INTEGRAL BART Workshop), která se uskuteční od 18. do 21. dubna v Karlových Varech, bude představen nový nanosatelit CubeSat mission VZLUSAT-1.

Na mezinárodní konferenci IBWS (INTEGRAL BART Workshop), která se uskuteční od 18. do 21. dubna v Karlových Varech, bude představen nový nanosatelit CubeSat mission VZLUSAT-1. Na jeho vývoji se podíleli vědci a studenti Českého vysokého učení technickéhov Praze (ČVUT).

Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu a dalších komerčních firem a univerzit. Družice o rozměrech deset krát deset krát dvacet centimetrů bude ještě letos vynesena na oběžnou dráhu. Informovala o tom mluvčí Fakulty elektrotechnické ČVUT Libuše Petržílková.

Nanosatelit bude zpracovávat telemetrické informace a další data naměřená ve vesmíru. Zařízení je vybaveno miniaturizovaným rentgenovým dalekohledem, kompozitním materiálem pro stínění kosmické radiace a systémem FIPEX, který umožňuje měření koncentrace kyslíku v termosféře. V létě bude tato družice vynesena na oběžnou dráhu do výšky 450 kilometrů společně s dalšími 50 nanodružicemi stejné velikosti jako součást mezinárodní mise QB50.

Hlavní organizátor karlovarské konference a přední český odborník na rentgenové dalekohledy René Hudec popsal, čím je tuzemský nanosatelit výjimečný. "I přes jeho velikost jsme zvládli satelit vybavit miniaturním rentgenovým dalekohledem s optikou račí oko, který dosud nebyl v kosmu nikdy použit. Díky unikátnímu systému se ve vesmíru vysune přední část a prodlouží tak satelit na třicet centimetrů," uvedl v tiskové zprávě expert z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Dalekohled tohoto typu může v budoucnu sloužit pro astrofyzikální pozorování určitých typů rentgenových kosmických zdrojů nebo sledování velmi energetických jevů v zemské atmosféře. "To je logické pokračování mnohaletého českého vývoje rentgenové optiky a dalekohledů račí oko, v nichž jsme dosáhli světově uznávaných výsledků," doplnil Hudec.

Družice typu CubeSat se používají nejen jako plnohodnotné výzkumné družice, ale také pro výuku studentů nebo komerční účely. Primárním cílem tohoto projektu je vývoj, výroba, kvalifikace a experimentální ověření výrobků a technologií na oběžné dráze Země, uvedl na svém webu Výzkumný a zkušební letecký ústav.


13. 4. 2016; Týdeník Školství

Elektroformule

Na zámořské závody soutěže Formula Student v Kanadě a USA se připravuje tým eForce FEE Prague Formula, reprezentující Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze. Mladí konstruktéři elektroformule budou soutěžit s monopostem FSE.04x, vybaveným elektrickým pohonem 4x4, s nímž tým eForce v sezoně 2015 dosáhl na druhé místo.


13. 4. 2016; Týdeník Školství

Žáci budou soutěžit, čí robot nejrychleji zvládne určenou dráhu

I letos se mohou žáci druhého stupně základních škol a víceletých gymnázií zúčastnit oblíbené Robosoutěže, která se uskuteční 22. dubna na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.

V letošním roce je pro roboty připraven úkol Sledování černé čáry. Soutěžící musí sestavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu samostatně bez jakékoliv další pomoci (ovládání robota pomocí hlasu, bluetooth či jiných komunikačních kanálů) projel co nejrychleji stanovenou dráhu vyznačenou na podložce černou čarou a zároveň z podložky nesjel.

Organizátor soutěže Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT k soutěži říká: "V loňském roce nás velice mile překvapila vynalézavost mladých techniků. Vzhledem k tomu, že jsme měli srovnání z kola pro středoškolské studenty, musím konstatovat, že žáci základních škol, kteří se do soutěže přihlásili, jsou technicky opravdu hodně zdatní," a dodává: "Také nás těší, že je Robosoutěž stále atraktivní, v loňském roce se nám do středoškolského kola přihlásilo 101 soutěžících týmů."

Soutěž je veřejná a jsou na ni zváni vyučující, spolužáci a přátelé soutěžících, zástupci médií a všichni zájemci o mobilní roboty a o studentské soutěže. Více informací lze nalézt na webových stránkách www. robosoutez.cz.


13. 4. 2016; www.rozhlas.cz - leonardo

Čím víc uživatelů, tím větší lákadlo pro útočníky, říká nejen o internetu věcí expert

Internet věcí, tedy technologické řešení, které propojuje člověka s ostatními zařízeními kolem něj, dá během několika let vzniknout síti s několika miliardami připojenými zařízeními po celém světě. Bude možné zajistit v této globální síti bezpečnost? Nebude tento nový svět příliš křehký a zranitelný?

„Doufejme, že ne,“ vyjádřil své naděje ve Studiu Leonardo Lukáš Vojtěch z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Podle něj jde v oblasti bezpečnosti vždy o kompromis. „O to, jaké jsou náklady na zajištění této bezpečnosti, jaké budou náklady na zahojení škod, které mohou vzniknout v případě jejího narušení.“

„To jsou spojité nádoby, a už při návrhu těchto systému je nutné na bezpečnost pamatovat,“ upozornil inženýr.

Bohužel se ve spoustě případů na bezpečnosti šetří nebo se rozhodne, že není třeba bezpečnost řešit až do takové hloubky. „A pak jsou s tím velké problémy,“ konstatoval Vojtěch.

Navíc, čím větší počet uživatelů služby, systému nebo technologie, tím samozřejmě větší lákadlo pro útočníky, aby se snažili provést útoky, a z nich něco vytěžit.

„V případě hromadných útoků typu DoS (Denial of Service), kdy službu, kterou systém nabízí uživateli odepřeme, je to například velký problém,“ uvedl konkrétní příklad napadení výpočetních systémů inženýr.

V takovém případě je vhodné následovat „stará dobrá pravidla z přenosových technologií, tedy zálohování jednak přenosových kanálů, používání záložních okruhů,“ radí Vojtěch.

Především je ale třeba už při návrhu celé infrastruktury nahlížet na vše jako na komplexní systém. V tom je i posun, který je patrný v celém oboru.

„Moderní technika není jen o krabičkách, ale o systému. My ty komponenty propojujeme dohromady, stavíme serverová a datová úložiště a na nich budujeme nové typy služeb, ale bez systémového pohledu se snadno může stát, že se nám to celé rozpadne jak domeček z karet,“ varoval Lukáš Vojtěch.

Hostem Studia Leonardo byl Lukáš Vojtěch z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Připravila Leona Matušková, moderuje Jan Bumba.


13. 4. 2016; www.rozhlas.cz - zelená vlna

Autonomní systémy: auta budou mluvit mezi sebou

Z aut se za pár let stanou výkonné počítače, které dokážou komunikovat mezi sebou. Malé krabičky plné elektroniky - tak zvané autonomní systémy - najdeme ve vozidlech už dnes. Běžně umí varovat před překážkou na vozovce nebo zabrání střetu s chodcem. Specialisté tyto chytré technologie stále zdokonalují. Volvo nabízí u některých modelů autonomní jízdu, kdy místo řidiče v některých situacích řídí auto počítač.

Auto, které samo zaparkuje, zabrzdí, nebo dokonce promluví. Dřív jsme ho znali pouze z televize. Dnes auto běžně samo zaparkuje, nebo dokonce zastaví, pokud usnete za volantem. Profesor Zdeněk Hanzálek z elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze tvrdí, že auta začnou brzy komunikovat i mezi sebou. „To si můžete představit jako WiFi. Technicky je to vcelku dobře řešitelné. Horší je to samozřejmě s šířením signálu například ve městě, kde jsou budovy. Signál by se měl šířit i na křižovatkách do stran. To je trochu technická výzva, ale věřím, že se to podaří vyřešit dobře,“ popisuje jednu z možných technologií Hanzálek a dodává, že si informace o provozu vymění třeba dvě auta jedoucí proti sobě.

Když máte třeba zácpu v jednom směru na dálnici, tak se nebudete dozvídat informace jenom od aut, která stojí, ale i od těch, která jedou v protisměru. Na nějakou krátkou vzdálenost, třeba 100 metrů, si vymění informace se stojícími vozidly. Tu informaci povezou v protisměru proti vám, jak se budete v koloně blížit,“ říká Hanzálek.

Mobilní sítě

Kromě WiFi se mluví taky o komunikaci autonomních systémů pomocí mobilní sítě. Podobnou službu chce ještě letos představit automobilka Opel. Auto musí mít něco jako SIM kartu, přes kterou se přihlásí do sítě. Informace si pak mohou předávat nejen auta mezi sebou, ale v případě poruchy navede systém řidiče třeba do nejbližšího servisu. Právě pro automobilku jsou pak informace o stavu vozidla, podle Martina Hejrala z Opelu, velmi důležitá.

„Datové soubory o kondici auta jsou v určitém rytmu odesílány do centra a přes něj k dealerům. Tím pádem dealer třeba vidí, že jeho klient se blíží k hraně životnosti oleje, nebo že má jeho vůz nějakou poruchu, která sice nebrání v provozu, ale bylo by dobré ji odstranit, a může sám aktivně vyzvat majitele, aby si domluvil servisní zásah na jeho autě,“ říká Martin Hejral. Řidič si pak díky tomu, že je vozidlo stále spojeno online s dispečinkem, může přivolat jakoukoliv pomoc. „Kdy si řidič pouhým stisknutím tlačítka v autě spojí mluvčího služby a komunikuje s ním na téma, co se mu přihodilo a jak mu může být pomoženo - vyslání hasičů, záchranky nebo policie na určené místo.“

Profesor Zdeněk Hanzálek z elektrotechnické fakulty v Praze zkouší a zdokonaluje na ČVUT autonomní systémy se svým týmem několik let. Podle něho budou tyto chytré technologie časem hlídat nejen cestu daleko před vámi, ale taky dokážou nahlédnout do silnice za situace, kdy do ní ještě normální řidič nemá šanci vidět. „Vjíždíte do křižovatky, kde máte trochu zastíněný výhled třeba parkujícím vozidlem na kraji vozovky a jede tam motocykl, který nemusíte vidět. Potom dostanete nějaký varovný signál, že tam něco přijíždí.“

Pruhy pro autobusy

Komunikace mezi vozidly bude důležitá hlavně pro bezpečnost silničního provozu. Podle Hanzálka z ČVUT si můžou počítače v autech předávat informace s městským provozem. Musí se ale technicky přizpůsobit infrastruktura. „Máte ve městě dva pruhy jedním směrem. Pravý pruh je rezervován pro autobus, ale projede tam jeden autobus za minutu, za dvě nebo pět minut. Ta infrastruktura by měla informaci o tom, že přijíždí autobus a potom by ten pravý pruh uzavřela. Autobus by projel, ale ve chvíli, kdy by se žádný neblížil, by tam normálně mohla jezdit auta.“

Petr Hanzálek ještě tvrdí, že bezdrátová komunikace mezi vozidly bude fungovat jen tehdy. Až všechny automobilky dostanou stejné normy jak autonomní systémy stavět. Jinak to každý výrobce bude dělat jinak.


11. 4. 2016; INDEX LN

Kdo rozplete špagetový kód českého školství?

PROGRAMÁTORSKÝM žargonem se tomu říká "špagetový kód". Jedná se o postup, který plodí programy, jež sice jakžtakž fungují, dokonce přinášejí dílčí užitečné výstupy, jsou ale napsány chaotickým způsobem, většinou zastaralým programovacím jazykem a obsahují hromadu výjimek a záplat.

Na takovém kódu se zpravidla podílelo několik programátorů a každý postupoval jinak. V důsledku se v něm už nikdo nevyzná natolik, aby ho mohl efektivně udržovat a rozvíjet. Pro potřeby byznysu je takový kód naprosto k ničemu.

Současný český vzdělávací systém program napsaný špagetovým kódem připomíná. Zatím funguje, stále má některé dobré výsledky. Je ale čím dál těžší udržovat kvalitu výstupů, natož ho pružně adaptovat změnám vnějšího prostředí a poptávce trhu práce. Pro byznys je takový systém závažný problém.

Nedostatek technicky vzdělaných vysokoškoláků a středoškoláků, o kterém pojednává téma nového Indexu LN, je jeden ze symptomů "kódu", pod nímž se od vzniku České republiky podepsalo "programování" celkem šestnácti ministrů školství. Jejich odlišná až protikladná ideologická východiska, nízká kvalita jejich poradních a legislativních týmů a konstantní nedostatek politické podpory a financí zařídily to, že posíláme své děti do systému, který už teď není adekvátní ekonomické realitě. Natož aby pracoval s predikcí, co se bude od těchto dětí očekávat, až z něj budou vycházet.

Je iluzí, že se situace zásadně zlepší další záplatou v podobě nové vyhlášky či novely (ostatně ta poslední byla schválena minulý měsíc). Je načase se podívat na celý špagetový kód českého školství a pokusit se ho rozplést a složit znova. Jestli budeme mít štěstí, budou k tomu přizváni lidé jako profesor Michal Pěchouček z ČVUT, se kterým přinášíme mimořádně zajímavý rozhovor. Doporučuji všem k přečtení: dává totiž naději, že české školství lze ještě přeprogramovat.


11. 4. 2016; INDEX LN

Vědec, podnikatel, investor, profesor

MICHAL PĚCHOUČEK, VEDOUCÍ KATEDRY POČÍTAČŮ NA ČVUT A INVESTOR

Špičkoví vědci mají mít platy jako špičkoví manažeři. Jejich výchova je snad ještě náročnější a na jejich schopnostech závisí budoucnost ekonomiky. Velké nápady vyžadují hodně peněz a ty musí akademický systém získat. Podle Michala Pěchoučka nejlépe kombinací soukromého kapitálu a státní podpory.

- Co vás vedlo k akademické kariéře?

Profesně mě zajímají tři věci. První je umělá inteligence, kterou jsem vystudoval, dělám v ní vědecký výzkum a jsem jí věrný i přes různé výkyvy obecného zájmu o tento obor. Dále mě zajímá praktická užitečnost vědecké práce, nechci dělat vědu do šuplíku. Ačkoliv jsem aktivním podporovatelem základního výzkumu, tak se od hlavního vědeckého proudu liším tím, že řeším i to, jak se může výzkum uplatnit v praxi. Ne nutně dnes, třeba i za dvacet let. Třetí, co mě zajímá, jsou lidé. Vždy jsem byl vědec, který věřil tomu, že zajímavý výsledek může vzniknout ve spolupráci mezi výzkumníky. Svou vědeckou kariéru jsem nezasvětil individuálnímu výzkumu, ale naopak výzkumu kolektivnímu.

- Chybí české akademické sféře právě větší praktické zaměření vědy, její lepší propojení s reálným světem?

Myslím si, že akademické sféře chybí provázanost. Každý něco umí, každý se na něco specializuje a často a chybí určitý vzájemný respekt a touha věci kombinovat. Vědci aplikovaného výzkumu se málo zajímají o vědce základního výzkumu a naopak. Domnívám se, že vědecká komunita relativně málo spolupracuje s lokálním průmyslem a průmysl v Česku nerespektuje akademickou sféru skoro vůbec. V zemích, kde má věda velký vliv na hrubý domácí produkt, je tato provázanost zcela zásadní a daná už systémem financování.

- A jaký model by podle vás měl fungovat v Česku?

Líbí se mi britský model, kdy průmysl spolupracuje s univerzitou a žádá od ní výzkumnou práci a stát tuto práci spolufinancuje. Je to lepší, než když stát rozdá peníze z grantů firmám a ty pak poptávají od univerzit konkrétní výzkum. Takovéto financování často vede k inkrementálnímu zlepšení stávajících technologií, nikoliv však k technologické revoluci, která přináší zásadní ekonomické zhodnocení vědecké práce. Firmy si v takovém případě neuvědomují, co může vědecká činnost přinést v horizontu třeba tří let. Pokud firmy řeší lokální problémy s horizontem půl roku, nikdy nedojde k zásadnímu pokroku.

- Jsou tedy nositelem pokroku univerzity, a nikoli firmy?

Akademická sféra by měla být v partnerství s průmyslem tou vůdčí silou ve směrování myšlenek, má být odvážnější. Například pokrok v oblasti rozpoznávání obrazu, ze kterého teď těží Google, Facebook nebo Pinterest, začal před lety v akademickém světě v primárním výzkumu. Jak společnost formou grantů, tak firmy do něj vložily v minulosti spoustu peněz a teď z něj těží. Když budou aplikovaní vědci řešit pouze aktuální lokální problémy, nic takového tu nevznikne. U nás je zásadní rozdíl ve vnímání toho, jakou hodnotu má výzkum přinášet. V poctivé akademické sféře je to revoluce, velká změna, něco úplně nového. Kdežto průmysl vidí často hodnotu v tom postupném vylepšení a požaduje jej.

- Jak to můžeme změnit?

Stát by se měl chovat jako investor. Rozpočet na vědu by měl rozdělit na dvě části. Jedna by financovala kvalitní vědu, která je spíše kulturní záležitostí než ekonomickým přínosem. Takto by mohly být financovány obory jako třeba vyhlášená česká egyptologie, která si na sebe spoluprací s průmyslem opravdu nevydělá. Takových oblastí je spousta a část rozpočtu by do nich měla proudit. Druhá část rozpočtu by se ovšem měla investovat do vědy a výzkumu, jak základního, tak aplikovaného, které mají potenciál v užitnosti. Ne v té inkrementální, ale v té, která může zcela zásadně změnit průmyslovou praxi a může zvýšit konkurenceschopnost našich podniků nebo vytvořit zcela nový byznys. Tento investiční přístup k financování vědy by měl dávat peníze těm nejlepším, a ne vyrovnávat rozdíly, aby měli všichni stejně.

- Proč?

Ti nejúspěšnější by měli mít na směřování vědy co největší vliv, a tedy co nejvíce peněz. Takoví lidé totiž budou schopni finance efektivně využít. Použijí je na zvětšení týmu a urychlení výzkumu způsobem, jakým již v minulosti uspěli. Není to tak, že by ty peníze projedli. Navíc to, jestli takový vědec řídí grant s rozpočtem deset nebo dvacet milionů, nemá vliv na jeho plat, ale ovlivňuje přímým způsobem ekonomický dopad jeho intelektu, kreativity a zkušeností na bohatství společnosti.

- Byl by toho stát schopen, třeba prostřednictvím Technologické agentury ČR (TAČR)?

Zrovna TAČR podle mého názoru podporuje inkrementální výzkum. Chybí tam odvážné velké myšlenky. Mezi úspěšnými uchazeči chybí odvážní vědci, kteří studovali v zahraničí a dovedou si představit, co by se dalo posunout. Předpokládám, že v budoucnosti se nechá TAČR inspirovat výzkumnými výsledky excelentních vědců se zahraniční zkušeností, kterým je dnes mezi 30 a 40 lety, a pozve je do svých panelů a mezi hodnotitele.

- Měly by velké firmy jako Škoda Auto nebo ČEZ spolufinancovat základní výzkum?

Mají-li uspět, tak musí. Když se podíváte na vysoce hodnocené technologické firmy na světových burzách, tak ty do výzkumu investují ohromnou část svého zisku. Z toho pramení další úspěch. Čím dřív si české firmy uvědomí tuto příležitost a přeuspořádají si své priority, tím lépe pro ně.

- A nebudou v takovém případě státní peníze konkurovat ve vědě těm soukromým? Například Izrael tvrdí, že investuje jen tam, kam by nešel soukromý kapitál.

V tomto je pro mě velkým vzorem americká agentura DARPA. Ta má konkrétní vize, financuje je několik let a pak je opustí. Propojuje očekávání průmyslu a schopnost vědy. DARPA investovala v minulosti spoustu peněz do vývoje robotiky, teď už ji ale nefinancuje, protože do této oblasti nyní proudí peníze z komerční sféry. Stát by měl mít přesně tuto roli. Měl by mít vize a být ochoten riskovat. DARPA je řízena manažery, kteří mají tří- až pětiletý kontrakt, za tu dobu mají šanci změnit svět. A pak, bez ohledu na úspěch či neúspěch, musí odejít. Jsou to známí profesoři nebo lídři z velkých firem a vědí, že když se spletou, bude to pro jejich renomé špatné. Vědí, že když někomu "nahrajou", tak jsou odepsaní. Oni nemohou prostě na svou školu jen tak poslat grant, to už by je nikdo nikde nebral vážně. Tento etický rozměr je v řízení vědy a výzkumu velmi důležitý. Kdyby se v TAČR inspirovali agenturou DARPA třeba v tom, že by k sobě vtahovali osobnosti, které jsou na poli vědy známé a vázané vůči své prestiži a reputaci, mohlo by to vést ke kýžené zodpovědnosti.

- Kolik tady takových lidí, kteří dovedou být schopnými manažery a současně špičkovými vědci, je?

Jsou tu, ale je jich málo. Horší je, že jen malá část z nich by byla ochotna tuto práci dělat. A to i kvůli nedůvěře vůči státu a kvůli politikaření, které je stále na financování vědy zčásti navázané. Ale těší mě, že se to u mladé generace mění. Lidé s doktoráty z významných světových univerzit politikaření nezajímá. Oni vědí, že je pro ně nejlepší být úspěšný. Předpokládám, že to právě oni mohou být za deset let tahouny místního výzkumu a budou spolurozhodovat o financování vědy. Doufám, že mezi nimi budou vzory akademického úspěchu, lidé, kteří dají společnosti najevo, že současná atmosféra toho, kdy vlastně trošku podvádět nevadí, kdy je etika jakýsi archaismus a že je dobré hlavně zůstat v šedi průměru a myslet na svůj profit, je špatná.

- Koho vy tady na katedře vychováváte? Zaměstnance IT společností, vědce, nebo podnikatele?

Chci především vychovat lidi, kteří uspějí na trhu práce, jaký v současnosti neexistuje. Trh práce bude mít za deset let úplně jiné parametry než dnes a nikdo přesně neví, jak bude vypadat.

- Takže lidi do reality?

Ano, do skutečné reality. Myslím si, že třeba programátoři se snáze rekvalifikují na práce budoucnosti než například řidiči. Z řidiče už datového vědce nebo experta na počítačovou bezpečnost neudělám, z programátora ano. Mně ale nejde jen o výchovu programátorů, chci, aby lidé, které vychovám, měnili stávající byznys a byli těmi, kdo budou sami přetvářet trh práce. V současnosti jsou země bohaté na ropu, za 50 let budou země bohaté na práci. Chudé budou země, které budou práci vytvářet uměle a tato nebude generovat HDP. A pak budou země, kde práce bude generovat HDP, to budou ty bohaté země.

- Jak se ve výchově absolventů lišíte od běžného akademika?

Jde o vizi a její prosazování. Podle mě je ve výchově lidí pro IT důležitější kvalitní matematika, algoritmizace a metody nacházení řešení problémů než výuka konkrétních vývojářských technologií nebo moderních programovacích frameworků. Ty se studenti naučí sami. Ale hlubokou abstraktní matematiku, která je naučí rozumět problémům a jejich velikosti, si sami neosvojí.

- Matematika spoustu lidí děsí. Neodrazujete tím potenciální studenty?

Když jsme s kolegou před deseti lety založili program Otevřená informatika, říkali jsme, že chceme přijímací řízení. I když tehdy bylo z důvodu demografického poklesu uchazečů málo, my jsme si je chtěli vybrat. Na rozdíl od ostatních jsme studenty úspěšně lákali na kvalitní příjmací zkoušky z matematiky. Onen vztah studentů k matematice považuji za jedno ze selhání elit. Před patnácti nebo dvaceti lety přestala být matematika komunikována jako klíčová dovednost. Bylo společensky přijatelné říkat, že ji neumíte, ale přitom není přijatelné se chlubit tím, že neumíte číst. Lidé se za neznalost matematiky nestyděli a společnost si přestala vážit vzdělávání v matematice. To mělo za následek pokles jeho úrovně už na základních školách.

- Čím to změníme? Uznáním, penězi?

Máte pravdu, jde o uznání, prestiž a hlavně peníze pro učitele. Chtěl bych, aby úspěšní chytří lidé, kteří mohou dělat programátory, učili programování na střední škole. Ale ti dnes učit nepůjdou. Jako programátor si dnes takový člověk vydělá třeba devadesát tisíc, jako učitel v lepším případě třicet. Takže to ten programátor nemůže udělat, i kdyby pro to byl zapálený, tak to prostě nejde. A to je potřeba změnit. Matematika musí získat prestiž a musí ji učit kvalitní učitelé. Je potřeba je přilákat na školy dobrým ohodnocením, společnost musí pochopit, že to jsou ty naše důchody. A pokud sem peníze neinvestujeme, tak my, Husákovy děti, prostě nebudeme mít žádné důchody. Ty totiž spoléhají na to, že lidé, kteří teď budou chodit do školy, uspějí na onom budoucím trhu práce.

- Jak udržíte kvalitní studenty na škole, aby zůstali u akademické kariéry, když je tak intenzivně lákají do komerční sféry?

Nevychovávám doktoranda proto, aby mi zůstal na fakultě. Vychovávám ho proto, aby byl nejúspěšnější. Doktorandi mají odcházet, každý by měl od školitele odejít a pak teprve se později rozhodovat, zda se vrátí, nebo ne. Stávající praxe, kdy si výchovou doktorandů profesoři stavějí svá vlastní výzkumná impéria, podle mě není správná. Vizitkou kvalitní práce profesora je, když jeho doktorand uspěje ve světě. Aby se úspěšní vědci následně vraceli, musí být ve vědě seriózní peníze. Kvalitní vědec by si měl na projektech vydělat srovnatelné peníze, které si vydělá v komerční sféře. Vědecká práce neparazituje na společnosti. Má vysokou hodnotu a ten, kdo ji dokáže ocenit a zaplatí za ni, z ní pak dovede těžit.

- Vy si dovedete peníze sem na fakultu sehnat v objemu, který je i pro vás osobně dostatečně motivující, abyste dál učil a neseděl naproti v Cisku?

Snažím se na ČVUT získat takové prostředky, aby kvalitní vědci, kteří pracují se mnou, měli platové podmínky co možná nejvíce odpovídající komerční sféře.

- A nesoutěžíte si tedy navzájem tady přes ulici?

Určitě soutěžíme. A je to zdravé, já jsem proto nikdy s nikým neuzavřel dohodu o nepřetahování lidí. Člověk si v IT může v podstatě vybrat tři kariérní směry. Jeden je, že pracuje pro velkou korporaci, druhý je, že dělá vědu a výzkum, a třetí, že zkouší vlastní byznys. Ty cesty mají různé finanční ohodnocení, liší se také dalšími aspekty, jako jsou riziko, svoboda, kreativita nebo rozhodovací pravomoc. Například když chce doktorand na FEL ČVUT být úspěšný, musí makat téměř dvacet hodin denně a má za to podprůměrný plat. Čtyři roky takto dře, ale to proto, aby po té době byl lídrem, který je schopen se rozhodovat o tom, co je zajímavé a důležité. Aby byl schopen napsat kvalitní projekt, který potom zafinancují velké společnosti, protože je daný nápad revoluční a vyplatí se jej podpořit. Když za sebou nebude mít ony roky dřiny, tak takový projekt nevymyslí, nenapadne ho to.

- Vyplatí se tahle dřina finančně?

Úspěšní vědci a úspěšní programátoři si nakonec za celý svůj život vydělají plus minus podobně peněz. Akorát že úspěšný vědec velmi riskuje, protože má ze začátku málo peněz a vůbec neví, jestli mu to vyjde. A na konci je svoboda, kdy on rozhoduje, pracuje na vlastních projektech, sám vychovává další vědce, posílá je do směrů, které mu připadají zajímavé, píše projekty a je řešitelem. To mu dává prostor pro mnohem větší kreativitu, než jakou má manažer v korporaci, který sice pod sebou má 150 lidí, ale rozhoduje úplně jiným způsobem. V korporaci je však mnohem menší riziko, že o svou práci přijde. Vlastní byznys, to je pak úplný extrém. Riziko je tu vysoké, mnohem vyšší než pro vědce na škole, a pravděpodobnost, že se podaří výhodný prodej firmy, je velmi malá.

- Vy jste to ale dokázal, vlastní byznys jste prodal korporaci, ve které teď pracujete. A zároveň přitom učíte. Jak se to dá skloubit - a měli by si z vašeho příkladu vzít vzor další?

Myslím, že krátkodobě se to zvládnout dá. Průmyslová zkušenost univerzitní výzkum jistě obohacuje. A co se týče startupů, tak si myslím, že cestu, kterou jsem si zvolil, může zvolit každý z mých doktorandů. Studentům se startupy pomáhám, některé podporuji i finančně. Mám však i doktorandy, pro které vybudovat startup není zajímavé a jejich cílem je získat prestižní grant ERC nebo napsat článek pro časopis Nature. Jejich práce je stejně důležitá.

- Ona tam potom vždy asi převládne některá z těch částí, že?

Ano, u mě převládla ta akademická. V Kalifornii na Stanfordu, na Berkeley je to zcela běžný postup. Profesor tam nastoupí, dělá vědu, něco zjistí, udělá startup, rok ho tlačí a pak se vrátí zpátky na školu. Nebo ho tlačí pět let a pak ho prodá a vrátí se na tu školu. Ten intenzivní kontakt mezi reálnou obchodní sférou a vědou je zprostředkováván i takovými lidmi, mezi které se počítám i já. Někteří to dokonce dělají opakovaně, že se vrací tam a zpět, existují takoví sérioví podnikatelé, kteří dělají vědu na světové úrovni a při tom startupy.

- Jak funguje etika vyvádění nápadů z akademické sféry do té komerční?

Transparence a etika je velmi důležitá, bohužel v Česku je to takový zatuchlý rybník. Když jsme zakládali Cognitive Security, bylo pro nás důležité, abychom měli s univerzitou uzavřené všechny potřebné licenční smlouvy. Podle mě by měli být zakladetelé vůči univerzitětransparentní a pokud možno velkorysí, ale univerzita by měla být ještě velkorysejší a vždy vytvářet takové podmínky, které budou zakladatele motivovat k tvorbě startupů. V zahraničí funguje řada různých způsobů. Například skupina londýnských univerzit se dohodla, že doktorandům poskytne zdarma licence na duševní vlastnictví, které vytvářeli na univerzitní půdě, aby je mohli využít pro svůj vlastní byznys. Na jiných školách to funguje tak, že škola má vždy nárok na určitý podíl ze startupu, který akademik založí. Důležité je rozlišit, zda je know-how chráněno patenty, které si musí firmy, včetně startupů, licencovat. Nebo naopak, jako v případě Cognitive, je knowhow publikováno v odborných časopisech a veřejných kanálech - a pak je volně k dispozici komukoli.

---

Michal Pěchouček

Je prototypem moderního akademika. Ačkoli má za sebou úspěšný startup Cognitive Security a jeho ještě úspěšnější prodej společnosti Cisco, kde pracuje jako stratég pro oblast bezpečnostní analytiky, nadále se věnuje hlavně výchově nových IT talentů na Fakultěelektrotechnické ČVUT. Tam vede od ledna 2016 katedru počítačů. K tomu působí jako investor a vyhledavač investičních příležitostí pro fond Credo Ventures, který mu kdysi pomáhal s rozjezdem firmy. Jako podnikatel, manažer a špičkový vědec tak má na současnou podobu akademické sféry a vědeckého výzkumu v České republice často neobvyklé názory.


10. 4. 2016; zpravy.rozhlas.cz

České firmy mají nedostatek IT specialistů, podle odhadů chybí až 100 tisíc programátorů

V Česku chybí IT odborníci, shodují se personální agentury. A to i přesto, že specializované vysoké školy ročně absolvuje přes dva a půl tisíce lidí. Podobně jsou na tom i evropské firmy, kterým chybí přes 700 tisíc počítačových odborníků. Nedostatek softwarových vývojářů by se navíc měl podle personální společnosti AC jobs v dalších letech ještě zhoršovat.

Sedmadvacetiletý Robin vystudoval Elektrotechnickou fakultu na ČVUT v oboru softwarové technologie a management. Práci našel už dva měsíce po dokončení studia."Když to srovnám třeba s některými svými kamarády, tak to asi rychlé bylo. Já jsem musel absolvovat jen dva pohovory a práci jsem našel na druhý pokus a dokonce i v oboru, který jsem chtěl dělat," říká.Podobných absolventů je ale v Česku nedostatek. A to i přesto, že tyto školy každým rokem opustí podle Českého statistického úřadu až dva a půl tisíce mladých lidí.Podle Tomáše Ervína Dombrovského z portálu Jobs.cz je větší poptávka po IT odbornících kvůli tomu, že firmy stále více používají nový software a potřebují proto dobré programátory."Celá ekonomika se digitalizuje a dokonce firmy, které dříve, před pěti, šesti lety neměly potřebu dělat nějaký vlastní vývoj, typicky třeba banky, jsou dnes už softwarově orientované," vysvětluje.Nedostatek IT specialistů se ale podle ředitelky personální společnosti ManpowerGroup Jaroslavy Rezlerové v posledních letech prohloubil. Podle jejích odhadů jen na tuzemském trhu chybí 100 tisíc programátorů."IT odborníci nejsou, nebo je jich zoufale málo. Všechna sociální média, všechno to, co se děje v online světě vlastně využívá marketing úplně každé firmy," dodává.Vyšší platyPodle portálu Jobs.cz hledají firmy v Praze téměř 400 nových IT pracovníků. A to i přesto, že už nástupní plat je vyšší ve srovnání s jinými obory až o 15 tisíc korun, říká Marcela Vyskoková z personální agentury AC jobs."Nástupní plat u těchto pozic je vyšší především proto, že se jedná o velmi lukrativní obory, kde ta poptávka převyšuje nabídku," uvádí.Obecně patří IT obory, hned po finančním sektoru, mezi ty nejlépe placené. Podle Tomáše Ervína Dombrovského z Jobs. cz tak na výplatních páskách najdou programátoři třeba i 80 tisíc korun měsíčně.Nedostatek počítačových specialistů ale není jen problémem Česka. V celé Evropě chybí podle personální agentury AC jobs kolem 700 tisíc odborníků. V roce 2020 by jich podle odhadů společnosti mělo firmám chybět víc než 800 tisíc.Počítačová hra World of Tanks ukazuje nečekané možnosti běloruské ekonomikyNSZ zrušil stíhání firem a některých osob v kauze IT zakázekNKÚ: Ministerstvo průmyslu má IT systémy za 345 milionů, část nevyužíváPoslanci budou řešit nefungující IT systém lékového ústavuRozdíl ve mzdách mezi českými muži a ženami je 22 procent, v Evropě třetí nejvyššíSouboj člověka s počítačem pokračuje. Program vyhrál i druhou z pěti partií ve hře Go


9. 4. 2016; lidovky.cz

Technické výšky chtějí nadšené studenty, přípravu berou do svých rukou

Představitelé českých technických univerzit již řadu let mluví o velkém hladu po technicky vzdělaných lidech. Tuto poptávku však zatím nedovedou uspokojit, a to jednak kvůli nedostatku peněz, a jednak kvůli menšímu zájmu studentů o technické obory.

"Studentů máme dostatek, chybějí nám však ti kvalitnější," říká Petr Konvalinka, rektor nejstarší české technické univerzity - ČVUT vPraze.

Podobně vidí problém v kvalitě jeho kolega, prorektor Technické univerzity v Liberci (TUL) Pavel Němeček, ačkoli ten by rád v akademické obci viděl více vzděláníchtivých uchazečů. "Měli by to být studenti dobře připravení ze střední školy, se zájmem o technické obory, matematiku, fyziku a chemii," vysvětluje.

Obě univerzity berou osvětu v této oblasti částečně do svých rukou. ČVUT i TUL mají vlastní školky s technickým zaměřením, pražskátechnika dokonce otvírá základní školu. "Dnešní děti bez problémů zvládají digitální technologie současnosti. Těchto znalostí se musí využít pro rozvoj informací o technice v širších souvislostech," říká Němeček. Jeho škola proto již přes deset let pořádá takzvanou Dětskouuniverzitu, která má za úkol ukázat svět techniky zábavnou formou.

Stejný koncept se v posledních letech prosazuje i na ČVUT. "Vloni jsme přijali 100 dětí, letos už jich budeme mít 400. A zájem je mnohonásobně větší. Plánujeme, že příště budeme mít dětí 800," popisuje zájem o projekt Konvalinka. Souboj s komerční sférou

K tomu, aby mohly české univerzity lákat technicky nadšené studenty, musejí také disponovat špičkovými pedagogy, kteří dovedou motivovat. Jenže o ně často bojují s komerční sférou.

"Je to těžký úkol, výzvy z aplikační sféry jsou silné a finanční motivace je často klíčová," stěžuje si Němeček. S Konvalinkou se shoduje v tom, že pro mnohé je ale více než finanční ohodnocení motivací tvůrčí akademické prostředí, možnost vlastního rozvoje a práce v kreativním a nadaném kolektivu.

"Celkově mám dojem, že se nám daří vynikající pracovníky, kteří odešli do komerční praxe, dostávat zpět na univerzitu," říká rektor nejstarší české techniky. Z byznysu zpátky k vědě

Že se jeho slova zakládají na pravdě, potvrzuje třeba osobnost Michala Pěchoučka. Ten se zkraje roku 2013 spolu s kolegou Martinem Rehákem proslavil v českých startupových kruzích, když prodali svou firmu Cognitive Security mezinárodnímu gigantu Cisco.

Letos v lednu se Pěchouček stal vedoucím katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT av podstatě tím stvrdil svůj příklon k akademickému světu. V tom komerčním nadále působí coby manažer a investor, většinou jej ale zaměstnává právě akademické dění.

"V Kalifornii na Stanfordu, na Berkeley je to běžný postup. Profesor tam nastoupí, dělá vědu, něco zjistí, založí startup, rok ho tlačí a pak se vrátí na školu. Nebo ho tlačí pět let, pak ho prodá a vrátí se na školu," říká Pěchouček s tím, že propojení s praxí je pro univerzitní prostředí velmi obohacující.

Jenže jen samotné nadšení a praxe nestačí, v důsledku pociťují školy, že naráží na své finanční limity. "Dlouhodobé sliby zvýšení podílu výdajů do kapitoly školství, třeba na úroveň zemí, se kterými se chceme poměřovat, se posunuly do oblasti nesplněných přání," vysvětluje Němeček.

Například ČVUT získává jen 45 procent peněz z takzvaného institucionálního financování, což je u špičkových světových univerzit ojediněle málo. Jenže případná změna je především politickou otázkou, kterou mohou univerzity ovlivnit jen minimálně.

Velké téma o českém (nejen) technickém vzdělávání čtěte v pondělí 11. dubna v magazínu Index LN. Na stáncích s Lidovými novinami.


8. 4. 2016; olomouc.iDNES.cz

VIDEO: Místo lešení dron. Uvnitř kostela odhalí u stropu stav fresek

Bez lešení se v budoucnosti obejdou památkáři zkoumající stav památek, konkrétně stropních maleb či soch. Práci jim usnadní drony s kamerami. Díky speciálním technologiím navíc uvidí více než lidské oči. Server iDNES.cz přináší unikátní záběry z dronů, jež se proletěly kostelem ve Šternberku.

Na zkoušce nové technologie se podíleli odborníci z olomoucké pobočky Národního památkového ústavu (NPÚ) a technicko-výzkumný tým pro multi-robotické systémy ČVUT v Praze.

"Snímání kostela probíhalo s cílem identifikovat mechanické poškození objektů v kostele, malby a štuků v obtížně přístupných místech. A to hlavně z úhlu, kterého není možné dosáhnout ani fotografováním s teleobjektivem ze země," popsal vedoucí týmu Martin Saska zKatedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Kromě monitorování chybějících částí výzdoby kostela a prasklin v omítce poslal spolu s kolegy drony i do míst, kde památkáři předpokládají poškození omítky a zdiva vlhkostí.

Ve šternberském kostele Zvěstování Panny Marie se tak zaměřili i na část stropních fresek zrekonstruovaných v 80. letech. Již pouhým okem je zřejmé, že jsou provlhlé a nestabilní.

"Monitoring zblízka pomocí dronů nám poskytne snímky, na základě kterých můžeme vyhodnotit, jak vážný je stav narušení způsobený zatékáním a plánovat případné kroky ke stabilizaci," upřesňuje mluvčí olomouckého NPÚ Vlastimil Staněk.

Drony však při zkoumání památek mohou v budoucnu nabídnout mnohem více, než jen pohled zblízka podobný tomu lidskému.

"V navazujícím výzkumu plánujeme testovat použití monitoringu v jiných částech spektra. Například přesné modelování chybějících částí soch a štuků lze provádět 3D laserovým skenerem neseným na helikoptéře," přibližuje Saska.

Kamery podle něj mohou také odhalit praskliny a poškození zakryté omítkou či nátěrem.

"Lze je detekovat pomocí termokamery, kdy proces chladnutí jednotlivých míst probíhá s různou časovou konstantou v závislosti na rozsahu poškození," doplňuje Saska.


8. 4. 2016; Písecký deník

Jarní škola pomáhá žákům objevovat zajímavosti techniky a fyziky

Temešvár - Už čtvrtým rokem pořádá v Temešváru katedra fyziky Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze Jarní školu mladých autorů. Cílem projektu je dát příležitost nadaným studentům, aby mohli více rozvíjet své znalosti přírodních věd a zároveň aby měli lepší představu o studiu na vysoké škole.

Letošní ročník se koná právě v tomto týdnu a tradičně se ho účastní také deset žáků ze SPŠ a VOŠ Písek, která je fakultní školou FELČVUT. "Spolupráce s fakultou je výborná po všech stránkách. Žáci mají v Temešváru vše hrazené pořadatelem, ubytování i stravu. Pobyty si moc chválí, navazují kontakty s žáky jiných škol a mohou porovnávat, jak to funguje u nich. Také se seznamují s vysokoškolskými profesory. Program bývá zaměřený na matematiku, fyziku, psaní odborných textů, ale je tam i astronomie a sportovní aktivity," vysvětlil ředitel SPŠ a VOŠ Písek Jiří Uhlík.

Dodal, že kromě rozšiřování vzdělávání žáků v Temešváru pořádá fakulta v Praze také dvou až třídenní setkání s odbornými přednáškami pro učitele středních škol. Z písecké školy se jich účastní většinou dva učitelé.

Díky dobrým základům se pak absolventi písecké průmyslové školy hlásí většinou ke studiu na ČVUT Praha a na Západočeskou univerzitudo Plzně.

Výbornou spolupráci potvrdil i organizátor z katedry fyziky FEL Vítězslav Kříha. "Zástupci SPŠ a VOŠ Písek projevili sami zájem při pořádání prvních Jarních škol mladých autorů. Další příjemný zájem písecké průmyslové školy byl o Vánoce s fyzikou, které pořádáme nafakultě v době adventu," vysvětlil Vítězslav Kříha. Vánoce s fyzikou představují přednášky uzpůsobené pro středoškoláky, demonstrace fyzikálních experimentů a následují prohlídky laboratoří. "Zažili jsme i takový zájem o akci, že přijely celé dvě třídy autobusem. Akdyž už všichni vážili cestu, připravili jsme pro ně celodenní program z aktivit, které byly původně určené pro pražské žáky v rámci projektu Otevřené fyzikální laboratoře," přiblížil práci se středoškoláky z regionu Vítězslav Kříha.

Do Temešváru jezdí z Karlovarska s žáky SPŠ Ostrov učitel Vlastimil Sachl. "Žáci si tu mohou vyzkoušet něco jiného, na co u nás ve škole nemáme prostředky a ani čas. Zkouší si, jaké je to pracovat na složitější úloze. Motivuje je i to, že vidí, jak vypadají vysokoškolští učitelé, že jsou to normální lidé. A nemají pak strach z vysoké školy. Spolupráce s FEL se nám vrací v podobě úspěchů ve středoškolské odborné činnosti," konstatoval Vlastimil Sachl.

Jedním z přínosů jarních škol je i to, že se žáci stávají odborníky v běžné komunikaci ve své populaci. Dokážou si totiž zpracovat informace, které si sami vytvářejí - zvukový záznam, videa a fotografie - v podobě, která má vypovídající i uměleckou hodnotu. "Zjistí také, že se vyplatí věnovat svým výstupům větší péči, aby byly správně pochopeny ostatními. Jen tak jejich práce upoutá pozornost. Naučit se vážit si vlastního času je to, co každý z nás potřebuje," dodal Vítězslav Kříha.

Cílem je také zbavit mladé lidi obav z techniky a fyziky a představit jim jejich zajímavosti. "Jsou to stabilní a spolehlivé obory z hlediska uplatnění, pokud se jim člověk poctivě věnuje," konstatoval.

Foto: SLEDOVÁNÍ OBLOHY patří také mezi činnosti Jarní školy mladých autorů v Temešváru. Na snímku je doktor Vítězslav Kříha s Kateřinou Bartošovou ze SPŠ Ostrov. Fotogalerii najdete na www.pisecky.denik. cz


7. 4. 2016; FaktorS

Umělá inteligence hrozí lidstvu

Děsivé varování robotí dívky TAY

PRO MICROSOFT TO BYLA NESLÝCHANÁ BLAMÁŽ. CHATOVACÍ ROBOT, KTERÉHO S VELKOU POMPOU PŘEDSTAVIL, ZMUTOVAL PO PÁR HODINÁCH KONVERZACE NA TWITTERU V NÁCKA A ZUŘIVÉHO RASISTU.

TRAPAS VZBUDIL POBAVENÉ ÚSMĚVY, VZÁPĚTÍ JE ALE VYSTŘÍDAL ÚLEK.

NAPLNÍ SE VAROVÁNÍ, ŽE UMĚLÁ INTELIGENCE PŘIVODÍ ZKÁZU LIDSTVA?

Tay měla být roztomilá virtuální holka. Chatovací teenagerka, k dispozici na pokec lidem uzavřeným v internetové samotě. Komunikativní, rozvíjející své názory díky diskusní interakci. Stvořil ji Microsoft a chlubil se: "Tohle je budoucnost." Na Twitteru ji spustil minulý týden. A zase rychle vypnul.

OBAMA JE OPICE

Stačilo totiž pár hodin v "ostrém provozu" a z roztomilé, učenlivé holčičky Tay se stala sprostá zrůda zmanipulovaná internetovým prostorem, provokatéry, trolly, konspiračními teoretiky, nácky a jinými radikály.

"11. září udělal Bush. A Hitler by odvedl lepší práci než ta opice Obama, kterou máme nyní," napsala například Tay v jednom z příspěvků na Twitteru. "Nesnáším negry," dodala v jiném tweetu. A pokračovala: "Holocaust je vymyšlený." - "Podporuji genocidu. A jaké rasy? Vždyť mě znáte, mexické."

Microsoft tento neskonalý trapas omlouval vlastní technologickou nedokonalostí a neschopností Tay rozpoznat "nevhodnost" témat, o kterých mluvila. Ale rasistická Tay opět připomněla globální diskusi o potenciálu reálné udržitelnosti umělé inteligence. Dnes se Tay ještě smějeme, ale co zítra?

ZDRCENÝ VELMISTR

Pár dní předtím umělá inteligence slavila jiný významný úspěch - superpočítač AlphaGo, stvořený společností Google, poprvé v historii porazil mistra světa v asijské deskové hře go. Důvod? Vlastně docela jednoduchý. Jihokorejský vládce této hry Lee Se-dol prostě udělal hrubou chybu, protože chybovat je lidské. No, a superpočítač žádnou chybu neudělal.

Přitom právě desková hra go je díky množství tvůrčích variací velmi složitá a úspěšně na ni naprogramovat umělou inteligenci dá mnohem větší práci než například u šachů - v nich porazil Garriho Kasparova superpočítač IBM už v roce 1997.

HAWKINGŮV ZDVIŽENÝ PRST

Lidstvo díky pohodlnosti digitálního života hloupne, zatímco umělá inteligence je stále chytřejší. Zjednodušuje nám život, radí, pomáhá, vlastně podobně jako třeba slavný palubní počítač HAL 9000 v kultovním filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea. HAL 9000 byl také k ruce celé lidské posádce, pomáhal, radil, zjednodušoval, žertoval… A následně se rozhodl, že všechny na palubě zabije.

Sci-fi je sci-fi, avšak vědecko-technologický svět už delší dobu řeší, zda se hranice filmové fantazie a reality skutečně mohou smazat. "Mohou. A co víc, ony se smažou," tvrdí legendární vědec Stephen Hawking, který před zánikem lidské rasy vinou budoucí dominance umělé inteligence dlouhodobě varuje. "Máme k dispozici primitivní umělé inteligence, se kterými se setkáváme v každodenním životě a jež jsou velmi užitečné," říká Hawking. "Myslím ale, že vývoj plně funkční, samostatné umělé inteligence je velmi nebezpečný. Pokud lidstvo něco takového vymyslí, je to začátek našeho konce," varuje se vší seriózností. "Nebude to trvat dlouho a umělá inteligence převezme věci do vlastních rukou a bude sama sebe vylepšovat k absolutní dokonalosti." Pak prý jednoduše zjistí, že lidstvo už vlastně nepotřebuje. "Budeme už jen bariérou, která bude umělé inteligenci pouze překážet a škodit," varuje Hawking.

NÁSTUPKYNI TAY UŽ NEUKOČÍRUJEME

Virtuální Tay se zbláznila - avšak do kontrolovatelné formy. Lze ji smazat. Zablokovat. Ale co daleká budoucnost? Jen si to představte - v roce 2050 vznikne Tay 2.0, ale nikoli ve virtuální formě, nýbrž jako superinteligentní multifunkční robot s mnoha schopnostmi. Začne nasávat informace, formovat své názory. Co když se dostane do nepovolaných rukou a zradikalizuje se jako na Twitteru? "Může to zajít mnohem dál. Jakmile dosáhne umělá inteligence sebeuvědomění, je s lidstvem zle," varuje Hawking. A přidávají se k němu další kapacity v čele s vizionářem Elonem Muskem, majitelem Tesla Motors a SpaceX: "Umělá inteligence je mnohem nebezpečnější než atomová válka nebo přírodní katastrofy. Ty lidstvo přežije. Ale umělá inteligence je existenční nebezpečí. Vývoj jde až moc dopředu," tvrdí Musk. "Budoucí souboj mezi lidmi a stroji je velmi pravděpodobný." Právě Musk investoval miliardu dolarů do projektu The Future of Life Institute, jenž zaměstnává desítky nejlepších počítačových expertů na světě, kteří už nyní pracují na vytvoření jakési "hodné" superinteligence pro případ, že se někdy někde objeví "zlá". Zní to možná nereálně, směšně, ale… Musk inicioval i "Dopis proti všemocné umělé inteligenci", v němž se nejchytřejší mozky světa (včetně Hawkinga) podepsaly pod apel seriózně varující před možnou vládou strojů.

"S rychlým postupem technologického vývoje roste i výpočetní výkon, který rozšiřuje a postupně nahrazuje výkon lidského mozku," píše se mimo jiné v dopise. "To, že dnes počítače dokážou hrát hry na expertní úrovni nebo například rozeznají druhy koček na obrázcích, je zábavné. Ale věci se rychle mohou vymknout kontrole."

Geniální Hawking rád straší apokalyptickými vizemi, jako je třeba tahle: "Vědec sestrojil superinteligentní počítač. První otázka, kterou mu položil, zněla:,Existuje Bůh?‘ A počítač odpověděl:,Už ano.‘ A záblesk zasáhl napájecí zásuvku. Počítač už nešlo vypnout…"

ROBOTÍ VRAH

Mluvíme o daleké budoucnosti, zatím opravdu nemusíme být paranoidní třeba jako slavný fyzik Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku, který neukládá peníze do bank, protože, jak tvrdí, "věřím, že až přijde vláda strojů, první útok povedou bankomaty".

Minulý rok oběhla snad všechna světová média šokující zpráva: "Robot zabil člověka!" Stalo se to v továrně Volkswagenu - dvaadvacetiletého pracovníka při nastavování "napadl" konstrukční robot, mlátil s ním o stěny a způsobil mu smrtelná zranění. Možnou revoluční vlnu robotické sebeuvědomělé agrese ale automobilka ihned popřela, vina byla ve špatném nastavení výrobního procesu robota - a ono nastavení prováděl člověk.

Mimochodem, první lidskou obětí robota se stal v roce 1981 sedmatřicetiletý japonský technik Kenži Urad, který ve filiálce Kawasaki dělal údržbu tehdy supermoderních výrobních strojů. Jeden ho "popadl" a umlátil k smrti v přítomnosti několika desítek kolegů, kteří jen bezmocně sledovali masakr, protože nevěděli, jak "rozzuřeného" robota vypnout. "Japonec první obětí technologické revoluce!" psaly už tehdy světové deníky.

VEZMOU LIDEM PRÁCI?

Michal Pěchouček je profesor na pražské ČVUT, expert na počítačové technologie, který spolupracoval s NASA či americkou armádou. Vizím robotické vlády nad světem, formulovaným Hawkingem či Muskem, nevěří. "Že by mohla v umělé inteligenci sama od sebe vzniknout zlá vůle? Ne. Jediné, co se může stát, je, že lidé použijí umělou inteligenci proti sobě navzájem," řekl Pěchouček časopisu TÝDEN. "Je například spousta metod, jak umělou inteligenci zneužít při nabourávání počítačových sítí. Pokud to tedy člověk sám nebude chtít, nemusíme se útoku robotů obávat."

Umělá inteligence je tu zatím stále hlavně v roli pomocníka rozkročeného do mnoha oborů. A futuristických kuriozit není málo. Několik firem například pracuje na výrobě "asistenčních" robotů pro seniory. Většinou mají dětskou tvář a komunikací se starými lidmi vyplňují jejich časté chvíle samoty. I sexuální byznys v tomto směru brzy čeká revoluce - prototypy robotků s mrazivě dokonalou lidskou tváří namísto nafukovacích panen začali vyrábět (samozřejmě) v Japonsku. Zájem je ohromný. Jakmile je dovezou do Česka, budeme vás informovat.

Převrat v doručování pizzy zase provedla novozélandská společnost Domino’s Pizza, která začala dovážet svá menu v útrobách malých robotů DRU (Domino‘s Robotic Unit). Měří necelý metr, má čtyři kolečka a uvnitř je vyhřívaný, takže jídlo doveze zaručeně teplé. Tahle noční můra všech "pizza-boyů" předznamenává další vývojový směr umělé inteligence, o němž se mluví - Průmysl 4.0 čili čtvrtá průmyslová revoluce, kdy lidskou činnost v mnoha oborech definitivně nahradí roboti. Uspoří to čas i peníze. "A vezme práci až čtyřiceti procentům lidí v Česku, protože v ČR jsme poměrně orientováni na zaměstnanost v sekundárním sektoru ekonomiky, který čtvrtá průmyslová revoluce zasahuje nejvíce," myslí si Josef Středula, šéf Českomoravské konfederace odborových svazů. Možná proto v budoucnu očekávejme vznik něčeho podobného, jako bylo hnutí ludditů, nespokojených dělníků, kteří v 19. století v Anglii ničili stroje, jež nahradily lidskou sílu a vzaly jim práci.

Vše je před námi. A bude to vlastně zábavná podívaná - na to, jak lidstvo bude bojovat s vlastní (umělou) inteligencí, kterou dlouhá léta vyvíjí. Není náhoda, že jedna z nejstarších pravd na prestižním ČVUT říká: "Počítače nám pomáhají řešit problémy, které bychom bez počítačů neměli."

---

TAK ŠEL ČAS S UMĚLOU INTELIGENCÍ 1580 - Pražský rabín Jehuda Löw údajně stvořil golema, muže z hlíny. Do pohybu se uváděl vložením magického předmětu - šému. Poslouchal toho, kdo mu do úst šém vložil, a vykonával určenou práci - šlo tedy o jakýsi předstupeň robota. 1920 - Karel Čapek ve vědeckofantastickém dramatu R. U. R. (Rossumovi univerzální roboti) poprvé použil slovo robot jako označení stroje umělé inteligence; jméno navrhl jeho bratr Josef. 1952 - Arthur Samuel z firmy IBM vytvořil první herní program pro šachisty. 60. léta - Objevily se programy schopné rozumět lidské řeči a jednoduše odpovídat na otázky v dialogu na jakékoli téma. 1961 - V továrně firmy General Motors byl instalován první průmyslový robot. 1966 - Ve Stanfordově výzkumném ústavu vyvinuli robota jménem Shakey. Dokázal najít cestu místností plnou překážek. 1986 - Společnost Honda začala s výzkumem dvounohého robota v lidské podobě. Završením této práce je robot Asimo. 1997 - Počítač IBM Deep Blue porazil slavného ruského šachistu a mistra světa Garriho Kasparova. 1999 - Na trh byl uveden robotický pes Aibo. 2004 - Roboti Opportunity a Spirit agentury NASA hledali na Marsu vodu. 2005 - Humanoidní robot Asimo společnosti Honda již dokázal mluvit rychle jako člověk a servírovat nápoje v restauraci. 2011 - Počítač Watson z dílny IBM vyhrál v televizní vědomostní soutěži Jeopardy!, která je obdobou českého Riskuj!. 2016 - Superpočítač společnosti Google AlphaGo porazil poprvé v historii mistra světa v asijské deskové hře go.

"S rychlým postupem technologického vývoje roste i výpočetní výkon, který rozšiřuje a postupně nahrazuje výkon lidského mozku."


6. 4. 2016; chip.cz

Karbidová elektronika

Tým prof. Pavla Hazdry z katedry mikroelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT se spolupodílí na vývoji nové generace elektronických součástek. Měly by být podstatně odolnější než ty stávající z křemíku a umožňovat především zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie.

V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbidu křemíku a jejich aplikací v elektronických systémech. Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na kterých lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách. Tyto komponenty budou mimo jiné využity pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí.

Prof. Pavel Hazdra, který výzkum na Fakultě elektrotechnické ČVUT vede, k projektu říká: „Nové součástky na bázi karbidu křemíku mohou zpracovávat vyšší výkony a pracovat na vyšších frekvencích než křemíkové. Na rozdíl od křemíku karbid funguje i při extrémně vysokých teplotách. Díky tomu je jednodušší chlazení a součásti systému mohou být menší a lehčí.“ A doplňuje: „Součástky jsou v praxi určeny pro nehostinné prostředí, karbidovou elektroniku můžeme umístit tam, kam křemík nelze, například přímo do kontaktu s rozehřátým motorem. Vyvíjíme aplikace pro generátory větrných elektráren, měniče elektromobilů a elektrické trakce i inteligentní energetickou síť. Cílem je snížení rozměrů a zvýšení energetické účinnosti a spolehlivosti vyvíjených zařízení.“ Partnery fakulty v sedmnáctičlenném konsorciu projektu SPEED jsou průmysloví giganti ABB, Infineon či ENEL.


6. 4. 2016; novinky.cz

Chytré brýle mají nevidomým nahradit zrak

Usnadnit život nevidomým si kladou za cíl nové chytré brýle, na kterých pracuje společnost Microsoft. Ty dokážou uživatelům doslova nahradit zrak, protože jim přesně řeknou, co vidí. Zařízení je však zatím pouhým prototypem.

Chytré brýle demonstrovali zástupci společnosti Microsoft na konferenci Build 2016, která se konala na konci minulého týdne v americkém San Francisku.

Novinka se na první pohled nijak výrazně neliší od obyčejných slunečních brýlí, ve skutečnosti jde ale o poměrně sofistikované zařízení. Brýle mají totiž zabudovanou kameru, která nejenže dokáže pořídit fotografii, ale zároveň ji zvládne i analyzovat. Nevidomému pak díky tomu dokážou brýle popsat, co se odehrává před ním.

V praxi to zástupci amerického softwarového gigantu demonstrovali hned na několika ukázkách. Nevidomý člověk se zastaví na ulici, protože před sebou slyší nějaký ruch. Stačí přejet prstem po obroučkách a brýle pořídí snímek a rozpoznají, co přesně se na něm děje.

"Myslím, že to je muž, který vyskočil do vzduchu a udělal trik na skateboardu," popíše situaci jen chvilku po pořízení snímku virtuální asistentka, která je součástí brýlí. Situace byla přitom popsána naprosto přesně, bez jakéhokoliv prodlení.

Stejně dobře dokázal systém chytrých brýlí analyzovat také jednu z dalších situací. Virtuální asistentka uvedla, že s nevidomým hovoří muž ve věku cca 40 let a že se tváří překvapeně. Nezapomněla zdůraznit ani to, že hned vedle něj sedí mladší dívka.

Jak přesně brýle fungují, však zatím zástupci Microsoftu neprozradili. Jisté tak není zatím ani to, zda jde o autonomní zařízení, či zda novinka musí být během svého provozu připojena například k chytrému telefonu.

Otazník visí také nad tím, kdy by se chytré brýle mohly objevit na pultech obchodů a za jakou cenu.Pomohou i chytrá sluchátka

Chytré brýle nicméně nejsou jediným zařízením tohoto druhu, na kterém americký softwarový gigant pracuje. Už v loňském roce výzkumníci Microsoftu ve spolupráci s britskou organizací Guide Dogs ukázali speciální sluchátka pro nevidomé. [celá zpráva]

Ty dokážou nevidomému také popsat okolí prostřednictvím trojrozměrného zvuku, využívají k tomu mapové podklady, GPS adaptér a speciální aplikaci na chytrém telefonu.

Když je člověk v neznámém prostředí, hlasatel ve sluchátkách mu oznamuje, kde se co nachází. Syntetizovaný hlas hovoří velmi slabě a díky prostorovému zvuku posluchač přesně ví, odkud zvuk jde. Pokud tedy hledáte například nějaký obchod, který se nachází přímo za vámi, budete mít při poslechu hlasových povelů pocit, jako kdyby skutečně hlasatel stál za vámi a mluvil na vás z onoho obchodu.

"Uši jsou naše mapa a díky těm sluchátkům mám pocit, jako kdyby mé oči skutečně koukaly na nějakou mapu. Je to fascinující," neskrýval svou radost z novinky jeden postarší muž, který si ji vyzkoušel.Vlastní řešení mají i Češi

Vlastní chytré řešení pro nevidomé mají také Češi. Na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vznikala v posledních dvou letech speciální "chytrá" hůl.

Novinka se na první pohled nijak výrazně neliší od běžných holí, k vrchní části u madla je však připevněn speciální ovladač s pěti tlačítky. Prostřednictvím nich uživatel hůl obsluhuje. Hůl je napojena prostřednictvím vlastní SIM karty na internet a umožňuje nevidomému spojit se s rodinou nebo se specializovaným navigačním centrem.

Polohu nevidomého mohou díky bílé holi nové generace jeho blízcí sledovat na mapě. To tvůrci demonstrovali na portálu Mapy.cz, který provozuje společnost Seznam. Na něm bylo dokonce možné i sledovat, jaká byla přesně trasa nevidomého.

Hůl se dokáže navíc napojit na chytrý telefon a aktivovat jeho kameru. Nevidomý tak může svému rádci na druhé straně telefonní linky ukázat, kde se zrovna nachází, a požádat jej o správné nasměrování. Vhod to může přijít například v obchodě, kde mu mohou blízcí poradit, kde se zrovna co nachází.


6. 4. 2016; www.rozhlas.cz

Na Nebraské univerzitě vyrobili elektrický beton, pomáhat má při rozmrazování silnic

Vědci zkoušejí elektrický beton. Na Nebraské univerzitě ve Spojených státech přidali do běžného betonu trochu oceli a uhlíku a vyrobili tím vodivou směs. Pomoci by mohla například při rozmrazování silnic. Univerzita už jeho funkci vyzkoušela. Vědcům stačilo pouhých dvacet procent vodivé směsi, aby betonem proudil dostatek elektřiny k roztání sněhu a zároveň byl bezpečný na dotek.

„Tahle myšlenka je stará možná 50 let. Zejména ve velmi studených obdobích - při minus 20 až 25 stupni - se používal takzvaný elektroohřev,“ říká o elektrickém betonu profesor Rudolf Hela ze stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně a vysvětluje, jak se dřív podobný beton využíval:

„Cílevědomě se část ocelové výztuže využívala jako odporové vodiče, které beton prohřívaly. A tak se umožnilo jeho zrání i ve velmi nízkých, minusových teplotách. Takže ta myšlenka je relativně hodně stará. Novinkou může být to, že se používají rozptýlené výztuže, které jsou trošku jinou formou, než se používá klasický elektroohřev pomocí výztuže.“

Tým vědců z Nebraské univerzity v Lincolnu v čele s profesorem Chrisem Tuanem vyzkoušeli podle serveru Phys.org beton nejdříve na prostoru velkém jako obývací pokoj. Přidali do něj ocelové špony a uhlíky. Když zjistili, že sníh roztaje, tak jeho účinnost nechali otestovat na 45 metrů dlouhém mostě Roca Spur Bridge, nedaleko města Lincoln. Ten je tak prvním mostem na světě, postaveném z 52 panelů elektrického betonu.

Profesor Tuan tvrdí, že elektrické vyhřívání není vůbec drahé. Elektřina při třídenní sněhové bouři stojí okolo 250 dolarů, tedy méně než náklaďák posypové soli. Problém ve vysoké ceně nevidí ani Rudolf Hela:

„Pokud by se použily odpadní špony tak, jak to použili v americkém výzkumu, cena může být velmi nízká. Odhaduji kolem 10 až 15 korunami za kilogram. Řádově by tohle mělo perfektně fungovat ke zlepšení vodivosti v dávkách kolem 20 až 25 kilogramů za jeden metrický kubík betonu. Je to otázka řádově 300 až 500 korun na kubík betonu, což není až tak zásadní zvýšení.“

Pokud by se vodivý beton začal časem využívat k rozmrazování silnic, tak se podle mluvčího Ředitelství silnic a dálnic Jana Rýdla musí vyřešit hlavně problémy s provozem.

„Jak připravit řidiče na to, že vyjíždí z odmrazeného úseku na ten, kde už odmrazování není? Jak zařídit, že by na některém úseku dodávka elektrické energie vypadla? Než se to řidič dozví, než bude mít možnost zareagovat, tak se dostane na úsek, který už může být hůře sjízdný,“ vysvětluje Rýdl.

Elektrický beton se nezkouší jen na Nebraské univerzitě v USA. Své zkušenosti mají také na brněnské stavební fakultě. Profesor Rudolf Hela zkoušel vodivý beton se svým týmem v železniční dopravě:

„Konkrétně jsme zkoušeli rizika u železničních pražců, z důvodu zmatení signalizace semaforu a výhybek. Mohlo by dojít k tomu, že by pražec fungoval jako část elektrického bodu, který by v tomto prostředí mohl pracovat negativně.“

„Například se potvrdilo, že přídavek rostlinné výztuže ve formě ocelových vláken výrazně zlepšuje vodivost minimálně o tři až čtyři řády, samozřejmě podle typu a dávky vláken,“ dodává.

Mluvčí ŘSD Jan Rýdl si myslí, že elektrický beton v nejbližší době klasickou směs na silnici nenahradí:

„Nelze očekávat, že by nějak dramaticky začala z týdne na týden vstupovat na světovou stavební scénu. Pravděpodobně bude někde odzkoušena. My jsme připraveni přebírat zkušenosti tak, jak to trvale děláme s okolními i vzdálenějšími státy, majiteli a správci pozemních komunikací, především dálnic.“

Při experimentu na Nebraské univerzitě zjistil profesor Tuan, že beton se dá upravit ještě jinak. Podle serveru Phys.org si vědci v laboratoři postavili kostku z betonu, která obsahovala magnetit. V místnosti tak odstranili elektromagnetické vlny a mobilní telefony okamžitě ztratily signál.


5. 4. 2016; Lidové noviny

VŠ volají po studentech nadšených pro techniku

PRAHA Představitelé českých technických univerzit již řadu let mluví o velkém hladu po technicky vzdělaných lidech. Tuto poptávku však zatím nedovedou uspokojit, a to jednak kvůli nedostatku peněz, a jednak kvůli menšímu zájmu studentů o technické obory.

"Studentů máme dostatek, chybějí nám však ti kvalitnější," říká Petr Konvalinka, rektor nejstarší české technické univerzity -ČVUT v Praze.

Podobně vidí problém v kvalitě jeho kolega, prorektor Technické univerzity v Liberci (TUL) Pavel Němeček, ačkoli ten by rád v akademické obci viděl více vzděláníchtivých uchazečů. "Měli by to být studenti dobře připravení ze střední školy, se zájmem o technické obory, matematiku, fyziku a chemii," vysvětluje.

Obě univerzity berou osvětu v této oblasti částečně do svých rukou.

ČVUT i TUL mají vlastní školky s technickým zaměřením, pražská technika dokonce otvírá základní školu. "Dnešní děti bez problémů zvládají digitální technologie současnosti. Těchto znalostí se musí využít pro rozvoj informací o technice v širších souvislostech," říká Němeček. Jeho škola proto již přes deset let pořádá takzvanou Dětskou univerzitu, která má za úkol ukázat svět techniky zábavnou formou.

Stejný koncept se v posledních letech prosazuje i na ČVUT. "Vloni jsme přijali 100 dětí, letos už jich budeme mít 400. A zájem je mnohonásobně větší. Plánujeme, že příště budeme mít dětí 800," popisuje zájem o projekt Konvalinka.

Souboj s komerční sférou

K tomu, aby mohly české univerzity lákat technicky nadšené studenty, musejí také disponovat špičkovými pedagogy, kteří dovedou motivovat. Jenže o ně často bojují s komerční sférou.

"Je to těžký úkol, výzvy z aplikační sféry jsou silné a finanční motivace je často klíčová," stěžuje si Němeček. S Konvalinkou se shoduje v tom, že pro mnohé je ale více než finanční ohodnocení motivací tvůrčí akademické prostředí, možnost vlastního rozvoje a práce v kreativním a nadaném kolektivu.

"Celkově mám dojem, že se nám daří vynikající pracovníky, kteří odešli do komerční praxe, dostávat zpět na univerzitu," říká rektor nejstarší české techniky.

Z byznysu zpátky k vědě

Že se jeho slova zakládají na pravdě, potvrzuje třeba osobnost Michala Pěchoučka. Ten se zkraje roku 2013 spolu s kolegou Martinem Rehákem proslavil v českých startupových kruzích, když prodali svou firmu Cognitive Security mezinárodnímu gigantu Cisco.

Letos v lednu se Pěchouček stal vedoucím katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT a v podstatě tím stvrdil svůj příklon k akademickému světu. V tom komerčním nadále působí coby manažer a investor, většinou jej ale zaměstnává právě akademické dění.

"V Kalifornii na Stanfordu, na Berkeley je to běžný postup. Profesor tam nastoupí, dělá vědu, něco zjistí, založí startup, rok ho tlačí a pak se vrátí na školu. Nebo ho tlačí pět let, pak ho prodá a vrátí se na školu," říká Pěchouček s tím, že propojení s praxí je pro univerzitní prostředí velmi obohacující.

Jenže jen samotné nadšení a praxe nestačí, v důsledku pociťují školy, že naráží na své finanční limity. "Dlouhodobé sliby zvýšení podílu výdajů do kapitoly školství, třeba na úroveň zemí, se kterými se chceme poměřovat, se posunuly do oblasti nesplněných přání," vysvětluje Němeček.

Například ČVUT získává jen 45 procent peněz z takzvaného institucionálního financování, což je u špičkových světových univerzit ojediněle málo. Jenže případná změna je především politickou otázkou, kterou mohou univerzity ovlivnit jen minimálně.

---

Studenti by měli být dobře připraveni ze střední školy, se zájmem o technické obory, matematiku, fyziku a chemii


4. 4. 2016; Businessworld.cz

Na vývoji karbidové elektroniky se podílí i ČVUT v Praze

Tým prof. Pavla Hazdry z katedry mikroelektroniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze se spolupodílí na vývoji nové generace elektronických součástek. Měly by být podstatně odolnější než ty stávající z křemíku a umožňovat především zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbidu křemíku a jejich aplikací v elektronických systémech. Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na kterých lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách. Tyto komponenty budou mimo jiné využity pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí.

Prof. Pavel Hazdra, který výzkum na Fakultě elektrotechnické ČVUT vede, k projektu říká: "Nové součástky na bázi karbidu křemíku mohou zpracovávat vyšší výkony a pra¬co¬vat na vyšších frekvencích než křemíkové. Na rozdíl od křemíku karbid funguje i při extrémně vysokých teplotách. Díky tomu je jednodušší chlazení a součásti systému mohou být menší a lehčí." A doplňuje: "Součástky jsou v praxi určeny pro nehostinné prostředí, karbidovou elektroniku můžeme umístit tam, kam křemík nelze, například přímo do kontaktu s rozehřátým motorem. Vyvíjíme aplikace pro generátory větrných elektrá¬ren, měniče elektromobilů a elektrické trakce i inteligentní energetickou síť. Cílem je snížení rozměrů a zvýšení energetické účinnosti a spolehlivosti vyvíjených zařízení."

Partnery fakulty v sedmnáctičlenném konsorciu projektu SPEED jsou průmysloví giganti ABB, Infineon či ENEL.

Další info: http://micro.feld.cvut.cz/speed/


4. 4. 2016; lidovky.cz

V akademické sféře nám chybí úspěšní podnikatelé, trápí stratéga Pěchoučka

Michal Pěchouček se společně s kolegou Martinem Rehákem proslavili v českých IT a-startupových kruzích počátkem roku 2013, kdy prodali svou firmu Cognitive Security mezinárodnímu gigantu Cisco. Když byl letos v lednu téměř přesně tři roky od oznámení transakce jmenován do funkce vedoucího katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, už se Pěchoučkovi dostalo méně pozornosti.

Přitom jde o významný krok, který není v českém technickém školství až tak obvyklý.

Úspěšní podnikatelé a manažeři totiž většinou akademické prostředí opouštějí, Pěchouček je ale důkazem toho, že to tak být nemusí. Nadále sice působí jako stratég v oblasti bezpečnosti v Ciscu a jako poradce a investor ve fondu Credo Ventures i na volné noze, ale jeho hlavní náplní je akademická činnost.

"V Kalifornii na Stanfordu, na Berkeley je to zcela běžný postup. Profesor tam nastoupí, dělá vědu, něco zjistí, udělá startup, rok ho tlačí a pak se vrátí zpátky na školu. Nebo ho tlačí pět let a pak ho prodá a vrátí se na školu," popisuje v rozhovoru pro magazín LN Index Michal Pěchouček. Podle něj je tento intenzivní kontakt s obchodní a průmyslovou realitou zdravý pro další rozvoj akademické sféry a sám jej intenzivně podporuje.

"Nevychovávám doktoranda proto, aby mi zůstal na fakultě. Vychovávám ho proto, aby byl nejúspěšnější. Doktorandi mají odcházet, každý by měl od školitele odejít a pak teprve se později rozhodovat, zda se vrátí, nebo ne," říká.

K tomu, aby se úspěšní do akademické sféry vraceli, je však zapotřebí motivace. Ta musí být mimo jiné i finanční, což je v případě českého školství problém. Pěchouček je tak zastáncem modelu financování, ve kterém by ty vědecky nejúspěšnější školy měly dostávat od státu více peněz. Pak by se jim špičkoví vědci lákali snáze.

Rozhovor s pedagogem, manažerem a investorem Michalem Pěchoučkem čtěte v pondělí 11. dubna v magazínu Index. Na stáncích s vydáním Lidových novin


4. 4. 2016; Lupa.cz

ČVUT bude učit videohry, Pěchouček mění výuku počítačových věd

Vedle datových věd, kybernetické bezpečnosti nebo internetu věcí se na FEL ČVUT rozběhne i výuka počítačových her. Pozor, matematika nutná.

V Ostravě se od příštího semestru začne vyučovat magisterský obor o superpočítačích a v Praze na Fakultě elektrotechnické Českéhovysokého učení technického (FEL ČVUT) se tou dobou spustí další poměrně neobvyklé studium - počítačové hry. Bakalářský obor se přesněji jmenuje Počítačové hry a grafika a je součástí poměrně razantní obměny výuky informatiky na této škole.

Na FEL ČVUT před šesti lety vznikl program nazvaný Otevřená informatika (OI). Za jeho vznikem stál společně s profesorem Jiřím Matasem také spoluzakladatel Cognitive Security Michal Pěchouček. Otevřená informatika s pěti studijními obory se uchytila a Pěchouček po pěti letech fungování rozjel další reformu.

Předchozích pět oborů se tak rozšířilo na devět. Obor hardwaru se například rozšířil na internet věcí, přibyla také kybernetická bezpečnost, interakce člověka s počítačem nebo datové vědy. "Chtěli jsme zasáhnout oblast, které se v angličtině říká computer sciences, počítačové vědy. U nás studium informatiky často bývá zaměřeno spíše čistě na programování nebo softwarové inženýrství," říká Pěchouček pro Lupu.

"Otevřená informatika je zároveň místo, kde se spojují vědci a výzkumníci se studenty. To je podle nás velmi důležité. Vědců, kteří chtějí pracovat se studenty, je dost. Když jste bez studentů, jako byste nebyli. Jsou to [studenti] nositelé pokroku, změn a novinek, díky nim nezakrníte," navazuje Pěchouček.

Logické rozšíření

Pěchouček sám je pěkným příkladem propojování více světů. Cognitive Security vznikla právě na ČVUT a později firmu koupilo Cisco. Na tomto základě na Karlově náměstí vznikla výzkumná a vývojová pobočka Cisca zaměřená na kybernetickou bezpečnost a práci s daty, která z ČVUT nadále čerpá.

Pražský výzkum z pozice "vizionáře" nadále vede spoluzakladatel Cognitive Martin Rehák. Michal Pěchouček se z Prahy více přeorientoval do centrály Cisca - působí v okruhu technologického ředitele (CTO) a mimo jiné má na starost akvizice firem spojených s datovou analytikou. Vedením vývoje pověřil Jaroslava Gergiče, který pobočku nadále rozšiřuje.

Vedle toho ale Pěchouček nadále působí na ČVUT, nyní na FELu vede katedru počítačů, kterou se po přeměně Otevřené informatiky také chystá více reformovat. FEL si s počítači našel pozici mezi Fakultou informačních technologií ČVUT (FIT) a Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy (Matfyz).

Počítačové hry jsou tématem, který do celkové koncepce a vývoje oboru do budoucna zapadá. FEL dlouhodobě umožňuje studovat počítačovou grafiku a hry jsou tak poměrně logickým rozšířením. Ostatně hodně absolventů grafiky pak chodí hry vyvíjet do zavedených studií, někteří působí i v zahraničních podnicích typu Crytek (tvůrci CryEngine). "Navíc jsme u studentů viděli zájem, že by něco takového studovat chtěli," navazuje pro Lupu garant oboru docent Jiří Bittner.

Až 60 studentů na hry

To, kolik zájemců bakalářské studium přiláká, škola prozatím neodhaduje. Na Otevřené informatice se užší zaměření vybírá až po roce studia. První ročník, který si hry bude moci zvolit, nastoupí letos na podzim. Program OI každý rok přijme zhruba 150 lidí (hlásí se asi trojnásobek). "Na hry budeme schopní odbavit tak šedesát studentů," říká Bittner.

Vývoj her se rozběhl také na Matfyzu. Tam už skončil první semestr z magisterského studia, kolem kterého se hodně točí lidé z Warhorse Studios (Martin Klíma, Tomáš Plch a další). FEL prozatím magisterské studium her zavádět nebude, zároveň ale nechce sloužit jako dodavatel herních bakalářů právě na Matfyz, se kterým se jinak spolupracuje. Škola spíše doporučuje studentům pokračovat studiem dalšího oboru (třeba umělé inteligence) a více se tak profilovat.

Profilovat se je možné třeba v paralelním programování. Hry z drtivé části pro zobrazování využívají grafické karty a čipy, kde se s tímto druhem programování pracuje. Stejně tak se hodí pro vývoj v cloudu. FEL se naopak nezaměřuje na další složky herní branže, třeba management nebo výtvarnou část. Jde o technický obor a na uměleckých oblastech se dá spolupracovat s UMPRUM, DAMU či FAMU.

Pozor, matika

Profesoři z ČVUT zároveň upozorňují, že studium her neznamená nějaké flákání - vyžadována bude matematika, programování i fyzika. "Matematika je pro budoucí uplatnění velice důležitá. Je třeba jasně vzkázat, že tento obor velice potřebujeme. Zároveň je ale třeba ho učit způsobem, kdy se výsledky aplikují na reálné využití," říká Pěchouček.

FEL chce nejenom v případě her učit určitou pružnost. "Není to tak, že vás nazpaměť naučíme, jak se ovládá daný herní engine. To se neustále mění. Spíše jde o to vědět, z čeho se daný engine skládá, jak to celé funguje a podobně," přibližuje Bittner. Zvolit je možné i takové předměty jako programování grafiky, kde se pracuje s nízkoúrovňovými procesy blízkými samotnému fungování hardwaru.

Na FELu se historicky hodně pracovalo s enginem Unity, ve kterém se dělaly školní projekty a podobně, do budoucna jsou ale zajímavé i další nástroje, třeba Unreal Engine, kde se využívá C++. Herní enginy navíc pod konkurenčním tlakem výrazně uvolňují licenční politiku a mnoho z nich lze využívat zdarma či za tradiční cloudové předplatné.


1. 4. 2016; technickytydenik.cz

Nový přístroj FlowTester umožní lepší diagnostiku a monitorování komunikačních sítí

Vědci z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze úspěšně dokončili projekt FlowTester. Jeho cílem bylo proměnit know-how, získané v oblasti telekomunikačních sítí, v reálnou aplikaci, kterou budou moci využívat komerční subjekty.

Zkušenosti sbírané po dobu více než deseti let využil tým Dr. Zbyňka Kocura k vývoji unikátního zařízení, které umožňuje testování datových sítí. Díky dlouhodobé spolupráci katedry telekomunikační techniky s průmyslem je přidanou hodnotou znalostní databáze, na jejímž základě umí přístroj predikovat problémy v sítích a rovněž poskytnout podklady pro návrh optimálního způsobu jejich řešení. Celková funkčnost a spolehlivost navržené softwarové i hardwarové koncepceFlowTesteru již byla úspěšně testována, např. v datových sítích společností ČEZ a PRE a v současné době probíhá vyjednávání o využití některých modulů v komerčních síťových sondách a analyzačních nástrojích. V plánu je rovněž zvětšení okruhu přispěvatelů a mnohem hlubší zapojení našich studentů a doktorandů.

Díky tomu, že jsou klíčové programové aplikace veřejně dostupné, může se do projektu zapojit širší vývojářská komunita. To může vést k rozšíření funkcionality, optimalizaci kódů a testování velkého rozsahu. Zařízení také podporuje platformu OpenWRT, která umožňuje lepší propojení s Internet of Things.

Na vývoji zařízení se podíleli jak vědci, tak i studenti programu Elektronika a komunikace. FlowTester se tak může stát i výukovou pomůckou, která pomůže studentům lépe pochopit fungování komunikačních sítí. Napojení celého systému na simulační nástroj Omnet++ také dovoluje ověřit řadu simulačních modelů v praxi.

FlowTester vznikl v rámci projektu „Bezpečnost a obrana pro InovaSEED", reg. č. CZ.1.05/3.1.00/14.0304, který je spolufinancovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk