ČVUT - Fakulta elektrotechnická

30. 3. 2015; Lupa.cz

INSPO 2015: 3D tisk a mobil místo očí a uší

V Praze se konal 15. ročník konference o technologiích pro osoby se specifickými potřebami. Hokejista Roman Bernát na ní předvedl unikátní kryt své protézy, vytištěný na 3D tiskárně.

Zdraví lidé si jen těžko dokáží představit, jaké problémy mohou mít lidé s postižením. Třeba lidé nevidomí, slabozrací, či sluchově postižení, nebo lidé upoutaní na vozík či na lůžko, s omezenou či prakticky nulovou hybností.

Jen málokdo bez handicapu si dokáže představit, jak moc jsou tito lidé omezeni v tom, co potřebují, či jen chtějí dělat. Ať již jde o ovládání počítačů, mobilů či jiných obdobných zařízení, která jsou pro ně často neocenitelnou pomůckou, či o zcela běžné a každodenní činnosti, nad kterými zdraví lidé ani nepřemýšlí.

Naštěstí i zde přichází na pomoc nejrůznější technologie, technologická řešení a služby na nich založené. Často jsou vyvíjeny právě na pomoc postiženým - ale některé z nich se posléze prosazují i mimo jejich svět, protože mohou přijít vhod i lidem bez postižení.

Ovládání počítačů hlasem

Třeba takové ovládání počítačů hlasem. To dnes již není výhradní doménou lidí, kteří nevládnou klávesnicí ani myší, a jsou odkázáni jen na hlasové povely. Místo toho jde dnes o "mainstreamové" řešení, které úspěšně využívají i lidé, kterým se momentálně nevyplatí použít jiný druh ovládání svého zařízení. Třeba proto, že pomocí hlasu je to pro ně rychlejší, jednodušší, či jen pohodlnější. Nebo když potřebují mít volné ruce pro něco jiného.

Možnost hlasového ovládání dnes najdete jako standardní a běžně dostupnou funkci pomalu všude, od chytrých televizí po tablety a mobily. A mnohdy již nejde jen o samotné ovládání, na úrovni určité sady hlasových (zvukových) povelů, ale již o dialog s počítačovým zařízením, na bázi určité analýzy dotazu a "promyšlené" odpovědi od všelijakých digitálních (hlasových) asistentek, s využitím prvků umělé inteligence.

Ty nejznámější asistentky, jako je Siri či Cortana, se česky teprve učí. To Google Now si s češtinou již poradí - ale vedle něj existují i původní česká řešení. Byť pochopitelně přeci jen skromnější. Jako třeba česká asistentka Antelli, která byla představena i na letošní konferenci INSPO, jejíž patnáctý ročník proběhl tuto sobotu. Ale k dispozici (na Google Play, pro platformu Android) je již od loňského roku a má desítky tisíc stažení. Je zdarma, ale problém může být s hlasovým modulem pro Android, který je zdarma (již od výrobce) jen na některých mobilech.

Ale zpět k hlasovému ovládání pro postižené. Co třeba nevidomí, kteří dříve používali tlačítkové mobily, ale dnes se jim nabízí většinou již jen dotyková zařízení bez hardwarové klávesnice (resp. tlačítek, která by se dala najít hmatem)? Pro ně existují nadstavby nad operačními systémy mobilů, které dotykové ovládání "předělávají" na hlasové: nabízí svému uživateli jednoduché menu se stručnými položkami, které mu jsou předčítány. A uživatel dotykem na různá místa signalizuje, jak chce pokračovat - zda zvolit aktuální položku, vrátit se zpět atd.

Jedna z takovýchto nadstaveb, tuzemský Blindshell (pro Android, popisovaná i zde na Lupě), vloni zvítězila v soutěži Vodafone nápad roku a představena byla i na letošní konferenci INSPO. Za zmínku určitě stojí, že původně šlo o diplomovou práci studenta na Fakultěelektrotechnické pražského ČVUT.

A když už jsme u úspěchů českých studentů na poli "mobilních" řešení pro uživatele s handicapem, nedá mi to nezmínit další zajímavé řešení: Koala phone. Opět jde o nadstavbu nad Androidem, kterou si dovolím charakterizovat jako "softwarový telefon pro seniory". Tedy jako softwarovou nadstavbu nad běžným operačním systémem (opět Androidem), která uzpůsobuje ovládání lidem, kteří již tak dobře nevidí a/nebo nemají tak citlivé prsty, aby dokázali pracovat s "běžnými" (pro ně příliš malými) ikonami, tlačítky, nečitelnými nápisy atd. Nebo třeba jen nemají na nose nezbytné brýle.

Pro tuto skupinu uživatelů na trhu již existuje poměrně široká nabídka "hardwarových řešení", v podobě speciálních mobilních telefonů "pro seniory". Zde ale jde o ryze softwarové řešení, které je dostupné již ve 24 jazycích, a má přes 10 000 uživatelů.

Ústní myš, mačkátko, ovládání očima

Ani hlasové ovládání však nemusí být vhodné, či jen použitelné pro některé druhy postižení. Proto existují i četné další alternativy.

Relativně jednoduché (co do technického řešení) je ovládání počítače ústy, přes pohyby páčky, které se přenáší na pohyb kurzoru. Slouží k tomu různá provedení "ústní myši" (Mouth Mouse), jakých bylo na letošní konferenci INSPO k vidění více. Praktické to sice není, ale když někdo nemá jinou možnost, přijde vhod i tato.

Jenže co když to nejde ani ústy? Pro toho, kdo dokáže jen něco stisknout, existuje ještě jakési "mačkátko", kdy se pohyb kurzoru ovládá pouhým mačkáním jediného tlačítka (na obrázku v provedení válečku, drženého v ruce, od sdružení Petit). Princip je takový, že mačkáním se spouští či naopak zastavuje pohyb kurzoru (postupně) v různých směrech. Opět to rozhodně není praktické ani rychlé, ale když není zbytí…

Zatímco u takovýchto principů ovládání není pravděpodobné, že by se hodily i pro osoby bez postižení, s jinými variantami už to může být (a je) jiné. Třeba ovládání pomocí očí už může být přeci jen efektivnější a může být atraktivní i pro někoho, kdo potřebuje mít své ruce volné pro něco jiného.

Ovládání pomocí očí má přitom již delší tradici. A jak se zdá, rýsuje se zde několik samostatných "větví", z nichž některé se již úspěšně prosadily i jako funkčnost, určená pro uživatele bez jakéhokoli postižení.

Jde konkrétně o "hrubší" posuny, typu listování delším dokumentem či webovou stránkou, které lze detekovat poměrně snadno a skrze běžnou kameru, resp. fotoaparát. Dnes mají takovouto funkci v sobě zabudovánu například některé mobily od Samsungu, jako tzv. inteligentní posouvání.

Podobně i pro postižené dnes existují taková řešení, která "nahrubo" sledují pohyby očí a podle nich něco vybírají. Například jednu z předem připravených možností v nějaké tabulce. Uživateli pak stačí zadívat se (o něco déle) na jednu část obrazovky a systém to pochopí jako volbu této možnosti.

To s "jemnějším" snímáním pohybu a polohy očí je to přeci jen komplikovanější, protože zde je velmi důležité správné kalibrování. Tedy individuální přizpůsobení konkrétnímu uživateli, které není vždy možné. Nepodařilo se například ani u tak známé osobnosti, jakou je profesor Stephen Hawking. Ten alespoň "kliká" pohyby tváře, které se snímají opticky (IR sensorem na jeho brýlích), a přitom "zastavuje" systém, který sám a postupně prochází nabídku dostupných možností a voleb (například jednotlivá písmena abecedy, seznam souborů, položky menu apod.). Podrobněji.

Nicméně snímání polohy očí a místa, kam se něčí zrak upírá, nemusí být jen nástrojem k ovládání počítače. Na letošní konferenci INSPO bylo představeno zajímavé řešení na bázi systému I4Tracking, sloužící naopak diagnostickým účelům (v rámci projektu "Sledování očních pohybů pro diagnostiku v neurovědách"). Vyhodnocuje, na jakou část promítaných obrázků se uživatel dívá - a z toho pak někdo jiný (lékař) usuzuje na jeho stav, diagnózu atd.

A když už jsme u očí a vidění: může být nevidomým k něčemu fotoaparát/kamera v jejich mobilu? Ano, může - a může se jim velmi hodit. Představte si třeba takovou "banalitu", jako že máte chuť na jogurt s jahodami. V ledničce máte jogurtů několik, v různých příchutích - ale který z nich je ten jahodový? Po hmatu to poznat není a bez zraku to nevidomý nepozná.

Řešením může být služba, zprostředkovávající pomoc vidícího asistenta. Nejsnáze může být implementována právě v mobilu, vybaveném vhodným objektivem: obraz se přenese k někomu, kdo vidí a kdo obraz nevidomému popíše.

Využít se to dá k mnoha a mnoha účelům, nejenom k výběru jednoho z jogurtů. Třeba jen namátkou: když se nevidomý obléká, nepozná třeba barvu košile či svetru, který si chce obléci. Zde ale mohou pomoci i jiné služby, již nevyžadující zapojení živého a vidícího asistenta. Třeba detekce barev skrze vhodnou aplikaci v mobilu, která barvu převádí na zvuk (různé výšky podle konkrétní barvy). Nebo která převádí světlo na zvuk - například aby nevidomý vůbec poznal, zda se někde svítí či nikoli. Existují ale již i takové aplikace, které samy a rovnou rozpoznávají různé objekty a vhodně je nevidomým popisují.

Sofistikovanější aplikace pak díky fotoaparátu a kameře mohou pomáhat například při orientaci v prostoru, včetně navigace a detekci případných překážek.

Pomoc neslyšícím

Na podobném principu, tedy "skrze živého prostředníka", mohou fungovat i služby určené neslyšícím, či jen nedoslýchavým. Tito prostředníci komunikují hlasově místo neslyšícího, třeba i na dálku, a neslyšícímu vše překládají buď do znakového jazyka, nebo přepisují jako text. Alternativně mohou takovéto překlady probíhat strojově, bez "živého prostředníka" - ale zatím jen s převodem do psaného textu (s přepisem, resp. transkripcí), a nikoli ještě se strojovým překladem do znakového jazyka.

Na letošní konferenci INSPO byla k vidění celá řada řešení z popisované oblasti. Například služba společnosti Transkript online s. r. o., opírající se o aplikaci eScribeDroid (pro platformu Android). Ta funguje primárně "s živým prostředníkem", který v reálném čase (na dálku) přepisuje hovor, který fakticky vede za neslyšícího (a jemu jej tlumočí do psaného textu). Alternativně pak tato aplikace dokáže využívat i strojový přepis mluveného slova, který provádí Google.

Jiné řešení "s živým prostředníkem" nabízí služba Tichá linka. Ta poskytuje jak přepis (z mluveného slova do psaného textu), určený spíše nedoslýchavým, tak i tlumočení z/do znakového jazyka, určené spíše zcela neslyšícím. Vše opět funguje na dálku, skrze aplikaci a s využitím vhodného datového připojení. Výhodou je možnost využití takovéhoto překladu/tlumočení všude tam, kde je to zapotřebí - tedy třeba při jednání na úřadech, u lékaře, v obchodě apod. Stačí jen vhodně vybavený mobil a dostatečně funkční datové připojení.

Obě dosud popsané služby jsou službami charakteru 1:1. V tom smyslu, že jsou určeny potřebám jednoho neslyšícího či nedoslýchavého. I když Transkript má také variantu "hromadných přepisů", určených třeba pro konference a přednášky - kdy stejný (přepsaný) text je třeba dopravit k více příjemcům současně.

Pro tento účel také existuje několik řešení, která většinou fungují naopak "místně" a nikoli "na dálku" (typicky po Internetu). Příkladem může být řešení s názvem Polygraf, které bylo použito i na samotné konferenci INSPO: funguje tak, že (jeden) přepisovatel přepisuje mluvené slovo v reálném čase, a jeho přepis je zobrazován současně více účastníkům akce, konané v daném místě - a to více různými způsoby. Nejčastěji je zobrazován všem účastníkům akce buďto na samostatném plátně (jako na obrázku), nebo jen "vložený" (jako obdoba titulků) do prezentací přednášejících.

Současně může být tentýž přepis, včetně samostatných prezentací, zobrazován i vybraným účastníkům konference (se zrakovým či sluchovým handicapem). Například jej mohou sledovat na zapůjčeném tabletu, s vhodně zvětšeným a kontrastním písmem, tak aby jej mohli dobře číst i slabozrací.

Vozíčkáři sami sobě

Aktivními uživateli moderních technologií jsou i lidé upoutaní na invalidní vozík. Pro ně jsou zřejmě nejvýznamnější geografické informace. Konkrétně údaje o tom, kde je možný bezbariérový přístup a kde na ně naopak čekají nějaké překážky. Proto asi nejvíce projektů směřuje právě tímto směrem.

Konkrétně na konferenci INSPO byl letos oceněn projekt Vozejkmap, který vytvořila a udržuje Česká asociace paraplegiků - CZEPA. Již v roce 2013 tento projekt uspěl v soutěži "Společně otevíráme data", pořádanou Fondem Otakara Motejla. Letos získal cenu Rafael od Nadace Vodafone, i jako podporu svého potenciálu:

"Cenou Rafael chceme nejen podpořit nejnadějnější a již do jisté míry úspěšné technologické projekty pro hendikepované, aby mohly dále růst, ale také přitáhnout pozornost k potenciálu, který se ve využití technologií pro lidi s postižením skrývá," řekl ředitel Nadace Vodafone Ondřej Zapletal..

Projekt Vozejkmap přitom využívá zejména data, která pro něj získávají samotní vozíčkáři a která správce aplikace nejprve ověřuje a teprve pak zveřejňuje. A zveřejňuje je i jako otevřená data, která následně využívají i další projekty, jako třeba projekt s výmluvným názvem WC kompas (již taktéž oceněný v soutěži Společně otevíráme data).

Nicméně jak pro samotný Vozejkmap, tak i pro další podobné projekty zaměřené na bezbariérový přístup (jako je například Disway) by bylo obrovským přínosem, pokud by mohly využít nějaká již existující a dostatečně kvalitní (ověřená) geografická data, týkající se právě bezbariérového přístupu. A využít je nejen pro služby určené vozíčkářům, ale i méně pohyblivým seniorům, či třeba maminkám s kočárky.

Takováto data připravuje projekt "Mapy bez bariér" od Konta Bariéry, který je hodlá poskytnout všem zájemcům na principu otevřených dat. Stav projektu měl být prezentován i na letošní konferenci INSPO, leč nebyl. Jeho autoři prý nyní musí aktuálně řešit důsledky nařčení od někoho, kdo nepochopil princip otevřených dat - a obviňuje je z toho, že chtějí využít dotace z veřejných prostředků k tomu, aby pomáhali soukromé firmě k vyšším ziskům. Konkrétně prý má jít o to, že výsledná otevřená data by mohl využít i Seznam.cz k tomu, aby do svých map zanesl vrstvu s informacemi právě o (bez)bariérovém přístupu.

3D tisk pro všechny

Asi největší pozornosti se na letošní konferenci INSPO dostalo 3D tisku. Jde totiž o technologii, která má obrovské, a dosud možná ani nedoceněné možnosti využití.

Jejím hlavním přínosem je asi to, že dokáže "vytvářet" některé věci rychleji, přesněji a levněji, než jak by se musely dělat tradičním způsobem. Dokonce do té míry, že bez 3D tisku nejsou příslušné věci prakticky realizovatelné, kvůli své složitosti, nákladům, vysoké míře individuálnosti atd. Právě díky tomu pak 3D tisk dokáže pomáhat i postiženým.

Jednou ze zajímavých možností je tisk různých protéz, náhrad a dalších "ryze kusových" prvků, šitých přesně na míru konkrétní osobě a jejím potřebám. To bylo přímo na INSPO předvedeno na příkladu krytu protézy hokejisty Romana Bernáta, který před necelými třemi roky při nehodě přišel o pravou nohu. Dnes chodí s protézou, která ale svým vzhledem lidskou nohu zase až tolik nepřipomíná.

Aby i s protézou noha tvarově odpovídala skutečné končetině, vyrobila firma 3Dees pro Romana Bernáta - a to formou průmyslového 3D tisku - speciální dvoudílný kryt. Nejprve ale musel být tento kryt navržen, a to s využitím 3D skeneru. Následně se na jeho dotvoření podílel i designér Tomáš Vacek.

Postup tvorby krytu ukazují následující tři obrázky.

Výsledek pak Roman Bernát předvedl přímo na konferenci, kde si vytištěný kryt své protézy, sestávající ze dvou dílů (držených spolu speciálními magnety), jednoduše sám nasadil.

28. 3. 2015; ČRo – Sever

Kompaktní fúzní reaktor

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Loni na podzim oznámila renomovaná americká firma Lockheed Martin, že její konstruktéři pracují na novém typu jaderného reaktoru, který by v dohledné době mohl způsobit skutečnou revoluci v ostře sledované oblasti energetiky.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Kompaktní fúzní reaktor firmy Lockheed Martin by měl být malý a tedy mobilní, přitom ale výkonný, extrémně levný, mnohem bezpečnější a daleko čistší než současná jaderná zařízení. A hlavně měl by být k mání do 10 let. Je to vůbec možné? Není to reklamní trik?

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Pojďme se na to podívat. Planetáriem vás stále provázejí Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

A Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

V první řadě si musíme říci, co je to termojaderná fúze, proč tolik toužíme spustit ji tady u nás na Zemi a jak se to vědcům dosud dařilo, nebo nedařilo.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Hovoří astrofyzik Petr Kulhánek z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Když si vezmeme jednotlivé prvky a jejich atomová jádra, tak ta atomová jádra jsou složena z neutronů a protonů a tyto částice jsou vázány takzvanou silnou jadernou interakcí a tato interakce je nejefektivnější zhruba pro atomy kolem železa. Čili ty jsou nejstabilnější. Pokud chceme získávat energii z látky, tak musíme vzít buďto atomy velmi komplikované a velmi velké a ty štěpit tak, aby se dostaly k tomu nejefektivnějšímu jádru, to je jádru železa. Anebo naopak vzít atomy výrazně menší, s menšími jádry a tato jádra slučovat a vytvářet jádra větší. Ta první cesta, té se říká štěpení a na tom jsou založeny naše současné jaderné elektrárny, jejichž problémy, si myslím, všichni znají. Je to otázka ukládání radioaktivního odpadu. Je tam velké množství jaderného paliva a tak dále. Naopak ta cesta druhá slučováním lehkých jader, ta se zdá být velmi výhodná do budoucnosti. Je to cesta, kterou můžeme odpozorovat vlastně od hvězd, protože v nitru hvězd jsou termojaderné kotle, které produkují energii právě syntézou. Tam se slučují protony na složitější jádra, na deuterium, deuterium se potom slučuje dále na lithium, bór a postupně ve velmi hmotných hvězdách to může jít až po to železo. Tato cesta fúzní, o tu se lidé pokoušejí někdy od poloviny 20. století a někdy se používá slogan "zapálíme Slunce na Zemi", což má evokovat, že jde vlastně o hvězdnou energii. Nicméně ten slogan není přesný, protože ve hvězdách, tam se na počátku slučují dva protony, tato reakce je velmi pomalá a je nevhodná pro pozemské elektrárny. Takže u nás se vlastně ty experimenty začínají až deuteriem, které se slučuje buďto s protonem, nebo s deuteriem nebo i se tam využívá tricium a další prvky.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Pro účely těchto experimentů vědci konstruují speciální zařízení, která mají jednu dost zásadní vadu.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Jak nám řekl Petr Kulhánek, zatím je poměrně složité a nákladné udržet je v chodu.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Ano, samozřejmě. K tomu, aby došlo k fúzi, je třeba vysoká teplota, vysoká koncentrace částic. Ta látka by měla být ve stavu plazmatu a ty první experimenty se konaly v 50. letech 20. století na zařízeních, kterým se říká pinče. To je vlastně válcovitá struktura plazmatu, která je protékaná elektrickým proudem, kolem se vytvoří magnetické pole a to magnetické pole stlačuje tuto válcovitou strukturu a uvnitř se vytvoří vysoká koncentrace, vysoká teplota. Právě na těchto zařízeních byla poprvé provedena termojaderná fúze uměle v laboratorních podmínkách. Později se ukázalo, že by bylo výhodné ten sloupec plazmatu stočit, aby neměl žádné okraje. Toto se odehrávalo v době studené války. Takže vlastně o podobnou konstrukci se snažili jak na východě, tak na západě. Ve východní části světa to vedlo k takzvaným tokamakům, kde máme stočený prstenec plazmatu, kterým protéká elektrický proud a kolem se vytváří magnetické pole, které se tam snaží to plazma udržet. A jinou cestou se vydali na západě. Tam mají také stočený sloupec plazmatu, ale to magnetické pole nevzniká elektrickým proudem, který by v něm tekl, ale pomocnými cívkami. To západní zařízení se nazývá stelarátor od slova stela, které znamená hvězda. Obě tato zařízení využívají tedy stočeného prstence plazmatu, ale v letech následujících se ukázalo, že by termojadernou fúzi šlo udělat i jiným způsobem. Je to takzvaná inerciální fúze, která probíhá krátkodobě v takzvané peletě, což je malinká oblast jaderného paliva, která se udrží pohromadě svojí setrvačností. A stačí například na tuto peletu posvítit z několika směrů lasery, vytvořit z ní plazmovou kuličku, ve které proběhne termojaderná fúze a tento proces potom cyklicky opakovat, což je jiné zařízení. Typickým je třeba NIF, National Ignition Facility ve Spojených státech amerických, který se snaží uskutečnit tuto formu termojaderné fúze.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Takových zařízení, kde se vědci pokoušejí spustit a udržet termojadernou fúzi, je určitě celá řada.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Jsou jich stovky po celém světě, bez přehánění. Důvod je jednoduchý.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

V těchto fúzních zařízeních je toho radioaktivního paliva velmi, velmi malé a omezené množství. Navíc je tam nejradioaktivnějším prvkem tricium, které má poločas rozpadu 12,6 roku, což znamená, že nějaké ukládání například stěn toho reaktoru, které budou radioaktivní, stačí na dobu desítek roků na rozdíl od paliva těch klasických elektráren, kde ta doba ukládání musí být ve stovkách až tisících létech. Proto ty pokusy probíhají na mnoha místech na světě, protože do budoucna by šlo o extrémně levný a extrémně bezpečný zdroj energie.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Pokusy s termojadernou fúzí probíhají už dlouhá léta. První pokusná fúzní elektrárna se však začala stavět až v roce 2007 ve francouzském Cadarache. Stále ještě není hotová.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Před půl stoletím se říkávalo, že první regulérní elektrárna nového typu se rozběhne zhruba za 50 let. Jak nám ale potvrdil astrofyzik Petr Kulhánek, dnes se říká prakticky to samé. A je to velmi opatrný odhad.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

To zařízení ITER, které jste vzpomenul, to je zatím největší zařízení, které se staví. Je to tokamak, čili je to převzatý ten princip z té východní strany bývalé železné opony. Bude mít komoru o průměru 6 metrů, počítá se s výkonem 500 megawattů. Čili mělo by to fungovat už jako prototyp první jaderné elektrárny, ale pouze experimentální. Ta dostavba může být někdy po roce 2020, možná 2025, podle toho jak to půjde, ale půjde rozhodně o experimentální zařízení, na kterém se budou testovat nové nestability, které se objeví v takto velkém objemu plazmatu. To testování vyhodnocování může trvat 15, 20 roků. Teprve poté, jestli všechno dopadne vůbec dobře, tak se začne uvažovat o technologii, jak toto zařízení převést na skutečnou termojadernou elektrárnu. A to je možná dalších 10, 15 roků. Čili když to všechno posčítáme, tak vychází těch 50 let, které jste říkal.

27. 3. 2015; Extra PC

Obyčejný život s osmibity v době totality

Minule jsme si zavzpomínali, jak v socialistickém Československu vznikaly první počítačové kluby, pašovaly se první západní počítače a jaké byly tehdejší cenové relace různých platforem. Dnes se zaměříme na všední život a všední problémy uživatelů tehdejších počítačů.

Vzhledem k tomu, že disketová jednotka patřila tehdy u majitelů Atari i dalších platforem mezi vzácné a v podstatě neznámé periferie, všichni nahrávali programy či hry z magnetofonu, který byl (u Atari) potřeba speciální s velmi složitým a hamatným konektorem. Majitelé Sinclairů to měli jednodušší, protože zde mohli použít magnetofon obyčejný a i rychlost nahrávání (1 500 baudů) byla na tu dobu ucházející. Stejně tak pohodlné to měli i majitelé Sharpu, protože tam byl magnetofon integrovaný. Na Atari bylo nahrání čehokoliv hodně zdlouhavé. A když píšu zdlouhavé, myslím opravdu hóóóódně zdlouhavé.

Originální rychlost nahrávání u Atari byla 600 baudů. Tato jednotka je dnes už pro běžnou veřejnost téměř neznámá.

Představuje (při maximálním zjednodušení) rychlost přenosu jeden bit za sekundu, což v praxi znamená, že za tu sekundu se do počítače přenese nějakých 75 bytů. Když si uvědomíme, že Atari nabízelo na svou dobu slušnou kapacitu RAM 64 kB, tak by to znamenalo, že celou paměť byste z kazety nahráli uvedenou rychlostí za 873 sekund, tedy přibližně za čtvrt hodiny. Samozřejmě, žádný reálný program tak dlouhý nebyl, ale i tak znamenalo nahrávání her dlouhé minuty čekání, přičemž velmi často v průběhu tohoto aktu došlo k chybě a pro ty se slabším srdcem hrozil akt pietní.

Mistrem v přetáčení

Aby se někomu výše uvedené nezdálo zas tak jednoduché, tak vězte, že při nahrávání jste vlastně neměli k dispozici vůbec žádnou informaci, co nahráváte a jak dlouho to ještě bude trvat! To ale opět platí pouze pro Atari, na Spectru to bylo jiné. Zní to neuvěřitelně, ale stávalo se při zkoušení nových neznámých kazet naprosto běžně, že jste po deseti minutách cvrlikání zjistili nudnou stupiditu nahrávané hry, nestojící za ten ztracený čas. Každou kazetu proto bylo nutné přesně popsat a zvláště z počítadla magnetofonu uvést počátky jednotlivých programů. Ano, kazeťák měl malé počítadélko, no a dle jeho hodnoty jste se orientovali a mohli jste tudíž odhadnout, kolik minut čekání vám ještě zbývá. Kazety se proto neustále převíjely na začátek, aby celá tato strategie zdárně fungovala.

Naštěstí už v roce 1987, tedy v roce, kdy já získal své Atari, se v pražském Atari klubu zablýskalo na lepší časy. Jiří Richter, tehdy student elektrotechniky na ČVUT, se nespokojil s velmi pomalým datovým přenosem z magnetofonu a jeho zlaté české ručičky (v daném případě i hlavička) daly české Atari scéně k dispozici systém TURBO 2000. Nejprve se musel magnetofon speciálně hardwarově upravit. Následně se před každým nahráváním nějaké hry či programu musel nejprve nahrát speciální krátký zavaděč, tedy obslužný prográmek. Následné nahrávání bylo zjednodušené tím, že hry v novém formátu měly i hlavičku se jménem, takže už jste věděli, co to vlastně nahráváte. No a za druhé - bylo to podstatně rychlejší. Celých 2 270 baudů je téměř čtyřikrát více, než původní rychlost, stanovená firmou Atari. Práce s počítačem získala úplně nové dimenze.

Pan Richter neusnul na vavřínech, později přišel i s další verzí, tzv. SuperTurbo, kde bylo možné si rychlost nahrávání měnit při zachování zpětné kompatibility. Implicitně byla nastavena na 3 630 Bd, ale testoval jsem i zhruba 4 200 Bd a při použití kvalitní kazety se na záznam dalo spolehnout.

Později se také objevily speciální cartridge s Turbem, které jste pouze zasunuli do počítače, ten resetovali a měli jste Turbo nahrané. Richter se při tvorbě Turba velmi inspiroval ZX Spectrem, takže bylo dokonce možné po úpravě zavaděče přenášet data mezi oběma platformami. Na Atari se takto obvykle přenášely obrázky z her či jednoduché textové soubory - ostatně, vzhledem k zásadním odlišnostem nemělo smysl přenášet něco jiného.

Stejně jako Atari i C64 pracoval standardně s magnetofonem nesmírně pomalu. Na Atari vznikl systém Turbo 2000 s nutnou hardwarovou úpravou magnetofonu. Na C64 žádná úprava nutná nebyla. Stačil malý Turbo zavaděč, případně podomácku udělaná cartridge s ním, no a čtení či zápis z magnetofonu bylo hned mnohem rychlejší. Sofi stikovanější cartridge, kterými je tento počítač proslulý (například Final Cartridge), k nám pronikaly jen nesmírně pomalu a koupit se běžně daly až po revoluci.

Nedosupné periférie

Problém s magnetofonovým záznamem novým nebyl tím jediným, co tehdejší počítačový lid řešil. Dalším, co bylo velmi obtížně obtížkékoliv sehnatelné, byly jakékoliv periférie k tehdejším počítačům. Od tiskáren přes m.

plotry po to, co jsme my, mladí, potřebovali nejvíce - joysticky.

oysmi Ty se tehdy velmi často vyráběly na koleně a to samé se v jistém smyslu dá říci o známém souřadnicovém zapisovači Alfi , složeného z částí stavebnice Merkur.

Tento nedostatek periférií vedl k improvizaci i k jistému pozitivnímu přínosu u k všeobecné vzdělanosti počítačového osti počítaod lidu. Na rozdíl od dnešní doby, kdy ani většina nadšenců netuší, nezapojení jaké jsou detaily zapojení toho či onoho portu, tehdy takové vědomosti byly téměř nutností. Pokud jste například chtěli k počítači připojit nějakou složitě sehnanou tiskárnu, tak jste se bez něčeho takového prostě neobešli. Dokonce se tehdy i prodával joystick, který neměl žádný standardní konektor, ale pouze vyvedené jednotlivé kabely - předpokládalo se, že kupující si konektor osadí dle používaného počítače.

V tomto směru lze na tehdejší počítače nahlížet s jistými sympatiemi - díky relativní jednoduchosti jak hardwaru, tak i softwaru bylo možné je do nejmenších detailů pochopit a dokonce i různě vylepšovat.

Neuvěřitelně pomalý kazetový magnetofon Atari s nezbytným počítadlem Zatímco dnes ani ten největší expert nad experty neví o moderních mašinách úplně vše, od podrobné funkčnosti operačního systému po hardwarové detaily, tehdy to možné bylo.

Knížky pod pultem

K poznání detailů jednotlivých platforem byla ale potřeba literatura a i s tou tehdejší nadšenci zápasili. Aby se člověk dostal aspoň k nějaké literatuře, která by mu pomohla počítače lépe poznat, nemohl si jen tak mírnix týrnix zajít do obchodu a tam si ji koupit. Nic takového se normálně sehnat nedalo. Dotyčný se musel organizovat.

Jedině pokud jste se stali členy některého z mnoha počítačových klubů, měli jste možnost odebírat jejich časopisy. Když se odboural nezbytný ideologický balast, tak si v nich každý našel něco nového a zajímavého. Od techniků se s naprostou samozřejmostí očekávalo, že výsledky svého úsilí předloží komunitě bez jakéhokoliv nároku na odměnu. Už zmiňovaný pan ý p Richter se tak díky svému vynálezu nestal milionářem, i když by si to rozhodně zasloužil. I další, dnes už bezejmenní autoři připojování různých tiskáren tiskáren, joysticků či rozšiřování paměti se zbohatnutí nedočkali. O programátorech softwaru, například textového editoru Čapek pro Atari a podobných programů pro jiné platformy, se dá říci to samé. Jak známo, Československo bylo státem dělníků, rolníků a pracující inteligence - s přesně tímto pořadím důležitosti.

Časopisy pro vyvolené

Až zpětně člověk zjišťuje, že literatury vlastně bylo i dost, ovšem existoval zásadní problém, jak k ní přijít. Obvykle se jednalo o jakýsi poloviční samizdat, vydávaný pouze pro členy klubů ve velmi omezeném počtu kopií. Časopisy neboli zpravodaje byly neprodejné, koupit se prostě nedaly a distribuovaly se členům klubů zdarma - tedy za členské příspěvky (což v dobové terminologii znamenalo "zdarma"). Člověk stojící mimo celou tuto organizační strukturu měl velký problém cokoliv získat.

Nelze nezmínit v tehdejší době slavný časopis Mikrobáze, vydávaný už zmíněnou 602. ZO Svazarmu, který pro mnohé znamenal nesmírně důležitý přístup k základním informacím. Příručky ke svým strojům a popisy programovacích jazyků vydávala i firma Kancelářské stroje, ovšem i ty nebylo možné v běžných obchodech pořídit. Zájemci si je kupovali v podnikové prodejně. Dalším dost paradoxním zdrojem byla pražská prodejna Sovětská kniha, kde v ruštině existovaly mnohdy zajímavé a podnětné učebnice či příručky, no a vzhledem k tomu, že ruštinu se každý učil povinně, nebylo jejich luštění beznadějné.

Počítačové kurzy

Koncem osmdesátých let vznikaly pro technické zájemce i první kurzy programování. Jedním byl i skvělý kurz assembleru procesoru Z80, na němž bylo postavené ZX p , Spectrum Spectrum, a jehož lektorem byl Ladislav Zajíček. by Materiály ke kurzu měly podobu knihy. Celkem šlo o asi hy 100 stran vytištěných na jednojehličkové tiskárně BT100. Pamětníkům je jasné, jaká to musela být řehole.

Na tuto "výdělečnou činnost" měl dokonce povolení Národního výboru. Někdy na jaře 1989 pak z těchto materiálů vznikla jedna z prvních zcela původních učebnic assembleru u nás - Bity do Bytu.

Ono chození do klubů spojené s diskutováním o problémech a výměnou programů nám dnes už přijde absurdní, ale právě tak jsme se dozvídali novinky a sdělovali své zkušenosti, nehledě na podporování pocitu sounáležitosti komunity. Zpravodaje klubů se toto všechno snažily monitorovat a organizovat. Uveřejňovaly například seznamy dostupné literatury či softwaru s tím, že si je mezi sebou členové klubů vzájemně povyměňují. Šťastlivci, kteří měli odjet do zahraničí (pochopitelně do toho nepřátelského západního), byli nabádáni, aby se tam pokusili sehnat nějakou literaturu, v ideálním případě předplacením zatím nedostupného časopisu. Koupě softwaru se nedoporučovala, protože u nás se přeci dá sehnat všechno a zadarmo. Zkrátka, takový malý komunismus v praxi.

Pokud si tehdejší zpravodaje na internetu vyhledáte a začtete se do nich, dýchne na vás atmosféra doby a někdy budete jen s nepochopením kroutit hlavou. Naleznete tu například popis, jak při návštěvě kapitalistické ciziny nakupovat, protože na rozdíl od socialistického ráje ceny nejsou jednotné a v rozdílných obchodech se liší - to pro člověka zpoza železné opony bylo něco neuvěřitelného.

Kopírování v mezích zákona

Jednou z mnoha naprostých kuriozit je fakt, jak se tehdy přistupovalo k softwaru. Je samozřejmé, že téměř veškerý tehdy dostupný software byl kradený. V socialistickém Československu jste si mohli koupit jen velmi omezený sortiment softwaru ze Západu, a to ještě pouze pro podnikovou sféru, pracující s klony PC či systému CP/M. Zde si zájemci mohli pořídit třeba dBase III či Turbo Pascal. Na nějaké hry pochopitelně valuty nebyly. Místo legálního nákupu se proto rozsáhle využívala možnost si potřebné jednoduše okopírovat, k čemuž bohatě stačil obyčejný magnetofon. Dobová literatura se nad tímto faktem vůbec nepozastavuje, naopak, s naprostou samozřejmostí se autoři zmiňují o kopírování her a programů, jakoby se jednalo o běžnou a bohulibou činnost. Běžná tedy rozhodně byla.

A úplně nejparadoxnější je fakt, že pojem "softwarové pirátství" tehdy skutečně existoval - nicméně v úplně jiném významu, než dnes. Autoři článků a komentářů se totiž rozčilují nad "pirátstvím", s jakým někteří podnikavci kopírují ukradené hry za úplatu. Kopírovat software zadarmo je ale, soudruzi, naprosto správné. Jinak ten komunismus nikdy nevybudujeme!

Právě tento čas zrodil následný velmi problematický přístup k softwaru, s nímž bojujeme až do dnešních dní. Od devadesátých let se sice už software koupit dal, ale pro změnu za tak nedostupné finance, že kopírování opět slavilo úspěch. Až teprve dnes, v souvislosti s tím, že jsme přeci jen ten Západ poněkud dohnali, je možné software kupovat, aniž by to znamenalo vydat se z posledních úspor. Ovšem změnit myšlení a zažité stereotypy z mládí - s tím bude mít má generace asi problém i nadále.

Podnikové IT a jeho specifika

Že existuje nějaký jiný svět, plný sálových počítačů, minipočítačů či alespoň klonu IBM PC, to jsme my, mladí zkoumatelé bitů sice tušili, ale příliš jsme o tom nevěděli.

Dá se totiž říci, že tyto dva světy, tedy nadšenecká oblast domácích počítačů a profesionální, obvykle dostupná v podniku PVT, tak tyto dva světy se vzájemně moc neovlivňovaly. V onom profesionálním světě byl velký problém nějaký ten mikropočítač pořídit, a pokud se již podařilo ten či onen podnik pohnout k nákupu hardwaru, byl příslušný "hybatel" vděčný za cokoliv, co obsahovalo mikroprocesor. A tak podniky fungovaly na mnoha různorodých strojích, obvykle buď typu SMEP, případně Robotron, a ještě později PP 06, což byla československá kopie PC XT. Na takových počítačích se řešily problémy dnes dost nepochopitelné - jak nacpat veškerý software a data na 8‘‘ diskety o kapacitě 128 kB, jak používat textové editory na strojích, které neuměly nejen české znaky, ale dokonce ani malá písmena (například SM50/40) atd.

Jako operační systém sloužil obvykle MIKROS, což nebylo nic jiného, než CP/M Garyho Killdala, který ale pravděpodobně o nové české variantě svého díla vůbec nevěděl. I další západní software byl prodáván poctivě ukraden a někdy i počeštěn, například dBase II (Agrodat Hluboká jej prodával jako RDOS s českou příručkou a dokonce česky přeloženými příkazy), SuperCalc (prodávaný Kancelářskými stroji Plzeň, ovšem těžko říci, zda o tom v Computer Associates měli potuchy), WordStar a jiné.

Datové přenosy

Pro výměnu dat mezi jednotlivými podniky byl používán "kabelový" přenos, což opět odpovídá dobové realitě. Diskety s daty se zkrátka vložily do pevných desek, následně do kabely, která se přenesla… Ne, opravdu, internet v té době u nás neexistoval.

Modemy sice byly, a to o "neskutečné" rychlosti 300 a 600 baudů. Navíc se jednalo o obrovskou vzácnost. Vzhledem k nekvalitě tehdejší telefonní sítě se takto daly přenášet jen malé datové objemy. I tak se často jednalo o hodiny marného snažení plné přenosových chyb.

Profesionálové se na domácí počítače dívali jako na hračky (což také, upřímně řečeno, obvykle byly). My, náctiletí, kteří jsme se konečně k počítačům PP a minipočítačům SMEP s terminálem SM7202 na různých brigádách či praxích dostali, jsme zase dost přezíravě hleděli na textový monochromatický výstup a mamutí tiskárny. To vše nesplňovalo naše představy o moderním počítači. Nejely na tom žádné hry.

Na praxi v podniku PVT jsem měl možnost se prvně setkat setkat s IBM PC XT - tehdy, v jarních měsících roku 1989, se jednalo o naprostou bombu. A když mi tam personál pustil slavné Leisure Suit Larry, měl jsem jasný důkaz, že mé domácí Atari zdaleka neznamená vrchol technologie.

IBM PC s kartou EGA, tedy po herní stránce v podstatě podprůměrný stroj, dokázalo mé domácí Atari naprosto deklasovat. I jiní z kamarádů měli podobnou zkušenost.

Toto tušení - že naši domácí miláčci jsou již zastaralí a na Západě již existuje jiný svět - bylo podporováno občasnými články v časopisech.

Konec "zlatých časů"

Po revoluci se doba celkem rychle a nekompromisně změnila. Ne samozřejmě ze dne na den, to vůbec ne. Nicméně znenadání bylo možné zajet si na Západ a pořídit si jakýkoliv tehdy běžný mikropočítač, samozřejmě za triviálního předpokladu, že měl člověk dost financí. Najednou to ale už možné bylo a do Československa se hrnula záplava Atari ST, Amig a do začínajících firem i IBM PC, které však zprvu bylo nesmírně drahé a pro běžné uživatele nedostupné. Pro představu - IBM PC XT se v roce 1990 prodávalo kolem 35 000 Kčs, PC AT od 44 000 Kčs a nejlacinější PC s 386SX procesorem přišel na cca 80 000 Kčs.

Počítač s procesorem 80486 byl zcela mimo realitu - 290 000 Kčs. Toto vše v době, kdy se Škoda Favorit dala pořídit za cenu pod 100 000 Kčs.

Ceny Atari ST či Amigy 500 byly oproti těm uvedeným daleko dostupnější. Amiga 500 se dala v Rakousku koupit za cca 6 500 šilinků (tedy cca 16 000 Kčs), Atari ST bylo ještě levnější. I ceny monitorů k těmto počítačům byly podstatně nižší než pro PC. I když je mnozí stejně jako osmibity připojovali k obyčejné televizi, mít monitor se postupně stávalo normou. Postupně, velmi pomalu se k osmibitům přikupovaly disketové jednotky a k modernějším strojům druhá jednotka a posléze i hard disk. Efektivita práce a užitečnost takto rozšířených počítačů byla pochopitelně zcela nesrovnatelná s předchozí dobou.

Splašený hřebík ustupuje

Konečně se také stalo normou vlastnit tiskárnu. Zatímco před listopadem 89 byla jediná relativně dostupná tiskárna jednojehličková BT100, což bylo velmi tristní dílo, po listopadu bylo možné zakoupit západní devíti či čtyřiadvacetijehličkové tiskárny s tiskem uspokojující kvality. V časopisech, které se po revoluci vyrojily jako houby po dešti, se objevovaly návody, jak tu či onu tiskárnu k tomu či onomu počítači připojit. Je třeba si uvědomit, že osmibitové počítače obvykle nedisponovaly standardním paralelním rozhraním, takže připojení tiskárny nebylo zdaleka triviální záležitostí.

Pro téměř každou osmibitovou platformu si mateřská firma vyráběla tiskárny vlastní, ovšem jejich cena rozhodně nebyla lidová. Někdy se obtížně používaly pro speciální spotřební materiál, protože sehnat například hliníkový papír pro ZX Printer bylo v podstatě nemožné. Stejně nedostatková byla pera pro souřadnicové zapisovače, ovšem zde často pomáhala lidová tvořivost, takže tyto nezbytné speciální součástky se nahrazovaly mnohem dostupnějšími fixkami s upraveným držákem. Podobně se tento problém řešil na a plotteru MZ-1P16 pro Sharp, což byla asi nejrozumnější relativně dostupná předrevoluční možnost domácího tisku, ovšem pouze pro tuto platformu.

Kromě zapojení komplikovala používání neoriginálních tiskáren i nutnost naprogramování vlastního ovladače, což ne každý zvládl.

Ovšem tento nezbytný software byl postupně vyvinut primárně pro ZX Spectrum a posléze i pro další tehdejší počítače, takže zvídavý - nadšenec měl možnost si jednak vytvořit vlastní interface, a následně jej s pomocí kódu ovladače, uveřejněném v nějakém časopise, zprovoznit.

Problematická čeština

U Amigy nebylo připojení problém, potíž spočívala v tisku českých znaků. Vzhledem k tomu, že operační systém verze 1.3 nepodporoval českou znakovou sadu, upravovaly se textové editory, aby je člověk s naší mateřštinou mohl používat. To samé se řešilo i na PC, kde vzniklo hned několik kódování češtiny, což někdy komplikovalo výměnu textových souborů. Konverzní utilitky se proto staly velmi oblíbenými programy, ovšem nejednalo se o velkou vědu a lidé si je dělali i sami.

Amiga i Atari ST u nás tedy slavily úspěch v době, kdy na Západě se již většinou používaly ke hraní počítačových her a byly spíše na ústupu. U nás je velmi mnozí běžně používali jako levnou alternativu k PC, která navíc nabízela bonus hraní kvalitních her, což PC v této době ještě tak úplně nezvládala. Atari ST se dokonce dočkalo počeštěného operačního systému, ovšem znamenalo to vyměnit ROM.

Celý ten shora popsaný klubový život neskončil ze dne na den. Já sám jsem se po zakoupení Amigy stal na podzim roku 1990 členem brněnského Amiga klubu. Tím, že jsem svou novou Amigu přinesl ukázat do svého původního Atari klubu, jsem se také bezděky stal jeho hrobařem a klub relativně brzy nato zanikl. Klubový život pokračoval ještě nějaký ten rok a rezonoval při akcích zájemců o tu či onu platformu. Amigisté nedali dopustit na známé Resetkání, organizované zakladateli časopisu Reset, které se ostatně ve velmi komorní atmosféře pořádá dodnes.

Postupem času, jak všechny p platformy postupně převálcovalo je jediné uniformní IBM PC, se klubový i jakýkoliv jiný společenský život počítačového lidu vytratil. Internet se postupně více a více prosazoval, takže osobní setkávání přestávalo být potřebné. No a vzhledem k dostupné literatuře a softwaru se ztrácel důvod, pro proč o nějakých problémech diskutovat, když stačí zadat dotaz do Google.

Počítačový život se stále více a více blížil tomu, co známe dnes a co nám přijde jako normální, běžné, samozřejmé a jednou provždy dané. Mnozí ani netuší, že jen před dvěma desetiletími byla úplně jiná doba.

V něčem horší, v něčem možná i zajímavější. Každopádně ale jiná.

Konec Svazarmu Zásadní ránu klubovému životu dala poněkud divoká privatizace Svazarmu. Po celé republice tento proces probíhal podobně, takže v rámci jednoduchého popisu zůstaneme u Brna. Ustanovena byla Nadace počítačových klubů, původně složená ze zástupců jednotlivých klubů. Ta měla kluby i nadále podporovat, jenže idyla dlouho netrvala. Vzhledem k tomu, že dle zákona nemohou být v nadaci zástupci subjektů, které nadace podporuje, byli zástupci klubů z nadace vyloučeni. Do nadace měla svým ziskem přispívat nástupnická organizace Mikrocentra, pod kterou byl například organizován brněnský Sharp Klub. Počítačové kluby našly nové útočiště v Brně Lužánkách v Centru volného času. Následnická organizace MicroComp s.r.o, která "zdědila" veškerý původní majetek, měla tyto kluby podporovat placením jejich nájmu, ovšem nějak na tuto bohulibou činnost nevydělala. A tak se vše změnilo ve formu, která je nám dnes dobře známá - každý si své koníčky platí sám a majetek bývalého Svazarmu už nikoho nezajímá.

27. 3. 2015; Hradecký deník

Výzkum bude hýčkán. Pak přijde náraz

Praha - Místní politika, administrativa a evropský zájem se nečekaně příznivě protnuly v oblasti, která může rozhodnout o tom, jaká bude Česká republika za deset, dvacet či padesát let. Výzkum a inovace totiž mají zelenou jak v Evropské komisi, kde tento iniciační prvek růstu ekonomiky osobně podporuje její šéf Jean Claude Juncker, tak v Česku. V tuzemsku má vědu a výzkum pod sebou místopředseda vlády Pavel Bělobrádek (KDU¬ČSL), který pojal svůj úkol z gruntu. Dokonce roku by měl jít do sněmovny návrh zákona o vědě a výzkumu, který bude obsahovat nový způsob financování, pozměněný systém hodnocení i záměr zřídit nové ministerstvo pro výzkum, vývoj a inovace (MVVI).

Teze zákona projedná už dnes Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace, která je prozatím klíčovým orgánem při řízení výzkumné práce v Česku. Příští rok má jít z národních zdrojů do laboratoří a vědeckých ústavů 28,66 miliardy korun, v dalším roce 29,27 a v roce 2018 29,87 miliardy. "Jsou to největší přírůstky v historii. Přímo o extrémní expanzi pak jde v případě financí z evropských fondů. Myse ale musíme připravit na období po roce 2023, kdy tento přísun skončí a nelze připustit, aby se celá finanční zátěž přenesla na národní bedra," uvedl vicepremiér Pavel Bělobrádek na včerejší snídani s novináři.

Příští rok si má nejvíc - o jednu miliardu - polepšit ministerstvo školství, které spravuje operační program Věda a výzkum pro inovace včetně vzniklých Center excelence. Akademie věd dostane o 300 milionů korun víc, 265 jich doputuje na ministerstvo průmyslu a obchodu. Pavel Bělobrádek si přeje, aby oblast inovací řídil právě Mládkův resort. Propojení vědy a průmyslu totiž může přinést značné úspory. "Díky práci jednoho z našich výborů a kontaktům se stovkami firem už nyní můžeme určit, kde a jaké pracovní síly budou chybět za pět let. Budeme tlačit na zavádění vysokofrekvenčního internetu či propojení země optickými kabely," sdělil vicepremiér. Zdaleka to neznamená, že základní výzkum přijde zkrátka. "Na institucionální rozvoj půjde příští rok o 1,89 miliardy korun víc než letos. To se týká i základního výzkumu. Náš největší problém je v neschopnosti ho prodat. My něco vymyslíme, pak přijdou borci v tričkách z ciziny a ti to zpěněží, což je špatně," míní Bělobrádek.

Pro vědce, šéfy vědeckých institucí i univerzit bude klíčová nová metodika hodnocení výsledků a následné financování jejich práce. K přidělování bodů podle stejného mustru má přibýt řada kritérií, především posuzování instituce podle několika špičkových děl za dané období, rozvojového plánu, mezioborového srovnání výsledků, kvality řízení. "Komplexní hodnocení, jaké tu proběhlo loni v létě, nelze dělat každý rok. Vyčerpalo nás personálně a stálo téměř patnáct milionů korun. K němu chceme přistoupit zhruba jednou za pět let, jinak se budou zpracovávat roční monitorovací zprávy," řekl Bělobrádkův náměstek Arnošt Marks.

Kritizovaný kafemlýnek nezatracuje například děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT Pavel Ripka. " Přispěl k tomu, že instituce s nulovým výstupem přestaly dostávat finance, i když vím o případech, kdy nadělal plno zlé krve. V technických oborech je určitě správné kombinovat hodnocení vzorku nejlepších výsledků a úspěchu při jejich aplikaci do praxe," říká profesor Ripka. V otázce vzniku nového ministerstva se kloní k názoru, že by bylo užitečné, aby zastřešovalo vědu a vysoké školy. Na této myšlence však podle Pavla Bělobrádka není politická shoda.

25. 3. 2015; itbiz.cz

Novinky a fotografie z veletrhu AMPER 2015

Zástupci VUT Brno představují také unikátní elektromotorem poháněný letoun Ray a studenti ČVUT Praha předváději elektrickou formuli. Mezi zajímavé exponáty sekce AMPÉR MOTION patří BMW i8, elektromobily AIXAM E coupe, AIXAM mini, Citroën Berlingo, Nissan Leaf, Nissan e-NV 200, Peugeot 106, Škoda Superb, Tesla S a další.

25. 3. 2015; parlamenilisty.cz

Na ČVUT lze dát ještě do konce března přihlášku

Na České vysoké učení technické v Praze je stále možné podat si přihlášku ke studiu, a to do 31. března 2015. Kromě standardních studijních programů a oborů na jednotlivých fakultách ČVUT si mohou uchazeči vybrat i z atraktivní nabídky nových bakalářských studijních programů.

Fakulta elektrotechnická ČVUT otevřela nový bakalářský studijní program Softwarové inženýrství a technologie, který má naučit studenty fungovat v reálném světě IT. Kromě rozsáhlých odborných znalostí studenti získají mnoho praktických zkušeností, naučí se pracovat v týmu, řídit projekty a orientovat se v nejrůznějších technologiích. Více informací je dispozici na webových stránkách radsitu.fel.cvut.cz.

Pro ty, kteří chtějí studovat moderní elektroniku, ale nechtějí se hned od začátku studia úzce specializovat a chtějí získat kvalitní univerzální vzdělání, na kterém budou později budovat svůj profesní profil, je určen výběrový bakalářský studijní program Otevřené elektronické systémy, taktéž na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Více informací na http://oes.fel.cvut.cz.

Pokud se uchazeči rozhodují, zda mají studovat techniku nebo ekonomiku, umožní jim to nový specializační individuální studijní plán Řízení a ekonomika průmyslových procesů na Fakultě strojní ČVUT obojí současně. Studenti mohou získat unikátní kombinaci technických a manažersko-ekonomických znalostí a dovedností, které jsou zaměstnavateli, napříč různými odvětvími, velice žádané a ceněné. Nový studijní plán je zařazený do bakalářského studijního programu Teoretický základ strojního inženýrství a je možné se do něj zapojit od akademického roku 2015/16. Detailní informace najdete na http://rep.fs.cvut.cz/aktuality/31.html.

Na Fakultě stavební ČVUT je možné se ještě přihlásit na zajímavý bakalářský studijní program Geodézie a kartografie - nový studijní obor Územní informační systémy pro veřejnou správu. Absolvent tohoto oboru se stane odborníkem v oblasti zeměměřictví a geografických informačních systémů s přesahem do oblastí územního plánování a ochrany životního prostředí. Uplatnění najde v orgánech státní správy a samosprávy i v soukromém sektoru, neboť využití prostorových datových informací nabývá se současným rozvojem informačních technologií značného významu. Podrobné informace jsou uchazečům k dispozici na http://www.fsv.cvut.cz/student/bakalmag/programy/oborbxx.php.

24. 3. 2015; Automa

Příběh firmy SIDAT

Česká inženýrská firma SIDAT, spol. s r. o., působící v oborech komplexní automatizace a výrobních informačních systémů, si v květnu letošního roku připomíná 25. výročí svého vzniku. O tom, jaké služby firma poskytuje, si mohou čtenářit přečíst v článku na str. 56. Jeden ze zakladatelů této firmy, Miroslav Dub, popsal v rozhovoru, jakým vývojem firma za čtvrtstoletí své existence prošla.

- Co předcházelo založení firmy Sidat, co bylo podnětem k jejímu vzniku?

Již od 70. let minulého století pracuji v oboru automatizace výrobních systémů a technologií. Tenkrát nebylo prosazování automatizovaných výrob v domácích podmínkách nijak snadné. Chyběla materiální základna a zpočátku i přístup k moderním poznatkům jak teoretického, tak i praktického charakteru. Později, v 80. letech, již bylo možné poznat úroveň zahraničních firem, které začaly z různých důvodů působit jako dodavatelé do československého průmyslu. Právě v kontaktu s nimi bylo zřetelné, do jaké míry technicky i znalostně zaostáváme za průmyslově vyspělým světem. To se na počátku roku 1990, v nových podmínkách, stalo velkou výzvou.

- Jak tedy firma SIDAT začínala?

Počkali jsme si na účinnost obchodního zákoníku a spolu se třemi kolegy, které jsem znal z mého předchozího pracovního a sportovního působení, jsme se složili na základní kapitál a uzavřeli společenskou smlouvu. Pronajali jsme si jednu kancelář, odešli z našich tehdejších zaměstnání a se dvěma zaměstnanci začali v květnu 1990 pracovat pod hlavičkou SIDAT, což je zkratka slov Systémová Integrace a Dodávky Automatizační Techniky.

- S jakými očekáváními vstupovala firma na trh?

Raná 90. léta - to nebyla doba, kdy by bylo možné něco vědomě očekávat. Byla to hektická doba. V oblasti podnikání se vše poměrně chaoticky rodilo. Za těchto podmínek nebylo možné stanovit strategii rozvoje nebo podnikatelský plán a vlastně to ani nemělo žádný smysl. Nezbylo než, jak by se dnes řeklo, pružně se "online" rozhodovat. Přitom jsme však měli jasnou vizi: chtěli jsme hlavně přispět k vybudování moderní tuzemské výrobní základny a k návratu našeho státu do rodiny vyspělých průmyslových zemí.

- Pro začátky firem jsou důležité zakázky. Jak jste k prvním zakázkám přistoupili vy?

První naší příležitostí byla účast na dvou projektech, jejichž cílem bylo zavést v českých firmách pružné výrobní systémy. Tyto projekty kontrahovala firma Siemens již v druhé polovině 80. let a hledala někoho, kdo by je v nových podmínkách dokončil. Řekli jsme si tedy, že zariskujeme, pustíme se do toho a pro spokojenost zákazníků uděláme vše, co bude třeba. Myslím, že jsme tehdy odvedli super výkon. Získali jsme tak dobrou referenci, která nám posloužila jak u firmy Siemens, tak i u potenciálních dalších zákazníků. Postupně se pak na nás obracely další firmy s požadavkem na vyřešení problémů ve výrobě. A chtěly je vyřešit na podobné úrovni, jak se k těmto problémům přistupuje v zahraničních firmách.

- Jak se firma vyvíjela v dalších letech?

Přišla privatizace, vstup zahraničního kapitálu do výrobních podniků, zřizování dceřiných společností a poboček zahraničních firem a nadnárodních koncernů. Vznikl tak konkurenční svět s dodávkami a službami zahraničních firem, které byly samozřejmě zákazníky z mnoha důvodů preferovány. Abychom v této konkurenci uspěli, museli jsme se hodně, velmi rychle a za pochodu učit. Vzpomínám si, že jsme si již v samém počátku našeho podnikání uvědomili, že chceme-li být úspěšní, musíme mít přinejmenším stejné znalosti, dovednosti a časem i zkušenosti jako zahraniční firmy z našeho oboru. A to se spolu se schopností cizojazyčné komunikace a etikou podnikání stalo firemním krédem. Postupně jsme pak získávali další zakázky jak v tuzemsku, tak i v zahraničí a museli jsme shánět další spolupracovníky.

- Při rozvoji firmy jste jistě museli výrazně investovat, abyste firmu zabezpečili po materiální i personální stránce. Jakou roli v tom hrály bankovní úvěry?

Žádnou. Ta záležitost byla pro nás jednoznačná. Úvěrová politika tehdejších bank byla možná přijatelná pro rozvoj oborů, kde se daly rychle vydělat velké peníze. Do této kategorie ale obor automatizace rozhodně nepatřil a dodnes nepatří. Rozhodli jsme se tedy, že pro financování personálního a materiálního rozvoje firmy si nevezmeme žádný úvěr a budeme jej krýt výlučně z vlastních zdrojů. Naprostou většinu zisků jsme po mnoho let reinvestovali. To spolu s kvalifikovaným řízením společnosti, s uvážlivou rozvojovou politikou, osobní střídmostí, velkým nasazením a také občas s tou trochou štěstí nám opravdu umožnilo uhradit vše bez bankovní podpory. Za celou dobu své existence jsme nikdy nepotřebovali žádný úvěr.

- Co bylo pro úspěšný rozvoj firmy rozhodující?

Automatizace není "technical business", za který je mnohdy mylně považována. Je to především "people business". Potřebujete všestranné, multiprofesně kvalifikované lidi, bez spolupráce s nimi nedokážete nic. Takoví pracovníci ale tehdy na pracovním trhu téměř neexistovali. Museli jsme si je vlastně vychovat.

- Říkáte, že schopní zaměstnanci a spolupracovníci jsou základem úspěchu. Můžete prozradit, jak jste do firmy získávali schopné techniky?

Spolupracovali jsme se dvěma katedrami Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Chodili jsme tam přednášet a získávali je z řad studentů zajímajících se o práci v naší firmě. V průběhu 90. let se podařilo navázat perspektivní partnerské vztahy s firmou Siemens a s několika dalšími špičkovými zahraničními firmami. V roce 1994 jsme založili vlastní školicí středisko pro automatizaci, které o rok později získalo od firmy Siemens akreditaci na poskytování vzdělávacích kurzů této firmy. Kromě toho se našim pracovníkům otevřela cesta získávat potřebné know-how také účastí na vzdělávacích kurzech a různých školeních v zahraničí a posléze i prací v mezinárodních realizačních týmech. To ale bezpodmínečně vyžadovalo znalost angličtiny či němčiny na komunikativní úrovni. Jak víte, tento požadavek technici v té době splňovali jen výjimečně. Museli jsme se tedy věnovat i efektivnímu jazykovému vzdělávání.

- Jaké znalosti a schopnosti musí mít podle vás odborník, který chce uspět v oboru automatizace?

Automatizaci jsme nikdy nechápali a dodnes nechápeme jako cíl, ale jako jeden z prostředků k dosažení ekonomicky efektivní výroby. Když však chceme spolehlivě řídit jakoukoliv soustavu, tedy např. výrobu nebo technologii, neobejdeme se bez hlubokých znalostí procesů, které ve výrobě jakožto v řízené soustavě probíhají. Pracovník, který se chce v této branži uplatnit, nevystačí jen se schopností vytvářet aplikační software, musí disponovat znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi z několika disciplín: řídicí techniky, průmyslových komunikací, programování a technologických procesů. Mnohdy jsou nezbytné i znalosti databází nebo zkušenosti z oboru elektrotechniky a přístrojového vybavení. Znalosti lze nabýt studiem, ale dovednosti a zejména zkušenosti můžete získat jen praxí. V terénu, třeba při oživování řídicího systému přímo ve výrobním provozu u zákazníka, si naši pracovníci často musí umět poradit i v nestandardních situacích. Je třeba multiprofesní kvalifikace, což je vlastně obdoba víceboje ve sportu. Místo tréninku zde dvojnásob platí ono známé learning by doing.

- V poslední době je ale o takové odborníky na trhu práce velký zájem. Jak velká byla u vás ve firmě fluktuace?

Obecně lze říci, že svým spolupracovníkům nabízíme velmi zajímavou práci jak v tuzemsku, tak i v zahraničí, která je spojena s neustálým kvalifikačním růstem. Navíc jde o práci se špičkovou technikou a na domácí poměry v našem oboru s nadstandardními pracovními i mzdovými podmínkami. Dlouhá léta jsme měli fluktuaci velmi nízkou, z firmy v podstatě nikdo neodcházel. V posledních několika letech průběžně došlo k obměně asi 7 až 8 % pracovního kolektivu - někteří z našich kolegů dali přednost zaměstnání v zahraničí.

- Za 25 let existence firmy prošel sám obor automatizace výraznou proměnou. Jak na všechny jeho změny vaše firma reagovala?

V počátcích naší existence ještě v automatizačních projektech dožívaly architektury s centrálním počítačem a vedl se boj o uplatnění systémů s distribuovanou inteligencí. V průmyslu byla masivně nasazována řídicí a vizualizační technika - PLC a HMI/SCADA. Velmi jsme si považovali, že u toho můžeme být. Na celostátní úrovni jsme hráli významnou roli v prosazování standardů v oblasti průmyslových komunikačních sítí. Od roku 1998 prosazujeme využívání řídicích systémů na platformách DCS. Na přelomu milénia se začaly objevovat první manažerské informační systémy a systémy MIS/MES pro řízení výrobních provozů.

- Takže jste se vedle řídicích systémů začali zabývat také výrobními informačními systémy?

Naše znalosti z oboru řízení výrobních a technologických procesů se pro zavádění systémů MES ukázaly velkou výhodou. Takže dnes patří výrobní informatika mezi dominantní aktivity naší firmy spolu s projekty komplexní automatizace a integračními projekty. Je také znalostním základem pro vývoj vlastních řešení pro snižování výrobních nákladů, pro optimalizaci spotřeby energií a médií a pro co nejlepší využití výrobních strojů a zařízení. Rozšíření působnosti naší společnosti se v roce 2005 také promítlo do změny jejího loga na SIDAT AUTOMATION & INFORMATICS.

- Zastavme se nyní u integračních projektů. Co je vaším úkolem v těchto projektech?

Prostředí průmyslových podniků je dnes tvořeno izolovanými řídicími a automatizačními prvky a systémy mnoha dodavatelů, a z tohoto hlediska má tedy neprovázaný a výrazně heterogenní charakter. Z takové různorodé množiny vytváříme kompaktní fungující celek s funkcemi, které zákazník v rámci modernizace očekává. To se samozřejmě neobejde bez úprav a doplnění o další nezbytný hardware a software. Rámcové zadání integračního projektu je obvykle dílem zákazníka. My s ním jeho záměry konzultujeme a diskutujeme varianty řešení jednotlivých automatizačních a informatických úloh.

- Kolik lidí pracuje ve firmě nyní?

Z původních dvou zaměstnanců narostl jejich počet v naší firmě na více než 80, vesměs se zkušenostmi s prací na náročných projektech doma i v zahraničí. Více než 40násobné zvětšení firmy bylo spojeno s nárůstem objemu a asi i složitosti zakázek.

- Firma se tedy značně rozrostla - bylo třeba přizpůsobit tomuto růstu strukturu firmy?

K restrukturalizaci firmy jsme přistoupili před více než deseti lety, když jsme rozšířili zaměření z komplexní automatizace na výrobní informatiku. V nové struktuře jsme zavedli statickou a projekčně orientovanou dynamickou část s obchodními, provozními a podpůrnými útvary. Dále jsme podle norem ČSN EN ISO9001:2001(2009) a ČSN OHSAS 18001:2008 zavedli interní procesy a návazně od TÜV získali příslušnou certifikaci.

- Firmu jste založil se třemi kolegy, změnila se v průběhu existence firmy její vlastnická struktura?

Ano, postupně ji opustili tři ze čtyř původních společníků a v roce 2004 do ní vstoupili dva noví, mladší společníci. Společnost je ale nadále stoprocentně vlastněna tuzemskými fyzickými osobami. Obchodně firmu vždy vedl některý, popřípadě někteří ze společníků. Jako společník jsem v pozici jednatele firmy v letech 1990 až 2012 ostatně působil i já. Dva noví společníci, pracují ve firmě skoro dvacet let, od roku 2012 převzali pozice jednatelů. Oba, stejně jako já, jsou technici, absolventi Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, s titulem Ph. D. Jeden z nich si nedávno rozšířil své vzdělání o právní a manažerské dovednosti a získal titul MBA. Za zásadní přitom považujeme, aby se společníci osobně podíleli na řízení firmy.

- Společnost Sidat tedy dodnes řídí spíše technici než manažeři?

Osvědčilo se nám, že pro řízení firmy naší velikosti se hodí lidé s technickým vzděláním z oboru automatického řízení s následnou cílově orientovanou manažerskou praxí. Stejný model uplatňujeme i pro obsazování nižších manažerských pozic - ředitelů divizí a vedoucích projektů.

- Jakými zásadami se řídíte při obchodování, získávání zakázek?

Nejsme firma, která se živí nákupem zboží za účelem jeho dalšího prodeje. Komplexní automatizace je náročné podnikání, tzv. solution business. Tam rozhodují zejména reference, kompetentnost a profesionalita realizačního týmu. Přesvědčení zákazníka, že za své peníze dostane spolehlivé řešení, které v maximální možné míře vyhoví jeho představám a požadavkům. A přesvědčení, že v případě nestandardních výrobních situací najde u dodavatele rychlou a kvalifikovanou podporu. To jsou také hlavní přístupy, které při jednáních našeho obchodního týmu se zákazníkem uplatňujeme. Zde musím zmínit ještě jednu věc. Po krátkém extempore před skoro dvaceti lety jsme se pak už nikdy neucházeli o zakázky financované z veřejných zdrojů. Svět těchto zakázek nám byl z pochopitelných důvodů vždy cizí.

- Jak se vaší firmě daří v současné době?

Nechci to zakřiknout, ale dobře.

- Jaké jsou plány firmy Sidat do budoucna?

Nevím, zda se dá v tomto neklidném světě, provázeném hrozbou opakovaných hospodářských a finančních krizí, vůbec něco seriózně plánovat. Automatizace je obor, který je silně závislý na investicích do výroby. Ty přicházejí v úvahu pouze tehdy, pokud výroba produkuje výrobky, které najdou uplatnění na trhu. Je otázka, je-li výrobní potenciál na území České republiky z tohoto pohledu natolik stabilní, že mu zásadnější omezování investic nehrozí. Ostatně nedávné období nám již ukázalo, že tomu tak v mnoha případech nemusí být. Proto se snažíme rozšířit náš potenciální trh a jsme dnes svými dodávkami a službami při srovnatelných cenách konkurenceschopní na západních trzích. Podíl exportních aktivit firmy v těchto teritoriích se pohybuje kolem 45 % obratu firmy. Firemní plány se nutně budou nadále ubírat tímto směrem.

- Jak v současné době hodnotíte čtvrtstoletí působení firmy Sidat? Podařilo se splnit předsevzetí, která jste si dali v začátcích svého podnikání?

Když se dnes jako prokurista firmy ohlédnu zpět, musím říci, že naše dodávky a služby našly uplatnění v mnoha výrobních a technologických provozech. Je to samozřejmě kolektivní dílo celé firmy. K vybudování moderní tuzemské výrobní základny se nám tedy určitě podařilo alespoň trochu přispět. Za . 25 let jsem já osobně i mí kolegové měli možnost poznat u našich zákazníků mnoho vynikajících lidí, kteří s námi tento záměr obětavě sdíleli. Také u našich zahraničních partnerů jsme poznali zapálené profesionály.

- Když mluvíte o zákaznících, změnily se v průběhu let jejich požadavky?

Je potěšitelné, že za tato léta výrazně vzrostla náročnost našich zákazníků a v důsledku toho i kvalita spolupráce při realizaci našich dodávek. Výsledek naší práce je koneckonců vždy společným dílem všech zúčastněných.

- S jakými pocity se tedy dnes ohlížíte zpět na čtvrtstoletí působení firmy?

Jsme přizváváni do vývojových týmů našich zahraničních partnerů v Německu, Itálii, zemích Beneluxu, v Norsku i jinde. Máme kvalitně obsazené podpůrné útvary, které jsou pro provoz firmy nezbytné. Firma má vynikající mladé vedení a potřebnou finanční stabilitu. Toto vše určitě tvoří dobrý základ pro její další všestranný rozvoj. Takže, při vší skromnosti, to ohlédnutí může být příjemné.

23. 3. 2015; TV Mini Uni

Co je to robot

21. 3. 2015; Mladá fronta Dnes

Nadšenci pozorovali hvězdy i na stadionu v Africe

FRANTIŠKOVY LÁZNĚ Je pátek těsně před polednem. Na modré obloze ani mráček. Přesto je kolem zvláštní šero a citelně se ochladilo. Tráva i keře kolem mají najednou neobvyklou barvu. To Měsíc vstoupil mezi Slunce a Zemi. Na louce u Františkových Lázní stojí několik stativů s obrovskými dalekohledy. Členové spolku Aldebaran, který sdružuje nadšence pro astrofyziku z celé republiky, se vypravili na západ Čech pozorovat, jak se Slunce snoubí s Měsícem.

"Hledali jsme příhodné místo pro sledování vlastního zatmění Slunce, ale pozorovali jsme i hvězdy. Díky tomu, že je měsíc v novu a navíc v blízkosti Slunce, nastává supertmavá noc. A navíc nám neuvěřitelně vyšlo počasí," mne si spokojeně ruce prezident spolku Petr Kulhánek. Ten vysvětluje, že najít to správné místo pro pozorování zatmění není jednoduché. "Zejména v případě úplného zatmění je výběr místa alfou a omegou úspěchu. Potvrdilo se nám to v Číně, kde nám tamní vládnoucí činitelé vybrali jako pozorovatelnu hráz nádherného jezera. Jenže při zakrytí slunečního kotouče klesne teplota vzduchu často o více než sedm stupňů. Z jezera se zvedla mlha a bylo po úkazu." Česká expedice naštěstí prozřetelně vyklidila pole. Její členové se potajmu domluvili s místními obyvateli a dalekohledy sestavili na dvoře místní školy. "Tehdy se nám na rozdíl od našich kolegů, kteří zůstali na hrázi, podařilo změřit i sluneční koronu," usmívá se Kulhánek. "Z Číny máme vůbec krásné zážitky," doplňuje ho další z členů spolku Ivan Havlíček. "Když jsme potřebovali kus drátu, přišla si nás do místního železářství v garáži prohlédnout celá vesnice."

Nezapomenutelné chvíle při lovu vzácného úkazu si členové spolku přivezli i z hlavního města africké Zambie, z Lusaky. "Tady jsme se s představiteli města domluvili, že budeme zatmění pozorovat ze stadionu, který měl být prázdný. Večer jsme si všechno připravili a odjeli do hotelu. Ráno nás čekal šok. Stadion byl plný černochů a stánků, kde se prodávalo pivo, párky, trička a suvenýry. Prezident totiž řekl, že zatmění je boží zázrak, a vyhlásil na ten den státní svátek. Od té doby dáváme přednost pozorování v přírodě," pokračuje Petr Kulhánek. Kromě Slunce a Měsíce se v jednom okamžiku očím pozorovatelů odkryla i nejjasnější hvězda oblohy, Venuše. Planetu bylo možné pozorovat pouhým okem. Včerejší den však nabídl ještě další lahůdku. Krátce po západu Slunce se na krátkou dobu na obloze objevil úzký srpek nového Měsíce.

Foto: Ve Františkových Lázních Expedice sdružení Aldebaran (vlevo) při katedře fyziky na ČVUT sleduje z autokempu Jadran zatmění slunce, doprovázené ochlazením i změnou barvy denního světla. Na snímku vpravo přelet racka přes částečně zatmělý kotouč slunce.

20. 3. 2015; stavbaweb.cz

ČVUT rozsvítí v Dejvicích skleněnou plastiku Mariana Karla

Skleněná plastika, kterou mezinárodně uznávaný výtvarník prof. Marian Karel dlouhodobě zapůjčil k instalaci před budovu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v Technické ulici, tvoří již několik měsíců vizuální dominantu areálu fakulty. Koncem příštího týdne získá svou konečnou „světelnou“ podobu. Slavnostní odhalení a rozsvícení sochy proběhne ve čtvrtek 26. března od 19.15 hodin.

Světlo generované externím zdrojem dotváří v pokovené skleněné desce další prostor a spolu s reflexí okolního prostředí a žulového kamene tvoří hyperstrukturální vizuální děj, hmotu, která se v průběhu dne mění. Součástí odhalení plastiky bude světelná performance s hudební kompozicí od Adama Sporky. Mediální obsah a laserová projekce je realizována ve spolupráci s Institutem intermedií Fakulty elektrotechnické ČVUT a Ústavem průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT (Ing. Roman Berka, Ph.D., Ing. Jakub Hybler a MgA. Josef Šafařík, PhD.). Vzhledem k rekonstrukci budovy bude stálé nasvícení sochy řešeno až při jejím dokončení v průběhu roku 2015.

Skleněná socha volně navazuje na plastiku Pyramida, která byla poprvé prezentována na autorově výstavě Průniky v prostorách Musea Kampa. Historik umění Josef Vomáčka na závěr recenze k výstavě před třemi lety napsal: „Průniky jsou ukázkou kurátorského mistrovství, místem, kde je možné vidět možná nejzajímavějšího skláře české současnosti. Buďme Muzeu Kampa za tuto možnost vděčni, doufejme pak, že se řada Karlových děl dostane i tam, kde jim to opravdu sluší - do volného městského prostoru, kde mají sílu na to, aby zdobily naprosto současnou řečí místa, kde žijeme nebo, možná v této rozhárané době, kde bychom chtěli žít.“ Karlova instalace v Technické ulici v Dejvicích budovu Fakulty elektrotechnické nezdobí, nýbrž s ní rozmlouvá a v tichém zrcadlení vytváří koláže z odrazů každodennosti.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Pavel Ripka k instalaci skulptury říká:„Těší nás, že jsme mohli využít prostor před fakultou k instalaci díla profesora Karla, které nejenom že doplňuje dvoranu budovy, ale také je jakýmsi pomyslným pojítkem dvou součástí ČVUT - Fakulty elektrotechnické a Fakulty architektury. Právě v takovém prolínání do značné míry odlišných světů a v jejich vzájemné spolupráci, spatřuji nadějnou budoucnost celé naší univerzity.“

O autorovi

Prof. Marian Karel v současné době působí jako vedoucí Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze. Je jedním z nejznámějších současných českých výtvarníků. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha českých a zahraničních výtvarných sbírkách (Galerie hlavního města Prahy, Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Musée des arts décoratifs, Palais de Louvre v Paříži, The National Museum of Modern Art v Tokiu, The Corning Museum of Glass, Glasmuseum Hentrich im Kunstmuseum Ehrendorf v Düsseldorfu a mnoho dalších). Více informací o autorovi a jeho tvorbě na http://www.mariankarel.cz/

Atelier Karel (Marian Karel a Josef Šafařík) spolupracuje s Fakultou elektrotechnickou a jejími studenty zejména prostřednictvím Institutu Intermédií, ve kterém momentálně připravuje světelné instalace pro fasádu budovy a chodby halových laboratoří.

20. 3. 2015; style.iprima.cz

Zabíjí náměsíčnost? Vědci hledají lék proti této podivné poruše

Vědci chtějí zjistit, jak zastavit včas projevy náměsíčnosti.

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) chtějí zjistit, jak zastavit projevy náměsíčnosti, aby si postižený neublížil. Náměsíční lidé, kteří v noci mohou například procházet bytem, bloudit ulicemi či usednout za volant, se mohou těžce zranit. Ráno si z noci nic nepamatují. Vědci z NÚDZ spolu s inženýry z elektrotechnické fakulty ČVUT začnou spolupracovat na vývoji potřebných technologií.

"Chceme společně hledat v polysomnografickém záznamu nočního spánku přesně ten okamžik, kdy nastává epizoda náměsíčnosti, zjistit, jaké elektrofyziologické změny jí předcházejí, a pokusit se pacienta probudit tak, abychom rozvoji epizody předešli," řekla Jitka Bušková z Institutu spánkové medicíny NÚDZ. Pacienti se již do výzkumu mohou hlásit, veškeré informace zjistí na webových stránkách NÚDZ.

Náměsíčnost se řadí k poruchám probouzení z NREM (non-rapid eye movement) spánku, vedle chození po bytě může pacient třeba psát maily. Do této skupiny poruch patří i neuvědomované sexuálně motivované chování. Dřív se soudilo, že náměsíčnost je projevem psychiatrického onemocnění, zejména pokud trvá do dospělosti, to už podle Buškové neplatí.

Mozek může spát i bdít současně

Mylné podle ní je i dřívější přesvědčení, že mozek buď spí, nebo bdí, tedy že se spánek a bdění vylučují. Právě náměsíčnost je důkazem, že probuzení může být nedokonalé, tedy že ty části mozku, které kontrolují chování a utvářejí paměťové stopy, mohou spát, a jiné, které umožňují pohyb, mohou být bdělé. Člověk tak je schopen ve spánku jednat, aniž si to pamatuje.

"Náměsíčnost se vyskytuje až u 17 procent dětí, často v dospívání zcela vymizí, ale stále ještě ve vysokém procentu přetrvává v dospělosti, dokonce u tří až čtyř procent vzniká až v dospělém věku," řekla Bušková.

Ojedinělý projev náměsíčnosti mohou vyvolat horečka, velký stres, chronický nedostatek spánku či vypití nadměrné dávky alkoholu. Může se ojediněle projevit i v neznámém prostředí, třeba u dětí na letním táboře. Náměsíčnost často bývá dědičná.

Pokud projevy poruchy ohrožují člověka na životě nebo jsou časté, měl by si nechat vyšetřit spánek, aby se vyloučila jiná porucha, která náměsíčnost spouští, třeba porucha dýchání. Provádí se také EEG monitorace, aby se vyloučila epilepsie vázaná na spánek.

Obvykle léčba není nutná, zejména ne u dětí, vzhledem k převážně neškodné povaze poruchy, která navíc u většiny v pubertě vymizí. Pokud přetrvává, jsou účinné léky. Důležitá jsou bezpečnostní opatření, odstranit z ložnice potenciálně nebezpečné předměty, zajistit okna, dveře a schody. "Osobu ve stavu náměsíčnosti se nikdy nesnažíme probudit, neboť by to mohlo vést k prodloužení epizody nebo zmatenosti, či dokonce k agresivitě. Spíše se doporučuje ji jemně a klidně dovést na lůžko," shrnula Bušková.

19. 3. 2015; Mladá fronta Dnes

Částečné zatmění slunce zájemcům osvětlí odborníci

KARLOVARSKÝ KRAJ Sami, anebo s odborníky, mohou sledovat obyvatelé regionu poslední zatmění Slunce viditelné z České republiky až do roku 2021. Zájemce z řad veřejnosti zítra čekají v prostorách karlovarské Hvězdárny Františka Krejčího a v planetáriu Gymnázia Cheb. Kdo bude mít štěstí, ten v okolí Františkových Lázní potká i studenty z pražského ČVUT, kteří se vypravili do západních Čech na expedici.

"Zatmění bude jenom částečné. Nicméně tento zajímavý úkaz stojí za dvouhodinové pozorování. V praxi na to většinou stačí svářečské sklo," řekl Vítězslav Kříha, který přednáší na ČVUT a je členem tamního spolku Aldebaran Group For Astrophysics, propagujícího mimo jiné astrofyziku a přírodní vědy.

A proč Aldebaran podniká expedici právě do Františkových Lázní? Délka zatmění slunce totiž závisí na zeměpisné délce, takže proto jedou studenti co nejvíce na západ republiky. A chtějí mít i pěkné okolí. "Přesnou lokalizaci v terénu ještě nevíme. Rozhodneme se až na místě. V okolí Františkových Lázní začněme pozorovat od čtvrteční noci do soboty. Při pozorování noční obloh otestujeme dva nové dalekohledy. Při zatmění Slunce je totiž Měsíc ve správné poloze," vysvětlil Vítězslav Kříha. Slibuje, že jednotlivce z řad veřejnosti o pozorování neodmítne. Hvězdárna má nachystané speciální dalekohledy V prostorách karlovarské Hvězdárny Františka Krejčího je pro zájemce připravený program v době od 8.45 do 13 hodin. K dispozici bude speciální protuberační dalekohled. Návštěvníci si mohou na místě vyrobit brýle na bezpečné pozorování.

"Před hvězdárnou budeme mít několik dalekohledů na pozorování. Zajistíme i přenos do sálu a odborný výklad," uvedl ředitel hvězdárny Miroslav Spurný. V případě nepříznivého počasí je optimista. Kdyby prý bylo zataženo, tak se dá na sluníčko nějakou chvíli počkat.

V případě pěkného počasí zítra otevře Gymnázium Cheb svoji školní hvězdárnu. "Do pozorovatelny se vejde maximálně 20 lidí. Proto by se větší skupiny měly předem objednat na školním e-mailu nebo přes telefon," upozornil ředitel gymnázia Jaroslav Kočvara. Dodal, že škola má k dispozici tři dalekohledy, přes které je pozorování mnohem detailnější a poskytuje více informací.

Gymnázium má k dispozici fólie používané v dalekohledech. Zbytky fólií budou mít návštěvníci hvězdárny k dispozici, aby si mohli chránit svůj zrak. Ředitel Jaroslav Kočvara upozorňuje, že zatmění slunce je jen částečné. Proto jsou řeči o očekávaném black - outu přehnané. "Uplné zatmění bude v roce 2 135".

18. 3. 2015; parlamentilisty.cz

ČVUT rozsvítí v Dejvicích skleněnou plastiku Mariana Karla

Skleněná plastika, kterou mezinárodně uznávaný výtvarník prof. Marian Karel dlouhodobě zapůjčil k instalaci před budovu Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze v Technické ulici, tvoří již několik měsíců vizuální dominantu areálu fakulty. Koncem příštího týdne získá svou konečnou "světelnou" podobu. Slavnostní odhalení a rozsvícení sochy proběhne ve čtvrtek 26. března od 19.15 hodin.

Světlo generované externím zdrojem dotváří v pokovené skleněné desce další prostor a spolu s reflexí okolního prostředí a žulového kamene tvoří hyperstrukturální vizuální děj, hmotu, která se v průběhu dne mění. Součástí odhalení plastiky bude světelná performance s hudební kompozicí od Adama Sporky. Mediální obsah a laserová projekce je realizována ve spolupráci s Institutem intermedií Fakultyelektrotechnické ČVUT a Ústavem průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT (Ing. Roman Berka, Ph.D., Ing. Jakub Hybler a MgA. Josef Šafařík, PhD.). Vzhledem k rekonstrukci budovy bude stálé nasvícení sochy řešeno až při jejím dokončení v průběhu roku 2015.

Skleněná socha volně navazuje na plastiku Pyramida, která byla poprvé prezentována na autorově výstavě Průniky v prostorách Musea Kampa. Historik umění Josef Vomáčka na závěr recenze k výstavě před třemi lety napsal: "Průniky jsou ukázkou kurátorského mistrovství, místem, kde je možné vidět možná nejzajímavějšího skláře české současnosti. Buďme Muzeu Kampa za tuto možnost vděčni, doufejme pak, že se řada Karlových děl dostane i tam, kde jim to opravdu sluší - do volného městského prostoru, kde mají sílu na to, aby zdobily naprosto současnou řečí místa, kde žijeme nebo, možná v této rozhárané době, kde bychom chtěli žít." Karlova instalace v Technické ulici v Dejvicích budovu Fakulty elektrotechnické nezdobí, nýbrž s ní rozmlouvá a v tichém zrcadlení vytváří koláže z odrazů každodennosti.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Pavel Ripka k instalaci skulptury říká: "Těší nás, že jsme mohli využít prostor před fakultou k instalaci díla profesora Karla, které nejenom že doplňuje dvoranu budovy, ale také je jakýmsi pomyslným pojítkem dvou součástí ČVUT -Fakulty elektrotechnické a Fakulty architektury. Právě v takovém prolínání do značné míry odlišných světů a v jejich vzájemné spolupráci, spatřuji nadějnou budoucnost celé naší univerzity."

O autorovi

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době máČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz.

17. 3. 2015; Scienceworld.cz

Veselé a smutné neurony

Některé neurony reagují pouze na emotivní obsah viděných scén.

Vědci z 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze učinili významný objev, o kterém dnes informuje prestižní americký časopis PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences). Vedoucí výzkumu Prof. Robert Jech spolu se svými kolegy Dr. Terezou Serranovou, Dr. Tomášem Siegerem a dalšími spolupracovníky prokázali existenci tzv. emotivních neuronů v hlubokých strukturách mozku v místě, které se nazývá subtalamické jádro. Jde vůbec o první takový nález u člověka, který přináší důkaz o klíčové roli tzv. bazálních ganglií při vzniku emocí a ovlivnění nálady.

Vědecký tým prokázal, že některé neurony reagují pouze na emotivní obsah viděných scén. Některé neurony totiž měnily svou aktivitu pouze v souvislosti s tím, zda zrakový podnět vyvolával příjemné nebo negativní emoce. Jiné neurony zase reagovaly výhradně jen na intenzitu emotivního zážitku.

K objevu dospěli při provádění implantačních zákroků, při kterých se do mozku zavádějí elektrody pro hlubokou mozkovou stimulaci. Metoda se používá v léčbě pokročilé Parkinsonovy nemoci. I přes její nesporný léčebný efekt na hybnost (pacienti se netřesou, jsou méně ztuhlí a pohybují se rychleji) je hluboká mozková stimulace spojena s mnoha úskalími. Patří mezi ně vyšší riziko zhoršení nálady, úzkosti a nárůstu tělesné hmotnosti. "Tušili jsme proto, že emotivní neurony musí v těchto částech mozku člověka existovat, zbývalo je jen nalézt", vysvětluje Prof. Jech a dodává: "Neurony jsme nalezli pomocí speciálních mikroelektrod, které do mozku zavádíme, abychom našli optimální místo pro umístění trvalé léčebné elektrody. Při té příležitosti máme jedinečnou šanci dozvědět se o mozku něco nového".

Z výsledku tohoto výzkumu mohou v budoucnosti profitovat sami pacienti. Na rozdíl od dnešních stimulátorů, které ovlivňují všechny neurony v daném místě, bude třeba vyvinout nové, které budou stimulovat jen ty neurony, které ovlivnit chceme. Je to jeden ze způsobů jak zabránit některým nežádoucím účinkům hluboké mozkové stimulace, která se v léčbě neurologických onemocnění bude uplatňovat stále častěji.

Objev je důležitý i z jiného pohledu. Prokázal, že mezi nehmatatelným subjektivním světem emocí a fyzickým světem neuronů existuje těsný vztah, který lze exaktně měřit. Tento vztah šlo samozřejmě logicky předpokládat, důkaz však doposud chyběl. Příroda nám kromě toho odhalila další část svého tajemství. Ukázalo, se že zpracování emocí se zřejmě děje odděleně ve vztahu k emotivnímu náboji a jeho intenzitě, a že tato segregace probíhá již na úrovni jednotlivých neuronů.

Výsledky jsou završením více než šestileté spolupráce odborníků z Neurologické kliniky 1. Lékařské fakulty UK, Nemocnice Na Homolce a Elektrotechnické fakulty ČVUT. Jejich společný grant v roce 2013 získal cenu prezidenta Grantové agentury ČR.

17. 3. 2015; technet.cz

Blíží se zatmění. Proč nám Slunce či vítr ještě nezpůsobily blackout?

V souvislosti se zapojováním obnovitelných zdrojů a blížícím se zatměním Slunce jste asi také slyšeli varování, že "neovladatelných" zdrojů už by mohlo být příliš a ohrožují bezpečnost zásobování elektřinou. Jak velkou přítěží se skutečně ukázaly být? Co můžeme čekat dále a jak se bránit?

Evropští energetici se nenudí. Od poloviny 50. let zažili nejprve vlnu fyzického propojování soustav, která z velké části kontinentu - mimo země bývalého Sovětského svazu - udělala jeden synchronně propojený systém jedoucí doslova na jedné vlně. Frekvence elektřiny je stejná v drátech v Portugalsku, Česku a dnes i Turecku, a tak se generátory i pračky Portugalců i Čechů i Turků točí zcela synchronně. Což na jednu stranu znamená, že v rámci propojeného systému si můžeme i na dálku vzájemně pomáhat, na druhou stranu, v nadsázce, pokud padne jeden, ohroženi jsou všichni.

Poté přišla vlna liberalizace, která z velké části kontinentu udělala nejen jednotný systém, ale i jeden trh. V patách prosazování volného trhu ovšem přišla poněkud paradoxně i vlna politicky motivovaných zásahů do energetiky výrobního mixu, charakterizovaná především podporou obnovitelných zdrojů.

Naše elektrická síť začala pociťovat evropské bolístky až v posledních letech, protože naše výroba i přenosová síť byly naddimenzovány. Na veřejnost se samozřejmě dostávaly hlavně přitažlivější zprávy negativní, zejména ty o možných potížích přenosové soustavy. Kvůli větrnému počasí na břehu Severního moře se k nám v roce 2008 z Německa valilo místo plánových a ohlášených zhruba 200 megawattů až 1 700 megawattů elektřiny primárně z větrných parků na severu Německa (dnes mohou být i podstatně větší).

Když se pak v letech solárního boomu, tedy zhruba mezi roky 2008 a 2010, začaly i v Česku do sítě zapojovat ve velkém solární farmy, mnozí (včetně autora) měli obavy, co tyto zdroje způsobí. Do sítě ze zapojil výkon odpovídající při naprostém maximu zhruba dvěma temelínským reaktorům. Přitom Slunce a vítr jsou nespolehliví sluhové: kolik energie vyrobí, určují jen náhodné vlivy a nelze je příliš řídit, maximálně lze jen jejich výkon omezit či odstavit. Což zase neumožňoval zákon, podle kterého měl odběr energie z obnovitelných zdrojů za všech okolností maximální přednost (to se později změnilo). Bude možné něco takového v běžném provozu uřídit, nemluvě o tak mimořádných událostech, jako je třeba zatmění Slunce (viz box vpravo)? Nepřijdou blackouty?

Naštěstí pro nás spotřebitele během posledních let platilo, že byť se vývoj v energetice nijak nezklidnil, situace v dodávkách se nezhoršila. Čím to? Vyhlazené rozdíly

Především se obnovitelné zdroje (OZE) ukázaly být zvladatelné. Česko si nimi poradilo hladce a bude to téměř určitě platit i v příštích pár letech, protože podpory na jejich rozvoj jsou obecně nízké. "Zaprvé máme tu výhodu, že jsme propojeni na všechny strany a máme soběstačnou energetiku," říká Jan Švec z katedry elektroenergetiky pražského ČVUT. A pokračuje: "Pomohl i fakt, že rozvodná síť ve střední Evropě je považována za jednu z nejhustěji propojenou na světě." V posledních letech také správce sítě ČEPS průběžně posiloval přenosové schopnosti a má poměrně ambiciózní plán investic.

Neméně důležitým faktorem je také kouzlo velkých čísel. Jak se ukázalo (a jak koneckonců předpovídaly i matematické modely), obnovitelné zdroje úplně nepředvídatelné nejsou. "Pokud vezmete jednu výrobnu, ať už solární, nebo větrnou, budou výkyvy výkonu opravdu ohromné. Ale když je jich připojeno hodně, tak se rozdíly statisticky v podstatě setřou a jejich celkový výkon lze celkem dobře predikovat," říká Jan Švec. V praxi dnes mají provozovatelé na několik hodin dopředu poměrně přesnou představu, kolik energie mohou z těchto zdrojů očekávat, a připravit si řešení s pomocí záložních zdrojů, případně omezením výroby či spotřeby.

Má to své nevýhody: nápravné kroky něco stojí, navíc přesnost není jistě ideální a v některých místech může dojít k místnímu přetížení sítě. V některých případech může také dojít k porušení pravidla "n-1", podle kterého musí být přenosová soustava vždy tak stabilní, aby snesla náhlé odpojení ještě nějakého jednoho velkého prvku: elektrárenských bloků, rozvodny atp. Celkově se však změny výkonu v důsledku výroby obnovitelných zdrojů ukazují jako zvladatelné.

Navíc pomáhají další technologické změny. "Výrazně se vylepšily modely řízení sítě jako takové," říká Dalibor Klajbl ze společnosti ČEPS, provozovatele elektrické sítě v České republice. ČEPS a další podobné společnosti tak mohou mít díky počítačům velmi rychle udělat představu, jak síť bude reagovat na různé situace, a podle toho se na ně připravit.

Spolu s rozvojem OZE zhruba v posledním desetiletí nastal rozvoj i v automatizaci řízení sítě a komunikačních technologiích. "Zvýšila se spolehlivost a rozsah automatického řízení sítě, sběr informací o stavu sítě i jejich vyhodnocování a tak dále. Výrazně se tak zlepšila operativnost - schopnost rychle reagovat a provádět změny," shrnuje výhody celé řady dílčích inovací Jan Švec z ČVUT. Mluvte s nimi

Technologický pokrok ale není všelék. Zatím se například prakticky neuchytily takzvané "chytré sítě", které mají umožnit koordinaci spotřeby a výroby prakticky v reálném čase. Jedná se ovšem o ohromné investice s nejistou návratností a také možnými nevýhodami pro zákazníky (například omezení spotřeby na určité časové období). Myšlenku sice podle informací z kuloárů neustále oživují výrobci nových "smart" technologií i telekomunikační společnosti (chytré sítě vyžadují přenos velkého množství dat), ale postoj energetiků je spíše rezervovaný.

Mnohem více alespoň zatím k udržení stability provozu sítí přispěly změny ve spolupráci mezi jednotlivými provozovateli. V posledních několika letech mezi nimi platí jasné dohody a jejich dispečinky jsou prakticky neustále ve spojení v reálném čase, společně se podílí na přípravě provozu na další den atp. A nejen to: v rámci dohody zastřešené jejich asociací ENTSO-E mají také jasný mechanismus, jak má provoz vypadat technicky či jak se odškodnit v případě vzájemně způsobených poruch. "Zhruba do roku 2005 jsme přitom spolupracovali prakticky jen na čestné slovo - je až s podivem, že to fungovalo tak dobře," říká František Cahyna z ČEPS.

Provoz v newyorském metru během velkého blackoutu v roce 1965

Výrazným impulzem k tomu byly i velké blackouty. Prvně událost z roku 2003, kdy v Itálii bylo bez proudu 56 milionů lidí. Prvotní příčinou byly špatně udržované průseky pod vedeními, takže došlo ke zkratování o vegetaci, ale k nehodě přispěl i fakt, že dispečeři z jedné země neměli přesné informace o stavu sítě u sousedů.

Snad ještě důraznější lekcí byl i velký blackout z roku 2006, kdy došlo k "dominovému efektu" - kaskádovitému odpojení důležitých vedení v Německu u hranic s Holandskem. Přitom šlo ryze o lidskou chybu: "Akce jednoduše nebyla dostatečně dobře zkoordinována," říká Dalibor Klajbl. Bez proudu se kvůli chybě ocitlo 15 milionů lidí a celá Evropa se rozdělila na tři samostatně pracující energetické ostrovy: velká část západní Evropy se potýkala s nedostatkem proudu, zatímco například Česká republika a okolní státy měly nadvýrobu. Zásahy dispečerů (včetně nuceného odpojování spotřebitelů) tehdy zabránily větším výpadkům či celkovému blackoutu.

Na události zareagovaly nejen příslušné státy (Itálie má dnes špičkový systém na zvládání mimořádných situací), ale také Evropa jako celek - z hlediska elektronergeticky se výrazně "sblížila". Podle Lisabonské smlouvy je sice energetika jako taková stále záležitostí jednotlivých zemí, bezpečnost dodávek je ovšem věc společná. Vždyť celý kontinent je propojený. I proto je z posledních signálů z Bruselu, například únorové komunikace místopředsedy Evropské komise s odpovědností za energetickou unii Maroše Šefčoviče ( česky zde ), jasné, že energetická unie se má nadále posilovat na úkor národních zájmů. Měla by se zvyšovat energetická provázanost a solidarita mezi členskými zeměmi. Co se nepovedlo

V mnoha ohledech má ale společná politika co dohánět. Zatímco "měkká" spolupráce - zlepšení spolupráce a komunikace se daří - v případě "hardwaru" je situace mnohem horší. Podle zmiňované zprávy Evropské komise dnes není možné dostatečně pružně dopravovat elektřinu po Evropě. Chybí zejména přeshraniční propojení, bez kterých jednotný trh nemůže řádně fungovat.

Češi o tom ví své. Naším největším problémem je v posledních letech fakt, že Rakousko a Německo jsou z obchodního hlediska jedna tržní oblast. Účastníci jejich trhu si přeprodávají elektřinu bez ohledu na fyzické hranice těchto dvou států a bez ohledu na důsledky pro okolní systémy. Na pohled to dává smysl: rakouské vodní elektrárny mohou skladovat nadbytky elektřiny z německých obnovitelných zdrojů a v případě nižší výroby v Německu je prodávat zpět. Přímá severo-jižní spojení v rámci Německa a německo-rakouské spojky ovšem nestačí, a tak si obchodovaná elektřina věrna fyzikálním zákonům nachází zkratku přes naše území, aniž bychom si to přáli a byli za to dostatečně kompenzováni, tvrdí dlouhodobě ČEPS. Podle něj tyto přetoky představují v některých případech riziko pro bezpečný provoz naší soustavy.

Nejsme sami, podobný problém - jen z druhé strany - řešily i státy Beneluxu, kudy také směřují německé přetoky, ale zatím se ho nedaří řešit systémově. Plánované vedení mezi severem Německa (kde leží větrné farmy) a Bavorskem na jihu nabírá neustále zpoždění, protože odpor občanů cílové spolkové země je ohromný. Což není výjimka, ale symptom systémového problému. Stavba nových vedení je v evropských zemích s vysokou mírou majetkové ochrany proces na dlouhé roky; ČEPS uvádí obvykle 10 až 12 let. A německé příklady navíc ukazují, že dnes to může být v případě kontroverzních staveb i více.

Paradoxně by nám tak dříve mohlo alespoň do jisté míry pomoct vedení úplně opačným směrem: ze severního Německa do Skandinávie. Tam se staví v posledním desetiletí podmořská vedení stejnosměrného proudu, která spojují severské vodní elektrárny s větrnými parky v Německu. Jde sice o velmi drahé a náročné projekty, které také mívají nějaká zpoždění, ale mořské dno není rozděleno mezi desítky tisíc majitelů, a tak schvalování je mnohem jednodušší. Navíc rozdíly v ceně elektřiny jsou tak veliké, že i projekty za desítky miliard korun se tu vrací do několika mála let. A co my teď

My ovšem moře nemáme, a tak na to budeme muset jinak. Vlastní obnovitelné zdroje nás asi ohrožovat nebudou: jejich rozvoj se kvůli nízkým dotacím v blízké době nepředpokládá. Navíc soustava by asi snesla mnohem více, než jich je dnes, říká Jan Švec: "Určitě by vydržela výrazně více zapojených obnovitelných zdrojů, ale je to závislé na legislativě. Musí být jasně zakotvená možnost vypínat v nutné situaci zdroje, které nemají schopnost regulace, abychom se nepřipravili o možnosti reakce na nepředvídatelné události či přímo neohrozili síť."

Větší problémy tedy budou spíše ležet za hranicemi: velké přetoky by mohly zahltit naši síť a způsobit nám potíže. Nejlepším řešením by bylo zvýšení kapacity tak, abychom ustáli i nejhorší možné scénáře, ale to jde pomalu. Česko, respektive ČEPS, v dalších deseti letech stavbu zcela nových přeshraničních linek nechystá, investuje ovšem do modernizace a zdvojování linek a převádění vedení na vyšší napěťovou úroveň i do stavby nových úseků na našem území.

Naší hlavní odpovědí je tedy místo toho stavba dvou transformátorů u Hradce v severních Čechách, které mají "ukáznit" přetoky z Německa. Podobná zařízení postavily i státy Beneluxu, a podle informace provozovatele sítě se osvědčila. Jde o tzv. transformátory s řízeným posuvem fáze (používá se pro ně běžně anglické označení PST čili phase shift transformers). Elektrická energie teče soustavami podle fyzikálních zákonů od míst výroby do míst spotřeby. Takto však může dojít k přetížení některých linek s menší přenosovou schopností. Díky PTS je možné virtuálně zvýšit "odpor" na jedné z těchto cest, a tak jí odlehčit. (Upozorňujeme, že nejde o popis fyzikálního principu funkce PST, ale jen analogie. Ve skutečnosti se odpor vodičů - ve smyslu fyzikální veličiny - nijak nemění.)

Důvody pro stavbu jsou vlastně dva: přetoky z Německa mohou být opravdu nebezpečná zátěž pro českou síť a výstavba německých vedení probíhá pomalu. A druhý je, že Poláci je budou mít také. "Což znamená, že pak by přeshraniční tok elektrického výkonu byl z Polska vytlačen do ČR a problém by se pak mohl prohloubit," říká Jan Švec z ČVUT.

I přesto se ještě může investice ukázat jako zbytečná a jisté zatím je, že práci získá jen výrobce transformátoru. Pokud kritická situace nikdy nenastane, případně Němci za pár let dostaví svá vedení, naše zařízení za miliardu ztratí svůj hlavní smysl. "Je dost dobře možné, že to tak bude, ale možná také ne. Rozhodně to není vůbec lehké rozhodování a já dotyčným jejich povinnost vůbec nezávidím," krčí rameny Jan Švec.

Zástupce ČEPS František Cahyna takovou možnost uznává, ale považuje ji za velmi nepravděpodobnou. Pokud by systém zabránil i jen jednomu jedinému velkému výpadku, zamezil by podle něj ohromným škodám. "Máme jako ČEPS ze zákona povinnost zajistit spolehlivý provoz a přesně o to v tomto případě jde," dodává navíc Cahyna.

Navíc transformátory nejsou "zbraň" proti Německu. Na německé straně se také staví dva transformátory stejného typu, a i když nejsou přímo propojeny a jejich řízení obstarávají různí lidé v různých dispečincích, jejich činnost bude koordinovaná. Z nedávných evropských zkušeností se zdá, že v této na pohled zcela banální informaci o přeshraniční domluvě je skryta nejlepší naděje na další léta bez výpadků.

16. 3. 2015; Magazín Leonardo – technika

Sto let obecné relativity

16. 3. 2015; ZN Review

Češi prokázali tzv. emotivní neurony v subtalamickém jádře mozku

Čeští vědci podali důkaz o klíčové roli bazálních ganglií při vzniku emocí a ovlivnění nálady - jako první potvrdili existenci tzv. emotivních neuronů v subtalamickém jádře mozku člověka: některé neurony v provedeném výzkumu reagovaly pouze na emotivní obsah viděných scén, tj. měnily svou aktivitu pouze na základě toho, zda zrakový podnět vyvolával příjemné nebo negativní emoce, zatímco jiné reagovaly výhradně jen na intenzitu emotivního zážitku. Práci publikoval prestižní americký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).

K výše popsanému významnému objevu dospěli vedoucí výzkumu prof. MUDr. Robert Jech, Ph. D., z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze spolu s MUDr. Terezou Serranovou, Ph. D., Mgr. Tomášem Siegerem a dalšími spolupracovníky při provádění implantačních zákroků za účelem hluboké mozkové stimulace, metody, jež je používána při léčbě pokročilé Parkinsonovy nemoci (PN). I přes nesporný léčebný efekt na hybnost pacienta (eliminace třesu, potlačení ztuhlosti a zrychlení pohybu) je ovšem hluboká mozková stimulace spojena s mnoha úskalími, mezi něž patří vyšší riziko zhoršení nálady, úzkosti a nárůstu tělesné hmotnosti. "Tušili jsme proto, že emotivní neurony musejí v těchto částech mozku člověka existovat, zbývalo je jen nalézt," upřesnil prof. Jech. "Neurony jsme nalezli pomocí speciálních mikroelektrod, které do mozku zavádíme, abychom našli optimální místo pro umístění trvalé léčebné elektrody. Při té příležitosti máme jedinečnou šanci dozvědět se o mozku něco nového," doplnil. "Náladové neurony" - potvrzení hypotézy "Obě animální studie, ale i humánní studie, během níž byla provedena hluboká mozková stimulace, prokázaly zapojení subtalamického jádra (STN) v motivačních a emocionálních procesech. Účast tohoto jádra při zpracování lidských emocí však dosud nebyla zkoumána přímo na úrovni jednotlivých neuronů," zahajují autoři abstrakt k publikované práci v PNAS. Zapojení STN ve zpracování afektů podle jejich názoru naznačovalo výskyt neuropsychiatrických vedlejších účinků hluboké mozkové stimulace používané u PN, avšak, jak dodávají, přímý důkaz chyběl. "V naší studii jsme u pacientů s PN při afektivní obrazové prezentaci během operace zaznamenali aktivitu jednotlivých neuronů ze STN. Objevili jsme dvě prostorově odlišné populace ‚afektivních‘ neuronů reagujících na emocionální rozměry podnětů: valenci (příjemnost-nepříjemnost) a vzrušení (intenzitu). Již dříve existovala domněnka, že nervové obvody těchto dvou afektivních dimenzí jsou funkčně odděleny. My jsme pozorovali oddělení emocionálního zpracování i na úrovni jednotlivých neuronů. Tyto výsledky rozšiřují naše znalosti, pokud se jedná o emocionální roli STN a neurální základ emocí," vysvětlují autoři dále v souhrnu k této práci v PNAS a uvádějí konkrétní výsledky studie: "Pozorovali jsme, že podle jednotlivých hodnocení 17 % neuronů reagovalo na valenci emocí a intenzitu vizuálních podnětů. Aktivita některých neuronů se vztahuje k valenci emocí, zatímco jiné neurony reagují na vzrušení. Kromě toho 14 % neuronů reagovalo na vizuální podněty." Dodávají, že "výsledky naznačují existenci neuronů v oblasti zpracování a přenosu vizuálních a emocionálních informací v lidském STN a stejně tak poskytují důkaz o samostatném zpracování afektivních rozměrů valence a vzrušení na úrovni jednotlivých neuronů".

Z výsledků výzkumu mohou profitovat pacienti Autoři upozorňují, že dnešní stimulátory ovlivňují všechny neurony v daném místě mozku. Dodávají, že přístup, jímž by bylo možné stimulovat neurony cíleně, tedy ovlivnit jen ty, u nichž je zásah žádoucí, by pomohl zabránit některým nežádoucím účinkům hluboké mozkové stimulace, která se v léčbě neurologických onemocnění bude uplatňovat stále častěji.

Objev je důležitý i z jiného pohledu. Potvrdil předpoklad, že mezi nehmatatelným subjektivním světem emocí a fyzickým světem neuronů existuje těsný vztah, který lze exaktně měřit. Ukázalo se, že zpracování emocí se zřejmě děje odděleně ve vztahu k emotivnímu náboji a jeho intenzitě a že tato segregace probíhá již na úrovni jednotlivých neuronů.

Dosažené výsledky jsou završením více než šestileté spolupráce odborníků z Neurologické kliniky 1. LF UK, Nemocnice Na Homolce a Elektrotechnické fakulty ČVUT. Jejich společný grant v roce 2013 získal cenu prezidenta Grantové agentury ČR.

"Příběh objevu neuronů ‚zodpovědných‘ za prožívání emocí je vědecky vzrušující pro svůj vlastní obsah. Představuje vhled do biologické podstaty něčeho, co podvědomě vnímáme spíše jako duchovní a neuchopitelné než jako něco, co můžeme modelovat, popsat, kontrolovat, ba dokonce využít ve prospěch pacienta," okomentoval úspěch českých vědců prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. LF UK v Praze, a dodal, že jde rovněž o příběh poučný: "Je ukázkou pošetilosti administrativních limitů a někdy i mírné manipulace úporného škatulkování na výzkum základní, klinický, aplikovaný či laboratorní. Jasně dokládá, že špičkové výsledky nejsou jednorázovým - byť třeba i hlasitým - výkřikem do tmy, ale procesem. Od originální hypotézy formulované na základě dosavadních výsledků a důkladné znalosti svého oboru. S přesahy do dalších, na první pohled vzdálených disciplín, umožněnými systematickou prací kvalitního multidisciplinárního týmu. Vědecké skupiny, které produkují mimořádné výsledky, mají zpravidla mnohaletou historii, ve svých oborech představují ‚školy‘ a působí daleko za institucionálními či národními hranicemi."

Zmíněný příběh je podle prof. Šeda také inspirativní, protože publikace ve špičkových časopisech (PNAS patří mezi časopisy pro biomedicínu ikonické) "nepadají do klína, ale ani nejsou samy o sobě cílem. Jsou ‚důsledkem‘ kvality a svědectvím profesionální brilance i motivace."

14. 3. 2015; Planetárium

Objev reliktních gravitačních vln odvolán

14. 3. 2015; ČRo – Sever

Objev reliktních gravitačních vln odvolán

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Začátkem letošního roku byl odvolán jeden z nejzajímavějších objevů roku 2014, objev gravitačních vln z počátku našeho vesmíru. Ukázalo se, že signál, který měl být důkazem jejich existence, pochází z jiného mnohem bližšího zdroje.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Mnohá média oslavovala objev gravitačních vln jako důkaz existence velkého třesku. Odvolání tohoto objevu pochopili někteří novináři tak, že je velký třesk zpochybněn a že tato teorie o vzniku vesmíru možná neplatí.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Jak ale uslyšíte, je to jen špatný výklad, který vychází ze skutečnosti, že současná fyzika pod pojmem velký třesk chápe něco jiného než laická veřejnost. Ať už gravitační vlny objeveny budou, nebo nebudou, fyzikové za velkým třeskem stojí dál.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Nechme si ale celý problém vysvětlit odborníkem. Posloucháte Planetárium, magazín ze světa vědy a fantazie, kterým vás provázejí Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

A Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Co jsou gravitační vlny, jak podle vědců vznikly a proč se je snaží zachytit? O tom bude povídat astrofyzik Petr Kulhánek z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Jak už bylo řečeno, pro vysvětlení se musíme vrátit k počátku našeho vesmíru a nejdříve si objasnit, co vlastně nazýváme velkým třeskem.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

V roce 1929 Edwin Hubble zjistil, že vesmír expanduje a to znamená, že tedy dříve byl teplejší a hustší. Jestliže půjdeme limitně až do nějakého počátku, tak nám vyjde, že ten vesmír by měl mít nekonečnou hustotu a nekonečnou teplotu. A tento okamžik se nazýval po desítky let velkým třeskem. Čili rozuměl se tím jakýsi pochybný počátek s nekonečnými hodnotami. Pochybný proto, že pokud nám někde vyjde nekonečno, tak je to samozřejmě selhání naší teorie a nemůžeme ho naivně hledat v přírodě. Ta skutečnost je taková, že tomu, aby na tom počátku byla nekonečná hustota a nekonečná teplota, samozřejmě zabrání kvantové procesy v tom hustém plazmatu, který tady bude. Proto se zhruba už čtvrt století za velký třesk považuje celá ta horká počáteční fáze existence našeho vesmíru a toto počáteční období víme, že trvalo čtyři sta tisíc roků. A po tomto období se plazma měnilo na neutrální plyn. Potud si myslím, že je vše v pořádku a jednotlivé modely sedí s experimenty. Jenomže lidi samozřejmě zajímá, co bylo na tom úplném počátku a jak ten vesmír vznikl. A jedna z možností je, že tady byla takzvaná inflační fáze. Ta inflační fáze znamená velmi prudkou expanzi vesmíru. Pokud přijmeme za časový okamžik T rovná se nula tu fiktivní nekonečnou hodnotu teploty a hustoty, tak by ta inflační fáze podle našich představ měla nastat v čase deset na mínus třicátou pátou sekundy a měla by trvat deset na mínus třicátou sedmou sekundy. To jsou neskutečné časové okamžiky. Žádná celá nula nula třicet šest nul a také na sedmém místě je nenulové číslo a za takto kratičký okamžik, kdybychom si vzali látku o velikosti pingpongového míčku z toho našeho vesmíru, tak za takto kratičký okamžik by expandovala na velikost zeměkoule. Ty lineární rozměry by se zvětšily o třicet až padesát řádů. Je to neskutečná záležitost, nicméně ten inflační model je velmi, velmi populární. On totiž řeší spoustu problémů, se kterými se potýkáme při popisu onoho raného vesmíru. A teď je ta základní otázka, byla inflační fáze, nebyla inflační fáze, vznikl vesmír takto nějakou prudkou expanzí z nějaké oblasti kvantové pěny, nebo vznikl vesmír jinak? Jsou i jiné alternativní modely. Jedním z nich je takzvaný ekpyrotický model, který předpokládá, že náš vesmír existuje v mnoharozměrném světě, že to vypadá nějak podobně jako listy v knize a každý ten list je vesmír, který je třeba čtyřrozměrný jako ten náš a tyto listy se mohly dotknout v nějaké drobné nerovnosti na homogenitě, a to že vnímáme jako velký třesk. Čili těch teorií je větší množství.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Přestože teorií o vzniku vesmíru je víc, nás bude zajímat inflační model, který předpokládá prudké a náhlé rozepnutí vesmíru.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Jak upozorňuje astrofyzik Petr Kulhánek, právě tato inflace by s sebou nutně musela přinést vznik gravitačních vln.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

To je taková šlupka, lidově řečeno, že se rozvlní sám čas i prostor. A toto rozvlnění by tady dodnes mělo být všudepřítomné. My máme i přímé možnosti, jak toto rozvlnění zaregistrovat. Museli bychom postavit obří interferometr ve vesmíru, sondy, které by na sebe svítily lasery na vzdálenost několika milionů kilometrů a sledovali, jestli se jedna vůči druhé pohupuje na těch reliktních gravitačních vlnách. Zatím na to nejsou peníze, i když se takové zařízení připravuje, ale máme i nepřímé metody, jak zjistit, zda ta inflační fáze byla, či nebyla. A jednou z těch nepřímých metod je sledování reliktního záření. Reliktní záření, to je elektromagnetický signál, který vznikl na konci velkého třesku. V tom období čtyři sta tisíc roků, kdy končila éra plazmatu, začínala éra neutrálního plynu a v tomto období se z toho plazmatu uvolnil elektromagnetický signál, který putuje vesmírem dodneška. Když se ten elektromagnetický signál uvolnil, tak to bylo obyčejné světlo, ale jak vesmír expanduje, tak se natahovala vlnová délka tohoto světla a dnes toto světlo pozorujeme v mikrovlnné oblasti někde kolem vlnové délky jednoho milimetru. Teď jak souvisí toto reliktní záření s těmi reliktními gravitačními vlnami. Ty reliktní gravitační vlny, které by se měly uvolnit při té inflační fázi, ty jsou schopny polarizovat ten elektromagnetický signál. Takže existuje nepřímá šance, jak se o těch reliktních gravitačních vlnách dozvědět analýzou polarizace elektromagnetického signálu. Jak si takovou polarizaci představit. Elektromagnetický signál, to je vlastně kmitající elektrické pole a pokud tyto kmity budou mít nějakou preferovanou rovinu, tak hovoříme o polarizaci tohoto signálu.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

A teď už se s Petrem Kulhánkem konečně můžeme vrátit k objevu, který byl ohlášen na počátku roku 2014.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Došlo k němu uprostřed Antarktidy kousek od jižního pólu na americké výzkumné stanici Amundsen-Scott.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Tam je jednak radioteleskop o průměru deset metrů a jednak je tam zařízení Bicep-2, které sleduje reliktní záření z konce velkého třesku. A toto zařízení Bicep-2 je veliké asi osm metrů, ale těch osm metrů to je vlastně stínění oproti Zemi. Kdybychom se podívali na ten samotný přístroj, ten má průměr pouhých dvacet šest centimetrů a pokud jsou posluchači zvyklí na různé fotoaparáty, které mají megapixely, tak toto zařízení má pouhých dvě stě padesát šest pixelů, nicméně zdvojených. Každý ten pixel je zde dvakrát, aby mohl měřit polarizaci toho reliktního záření a na tomto zařízení sledují reliktní záření z konce velkého třesku již několik roků. A v lednu 2014 zveřejnili, že tam našli polarizaci, která svým charakterem přesně odpovídá těm reliktním gravitačním vlnám. Pokud by se tento objev potvrdil, tak by to znamenalo, že jsme vlastně schopni pozorovat signál z úplného počátku vesmíru a že ta inflační fáze opravdu existovala, proto ten objev byl považován za nesmírně významný a za vlastně možnost podívat se do té kuchyně velkého třesku a dokonce na ten úplný počátek. Takový velký objev je samozřejmě nutné ale ověřit. A naštěstí od roku 2009 máme jeden a půl milionu kilometrů za Zemí mikrovlnnou sondu Planck, která dělá podobné věci, sleduje v mikrovlnném oboru šum z konce velkého třesku, analyzuje ho a je schopná měřit i polarizaci reliktního záření. Analýza polarizace byla předběžně zveřejněna v prosinci roku 2014 na konferenci v Itálii a definitivní zveřejnění výsledků bylo 6. ledna 2015. A z těchto výsledků je jasné, že ten signál nebo alespoň většina z něho, který naměřili na Bicepu-2 na jižním pólu, nepochází z reliktních gravitačních vln, že jde o signál nikoliv z pozadí, ale signál z popředí. Takže v naší galaxii existuje prach a ten prach má v sobě nepochybně atomy železa a chová se teda jako malé magnety a ta malá zrnka prachu, která rotují v magnetickém poli, vytváří také mikrovlnný signál a také polarizovaný mikrovlnný signál. Takže se ukázalo, že naprostá většina toho signálu, který měřili na zařízení Bicep-2, pochází z tohoto prachu, což je na jednu stranu špatně, na jednu stranu dobře. Špatně je to proto, že ten objev reliktních gravitačních vln se nepotvrdil. Dobře je to proto, že tento signál nám umožňuje mapovat jednak prach v naší mléčné dráze a jednak pořizovat mapy magnetického pole v naší mléčné dráze. Takže my vlastně poprvé historicky máme dokonalé mapy průběhu magnetických siločar, magnetického pole v blízkosti roviny naší galaxie.

14. 3. 2015; lidovky.cz

Vědci chtějí zjistit, jak zastavit včas projevy náměsíčnosti

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) chtějí zjistit, jak zastavit projevy náměsíčnosti, aby si postižený neublížil. Náměsíční lidé, kteří v noci mohou například procházet bytem, bloudit ulicemi, či usednout za volant, se mohou těžce zranit. Ráno si z noci nic nepamatují.

Vědci z NÚDZ spolu s inženýry z elektrotechnické fakulty ČVUT začnou spolupracovat na vývoji potřebných technologií, sdělili.

Mylné podle ní je i dřívější přesvědčení, že mozek buď spí nebo bdí, tedy že se spánek a bdění vylučují. Právě náměsíčnost je důkazem, že probuzení může být nedokonalé, tedy že ty části mozku, které kontrolují chování a utvářejí paměťové stopy, mohou spát, a jiné, které umožňují pohyb, mohou být bdělé. Člověk tak je schopen ve spánku jednat, aniž si to pamatuje.

Pokud projevy poruchy ohrožují člověka na životě, nebo jsou časté, měl by si nechat vyšetřit spánek, aby se vyloučila jiná porucha, která náměsíčnost spouští, třeba porucha dýchání. Provádí se také EEG monitorace, aby se vyloučila epilepsie vázaná na spánek. V pubertě mizí

12. 3. 2015; Scienceworld.cz

Lze předcházet úrazům při náměsíčnosti?

Přesvědčení, že mozek buď spí, nebo bdí, tj. že se spánek a bdění vzájemně vylučují, je mylné. Jsme schopni ve spánku jednat, aniž bychom si to uvědomovali nebo pamatovali.

Tisková zpráva Národního ústavu duševního zdraví

Do Institutu spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) byla doporučena k vyšetření devatenáctiletá slečna pro zranění způsobené ve spánku. Ten den ulehla ke spánku později než obvykle, byla sobota a mohla jít konečně ven, když jí to v týdnu současné studium VŠ a brigáda nedovolují. Přibližně hodinu po usnutí došlo k epizodě náměsíčnosti, během které vstala z lůžka, otevřela okno ložnice a vypadla z prvního patra. Dopadla na betonový chodník, zlomila si levou ruku, dolní čelist a vyrazila si čtyři zuby.

Náměsíčná byla již od dětství, kdy občas chodila po bytě, přemisťovala menší předměty jako např. vázu, polštáře nebo knihy. Noční epizody si ráno nepamatovala. Již jednou se v minulosti pokusila odejít ze dveří, ale rodiče ji přesměrovali zpět na lůžko. Jednalo se o zcela zdravou dívku, která netrpěla žádným neurologickým ani psychiatrickým onemocněním, neužívala žádné léky, nepila alkohol ani neužívala drogy. Její otec v dětství zažil několik nezávažných náměsíčných epizod, jinak se v rodině tyto obtíže nevyskytovaly. Polysomnografické vyšetření prokázalo normální strukturu nočního spánku. Pacientka byla poučena o bezpečnostních opatřeních a byla jí nabídnuta léčba.

Spánek a bdělost se vzájemně vylučují? Omyl!

"Náměsíčnost (somnambulismus) patří mezi poruchy probouzení z NREM spánku, kterým se někdy také říká "NREM parasomnie". Tyto poruchy spánku jsou nejčastější příčinou komplexního chování ve spánku, jako je chůze po bytě, přerovnávání věcí, člověk ve stavu náměsíčnosti si může odnést přikrývku a usnout na jiném místě např. i na zahradě, může se vymočit mimo toaletu, ale také může psát e-maily a textové zprávy, připravit si jídlo nebo třeba i usednout za volant. Do této skupiny spánkových poruch patří i neuvědomované

sexuálně motivované chování. Dlouho převládal názor, že jsou parasomnie projevem nějakého psychiatrického onemocnění, zejména pokud přetrvávají do dospělého věku, to už ale v současné době neplatí," vysvětluje MUDr. Jitka Bušková Ph.D. z Institutu spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví.

Přesvědčení, že mozek buď spí, nebo bdí, tj. že se spánek a bdění vzájemně vylučují, je mylné. Právě parasomnie jsou důkazem toho, že probuzení může být nedokonalé, respektive, že některé části mozku (ty, které obecně kontrolují naše chování a spoluutvářejí paměťové stopy) mohou spát a jiné (ty, které umožňují komplexní pohyby) mohou být vzhůru. Jsme tedy schopni ve spánku jednat, aniž bychom si to uvědomovali nebo pamatovali.

Celá řada příčin

"Mezi poruchy probouzení patří náměsíčnost, která se vyskytuje až u 17 % dětí, často v adolescenci zcela vymizí, ale stále ještě ve vysokém procentu přetrvává do dospělého věku, nebo dokonce v dospělosti vzniká (3-4 % dospělé populace)," říká doktorka Bušková z NUDZ. Dále sem řadíme např. i noční děsy, které mají z této skupiny spánkových poruch nejdramatičtější projevy. Časté je tak náhlé probuzení provázené děsivým křikem spojeným s extrémní panikou, mohou následovat údery do zdi nebo útěk z ložnice ve stavu děsu. Bývají spojeny s pocitem hrůzyplného strachu nebo ohrožení života. Ráno si tyto stavy obvykle

nepamatujeme.

Ojedinělé epizody NREM parasomnií mohou být navozeny např. horečkou, nadměrným stresem, chronickým nedostatkem spánku, nebo i nadměrnou konzumací alkoholu. Může se objevit v neznámém prostředí (na letním táboře, na dovolené, na služební cestě nebo např. po přestěhování). Parasomnie často bývají dědičné, jako tomu bylo v případě naší pacientky. Zejména v případě častých a potenciálně nebezpečných epizod je vhodné provedení vyšetření spánku k vyloučení jiné spánkové poruchy, která by mohla tyto epizody spouštět (porucha dýchání nebo poruchy pohybu ve spánku), současně je vhodné kombinovat toto vyšetření s EEG monitorací spánku, neboť je potřeba vyloučit, že se nejedná o epilepsii vázanou na spánek.

Výzkum má pomoci předejít úrazům

Obecně platí, že léčba často není nutná, zejména v dětském věku, a to vzhledem k převážně neškodné povaze poruchy, které má navíc tendenci vymizet během puberty. Pokud k ústupu nedojde, existuje účinná farmakologická i nefarmakologická léčba. Důležitá jsou bezpečnostní opatření (odstranění potenciálně nebezpečných předmětů z ložnice, zajištění oken, dveří a schodů). Osobu ve stavu náměsíčnosti se nikdy nesnažíme probudit, neboť by to mohlo vést k prodloužení epizody nebo zmatenosti či dokonce k agresivitě, spíše se doporučuje ji jemně a klidně dovést zpět na lůžko.

Vědci z Institutu spánkové medicíny NUDZ spolupracují na technologiích, které umožňují detekci spánkových stádií a které by v budoucnu mohly umožnit nejtěžším epizodám parasomnie předcházet, a zabránit tak závažným úrazům. "Chceme zahájit spolupráci s inženýry z Elektrotechnické fakulty ČVUT a spolu s nimi hledat v polysomnografickém záznamu nočního spánku přesně ten okamžik, kdy nastává parasomnická epizoda, zjistit, jaké elektrofyziologické změny této epizodě předchází a pokusit se pacienta probudit tak, bychom rozvoji epizody předešli, tedy tomu, že by například výše zmíněná pacientka skočila z okna," popisuje doktorka Bušková. Do výzkumu se mohou pacienti hlásit již nyní, veškeré informace

zjistí na webových stránkách NUDZ.

12. 3. 2015; mednews.cz

Vědci chtějí zjistit, jak zastavit včas projevy náměsíčnosti

Praha 11. března (ČTK) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) chtějí zjistit, jak zastavit projevy náměsíčnosti, aby si postižený neublížil. Náměsíční lidé, kteří v noci mohou například procházet bytem, bloudit ulicemi, či usednout za volant, se mohou těžce zranit. Ráno si z noci nic nepamatují. Vědci z NÚDZ spolu s inženýry z elektrotechnické fakulty ČVUT začnou spolupracovat na vývoji potřebných technologií, sdělili dnes ČTK.

12. 3. 2015; All for Power

Zařízení pro frekvenčně laditelné buzení akusticko-strukturních systémů

Pro efektivní využití a zvýšení účinnosti provozu energetických zařízení (kotlů) založených na principu přestupu tepla z proudících spalin do trubkovnic výměníku je nutno zajistit jejich čistotu a odstranění případných nálepů. Jedním z postupů použitelným pro eliminaci zanášení trubkovic kotlů při spalování různých druhů paliv je metoda akustického čištění. Tímto postupem lze odstraňovat vznikající nálepy ulpívající na výhřevných plochách energetických zařízení, čímž dochází k prodloužení intervalu odstávek technologie, což vede k zefektivnění provozu a nezanedbatelnému zvýšení ekonomických ukazatelů.

INOVACE A NOVÉ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

Nezbytným předpokladem pro efektivní použití akustických měničů je nutnost jejich ladění na požadovaný frekvenční interval akusticko-strukturní soustavy. V reálných podmínkách dochází v procesu chodu technologie kotle ke změnám charakteristik spalovacího procesu (změna paliva, změna teplotního intervalu, atd.). Z těchto důvodů bylo nutno připravit technické řešení a vytvořit takový typ akustického měniče, který by umožňoval plynule modifikovat základní frekvenci generované akustické tlakové vlny. Na základě pokračujícího výzkumu na ČVUT v Praze, Fakultě strojní byl podán užitný vzor číslo 26 829 pro zařízení, umožňující laditelné buzení struktur.

ANALYTICKÝ POSTUP NÁVRHU ZAŘÍZENÍ SPLŇUJÍCÍ PODMÍNKY LADITELNOSTI

V tomto příspěvku je naznačen návrh konceptu zařízení splňující požadavek plynulé regulace základní frekvence akustické vlny. Při návrhu technického řešení bylo využito stávající konstrukce akustického měniče (obr. 1), vytvářející akustická tlaková pole při nižších frekvencích. Základní frekvence akustické vlny je v akustickém měniči ovlivňována proměnnou délkou zvukovodu. Při návrhu zařízení umožňující plynulou změnu základní frekvence akustické vlny byl za etalon, ke kterému by se technické řešení mělo blížit, vzat segmentový kónický zvukovod, jehož geometrická konfigurace vychází ze zvukovodu úspěšně využívaného v technických aplikacích.

Základní vztahy

Při vyšetření tlakových a rychlostních polí v kónickém elementu konečné délky byly uvažovány teplotně závislé hodnoty rychlosti zvuku a hustoty akustického média dle vztahu (1) a (2), kde T je teplota média v [°C] [m/s], (1) [kg/m3]. (2) Pro nižší hodnoty frekvencí lze odvodit zjednodušenou vlnovou rovnici, která s dostatečnou přesností vystihuje chování akustických vln v kónickém zvukovodu, ve tvaru , (3) kde je bezrozměrný měrný akustický odpor vztažený k vlnovému odporu c0?, [kgs-1m-2] je odpor prostředí vztažený k jednotce objemu, S(x) [m-2] je proměnný průřez zvukovodu a pa(x,t) je prostorově a časově proměnná hodnota akustického tlaku. Pro vyšetření tlakových charakteristik se jedná o nalezení řešení parciální diferenciální rovnice (3) při definovaných okrajových a počátečních podmínkách. Omezíme-li se na stacionární děje kmitání, u nichž nerozhoduje vlnový charakter dějů, lze s výhodou použít metodu oddělených proměnných, kde výsledné řešení parciální diferenciální rovnice předpokládáme ve tvaru součinu dvou nezávislých funkcí (4) Uvažujeme-li časovou funkci ve tvaru harmonické funkce T(t) = ej?t, kde je imaginární jednotka a ? [s-1] je budicí kruhová frekvence systému, lze dosazením do (3) odvodit vztah pro výpočet tlakového pole v kónickém elementu ve tvaru . (5) Z pohybové rovnice diferenciálního objemu akustického média lze vyjádřit výraz pro rychlostní pole v akustické kavitě zvukovodu (6) kde jsou neznámé komplexní integrační konstanty vyplývající z okrajových podmínek a je tzv. komplexní vlnové číslo. Reálné vlnové číslo lze definovat ve tvaru

. V případě válcového elementu se vlnová rovnice (3) zjednoduší o člen vyjadřující závislost průřezu na poloze a tlakové pole lze uvažovat ve tvaru: , (7) a rychlostního pole ve válcovém zvukovodu se zjednoduší na . (8) Optimální návrh rozměrů zvukovodu akustického měniče pro požadovanou hodnotu frekvence

Pro optimální návrh rozměrů kónického zvukovodu na požadovanou hodnotu frekvence je nutné řešit vlnovou rovnici (3) pro definované okrajové podmínky. Pro výpočet vlastních frekvencí zvukovodů přicházejí v úvahu zjednodušené okrajové podmínky (9a). Zahrneme-li do výpočtu vyzařování akustické energie do otevřeného prostoru, je nutné uvažovat okrajové podmínky ve tvaru (9b). Disipace akustické energie byla modelována akustickou impedancí tzv. pístově kmitající kruhové desky v tuhé stěně.

. (9) Ve vztahu (9) je [m3 s-1] akustická rychlost. Pro zkrácení zápisu jsme použili značení .

Důsledným dosazením (5) a (6) do okrajových podmínek (9) lze získat tzv. matici soustavy A odvozených rovnic. Pro okrajové podmínky (9a) , (10) kde . Pro okrajové podmínky (9b) , (11) kde . (12) Za souřadnice x1 a x2 je nutné dosadit příslušné délky vyplývající z geometrické konfigurace řešené úlohy.

Hodnoty vlastních frekvencí kónického zvukovodu vyplývají z podmínky nulovosti determinantu matice soustavy (10) a (11). Je patrné, že se jedná o řešení nelineárních frekvenčních rovnic, které jsou funkcí odporu prostředí , geometrické konfigurace zvukovodu (r,R,L) a hustoty média ?. Takto vypočtené vlastní frekvence vycházejí o něco výše, než měřená data. Toto lze zdůvodnit nutností připojit pro zvukovody menších rozměrů dodatečnou akustickou kavitu tělesa měniče podle obr. 2. Pro zvukovody větších rozměrů není toto zpřesnění nezbytné.

Pro diskrétní model zvukovodu podle obr. 2 lze sestavit frekvenční rovnici ve tvaru . (13) Vyjádříme-li hmotnost kónického zvukovodu jako násobek hmotnosti válcového zvukovodu a obdobné relace použijeme i pro náhradní tuhosti modelu a s ohledem na úvahu, že hmotnost se mění přímo-úměrně a tuhost se mění nepřímo-úměrně se vzrůstajícím objemem kavity kónického zvukovodu pak lze využít a ze vztahu (13) vyjádřit vlastní frekvence systému ve tvaru . (14) Je patrné, že pro kónické zvukovody menších rozměrů dojde k výraznější modifikaci vlastní frekvence.

Pro výpočet vlastních frekvencí kónického zvukovodu generátoru akustické energie byl uvažován zpřesněný výpočtový model s okrajovými podmínkami , (15) kde indexy I a II rozlišují příslušné segmenty řešené soustavy. Dosazením vztahů (5 až 8) do (15) dostáváme matici soustavy ve tvaru , (16) kde .

Vypočtené hodnoty vlastních frekvencí v závislosti na délce zvukovodu (obr. 3) byly konfrontovány s experimentálními daty s velmi dobrou shodou. Konstrukční návrh laditelného zvukovodu pro požadované hodnoty frekvenčního intervalu

Reálný konstrukční návrh laditelného zvukovodu byl odvozen z myšlenky segmentového válcového zvukovodu, jež vychází ze stejných geometrických rozměrů, jako segmentový kónický zvukovod. Idea konstrukčního uspořádání je uvedena na obr. 4.

Ve výchozí (složené) konfiguraci laditelného zvukovodu jsou rovnice popisující tlakové pole identické s modelem na obr. 2. Pro model soustavy v rozložené konfiguraci je nutné uvažovat okrajové podmínky ve tvaru , (17) kde z konstrukčních důvodů bylo použito 7 segmentů a parametry Důsledným dosazením okrajových podmínek do vztahů definující tlakové a rychlostní pole získáme matici soustavy Základní vlastní frekvence soustavy lze nalézt z podmínky nulovosti determinantu matice soustavy. Dosahovaná frekvence F1 je patrná z obr. 5. Měření akustického měniče se segmentovým zvukovodem

Na základě navržených výpočtů byly vyrobeny akustické měniče se segmentovým kónickým zvukovodem a segmentovým zvukovodem válcovým. Ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze bylo provedeno měření navržených typů zvukovodů v bezodrazové místnosti - viz obr. 6. Závěr

V současné době se montují na technologie kotlů akustické měniče s pevně stanovenými akustickými parametry. To znamená výrobu speciálního akustického měniče se zvukovodem s danou délkou pro konkrétní technologii kotle v dané aplikované oblasti čištění. V případě změny technologie spalování v kotli dojde ke změně okrajových podmínek řešené akusticko-strukturní soustavy a je nutné akustický měnič "přeladit". Toto je možné pouze při odstávce technologie kotle, kdy je stávající zvukovod nahrazen zvukovodem s modifikovanými akustickými vlastnostmi. Tento postup je poměrně nepružný, neboť neumožňuje operativně "ladit" akustické měniče dle skutečných provozních podmínek kotle. Navržený princip válcového segmentového zvukovodu plynule pokrývá požadovaný frekvenční interval cca 70-266 [Hz]. Přínosem uvedeného analytického postupu je možnost reagovat on-line na změnu parametrů řešené soustavy. V dalších studiích bude ještě nutno provést určitou modifikaci výpočtového postupu s cílem optimalizace přenosu energie do systému. V současné době je projekt ve fázi návrhu konstrukčních řešení navrženého konceptu "laditelného akustického měniče".

Prof. Dr. Ing. Tomáš Vampola, vědecký pracovník, ČVUT v Praze, Fakulta strojní, Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky Ing. Jan Moša, jednatel, MOSA Solution s.r.o. Příspěvek byl vypracován na základě výzkumného projektu "Application of the acoustic energy for cleaning of the technologies” podporovaného společností MOSA Solution s.r.o.

Literatura: Thomas, W. P., Boiler Cleaner, U. S. Patent 2,351,163, Detroit Forster, M. A.: Process for clearing surfaces fouled by deposits resulting from combustion of carbon-bearing substances, US Patent No. 4396434, 1983 Jiming He, Zhi-Fang Fu, Modal Analysis, Butterworth-Heinemann, 2001, Oxford Merhaut J., Základy technické akustiky, Academia, 1976, Praha

Equipment for frequency tuning of the excitation of acoustic-structural systems To ensure effective use and increase the efficiency of the operation of energy equipment (boilers) based on the principle of heat transfer from flowing flue gases to tube plates of the exchanger, it is necessary to ensure its cleanliness and elimination of any stuck on layers. One of the systems for eliminating the clogging of the tube plates of boilers during the burning of various types of fuel is the acoustic cleaning system. This system removes any appearing stuck on layers on the heating surfaces of energy equipment. This solution prolongs the interval of the shutdown of technology which leads to more effective operation and a considerable increase of economic indicators.

11. 3. 2015; tyden.cz

Jak včas zastavit náměsíčnost? pátrají vědci

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) chtějí zjistit, jak zastavit projevy náměsíčnosti, aby si postižený neublížil. Náměsíční lidé, kteří v noci mohou například procházet bytem, bloudit ulicemi, či usednout za volant, se mohou těžce zranit. Ráno si z noci nic nepamatují. Vědci z NÚDZ spolu s inženýry z elektrotechnické fakulty ČVUT začnou spolupracovat na vývoji potřebných technologií.

11. 3. 2015; halonoviny.cz

Vědci se chtějí pustit do boje s náměsíčností

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) chtějí zjistit, jak zastavit projevy náměsíčnosti, aby si postižený neublížil. Náměsíční lidé, kteří v noci mohou například procházet bytem, bloudit ulicemi, či usednout za volant, se mohou těžce zranit. Ráno si z noci nic nepamatují.

Vědci z NÚDZ spolu s inženýry z elektrotechnické fakulty ČVUT začnou spolupracovat na vývoji potřebných technologií. »Chceme společně hledat v polysomnografickém záznamu nočního spánku přesně ten okamžik, kdy nastává epizoda náměsíčnosti, zjistit, jaké elektrofyziologické změny jí předcházejí, a pokusit se pacienta probudit tak, abychom rozvoji epizody předešli,« řekla Jitka Bušková z Institutu spánkové medicíny NÚDZ. Pacienti se již do výzkumu mohou hlásit, veškeré informace zjistí na webových stránkách NÚDZ.

»Náměsíčnost se vyskytuje až u 17 procent dětí, často v dospívání zcela vymizí, ale stále ještě ve vysokém procentu přetrvává v dospělosti, dokonce u tří až čtyř procent vzniká až v dospělém věku,« řekla Bušková.

Náměsíčného nikdy nebudit!

Obvykle léčba není nutná, zejména ne u dětí, vzhledem k převážně neškodné povaze poruchy, která navíc u většiny v pubertě vymizí. Pokud přetrvává, jsou účinné léky. Důležitá jsou bezpečnostní opatření, odstranit z ložnice potenciálně nebezpečné předměty, zajistit okna, dveře a schody. »Osobu ve stavu náměsíčnosti se nikdy nesnažíme probudit, neboť by to mohlo vést k prodloužení epizody nebo zmatenosti, či dokonce k agresivitě. Spíše se doporučuje ji jemně a klidně dovést na lůžko,«shrnula Bušková.

11. 3. 2015; českénoviny.cz

Vědci chtějí zjistit, jak zastavit včas projevy náměsíčnosti

Praha - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) chtějí zjistit, jak zastavit projevy náměsíčnosti, aby si postižený neublížil. Náměsíční lidé, kteří v noci mohou například procházet bytem, bloudit ulicemi, či usednout za volant, se mohou těžce zranit. Ráno si z noci nic nepamatují. Vědci z NÚDZ spolu s inženýry z elektrotechnické fakulty ČVUT začnou spolupracovat na vývoji potřebných technologií, sdělili ČTK.

11. 3. 2015; aktualne.cz

Úrazy náměsíčných dětí motivovaly vědce, plánují nový výzkum

Podle lékařů z Institutu spánkové medicíny trpí náměsíčností téměř každé páté dítě v České republice. Praha - Lékaři z Institutu spánkové medicíny Národního

Praha - Lékaři z Institutu spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) zjistili, že téměř každé páté dítě trpí náměsíčností. Odstrašující případy, kdy si dítě v tomto stavu způsobilo vážné zranění, je navedlo k novému výzkumu. Jeho cílem je vytvořit zařízení, které by umožnilo předpovědět epizody náměsíčnosti a pomohlo nebezpečným úrazům předcházet.

Institut například eviduje případ devatenáctileté dívky, která se ve spánku zranila. Vyšetřování ukázalo, že vstala z postele, otevřela si okno ložnice a vypadla z něj.

Pádem z prvního patra si zlomila levou ruku, dolní čelist a vyrazila si čtyři zuby.

Náměsíčnost si nepamatují

Pacienti postižení náměsíčností si noční epizody nepamatují. Nejčastějšími projevy náměsíčnosti je již zmíněná chůze po bytě, přerovnávání věcí nebo usnutí na jiném místě, než na jakém ke spánku ulehal.

Jsou ale také známy případy, kdy postižení psali e-maily či textové zprávy, nebo si dokonce připravili jídlo.

Náměsíčnost vyvrací obecně přijímané přesvědčení, že mozek buď spí, nebo bdí. Tato porucha je důkazem toho, že probuzení může být nedokonalé, takže některé části mozku mohou spát a jiné být vzhůru.

Člověk tedy může jednat, aniž by si to uvědomoval nebo pamatoval.

Výzkum chce zabránit vážným úrazům

Institut spánkové medicíny v současné době připravuje nový výzkum, který má pomoci předcházet úrazům při náměsíčnosti.

Vzhledem k tomu, že náměsíčnost má tendenci u dětských pacientů vymizet v době, kdy přicházejí do puberty, nebylo jí doposud věnováno tolik pozornosti. V případě, že k odeznění náměsíčnosti nedojde a porucha může ohrožovat zdraví dítěte, lékaři doporučují léčbu.

Zároveň je nutné přistoupit k určitým preventivním opatřením jako odstranění nebezpečných předmětu z ložnice, zajištění dveří a oken.

Vědci Institut spánkové medicíny chtějí pomoci právě takovým pacientům, kteří by si mohli ve spánku ublížit.

Spolupráce s ČVUT

Vyvíjí proto technologii, která by umožňovala předcházet jednotlivým epizodám nespavosti a zabránila tak závažným úrazům.

"Chceme zahájit spolupráci s inženýry z Elektrotechnické fakulty ČVUT a spolu s nimi hledat v záznamu nočního spánku přesně ten okamžik, kdy nastává epizoda náměsíčnosti, zjistit, jaké fyzické a psychické změny této epizodě předchází a pokusit se pacienta probudit tak, abychom rozvoji epizody předešli, tedy tomu, že by například výše zmíněná pacientka skočila z okna," vysvětluje doktorka Jitka Bušková z institutu.

Výzkum je teprve ve svém počátku a vědci nyní hledají pacienty s náměsíčností, kteří by měli zájem se studie účastnit.

10. 3. 2015; Technik

Český Siemens po sedmnácté ocenil studenty, mladé vědce a pedagogy

Ceny Wernera von Siemense byly již po sedmnácté předány na slavnostním večeru v Betlémské kapli. Oceněni byli talentovaní studenti, nadějní mladí vědci i vysokoškolští pedagogové z významných technických a přírodovědných univerzit i akademických institucí z celé České republiky. Tradiční soutěž nejlepších mladých mozků organizuje český Siemens ve spolupráci s předními českými univerzitami a Akademií věd ČR, pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy a ministra průmyslu a obchodu. Vítězové získali odměny v celkové výši 1,2 milionu korun. /RED/ "v dnešním svěTě obrovské konkurence mezi státy a světadíly se snažíme přispět k tomu, aby Česká republika na poli technického a přírodovědného vzdělávání krok nejen udržela, ale byla dokonce i napřed. Jsem přesvědčen, že právě Cena Wernera von Siemense, která je nejlepším studentům, mladým vědeckým týmům a pedagogům udělována, je tím nejlepším prostředkem, jak úsilí a schopnosti našich mladých vědců nejen ocenit, ale i zviditelnit, a tím posílit společenskou prestiž vědecké a pedagogické práce," uvedl generální ředitel skupiny Siemens v České republice Eduard Palíšek. "Dnes, kdy je technické zázemíuniverzit a vědeckých pracovišť na srovnatelné úrovni se zbytkem světa, je důležitá hlavně motivace. Věřím, že ocenění Cenou Wernera von Siemense může přispět k tomu, aby mladí talentovaní odborníci motivaci neztráceli a své znalosti a nadání dále rozvíjeli a uplatňovali v České republice," dodal. "I když by věda a výzkum měly být založeny na faktech a výsledcích, i v těchto oborech se můžeme setkat s předsudky. Jsem proto velmi rád, že jsme v letošním ročníku poprvé udělovali ceny v nové kategorii určené studentkám - ženám. Vítězky této kategorie svými pracemi jasně dokazují, že jediné, na čem záleží, je nadšení, píle a snaha o dosažení těch nejlepších výsledků" uzavřel Palíšek.

Sedmnáctý ročník se vyznačuje nejen vysokou kvalitou přihlášených prací, ale i velkou pestrostí oborů a témat, která byla nakonec oceněna. Ceny získaly práce ze širokého spektra technických a přírodovědných oborů od matematiky po medicínu a Cena Wernera von Siemense tak potvrdila svou otevřenost.

Vítězné práce vybírají poroty složené z rektorů a prorektorů pro vědu a výzkum českých technických a přírodovědných vysokých škol a předních zástupců Akademie věd České republiky. V letošním roce poroty vybíraly ze 109 vysoce kvalitních diplomových a disertačních prací přihlášených ze všech významných technických a přírodovědných univerzit a také z řady projektů základního výzkumu, vývoje a inovací.

V kategoriích pro nejlepší diplomové a disertační práce Cena Wernera von Siemense vedle studenta oceňuje také pedagoga - vedoucího práce. V kategoriích nejvýznamnější výsledek základního výzkumu a nejvýznamnější výsledek v oblasti vývoje a inovací jsou oceňovány mladé řešitelské týmy. Ocenění je udělováno také nejlepšímu pedagogovi za přínos oboru, výchovu mladé generace a nové učební metody.

Svým rozsahem, výší finančních odměn a historií je Cena Wernera von Siemense jednou z nejvýznamnějších nezávislých iniciativ tohoto druhu v České republice. V dosavadních ročnících bylo oceněno 265 studentů, pedagogů a mladých vědců.

Ceny pro studenty i vědce

V 17. ročníku Ceny Wernera von Siemense získal cenu za Nejlepší výsledek základního výzkumu kolektiv autorů pod vedením profesora Šimandla ze Západočeské univerzity. V kategorii Nejlepší výsledek vývoje/inovace zvítězil kolektiv autorů pod vedením Zbyňka Prokopa z Masarykovy univerzity v Brně. Cena za nejlepší diplomovou práci byla udělena Janu Královi pod vedením Michala Kubíčka a Davida Bělohrada z VUT v Brně, cena za nejlepší disertační práci Lucii Augustovičové pod vedením Pavla Soldána z UK v Praze a v kategorii nejlepší diplomová/ /disertační práce ve spolupráci se společností Siemens získal cenu Adam Gassmann pod vedením Michala Dordy z VŠB-TU v Ostravě.

Novinkou v letošním ročníku je ocenění pro nejlepší absolventskou práci, jejíž autorkou je žena. Cenu si odnesly hned dvě autorky: Naděje Havlíčková z Fakulty elektrotechnické na ČVUT za diplomovou práci a Lucie Augustovičová z Matematicko-fyzikální fakultyUniverzity Karlovy za disertační práci.

Cena pro nejlepšího pedagoga

V letošním ročníku byl v kategorii nejlepší pedagogický pracovník oceněn prof. MUDr. Stanislav Štípek, DrSc., z 1. lékařské fakulty UK v Praze. Za svou padesátiletou pedagogickou praxi získal profesor Štípek pověst oblíbeného učitele, jeho jméno je navíc nerozlučně spjato s počátky e-learningu ve výuce medicíny.

10. 3. 2015; Technik

Studentská Robosoutěž nově i pro žáky druhého stupně ZŠ a víceletých gymnázií

Do oblíbených zápasů robotů, které studenti postavili ze stavebnice Lego Mindstorms, se nově mohou hlásit studenti druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Finále tohoto kola Robosoutěže se uskuteční 17. dubna v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí (Karlovo náměstí 13, Praha 2). Soutěžní týmy se mohou k účasti přihlásit od 17. února pomocí formuláře na internetových stránkách Robosoutěže.

Organizátoři Robosoutěže navázali na zvyšující se zájem studentů o účast v soutěži a poprvé v sedmileté historii vypsali kolo pro žáky druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Úkolem hráčů je sestavit a naprogramovat robota Pac-Mana tak, aby v časovém limitu samostatně bez jakékoliv další pomoci (ovládání robota pomocí hlasu, bluetooth či jiných komunikačních kanálů) projel co největší část bludiště. O vítězství rozhoduje velikost projeté plochy v bludišti, které bude odpovídat počet získaných bodů.

"Rostoucí zájem o Robosoutěž nás velice těší. Protože je naším cílem motivovat mladé nadějné techniky, rozhodli jsme se vypsat kolo pro žáky základních škol. Doufáme, že se nám podaří navázat na úspěch středoškolských kol, do kterých se nám v loňském roce přihlásila téměř stovka soutěžících týmů," řekl organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Soutěž je veřejná a jsou na ni zváni všichni zájemci o mobilní roboty a studentské soutěže.

10. 3. 2015; Technický týdeník

Fakulta elektrotechnická ČVUT je partnerem IBM pro oblast vzdělávání a výzkumu

Klíčovou spolupráci navázala s Fakultou elektrotechnickou (FEL) ČVUT v Praze společnost IBM ČR. Náplní kooperace bude zejména rozvoj prakticky orientovaných forem výuky studentů a těsnější spolupráce v oblasti aplikovaného výzkumu.

Nově uzavřená spolupráce navazuje na úspěšné projekty, které IBM v minulosti realizovala například s Centrem znalostního managementu, katedrou počítačové grafiky a interakce nebo v rámci studijního programu Otevřená informatika. Cílem je nejen zastřešit společné stávající aktivity, ale zároveň vytvořit prostředí podporující hledání nových forem spolupráce a umožňující rozšíření fungujících forem i do dalších oblastí odbornosti.

"Dlouhodobě udržitelná spolupráce mezi firmou a vysokou školou musí být oboustranně prospěšná, se společnou vizí a nesmí se z ní vytrácet synergie," dodává Branislav Šebo, generální ředitel IBM ČR.

Konkrétně v oblasti vzdělávání se spolupráce orientuje na rozvoj talentů jak ve škole, tak v prostředí IBM, a to formou praktických reálných projektů. To přímo koresponduje i s jedním z hlavních cílů nového studijního programu Softwarové inženýrství a technologie, zaměřeného na rozvoj praktických, komunikačních a prezentačních dovedností a přípravu studentů na jejich povolání. Již během studia se studenti budou aktivně zapojovat do projektů řešených se soukromým sektorem. Právě asistence fakulty při zapojení posluchačů programu Softwarové inženýrství a technologie do praxe již během studia je hlavní změnou v dosavadní koncepci výuky.

V oblasti výzkumu bylo již 6 studentů fakulty nominováno do prestižního programu stáží v zahraničních laboratořích IBM. Nastavení oboustranně prospěšné kooperace mezi IBM a ČVUT se soustředí na podporu mladých doktorandů a na rozvoj společných výzkumných témat. Kromě zapojení lokální skupiny IBM Watson Lab Prague umožní těsnější spolupráce lepší napojení na další ze dvanácti výzkumných laboratoří IBM, rozmístěných po celém světě.

5. 3. 2015; ČT1

Úsporné pouliční osvětlení

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka:

V Česku přibývá radnic, které kompletně mění klasické pouliční lampy za ty vůbec nejúspornější, diodové.

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka:

Zájem ale brzdí nedostatek peněz. Politikům se totiž nepovedlo domluvit na nová světla evropské dotace a jiné řešení zatím nenašli. Vyměnit je není vůbec levné. Tisícová obec musí počítat až s deseti miliony. A než se taková investice vrátí, trvá to dlouho.

Jan BERÁNEK, redaktor:

Vjezd do obce, který už dopředu ohlašuje oranžové světlo lamp. Obvyklý obrázek, který ale v severočeském Velemíně teď vyměnili za studenější světla z diod. Původní sodíkové výbojky svítí oranžově. Teplota světla je asi dva tisíce Kelvinů. Ve Velemíně si do vedlejších ulic dali světla odpovídající klasické žárovce, zhruba tři tisíce Kelvinů. A nad hlavní silnicí svítí ještě studeněji, okolo čtyř tisíc Kelvinů. A několikanásobný rozdíl je i ve spotřebě.

Petr KŘIVÁNEK, starosta Velemína /nestr./:

Z původních asi sto dvaceti Wattů spotřeby jsme se tím, touto výměnou dostali na čtyřicet Wattů. Lidi říkají, že je vidět líp.

Jan BERÁNEK, redaktor:

Oranžové lampy se rozšířily v sedmdesátých a osmdesátých letech. Pak ale přišel vynález úsporných modrých diod, které se potom takto snadno tónují. Vědci teď hledají nejvhodnější barvu pro dopravu.

Jiří JAKOVENKO, proděkan, Fakulta elektrotechnická ČVUT:

Je prokázaný, že v denním bílým světle vidím daleko dál než například právě ve žlutým světle. To znamená, že řidiči třeba mají daleko víc času zareagovat nějakou, zareagovat na nějakou překážku.

Jan BERÁNEK, redaktor:

Chodci pod studeným světlem jsou vidět zhruba takhle. A takto pod srovnatelnou starou lampou. Jenže změna není zadarmo. Třeba Velemín s patnácti sty obyvateli stála kompletní obměna dvanáct milionů. A potrvá třináct let, než se díky úsporám vrátí. Evropská komise totiž odmítla na výměnu světel obcím přispět.

Dan JIRÁNEK, předseda, Svaz měst a obcí ČR /ODS/:

Je problém obrovský, že ty obce potřebují peníze i na výměnu toho vedení, které je většinou padesát let staré, i na výměnu stožárů.

Richard BRABEC, ministr životního prostředí /ANO/ /12. 2. 2015/:

Určitě budeme v tom, v té, v nějakých těch debatách pokračovat, můžeme zvažovat třeba i nějaké věci z hlediska národních, národních programů.

Jan BERÁNEK, redaktor:

Pro velká města by výměna lamp byla velmi náročná, a proto pořád zůstávají u klasických sodíkových výbojek. Jak dlouho pro ně ještě bude oranžová barva charakteristická, to závisí na politicích. Jan Beránek, Česká televize.

5. 3. 2015; Scienceworld.cz

Umělý sval z nanovláken

Biologický sval, nejdokonalejší spouštěč pohybu, se v přírodě vyvíjel stovky milionů let. Přiblížit se jeho dokonalosti je snem mnoha vědců, kteří se snaží vyvinout sval umělý.

Ten by mohl v budoucnu pomoci zachránit mnoho pacientů s poškozeným srdcem, například po infarktu, kteří by jinak museli čekat na náhradní orgán od dárců.

Aktuátor, umělý sval, by se kupříkladu vložil do poškozené komory nebo síně srdce a zajistil by, aby poškozená část nadále pumpovala krev, jako by byla zdravá. Velký potenciál mají aktuátory také pro využití v elektromechanice, robotice a v podstatě všude tam, kde je potřeba zajistit pohyb některé části mechanického zařízení.

Aktuátory, elektromechanické měniče, převádějí informaci na pohyb. Například příkaz o změně směru je aktuátorem převeden na mechanickou energii potřebnou k vychýlení ze současného směru pohybu stroje. Nyní existují aktuátory, které fungují na pneumatické bázi, což vyžaduje přítomnost zařízení na stlačování vzduchu, další používají k pohonu elektromotory. Jiné jsou postavené na vlastnostech moderních materiálů jako například SMA (Shape Memory Alloys) nebo používají metody elektrostrikce či magneto strikce. Mají malý užitečný zdvih, některé jsou relativně pomalé, těžkopádné a vyžadují velké elektrické napětí nebo množství energie.

Nejslibnějším současným vývojovým trendem jsou aktuátory na bázi elektroaktivních elastomerických polymerů (EAP). Tým prof. Ing. Václava Boudy, CSc., tvořený specialisty z Katedry elektrotechnologie Fakulty elektrotechnické ČVUT a 1. lékařské fakulty UniverzityKarlovy, však jde ještě dál. Snaží se navrhnout a vyrobit formu umělého svalu fungujícího na bázi elektroaktivních elastomerických polymerů tvořených nanovlákny podle nově zjištěných fyzikálních principů funkce buněk příčně pruhovaných svalů savců. Tento nový typ v podstatě dosahuje parametrů biologického kosterního svalu, a to mnohem reálněji než konvenční aktuátory nebo v současnosti dostupné aktuátory na bázi EAP. Jeho hlavní výhodou je modulární skladba, umožňující vytváření aktuátorů v rozměrech od nanometrických buněk až po lineární motory velkých strojů. Navíc může využívat o několik řádů nižší ovládací napětí od 0,1 V, mnohonásobně větší velikost zdvihu a vyvíjenou sílu a podstatně nižší výrobní náklady než soudobá řešení.

Využití bude mít tato novinka nejen v kardiochirurgii, kde má potenciál nahradit funkci poškozené části lidského srdce bez nutnosti transplantace orgánu, ale i v chirurgické či ortopedické medicíně jako aktivní implantát. Možné aplikace mohou zasahovat téměř do všech oborů lidské činnosti - aktuátor se určitě uplatní v robotice, elektronice, automobilovém, leteckém a obranném průmyslu, kosmických technologiích a dalších oborech.

Dva roky bude tým prof. Václava Boudy zkoušet různé postupy výroby nového aktuátoru, plánuje vyzkoušet 3D tisk a využití nanovláken liberecké firmy. Zkoumat se bude i samovolný růst nanovláken na speciální podložce. "Nejdokonalejší aktuátor se v přírodě vyvíjel velmi dlouho. První měla před 450 miliony lety po předchozí evoluci trvající také mnoho milionů let v tlamě již prehistorická paryba - sloužil k rychlému stisknutí čelistí, díky čemuž se zřejmě stala predátorem. Lidský sval, biologický lineární aktuátor, je nejdokonalejší. Pokud se nám podaří použít nanovlákna dostatečně tenká, aby kopírovala přirozenou velikost svalových vláken, a pokud bude vyřešen problém zásobování umělého svalu dostatečně velkou elektrickou energií, tomuto ideálu se přiblížíme a můžeme ho i překonat," říká profesor Bouda.

Zřejmě jediným větším výrobcem a dodavatelem umělých svalů na bázi EAP je firma Artificial Muscle Inc. (AMI), kterou vlastní společnost Bayer MaterialScience LLC. Pokud výroba umělých svalových buněk podle nového principu nebude uskutečnitelná v rámci ČVUT, může být licence na výrobu nového aktuátoru jako první nabídnuta například této firmě. Koncový trh je velmi široký a závisí jen na míře použití standardních aktuátorů a schopnosti absorpce nového typu.

Vynález je chráněn americkým, japonským a euroasijským patentem, českým užitným vzorem, českou a evropskou patentovou přihláškou.

Převzato z Tecnicallu 3/2014, čtvtletníku Českého vysokého učení technického v Praze

Na fotografii první funkční vzorek aktuátoru pro demonstraci funkce umělého svalu, který byl sestrojen v roce 2008 na Fakultěelektrotechnické ČVUT. V současné době se pracuje na dalších vzorcích, pro jejichž přípravu je třeba používat nanotechnologie.

umely-sval

Alexandra Helmichová

4. 3. 2015; e15.cz

V Praze se sešla světová špička ve vývoji miniaturních satelitů

V Praze se na půdě ČVUT psala historie: Více než 160 zástupců firem, univerzit a úředních orgánů ze 37 různých zemí zabývající se vývojem, regulací a využitím malých satelitů se totiž na závěr sympozia Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) shodlo na vypracování návrhu takzvané Pražské deklarace o regulaci malých satelitů a komunikačních systémů. Podle ředitele ITU Francoise Rancyho jde o výjimečnou událost, která by měla celý zmíněný sektor nasměrovat k budoucí spolupráci.

Význam deklarace Rancy přirovnal k dřívější dohodě o pravidlech využívání sítě GSM, která vedla k rapidnímu rozmachu mobilních telefonů. "Celé odvětví telekomunikací prochází změnou," dodal. Podle něj totiž de-facto každý, buď stát, ale také organizace či firma, může vyslat do vesmíru vlastní satelit, a právě zajištění vzájemného nerušení využívaných frekvencí vyslaných satelitů by se mohlo v budoucnu významně komplikovat.

Proto ITU ve spolupráci s FEL ČVUT v Praze, Českou kosmickou kanceláří a pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu uspořádalo zmíněné sympózium, jehož výsledkem je návrh zmíněné deklarace.

Telekomunikace bývaly a jsou doménou nyní známých mobilních operátorů, aktuálně se však podle Rancyho do této sféry byznysu začínají dostávat nové firmy jako Facebook či Google. "Proč se tak děje? Tyto firmy ví, že v komunikačním sektoru je budoucnost, že skrz něj potečou jak data, tak výnosy," dodal.

"Je to poprvé v historii, co se sešla takřka celá světová komunita špičkových výrobců, vývojářů a uživatelů malých družic setkala na takto vysoké úrovni," okomentoval událost ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář. Dnes podle něj existuje několik stovek projektů využívajících minisatelity, v budoucnu jich však budou až tisíce.

Hovořili jsme s ředitelem České kosmické kanceláře Janem Kolářem:

Jak lze shrnout dnešní událost, tedy navržení Pražské deklarace o regulaci malých satelitů a komunikačních systémů?

Jde o událost historického významu, i když to aktuálně nemusí takto zrovna vypadat. Za několik let se však na toto setkání bude poukazovat jako na první setkání světového fóra stavitelů, provozovatelů a uživatelů malých družic. I když tato kategorie nemá žádnou právní definici, tak povědomě každý ví, že malé družice jsou něco nového a hlavně menšího, než ty známé stávající velké družice.

Díky novým technologiím a menší velikosti jsou tyto družice oproti těm stávajícím mnohem levnější, co se týče stavby, jejich dopravy do vesmíru či samotného provozu. Díky tomu nyní roste jejich popularita a dostupnost i pro instituce, které dříve na něco takového neměly prostředky. Tím mám na mysli především školy a univerzity. Současně je však třeba zmínit komerční využití. Tito uživatelé se v Praze sešli a společně se shodli, že chápou, že při využívání této techniky je potřeba domluvit se na pravidlech, podle nichž budou tuto techniku využívat. V tomto jde o revoluční přínos tohoto sympozia, stalo se tak poprvé v historii.

Neobáváte se, že by se časem tato domluva mohla rozpadnout? Přeci jen jde stěží o jakousi verzi "soft law"…

Je zde dobrý předpoklad, aby se tak nestalo. Vše se totiž děje pod záštitou Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), která je několik desetiletí starou mezinárodní organizací spadající pod OSN, která má všeobecný respekt.

Navíc, všichni uživatelé telekomunikací, tedy rádiového spektra v celém rozsahu, respektují potřebu, že se nějak musí domluvit. Kdyby tak totiž neučinili, docházelo by ke vzájemnému rušení, a to samozřejmě nikdo nechce. A to je jistá záruka toho, že se nakonec domluví. Nebude to samozřejmě lehký proces, je zde mnoho aktérů s různými zájmy, ale ten společný zájem, nerušit se, ten zůstává.

Jaká je role Česka v přijetí této deklarace? Krom té pražské lokalizace, samozřejmě…? Při svém projevu jste zmínil Československé zkušenosti se stavbou družic Magion…

Role Česka by mohla být mnohem větší. Je škoda, že si politická sféra a ti, kteří rozhodují o stavu české kosmonautiky, neuvědomují, jak moc perspektivní oblastí kosmonautika sama o sobě je. Ještě v devadesátých letech jsme měli obrovskou šanci, abychom využili zkušenosti, které jsme pracně nabyli v podobě týmů, které v různých generacích připravovaly Magiony.

To se bohužel nepodařilo, týmy se rozpadly a dnes sice máme několik týmů, které se tímto opět zabývají, ale složitě své zkušenosti nazpět získávají. V tomto smyslu jsme mohli být už mnohem dál. Je potřeba udělat vše pro to, abychom se vyrovnali zemím, se kterými se můžeme měřit. Nemluvím samozřejmě o USA, kde je tato technologie už poměrně široce využívána i v komerční sféře, ale v rámci našich sousedních zemí či zemí ze Skandinávie. Musíme se snažit o to, aby se malé družice dostaly do našeho života jako běžná součást, a to jak výuky tak ale komerčních projektů.

Byly zde zmíněny výzkumné aktivity a pozorování Země, ale stejně tak jsou tyto minisatelity významné pro telekomunikační služby, internet, telemedicínu, využívání navigace, jednoduše všude tam, kde nyní využíváme velké nákladné stroje-satelity. Ve výhledu dalších deseti let budeme svědky toho, že se malé satelity začnou prosazovat jako rovnocenné profesionální náhražky těchto současných velkých družic.

Co by vás nejvíce potěšilo, aby se podařilo?

Byl bych rád, aby došlo k harmonickému rozvoji. K tomu jsme snad dnes položili pevné základy, bez domluvy by nebyl možný. Nejvíc by mne však potěšilo, kdyby Česko dokázalo zachytit tento silný trend, abychom třeba za pět let mohli říci "Máme tolik a tolik minisatelitů a tolik a tolik firem, které je dokážou ekonomicky využívat a profitovat na nich". To bych byl moc šťastný.

Čtěte také:

Elon Musk potvrdil plán vyslat do kosmu drobné internetové satelity

Google chce Muskovy satelity. Do SpaceX může investovat miliardu dolarů

Outernet: Neziskovka staví vlastní globální datovou síť

Musk a Branson chtějí poskytovat internet z vlastních družic

3. 3. 2015; chip.cz

Temná strana informatiky na ČVUT

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze láká na nový studijní program Softwarové inženýrství a technologie. Zdůrazňuje zaměření na praktickou informatiku.

Přidej se k řádu SITů a dokaž, že i temná strana informatiky má na vysokých školách své místo - tak láká Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze maturanty ve své kampani na nový studijní program Softwarové inženýrství a technologie. „Temná strana informatiky“ by přitom měla reprezentovat odvrácenou stranu vzdělání, která je dle slov fakulty na vysokých školách neprávem podceňovaná - získávání praktických zkušeností při řešení reálných problémů.

Důležitou vlastností programu je jeho orientace na moderní informační technologie a způsob, jakým byl sestaven. Cílem programu je připravit studenty na reálný svět informačních technologií, což sebou přináší nutnost moderních předmětů a formu výuky, která reflektuje aktuální situaci a požadavky na trhu IT. Program proto nepodceňuje ani důraz na komunikační schopnosti a soft-skills. Studijní program SIT tak na fakultě doplňuje úspěšný program Otevřená informatika, který se zaměřuje především na uchazeče se zájmem o vědu, výzkum a inovace.

Důležitost doplňkových schopností potvrzuje také Jan Louda, manažer univerzitních programů ve společnosti IBM: „Čerství absolventi technického studia nemívají po příchodu do praxe zpravidla problém s hlubokou znalostí odborné problematiky. Handicapem jsou zejména soft-skills a nedostatečná příprava v prezentačních a komunikačních dovednostech a v oblasti týmové spolupráce a schopnosti řešení reálných problémů. Od nového studijního programu SIT si slibujeme přísun právě takových absolventů, kteří jsou samostatní a odborně vzdělaní, ale zároveň se nebojí komunikovat a zvládají se v krátkém časovém horizontu efektivně zapojit.“

Zájemci o studium se mohou hlásit již do akademického roku 2015/16, kdy fakulta přijímá až 150 uchazečů. Potenciální zájemci o studium se dozvědí více informací na http://sit.fel.cvut.cz nebo na prezentační stránce kampaně http://radsitu.fel.cvut.cz.

3. 3. 2015; . parlamentnilisty.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT láká na temnou stranu informatiky

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze spustila kampaň na nový studijní program Softwarové inženýrství a technologie. Cílem kampaně je přilákat studenty se zájmem o prakticky zaměřenou informatiku.

Přidej se k řádu SITů a dokaž, že i temná strana informatiky má na vysokých školách své místo - právě tak láká Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze maturanty ve své kampani na nový studijní program Softwarové inženýrství a technologie. Tato temná strana informatiky by přitom měla reprezentovat odvrácenou stranu vzdělání, která je dle slov fakulty na vysokých školách mnohdy neprávem podceňovaná - získávání praktických zkušeností při řešení reálných problémů.

"Na zahraničních univerzitách je standardní součástí výuky informačních technologií také praxe v průmyslových firmách. Takový přístup ale vytváří na studenty velký tlak, který je často přinutí pracovat i na neperspektivních projektech, jen aby mohli dostudovat. Náš program je v tomto jiný. Praktické zkušenosti studentů zakládáme především na konceptu projektové výuky, který spočívá ve věrohodné simulaci reálného firemního prostředí v rámci studentských prací. Studenty samozřejmě podporujeme také v jejich snaze získat vhodnou pracovní stáž například u našich komerčních partnerů, ale významné množství praktických zkušeností mohou získat už v rámci studia. Díky tomu mají daleko větší svobodu v tom, čemu se budou věnovat," říká doc. Jiří Vokřínek, garant studijního programu SIT.

Zajímavou vlastností programu je také jeho orientace na moderní informační technologie a způsob, jakým byl sestaven. Cílem programu je totiž připravit studenty na reálný svět informačních technologií, což sebou přináší nutnost moderních předmětů a formu výuky, která reflektuje aktuální situaci a požadavky na trhu IT. Doc. Vokřínek dodává: "Nový studijní program připravila širší skupina odborníků ve spolupráci s technologickými leadery v oblasti IT a na základě zpětné vazby od úspěšných absolventů i stávajících studentů. Díky tomu jsme schopni nabídnout program, který přímo navazuje na přání studentů i našich externích partnerů a zároveň reflektuje naše dlouholeté zkušenosti s výukou informatiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT."

Absolventi tohoto programu by tak měli být plně připraveni na praktické uplatnění v reálném světě informačních technologií. Program proto nepodceňuje ani důraz na komunikační schopnosti a soft-skills. "Chceme připravit osvědčené absolventy technického studia, kteří nemají pouze teoretické znalosti, ale jsou také schopni se rychle zapojit do reálné praxe, řídit náročné projekty a orientovat se ve světě byznysu. Po studentech stále vyžadujeme rozsáhlé odborné znalosti typické pro absolventy ČVUT, rozvoj jejich praktických dovedností je pro nás však neméně důležitý. Naši absolventi nejenže dosáhnou výborného uplatnění na trhu práce, ale budou také perfektně připraveni na dráhu vlastního podnikání," doplňuje prof. Jiří Žára, vedoucí katedry počítačové grafiky a interakce na Fakultěelektrotechnické ČVUT v Praze. Studijní program SIT tak na fakultě doplňuje úspěšný program Otevřená informatika, který se zaměřuje především na uchazeče se zájmem o vědu, výzkum a inovace.

Odvážná slova potvrzuje také Jan Louda, manažer univerzitních programů ve společnosti IBM: "Čerství absolventi technického studia nemívají po příchodu do praxe zpravidla problém s hlubokou znalostí odborné problematiky. Handicapem jsou zejména soft-skills a nedostatečná příprava v prezentačních a komunikačních dovednostech a v oblasti týmové spolupráce a schopnosti řešení reálných problémů. Od nového studijního programu SIT si slibujeme přísun právě takových absolventů, kteří jsou samostatní a odborně vzdělaní, ale zároveň se nebojí komunikovat a zvládají se v krátkém časovém horizontu efektivně zapojit."

2. 3. 2015; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Malé satelity – realita a budoucnost

Dovolujeme si vás pozvat na tiskovou konferenci, která se koná při příležitosti celosvětového symposia a semináře radiokomunikačního sektoru Mezinárodní telekomunikační unie (ITU-R).

To se bude věnovat problematice spojené se zaváděním a regulací radiokomunikačních sítí využívajících malé družice. Tisková konference se bude konat 4. března od 10.00 hodin v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT, Technická 2, Praha 6 (velká zasedací místnost Děkanátu - přízemí, místnost č. 80).

Symposium a následný seminář proběhne ve dnech 2. až 4. března na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a je organizován ve spolupráci ITU. Nad akcí převzalo záštitu Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Osobně se ho zúčastní ředitel radiokomunikačního sektoru ITU pan François Rancy a je zaregistrováno více jak 200 účastníků z řad špičkových expertů, akademické a výzkumné sféry, družicových provozovatelů a regulátorů elektronických komunikací.

Cílem je prezentovat současné i plánované projekty využití malých družic, předávat zkušenosti z oblasti realizace a přípravy nových projektů a odpovídající legislativy.

Na tiskové konferenci budou novinářům prezentovány závěry symposia. Výsledky jednání budou významným příspěvkem pro budoucí rozvoj těchto družicových sítí ve světě i s ohledem na letošní listopadovou Světovou radiokomunikační konferenci ITU (WRC-15) v Ženevě.

Tiskové konference se zúčastní pan François Rancy (ředitel radiokomunikačního sektoru ITU-R a radiokomunikačního úřadu BR/ITU-R), Joaquin Restrepo (vedoucí odboru mezinárodní spolupráce BR/ITU-R), Yvon Henry (vedoucí odboru družicových služeb BR/ITU-R), prof. Pavel Ripka (děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT), prof. Boris Šimák (vedoucí katedry telekomunikační technikyFakulty elektrotechnické ČVUT), a doc. Jan Kolář (ředitel České kosmické kanceláře).

Podrobnější informace jsou uvedeny na internetové stránce symposia http://www.itu.int/en/ITU-R/space/workshops/2015-prague-small-sat/Pages/default.aspx.

2. 3. 2015; Brněnský deník

Byli jsme příliš optimističtí

Publicista a odborník na kosmonautiku Pavel Toufar řekl regionálnímu Deníku:

Praha - Lidé vždy hleděli vzhůru ke hvězdám. V posledních několika desetiletích člověk dokonce opustil Zemi a dostal se do volného prostoru. Před téměř půlstoletím vstoupil na jiné kosmické těleso. Od začátku 70. let však takový krok ještě nezopakoval, i když už je na oběžné dráze Země téměř jako doma. Celou tuto historii od poloviny března přiblíží výstava italských autorů Brána do vesmíru, která se na pražské Výstaviště přesouvá z dánské Kodaně. Jako poradce se na expozici podílí známý publicista Pavel Toufar, který říká, že na výstavě je zřetelná i česká stopa v dobývání vesmíru.

- Podle známého spisovatele a vizionáře Arthura C. Clarka jsme už měli být dávno na cestě k Saturnu. Aspoň tak to popisuje v knize 2001: Vesmírná odysea. Kde to vázne?

Odhad vývoje techniky byl velmi optimistický a navíc všechno záleží na penězích. A na těch sedí politici, protože oni rozhodují o rozpočtu. Takže od slavných dob Apollo nastal spíše finanční útlum. V Americe se o nastartování snažil prezident George W. Bush mladší, který vyhlásil velkolepý program Conctellation dobývání blízkého vesmíru, nejen Měsíce, ale i Marsu. To byl velmi přehnaný program ani ne tak kvůli technickým možnostem, ale kvůli financím. Pak došlo k útlumu a nyní jde o program spíše praktického rázu.

- Zkuste si zavěštit. Jak dlouho potrvá, než se člověk dopracuje k technologiím, které nás k tomu Saturnu dostanou?

Ty technologie už dneska existují. V červenci proletí kolem Pluta americká sonda New Horizons, takže do vzdálených končin jsme schopni doletět. Ale jsme tam schopni doletět pomocí automatu, rozhodně ne posádkou, protože let New Horizons trval devět let. Na devět let zabezpečit život posádky a především její návrat na Zemi je technicky velmi svízelné. V této době i nemožné. Člověk by byl velkou překážkou, protože při takových dlouhodobých letech je jeho organismus ohrožen především radiací. S tím si zatím nedokážeme poradit. Opět se navíc ukazuje, že rozvoj nových technologií a nových vědeckých poznatků oddaluje lety člověka. To, co jsme si mysleli, že by na cizích planetách dokázal jenom člověk, stále častěji dokáže automat. Je to levnější a především pro člověka bezpečnější.

- O letu na Měsíc se zpravidla mluví v souvislosti s Američany. Jak na tom jsou jiné země?

Mluví o něm Rusové, kteří ve své podstatě mají velký komplex z toho, že na Měsíci ruský kosmonaut nepřistál. Počítají s tím někdy po roce 2030. Je však otázkou, zda na to budou mít peníze, protože celý jejich kosmický program se potýká s nedostatkem peněz.

- O Měsíci mluví také Číňané. Jak daleko je jejich kosmický program?

To hlásí dokonce i Indové, kteří také připravují pilotovanou kosmickou kabinu. Je to dáno tím, že Měsíc je velmi lákavým cílem. A když jsme tam přistáli, tak byl následně velmi lákavým cílem Mars. Jsou to romantické cíle. U Číňanů je to tak, že mají pilotovaný program kosmických letů, jenž odpovídá programům letů, kterými si prošly ostatní velmoci, tedy Amerika a tehdejší Sovětský svaz. Postupují stejně - pilotované lety v kosmické lodi, orbitální stanice a dalším cílem je jistě někdy v budoucnosti přistání na Měsíci. Ale to, že Číňané chtějí přistát na Měsíci, jsou více úvahy novinářů, zejména zahraničních novinářů. Čína na to oficiálně odpovídá: "Žádný takový program doposud nemáme." Čínu čeká daleko náročnější cesta, a tou jsou orbitální stanice. Ty jsou účelnější a prospěšnější než přistání člověka na Měsíci. Měsíc je prestiž, orbitální stanice je praxe a získávání nesmírně cenných informací, a to nejenom v oblasti vědy, ale i v oblasti strategie a vojenství. Je zajímavé, že Číňané napodobují kroky Rusů. Jejich orbitální stanice bude obdobou stanice Mir. Nijak se netají tím, že si koupili některé licence od Rusů.

- Kdy by mohli orbitální stanici mít?

Tam už jsou data daná. Základní modul v ověřovacím programu by měl vzlétnout do dvou let a zhruba do pěti až šesti let by se měla začít stavět modulová stanice. Číňané nikam nespěchají. Jdou si vlastní cestou a hodně akcentují nepilotovaný průzkum.

- Některé věci, o kterých mluvíte, budou k vidění na výstavě Brána do vesmíru, která začíná 12. března na pražském Výstavišti. Na expozici se také podílíte. Na co se výstava zaměří?

Důraz bude kladen na pilotované lety. Výstava se tedy zaměří na to, co je pro veřejnost nejpoutavější a nejromantičtější, na lety člověka na oběžnou dráhu, ale také na Měsíc. Je tam třeba vozítko Rover, se kterým jezdili kosmonauti po Měsíci. Co je však na výstavě nejzajímavější a podle mého názoru nejpřitažlivější, je to, že je představena celá řada exponátů z Ruska, z bývalého Sovětského svazu, nejen tedy z Ameriky. Na výstavě bude například také orbitální modul, který byl součástí kosmické lodi Sojuz. Vystavený exponát sloužil k výcviku posádek programu Sojuz¬Apollo v červenci 1975. Tehdy jsme čekali, že se spolupráce rozvine, ale pak se všechno opět oddálilo. Teprve teď jde na stanici ISS o skutečně užší spolupráci. I při všech těch sankcích a bojích na Ukrajině se ukazuje, že když se chce, tak se spolupráce a porozumění dají dohodnout.

- Rusové ale už ohlásili, že orbitální stanici ISS chtějí využívat do roku 2024 a potom se chtějí soustředit na vybudování vlastní orbitální stanice.

To jsou projevy především národní hrdosti. Oni dnes nemohou vzít svoje moduly, oddělit je a říct, že teď si to budou dělat sami. Sestava stanice ISS je tak provázaná, že jeden modul nemůže fungovat bez druhého. Samozřejmě je otázkou, co bude po roce 2024 kvůli životnosti ISS. Rusové mluví o vlastní stanici, k čemuž mají našlápnuto docela dobře, protože pokud by nechtěli něco supermoderního, tak v podstatě obnoví charakter stanice Mir a jsou doma. Pro Američany je ale nesmysl, aby obnovili stanici Skylab. Mohli by znovu vyrobit svoje moduly určené dnes pro ISS a pracovat s nimi samostatně. Problém je, že Amerika tyto moduly na oběžnou dráhu zatím nedokáže dopravit. Nemá odpovídající nosnou kapacitu. Tu zajišťovaly raketoplány, které však už nelétají, a nosné rakety, které v současné době mají, by moduly na oběžnou dráhu nedokázaly dopravit. Musí proto postavit novou silnou nosnou raketu, což je otázka dalšího vývoje. Nejlepší by tudíž bylo, kdyby se oba státy spolu dohodly a pokračovaly na něčem podobném. Prospělo by to vztahům nejen ve vesmíru.

- Ostatně obě orbitální stanice si budou moci lidé prohlédnout právě na zmíněné výstavě.

Bude tam model ISS, ale bude tam také základní modul stanice Mir, do kterého se lidé budou moci podívat. Budou se také moci projít modulem mezinárodní orbitální stanice, aby získali představu, jak stísněné prostory tam jsou, a podívat se kolik je tam přístrojů k ovládání i pro práci. Na orbitální stanici skutečně nemůže letět jen tak někdo, musí to být člověk, který si rozumí s technikou a přitom má i určité postupy myšlení v oblasti vědy. Zmíněný modul ISS je upraven pro výstavní účely.

- Vystavena má být také kabina raketoplánu, v níž si lidé budou moci vyzkoušet přistání. Zkoušel jste přistát?

Chci ji vyzkoušet, až ji vybalíme. Chci vzít s sebou také Oldřicha Pelčáka, který byl náhradníkem Vladimíra Remka a byl vynikajícím zkušebním pilotem.

- Jak je vůbec složité s takovým raketoplánem přistát?

To je složité. Musí to být na první dobrou, protože jde o velice rychlý kluzák, astronautům hodně pomáhaly počítače. Návštěvník si ověří, že to není jednoduché.

- Když už jsme u raketoplánů. Je to asi dva týdny, kdy Evropská kosmická agentura úspěšně odzkoušela prototyp vlastního stroje. Můžeme se v brzké době dočkat toho, že Evropa bude do kosmu vysílat vlastní raketoplán?

Američané mají malý vojenský raketoplán, který létá v bezpilotní verzi. O jeho účelu a smyslu jsou různé dohady, ale vojáci jsou málo sdílní. Na oběžné dráze létá dlouhodobě, přistává jako klasický raketoplán, ale je vypouštěn pomocí standardní rakety. Evropa zkoušela různé cesty, jak se dostat do kosmu vlastními prostředky. Má dnes silnou nosnou raketu Ariane, ale nemá vlastní kosmickou loď a Evropa by ráda chtěla svoji kabinu pro kosmonauty na nosné raketě. Samostatnost je v některých případech výhodnější než spolupráce. U Evropy je to trochu jiné, když může bez problému vypouštět vlastní kosmonauty na oběžnou dráhu pomocí Sojuzů a za zhruba tři roky bude moci kupovat letenky na soukromé kosmické lodi Dragon a Boeing CST¬100. Jednoho dne je Američané možná přizvou i na dálkové kosmické lety lodi Orion. Evropa by však chtěla svůj návratový prostředek, který by se vracel na principu kluzáku. Nemusel by přitom vézt posádku. Na oběžnou dráhu může vézt celou řadu přístrojů, které budou dlouhodobě provádět výzkumy v mikrogravitaci. V takovém případě je efektivnější vyrobit prostředek, který tyto přístroje vyveze a samostatně se s nimi po určité době vrátí. Co Evropané teď vypustili, bylo experimentální těleso, na kterém se zkoušejí metody návratu.

- Budou mít tedy Evropané vlastní raketoplán?

To je otázka peněz. Rusové byli ochotni vynášet zahraniční kosmonauty na oběžnou dráhu za poměrně přijatelné ceny. Pak se rozhodli, že budou vynášet turisty. První turistické letenky stály kolem 20 milionů dolarů. Od té doby se podmínky změnily. I když by Rusové nemohli ISS sami provozovat bez Američanů, tak jim letenky příšerně zdražili. Letenka pro profesionálního kosmonauta, který přitom spolupracuje s Rusy, přijde na nehorázných takřka 50 milionů dolarů. To je bohužel druhá stránka současné spolupráce. Evropa se tedy chce osamostatnit a prvním krokem bylo ověřit si možnosti návratu tělesa z oběžné dráhy.

- Už bylo zmíněno, že se na výstavě objeví lunární rover. Evropané nyní postavili vozík pro Mars. Je na něm i česká stopa?

Evropská kosmická agentura, která má velké ambice v meziplanetárním výzkumu, by ráda na Mars dopravila mobilního průzkumníka. Česká účast je daná tím, že jsme řádným členem agentury a veškerých vyhlašovaných projektů se můžeme zúčastnit.

- Máme i vlastní komerční podniky, které se kosmickým programem zabývají?

Například v Klatovech funguje firma Aerotech Czech, která vyrábí velké díly pro rakety Ariane 5. V Brně je firma, která vyráběla věci pro startovací rampu na evropském kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. Těch firem je tady celá řada a pomalu se do kosmického výzkumu zapojují. Líbí se mi, že se nezapojuje pouze základní vědecký výzkum, v němž máme dlouhodobě dobré renomé, ale i průmyslová oblast. Velmi zajímavý je například mikroakcelerátor, který byl vypuštěn v rámci projektu SWARM a který se vyrábí u nás. Už v době, kdy jsme byli svázáni východním blokem, jsme si vyrobili vlastní družice. Nebýt nepříznivé mezinárodněpolitické konstelace, pak tyto velmi dobře vymyšlené a postavené družice by se tehdy na komerčním trhu nesmírně uplatnily.

- Můžeme se na tento trh vrátit?

Je to velmi obtížné, protože dnes družice už vyrábí kde kdo. Navíc dnes hrají prim malé družice, kterým se říká Cube Sat. To jsou malé krychličky, které byly zpočátku vědeckou hračkou. Velmi je podporuje NASA a se zpožděním i Rusové. U nás se taková družice také stavěla a vznikla díky nadšení mladých vysokoškoláků a středoškoláků sdružených v Kosmo klubu. Zvažovali, že tam uplatní třeba mikrokameru nebo dokonce sluneční plachtu, byl to úžasný soukromý projekt. Ztroskotal na tom, že nebyly peníze na to, aby ji mohli vypustit na oběžnou dráhu.

- Takže je stále na Zemi.

Je na Zemi a nikdo o ní nemluví. To je velká škoda. V současné době se ale připravují tři Cube Saty. Jeden v Praze na ČVUT, druhý na elektrotechnické fakultě v Plzni a třetí ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze. Ten má našlápnuto nejblíže, protože už snad mají sponzora, který jim zajistí vypuštění na oběžnou dráhu.

- Uvidí návštěvníci nějakou krychličku na výstavě?

Budou tam československé družice Magion 1 a Magion 2 a český Cube Sat tam také bude. A podle mého přesvědčení by tam měl být i ten první, i když se ho nepodařilo dostat na oběžnou dráhu. Na výstavě budou ale i další zajímavé věci. Lidé si například budou mocí sáhnout na kus Měsíce. Vystavena bude totiž část jednoho z kamenů, které přivezla výprava Apolla 15. Bude tam i část meteoritu z Čeljabinsku, který také nese českou stopu, protože odtud tento vesmírný kámen přiletěl, spočítali čeští vědci. Ale není to výstava o vědeckých družicích nebo o astronomickém výzkumu, jak jsem už řekl, je to výstava o pilotovaných letech. A takových exponátů představuje velké množství. Podle mne jde o skvělý cíl pro školní výpravy. Upoutá jistě i rodiny s dětmi, protože nabízí i všelijaké trenažéry včetně pilotáže stíhaček. V Itálii i v Kodani byli návštěvníci nadšeni.

Brána do vesmíru 0 Unikátní výstava italských tvůrců, která mapuje dobývání hranic kosmu člověkem. 0 K vidění budou například první družice Sputnik 1, kosmické lodě Vostok a Mercury, měsíční vozidlo Lunar Rover, makety orbitálních stanic ISS a Mir nebo kabina raketoplánu. 0 Výstava začíná 13. března a potrvá až do 28. června.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk