30. 11. 2014; itbiz.cz
Katedra počítačů na ČVUT má za sebou 50 let: druhá část
Rok 1989 byl výrazným mezníkem i ve vývoji fakulty a katedry. Politické změny ve společnosti se na katedře i na fakultě nejvýrazněji projevily liberalizací studia a maximálním otevřením se odbornému světu. V průběhu 90. let se výrazně mění i technické vybavení katedry, vzniká mimo jiné první Unixová laboratoř, a v roce 2009 odchází 2/3 týmu zakládat Fakultu informačních technologií.
V průběhu 90. let se výrazně mění i technické vybavení katedry. Ještě na konci 80. let byla katedra vybavena počítači IQ 151 propojenými vlastní sítí FELNET, 10 počítači PC-AT a 10 zastarávajícími počítači PP01. Výpočetní a síťové služby zajišťoval sálový počítač SM 52/12 s alfanumerickými terminály umístěnými v kancelářích. V r. 1991 získává katedra darem počítač VAX 11/785, MikroVAX II. a několik pracovních stanic SUN 3/50 a 3/60.
Unixová laboratoř
Vzniká též první laboratoř Unixových pracovních stanic SUN IPC a OPUS určená pro výuku počítačové grafiky a návrhu VLSI obvodů. Přelomovým rokem byl rok 1994. Katedra se pomocí Metropolitní sítě PASNET s technologií ATM 155 Mbit/sec připojuje k síti CESNET (Czech Education and Scientific Network) a pomocí mikrovlnného spojení vyvinutého na katedře je propojena síť katedry se sítí počítačů ve studentských kolejích na Strahově. Vybavení katedry je nadále udržováno na úrovni odpovídající technickému rozvoji výpočetní techniky ve světě.
V pedagogické oblasti se katedra dělí na softwarovou a hardwarovou skupinu a vedle toho existuje technická skupina, která zajišťuje provoz laboratorní techniky a běžný chod katedry. Struktura zůstává v zásadě nezměněna až do roku 2000, kdy má katedra 64 zaměstnanců včetně externích spolupracovníků, z toho 45 učitelů (2 profesoři, 15 docentů, 28 asistentů) a je největší katedrou na elektrotechnické fakultě.
Odchod pracovníků CGG a vznik FIT
Důležitým momentem byl odchod pedagogů a výzkumných pracovníků bývalé Grafické skupiny (CGG), která působila v rámci katedry počítačů už od roku 1992. Ti vytvořili v červenci 2008 novou katedru počítačové grafiky a interakce.
Další zásadní událostí byl vznik Fakulty informačních technologií (FIT) jako v pořadí osmé fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. K němu došlo v červenci 2009. Základ jejího týmu vytvořili zaměstnanci katedry počítačů. Na novou fakultu přešly přibližně 2/3 původního týmu katedry počítačů. Snaha o zřízení samostatné fakulty vyplývala zejména z převažujícího pocitu zaměstnanců, že katedra zajišťující největší podíl pedagogického výkonu na FEL nemá odpovídající vliv na fungování fakulty. Osamostatnění fakulty probíhalo v době, kdy i ostatní významné české a slovenské university samostatné informatické fakulty založily.
Odchod velké části pracovníků život katedry na určitou dobu ochromil. Významný vliv na současný odborný profil katedry měl odchod velké většiny pedagogů, jejichž specializací byl počítačový hardware. Po odchodu významného množství pracovníků na katedru počítačové grafiky a na fakultu informačních technologií v roce 2008 resp. 2009 na katedře počítačů zůstali členové skupiny SWING (Softwarové inženýrství), část skupiny NCG (Neuronové sítě), Síťaři (Počítačové sítě), WEBING (Webové inženýrství) a Skupina telematiky. Tyto skupiny jsou dnes soustředěny v oddělení SEN (Software Engineering and Networking) s výjimkou skupiny NCG, která vytvořila samostatné oddělení CIG (Computational Intelligence Group). Po příchodu skupin ATG a IDA v roce 2012 resp. 2013 se výzkumná témata rozšířila hlavně do oblastí umělé inteligence a robotiky.
Nový dech
Dalším zlomovým okamžikem byl rok 2012, od něhož katedra opět začala personálně růst a rozšiřovat svůj odborný profil. Důvodem byl příchod nových pracovníků zejména z katedry kybernetiky, a to jak jednotlivců, tak celých skupin. Významným byl příchod skupiny ATG (Agent Technology Center). Skupina v době příchodu čítala přes 35 lidí a měla značný vědecký i pedagogický výkon. Přinesla s sebou důležité mezinárodní kontakty a úspěšné výzkumné projekty. K dalšímu nárůstu katedry došlo začátkem roku 2013, kdy na katedru přešla rovněž vědecky výkonná skupina IDA (Intelligent Data Analysis) tvořená 8 lidmi. Katedra je v současnosti organizována do čtyř odborných oddělení: SEN (Software Engineering and Networking, CIG (Computational Intelligence Group) a již zmíněných skupin ATG a IDA.
Výše popsané personální změny znamenaly i výrazný posun v odborných tématech katedry. V současné době se pracovníci katedry věnují jak klasickým tématům informatiky, jako je softwarové inženýrství či počítačové sítě a bezpečnost, tak tématům mezioborovým, jako je umělá inteligence, agentní systémy, automatizované plánování, strojové učení, bioinformatika nebo robotika. Základní výzkum v těchto oblastech probíhá obvykle v rámci veřejných projektů (např. grantů od Evropské komise či Grantové agentury ČR), ale katedra je aktivní i v aplikovaném smluvním výzkumu. Vzniklo s využitím materiálů FEL ČVUT k výročí 50 let informatiky na ČVUT.
29. 11. 2014; ČRo - Sever
Arecibo a depeše mimozemšťanům
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Létáme do vesmíru, zkoumáme nejzapadlejší kouty naší sluneční soustavy a nahlížíme i do planetárních soustav cizích sluncí. Naše pátrání po mimozemském životě je však i přes některá povzbudivá zjištění nadále marné.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Lidstvo si prozatím docela oprávněně může připadat jako trosečník na pustém ostrově a podobně se i chová. Vypouští do vesmírného moře láhve se zprávami, mají podobu tabulek a speciálních gramodesek upevněných na sondách.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Správou však může být i cílená rádiová depeše, třeba taková, jaká byla vyslána právě před 40 lety z portorického Areciba. Zajímá vás, co obsahovala? Hned vám to povíme.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Stále posloucháte Planetárium, magazín ze světa vědy a fantazie, kterým vás provázejí Veronika Kindlová.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
A Frederik Velinský.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Jsme ve vesmíru sami? Na tuto otázku si zatím neumíme dát odpověď. Můžeme se jen zamýšlet nad tím, jak komunikovat s cizími bytostmi.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Vědci říkají, že tato komunikace je možná, aniž by existovala nějaká předchozí dohoda nebo kontakt. Tu nejlepší metodu, která už dokonce byla použita, vám v archivní nahrávce představí Marcel Grün, ředitel pražského planetária a hvězdárny na Petříně.
Marcel GRÜN, ředitel pražského planetária a hvězdárny na Petříně; odborník na kosmonautiku:
Jedna z těch nejnadějnějších metod je nepochybně vyslání obrazové informace. Taková opakující se zpráva, jejíž trvání signálu by bylo součin dvou prvočísel, se dá poměrně rychle dešifrovat jako dvourozměrná sestava, to znamená obrázek na výšku, na šířku a získáme... získáme co? To zatím samozřejmě nevíme, kdybychom přijímali signály z vesmíru. Zatím se žádné signály, které k nám přicházejí, neprojevily, neprokázaly jako umělého původu. A ty, které jsou přirozeného původu, nám neumožnily podobný obrázek dešifrovat. Ale příkladem takové zprávy vyslané člověkem do vesmíru a současně demonstrací toho pokroku, že už jsme schopni něčeho podobného sami dosáhnout, může být poselství, které bylo 16. listopadu roku 1974 odesláno do vesmíru největším radioteleskopem na světě, který je postaven v Arecibo na dnu jednoho celého údolí. Má průměr přes 305 metrů a je to vlastně největší souvislý radiový teleskop i radiolokátor na naší planetě. Má ovšem jednu jedinou vadu, není pohyblivý jinak než pomocí rotace naší vlastní planety, a právě proto bylo pro vyslání prvního signálu mimozemšťanům použito jako cíle kulové hvězdokupy M13. Dodatečné zdůvodnění je namístě, je to vhodný objekt obsahující asi milion poměrně starých hvězd, které jsou od nás vzdáleny kolem 21 až 22 tisíc světelných roků. To znamená, ten signál, pakliže by tam někdo byl, by byl zaslechnut až za 22 tisíc roků, jestliže by někdo chtěl odpovědět, uměl odpovědět a rychle odpověděl, získali bychom již za 44 tisíc roků odpověď na náš první dopis. Nicméně ten dopis mimozemšťanům nebyl míněn až tak vážně jako pokus o navázání mezihvězdného kontaktu. Šlo spíše v té chvíli právě o tu ukázku našich možností, a to při znovuotevření radioteleskopu v Arecibo po podstatných opravách a úpravách.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Než se dostaneme k samotné zprávě mimozemšťanům, připomeňme si některá zajímavá fakta z historie nejvýkonnějšího radioteleskopu světa na karibském ostrově Portoriko, který je přidruženým státem USA.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Jak už jsme slyšeli, jeho mísa zcela vyplňuje jednu příhodnou proláklinu přírodního původu. Kdy byl tento radioteleskop postaven a jaké mezníky astronomie jsou s ním spojeny?
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
To nám svého času prozradil astrofyzik Petr Kulhánek z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.
Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:
Arecibo bylo postaveno na počátku 60. let. Ta vlastní inaugurace byla v roce 1963 v listopadu, kdy bylo Arecibo otevřeno. První vědecké výsledky byly až v roce 1964. Arecibo má za sebou obrovskou řadu objevů, z nichž asi k těm vůbec nejvýznamnějším patří objev podvojného pulzaru 1913+16. Jsou to dvě neutronové hvězdy, které mají hmotnost trošičku větší než naše Slunce, a přitom mají rozměry kolem 50 kilometrů a jsou na vzdálenosti zhruba slunečního poloměru. Tento podvojný pulzar se nejvíce zapsal do historie vlastně nepřímým objevem gravitačních vln, protože takto těsný objekt vysílá gravitační vlny, tím ztrácí energii a tím se mění oběžná perioda těch dvou neutronových hvězd. A byla za tento objev udělena Nobelova cena Hulseovi a Taylorovi. Objevů, které učinilo Arecibo, je samozřejmě mnohem více, ať je to třeba první exoplaneta u neutronové hvězdy, u pulzaru konkrétně, ať jsou to krásné projekty na hledání mimozemských civilizací. Těch dat, která byla pořízena, je tak obrovské množství, že to nelze zpracovávat na jednom počítači. Takže odborníci z Areciba vymysleli vlastně, každý zná u monitoru, když nepracuje, že se objeví nějaký zhášecí program. A místo toho, aby tam pobíhaly různé nesmyslné klikyháky nebo obrázky, tak ten počítač může začít dělat vědecký výpočet. A tohle to byl vlastně ten první projekt Seti@home, kdy vlastně doma u počítačů lidé zpracovávali data z Areciba, data naměřená při hledání mimozemských civilizací. A i když nebyly žádné mimozemské civilizace nalezeny a myslím si, že ani v nejbližší době nebudou, tak samotný význam tohoto je obrovský. Vlastně poprvé v historii na milionech počítačů současně probíhal výpočet a ukázalo se, že to je správná cesta. A dnes se podobný styl výpočtů používá vlastně ve všech vědních oborech.
Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Vraťme se ale zpátky do roku 1974. Jak vypadala zpráva odeslaná 16. listopadu toho roku z Areciba ke kulové hvězdokupě M13?
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
O tom opět hovoří odborník na kosmonautiku Marcel Grün.
Marcel GRÜN, ředitel pražského planetária a hvězdárny na Petříně; odborník na kosmonautiku:
Zpráva obsahovala 1679 bitů informací, tedy posloupnost vysílaných nul a jedniček v podobě dlouhých a krátkých tónů. Ty byly vysílány na dvou frekvencích poblíž vlnové délky 2380 megahertzů. Ten počet bitů 1679 nebyl zvolen náhodně. Ba dokonce ten je jedním z klíčů k tomu, abychom mohli pochopit, že zpráva je umělá, abychom ji mohli dešifrovat, protože každý matematik, ba dokonce snad každý žák základní školy už dneska zjistí, že to je součin dvou prvočísel - 23 a 73. Označují tedy, že informace může být rozložena buďto na 23 řádků po 73 znacích, nebo 73 řádků po 23 znacích. Ta první varianta na první pohled neposkytuje žádný organizovaný obraz, kdežto ta druhá ano. Po zpracování na počítači prozradí všechno, co autoři chtěli říci. To poselství z Areciba bylo vysláno rychlostí asi 10 bitů za sekundu a to odpovídá zhruba rychlosti zápisu asi 20 slov za minutu. Dnes by tedy bylo ve vzdálenosti 40 světelných let od nás. A je škoda, že to poselství trvající zhruba 3 minuty nebylo nikdy tím radioteleskopem opakováno, protože pakliže by skutečně na druhé straně byly rozumné bytosti, které se těší na kontakt s někým vzdáleným, pak nepochybně po jednom jediném dopise nebudou se domnívat, že byl vyslán rozumnými pozemšťany a budou se nutně muset jejich vědci domnívat, že jde o omyl přijímací aparatury.
28. 11. 2014; lupa.cz
Jan Šedivý (ČVUT): Granty z EU nikam nevedou, musíme spolupracovat s firmami
"V současnosti panuje v průmyslu dojem, že ve školách jsou lidé, kteří nic neudělají, nedodržují termíny, nerozumí průmyslu," říká bývalý šéf vývoje IBM a Googlu Jan Šedivý.
Jan Šedivý má 18 let zkušeností z vedoucích pozic technologických gigantů IBM a Google, přesto se před čtyřmi lety vrátil zpět na akademickou půdu ČVUT, aby mohl své zkušenosti předat dál studentům a pomoci jim jejich projekty přetvořit do fungujícího byznysu.
Jak říká v rozhovoru pro Lupa.cz, vysoké školy studenty k byznysu stále moc nevedou. "Ve škole všichni klasicky pracují tak, že získají grant od EU, dostanou peníze a jsou nadšení. Granty od EU ale nevedou k dokončení práce."
Držitel mnoha technologických patentů se snaží situaci změnit tím, že chodí po firmách v Česku a hledá možnou spolupráci, která bude výhodná pro obě strany. Problémy ale vidí i na straně samotných společností.
"Velké firmy tu hledají lidi z ekonomických škol, chtějí zvětšovat svůj byznys, ale technologie nechávají stranou. A lidi, kteří tyto firmy v Česku řídí, technologiím vůbec nerozumí, jsou to pro ně ztracené investice," popisuje Šedivý své zkušenosti.
Začněme obecněji - jak hodnotíte českou startupovou scénu? Často slýchávám výtky, že je zde mnoho projektů, ale kvalita už je pochybná.
Fakt, že se ve společnosti ví, co je to startup, je sám o sobě pozitivním jevem. To se ještě před třemi, čtyřmi lety nevědělo. Udělalo se hodně osvěty a pomohl i stát, i když je kritizovaný za všechno. Startupům fandím, zakládají je aktivní lidé. Češi ale obecně často kritizují. I kdyby tu někdo udělal nejlepší věc na světě, tak stejně budeme říkat, že to je špatné.
Není to tím, že po rozmachu celé scény a při relativně vysokém počtu startupových akcí se startupy lidem trochu přejídají?
Pro startupy se tu dělá mnoho různých akcí a pravděpodobně je jich víc, než samotných startupů, což u spousty lidí může vést k určitému negativnímu postoji. Já se domnívám, že startupů vůbec není moc.
Souvisí to s celkovou náladou ve společnosti. Nevím, jestli je to politickou garniturou nebo českými geny, ale je tu málo nadšených lidí. A to nadšení tady chybí. Například v anglosaských státech je podstatně větší, takže tam lidé zakládají startupy daleko více.
Ale souvisí to i s tím, jak zde pracují investoři. Obecně řečeno, pozice investorů nebo podniků je tu velmi opatrná, což pozoruji i na investicích do školství, respektive výzkumu.
Takže podle vás by tu přes nedávný boom celé scény mělo být ještě více startupů?
Ano myslím, že by jich mělo být více, především high-tech startupů, které jsou dle mého něčím, co bychom v Česku měli preferovat.
Fakt je, že je nás 10 milionů, že máme omezený trh, což významným způsobem zhoršuje možnosti dobrého financování. Myslím si proto, že bychom především měli hledat lidi, kteří přinesou inovativní high-tech myšlenky. To znamená něco úplně nového.
Nezajímají mě startupy jako je nová žehlírna nebo pekárna - je otázkou, jestli to jsou vůbec startupy. O definici se vedou různé diskuze.
Pokud řekneme startup, představíme si v Česku většinou něco technologického. Ale jistě jsou příležitosti i v dalších oborech, které zatím nejsou tolik zajímavé pro startupy ani pro investory. Netočí se tam peníze.
To máte nepochybně pravdu. Multidisciplinární projekty jsou nejvhodnější pro hledání nových řešení. Na druhou stranu jsou problematické jak z hlediska zákazníků, tak z hlediska trhu a potřebných investic.
Když děláte aplikaci pro telefon nebo web, máte výhodu v tom, že vám stačí notebook, připojení k internetu a jste v byznysu, protože vše ostatní je zadarmo.
V mobilních aplikacích je ale velmi těžké postavit výnosný byznys, který vám vydělává dost peněz na to, abyste se uživil. Na tomto celosvětovém kolbišti totiž pracují miliony lidí a typicky se zažilo, že pokud se aplikace vůbec prodávají, tak jen za jednotky dolarů.
A když prodáte sto tisíc aplikací za dolar, tak to je na živobytí tak pro jednoho, dva lidi. Vezměte si, že Honza Řežáb se Socialbakers dostal 26 milionů dolarů, to jsou zcela jiné peníze.
Na které obory by se měly startupy zaměřovat? Je to oblast nastupujících velkých dat, nebo vidíte i jiný segment, který zatím není tolik v trendu, ale je v něm potenciál?
Big data je mediální název, pod kterým se většinou myslí analytika, predikce a tak dále. V této oblasti pracuji od 80. let, takže je prima, že se to teď nejvíce skloňuje.
Vzniklo několik velkých internetových firem, jako je například Google nebo jemu podobné servery, které ovládají světovou komunikaci, akumulují obrovské množství dat a sledují vše, co lidi dělají, jak se chovají, a pak to využívají dále v byznysu.
Tomu my z Česka nemůžeme v žádném případě konkurovat, je to o velkých investicích, které probíhají soustavně už zhruba 15 let. To, co mají na svých serverech, nepřekonáme.
Ale data tohoto typu se samozřejmě objevují i v jiných oborech, například v rozvodech energií, v telekomunikacích. Takové firmy jsou i u nás a big data už generují. V budoucnu jich bude čím dál víc.
Data jsou již dnes největším bohatstvím podniků a v budoucnu uspějí jen ti, kteří je budou umět využít pro lepší rozhodování, marketing, řízení výrobních procesů, komunikaci a tak dále. A to je také velká příležitost jak pro nás, pro výzkum, tak pro průmysl.
A kde tu příležitost přesně vidíte?
Velkou příležitostí je Internet of Things (internet věcí, pozn. redakce). Například predikce pro 5G Radio Access Network (telekomunikační 5G sítě nové generace, pozn. redakce) uvádějí, že až tisíckrát vzroste počet senzorů se SIM kartou.
Dnes je teoretická rychlost ve 4G jeden gigabit, u 5G se předpokládá mnohonásobně vyšší. SIM karty - už ne tak, jak je známe, ale v podobě softwaru - budou mít senzory, a právě pátá generace už hovoří o machine-to-machine komunikaci, bude možné zařízení řídit dálkově s obrovskými přenosovými rychlostmi.
To je směr, který ve veřejnosti není příliš známý, ale je pro blízkou budoucnost velmi významný.
JAN ŠEDIVÝ
v roce 1983 vystudoval FEL ČVUT, kde poté i vyučoval
v roce 1992 odešel do soukromého sektoru, když přijal nabídku IBM a odešel do Spojených států
do Česka se vrátil v roce 2002 a vedl zde výzkumnou skupinu IBM
od roku 2008 vedl vývojářský tým švýcarské pobočky Googlu
v roce 2010 se vrátil vyučovat na katedru kybernetiky a zároveň se snaží v co největší míře propojit byznys s výzkumem
je autorem řady patentů, zejména v oblasti rozpoznávání řeči a interakce člověka s počítačem.
Čím dál více se hovoří o osobních přenosných miniaturních zařízeních, tzv. wearables, jako jsou hodinky, náramky, brýle. Mohou mít přesah i do dalších oblastí?
Wearables se budou rozšiřovat a je v nich obrovský potenciál třeba pro zdravotnictví. Je jasné, že se objeví celá řada dalších senzorů. Kromě počítání kroků a odhadování kalorií se bude měřit celá řada dalších parametrů.
Zdravotnictví je obrovská příležitost, kterou se pokoušel otevřít už Google uchováváním a sdílením dat o našem zdraví na internetu. Narazil ale na legislativní problémy.
Wearables, které většinou patří do segmentu consumer products, nám dovolují sbírat data. Z takto nasbíraných dat můžeme pomocí big data analytiky usuzovat například na kondici uživatelů a v budoucnu s možností monitorovat více parametrů budeme hledat anomálie a upozorníme uživatele, aby zašel k doktorovi a nechal se prohlídnout.
Ale je tu více zajímavých oborů, například biotechnologie, materiály, automobilový sektor. Tomu se startupy moc nevěnují - problém je, že v těchto oborech existují vysoké počáteční investice.
A v tomto okamžiku by měly pomoci firmy. Jak se vůbec vyvíjí spolupráce soukromého a akademického sektoru v Česku?
Ve škole všichni klasicky pracují tak, že získají grant od EU, dostanou peníze a jsou nadšení. Grant od EU ale obvykle nevede k dokončení práce, k nasazení produktu do průmyslu, ke skutečné realizaci.
Studenti také nechtějí dělat projekty, které končí v šuplíku. Zadání a úkoly ve školních cvičeních nejsou často prakticky využitelné a studenti je dělají jen kvůli získání zápočtu a zkoušky.
Proto se snažím spolupracovat s průmyslem a získávat zadání. Není to lehké. Velké nadnárodní firmy, které v Česku jsou, zde obvykle jen prodávají. Jen málo firem tu dělá výzkum nebo vývoj. A když už, tak je problém se dostat k někomu, kdo vůbec umí problém formulovat.
Velké firmy tu hledají lidi z ekonomických škol, chtějí zvětšovat svůj prodej, ale technologie nechávají stranou. A lidi, kteří tyto firmy v Česku řídí, technologiím většinou nerozumí, soustřeďují se na optimalizaci prodeje.
A za kým tedy chodíte vy?
Chodím do firem, které jsou v českých rukou. V takových firmách můžu jednat s ředitelem a s ním se pak dohodnout na podpoře spolupráce se školou. Pokud se to povede, pak musíme ve firmě najít někoho, kdo má k dané technologii blízko, a s ním vše probrat, získat jeho důvěru, aby zadával práce, které bude škola řešit.
To je velmi obtížný krok, vyžaduje obrovskou iniciativu a mnoho návštěv, než firma pochopí, že škola je pro ni užitečná a může řadu věcí vyřešit.
Zřejmě bude problém i z druhé strany. Lidé z akademické sféry často nemají byznysového ducha, neumí nápad vysvětlit.
Je pravda, že ve škole je lidí, kteří chápou, o čem je byznys, zanedbatelné množství. Školy nedělají nic pro to, aby odborníci, kteří mají průmyslovou praxi, do škol přišli. Naopak, spíše jim to ztěžují.
Já, po dvaceti letech v průmyslu s devatenácti americkými patenty a podobně, jsem ve škole na nejnižší možné pozici. A vybudovat si akademickou kariéru trvá dlouho, doktorandi na ní začínají dělat ve svých 25, 30 letech a zaměřují se jen na svou vlastní vědeckou práci.
Já na to nemám čas, pracuji s doktorandy, s diplomanty, musím řídit studenty, shánět pro ně dobře formulované problémy a peníze. Musím udržovat komunikaci a kontakty s firmami, a pak dohlížet na to, aby studenti průmyslové problémy skutečně řešili. Tato činnost mě těší a myslím, že můžu říct, že se daří.
Copak studenti neumí pracovat samostatněji?
Studenti nemají zažitý systém práce. Ve škole se neučí, jak pracovat, jak plánovat, jak dokumentovat, co se udělalo. Zejména se to projevuje na doktorandech. Mají velký intelektuální potenciál a mohli by významným způsobem pomoct republice v tom, abychom zvyšovali výrobní a technologické možnosti. Mnoho z nich ale nepracuje soustředěně na jednom významném problému. Často přeskakují mezi tématy, která nedokončují. Jediným kritériem je počet článků, které publikují.
Problémem také vždy bylo nízké ohodnocení.
Určitě na to má vliv i fakt, že jsou velmi špatně zaplaceni a musí si přivydělávat, často na svým významem neadekvátních projektech. To je veliké negativum, i když nechci zobecňovat, jistě se nejedná o všechny.
Mým úkolem je doktorandy zorganizovat a zajistit jim zajímavě vědecké projekty a peníze z průmyslu. Řešením těchto problémů pomůžou průmyslu a současně vypracují dobrou dizertační práci. To je můj ideál.
Kde bychom se měli inspirovat?
V tomto případě nejde o roli státu nebo cokoliv jiného, ale spíše o lokalitu. Známe Silicon Valley, kde je velká koncentrace technologických firem a inženýrů. Ale nemusíme chodit daleko.
Když se podíváte do okolí německého Stuttgartu, kde je Porsche, Mercedes, BMW, zjistíte, že se kolem nich sdružují lidé, kteří dělají do aut ve všech různých možných směrech, pracují s řadou německých univerzit. To samé bychom měli dělat u nás. Chce to větší odvahu - jak v průmyslu, tak ve školách. A samozřejmě je zde velký nepoměr peněz.
Nemáme v průmyslu potřebnou prestiž, protože lidi ve školách jsou zaměřeni na teoretický výzkum, na EU projekty - což není samo o sobě špatné, tyto aktivity na vysoké školy patří. Měly by ale být v rovnováze s výzkumem směrovaným přímo do průmyslu.
Firmy českým studentům nevěří?
V současnosti panuje v průmyslu dojem, že ve školách jsou lidé, kteří nic neudělají, nedodržují termíny, nerozumí průmyslu. Dnes většinou obě strany mluví jinými jazyky a vzájemně si nerozumí. To se musí překonat.
Vysoké školy musí s podniky lépe spolupracovat, stát se jejich výzkumným oddělením. Bude to vyžadovat zvýšenou aktivitu na obou stranách a zejména lidi se znalostí obou prostředí.
V rámci ČVUT jste založili Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky. Tam zřejmě bude příležitost spolupráci s průmyslem zintenzivnit?
Ten vznikl před necelým rokem a půl a je to pátý institut v rámci ČVUT, kde se budou soustřeďovat výzkumníci z různých oborů techniky jako strojaři, stavaři, elektrotechnici, programátoři a podobně. Cílem bude dělat vynikající výzkum v oborech, kde se disciplíny překrývají.
Vidím v tom novou příležitost pro to, abychom do současné situace zaváli nový vítr. Aby šlo vše lépe dopředu. Bude to příležitost pro lidi, kteří se chtějí věnovat výzkumu a vývoji. A podstatná část činnosti bude věnována spolupráci s průmyslem.
28. 11. 2014; denik.cz
Roboti Jiráskova gymnázia se neztratí ani v bludišti
Náchod /FOTO/ - Stalo se již tradicí, že koncem listopadu vyrážejí studenti Jiráskova gymnázia do Prahy, kde ČVUT pořádá Robosoutěž soutěž robotů postavených ze stavebnice LEGO.
Stejně tak tomu bylo i v pátek 21. listopadu, kdy šest studentů s několika krabicemi obsahujícími sestavené roboty a LEGO stavebnice brzy ráno vyrazilo na cestu.
Motivem letošní soutěže byla legendární počítačová hra Pacman, úkolem bylo sestavit autonomního robota, který ve vymezeném čase projede co největší část bludiště. K vidění byli nejrůznější roboti, od nejjednodušších využívajících náhody a pohybujících se v bludišti víceméně náhodně (toto řešení ale překvapivě dobře fungovalo) až po roboty snažící se najít co nejlepší cestu bludištěm pomocí nejrůznějších algoritmů.
Za Jiráskovo gymnázium bojovaly dva týmy OutOfBricks (ve složení Martin Němec, Jan Jirman a Jan Polák) a KozaNezaneřáděná (Sebastián Prax, Daniel Havrda, Vojtěch Hruša). Zatímco tým OutOfBricks se soutěže zúčastnil již po několikáté, druhý tým byl naprostým nováčkem, který se se stavbou robotů seznámil poprvé dva měsíce před konáním soutěže. Na otázku "Proč název KozaNezaneřáděná?" byla odpověď jednoduchá protože se to špatně vyslovuje. Měli pravdu a komentátora celé soutěže tím příliš nepotěšili.
Ze základních skupin oba dva týmy s přehledem postoupily (z prvního a šestého místa), v následném pavoukovi a tedy ve výsledném pořadí tým OutOfBricks obsadil (po velice vyrovnaném boji) krásné druhé místo a tým KozaNezaneřáděná místo páté. Tým OutOfBricks postupuje do finále, které se bude konat 12. prosince, a kde bude bojovat proti vysokoškolákům. Týmu přejeme hodně štěstí a děkujeme za výbornou reprezentaci našeho gymnázia. Celkem se soutěže zúčastnilo 80 týmů ze středních škol z celé republiky.
"Hraní si" s roboty (nejen) ze stavebnice Lego dokáže studenty zaujmout, naučí se tak spoustě věcí o konstrukci robotů a rozvíjejí svoji šikovnost, motorické schopnosti i logické uvažování. Proto Jiráskovo gymnázium nabízí svým studentům volitelné semináře zaměřené na robotiku.
27. 11. 2014; Náchodský deník
Roboti Jiráskova gymnázia se neztratí ani v bludišti
Náchod - Stalo se již tradicí, že koncem listopadu vyrážejí studenti Jiráskova gymnázia do Prahy, kde ČVUT pořádá Robosoutěž - soutěž robotů postavených ze stavebnice LEGO. Stejně tak tomu bylo i v pátek 21. listopadu, kdy šest studentů s několika krabicemi obsahujícími sestavené roboty a LEGO stavebnice brzy ráno vyrazilo na cestu.
Motivem letošní soutěže byla legendární počítačová hra Pacman, úkolem bylo sestavit autonomního robota, který ve vymezeném čase projede co největší část bludiště. K vidění byli nejrůznější roboti, od nejjednodušších využívajících náhody a pohybujících se v bludišti víceméně náhodně (toto řešení ale překvapivě dobře fungovalo) až po roboty snažící se najít co nejlepší cestu bludištěm pomocí nejrůznějších algoritmů.
Za Jiráskovo gymnázium bojovaly dva týmy - OutOfBricks (ve složení Martin Němec, Jan Jirman a Jan Polák) a KozaNezaneřáděná (Sebastián Prax, Daniel Havrda, Vojtěch Hruša). Zatímco tým OutOfBricks se soutěže zúčastnil již po několikáté, druhý tým byl naprostým nováčkem, který se se stavbou robotů seznámil poprvé dva měsíce před konáním soutěže. Na otázku "Proč název KozaNezaneřáděná?" byla odpověď jednoduchá - protože se to špatně vyslovuje. Měli pravdu a komentátora celé soutěže tím příliš nepotěšili.
Ze základních skupin oba dva týmy s přehledem postoupily (z prvního a šestého místa), v následném pavoukovi a tedy ve výsledném pořadí tým OutOfBricks obsadil (po velice vyrovnaném boji) krásné druhé místo a tým KozaNezaneřáděná místo páté. Tým OutOfBricks postupuje do finále, které se bude konat 12. prosince, a kde bude bojovat proti vysokoškolákům. Týmu přejeme hodně štěstí a děkujeme za výbornou reprezentaci našeho gymnázia. Celkem se soutěže zúčastnilo 80 týmů ze středních škol z celé republiky.
"Hraní si" s roboty (nejen) ze stavebnice Lego dokáže studenty zaujmout, naučí se tak spoustě věcí o konstrukci robotů a rozvíjejí svoji šikovnost, motorické schopnosti i logické uvažování. Proto Jiráskovo gymnázium nabízí svým studentům volitelné semináře zaměřené na robotiku. Účast našich studentů na soutěži byla podpořena nejen vedením gymnázia, ale i dotací od Královéhradeckého kraje.
26. 11. 2014; tyden.cz
Cafe Neu Romance: technická knihovna se promění na svět robotů
Čtyřdenní festival robotů Cafe Neu Romance začíná v Národní technické knihovně. Slibuje představit svět příběhů robotů s golemovskou tematikou ze sci-fi i reálného života. Nabízí i odpovědi na otázku, proč mohou být lidé vůči robotům skeptičtí a mít z nich strach a přitom je studovat a být jimi fascinováni.
Čtyřdenní festival robotů Cafe Neu Romance začíná ve středu v Národní technické knihovně. Slibuje představit svět příběhů robotů s golemovskou tematikou ze sci-fi i reálného života. Nabízí i odpovědi na otázku, proč mohou být lidé vůči robotům skeptičtí a mít z nich strach a přitom je studovat a být jimi fascinováni. Pořadatelé se při jeho třetím ročníku, který je také součástí Evropského robotického týdne, inspirovali stým výročím od vydání slavného románu Gustava Meyrinka Golem.
Výstava návštěvníkům představí 150 exponátů od 40 umělců z 15 zemí, deset krátkých robotických videí a tematických reklam. V pátek se uskuteční Den Golema a mechanického muže budoucnosti. Program zahrnuje 12 přednášek a prezentací, kterých se zúčastní třeba režisér a animátor Jiří Barta, scénárista Edgar Dutka, profesor umělé inteligence Jozef Kelemen a autorky zvukové poezie Olga Peková a Zuzana Husárová. Jiří Barta pracuje již přes dvě desítky let na filmu o Golemovi, na kterém se podílí i Dutka.
Z Velké Británie na festival přijedou "bionic-arm man" Nigel Ackland a Rupert Young z Perceptual Robots, kteří vedou mezioborový výzkum neurověd a robotiky. Sám Ackland ztratil pravou ruku při pracovní nehodě a po čase mu byla implantována vyspělá robotická paže. Ze Spojených států se účastní producent nového filmu R.U.R. Bernie Stern a Lucy Burnsová z kalifornské univerzity bude prezentovat výsledky svého výzkumu lidí, robotů a divadla i ukázky robotického divadla.
Ruský umělec nových médií Dmitrij Morozov (vystupující jako ::VTOL::) bude povídat o svém robotickém umění a předvede Reading my Body (Čtení mého těla) se svou zvukovou čtečkou tetování. Vystoupí také známý výrobce robotů Stanley Povoda a salvadorský robotický umělec Fernando Orellana. Připraveno je množství přednášek a workshopů, vedoucí výzkumníci robotiky z ČVUT zvou návštěvníky na prohlídku robotické laboratoře.
Úvodní snímek festivalu Café Neu Romance 2014 s názvem Dealer spánku od amerického režiséra Alexe Rivery.
Celý program je na www.cafe-neu-romance.com.
26. 11. 2014; parlamentnilisty.cz
ČVUT: V soutěži zvítězil systém pro monitorování léčby pacientů s Parkinsonem
Druhý ročník mezinárodní konference o mobilních sítích a informačních technologiích v medicíně MobileMed, organizovaný katedroukybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, nabídl přehlídku nejmodernějších přístupů v oblasti mHealth.
Konference MobileMed 2014 se konala ve dnech 20. až 21. listopadu v prostorách Masarykovy koleje ČVUT v Praze a byla setkáním odborníků a zájemců o oblast využití mobilních a informačních technologií v současné medicíně. I přesto, že probíhala teprve druhým rokem, patří k jedné z nejvýznamnějších tuzemských událostí v tomto oboru. Díky spolupráci s Národním telemedicínským centrem, podpoře ČVUT v Praze a firmám Intel, iStores byla účast na sympoziu i v letošním roce zdarma.
Hlavní organizátor setkání Ing. Daniel Novák, Ph.D., z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT k akci říká: "V letošním roce jsme rozdělili přednáškové bloky do tří hlavních témat, kterými jsou mobilní technologie ve zdravotnictví, zdravé stárnutí a podpůrné technologie a obchodní modely udržitelnosti v klinické praxi." A dodává: "Vzhledem k zaměření naší konference jsem velice rád, že mohu oznámit, že se nám také podařilo vyhlásit soutěž MOBILE HEALTH & AAL CHALLENGE, jejímž cílem je zejména motivovat mladé studenty a podnikatele v tvorbě nových aplikací zaměřených na lidské zdraví."
Vítězem soutěže se stal inteligentní systém pro monitorování průběhu léčby pacientů s Parkinsonovou chorobou. Autorem systému je Alberto Ferrari z Boloňské univerzity. Systém byl současně oceněn i cenou publika. Alberto Ferrari vysvětluje: "Naší koncepci již zkoušíme v praxi na několika seniorech. Lékaři mají k dispozici objektivní odezvu na účinky neurostimulátoru a medikamentů v průběhu léčby." Autoři vítězného projektu byli odměněni finančním obnosem 2500 dolarů.
Druhou cenu si odnesl nízkonákladový telemedicínský systém monitorující průběh těhotenství. Systém byl vyvinut Alessandrem Crimi, působícím na prestižní švýcarské univerzitě ETH Zurich a v Africkém institutu pro matematická studia v Ghaně. "Náš systém jsme primárně navrhli pro rozvojové země, jako je Ghana. Díky přenosnému ultrazvuku a přenosu údajů do nejbližšího lékařského centra systém výrazně snižuje nebezpečí komplikací v průběhu těhotenství," doplňuje.
Třetí cenu získal Walter Karlen z kanadské Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru, který vyvinul aplikaci pro diagnostiku zápalu plic kojenců. Aplikace používá senzor pro měření saturace kyslíku v krvi, který zpřesňuje odhad frekvence dýchání. I tato aplikace najde svoje uplatnění v rozvojových zemích. Úspěšně byla testována v Ugandě na celkem 322 dětech.
Součástí konference bylo také druhé partnerské setkání zástupců akademických pracovišť podílejících se na aktivitách v oblasti telemedicíny, eHealth a asistivních technologií.
Mezi přednášejícími se na konferenci mimo jiné představili špičkoví zahraniční odborníci, jako jsou Rachelle Kaye z Evropské telemedicínské asociace, která demonstrovala na příkladu druhé největší zdravotní pojišťovny Maccabi v Izraeli přístup k elektronickému lékařskému záznamu, kde 70% klientů z celkového počtu dvou miliónů běžně používá svůj mobilní telefon či počítač k prohlížení informací ve své elektronické zdravotní kartě.
Holly Jimison z Northeastern university v Bostonu hovořila o detekci nástupu demence na základě analýzy sensorů pohybu, které jsou umístěny v domácnosti, jako je např. hala: "V okolí amerického Portlandu jsme sledovali desítky pacientů po dobu několika let. Z dat jasně vyplývá zhoršující se schopnost pohybu, která koreluje s kognitivním stavem pacienta". Velmi zajímavým vystoupením byla živá demonstrace asistivních technologií nevidomou expertkou Daniela Rubio z Barcelony.
26. 11. 2014; chip.cz
Nejlepší lékařské aplikace
Druhý ročník mezinárodní konference o mobilních sítích a informačních technologiích v medicíně MobileMed zorganizovala katedra kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.
Konference MobileMed 2014 se konala 20. až 21. listopadu v prostorách Masarykovy koleje ČVUT v Praze. Setkali se na ní odborníci a zájemci o oblast využití mobilních a informačních technologií v současné medicíně. V rámci konference byla vyhlášena soutěž MOBILE HEALTH & AAL CHALLENGE, která měla motivovat mladé studenty a podnikatele v tvorbě nových aplikací zaměřených na lidské zdraví.
Vítězem se stal inteligentní systém pro monitorování průběhu léčby pacientů s Parkinsonovou chorobou. Autorem systému je Alberto Ferrari z Boloňské univerzity. Systém byl současně oceněn i cenou publika. Koncepci již zkoušejí v praxi na několika seniorech. Lékaři mají k dispozici objektivní odezvu na účinky neurostimulátoru a medikamentů v průběhu léčby. Autoři vítězného projektu byli odměněni finančním obnosem 2500 dolarů.
Druhou cenu si odnesl nízkonákladový telemedicínský systém monitorující průběh těhotenství. Systém byl vyvinut Alessandrem Crimi, působícím na švýcarské univerzitě ETH Zurich a v Africkém institutu pro matematická studia v Ghaně. Systém je primárně určen pro rozvojové země, jako je Ghana. Díky přenosnému ultrazvuku a přenosu údajů do nejbližšího lékařského centra systém výrazně snižuje nebezpečí komplikací v průběhu těhotenství.
Třetí cenu získal Walter Karlen z kanadské Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru, který vyvinul aplikaci pro diagnostiku zápalu plic kojenců. Aplikace používá senzor pro měření saturace kyslíku v krvi, který zpřesňuje odhad frekvence dýchání. I tato aplikace najde svoje uplatnění v rozvojových zemích. Úspěšně byla testována v Ugandě na celkem 322 dětech.
Mezi přednášejícími se na konferenci představili zahraniční odborníci. Jedním z nich byla Rachelle Kaye z Evropské telemedicínské asociace, která demonstrovala na příkladu druhé největší zdravotní pojišťovny Maccabi v Izraeli přístup k elektronickému lékařskému záznamu, kde 70% klientů z celkového počtu dvou miliónů běžně používá svůj mobilní telefon či počítač k prohlížení informací ve své elektronické zdravotní kartě.
Více informací naleznete na stránce http://www.mobmed.org, kde jsou k dispozici i videozáznamy všech prezentací.
26. 11. 2014; Chomutovský deník
Co se děje ve školách
Klášterec nad Ohří: Zábavnou formou k přírodním vědám
Dne 30. října proběhl na Gymnáziu a Střední odborné škole v Klášterci nad Ohří projekt nazvaný Přírodovědný den.
Opravdu neobvyklá a svým obsahem a rozsahem jedinečná akce se již tradičně konala po skončení podzimních prázdnin na zdejší škole. Primány čekala aktivita připravená Vojenskými lesy a statky ČR a Lesní správou Klášterec nad Ohří nazvaná Botanika a zoologie zaměřená na lesní společenství. Do terénu se vydaly i další třídy - sekundáni měli možnost se u místních hasičů poučit o zásahu při mimořádných událostech a k velmi zajímavým exkurzím patřila i návštěva kvinty a I. G na biologické farmě Letní stráň, jež byla spojena s prohlídkou ZOO Děčín. Tato exkurze byla hrazena Ústeckým krajem v rámci projektu "Přírodovědné a technické vzdělávání Ústeckého kraje". Kratší, ale neméně zajímavou cestu pak měly před sebou třídy septima a III. G. Jejich cílem byla sousední obec Perštejn, konkrétně místní papírna vyrábějící jako jediná v ČR filtrační papír, dále nově zrekonstruovaná vodárna a pivovar Chalupník, kde studenti pronikli do tajů výroby tohoto moku.
Budoucí maturantky ze studijního oboru sociální činnost uvítaly návštěvu Nemocnice Kadaň, kde si prohlédly dětské oddělení, baby box a oddělení LDN. Zde se zajímaly o prevenci proleženin a seznámily se se základními pomůckami pro práci s ležícími pacienty. Svým moderním vybavením je překvapilo dialyzační oddělení a po praktické zkoušce resuscitace dospělého i dítěte se děvčata dostala i na porodní sál a transfuzní oddělení. Zdravotní péči se věnovaly i třídy tercie, I. S a II. S. Pracovníci Českého červeného kříže z Chomutova učili terciány základům první pomoci. Přednášku o těhotenství a porodu pak vyslechly od porodní asistentky NsP Kadaň studentky z odborné školy, které po přestávce čekala ještě zajímavá beseda s pracovnicí sdružení Svět naděje Bc. Karolínou Jelínkovou o fungování potravinové banky a o sociálních problémech klientů tohoto sdružení.
Velký zájem vzbudily u studentů chemické workshopy vedené pracovníky Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, stejně jako přednáška RNDr. Hany Eliášové, Ph. D z Kriminalistického ústavu v Praze, při níž se studenti II. G a sexty seznámili s prací tohoto ústavu, s metodami zajišťování antropologického materiálu, s jeho vyhodnocováním a se způsoby zajišťování stop kriminálních činů. Oživením byla bezesporu přednáška s praktickou činností nazvaná Roboti. Víte, že i robot dokáže během několika minut složit Rubikovu kostku? Pro maturanty téměř nepochopitelné, pro Ing. Martina Hlinovského, Ph. D z Katedry řídicí techniky FEL ČVUT v Praze běžná praxe. Nejdelší cestu k nám na Severozápad měla mořská bioložka Mgr. Martina Karásková z Přírodovědecké fakulty Jihočeskéuniverzity. Tři přednášky o největších zabijácích oceánů a o korálových útesech obohatila vlastními zážitky, promítla i několik krátkých filmů z potápění a poukázala na některé ekologické problémy. Překvapily informace o vlivu odpadků na rozmnožování želv. Pestrá paleta aktivit byla obohacena ještě o přednášku RNDr. Petra Zacharova, Ph. D z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, který přednášel o meteorologických jevech. Bonusem byla pro studenty jízda po chodbách gymnázia na Segwayi, vozidlu vyvinutém původně pro NASA, jež dokáže kopírovat pohyb jezdcova těla.
Klášterecká střední škola se 30. října dopoledne proměnila v jednu velkou přírodovědnou laboratoř plnou nečekaných objevů, poznání a zážitků. Velký dík patří všem odborníkům, kteří byli ochotni věnovat svůj čas a energii našim studentům, a samozřejmě patří poděkování i RNDr. Ivě Peteriové a Bc. Dagmar Eichlerové, našim učitelkám biologie, duším celého projektu.
25. 11. 2014; Lidové noviny
Na ČVUT otevírají další inženýrství
Od následujícího akademického roku bude na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Prazeotevřen nový studijní program Softwarové inženýrství a technologie, který je úzce zaměřený na spolupráci se soukromým sektorem. Klade si za cíl vychovat plnohodnotné softwarové inženýry za pouhé tři roky. Studenti si budou moci zvolit zaměření výuky dle svých osobních preferencí - od studia webových technologií, počítačových sítí a informačních systémů až po multimediální technologie. Součástí studia jsou také ekonomické a právní disciplíny.
25. 11. 2014; Hospodářské noviny
Kdo chce, praxi si najde
Jak to vidí studenti
Firmy mají pravdu, když si stěžují, že absolventi technických oborů neumějí propojit teorii s praktickými dovednostmi. Na druhou stranu, nemůžou se divit, že se jim nedaří nalákat nové technické talenty z řad absolventů, když jim nabízejí nízký plat. Shodují se na tom studenti prestižních vysokých technických škol, které HN požádaly, aby popsali svůj názor na to, proč se v Česku nedaří dobře propojit technické firmy a školy.
Mnozí z nich také přiznávají, že chyba je i ve studentech samých. Pokud nezískají praxi, je to často tím, že se během studia nenamáhají si ji udělat a nechávají vše až na chvíli, kdy vyjdou ze školy s diplomem v ruce.
"Osobně těžce snáším, jak jsou neprovázané předměty o teoretických základech s předměty, které se týkají praxe. Teoretické znalosti jsou sice nadčasové, ale dokud člověk nevidí, jak je aplikovat v praxi, tak je pro firmu mnohem menším přínosem," říká Michal Halenka, třiadvacetiletý student Fakulty elektrotechnické na pražském ČVUT. Získat praxi není tak těžké "Velká část absolventů spoléhá jen na znalosti a nesnaží se během studia získat zkušenost, ať už prostřednictvím školy, nebo samostatně," upozorňuje Halenka. "Z vlastní zkušenosti vím, že najít praxi v oboru není tak těžké, jak se někdy zdá. Například na ČVUT působí hned několik neziskových organizací, které zprostředkovávají praxe a stáže," popisuje.
Podle Marka Gebauera, studenta doktorského studia aplikované mechaniky na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě v Ostravě neumějí firmy absolventy dostatečně motivovat, a ti proto raději odcházejí do zahraničí.
"Důvodem je plat, plat a zase plat," zdůrazňuje Gebauer. "Navíc firmy by měly absolventy nějak nalákat. Já vždycky říkal: Dejte mi ve vaší firmě svobodu a garantuji vám nemožné ihned a zázraky do tří dnů," říká s nadsázkou Gebauer.
Stejně jako ostatní oslovení, i on nesouhlasí s tím, že by si studenti již během svého vzdělávání nemohli osvojit praktické dovednosti ve firmách. "Pokud mluvím za strojaře, tak všichni mí známí z magisterských studií nějakou tu praxi během studia našli," uvádí Gebauer.
Více spolupráce při studiu Podle Tomáše Mejzlíka, který studuje silnouproud na Fakultě elektroniky a komunikačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně, ale mohou celou situaci zlepšit i samy školy. "Bakalářské, diplomové a dizertační práce by se měly dělat ve spolupráci s firmami. Mimo to by bylo dobré i více řešit různé projekty u firem, klidně za to dávat kredity. Podle mě je důležité, aby se student dostal do užšího kontaktu se svým pozdějším případným zaměstnavatelem," navrhuje Mejzlík. Vzdělávání je podle studentů od škol až příliš "nalinkované" a mnohdy nedokáže dostatečně držet krok s moderními trendy.
"Student má často omezený přístup k projektům, nebo ani neví o možnosti se jich účastnit. Nemůže se tak podílet na vědecké činnosti či zadáních z praxe, na kterých by mohl aktivně otestovat své znalosti," dodává Radim Dittrich ze strojní fakulty Vysoké škole báňské v Ostravě.
Hodně studentů se ani nesnaží získat při studiu praxi.
Foto: Michal Halenka (23 let) Čtvrtým rokem studuje na Fakultě elektrotechnické na pražském ČVUT. Po studiích by se chtěl věnovat správě a návrhu počítačových systémů a sítí.
23. 11. 2014; RTVS (Slovenská televize)
Studentský CubeSat
23. 11. 2014; itbiz.cz
Katedra počítačů na ČVUT má za sebou 50 let: první část
Prvních 25 let: Od analogových počítačů k IQ151 a PC-XT První opravdové počítače byly sestrojeny na konci první poloviny 20. století (elektromechanické počítače Z1 a Z2 Konráda Zuseho v r. 1936, elektromechanický počítač MARK 1 Howarda H. Aikena v r. 1944). Avšak skutečný rozvoj počítačů odstartoval na začátku padesátých let. Přes odmítavý postoj oficiální státní ideologie ke kybernetice, do níž byly zahrnovány i počítače, Československo přispělo k jejich výzkumu, vývoji a výrobě.
Prvořadou zásluhu na tom má profesor Antonín Svoboda, absolvent ČVUT z r. 1931. V období 2. světové války pracoval v emigraci v USA na vývoji systémů protiletecké obrany. Po návratu do poválečného Československa se pokoušel o založení vlastního vývoje počítačů.
Podceňování IT má v ČR dlouhou tradici
Význam vývoje a nasazování výpočetní techniky se u nás až do poloviny 60. let tragicky podceňoval. Na výzkum a vývoj se nedostávalo prostředků, takže se potenciální uživatelé výpočetní techniky orientovali na dovoz ze zahraničí. Prvním do Československa přivezeným počítačem byl německý počítač ZUSE Z11. Následovaly sovětské počítače URAL 1 a 2, německé LGP 30, anglické ICL, dánský GIER, švédský DATASAB, IBM 1410 a další. V r. 1964 bylo v Československu instalováno 14 různých typů počítačů.
První záblesky
První předzvěstí vzniku katedry počítačů na elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického bylo vytvoření kabinetu pro samočinné počítače roku 1963 na tehdejší katedře automatizace a měření. Vedením tohoto kabinetu byl pověřen Oldřich Koníček. V září 1964 vznikla samostatná katedra počítačů, která zajišťovala výuku tří předmětů: Matematika pro automatizaci, Číslicové počítače a Analogové počítače. Katedra se postupně rozšiřovala, měla vlastní počítače a spolupracovala mimo jiné s národními podniky Tesla. V druhé polovině 60.let se například vyučovalo programování v jazyce symbolických adres a později i v jazycích FORTRAN,COBOL a ALGOL.
V roce 1973 měla katedra 47 pracovníků, z toho 19 učitelů. V roce 1974 je na katedru počítačů dodána základní sestava počítače TESLA 200 na vývoji jehož vybavení se katedra podílela. V roce 1976 získává katedra na základě spolupráce se ZPA Čakovice počítač ADT 4000, který je později doplněn hybridní částí na systém ADT 7000. V roce 1978 je založena mikroprocesorová laboratoř vybavená vývojovým systémem INTEL MDS 210 a další základní elektronikou.
Zánik analogu
Na konci kalendářního roku 1982 má katedra 1 profesora, 5 docentů a 16 odborných asistentů. V průběhu 80. let se podstatně mění vybavení katedry výpočetní technikou. Zcela zaniká analogová technika a postupně se instalují číslicové počítače SPU-800, JPR, BDT a SM 4-20 - vesměs počítače tuzemské výroby.
V r. 1985 vzniká učebna s 10 tuzemskými minipočítači PP01 napojenými prostřednictvím sběrnice RS 232 na server s operačním systémem CP/M. I když zřízení učebny představovalo v té době velký pokrok, záhy se projevily potíže s provozem a bylo zřejmé, že je třeba hledat jiné řešení. To se objevilo v r. 1988, kdy po tříletém vývoji vznikla učebna s 10 počítači tuzemské výroby IQ 151 vybavenými vlastním komunikačním modulem s přenosovou rychlostí 250 Kbit/sec a s centrálním počítačem s operačním systémem CP/M.
Dalším vývojovým stupněm byla učebna s počítači typu PC-XT vyrobenými v ZPA Nový Bor (známými pod názvem Honza) propojená sítí FELAN vyvinutou pracovníky katedry a výpočetního střediska. Operačním systémem byl MS-DOS a jeho využívání bylo orientováno na programovací jazyk TurboPascal. Učebna byla uvedena do provozu v zimním semestru 1990. Ve školním roce 1989/90 bylo na katedře počítačů 72 zaměstnanců (z toho 48 učitelů) a katedra zajišťovala výuku 29 předmětů.
Vzniklo s využitím materiálů FEL ČVUT k výročí 50 let informatiky na ČVUT.
20. 11. 2014; ct24.cz
Lékaře sice mobil nezastoupí, nemocným ale pomáhat může
Praha - Mobilní telefony už dávno neslouží jen k volání a posílání textových zpráv, dají se využít také k měření krevního tlaku, dávkování inzulínu nebo nepřetržitému monitoringu pacientova zdravotního stavu. Nejjednodušší aplikace připomínají, aby si nemocní pravidelně brali léky, složitější pak pomohou třeba s dávkováním inzulinu. Lidem s psychickým onemocněním pak pomůže sms dotazník, který jim pomáhá pravidelně komunikovat s lékařem a může tak pomoci od často zbytečně dlouhé hospitalizace.
Mobilní zdravotnictví spočívá ve využití aplikací pro smartphony a tablety například k měření krevního tlaku. "Data se přenesou do mobilu a posléze se přenášejí někam dál, kde už si je může prohlédnout lékař," vysvětlil vědecký pracovník katedry kybernetiky Fakultyelektrotechnické ČVUT Daniel Novák. Mobily ale mohou pacientovi připomenout, aby si vzal léky, seniorům pak pomohou aplikace na zjištění polohy nebo takové, které dokážou detekovat pád.
Mobilní aplikace radí také s dávkováním inzulínu pomocí přenosu kontrolních signálů do inzulínové pumpy. "Mobilní aplikace spíše doporučuje, rozhodnutí je vždy na pacientovi," upozornil na spíše edukativní funkci aplikace pro diabetiky Novák. Aplikace je ale vhodná i pro pacienty bez cukrovky, kteří sledují svůj kalorický příjem a výdej. "Máme tam i sociální sítě, takže pacient se může pochlubit svými výsledky," dodal Novák.
Mobilní zdravotnictví umožňuje pacientům mít větší kontrolu nad vlastním zdravím a životním stylem. "To je důležité hlavně u chronických onemocnění," řekl Novák. "Člověk se dostane do ordinace několikrát do roka, mezitím ten lékař nemá představu o vývoji zdravotního stavu pacienta a právě v tom mohou být mobilní aplikace užitečné," upřesnil.
Pro psychiatrické pacienty je určen systém ITAREPS, který tvoří jednoduchý SMS dotazník skládající se z 10 čísel, z nichž každé je odpověď na jednu otázku. Pacient a jeho rodina každý týden vyplní dotazník formou SMS zprávy. Díky tomu lékaři zachytí varovné příznaky, které předem hlásí návrat schizofrenie. "Tímto systémem se snažíme vyhnout dlouhodobé hospitalizaci," řekl Novák. V klinické praxi je tato léčba zavedena od roku 2006, zahrnuje přibližně 1 100 pacientů, s projektem úzce spolupracuje osmdesát lékařů. Podle výsledků publikovaných ve vědeckých časopisech byla u zapojených pacientů hospitalizace redukována až o 70 procent.
20. 11. 2014; technickytydenik.cz
Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze reaguje na požadavky zaměstnavatelů nabídkou nových studijních programů
Od následujícího akademického roku bude na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze otevřen nový studijní program Softwarové inženýrství a technologie, který je úzce zaměřený na spolupráci se soukromým sektorem.
Program Softwarové inženýrství a technologie (SIT) je moderní bakalářský program silně orientovaný na praktické znalosti a dovednosti. Klade si za cíl vychovat plnohodnotné softwarové inženýry za pouhé 3 roky. Jeho hlavní výhodou je silná orientace na praxi a možnost zúčastnit se stáží v soukromých podnicích již během studia. Studenti si rovněž mohou zvolit zaměření výuky dle svých osobních preferencí - od studia webových technologií, počítačových sítí a informačních systémů až po multimediální technologie. Součástí studia jsou také ekonomické a právní disciplíny. Garant programu docent Jiří Vokřínek z Fakulty elektrotechnické ČVUT k jeho náplni dodává: .Jsem velice rád, že mohu vést program, který flexibilně reaguje na potřeby pracovního trhu. Poptávka po kvalitním vzdělání v technických oborech neustále roste a naším cílem je vychovat takovou generaci softwarových inženýrů, která bude schopna uspokojit potřeby současného pracovního trhu".
V letošním roce byl také na Fakultě elektrotechnické ČVUT otevřen výběrový studijní program Otevřené elektronické systémy (OES), jehož bakalářská etapa poskytuje univerzální, nadčasové teoretické vzdělání. V magisterském stupni jsou poznatky doplněny oborově profilovanou, prakticky aplikovatelnou inženýrskou nadstavbou. Pro program je charakteristické úzké propojení matematicko-informatických principů s návrhem elektronických systémů. Výhodou studia programu OES je osobní přístup pedagogů, možnost studovat v angličtině, nebo se zapojit již během studia do výzkumných projektů.
Více informací naleznete na internetových stránkách programů http://sit.fel.cvut.cz/ a http://oes.fel.cvut.cz/, nebo na Dni otevřených dveří Fakulty elektrotechnické, který se uskuteční v pátek 28. listopadu od 9.30 hodin (podrobný program akce naleznete na adrese: http://www.fel.cvut.cz/prestudent/dod.html).
20. 11. 2014; parlamentnilisty.cz
ČVUT reaguje na požadavky zaměstnavatelů nabídkou nových studijních programů
Od následujícího akademického roku bude na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze otevřen nový studijní program Softwarové inženýrství a technologie, který je úzce zaměřený na spolupráci se soukromým sektorem.
Program Softwarové inženýrství a technologie (SIT) je moderní bakalářský program silně orientovaný na praktické znalosti a dovednosti. Klade si za cíl vychovat plnohodnotné softwarové inženýry za pouhé 3 roky. Jeho hlavní výhodou je silná orientace na praxi a možnost zúčastnit se stáží v soukromých podnicích již během studia. Studenti si rovněž mohou zvolit zaměření výuky dle svých osobních preferencí - od studia webových technologií, počítačových sítí a informačních systémů až po multimediální technologie. Součástí studia jsou také ekonomické a právní disciplíny. Garant programu docent Jiří Vokřínek z Fakulty elektrotechnické ČVUT k jeho náplni dodává: "Jsem velice rád, že mohu vést program, který flexibilně reaguje na potřeby pracovního trhu. Poptávka po kvalitním vzdělání v technických oborech neustále roste a naším cílem je vychovat takovou generaci softwarových inženýrů, která bude schopna uspokojit potřeby současného pracovního trhu".
V letošním roce byl také na Fakultě elektrotechnické ČVUT otevřen výběrový studijní program Otevřené elektronické systémy (OES), jehož bakalářská etapa poskytuje univerzální, nadčasové teoretické vzdělání. V magisterském stupni jsou poznatky doplněny oborově profilovanou, prakticky aplikovatelnou inženýrskou nadstavbou. Pro program je charakteristické úzké propojení matematicko-informatických principů s návrhem elektronických systémů. Výhodou studia programu OES je osobní přístup pedagogů, možnost studovat v angličtině, nebo se zapojit již během studia do výzkumných projektů.
Více informací naleznete na internetových stránkách programů http://sit.fel.cvut.cz/ a http://oes.fel.cvut.cz/, nebo na Dni otevřených dveříFakulty elektrotechnické, který se uskuteční v pátek 28. listopadu od 9.30 hodin (podrobný program akce naleznete na adrese: http://www.fel.cvut.cz/prestudent/dod.html).
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době máČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz.
20. 11. 2014; chip.cz
FEL ČVUT se stává Centrem excelence ITU
Od 1. ledna 2015 ponese Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze statut evropského Centra excelence ITU v oblasti kybernetické bezpečnosti, který na čtyřleté období uděluje Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).
Cílem center excelence ITU je podpora zavádění a koordinace rozvoje moderních telekomunikací. Fakulta elektrotechnická ČVUT je akademickým členem všech tří sektorů ITU (radiokomunikačního, standardizačního a rozvojového) a díky získání statutu Centra excelence se zařadila do celosvětové sítě prestižních univerzit a vědecko-výzkumných institucí. Toto označení znamená ocenění celé fakulty v oblasti vědy a výuky a také čtyřleté aktivity katedry telekomunikační techniky, která je koordinátorem Fakulty elektrotechnické ČVUT v této organizaci, v rámci všech sektorů ITU. Statut Centra excelence ITU studentům a pracovníkům fakulty umožní lepší zapojení se do mezinárodní spolupráce prostřednictvím expertní práce ve studijních skupinách a v rozvojových programech a projektech ITU ve studijních programech Komunikace, Multimédia a Elektronika.
Podrobnější informace o centrech excelence ITU a aktivitách akademických členů v ITU lze nalézt na internetových stránkách ITU (www.itu.int) a také na internetových stránkách katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT (comtel.fel.cvut.cz).
19. 11. 2014; technickytydenik.cz
Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze se stává Centrem excelence
Od 1. ledna 2015 ponese Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze statut evropského Centra excelence ITU v oblasti kybernetické bezpečnosti, který na čtyřleté období uděluje Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).
Cílem center excelence ITU je zejména podpora zavádění a koordinace rozvoje moderních telekomunikací - informačních a komunikačních technologií, především v rozvojových zemích. Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze je akademickým členem všech tří sektorů ITU (radiokomunikačního, standardizačního a rozvojového) a díky získání statutu Centra excelence se zařadila do celosvětové sítě prestižních univerzit a vědecko-výzkumných institucí. Tímto aktem byla oceněna vysoká úroveň a kvalita výsledků fakulty v oblasti vědy a výuky v tomto oboru a také čtyřleté aktivity katedry telekomunikační techniky, která je koordinátorem Fakulty elektrotechnické ČVUT v této organizaci, v rámci všech sektorů ITU.
Statut Centra excelence ITU studentům a pracovníkům fakulty umožní hlubší zapojení se do mezinárodní spolupráce prostřednictvím expertní práce ve studijních skupinách a v rozvojových programech a projektech ITU nejen v oblasti kybernetické bezpečnosti, ale v celé šíři studijního programu Komunikace, Multimédia a Elektronika. Rovněž je i velkou příležitostí k dalšímu rozvoji vzdělávacího centra Cedupoint.
Podrobnější informace o centrech excelence ITU a aktivitách akademických členů v ITU lze nalézt na internetových stránkách ITU a také na internetových stránkách katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT.
19. 11. 2014; parlamentnilisty.cz
Fakulta elektrotechnická ČVUT bude Centrem excelence ITU
Od 1. ledna 2015 ponese Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze statut evropského Centra excelence ITU v oblasti kybernetické bezpečnosti, který na čtyřleté období uděluje Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).
Cílem center excelence ITU je zejména podpora zavádění a koordinace rozvoje moderních telekomunikací - informačních a komunikačních technologií, především v rozvojových zemích. Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze je akademickým členem všech tří sektorů ITU (radiokomunikačního, standardizačního a rozvojového) a díky získání statutu Centra excelence se zařadila do celosvětové sítě prestižních univerzit a vědecko-výzkumných institucí.
Tímto aktem byla oceněna vysoká úroveň a kvalita výsledků fakulty v oblasti vědy a výuky v tomto oboru a také čtyřleté aktivity katedrytelekomunikační techniky, která je koordinátorem Fakulty elektrotechnické ČVUT v této organizaci, v rámci všech sektorů ITU.
Statut Centra excelence ITU studentům a pracovníkům fakulty umožní hlubší zapojení se do mezinárodní spolupráce prostřednictvím expertní práce ve studijních skupinách a v rozvojových programech a projektech ITU nejen v oblasti kybernetické bezpečnosti, ale v celé šíři studijního programu Komunikace, Multimédia a Elektronika. Rovněž je i velkou příležitostí k dalšímu rozvoji vzdělávacího centra Cedupoint.
18. 11. 2014; e15.cz
VZP nechce hradit sledování schizofreniků. Ministerstvo s programem počítá
Ministerstvo zdravotnictví vrátilo do systému úhrad program sledování schizofreniků přes mobilní telefon, Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) se přesto brání a nechce ho proplácet, autoři programu Itareps prý nedoložili jeho účinnost. Unikátní program v České republice funguje na dobrovolnické bázi už řadu let, dosud přežíval na základě sponzorských darů.
Spoluautor programu a lékař Filip Španiel má za sebou řadu jednání se zástupci VZP, a tomu, proč nechce pojišťovna program hradit, nerozumí. "Nákladovou analýzu jsme dodali a ve čtyřech prestižních zahraničních časopisech vyšly studie," uvedl Španiel. Program podle něj navíc již čtyři roky úspěšně funguje v zahraničí. V jedné z japonských provincií ho využívá více než tisíc lidí.
Okolo tisícovky lidí se do projektu zapojilo i v České republice. Pod záštitou odborné psychiatrické společnosti dostávají pacienti každý týden sms zprávy se souborem otázek na výskyt příznaků, které mohou signalizovat zhoršení stavu. U většiny pacientů dokáže vyhodnocovací systém předpovědět vážný problém několik týdnů dopředu.
V současnosti se ale program pohybuje na hranici přežití. "Je to rok od roku horší, sáhli jsme si na dno," uvedl Španiel. Roční náklady na pacienta, který se do programu přihlásí, vychází podle Španiela na 3500 korun ročně. Denní výdaje na hospitalizaci, pokud k ní dojede, se přitom podle lékaře pohybují mezi 1300 až 1500 korunami za den. Dodal, že průměrná délka hospitalizace bývá okolo 100 dnů. Podle Španiela by se tak ušetřily desítky tisíc korun ročně.
V rámci dosavadního chodu programu se ukazuje, že systém snižuje výskyt relapsů až o 73 procent.
VZP: Chceme podrobnou analýzu
Podle mluvčí VZP Evy Brožíkové pojišťovna po autorech programu opakovaně požadovala podrobnou relevantní analýzu, ze které by jednoznačně vyplynula nákladová efektivita systému při současném benefitu pro pacienta.
"Z důvodu, že autoři analýzu dosud nepředložili, jsme jim nabídli, že analýzu je schopna VZP provést i sama, ale musí mít k dispozici data o pojištěncích, kteří v reálné klinické praxi byli zařazeni do systému Itareps v minulých letech," sdělila Brožíková. Návrh VZP však narazil, podle Španiela pojišťovna vyžaduje rodná čísla pacientů, což není možné dle zákona předat. "Je to v přímém rozporu se zákonem, zdravotnickou dokumentaci jim dát nemůžeme," uvedl Španiel.
Pojišťovna argumentuje i tím, že to, že je nějaký výkon zařazen do ministerského systému úhrad, ještě neznamená, že musí být hrazen zdravotními pojišťovnami.
Španiel poznamenal, že pojišťovně už nabízel i možnost pilotního ozkoušení programu s omezeným počtem pacientů. "Bojí se asi toho, že by se počet pacientů navyšoval," konstatoval Španiel. Podle jeho odhadu by z programu mohlo mít v česku prospěch až 15 tisíc pacientů.
Ministerstvo: S programem se počítá
Ministerstvo zdravotnictví podle mluvčí Štěpánky Čechové program podpořilo. Telemonitoring psychóz, tedy intervence a dálková kontrola, by měly být plně hrazené. "V seznamu zdravotních výkonů pro příští rok se s tímto výkonem samozřejmě nadále počítá," zmínila mluvčí.
Do seznamu výkonů program zařadilo ministerstvo už v roce 2011, úhrada měla být možná od roku 2012. Podle Španiela ale byly o rok později výkony upraveny a nebyly zahrnuty do ministerské vyhlášky.
Jak metoda funguje
Pacienti s psychotickými nemocemi, tedy především schizofrenici, mohou být dlouhodobě úspěšně léčeni léky. Hrozí jim ale relapsy, náhlá zhoršení zdravotního stavu, kvůli kterým často končí v nemocnici, a to průměrně na více než tři měsíce.
Pacienti, kteří se léčí, chodí pravidelně k ambulantnímu psychiatrovi. Systém Itareps spočívá v tom, že kromě pravidelných prohlídek dostává pacient a někdo jemu blízký každý týden dotazník. Jednoduchou formou na číselné řadě odpoví, jestli se mu zhoršil spánek, chuť k jídlu, jestli pociťuje neklid a podobně. Jedna otázka je přitom individualizovaná. Odpovědi vyhodnocuje moderní počítačový program. Lékař díky tomu má průběžné informace a může okamžitě zvýšit dávky léků.
"Ve spolupráci s Katedrou kybernetiky ČVUT jsme vytvořili speciální matematický algoritmus, který dokáže relaps účinně předpovědět již dva měsíce předem. Máme tak dost času zvýšit přechodně dávky medikamentů a relapsu zabránit. Přesnost předpovědi je přitom vysoká, jedná se prakticky o stejnou spolehlivost, jakou má EKG při diagnostice infarktu," popisuje Filip Španiel, autor projektu.
16. 11. 2014; lidovky.cz
BYZNYS ŽIJE: .Garážová. firma vyrobila chlazení pro Tesco či Jednotu
Firma JDK vyrábí chladicí techniku. Vyrostla z garáže a z touhy něco dělat. "Můj příběh není vůbec o tom, že bych něco zprivatizoval jako velký šéf. Že bych si na to půjčil peníze podniku, který jsem vedl. A pak jsem někde házel ramena. Ne, u nás to bylo jinak. Postavili jsme to na zelené louce a všechno jsme do koruny splatili," říká majitel Jiří Křivský.
Přízemní budova společnosti JDK na kraji Nymburka voní novotou. Vše je čisté, prostorné, velkoryse navržené, jednotlivá pracoviště jsou propojená. Na konci pak je velká, zatím ještě prázdná místnost pro inženýry a konstruktéry.
Vždy, když odsud půjdou na oběd nebo z práce, budou muset projít všemi dílnami. Na vlastní oči pokaždé uvidí, jak se jejich nápady přetvářejí v realitu.
Podobných rafinovaností je v sídle společnosti, zabývající se již od roku 1991 výrobou chladicí techniky a zaměstnávající šedesát lidí, nespočet. Vládne tady rozum. Ostatně každá jejich zakázka je originál a vyžaduje tvořivou práci a myšlení. I proto vysoce kvalifikovaní nejsou jen lidé v "inženýringu", ale i ti na dílně.
"Tady probíhá montáž. Začíná se tím, že se osadí kompresory, začne se propojovat potrubí. Tohle je odlučovač oleje. Tady z druhé strany přijde řídicí rozvaděč," popisuje vše pětašedesátiletý Jiří Křivský a je na něm vidět, že je ve svém živlu.
V garáži nezačínají jen story amerických počítačových firem, začal v ní i příběh JDK. Garáž inženýra Křivského stála v obci Býchory u domku, který zrovna svépomocí dostavěl. Po zlomovém osmdesátém devátém roce se zde chtěl věnovat truhlařině.
Zvláštní, jak tohle mohlo napadnout člověka, který vystudoval na ČVUT elektrotechnickou fakultu, technickou kybernetiku, a pak se tři roky věnoval vývoji v Tesle. Specializoval se na číslicové řízení obráběcích strojů.
"Skončil jsem ve Frigeře, významném podniku, který se zabýval chladicí technikou a kde jsem vedl jedno oddělení, a najednou jsem nevěděl, co dál," vzpomíná na nelehké chvíle. Proto i ty úvahy o truhlaření. Jedno ale věděl určitě, že bude podnikat.
Přiznává, že se v něm probudily geny po otci obchodníkovi a ve dvaačtyřiceti letech se cítil na vrcholu sil. Věřil si i proto, že ve Frigeře získal nespočet zkušeností.
"Začal jsem absolutně od nuly, opravdu v garáži. Nic jiného jsem neměl. Nejdříve jsem lovil nápady, zahrával jsem si i s myšlenkou rozjet tu truhlářskou firmu. Nakonec ale zvítězilo to, co jsem znal nejlépe," vzpomíná.
Jeho bratr Dušan tehdy přišel s tím, že v Nymburce se bude privatizovat budova jedné malé výrobní jednotky. Tak to zkusili a uspěli. V té době už uzrál v hlavě inženýra Křivského plán. Pustí se do výroby kvalitnějších kondenzačních jednotek, než jaké tehdy nabízela například kolínská Frigera. S bratrem, bývalým topenářem, založil v roce 1991 firmu JDK (Jiří a Dušan Křivský) a odjel do Francie za výrobcem kompresorů.
Anglicky rozuměl, ovšem nemluvil. Ale tam, jak vzpomíná, když byl hozený do vody, to najednou šlo. Francouzi zareagovali pozitivně, nápad se jim líbil. A stali se partnery. Asi zírali, když pak přijeli do Česka podívat se, co to tady vlastně chtějí vyrábět. Outsider žádá v bance
"Ten první kus se fakt vyráběl u mě v garáži. Normálně jsem tam vyluxoval od hoblin," říká Křivský. Partnera měli, ale také hluboko do kapsy. V devadesátých letech se banky chovaly ve stylu "bavíme se jen s boháči".
Jenže inženýr Křivský nebyl ani vekslák, ani taxikář, ani zelinář. Měl jen domek, na něm dluhy a postarší ojezděnou škodovku s přívěsem. Jasný outsider. Přesto peníze na aukci výrobních prostor na okraji Nymburka sehnal.
Přesvědčil Agrobanku, tehdy také nováčka na trhu. Zaujal ji svým podnikatelským projektem. Vzpomíná, že to byla první banka, kde se ho zeptali: "Pane inženýre, co chcete dělat?" A ne: "Pane inženýre, čím budete ručit?"
Po delší době se pak dozvěděl, že jeho podnikatelský záměr, to, jak byl zpracovaný, ukazovali v bance dalším uchazečům o úvěry jako vzorový.
Ochrana životního prostředí byla na počátku devadesátých let v Česku vcelku opomíjeným pojmem. Přesto na ni v JDK vsadili. Nabídli kondenzační jednotky šetrnější k životnímu prostředí. Zprvu objížděli výstavy - například Zemi živitelku v Českých Budějovicích či Agrokomplex v Nitře - a sháněli nápady a také zákazníky.
Byla to doba hektická, plná jiskřivé energie, lidé byli vstřícní k novým nápadům, novým kontaktům. I proto malá neznámá firma z Nymburka zabodovala. Ostatně tehdy byli malí a neznámí všichni. JDK sehnala první kontrakty. Během prvního roku si mohla odškrtnout roční obrat dva miliony korun. Pobočka v Nitře
K dnešním 155 milionům to mělo hodně daleko, ale rozjezd to byl parádní. Zvláště když již příští rok "udělali" 56 milionů - přitom měli hodně odvážný plán 30 milionů. V roce 1994 už překročili stomilionový obrat a založili pobočku JDKSL v Nitře na Slovensku.
Křivský nad tím, co se přihodilo, dodnes kroutí hlavou. Podle jeho slov: zázrak. Od prvního roku byli schopni vracet Agrobance peníze, splácet úvěr.
Vyráběli kondenzační jednotky, postupně získávali velké zákazníky, jako byly Tesco, Ahold, Delvita, Carrefour, Plus Discount, Jednota. Dodávali jim pro nově vznikající prodejní plochy chladicí technologie postavené na bázi sdružených jednotek.
A také se pustili do výroby elektrických rozvaděčů specializovaných na řízení chladicích technologií. Křivský ale pochopil, že výrobců kondenzačních a kompresorových jednotek bylo na trhu dost. Proto se rozhodl nabídnout něco více: vedle kvalitních komponentů od předních výrobců i znalosti. Od první chvíle byli schopni splnit každé přání zákazníka. Vsadili na ojedinělá technická řešení. K tomu jim pomáhá i nasazení 3D CAD konstrukčního softwaru.
Firma má 12 lidí v konstrukčním úseku. Jsou to inženýři, specialisté. Každý projekt šijí na míru. Slovo standardizace se tady příliš nenosí. Byť i to by chtěli.
Žádný úkol pro ně není dost velký. Stačí se podívat na jejich internetové stránky, na kapitolu řešení: Chlazené sklady; Chladírny, mrazírny; Obchodní řetězce; Potravinářský průmysl; Chlazení kapalinami; Zimní stadiony; Klimatizace.
V loňském roce například dodali obří zařízení pro chlazení mrazírny o objemu 44 415 metrů krychlových. Na druhou stranu žádná firma pro ně není dost malá. Už mají za sebou dvacet projektů pro minipivovary. "To se rozvíjí dobře. Oslovují nás sami. Ví se o nás. Stane se to povětšinou ve chvíli, když se nějaký majitel restaurace rozhodne pro minipivovar, aby tím získal oproti konkurenci nějakou výhodu."
Výrazně se prosadili i v zahraničí: například v Polsku, Maďarsku, na Slovensku. Také kooperují. Tak se dostali třeba do Španělska "JDK je značka. V kterékoli firmě na Pyrenejském poloostrově se zmíníte, tak o nás vědí." Dostali se i do Peru, Albánie, Kazachstánu, Hondurasu. Jejich zařízení jsou umístěna na mnoha zimních stadionech, také v Nitře, Trenčíně, Bratislavě či Volgogradu a Moskvě. Neradi děláme křoví
Bodují i svým servisem. "Když se něco pokazí s chlazením, tak nastane katastrofa. Vždycky! A to nemluvím jen o potravinářském průmyslu. To se pak řeší, ať to stojí, co to stojí," říká Křivský.
Čas strávený cestami a doprošováním V Česku se však JDK příliš nehrne do výběrových řízení, kde je generálním dodavatelem stavební firma. "Neradi děláme křoví, to je většinou odsouzené k nezdaru. Tam už jsou karty často rozdané předem," říká Křivský s povzdychem. Upozorňuje tak na stále rozšířený nešvar u nás.
A zmiňuje se ještě o jednom: opožděné platby nebo přímo vyhýbání se placení. Podle něho je morálka v Česku stále úděsná a státní moc bezzubá. Jako věřitel cítí, že hraje se špatnými kartami, má na své straně jen samé nevýhody. Od momentu objednávky až do vyexpedování a zaplacení faktury, což trvá často i několik měsíců, se musí spoléhat jen na provozní úvěr. Ave finále se občas zaplacení nedočká. Není to již tak hrozné jako v 90. letech, ale pořád se to děje.
"V počátcích jsme provozní úvěr neměli, a tak jsme s ekonomickou ředitelkou trávili spoustu času na cestách. Jezdili jsme se doslova doprošovat, kdy už nám konečně zaplatí. Naposledy v roce 2010. Jedna firma, které jsme dodali technologii pro chlazení, se nechala na Ostravsku poslat do insolvence a dodnes nám dluží 3,7 milionu korun. Přitom na Slovensku působí vesele dál. A takových případů, byť ne tak objemných, je pořád dost," uvádí Křivský.
Spolehnout se podle něj nedá ani na "prověřené" klienty. "Tahle firma od nás už předtím brala, vždy zaplatila. Tohle nemůžete tušit. V tomhle případě jde o vymahatelnost práva. Zákazníky si samozřejmě prověřujeme. Ale jde to jen na určitou úroveň."
A žádnou záruku nedávají ani dopředu zaplacené zálohy.
"Oni vám je s láskou dají. Jenže tím to skončí. Kdepak, v našem státě jste jako věřitel pořád chudák. Exekutoři dosáhnou tak na babičky, které nezaplatí v tramvaji. Ale na ty větší hráče nikdo nemá. Jsem z toho hodně frustrovaný. Protože já tady živím šedesát rodin, každý měsíc čekají na své výplaty. A já jim je musím dát... Ale proč se tímhle otravovat. Koukáme dopředu. Naštěstí drtivá většina našich obchodních partnerů je spolehlivá, čestná. Firma je úspěšná tehdy, když dokáže odvádět daně. Když je v zisku. To se tady ale nenosí." Nejhorší chvíle: propouštění
V roce 1999 z firmy odešel bratr Dušan. Jiří Křivský ještě dnes vzpomíná na chvíle, kdy společně v červnu roku 1991 začínali ("Tehdy to nebylo o tom něco řídit, ale něco dělat.") a zaměstnali první dva lidi. Koncem prvního roku už měli osm zaměstnanců a v listopadu pro ně a jejich rodiny uspořádali první firemní slavnost.
Tuhle tradici JDK drží dodnes. Letos se uskuteční setkání již potřiadvacáté, už pro šedesát zaměstnanců a jejich rodinné příslušníky. Má to vždy stejný průběh - slavnostně oblečení lidé si vyslechnou referát o stavu firmy a pak se veselí. I tohle přispívá k soudržnosti, k hrdosti na značku. Vždyť mnozí zde jsou od samého začátku.
S bratrem se rozešli přátelsky. Nejistoty a "stálý boj o přežití" ho příliš vyčerpávaly, proto skončil. Na otázku, zdali s tím neměl chuť také někdy praštit, inženýr Křivský odpovídá ne, ale po chvilce dodává, že vlastně ano. Když skončil bratr. Obrovskou oporou mu ale byla manželka, učitelka v mateřské školce.
"Nejen vše snášela, ale i mně maximálně pomáhala," nedá na ni dopustit. "Pokud se nedaří, musíte zatnout zuby. Udělat všechno proto, aby se to zlomilo."
Nejhorší chvíle nastala, když na firmu dolehla krize a on musel propustit několik zaměstnanců. Sebrat odvahu a postavit se před ně. Nevytáčet se, neposlat místo sebe "krizového" manažera, jako se to běžně děje v mnoha českých společnostech. A také musel vše vysvětlit bance. Jeho tehdejší přímé vystupování ocenili všichni.
O nástupce však pětašedesátiletý inženýr Křivskýmít strach nemusí. Ani o změnu jména firmy, JDK totiž znamenalo Jiří a Dušan Křivský. Jeho synové se jmenují Jiří a Daniel a oba jdou v otcových šlépějích. "Když jsme začínali, soboty neděle se vybalovalo, myly se dílny růčo a kluci u toho vyrůstali," zavzpomíná. Starší Jiří vystudoval na ČVUT obor chlazení a v JDK má na starosti technický úsek a mladší Daniel se po vystudování průmyslovky v Kolíně věnuje ve firmě obchodu.
Podle Křivského je v životě každé rodinné firmy jedním z nejkritičtějších bodů její předání následovníkům.
"Jak dlouho tu ještě budu působit? Nevím. Už dlouho ne. Nehraji si na člověka, který se chlubí tím, že pořád pracuje. To není vítězství. Největší vítězství je, když člověk žije vyvážený život. Což se tak často nedaří. Já jsem tady v poslední době hodně pracoval na restrukturalizaci firmy, na její budoucnosti, aby byly zajištěná. A můžu říci, že se mi to povedlo."
A pak ještě dodal: "Ale ta firma, to není jen rodina. To je o všech. Amy zde dnes máme skvělý tým."
16. 11. 2014; parlamentnilisty.cz
ČVUT: Konference o mobilních sítích a informačních technologiích v medicíně
Druhý ročník mezinárodní konference o mobilních sítích a informačních technologiích v medicíně MobileMed, organizované katedroukybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, se uskuteční ve dnech 20. a 21. listopadu v prostorách Masarykovy koleje ČVUT.
Konference MobileMed 2014 je setkání odborníků a zájemců o oblast využití mobilních a informačních technologií v současné medicíně. I přesto, že probíhá teprve druhým rokem, patří k jedné z nejvýznamnějších tuzemských událostí v tomto oboru. Díky spolupráci s Národním telemedicínským centrem, podpoře ČVUT v Praze a firmám Intel iStores je účast na sympoziu i v letošním roce zdarma.
Organizátor setkání Daniel Novák z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k celé akci říká: "V letošním roce jsme rozdělili přednáškové bloky do tří hlavních témat, kterými jsou mobilní technologie ve zdravotnictví, zdravé stárnutí a podpůrné technologie a obchodní modely a udržitelnosti v klinické praxi," a dodává: "Vzhledem k zaměření naší konference jsem velice rád, že mohu oznámit, že se nám také podařilo vyhlásit soutěž MOBILE HEALTH & AAL CHALLENGE, jejímž cílem je zejména motivovat mladé studenty a podnikatele ve tvorbě nových aplikací zaměřených na lidské zdraví."
Součástí konference bude také druhé partnerské setkání zástupců akademických pracovišť podílejících se na aktivitách v oblasti telemedicíny, eHealth a asistivních technologií.
Mezi přenášejícími se mimo jiné představí špičkoví zahraniční odborníci, jako jsou Salma Marani a Mario Luca z University of Texas, Selene Hu z University of Southern California, nebo Alessandro Crimi z ETH Zurich.
15. 11. 2014; Český rozhlas Plus
Nebeský cestopis s Petrem Kulhánkem: Jak urychlovače v CERN zkoumají vesmír?
15. 11. 2014; e-region.cz
Na hvězdárně o počátcích vesmíru
Další setkání z cyklu Café Nobel se koná ve čtvrtek 20. listopadu od 18,00 hodin na hvězdárně na Písečném vrchu v Teplicích. Téma bude tentokrát pro hvězdárnu příznačnéí - Gravitační vlny z počátku vesmíru.
Dosud se zdálo, že hranicí, za kterou nikdy neuvidíme, je konec Velkého třesku. Prvopočáteční plazma je totiž pro elektromagnetické vlny neprůhledné. Pokud ale na počátku světa vznikly gravitační vlny, naskýtá se fascinující možnost: nahlédnout přímo do kuchyně Velkého třesku a pokusit se zjistit, co se v oněch dobách ve vesmíru odehrávalo. Byly tyto reliktní gravitační vlny skutečně již objeveny? O tom bude hovořit pravidelný host, úspěšný (a také vtipný) popularizátor vědy astrofyzik prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc. z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.
Místa si můžete rezervovat na adrese hap@hapteplice.cz. Rezervovaná místa je nutné obsadit nejpozději 15 minut před zahájením akce, jinak rezervace propadají.
15. 11. 2014; Magazín Práva
Studium je pro v Praze Rusy terno
Než se před třemi lety vypravil na studia do Prahy, byl v zahraničí pouze jednou. Na dovolené v Turecku. "V televizi jsem sledoval pořad o cestování, kde se průvodce procházel po Karlově mostě, tak jsem si řekl: Proč bych to nemohl zažít na vlastní kůži?" líčí Artur Chusnutdinov, co urychlilo jeho rozhodnutí odjet na školu tisíce kilometrů od domova.
Bylo mu sedmnáct a ruská Ufa, která už má pomalu blíž k Asii než k Evropě, ho začala nudit. "Chtěl jsem poznat něco nového a také získat evropský diplom," připouští dvacetiletý student Elektrotechnické fakulty ČVUT. Protože věděl o lidech, kteří už v Praze studovali, a měl dva kamarády, kteří do toho šli s ním, zbýval už jenom souhlas rodičů - otce, inženýra na stavbách, a matky dispečerky.
Nejenže se museli smířit s tím, že syna uvidí jednou za rok, ale hned na začátku museli investovat pět tisíc eur do jeho ročního kurzu češtiny, aby Artur mohl studovat zadarmo. Podle zákona o vysokých školách č. 111/98 Sb., který vstoupil v platnost 1. ledna 1999, je totiž studium na veřejných školách u nás zpoplatněno jenom pro ty, kteří navštěvují program v cizím jazyce, a to včetně zahraničních studentů.
Rusům čeština obvykle nedělá problémy, a tak není divu, že jejich zájem o studium u nás je enormní. Za posledních deset let se jejich počet zdesetinásobil a tvoří tak druhou největší skupinu cizinců hned za Slováky. Politický geograf a vysokoškolský pedagog Michael Romancov má pro to další zdůvodnění:
"Růst životní úrovně v Rusku dovoluje více lidem poslat děti na studia do zahraničí. Praha je hezké a bezpečné město, čeština je pro ně srozumitelný jazyk a na rozdíl třeba od Polska neexistují tak intenzivní historické zátěže vzájemného vztahu. Pro mladou generaci je ale zřejmě nejdůležitější, že jsme členskou zemí Evropské unie, to znamená, že diplom, který u nás získají, jim bude platit v celé EU."
Bez slovníku to nejde
"Jednou jsem pomáhal člověku, který byl ze severní části Sibiře, kde nejenom lišky, ale i medvědi dávají dobrou noc. Sám se připravil na češtinu tak, že jsme si spolu v klidu popovídali, takže pokud je někdo jazykově nadaný, nemá problém. Potíž byla v tom, že byl spíš humanitně založený, takže na naší škole dlouho nevydržel," říká ze své zkušenosti Jan Sláma, vedoucí oddělení vnějších vztahů Elektrotechnické fakulty ČVUT.
Michael Romancov zná jazykovou výbavu ruských studentů také z jejich písemných prací. "Často jim nedělá potíže rozumět mluvenému slovu a dělat si poznámky na přednáškách, ale v okamžiku, kdy začnou formulovat vlastní text, mají s tím až na výjimky obrovský problém. Přečtu pět deset stránek, napíšu k nim poznámky a prakticky všem doporučím jazykovou korekturu. Jinými slovy jim to nejdřív hodím na hlavu. Tvrdí, že je jim to sice nepříjemné, ale oceňují, že mají zpětnou vazbu."
Někdy svou vděčnost dávají najevo způsobem, na který český učitel není zvyklý. "Jedna studentka mi po úspěšném ukončení školy přinesla balík francouzských sýrů. Poděkovala mi za to, že jsem jí vedl diplomovou práci, a zmizela. Brzy jsem pochopil, že nemá cenu se s nimi přetahovat a vysvětlovat, že jsem jenom dělal svou práci, takže už se mi v pracovně sešlo i několik lahví alkoholu," popisuje Romancov jeden ze specifických rysů studentů z Ruska.
Artur Chusnutdinov přiznává, že i po ročním jazykovém kurzu a dalších dvou letech studia se bez slovníku neobejde, zvlášť co se týká odborných výrazů. Když se v září vrátil z prázdnin v Rusku, trvalo pár měsíců, než se v češtině dostal na původní úroveň. Svého rozhodnutí nenastoupit na Ufimskou státní technickoropnou univerzitu, kam byl před odjezdem do Česka přijat, však lituje pouze výjimečně. "Když jsem měl problémy s prodloužením pobytu nebo jsem hned napoprvé neudělal zkoušku, říkal jsem si, proč jsem radši nezůstal doma."
Duchové a kuře na medu
V Ufě by ho zřejmě čekala profesní dráha obsluhy ropovodu, kterou se vydal jeho starší bratr. Po pražských studiích může Artur nastoupit třeba v elektrárně nebo všude tam, kde potřebují experta na vysoké napětí. Ve střední Evropě, kde už si podle svých slov zvykl, se však nechce držet zuby nehty. Pokud nesežene dobré místo, nebrání se ani návratu domů.
"Když jsem jel první rok na prázdniny, nechtělo se mi vracet zpátky do Prahy, ale teď už je to opačně," připouští nicméně sympatický mladík, kterého nepřestávají kontaktovat další a další krajané se zájmem studovat v Česku.
Z domova na Urale si vozí med od dědečka a vlastnoručně nasbírané bylinky. Hned se musel naučit vařit, aby za jídlo v restauraci neutratil příliš velkou část měsíčního rozpočtu ve výši pěti set eur. "Na koleji dělám hlavně polévky a jednou za týden se podíváme se spolubydlícím na nové recepty na internetu a uvaříme něco výjimečného, třeba maso zapečené se sýrem. Mimochodem, v Česku jsem se naučil kuře na medu, takže med mi teď při návratech z Ruska zabírá polovinu kufru," usmívá se student z Ufy.
První měsíce svého pobytu v Praze bydlel s kamarády v pronajatém bytě v novostavbě na Opatově. "Setkali jsme se tam s duchem," říká Artur vážným hlasem. "Slyšel jsem šramocení v předsíni a nemohl jsem spát. Až když jsme se odstěhovali, dozvěděli jsme se, že před sto lety býval na tom místě hřbitov."
Jinak má ale s Českem jen pozitivní zkušenost. Ve volnu hraje fotbal, věnuje se focení a lyžuje. Přestože má kamarády hlavně mezi Rusy, české spolužáky považuje za své přátele. O politice se ale s nimi příliš nebaví. "Snažím se být neutrální, takže většinou mlčím," krčí rameny s tím, že mu vlastně do toho, co se na tomto poli děje, nic není.
Nová vlna emigrantů?
Michael Romancov ovšem předpovídá, že právě politika může hrát v budoucnu v odchodech Rusů do ciziny velkou roli: "Myslím, že tak jako ve 20. a 30. letech minulého století se u nás znovu začneme stýkat s vrstvou emigrantů a jejich dětí, kteří u nás budou získávat vzdělání. Prakticky nikdo ze studentů, které jsem poznal, se nechtěl vrátit do Ruska. Naopak často chtěli na další studia odejít dál na západ a některým jsem psal i doporučení.
Obávám se, že je to začarovaný kruh, ve kterém Rusko začíná představovat svět, kde vládne zlý čaroděj. Nedivím se, že mladí lidé nemíří tím směrem, což je z hlediska Ruska obrovská ztráta. Je otázka, zda toho Česko dokáže využít a poskytnout příležitost vzdělaným lidem, aby zakotvili u nás a rozvíjeli naši společnost."
Jedním z nich by mohla být budoucí lékařka Alina Čertilinová. Už během svých moskevských studií jaderné fyziky tušila, že u oboru nezůstane, ale bylo jí líto školu vzdát. Nastoupila na ni v sedmnácti, kdy se v Rusku maturuje, víceméně kvůli kamarádům. Sama ještě neměla pořádně jasno, co chce v životě dělat. Ve skutečnosti by ji už tenkrát víc lákala medicína, jenže na náročné přijímačky si netroufala.
"Z jaderné fyziky mám sice diplom, ale profesně jsem se jí nikdy nevěnovala. Místo toho jsem psala články do časopisů, mimo jiné pro ruskou verzi Cosmopolitanu."
Cítím se tady jako člověk
Teď je už skoro šest let v Česku, konkrétně ve čtvrtém ročníku medicíny na 3. lékařské fakultě UK. Přestěhovala se za rodiči, kteří v Praze žijí už patnáct let, ale o dalším studiu nejdřív nepřemýšlela. Až když se začala učit česky, přihlásila se do nultého ročníku, kde si nový jazyk ještě zdokonalila. "Na první přednášce jsem nepochopila skoro nic. Až když jsem při prezentacích viděla i obrázky, pochytila jsem všechny termíny, takže teď by pro mě bylo docela těžké mluvit o medicíně v ruštině."
Vzhledem k tomu, že doma už jednu vysokou školu absolvovala, může srovnávat. "V Česku je vzdělávání o hodně kvalitnější než v Rusku. Studenti mají možnezaplatíš nost se seznámit s tím, na co věda přijde teď, zatímco v Rusku jsme probírali dvacet let staré věci, které už jsou dneska k ničemu. Také vztah vyučujícího a studentů je v Česku lepší. Cítím se tady jako člověk, který má nějaká práva. Učitelé mě berou víc jako kolegyni, vysvětlí mi, co potřebuji, a nikdy mě neodbudou, na což jsem předtím nebyla zvyklá.
Zatím jsem neslyšela ani o tom, že by tady někdo musel uplácet. Když člověk umí, tak zkoušky prostě udělá, ale v Rusku jsou úplatky všude. Pokud několik desítek eur, neuděláš zkoušku. Byla jsem schopna sedět ve škole od rána do večera, aby zkoušející viděl, že se učím, že nehodlám jít tou jednoduchou cestou. Navíc jsem na to ani neměla. Několik mých spolužáků ale takhle vystudovalo, aniž by vědělo, o čem jaderná fyzika je."
Babičku mi nikdy neodpustí
Zjištění, že v češtině může studovat zadarmo, bylo pro Alinu příjemným překvapením, skutečností, se kterou podle svých slov předem nekalkulovala. Byla připravena zaplatit školné z peněz, které získala prodejem moskevského bytu. Co její paměť sahá, chtěla se z Ruska odstěhovat, protože cítila, že i na ni coby příslušníka třetí generace doléhá rodinná historie. O své babičce, která více než deset let strávila v gulagu, dokonce na vlastní náklady vydala knihu.
"Za války se v Buzuluku, kde pracovala jako architektka, setkala s československou armádou. KGB ji oslovilo, aby pro ně pracovala a vyzvídala, jenže ona to odmítla, a za to ji zavřeli. Moje maminka se narodila v gulagu. Když dneska někdo prohlásí, že Stalin byl dobrý manažer, vůbec z toho nemám dobrý pocit a nechci, aby se ta doba vrátila. Někteří to ale nechápou, ani když jim vysvětlím, proč moje babička byla ve vězení. Řeknou: Vždyť si to zavinila sama.
Vím, že nám to v Rusku nikdy nikdo neodpustí, ačkoliv se říká, že už je tam demokracie a jiná doba. Jenže když přijdete na úřad, někde to v papírech pořád mají. Tatínek kvůli tomu nemohl dělat doktorát a moji starší sestru, která závodně plavala, nepustili na mezinárodní soutěže, tak v osmnácti přestala sportovat a teď se věnuje rodině."
Když přijede do Ruska, diskusím o politice se raději vyhýbá, aby se se známými a příbuznými nemusela hádat. "Hlavně starší lidi nemám šanci přesvědčit, že situace je jiná, než si myslí. Líbí se mi evropský a americký model života a nechtěla bych, aby ho Rusko ohrožovalo. Pocit bezmoci obyčejného člověka je v této zemi veliký. Je jedno, jestli budeme, nebo nebudeme volit Putina. On tam prostě bude."
Praha, klid ve velkoměstě
Až dostuduje, ráda by pracovala jako diabetoložka, třeba i v menší nemocnici na Moravě, pokud nesežene místo v Praze. Většina jejích kamarádů včetně přítele jsou Češi a nevraživost vůči své národnosti zatím nepocítila. "O tom, že Češi nemají rádi cizince, se podle mě víc mluví, než že by to byla skutečně pravda. Chápu, pokud jim třeba vadí, když se lidé ze zahraničí, kteří tu žijí, nechtějí učit jazyk a přijmout zdejší kulturu, proto jsem chtěla jít jinou cestou," říká Alina, která si u nás oblíbila nakládaný hermelín a procházky kolem řek.
Praha, jak tvrdí, je pro ni velká tak akorát, ačkoliv většinu života bydlela v mnohem rušnější Moskvě. "Teď mám sklon žít v menším městě, protože už chci mít klid. Velkých obchodů a množství lidí jsem si užila dost. Pro Rusa je nezvyklé, kolik je v Praze starých domů a památek vůbec, protože v Moskvě je skoro všechno zbourané a většina budov je moderních. Zároveň Praha není tak drahá jako třeba Paříž a Rusové se v ní lépe domluví," zmiňuje další výhodu života v Česku.
Natalija Zaněginová, která si dělá doktorát na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, má slzy v očích, když se rozpovídá o tom, jak Moskva, kterou měla ráda, pomalu zaniká. O to víc si oblíbila Prahu. "Když jsem cestovala po Rusku, vždycky jsem si byla jistá, že se dá žít jenom v Moskvě, jenže jak se mění politická situace, která se mi momentálně velmi nelíbí, a z města mizí všechno staré, co není podle jeho představitelů důležité, už to přestává být ta moje Moskva.
Nikdy jsem si neuvědomovala, že potřebuji takový klid, jaký je v Praze i v celé České republice, protože jsem vždycky považovala ruch ve velkoměstě za něco přirozeného. Jenže u vás se ukazuje, že člověk tu může žít pomaleji a cítit se pohodlně. Vztahy jsou navíc lidštější, lidé víc vnímají ostatní a nemyslí jenom na sebe. Velice mě překvapilo, že se zdraví třeba i ve výtahu, kde spolu stráví jenom chvilku, že se usmívají.
V ruské kultuře je naopak zakořeněno nedívat se na ulici nebo v obchodě cizím lidem do očí, a tím dávat najevo, že se nechci nikým emocionálně zabývat. Český přístup se mi líbí, ale nejsem si jista, jestli jsem pro ostatní také tak příjemná," usmívá se absolventka rusistiky na Moskevské státní univerzitě, která již třetím rokem v Praze studuje a dává dohromady vědeckou práci na téma ruce v lingvistickém pojetí češtiny a ruštiny.
Nevím, jestli se vrátím
Za svého působení v moskevském Ústavu ruského jazyka se několikrát do Prahy podívala na služební cestu jako konzultantka při tvorbě rusko-českého a česko-ruského slovníku. Když přemýšlela o tom, jak se bude coby lingvistka dál rozvíjet, přišla nabídka od docentky Vaňkové z filozofické fakulty. Na rozdíl od většiny ostatních ruských studentů Natalija přijela už obstojně jazykově vybavená. Impuls začít se učit česky přišel už v době, kdy do Prahy jezdila pracovně.
"Napadlo mě, že není příliš slušné, když čeští kolegové na nás mluví rusky a my jim zase rusky odpovídáme. Zapsala jsem se doma na hodiny češtiny, abych byla schopna říct kolegům něco v jejich jazyce," vzpomíná se smíchem. Teď, když má před sebou poslední rok na pražské univerzitě, je jejím hlavním úkolem shromáždit všechna stálá slovní spojení, v nichž se vyskytuje ruka a její části, včetně použití v beletrii, a pak je roztřídit podle vědeckých kritérií a vyhodnotit tak rozdílný pohled na svět v ruském a v českém jazyce.
O své budoucnosti, konkrétně o tom, kde budou s manželem žít, zatím nemá jednoznačnou představu, ale nad jejich návratem do Ruska visí otazník. "Za posledních minimálně pět let si nepamatuju žádný zákon, který by vznikl pro lidi. Všechno je jenom pro ekonomické výhody těch, kteří jsou u moci, nebo pro to, aby se lidé psychologicky vrátili do pozice sovětského člověka, který je spíš robotem, nemá svůj mozek a musí fungovat podle programu, který mu dá vláda."
Nejsem typ revolucionáře
"V 90. letech bylo cítit, že jdeme k něčemu novému, modernějšímu, co funguje v normálních zemích, ale jakmile se objevil Putin, bylo jasné, že lépe nebude, že bude jenom hůř. Člověk sice může nějak bojovat, jít na náměstí a dát najevo, co si myslí, ale já nejsem typ revolucionáře, na rozdíl od některých mých kolegů a kamarádů. Například jedna vážená a známá lingvistka strávila noc na policii, když se předtím účastnila demonstrace. Nesouhlasné názory se v Rusku zkrátka trestají.
Když jsem na jaře byla v Moskvě a mluvila se známými, se kterými jsem vždycky našla společnou řeč, bylo pro mě hodně zajímavé, ale zároveň i strašné slyšet, jak změnili své uvažování: Za Putinovy vlády je sice všechno špatně, ale aspoň že máme ten Krym, že jsme teritoriálně aspoň o kousek větší. Napadlo mě, že je skutečně těžké nepodlehnout ruské propagandě, která teď dobře funguje a cílí na emoce. Je mi z toho smutno, protože to je ostuda. Jako Ruska také cítím zodpovědnost za to, co se stalo, ačkoliv jsem tomu nijak nepomáhala."
Čím víc mluví o své vlasti, tím víc slz má jinak usměvavá Natalija v očích. "Každý bývalý sovětský člověk to tam dneska zvládne, ale já nechci o důstojný život bojovat, když tady to funguje i bez boje. Tady můžu normálně žít."
14. 11. 2014; chip.cz
ČVUT: Mezinárodní konference o mobilních sítích a IT v medicíně
Druhý ročník mezinárodní konference o mobilních sítích a informačních technologiích v medicíně MobileMed organizuje katedra kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Bude se konat ve dnech 20. a 21. listopadu v prostorách Masarykovy koleje ČVUT.
Konference MobileMed 2014 je setkání odborníků a zájemců o oblast využití mobilních a informačních technologií v současné medicíně. Probíhá teprve druhým rokem, ale už patří k významným tuzemským událostem v tomto oboru. Díky spolupráci s Národním telemedicínským centrem, podpoře ČVUT v Praze a firem Intel a iStores je účast na sympoziu i v letošním roce zdarma. Přednáškové bloky budou rozděleny do tří hlavních témat, kterými jsou mobilní technologie ve zdravotnictví, zdravé stárnutí a podpůrné technologie a obchodní modely a udržitelnosti v klinické praxi. Organizátoři zároveň vyhlásili soutěž Mobile Health & AAL Challenge, která by měla motivovat mladé studenty a podnikatele ve tvorbě nových aplikací zaměřených na lidské zdraví.
Součástí konference bude druhé partnerské setkání zástupců akademických pracovišť podílejících se na aktivitách v oblasti telemedicíny, eHealth a asistivních technologií. Mezi přenášejícími se mimo jiné představí špičkoví zahraniční odborníci, jako jsou Salma Marani a Mario Luca z University of Texas, Selene Hu z University of Southern California, nebo Alessandro Crimi z ETH Zurich.
Více informací naleznete na stránce http://www.mobmed.org
13. 11. 2014; national-geographic.cz
Dobrodružství s výletem do stratosféry? Můžete se zúčastnit i vy
Na pomezí hry a vědeckého experimentu balancuje český projekt Stratocaching, který letos již po druhé realizuje občanské sdružení Žádná věda, tentokrát v partnerství s National Geographic Česko. Účastnit se může každý - stačí se zaregistrovat na stránkách www.stratocaching.cz a sledovat experiment s pomocí mobilní aplikace.
Akce, která má odstartovat tuto sobotu 25.10 v 10:00, počítá s následujícím scénářem: z meteorologického balónu se speciální gondolou, tzv. Dropionem, se ve výšce 30 kilometrů vypustí 12 létajících kapslí v podobě velké javorové nažky. Tato "stratosférická semínka" vysílají svou polohu s pomocí GPS souřadnic, a dole na zemi se pak rozpoutá napínavá geolokační hra o jejich nalezení.
Z bláznivého nápadu několika nadšenců se postupně vyklubal sofistikovaný projekt s vysokými technologickými nároky, takže letos dokonce probíhá pod záštitou České kosmické kanceláře. Komunita radioamatérů, geocacherů, experti z ČVUT a studenti vytvořili složitý objekt, jaký do stratosféry patrně ještě nikdy neletěl.
Video o Stratocachingu na Youtube
Trochu jiný způsob, jak poznat Česko
Romantika balónového létání spočívá v tom, že se nikdy předem neví, kam povane vítr. To platí dvojnásob o meteorologických balónech, které létají z observatoře ČHMÚ Praha-Libuš třikrát denně již desítky let. Létají za každého počasí, protože právě přesné měření povětrnostních podmínek je jejich hlavním úkolem, a končívají mnohdy daleko za hranicemi země.
Balón v projektu Stratocaching bude vypuštěn rovněž z meteorologické stanice v Libuši a jeho let přirozeně nemůže být nijak řízen. Palubní systém však automaticky odpojí gondolu v okamžiku, kdy by hrozilo překročení hranic. Zatímco funkce technologií, měření podmínek ve stratosféře a sledování pohybu balónu je záležitost zábavné vědy, vypuštění čtyřiceticentimetrových "javorových semínek" a jejich hledání kdesi v české krajině, to je vyloženě hra - jakýsi upgrade v Čechách tolik populárního geocachingu.
Vyražte tuto sobotu na lov stratosférických semínek a vyhrajte elektronickou verzi National Geographic Česko v tipovací soutěži! Registrovat se můžete na www.stratocaching.cz
Ačkoli předpověď počasí ukazuje na sobotu východní vítr a predikce letu naznačuje možný dopad kdesi v Českomoravské vrchovině, nikdo neví, kde semínka skončí. Na stránce projektu www.stratocaching.cz si můžete dokonce tipnout přesné místo dopadu hlavní gondoly, Dropionu. Šance na správný tip je podobná jako v loterii, i když se každým dnem zpřesňuje. V každém případě Stratocaching netypickým způsobem přispěje k poznání naší vlasti.
Gondola prošpikovaná technologiemi
V Dropionu i tzv. Stratocache - létajících kapslích, je integrováno celkem pět různých geolokačních technologií. Šestou technologii nese oficiální sonda ČHMÚ, která poletí v celé sestavě také, ihned pod velkým latexovým balonem.
Základem je GPS modul, který ovšem data odesílá různým způsobem: buď až po dopadu s pomocí klasické SIM karty a GSM připojení, nebo díky radioamatérským sítím RTTY či APRS. Experimentální novinkou je tzv. LoRa technologie, jeden z adeptů pro budoucí řešení tzv. Internetu věcí. Maličký LoRa tracker dokáže vysílat svou polohu s minimání spotřebou až 40 km vzdušnou čarou. Poslední, pátá geolokační technologie je prostá: jedno semínko ponese pouze bzučák a diody. Podle informací z geocachingové komunity se však klidně může stát, že právě tato Stratocache bude nalezena nejdříve.
Vytvořit technologie pro stratosférická semínka bylo velkou výzvou - při dlouhém letu v teplotách kolem -70° totiž během loňském pokusu všechna semínka zamrzla. Nyní tyto 100g vážící moduly dostaly lepší izolaci a dokonce vlastní vytápění.
Video přenos ze stratosféry a aerodynamika semínka
Podobně jako loni se letos členové týmu pokusí zprostředkovat přímý přenos ze stratosféry, což je kousek, který dosud v Čechách nikdo nedokázal, a to o to spíše, že v balónu byla použita IP kamera a digitální vysílání. Největší výzvou je při tom zajištění spojení, což se podařilo s pomocí automaticky nastavované parabolické antény, opět dosud nevyzkoušené "vychytávky" jednoho z radioamatérů.
Stratocaching oprášil prastarý recept přírody: autorotační pohyb javorového semínka. Pořadatelé experimentu si letos slibují, že aerodynamiku semínka lépe změří. S pomocí RTTY spojení totiž dokáží přesně identifikovat rychlost rotace semínka v dané letové hladině. Je tak možné, že tento nadšenecký projekt nakonec přinese nové řešení pro letectví a kosmonautiku: namísto kluzáku či padáku by možná mohli budoucí robotické sondy dopadat na povrch planet s atmosférou právě jako javorová nažka.
13. 11. 2014; ezdrav.cz
Blíží se konference MobileMed 2014
Ve dnech 20.11.2014 a 21.11.2014 proběhne v Praze konference s názvem Mobile and Information Technologies in Medicine and Health 2014, kterou pořádá ČVUT v Praze ve spolupráci s Národním telemedicínským centrem.
Konference MobileMed 2014 je setkání odborníků a zájemců o oblast využití mobilních a informačních technologií v současné medicíně. I přesto, že probíhá teprve druhým rokem, patří k jedné z nejvýznamnějších tuzemských událostí v tomto oboru. Díky podpoře pořadatelů je účast na sympoziu v letošním roce zdarma.
K hlavním tématům konference patří: mHealth aplikace telemedicínské aplikace pro řízení onemocnění sociální aplikace pro profesionály ve zdravotnictví, pacienty a spotřebitele modelování v oblasti elektronického zdravotnictví Human-Computer Interface (HCI) designosobní zdravotní záznamy a portály pacientůBig Data ve zdravotnictví Gamification ve zdravotnictví nové a vznikající technologie.
Více informací o konferenci najdete zde.
13. 11. 2014; parlamentnilisty.cz
ČVUT: Konference o mobilních sítích a informačních technologiích v medicíně
Druhý ročník mezinárodní konference o mobilních sítích a informačních technologiích v medicíně MobileMed, organizované katedroukybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, se uskuteční ve dnech 20. a 21. listopadu v prostorách Masarykovy koleje ČVUT.
Konference MobileMed 2014 je setkání odborníků a zájemců o oblast využití mobilních a informačních technologií v současné medicíně. I přesto, že probíhá teprve druhým rokem, patří k jedné z nejvýznamnějších tuzemských událostí v tomto oboru. Díky spolupráci s Národním telemedicínským centrem, podpoře ČVUT v Praze a firmám Intel iStores je účast na sympoziu i v letošním roce zdarma.
Organizátor setkání Daniel Novák z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k celé akci říká: "V letošním roce jsme rozdělili přednáškové bloky do tří hlavních témat, kterými jsou mobilní technologie ve zdravotnictví, zdravé stárnutí a podpůrné technologie a obchodní modely a udržitelnosti v klinické praxi," a dodává: "Vzhledem k zaměření naší konference jsem velice rád, že mohu oznámit, že se nám také podařilo vyhlásit soutěž MOBILE HEALTH & AAL CHALLENGE, jejímž cílem je zejména motivovat mladé studenty a podnikatele ve tvorbě nových aplikací zaměřených na lidské zdraví."
Součástí konference bude také druhé partnerské setkání zástupců akademických pracovišť podílejících se na aktivitách v oblasti telemedicíny, eHealth a asistivních technologií.
Mezi přenášejícími se mimo jiné představí špičkoví zahraniční odborníci, jako jsou Salma Marani a Mario Luca z University of Texas, Selene Hu z University of Southern California, nebo Alessandro Crimi z ETH Zurich.
11. 11. 2014; novinky.cz
Český patent může odhalit neznámá nebezpečí pro počítače
Nová metoda, která by měla do budoucna umožnit automaticky identifikovat útoky hackerů i další možné škodlivé události pro počítače, vznikla ve spolupráci Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze a společnosti Cisco. Autoři tento výsledek projektu vedeného Filipem Železným již přihlásili do patentového řízení.
Nový způsob odhalování počítačových hrozeb se zaměřil na nejzákladnější úroveň síťového provozu, který má podobu jedniček a nul a běžnými nástroji ho nelze analyzovat. V chaotickém provozu je tak možné odhalit nejen řadu známých typů aktivit, ale i souvislosti u aktivit dosud neznámých.
Autoři tohoto i dalších dvou společných výzkumných projektů na fakultě elektrotechnické upozornili, že v současné době není možné čekat, až bude škodlivý kód popsán. "Bránit se známým hrozbám nestačí. (...) Pokud má být síťová infrastruktura v bezpečí, musí být schopna se bránit již před započetím útoku, v jeho průběhu i po něm,. uvedli.
11. 11. 2014; Technický týdeník
Jak odolávat hrozbě kybernetické zločinnosti
Téměř denně se objevují zprávy o kybernetické kriminalitě. Zatímco dříve přicházely tyto informace především ze zahraničí, nyní se stále častěji týkají i České republiky.
Nejzávažnější útoky se odehrávají v trojúhelníku USA, Čína a Rusko. Někteří experti hovoří dokonce už o kybernetické válce. Není divu, tyto velmoci s sebou soutěží o udržení či posílení politické a samozřejmě i ekonomické moci. K tradiční špionáži s využitím agentů či bezpilotních letadel se v posledních letech přiřadili také hackeři, kteří pronikají do počítačových sítí.
Varující domácí čísla
Česká policie eviduje ročně přibližně 3000 případů, které souvisejí s informační kriminalitou. Hrozba kyberkriminality i způsobená škoda navíc stále roste. Policie s ministerstvem vnitra proto pokládají potlačování kybernetické kriminality za jednu ze svých priorit.
Nyní je online na internetu 40 % populace planety a v roce 2017 to už bude polovina. Jak odhadl Jaroslav Jakubček, expert nového centra kybernetické kriminality (EC3) v rámci Europolu v Haagu na nedávné tiskové konferenci, Evropa se v budoucnu stane cílem masivních kybernetických útoků souvisejících s připojením obyvatel rozvojových zemí k internetu, které nastane během 5 až 10 let.
Útokem přitom podle něj nebudou ohroženy jen počítače a mobilní telefony, ale i různé přístroje, které dříve internetové připojení neměly - televizory, ledničky, toastery nebo třeba termostaty. "Každé zařízení, které má nějaký počítačový mechanismus a je připojeno online, se stává možným cílem kriminality. A už jsme doopravdy byli svědky spamových kampaní, které byly šířeny mimo jiné inteligentními ledničkami a toastery," řekl Jakubček.
"Nebude se to týkat už jenom krádeží osobních dat nebo jen financí, ale také fyzické bezpečnosti lidí," tvrdí expert Europolu. Terčem útoků totiž mohou být například i inzulinové pumpy či kardiostimulátory, konfigurované přes internet.
Jakubček řekl, že podle nejrenomovanějších odhadů napáchá počítačová kriminalita v celosvětovém měřítku ročně škodu 100 až 300 miliard dolarů, což je zhruba částka, která odpovídá celému obchodu s drogami na světě.
České policii se po dvou letech náročného pátrání podařilo dopadnout a usvědčit 36letého hackera, který napadl rekordních 1500 počítačů s operačním systémem Linux. Podle policejních zdrojů z nich získával od roku 2007 informace, s jejichž pomocí napadal další systémy. Na vypátrání se podílel bezpečnostní tým CSIRT-MU Masarykovy univerzity v Brně, z Fakulty informačních technologií Vysokého učení technického a sdružení CESNET. Hacker se k činu doznal a nyní se čeká na soud.
Podceňování se nevyplácí
Jak vyplývá z výzkumu společnosti Cisco, téměř dvě třetiny lidí ve frmách neví nic o potenciálních i akutních bezpečnostních problémech. Aktuální průzkum mezi více než 12 000 zaměstnanci ve 13 zemích regionu EMEAR (Evropa, Střední východ, Afrika a Rusko) ukázal, že zaměstnanci spoléhají na nastavené bezpečnostní politiky v podnicích. Často se chovají méně opatrně, než na svém domácím počítači. Přitom 52 % dotázaných je přesvědčeno, že právě chování zaměstnanců je druhou největší hrozbou pro bezpečnost fremních dat, hned po útocích hackerů (60 procent). Pro 31 procent zaměstnanců jsou bezpečnostní politiky dokonce brzdou inovací a komplikací v jejich práci. Lehkovážné chování zaměstnanců může být v konečném důsledku skutečně slabým článkem v bezpečnosti společností. Výzkum totiž ukázal, že ve všech frmách používají zaměstnanci fremní síť i pro osobní věci - nejčastěji jde o elektronické bankovnictví (73 procent) následované on-line nákupy (61 procent) a využíváním sociálních sítí (48 procent).
Způsoby jak odvracet hrozbu kybernetické kriminality se kromě jiného zabývá také společnost Cisco. Spolupracuje na tomto tématu s různými partnery. Jedním z nich je ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická. Podle loňské dohody může škola získat během 5 let téměř půl milionu eur. Je symbolické, že se roční průběh bezpečnostních projektů bilancoval právě uprostřed října, Evropského měsíce kybernetické bezpečnosti. A připomeňme, že 50 let také slavila katedra počítačů této fakulty a k tomuto výročí uspořádala zajímavou besedu.
Program výzkumu se zaměřuje na oblast machine learningu, analýzu dat a teorii her v kontextu kybernetické bezpečnosti, ale i na mobilní technologie nebo cloud computing. Dohoda staví na předchozí dlouhodobé spolupráci ČVUT se start-upem Cognitive Security.
"Před několika lety dva mladí lidé měli dobrý nápad a založili start-up," řekl při setkání u kulatého stolu děkan FEL ČVUT prof. Ing. Pavel Ripka. "Máme na fakultě hodně lidí s dobrými nápady, ale málokdy se jim podaří je dotáhnout až do úspěšného konce. V tomto případě se to podařilo. Nejčastěji má úspěch podobu prodeje. A tomu bylo i v případě, kdy jej koupila nadnárodní renomovaná společnost."
Po té co se tento tým stal součástí společnosti Cisco, vytvořil v Praze jedno z globálních výzkumných a vývojových center zaměřených na kybernetickou bezpečnost. Z původních 30 odborníků se skupina rozrostla o dalších 20 lidí. V jejím čele stojí jeden ze zakladatelů Cognitive Security prof. Michal Pěchouček. Pod jeho vedení spadají také centra Cisco v Austinu, San Jose a Londýně, ale jejich aktivity se utlumují a na významu nabývá pražské středisko. Druhý ze zakladatelů start-upu, Martin Rehák, se stal jedním z hlavních inženýrů Security Technology Group Cisco.
Hodnocení společného projektu vyznívá velmi příznivě a jeden z výsledků je už dokonce v patentovém řízení. Třikrát troch u odborně
Síťový výzkum je pro vnějšího pozorovatele v podstatě nečitelný - jsou přenášeny zdánlivě nesouvisející a promíchané kousky informace. Teprve koncové počítače umí poskládat to podstatné: přenesený mail, obrázek nebo jiný soubor. Pro tvůrce softwarových řešení se síťový provoz jeví jako téměř chaotická změť signálů. Pozorovatel nezná high-level protokoly dodržované jednotlivými počítači v síti, a ani by je neměl potřebovat znát. Pomoci by mohl nový detekční systém. V případě IDS (intrusion detection system) jako je Cognitive Threat Analytics, vyvíjeném v Cisco v Praze, jde o rozeznání podezřelých jevů. Vědci rekonstruují z vnějšku souvislosti mezi přenášenými daty a snaží se analyzovat, jaké aktivity na síti probíhají. Sekvence signálů totiž mohou reprezentovat například útok. Dokáže-li IDS pozorované přenosy na síti takto logicky roztřídit, otevře se cesta k vývoji automatických klasifikátorů, které rozhodnou o nebezpečnosti té či oné aktivity. Spolupráce s doc. Ing. Filipem Železným, Ph. D, a jeho doktorandem Ing. Gustavem Šourkem, vedla k definici zcela unikátní metody pro "konstrukci události". To umožňuje rozeznat v chaotickém provozu nejen dlouhou řadu známých typů aktivit, ale i souvislostí u aktivit dosud neznámých.
Druhý výzkum vede prof. dr. Jiří Matas, MSc. Spoluprací zejména s dr. Vojtěchem Francem, MSc., se podařilo upravit některé klasifikátory tak, aby dokázaly lépe reagovat na měnící se a nesmírně komplikovanou povahu velkých počítačových sítí. V důsledku toho je možné uživatele varovat před bezpečnostními incidenty s menší mírou nejistoty a menším nebezpečím omylu než dosud.
Třetí úkol je zaměřen na detekci anomálií v síťovém provozu. Vedoucím výzkum je dr. Lukáš Kencl, RDC Director a výzkumníkem ing. Pavol Mulinka.
Profesor Ing. Petr Konvalinka, který se letos stal rektorem ČVUT, na besedě pochvalně hovořil o výzkumných projektech s firmou Cisco a uvedl, že jednou z jeho priorit je těsná spolupráce s dalšími průmyslovými firmami tak, jak ji zná ze svého působení v zahraničí.
Jeho slova doplnil děkan FEL ČVUT prof. Ing. Pavel Ripka příkladem spolupráce fakulty s čínskou firmou CNR. Jejím výsledkem je unikátní laboratoř pro výzkum řízení elektrických pohonů. CNR China Corporation Limited je jedním z největších výrobců kolejových vozidel v Číně.
11. 11. 2014; Lidové noviny
ČVUT otevřelo hlídárnu malých dětí
V prostorách Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze otevřeli hlídárnu pro pět dětí od jednoho roku do šesti let. Jde o dětský koutek, který má sloužit jako zázemí pro hlídání dětí studentů a zaměstnanců školy. Učebna o velikosti 33 metrů čtverečních prošla rekonstrukcí za 60 tisíc Kč. Do konce roku tu bude probíhat zkušební provoz, během něhož si zájemci musí sami zajistit, kdo se o jejich dítě postará. Pokud se ukáže dostatečný zájem ze strany rodičů, škola podá grantovou žádost pro zajištění profesionálního dozoru a zvýšení kapacity dětského koutku.
11. 11. 2014; denik.cz
Nová metoda může odhalit i dosud neznámá nebezpečí pro počítače
Praha - Nová metoda, která by měla do budoucna umožnit automaticky identifikovat útoky hackerů i další možné škodlivé události pro počítače, vznikla ve spolupráci Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze a firmy Cisco. Autoři tento výsledek projektu vedeného Filipem Železným již přihlásili do patentového řízení. ČVUT a Cisco mají za sebou první rok pětileté smlouvy o sponzorovaném výzkumu, během něhož bylo investováno zhruba 5,5 milionu korun. To je 40 procent z celkové částky 500.000 eur (13,85 milionu Kč).
Nový způsob odhalování počítačových hrozeb se zaměřil na nejzákladnější úroveň síťového provozu, který má podobu jedniček a nul a běžnými nástroji ho nelze analyzovat. V chaotickém provozu je tak možné odhalit nejen řadu známých typů aktivit, ale i souvislosti u aktivit dosud neznámých.
Autoři tohoto i dalších dvou společných výzkumných projektů na Fakultě elektrotechnické v tiskové zprávě upozornili, že v současné době není možné čekat, až bude škodlivý kód popsán. "Bránit se známým hrozbám nestačí. (.) Pokud má být síťová infrastruktura v bezpečí, musí být schopna se bránit již před započetím útoku, v jeho průběhu i po něm," uvedli.
Spolupráce ČVUT s touto firmou zaměřenou na oblast síťových služeb nespočívá jen v tom, že soukromá společnost poskytuje univerzitě finanční prostředky na pokrytí výzkumu. Výzkumné týmy jsou ve velmi úzkém spojení a sdílejí data. "Jako jeden z největších globálních internetových hráčů disponuje společnost Cisco obrovským množstvím dat. Po jejich anonymizaci je mohou využívat i výzkumníci na Fakultě elektrotechnické," uvedl Michal Pěchouček, který řídí pražské výzkumné a vývojové centrum firmy CISCO Systems a zároveň je profesorem na ČVUT. Doplnil, že možnost pracovat s takto velkými objemy dat není v akademické sféře úplně obvyklá.
Výsledky prvního roku spolupráce si pochvaloval také rektor ČVUT Petr Konvalinka. "Smlouva o sponzorovaném výzkumu se společností Cisco neznamená pro školu jen finanční přínos, ale je zároveň obrovskou šancí pro naše studenty zúčastnit se řešení projektů, na kterých se běžně během studia podílet nemohou. Spolupráci se společností Cisco považuji za skvělý příklad, jak by měly vypadat kontakty mezi univerzitami a komerční sférou," uvedl.
Fakulta elektrotechnická kooperuje s celou řadou dalších firem. Mezi smluvními partnery jsou například Skupina ČEZ, Pražská energetika nebo Procter & Gamble, v řadách spolupracujících firem na svém webu uvádí například Microsoft, ČKD nebo IBM.
10. 11. 2014; Písecký deník
Nové možnosti pro studenty
Titul Fakultní škola Fakulty elektrotechnické ČVUT do Písku
Písek - Střední průmyslové škole a Vyšší odborné škole Písek byl propůjčen na pět let titul Fakultní škola Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Tento fakt byl stvrzen 4. listopadu podpisem smlouvy děkanem Fakulty elektrotechnické ČVUT profesorem Pavlem Ripkou a ředitelem SPŠ a VOŠ Písek Jiřím Uhlíkem v Praze na Fakultě elektrotechnické. SPŠ a VOŠ Písek se začala o titul Fakultní škola Fakulty elektrotechnické ucházet v únoru letošního roku. Celý proces, související s udělením tohoto titulu, probíhal v průběhu jarních a letních měsíců, kdy byla prověřována kvalita výuky na střední škole. Spočívalo to v prohlídce vybavení odborných učeben, školních vzdělávacích programů SPŠ a VOŠ Písek a jejich souladu s rámcovými vzdělávacími programy. Rovněž byly zjišťovány reference o škole z jiných zdrojů.
Celý proces prověřování byl završen hospitacemi ve výuce ve vybraných odborných a přírodovědných předmětech. V průběhu řízení k udělení statutu Fakultní škola se žáci střední školy zúčastnili v dubnu týdenní Jarní školy mladých autorů, kde se mohli procvičit při tvorbě odborných textů. Akce měla mezi žáky velmi pozitivní ohlas a díky udělení statutu bude pokračovat i v tomto školním roce. Udělením titulu se také otvírá možnost pro fakultní školu - SPŠ a VOŠ Písek využívat při výuce výukové prostory nebo materiální a technické vybavení fakulty elektrotechnické, pro učitele SPŠ a VOŠ Písek využívat nabídky odborných školení a seminářů, které ČVUT připravuje a realizuje. První akce Podzimní škola proběhne již tento měsíc a bude zaměřena zejména na matematiku a fyziku.
Pro žáky školy se zároveň otvírá možnost snazšího pokračování ve studiu po úspěšném složení maturitní zkoušky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.
7. 11. 2014; Písecký deník
Průmyslová škola se otevře zájemcům
V pondělí 10. listopadu od 10 do 16 hodin zve SPŠ a VOŠ Písek na Den otevřených dveří
Písek - Písecká průmyslovka patří mezi vyhlášené střední školy v celém jihočeském regionu. V oboru elektrotechniky a informačních technologií patří k nejlépe hodnoceným.
Zájemci o studium na této škole mohou využít možnosti pondělního Dne otevřených dveří. Vedle prohlídky veškerého zázemí a prostředí pak návštěvníky jistě budou zajímat informace o studiu na písecké průmyslovce v příštím školním roce 2005/2006.
Během své historie a vývoje škola změnila svůj středoškolský studijní program na obor Elektrotechnika a Informační technologie. Studium nabízí obory vzdělávání, které mají široké uplatnění nejen v oblasti techniky, ale i například v medicíně, biologii, dopravě nebo ekonomice.
Škola vychovala velké množství prvotřídních odborníků, kteří zastávají vysoké posty v nejrůznějších institucích. Součástí školy je Vyšší odborná škola, která navazuje na úplné střední vzdělání oborem Přenos a zpracování informací.
Fakultní školou ČVUT
O kvalitě vzdělání na Střední průmyslové škole a Vyšší odborné škole Písek svědčí také propůjčení na pět let titulu "Fakultní škola"Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.
Čestný titul byl škole udělen začátkem listopadu tohoto roku, čemuž předcházelo prověřování kvality výuky na střední škole.
Rovněž byly také zjišťovány reference o škole z jiných zdrojů.
---
Prohlídky v budově školy kmenové a odborné učebny (výpočetní technika, automatizace, telekomunikace a měřící systémy, praktické vyučování, elektrolaboratoře, učebny CISCO, MikroTik) jazykové učebny informační středisko INFOS, posilovna prezentace partnerských firem
Připravené aktivity informační technologie elektronické řídící systémy komunikační a zabezpečovací systémy praktické dovednosti v elektronice a robotice anglický, německý a český jazyk matematika, chemie a fyzika sport
6. 11. 2014; www.rozhlas.cz - planetárium
Astronomie a fyzika: Svítání
Kniha kolektivu autorů pod vedením astrofyzika Petra Kulhánka je doslova nabitá aktualitami z astronomie, fyziky a nových technologií.
Petr Kulhánek je profesorem aplikované fyziky na Českém vysokém učení technickém a také prezidentem sdružení Aldebaran Group for Astrophysics, které se věnuje propagaci astrofyziky a fyziky plazmatu. Na jeho webu Aldebaran.cz najdete internetový týdeník Aldebaran bulletin, věnovaný novinkám z fyziky a astronomie. Sdružení vydalo navíc v minulých letech hned tři knižní výbory těchto bulletinů, doplněných o nová fakta. Čtvrtá publikace v řadě, opět doslova napumpovaná novinkami, vyšla nedávno - pod názvem Astronomie a fyzika: Svítání. Věnuje se výzkumu a objevům, které přinesly uplynulé čtyři roky. Autorem velké části textů a hlavním editorem publikace je právě astrofyzik Petr Kulhánek.
Kniha je členěna do šesti kapitol. První tři se věnují astronomii, blízkému a vzdálenému vesmíru a kosmologii; další tři fyzice, přístrojům, sondám a novým technologiím. Nejzajímavější je asi kapitola, věnovaná kosmologii. Poslední dobou se totiž udála řada převratných objevů, díky nimž se před vědci pomalu a neochotně skládá mozaika, která snad jednou dovolí objasnit záhadu tzv. temné hmoty a temné energie, dvou tajemných entit, které tvoří většinu vesmíru, ale jejichž podstata nám zatím uniká. Odtud ono "svítání" v názvu knihy.
Obsáhlá publikace plná fotografií je určená široké veřejnosti se zájmem o pokroky v přírodních vědách. Text je navíc proložen bohatým poznámkovým aparátem, který umožňuje snadnou orientaci v tématech. Ať už vás zajímá výzkum Marsu, měsíců velkých planet, černých děr nebo vzdálených galaxií, hledání života, gravitačních vln nebo Higgsova bosonu, záhada kulového blesku, neutrina, akustická levitace nebo memristory, při čtení publikace Astronomie a fyzika: Svítání si přijdete na své. Není sice vyloučeno, že právě teď byl na některém z vědeckých pracovišť učiněn objev, který dost podstatně mění fakta, v knize obsažená, ale s tím už se musí počítat. Ve vědě, a zvlášť v astronomii a fyzice, to tak chodí.
O knihu Astronomie a fyzika: Svítání s námi můžete soutěžit. Šanci na výhru máte do 23. listopadu.
Petr Kulhánek a kolektiv autorů: Astronomie a fyzika : Svítání. Praha: Aldebaran Group for Astrophysics (AGA), 2014. ISBN 904582-6-0.
6. 11. 2014; parlamentnilisty.cz
ČVUT v Praze nabízí svým zaměstnancům a studentům prostor pro hlídání dětí
V prostorách Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze bude 10. listopadu v 11.30 hodin slavnostně otevřen dětský koutek nazvaný Hlídárna, který bude sloužit jako zázemí pro hlídání dětí studentů a zaměstnanců vysoké školy. Slavnostního otevření se zúčastní rektor ČVUT prof. Petr Konvalinka a děkani Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní ČVUT prof. Pavel Ripka a prof. Michael Valášek. Akce se koná v místnosti T2:C2-81 (Technická 2, Praha 6).
Učebna o velikosti 33 m2 v dejvickém monobloku Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní prošla během října rekonstrukcí a splňuje všechny potřebné požadavky na moderní dětský koutek. Finanční náklady na jeho úpravu se vyšplhaly do výše 60 tis. Kč. Do konce roku 2014 bude probíhat zkušební provoz. Pokud se ukáže zájem ze strany rodičů, bude v prosinci 2014 podána grantová žádost pro zajištění profesionálního dozoru a zvýšení kapacity dětského koutku.
Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Pavel Ripka k otevření Hlídárny doplňuje: "Jako moderní univerzita chceme zaměstnancům i studentům poskytovat to nejlepší zázemí pro jejich práci. Mnoho našich mladých kolegů muselo opakovaně řešit problém se zaopatřením svých potomků během dne, kdy nemají možnost využít služeb mateřských škol na krátké, nárazové, zaopatření svých ratolestí."
Hlídárna bude ve zkušebním provozu sloužit jako místo, kde může být umístěno až pět dětí ve věku 1 - 6 let spolu se svými chůvami, nebo rodiči.
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době máČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz.
5. 11. 2014; Scienceworld
Umělá inteligence pro analýzu hrozeb v síťových datech
Ze sponzorovaného výzkumu Cisco na ČVUT se zrodily tři projekty. Jeden míří do patentového řízení.
tisková zpráva ČVUT Praha
Během prvního roku pětileté smlouvy o sponzorovaném výzkumu mezi společností Cisco a Českým vysokým učením technickým vPraze bylo z celkové částky 500 tisíc EUR proinvestováno téměř 40 procent. Cisco podpořilo trojici výzkumných projektů na katedráchpočítačů, kybernetiky a telekomunikací na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Společnost Cisco při vývoji nových přístupů intenzivně spolupracuje s partnery, univerzitami a start-upy. Úspěšné zapojení týmu bývalého Cognitive Security a jeho spolupráce s ČVUT jsou toho důkazem.
Výsledek projektu doc. Ing. Filipa Železného, Ph.D, pod názvem "Metodologie konstrukce události z NetFlow toku" je již přihlášen do patentového řízení. Nová metoda do budoucna umožní automaticky identifikovat útoky hackerů nebo jiné škodlivé události přímo v nejzákladnější úrovni síťového provozu, který má podobu jedniček a nul a běžnými nástroji ho nelze analyzovat. Přihláška patentu je pod společnou hlavičkou ČVUT a Cisco.
Výsledky projektů podpořených společností Cisco byly 22. října prezentovány na půdě výzkumného a vývojového centra Cisco v Prazeza účasti rektora ČVUT prof. Ing. Petra Konvalinky, CSc., děkana Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Ing. Pavla Ripky, CSc., a prof. Dr. Ing. Michala Pěchoučka, M.Sc., ředitele pražského výzkumného centra firmy Cisco. V prvním roce podpořila společnost Cisco trojici projektů. Kromě projektu vedeného Filipem Železným šlo o projekt zabývající se problémy klasifikace incidentu nad síťovými daty vedený prof. Dr. Ing. Jiřím Matasem a projekt Detekce anomálií v latenci síťového provozu výzkumného týmu vedeného Dr. Lukášem Kenclem.
Bezpečnostní prostředí se mění, dřívější snaha chránit před útoky koncová zařízení jako jsou počítače, ale také tablety či telefony, již nestačí. Tato zařízení lze ale příliš snadno nakazit škodlivým kódem, efektivní obrana tak musí být v současnosti integrována přímo v síti. Jen tak lze bezpečnostní hrozby identifikovat a eliminovat dříve, než napadnou další části sítě a další zařízení.
Jak ostatně upozornili i autoři výzkumů, v současné době již není možné čekat na to, až bude škodlivý kód popsán. Bránit se známým hrozbám již dnes nestačí. Proto se společnost Cisco dlouhodobě zaměřuje na systémy, které na základě podrobné analýzy datového toku umožní odhalit i dosud nepopsané hrozby a zabránit i tak zvaným útokům nultého dne. Pokud má být síťová infrastruktura v bezpečí, musí být schopna bránit se již před započetím útoku, v jeho průběhu i po něm. Právě tímto směrem směřuje i práce mladých výzkumníků z ČVUT.
"Byl jsem velmi příjemně překvapen výsledky práce mladých výzkumníků na Fakultě elektrotechnické," prohlásil prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc., rektor ČVUT a dodal: "Smlouva o sponzorovaném výzkumu se společností Cisco neznamená pro školu jen finanční přínos, ale je zároveň obrovskou šancí pro naše studenty zúčastnit se řešení projektů, na kterých se běžně během studia podílet nemohou. Spolupráci se společností Cisco považuji za skvělý příklad, jak by měly vypadat kontakty mezi univerzitami a komerční sférou."
Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Ing. Pavel Ripka, CSc., připomněl, že oba zakladatelé české bezpečnostní firmy Cognitive Security, která se loni stala součástí struktur společnosti Cisco - Martin Rehák a Michal Pěchouček - byli a jsou zaměstnanci fakulty. Michal Pěchouček nadále působí na ČVUT jako řádný profesor. "Cognitive Security je skvělým příkladem toho, že na českých vysokýchškolách lze najít spoustu schopných odborníků majících skvělé nápady," uvedl Pavel Ripka. "Úspěch tohoto českého start-upu je velkou motivací pro naše studenty," dodal s tím, že smlouva o sponzorovaném výzkumu se společností Cisco je jednou z největších, na kterých se jeho fakulta podílí.
Michal Pěchouček řekl: "Výzkumné a vývojové centrum, v jehož čele stojím, má před sebou tři hlavní úkoly: vyvíjet bezpečnostní produkty pro zákazníky Cisco, vyvíjet technologie, které budou využitelné v těchto produktech, a podporovat jak základní, tak aplikovaný výzkum. Z tohoto pohledu je pro nás spolupráce s Českým vysokým učením technickým naprosto klíčová."
V týmu výzkumného a vývojového centra v Praze pracuje dokonce 9 vědců s doktoráty jak z ČVUT nebo Karlovy univerzity, tak i ze zahraničních univerzit a několik doktorandů z ČVUT. "Celkově u nás pracuje přibližně stejné množství vědců a vývojářů," upozorňuje Michal Pěchouček. S tím, že právě možnost spolupracovat s akademickou sférou dává výzkumu společnosti Cisco možnost intelektuální diversifikace a konfrontace s jinými názory. "Být výzkumníkem a posouvat vědění kupředu lze jen v případě, že jsme otevřeni akademickému myšlení a spolupráci s univerzitní komunitou," poznamenal dále.
Společnost Cisco neposkytuje univerzitě pouze finanční prostředky na pokrytí výzkumu. Spolupráce mezi výzkumnými týmy na obou stranách je velmi intenzivní. Michal Pěchouček například upozornil, že velmi důležitým aspektem spolupráce je skutečnost, že vědci zČVUT mohou pracovat na problémech se svými kolegy s Cisca a že mohou pracovat nad stejnými daty. "Jako jeden z největších globálních internetových hráčů disponuje společnost Cisco obrovským množstvím dat. Po jejich anonymizaci a je mohou využívat i výzkumníci na Fakultě elektrotechnické," zdůrazňuje Michal Pěchouček a vysvětluje, že takto velké objemy dat jsou pro výzkumníky velmi cenné a možnost s nimi pracovat není v akademické sféře úplně obvyklá.
Stručně o projektech
Metodologie konstrukce události z NetFlow toku
Vedoucí výzkumu: doc. Ing. Filip Železný, Ph.D; výzkumník: Ing. Gustav Šourek
Síťový provoz je pro vnějšího pozorovatele v podstatě nečitelný - jsou přenášeny zdánlivě nesouvisející a promíchané kousky informace. Teprve koncové počítače umí poskládat to podstatné: přenesený mail, obrázek nebo jiný soubor. Pro tvůrce softwarových řešení, která mají fungovat transparentně jako pozorovatel provozu na nejnižší úrovni, se síťový provoz jeví jako téměř chaotická změť signálů. Pozorovatel nezná high-level protokoly dodržované jednotlivými počítači v síti, a ani by je neměl potřebovat znát. V případě IDS (intrusion detection system) jako je Cognitive Threat Analytics, vyvíjeném v Cisco R&D v Praze, jde pouze o rozeznání jevů podezřelých.
Snažíme se proto zvnějšku automaticky rekonstruovat souvislosti mezi přenášenými daty a pochopit, jaké logické celky (aktivity) na síti probíhají. Sekvence signálů totiž mohou reprezentovat např. DDoS útok, ssh scan, určitý charakteristický vzorec a podobně. Dokáže-li IDS pozorované přenosy na síti takto logicky roztřídit, je pak mnohem snazší (a vůbec možné) stavět automatické klasifikátory, které rozhodnou o nebezpečnosti té které aktivity.
Spolupráce se skupinou Filipa Železného vedla k definici zcela unikátní metody pro "konstrukci událostí". To umožňuje rozeznat v chaotickém provozu nejen dlouhou řadu známých typů aktivit, ale i souvislosti u aktivit dosud neznámých.
Problémy klasifikace incidentu nad síťovými daty
Vedoucí výzkumu: prof. Dr. Jiří Matas, MSc.; výzkumník: Dr. Vojtěch Franc, MSc.
V oborech blízkých umělé inteligenci existuje dlouhá řada standardních klasifikačních algoritmů (rozhodovacích pravidel), schopných roztřídit data do známých tříd. Tyto algoritmy jsou již dnes široce využívané - čtečka otisku prstů rozhoduje, je-li uživatel tím, za koho se označuje, moderní EKG samo navrhuje diagnózu, moderní automobily umí pomocí kamery rozeznat, jestli červený trojúhelníkový tvar je značka nebo jen natřený plakát na stěně.
Nejtěžší úlohou před nasazením klasifikátorů je ale vyřešit reprezentaci vstupních dat pomocí standardních číselných vektorů, které teprve standardní metody umí zpracovat. Při rozeznávání na fotografii lze na vektory převést jednotlivé body bitmapy, mnohem podstatnější jsou ale číselné hodnoty odvozené sofistikovanějším způsobem - například míra ostrosti přechodu barev či hran v obraze atd. Na rozdíl od analýzy obrazu, zvuku, či řeči, je analýza toků dat na síti v podstatě v začátcích. Definice vhodných číselných vektorů zatím závisí na expertní znalosti, a téměř jistě neumí odhalit všechny podstatné statistiky v datech ukryté.
Spolupráce zejména s Vojtěchem Francem vedla k hlubšímu pochopení možností vektorových reprezentací síťových dat a k úpravě některých klasifikátorů tak, aby dokázaly lépe reagovat na rychle se měnící a nesmírně komplikovanou povahu velkých počítačových sítí. V důsledku jsme schopni poskytovat uživatelům varování o bezpečnostních incidentech s menší mírou nejistoty a menším nebezpečím omylu.
Detekce anomálii v latenci síťového provozu
Vedoucí výzkumu: Dr. Lukáš Kencl, RDC Director; výzkumník: Ing. Pavol Mulinka
Přenos dat po síťových kabelech na velké vzdálenosti se pro někoho překvapivě potýká i se zpožděním přenosu. Zpoždění mohou mít nejrůznější příčiny a mohou vznikat na nejrůznějších úrovních sítí. Zpoždění přenosu je do jisté míry měřitelné a analyzovatelné. Standardní využití je např. kontrola dostupnosti cloudových služeb a následná automatická oprava (systém rozezná výpadek některých serverů, a automaticky zapojí servery záložní), popř. odhadování polohy mobilu vůči systému BTS vysílačů, apod.
Výzkum byl veden ambiciózní myšlenkou ověřit, do jaké míry je informace o zpoždění využitelná pro detekci jinak nevysvětlitelných anomálií a hlavně anomálií indikujících činnost virů popř. útok hackerů. Je nepochybné, že některá pozorovatelná zpoždění s bezpečnostními riziky souvisí, je ovšem velmi obtížné takovéto jevy smysluplně dekódovat. Podle dostupných informací se jedná o výzkum, který je jediný svého druhu a lze jej proto považovat za pilotní průzkum s cílem ověřit možnosti v této oblasti.
5. 11. 2014; parlamentnilisty.cz
Ze sponzorovaného výzkumu Cisco na ČVUT se zrodily tři projekty
Během prvního roku smlouvy o sponzorovaném výzkumu kybernetické bezpečnosti mezi společností Cisco a Fakultou elektrotechnickouČVUT v Praze proběhly tři originální výzkumné projekty. Výsledek jednoho z nich je již přihlášen do patentového řízení.
Během prvního roku pětileté smlouvy o sponzorovaném výzkumu mezi společností Cisco a Českým vysokým učením technickým vPraze bylo z celkové částky 500 tisíc EUR proinvestováno téměř 40 procent. Cisco podpořilo trojici výzkumných projektů na katedráchpočítačů, kybernetiky a telekomunikací na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Společnost Cisco při vývoji nových přístupů intenzivně spolupracuje s partnery, univerzitami a start-upy. Úspěšné zapojení týmu bývalého Cognitive Security a jeho spolupráce s ČVUT jsou toho důkazem.
Výsledek projektu doc. Ing. Filipa Železného, Ph.D, pod názvem "Metodologie konstrukce události z NetFlow toku" je již přihlášen do patentového řízení. Nová metoda do budoucna umožní automaticky identifikovat útoky hackerů nebo jiné škodlivé události přímo v nejzákladnější úrovni síťového provozu, který má podobu jedniček a nul a běžnými nástroji ho nelze analyzovat. Přihláška patentu je pod společnou hlavičkou ČVUT a Cisco.
Výsledky projektů podpořených společností Cisco byly 22. října prezentovány na půdě výzkumného a vývojového centra Cisco v Prazeza účasti rektora ČVUT prof. Ing. Petra Konvalinky, CSc., děkana Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Ing. Pavla Ripky, CSc., a prof. Dr. Ing. Michala Pěchoučka, M.Sc., ředitele pražského výzkumného centra firmy Cisco. V prvním roce podpořila společnost Cisco trojici projektů. Kromě projektu vedeného Filipem Železným šlo o projekt zabývající se problémy klasifikace incidentu nad síťovými daty vedený prof. Dr. Ing. Jiřím Matasem a projekt Detekce anomálií v latenci síťového provozu výzkumného týmu vedeného Dr. Lukášem Kenclem.
Bezpečnostní prostředí se mění, dřívější snaha chránit před útoky koncová zařízení jako jsou počítače, ale také tablety či telefony, již nestačí. Tato zařízení lze ale příliš snadno nakazit škodlivým kódem, efektivní obrana tak musí být v současnosti integrována přímo v síti. Jen tak lze bezpečnostní hrozby identifikovat a eliminovat dříve, než napadnou další části sítě a další zařízení.
Jak ostatně upozornili i autoři výzkumů, v současné době již není možné čekat na to, až bude škodlivý kód popsán. Bránit se známým hrozbám již dnes nestačí. Proto se společnost Cisco dlouhodobě zaměřuje na systémy, které na základě podrobné analýzy datového toku umožní odhalit i dosud nepopsané hrozby a zabránit i tak zvaným útokům nultého dne. Pokud má být síťová infrastruktura v bezpečí, musí být schopna bránit se již před započetím útoku, v jeho průběhu i po něm. Právě tímto směrem směřuje i práce mladých výzkumníků z ČVUT.
"Byl jsem velmi příjemně překvapen výsledky práce mladých výzkumníků na Fakultě elektrotechnické," prohlásil prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc., rektor ČVUT a dodal: "Smlouva o sponzorovaném výzkumu se společností Cisco neznamená pro školu jen finanční přínos, ale je zároveň obrovskou šancí pro naše studenty zúčastnit se řešení projektů, na kterých se běžně během studia podílet nemohou. Spolupráci se společností Cisco považuji za skvělý příklad, jak by měly vypadat kontakty mezi univerzitami a komerční sférou."
Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Ing. Pavel Ripka, CSc., připomněl, že oba zakladatelé české bezpečnostní firmy Cognitive Security, která se loni stala součástí struktur společnosti Cisco - Martin Rehák a Michal Pěchouček - byli a jsou zaměstnanci fakulty. Michal Pěchouček nadále působí na ČVUT jako řádný profesor. "Cognitive Security je skvělým příkladem toho, že na českých vysokýchškolách lze najít spoustu schopných odborníků majících skvělé nápady," uvedl Pavel Ripka. "Úspěch tohoto českého start-upu je velkou motivací pro naše studenty," dodal s tím, že smlouva o sponzorovaném výzkumu se společností Cisco je jednou z největších, na kterých se jeho fakulta podílí.
Michal Pěchouček řekl: "Výzkumné a vývojové centrum, v jehož čele stojím, má před sebou tři hlavní úkoly: vyvíjet bezpečnostní produkty pro zákazníky Cisco, vyvíjet technologie, které budou využitelné v těchto produktech, a podporovat jak základní, tak aplikovaný výzkum. Z tohoto pohledu je pro nás spolupráce s Českým vysokým učením technickým naprosto klíčová."
V týmu výzkumného a vývojového centra v Praze pracuje dokonce 9 vědců s doktoráty jak z ČVUT nebo Karlovy univerzity, tak i ze zahraničních univerzit a několik doktorandů z ČVUT. "Celkově u nás pracuje přibližně stejné množství vědců a vývojářů," upozorňuje Michal Pěchouček. S tím, že právě možnost spolupracovat s akademickou sférou dává výzkumu společnosti Cisco možnost intelektuální diversifikace a konfrontace s jinými názory. "Být výzkumníkem a posouvat vědění kupředu lze jen v případě, že jsme otevřeni akademickému myšlení a spolupráci s univerzitní komunitou," poznamenal dále.
Společnost Cisco neposkytuje univerzitě pouze finanční prostředky na pokrytí výzkumu. Spolupráce mezi výzkumnými týmy na obou stranách je velmi intenzivní. Michal Pěchouček například upozornil, že velmi důležitým aspektem spolupráce je skutečnost, že vědci zČVUT mohou pracovat na problémech se svými kolegy s Cisca a že mohou pracovat nad stejnými daty. "Jako jeden z největších globálních internetových hráčů disponuje společnost Cisco obrovským množstvím dat. Po jejich anonymizaci a je mohou využívat i výzkumníci na Fakultě elektrotechnické," zdůrazňuje Michal Pěchouček a vysvětluje, že takto velké objemy dat jsou pro výzkumníky velmi cenné a možnost s nimi pracovat není v akademické sféře úplně obvyklá.
Stručně o projektech
Metodologie konstrukce události z NetFlow toku
Vedoucí výzkumu: doc. Ing. Filip Železný, Ph.D; výzkumník: Ing. Gustav Šourek
Síťový provoz je pro vnějšího pozorovatele v podstatě nečitelný - jsou přenášeny zdánlivě nesouvisející a promíchané kousky informace. Teprve koncové počítače umí poskládat to podstatné: přenesený mail, obrázek nebo jiný soubor. Pro tvůrce softwarových řešení, která mají fungovat transparentně jako pozorovatel provozu na nejnižší úrovni, se síťový provoz jeví jako téměř chaotická změť signálů. Pozorovatel nezná high-level protokoly dodržované jednotlivými počítači v síti, a ani by je neměl potřebovat znát. V případě IDS (intrusion detection system) jako je Cognitive Threat Analytics, vyvíjeném v Cisco R&D v Praze, jde pouze o rozeznání jevů podezřelých.
Snažíme se proto zvnějšku automaticky rekonstruovat souvislosti mezi přenášenými daty a pochopit, jaké logické celky (aktivity) na síti probíhají. Sekvence signálů totiž mohou reprezentovat např. DDoS útok, ssh scan, určitý charakteristický vzorec a podobně. Dokáže-li IDS pozorované přenosy na síti takto logicky roztřídit, je pak mnohem snazší (a vůbec možné) stavět automatické klasifikátory, které rozhodnou o nebezpečnosti té které aktivity.
Spolupráce se skupinou Filipa Železného vedla k definici zcela unikátní metody pro "konstrukci událostí". To umožňuje rozeznat v chaotickém provozu nejen dlouhou řadu známých typů aktivit, ale i souvislosti u aktivit dosud neznámých.
Problémy klasifikace incidentu nad síťovými daty
Vedoucí výzkumu: prof. Dr. Jiří Matas, MSc.; výzkumník: Dr. Vojtěch Franc, MSc.
V oborech blízkých umělé inteligenci existuje dlouhá řada standardních klasifikačních algoritmů (rozhodovacích pravidel), schopných roztřídit data do známých tříd. Tyto algoritmy jsou již dnes široce využívané - čtečka otisku prstů rozhoduje, je-li uživatel tím, za koho se označuje, moderní EKG samo navrhuje diagnózu, moderní automobily umí pomocí kamery rozeznat, jestli červený trojúhelníkový tvar je značka nebo jen natřený plakát na stěně.
Nejtěžší úlohou před nasazením klasifikátorů je ale vyřešit reprezentaci vstupních dat pomocí standardních číselných vektorů, které teprve standardní metody umí zpracovat. Při rozeznávání na fotografii lze na vektory převést jednotlivé body bitmapy, mnohem podstatnější jsou ale číselné hodnoty odvozené sofistikovanějším způsobem - například míra ostrosti přechodu barev či hran v obraze atd. Na rozdíl od analýzy obrazu, zvuku, či řeči, je analýza toků dat na síti v podstatě v začátcích. Definice vhodných číselných vektorů zatím závisí na expertní znalosti, a téměř jistě neumí odhalit všechny podstatné statistiky v datech ukryté.
Spolupráce zejména s Vojtěchem Francem vedla k hlubšímu pochopení možností vektorových reprezentací síťových dat a k úpravě některých klasifikátorů tak, aby dokázaly lépe reagovat na rychle se měnící a nesmírně komplikovanou povahu velkých počítačových sítí. V důsledku jsme schopni poskytovat uživatelům varování o bezpečnostních incidentech s menší mírou nejistoty a menším nebezpečím omylu.
Detekce anomálii v latenci síťového provozu
Vedoucí výzkumu: Dr. Lukáš Kencl, RDC Director; výzkumník: Ing. Pavol Mulinka
Přenos dat po síťových kabelech na velké vzdálenosti se pro někoho překvapivě potýká i se zpožděním přenosu. Zpoždění mohou mít nejrůznější příčiny a mohou vznikat na nejrůznějších úrovních sítí. Zpoždění přenosu je do jisté míry měřitelné a analyzovatelné. Standardní využití je např. kontrola dostupnosti cloudových služeb a následná automatická oprava (systém rozezná výpadek některých serverů, a automaticky zapojí servery záložní), popř. odhadování polohy mobilu vůči systému BTS vysílačů, apod.
Výzkum byl veden ambiciózní myšlenkou ověřit, do jaké míry je informace o zpoždění využitelná pro detekci jinak nevysvětlitelných anomálií a hlavně anomálií indikujících činnost virů popř. útok hackerů. Je nepochybné, že některá pozorovatelná zpoždění s bezpečnostními riziky souvisí, je ovšem velmi obtížné takovéto jevy smysluplně dekódovat. Podle dostupných informací se jedná o výzkum, který je jediný svého druhu a lze jej proto považovat za pilotní průzkum s cílem ověřit možnosti v této oblasti.
4. 11. 2014; technet.cz
Zažíváme revoluci v osvětlení. Téměř navlas stejně jako před 100 lety
Nedávné boje mezi klasickými a úspornými zdroji světla nejsou nic nového. Podobná "revoluce v osvětlení" probíhala už před 100 lety a tehdy stejně jako dnes spotřebitelé každou korunu dvakrát obraceli, než by koupili něco nevyzkoušeného.
Když letos Nobelův výbor udělil cenu za objev modrého LED světla třem japonským vědcům, vyzdvihl, že ocenění spustili rozbíhající se "revoluci v osvětlení". I když zásluhy letošních laureátů nechceme snižovat (jejich práce i životní příběh stojí za pozornost ), stojí určitě za připomenutí, že LEDková "revoluce" není rozhodně první. Jedna velmi podobná probíhala v době zhruba před jedním stoletím, kdy "Edisonovo duchovní dítko", uhlíková elektrická žárovka, vedla svou závěrečnou bitvu o místo na výsluní. V čem byl Edison lepší než Göbel
Elektrická žárovka sama nebyla dílem slavného amerického vynálezce. Dnes se všeobecně uvádí, že první prakticky použitelnou žárovku sestrojil Heinrich Göbel roku 1854, tedy zhruba čtvrt století před Edisonem. S elektrickým světlem experimentoval dlouhou dobu a podařilo se mu přijít se dvěma klíčovými objevy.
Za prvé našel vhodné vlákno, když údajně v zoufalství nad neúspěchy experimentů ze své bambusové vycházkové hole odlomil kousek a použil ho jako vlákna do svého světelného zdroje. Organické vlákno se ukázalo díky jednoduché výrobě jako výhodný zdroj pro první generace žárovek.
Žárovka s uhlíkovým vláknem. Na snímku je vidět i tmavnutí skla, ke kterému v průběhu životnosti světla dochází.
Druhý Göbelův velký úspěch spočíval v tom, že vlákno dokázal umístit do baňky, ze které vyčerpal vzduch, což zaručilo žárovce použitelnou životnost (vakuum omezuje tepelné ztráty a tak výrazně zvyšuje účinnost a snižuje riziko spojené s rozžhavením žárovky na vysokou teplotu). První prototyp tohoto uhlíkového typu s vakuovou baňkou svítil údajně přes dvě stovky hodin, což byl na svou dobu skvělý výsledek, který vynález činil prakticky okamžitě prakticky použitelným.
Göbel si ovšem plodů své práce moc neužil. Dlouhé experimentování ho finančně vyčerpalo a v Evropě té doby byl o hodně obtížnější přístup ke kapitálu než v USA, takže neměl prostředky na patentování vynálezu a rozjezd výroby.
To naopak byla Edisonova silná stránka. Až nesympaticky cílevědomý americký vynálezce v roce 1880 po dlouhých experimentech s různými materiály sestavil žárovku, která měla hlavní rysy světel používaných i dnes, například včetně úspěšného návrhu, patice, která se dnes označuje jako E27. Vynálezce dělal od začátku svým žárovkám velkolepou reklamu: hned v roce 1880 jimi nechal nasvítit celý parník, na Světové výstavě v Paříži o rok později už jich svítila zhruba tisícovka.
Thomas Edison (vpravo vsedě) a Francis Jehl (úplně vlevo) při zinscenované rekonstrukci rozsvícení první žárovky v roce 1929, tedy během oslav 50. výročí události. Na oba dohlíží prezident Herbert Hoover (podle něj Hooverova přehrada) a Henry Ford (úplně vpravo), kteří se k objevu žárovky přichomýtli samozřejmě až zpětně.
Technicky šlo vlastně o typ velmi podobný Göbelově žárovce a dalším podobným žárovkám jiných typů ze stejné doby (však také Edison musel svůj patent hájit před soudem), ale důležité bylo, že Edison dokázal "světelné baňky" jako první vyrábět relativně spolehlivě a ve velkém. Nebylo to až tak jednoduché, jak se může zdát. Především zuhelnatělá bambusová vlákna používaná jako zdroj světla se musela velmi pečlivě připravovat.
Vlákna (používal se bambus, ale i další organické materiály, později hojně želatina) se musela nejprve pečlivě nakrájet na pokud možno homogenní vlákna. Pak se stočila do požadovaného tvaru a několik hodin (uvádí se 5 až 10) se vypalovala. Pro dosažení vyšší pevnosti se pak pražila ve vaselině, petroleji, nebo jiných podobných uhlovodíkových sloučeninách.
Ale to nestačilo, protože vlákna obvykle měla v různých částech různý průměr a to by při použití znamenalo, že by se v užších místech rychleji přepalovala, protože by v různých částech vlákna byl výrazně odlišný odpor. A tak se k vláknu připojil zdroj proudu, z prostředí byl vyčerpán vzduch a nahrazen svítiplynem (tedy směs vodíku, oxidu uhelnatého, metanu a dalších složek). Proud rozžhavil vlákna, a to nejvíce v zúženích. Na těchto zeslabených místech se svítiplyn začal spalovat. Přitom vznikaly uhlíkové saze, které se usazovaly právě na rozžhavených, zeslabených částech vlákna.
Pak se k uhlíkovému vláknu musely připojit platinové elektrody (platina a sklo mají stejnou tepelnou roztažnost, takže se snižuje riziko prasknutí). Spojení těchto dvou materiálů také nebylo úplně jednoduchou záležitostí, přitom muselo být co nejlepší, jinak životnost zdroje rychle klesala. Relativně jednoduchým krokem pak bylo zajistit vyčerpání vzduchu a žárovku vzduchotěsně zatavit. Ve zvládnutí všech kroků tohoto procesu dostatečně levně a spolehlivě byl Edisonův primát. Boj o světlo
Oblouková lampa v akci. Obě elektrody jsou jasně patrné.
Ještě dva roky poté, co Edison představil své elektrické žárovky, získal František Křižík zlatou medaili za svou obloukovou lampu, ve které zdrojem světla nebyl průchod proudu žhavícím se materiálem, ale přímo elektrický výboj mezi dvěma elektrodami ve svítilně. Zdálo by se, že žárovka má vážnou konkurenci, ale skutečnost byla trochu jiná. Obloukovky byly drahé a jejich nedostatky (hlavně odhořívání elektrod) a potíže se zmenšováním na rozměry použitelné v domácnostech, je poměrně rychle odsoudily do role druhých houslí. I přesto, že jejich vlastnosti se zlepšovaly celé 20. století a mohou být zdrojem příjemného světla.
Větším soupeřem bylo v té době pro žárovku plynové osvětlení, za kterým stála moderně řečeno silná lobby plynárenských společností a fakt, že do plynové infrastruktury se v mnoha městech už předtím mohutně investovalo. V boji o světlo používaly plynárenské podniky (a nejen ony) i dost nečisté taktiky: "Upozorňovaly na vznik očních chorob při svícení žárovkou i na stížnosti anglických dam nespokojených s tím, že jejich kůže vypadá v elektrické světle zsinale, až po vyvolávání strachu ze střepin při rozbití skleněné baňky žárovky. Na nový vynález se tak zpočátku valily jen pomluvy. Jediný, kdo na této kampani profitoval, byly kosmetické firmy, které vzápětí produkovaly přípravky dodávající ženám pod žárovkami opět jejich svěží půvab", napsali ve svém článku o vývoji žárovky Jan Mikeš, Marcela Efmertová z ČVUT.
Ale výhody žárovky v osvětlování se nakonec ukázaly (byť ne tak rychle třeba u veřejného osvětlení), a technologie se rychle šířila. Ferdinand Pietsch v roce 1910 v Časopise pro pěstování mathematiky a fysiky (digitalizovaný článek zde ) uváděl, že za zhruba deset let cena žárovek klesla o dva řády: na konci 19. století stály podle něj 18-25 korun, v roce 1910 to bylo 50 haléřů.
Konkurence ovšem nespala. Ještě na samém konci 19. století se začaly v plynových lampách používat zdokonalené hořáky (především tzv. Auerovy). Samotný plyn nemá příliš jasný plamen, ale tyto vylepšené hořáky byly napuštěny látkami (dusičnany ceru a thoria), díky kterým byl plamen klidnější a jasnější. Uhlíková žárovka v porovnání s vylepšeným plynovým světlem ztratila velkou část své výhody, pak se ovšem objevilo zdokonalení, které víceméně na jedno století opanovalo oblast domácího osvětlení.
Wolframová žárovka se závitem E27 Přichází kov
Šlo o žárovky s kovovým vláknem. Může se vlastně zdát překvapivé, že se žárovky nevyráběly z kovů od začátku, ale má to samozřejmě praktické důvody. S kovovými vlákny, hlavně platinovými, se totiž ve druhé polovině 19. století poměrně hojně experimentovalo. Brzy se však zjistilo, že platinový drátek křehne a praská. Navíc je samozřejmě dosti drahý.
Také bylo brzy jasné, že úspěšné žárovky musí pracovat s opravdu vysokými teplotami nad 2 000 °C. Čím více, tím lépe, protože účinnost poměrně rychle stoupá a k jejímu zdvojnásobení stačí zvýšení teploty o pár set stupňů. Kovů, které by takovou teplotu vydržely, není mnoho: použít šly jen těžko (tedy za vysokých teplot) tavitelné kovy jako např. tantal, osmium, wolfram, molybden atp.
Výhody kovu se pokoušely nejprve využít hybridní typy, ve kterých byl uhlík nahrazen kovem jenom částečně. Vlákna byla tedy například jen pokovená, ale jádro byl stále "uhel". Přesto se u nich dosahovalo snížení spotřeby energie o více než čtvrtinu.
První relativně úspěšnou čistě kovovou technologií byly tantalové žárovky, protože tento kov šlo ze všech vhodných kandidátů zpracovat nejlépe. Přišla s nimi na přelomu 19. a 20. století firma Siemens. Měly tu zajímavou provozní vlastnost, že vlákno se během životnosti postupně zkracovalo. Na začátku byly kvůli tomu žárovky náchylné k poškození otřesem, protože vlákno s sebou dost "hýbalo". Tantalové žárovky se používaly ve větším měřítku pár desítek let, ale pak je nahradily žárovky z jiných kovů s vyšší teplotou tání a vyšší pracovní teplotou.
Trvalo to tak dlouho proto, že u ostatních zmiňovaných kovů "narážíme právě na nemilou překážku," jak v roce 1910 napsal již zmiňovaný Ferdinand Pietsch. Tyto prvky (právě s výjimkou tantalu) nejsou při vysokých teplotách tzv. tažné, takže z nich nelze tím nejjednodušším způsobem, zahřátím a natažením, udělat drát či drátek. Hledání způsobů, jak obejít tuto velkou nevýhodu, bylo základem vývoje kovových žárovek.
Ve své době šlo o pečlivě střežená výrobní tajemství. Kovy se například drtily na prášek a míchaly třeba s klihem, gumou či cukrem. Z této "kaše" se pak vytlačovala vlákna. V jiných postupech se tyto materiály rozpouštěly střídavě v kyselině a zásadě na velmi jemné částečky, až vznikla "kašička" (tzv. hydrosol). Pak se zavedením proudu zbavila části vody (tj. elektrolýzou), a pak se pod tlakem lisovala tato směs to vláken.
Jednoznačným vítězem se stala nakonec americká společnost General Electric a její inženýr William Coolidge. Ten totiž jako první zvládl výrobu vláken z wolframu, který má při teplotě tání cca 3 400 °C skvělé předpoklady pro výrobu žárovek, ale přitom je jinak velmi křehký.
Coolidge vyvinul (samozřejmě s pomocí svých vědeckých předchůdců) složitý proces, který si jen přiblížíme: wolfram se nejprve namele na prášek a pak se za vysokých tlaků slisuje do tyčí. Ty se zahřejí na 1 300 °C, zchladí ve vodní lázni, pak se průchodem elektrického proudu zahřejí na 3 200°C a znovu zchladí. Poté znovu zahřejí na 1 500 °C, tentokrát ve vodíkové peci, pak se materiál válí a tepe za běžných teplot, aby se nakonec ještě jednou zahřál a pomalu zchlazoval, zatímco se z něj vytahuje milimetrový drátek.
Vývoj se tím samozřejmě nezastavil. V moderních obyčejných žárovkách se používá dvakrát navinutá wolframová spirála a plnění baňky argonem, který zpomaluje odpařování wolframu. Pracovní teplota vlákna se tak mohla zvýšit na cca 2 800 °C. To je zhruba o 800 °C více než u uhlíku a o 400 °C více oproti prvním kovovým žárovkám. To zase v důsledku vede ke zvýšení celkové účinnosti na více jak pětinásobek oproti "uhlíkovkám" a více jak dvojnásobek oproti jednoduchým kovovým zdrojům. Zlepšila se tím i barva vyzařovaného světla.
Wolfram s krystaly křemene a pyritu
Ingot lisovaného wolframu Ale to je drahé!
Nové kovové žárovky měly ovšem na začátku 20. století jednu velkou nevýhodu: byly dražší. V podstatě přesně se tak opakovala situace na konci 20. století, kdy jsme přistupovali s velkou nedůvěrou ( a ne zcela neoprávněnou ) k novým, dražším zdrojům světla, i když slibovaly vyšší účinnost. Dejme slovo přímým svědkům sto let staré "žárovkové revoluce" (za upozornění na text děkujeme časopisu Vesmír z listopadu 2013 ):
"Právě čtu v posledním čísle časopisu Helios ze dne 14. března t. r., že firma Siemens a Halske cenu 16tisvičkové lampičky tantalové snížila z 2.50 mark na 2 marky, což činí 2.40 K. Uhlíková lampička 16tisvíčková se u nás prodává za 0.60 K. Řeknete však, kdo že by dal za lampičku tantalovou 2.40 K, když tutéž lampičku uhlíkovou obdržím za 0.60 K, tedy za čtvrtinu!
Ale věc má ještě jinou stránku. Lampička sama nesvítí; teprve, když jí prochází proud. Práce proudem v každé sekundě vykonaná proměňuje se právě v teplo a světlo. Tato práce není zadarmo, musíme ji zaplatiti. [...] Lampičky uhlíkové vyžadují na jednu svíčku 31/2 Watt, jsou, jak zkrátka pravíme, 31/2-wattové, naproti tomu tantalové vyžaduji na jednu svíčku jen 11/2 Watt, jsou tedy 11/2-wattové. Pro 16 svíček to činí při uhlíkové 56 Watt, při tantalové jen 24 Watt.
Svítíme-li hodinu, spotřebuje lampička uhlíková 56 Watthodin, tantalová 24 Watthodin elektrické práce. V praxi se počítá v jednotce 1000kráte větší, na kilowatthodiny. Dle tarifu elektrárny Pražské účtuje se kilowatthodina v době večerní za 60 haléřů. Ono svícení po dobu hodiny by tedy stálo u lampičky uhlíkové 56 × 60 / 1000 = 3.36 haléře, u lampičky tantalové 24 × 60 / 1000 = 1.44 haléře.
Plakát propagující Edisonovy žárovky z roku 1916
Udává se, že lampičky žárové vydrží až 800 hodin, někdy i více. Počítejme jen 500 hodin. Za tuto dobu zaplatili bychom u lampičky uhlíkové 500 × 3.36 h = 16.80 K, u tantalové 500 × 1.44 h = 7.20 K. Rozdíl činí 9.60 K. Ale tím je větší cena lampičky tantalové, o 1.80 K, více než pětkráte kryta! Pozorujete již, v čem je jádro celého konkurenčního boje."
Tolik Čeněk Strouhal v časopise Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky v roce 1909 (text najdete na této adrese , ale doporučujeme i stránky České digitální matematické knihovny dml.cz , kde najdete i další zajímavé texty).
Ale zatímco matematici a rození racionalisté si výhody spočítali rychle, běžní spotřebitelé byli přece jen opatrnější. Stejně jako dnes se i tehdy mluvilo o možných opatřeních na zvýšení atraktivity těchto úspornějších technologií. Tehdy se ovšem na rozdíl od dnešní doby debatovalo méně o legislativních opatřeních, zato více třeba o dotacích od elektrárenských podniků či majitelů domů a bytů (nájemní bydlení bylo výrazně rozšířenější než dnes).
Nakonec ani vyšší pořizovací cena kovových žárovek nedokázala přebít jejich další zásadní výhody, a tak zůstaly až do konce 20. století nejoblíbenějším světelným zdrojem. Čerstvě nobelovkou ověnčené LEDky si podobnou oblibu u spotřebitelů musí teprve vydobýt. Ale pokud něco naznačuje pohled do minulosti, nečekejme, že to bude napřesrok.
4. 11. 2014; mobil.cz
Podívejte se, jak vypadá vnitřek vašeho mobilu bez rozebírání
Nedávno jsme vám přinesli rentgenové snímky nového iPhonu 6 Plus, který se některým uživatelům ohýbá. Společně s iPhonem jsme pod rentgen dali i několik dalších smartphonů - ať už velkých phabletů, nebo klasických modelů se zhruba pětipalcovým displejem. V článku si můžete prohlédnout vnitřní uspořádání přístrojů HTC One M8, Huawei Ascend Mate7, LG G3, Nokia Lumia 1520 a 930 a Samsung Galaxy Note 3.
Naše rentgenové snímky iPhonu 6 Plus ukázaly, že jeho kovové tělo má na vnitřní straně boků v některých místech výztuhy a že k ohýbání telefonu podle všeho dochází právě tam, kde výztuhy chybí nebo jsou ukončeny. Krom iPhonu jsme tehdy sebou v Laboratoři pro vývoj a realizaci na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT měli ještě další chytré telefony. I ty jsme podrobili zkoumání, i když už ne tak detailnímu, jako nový velký iPhone.
Výsledkem je sada snímků, která vám umožní nahlédnout do útrob celkem šesti dalších telefonů - z nichž některé nemají rozebíratelnou konstrukci, jiné ano. Rentgen ale samozřejmě odhalí více detailů, než pouhé sundání krytu.
Velmi zvědavi jsme byli především na konstrukci velkých modelů, které tu reprezentuje trojice Mate7, Lumia 1520 a Note 3. Jediný Note je rozebíratelný a navíc jde o starší model, letošní Note 4 jsme ještě neměli v době rentgenování k dispozici. Celkový snímek telefonu například ukazuje, kolik místa v těle ve skutečnosti zabírá šachta pro dotykové pero. I kvůli ní pak nezbývá na baterii tolik prostoru, jako u soupeřů. Note 3 má většinu elektroniky v horní části těla a jak je vidět, výrobce nevymýšlel žádné přerušované výztuhy.
Na snímku Lumie 1520 je velmi dobře vidět, jak obří může být dnes baterie a jak málo místa vůči ní vůbec potřebuje elektronika dnešního špičkového smartphonu. Na snímku také velmi dobře vidíme anténu pro bezdrátové dobíjení a také anténu NFC modulu, která je v horní části. Snímek ukazuje, že vnitřní konstrukce telefonu má jednoduché a velmi jednolité uspořádání, což mimo jiné může mít pozitivní vliv na odolnost přístroje.
I u kovového Huawei Ascend Mate7 je jasně vidět, že baterie dnes zabírá v těle nejvíce místa - z námi zkoumaných modelů má právě Huawei největší kapacitu akumulátoru. I tady je většina elektroniky v horní části těla, snímek ukazuje, jak jsou pod baterií taženy spoje k desce ve spodní části telefonu. Krásně jsou tu vidět šuplíčky na SIM a microSD kartu v horní části přístroje, uprostřed horní části se odhaluje také modul fotoaparátu. Naopak na snímku vlastně není nijak zvlášť vidět elektronika čtečky otisků prstů, která je pod fotoaparátem.
Pod rentgen putovaly i menší telefony. Celokovové HTC One M8 ukazuje nezvyklé umístění základní desky pod baterii, což umožňuje zakulacení zad telefonu. Elektronika je tak rozložena rovnoměrně a baterie má stále více než dost místa. Tělo telefonu se jeví na snímku být velmi jednolité, což přispívá k pevnosti konstrukce. Opět si můžeme všimnout fotoaparátu, druhý objektiv a jeho čip vypadají překvapivě jinak než hlavní čočka.
Snímek LG G3 ukazuje, jak je telefon vyroben převážně z plastů. U LG si vystačili bez kovových rámů a výztuh, přesto nemáme pocit, že by telefon byl nějak náchylný na poškození. Na snímku je tak vidět vlastně jen rozložení elektroniky a baterie.
U Lumie 930 naopak snímek ukazuje, jak má její kovový rám v některých místech výrazně větší tloušťku a že jsou v něm různá vybrání. Ze všech rentgenovaných přístrojů vypadá Lumia 930 jako nejnacpanější elektronikou, která jakoby tu nechtěla nechat baterii místo.