31. 3. 2014; smartmania.cz

Easy Phone: Uživatelské prostředí nejen pro seniory je téměř hotové. Dejte autorovi zpětnou vazbu

České prostředí Easy Phone pro telefony s Androidem je těsně před dokončením. Pomozte autorovi otestovat aplikaci a zapojte se do jednoduchého průzkumu.

Easy Phone je nové mobilní prostředí od českého autora Tomáše Slavíčka, který pro vás v minulosti na SmartManii připravoval řadu článků o programování. Je určené pro telefony se systémem Android 2.3 a novějším, kde dokáže nahradit klasický systémový launcher. Je navržené tak, aby se jednoduše ovládalo méně zkušeným uživatelům chytrých telefonů, především starším lidem a seniorům. Tito lidé už často špatně vidí, nebo mají problém mačkat malé klávesy. Chtěli by ale držet krok s technikou, používat například fotoaparát. Díky tomuto prostředí mohou být v kontaktu s přáteli a s rodinou.

Easy Phone je aktuálně ve finální fázi vývoje, dokončují se poslední funkce. Veřejně dostupná verze ke stažení ještě není, můžete si ale stáhnout a odzkoušet vývojovou verzi na této stránce (přidejte se do komunity, pak zvolte odkaz ke stažení). Tento projekt je součástí výzkumu uživatelských rozhraní pro seniory na ČVUT FEL, ve skupině HCI na katedře počítačové grafiky a interakce. Součástí diplomové práce je uživatelský výzkum, návrh prototypu a testování.

Zpětná vazba pro autora

Pro ověření některých hypotéz autor aplikace připravil dotazník. Bude velmi rád, když mu pomůžete s jeho vyplněním. Je to několik otázek určených pro lidi nad 50 let, kteří aktuálně používají telefon (jakýkoliv, i klasický tlačítkový). Jeho vyplněním, které zabere cca 10 minut, mu velmi pomůžete s výzkumem i s dalším směřováním projektu. Prostředí telefonu bude díky tomu jednodušší a srozumitelnější pro všechny. Dotazník najdete zde.

Aby měl dotazník vypovídací hodnotu, je potřeba, aby ho zodpovědělo co nejvíce lidí. Pokud znáte ve svém okolí ještě někoho dalšího nad 50 let (kamarádku, babičku.), prosím, zkuste s ním ten dotazník také projít. Velmi to Tomášovi pomůže. Výsledky výzkumu budou veřejně dostupné koncem května 2014, spolu se stažitelnou verzí aplikace.

A konečně - pokud máte zájem si odzkoušet Easy Phone naživo, nemáte zatím chytrý telefon a jste ideálně z Prahy, můžete se s Tomem domluvit na osobním předvedení. Bude rád za jakékoliv poznatky a komentáře k aplikaci.


28. 3. 2014; Mladá fronta Dnes

Hrad zhasne. Podhradí hodinu potmě odmítlo

Vyděsilo snad pražské instituce nedávné magistrátní cvičení pro případ blackoutu - plošného výpadku elektřiny? Do celosvětového happeningu Hodina Země, kdy veřejná i soukromá osvětlení nebudou hodinu svítit, se Praze nechce.

Vloni poslední březnovou sobotu zhasl v Praze Tančící dům, petřínská rozhledna, Staroměstská radnice, Vyšehrad, Pražský hrad, Obecní dům nebo Žižkovský televizní vysílač. Na hodinu přestaly svítit a zapojily se tak do celosvětového happeningu Hodina země.

Letos jako by se Praha bála zůstat potmě. K akci se přihlásilo mnohem méně pamětihodností. Kromě Pražského hradu a Žižkovské věže potvrdila účast pouze menší soukromá muzea, jako Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy a Muzeum pražských pověstí a strašidel.

"Magistrátu jsem se ptala několikrát, proč památky jako Karlův most, Staroměstská radnice a další nezhasnou. Bohužel jsem nedostala odpověď. Zvláštní kategorií je Pražský hrad, který má na starosti Správa Pražského hradu. Ti se připojují," vysvětluje úbytek zúčastněných koordinátorka klimatické koalice Barbora Urbanová.

Náměstek primátora Václav Novotný však neví o tom, že by se na Prahu někdo s takovou žádostí obracel. "Vážně vám říkám, nemám nejmenší zdání, že něco takového vůbec existuje, že by to někdo organizoval, že by někdo něco takového chtěl," uvedl.

V sobotu od půl deváté večerní se kromě Hradu ponoří do tmy i další pražské objekty, jako různé firmy a domácnosti. Pražané, kteří se akce nezúčastní, mohou být v klidu, žádná technická porucha nebo výpadek proudu kvůli happeningu nehrozí.

Jak teoreticky vyvolat blackout

"I kdyby se deset procent domácností odpojilo od elektřiny, došlo by ke zvýšení napětí o pouhou odmocninu z daného procenta. To znamená, že by napětí bylo přibližně 237 voltů namísto běžných 230 voltů," vysvětluje děkan Elektrotechnické fakulty ČVUT Pavel Ripka. "Kdyby se ale domluvilo větší množství domácností s energeticky náročnými fabrikami, tak by k blackoutu mohlo teoreticky dojít. Tato domluva by ovšem musela vzniknout tajně, aby se na ni energetické společnosti nestihly připravit," doplňuje Ripka.

Potmě budou také hosté některých hotelů. Zapojí se i takové jako Intercontinental v Pařížské nebo Alcron ve Štěpánské ulici.

"Hostům na pokoje rozneseme dopisy, aby byli informováni o této události. Světla, která nejsou nezbytná kvůli bezpečnosti, zhasneme. Hosty zveme do kavárny, kde s námi mohou tu hodinu strávit při svíčkách," vysvětluje Simona Seidlová z hotelu Intercontinental.

Hodinu Země pořádá Ekologický institut Veronica pod záštitou Světového fondu pro ochranu přírody (WFF). Projekt vznikl v roce 2007, kdy více než dva miliony domácností v australském Sydney na hodinu zhasly. Poté se akce začala šířit do ostatních částí světa. Zhasly stavby jako sanfranciský Golden Gate Bridge, římské Koloseum, pařížská Eiffelovka, newyorské Times Square nebo socha Krista v brazilském Rio de Janeiru.

Akce má za cíl především boj za větší ochranu klimatu. Hodinové zhasnutí světel je dle institutu jednoduchý a viditelný čin.

"Ve třetím roce jsme se s WWF ujali české koordinace projektu. Je to proto, že WWF není v České republice. Myslím, že je to politický důvod, není to zde prý potřeba. Pobočka WWF je ale v Polsku a Rakousku," říká koordinátorka a mluvčí kampaně Hodina Země Yvonna Gaillyová.


28. 3. 2014; Děčínský deník

Žáci z VOŠ a SŠ Varnsdorf uspěli v celostátním finále elektrotechnické olympiády

Vyhlášení nejlepšího projektu 2. ročníku elektrotechnické olympiády se konalo na Fakultě elektrotechnické ČVUT vPraze, kam svůj projekt jeli obhajovat i žáci VOŠ a SŠ Varnsdorf, středisko technických a uměleckých oborů Mariánská Jiří Šedý, Jan Švajka, Jana Šedivá a Luděk Naiman. Do této elektrotechnické olympiády bylo odevzdáno celkem 150 odborných prací z celé ČR. Do finále bylo vybráno celkem 10 projektů, mezi které patřil i projekt "GreenShark" našich žáků z 2. i 3. ročníku, zaměřených na informační technologie a grafický design. Pracovní tým tvořili Lenka Chovanová, Luděk Naiman, Lukáš Martinec, Zdeněk Svoboda, Jana Šedivá, Jiří Šedý, Jan Švajka. Konkurence zde byla opravdu veliká. Byly předvedeny nejen prezentace, ale ve většině případů i ručně vytvořené elektrické modely, které žáci sami zhotovili. První tři místa obsadili žáci z moravských středních elektrotechnických škol. Naši žáci se sice na prvních třech místech neumístili, ale i tak si zaslouží poděkování a uznání, když uvážíme, že z tak velikého počtu prací byl do finále vybrán právě jejich projekt. Jejich úspěch je o to cennější, protože na projektu pracovali samostatně po vyučování v odpoledních hodinách pouze pod vedením žáka Jiřího Šedého.


22. 3. 2014; Český rozhlas Plus

Nebeský cestopis s Petrem Kulhánkem: Vesmír v radiovém záření


21. 3. 2014; CHIP

Užitečné mikropočítače

Raspberry, Arduino a spol.

V několika číslech minulého ročníku Chipu jsme podrobně popisovali platformu a možnosti mikropočítače Raspberry Pi, který je ideálním prostředkem pro stavbu jednoduchých i složitějších zařízení. Není však jediný. V Institutu intermédií na Fakultě elektrotechnickéČVUT využívají obdobnou platformu s názvem Arduino (www.arduino.cc).

Arduino je jednoduchý 8bitový počítač, který se vejde do dlaně. Je založen na 8bitovém procesoru Atmega a vznikl v Itálii jako jeden ze zástupců kategorie programovatelných prototypových nástrojů (tzv. rychlá prototypová platforma). Arduino navíc pochází ze světa open-source a existuje hlavně za účelem podpory vývoje celé řady aplikací kombinujících software a hardware. K dispozici je jednoduše použitelné vývojové prostředí založené na jazyku Wiring (podobné jazyku C), díky němuž lze vytvořit firmware a nahrát ho do Arduina z vývojářského počítače. Kolem Arduina vznikla velká mezinárodní komunita, a to zejména díky jeho snadnému použití a nízké ceně, která se pohybuje u té nejjednodušší varianty kolem 500 Kč.

Arduino se obvykle používá jakou součást měřicího řetězce, na jehož začátku jsou zapojeny senzory. Těch lze pořídit spoustu - senzory pro optické/akustické měření vzdálenosti, senzory teploty nebo pro měření obsahu CO2 ve vzduchu a další. Hodnoty získané na digitálních nebo analogových vstupech lze zpracovat pomocí vlastního firmwaru a reagovat na digitálních výstupech, nebo je možné předat zprávu dalším zařízením některou z řady komunikačních cest. Arduino lze rozšířit pomocí modulů - tzv. shields, které pak umožňují komunikaci po Ethernetu, Wi-Fi, MIDI nebo přes GSM síť. Po naprogramování lze Arduino připojit k 9V baterii a aplikace tak může fungovat samostatně. Díky komunitě vyvíjející aplikace založené na Arduinu vnikají po světě různá zajímavá řešení, od zvukových syntetizérů a sekvencerů až po kodéry pro digitálně řízené modely železnice.

V Institutu intermédií na Fakultě elektrotechnické ČVUT je Arduino využíváno v rámci výuky, ale také v aplikacích směrovaných převážně do oblasti uměleckých interaktivních instalací nebo představení. Zde se stává Arduino srdcem jednoduchého zvukového syntetizéru nebo je součástí řetězce, v němž se měří, zda návštěvník galerie stojí před exponátem (range finder - optický senzor), zda se posadil na židli (tlakový senzor), nebo jestli tanečník ohnul ruku v lokti (ohybovy senzor) - výsledkem je např. zvukový projev nebo změna světelné nálady v prostoru.

Příkladem využití Arduina mimo uměleckou sféru je také aplikace vyvíjená pro projekt kanarci.cz, kde je pomocí Arduina realizováno zařízení pro měření kvality ovzduší. Díky snadné dostupnosti a možnosti vyrobit zařízení vlastními silami také kolem něho v ČR vzniká komunita uživatelů.


18. 3. 2014; ČRo Radiožurnál

Vědci údajně potvrdili teorii velkého třesku. Data z jižního pólu ale musí ověřit

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:

Nejvýznamnější astronomický objev celé jedné generace se údajně podařil týmu amerických vědců. Zřejmě totiž zachytili dozvuky velkého třesku, mohutné exploze, po které se začal z jediného bodu rozpínat vesmír. Vědecký tým zkoumal několik let data z teleskopu na Jižním pólu a jejich zjištění potvrzuje právě teorii velkého třesku. Naším hostem je Petr Kulhánek, teoretický fyzik z ČVUT, dobrý den.

Petr KULHÁNEK, teoretický fyzik, ČVUT:

Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:

Pane Kulhánku, co tedy vědci vlastně zaznamenali z okamžiku takzvaného velkého třesku?

Petr KULHÁNEK, teoretický fyzik, ČVUT:

Tak ono především bychom si měli říci, že velký třesk trval 400 tisíc roků a oni dlouhodobě pozorují signál z konce velkého třesku, tomu říkáme reliktní záření, a tam není nic divného, ten se pozoruje už víceméně od roku 1965. Ale tentokrát v tomto signálu zaznamenali změnu polarizace, to znamená rovinu kmitů, která by měla být způsobena gravitačnímu vlnami a tím se dostáváme do toho úplně nejkratšího období, vlastně období 10 na minus 35 sekundy, což je velice obtížně představitelné, kdy by vesmír měl expandovat velice prudkou expanzí, které říkáme odborně inflace, a v průběhu této inflační fáze by se měly oddělit ty gravitační vlny. Takže vlastně ten objev, který byl oznámen včera, znamená, že se posouváme v té hranici poznatelného od doby 400 tisíc let po velkém třesku až do doby zlomků prostě miliontin, miliontin, miliontin sekundy.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:

A je to možné, pardon, tvrdit s jistotou tentokrát?

Petr KULHÁNEK, teoretický fyzik, ČVUT:

Zatím samozřejmě ne, bude to chtít potvrzení z nějakých jiných přístrojů. V tuto chvíli mě napadá třeba Alma, což je v Atacamě přístroj v pětikilometrové výšce, který by mohl zaznamenat podobnou věc. Nepochybně to bude chtít potvrzení z jiných přístrojů samozřejmě.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:

Je pravda, že ty gravitační vlny předvídal už Albert Einstein, že je dokázal vypočítat?

Petr KULHÁNEK, teoretický fyzik, ČVUT:

Ano, to pravda je. Gravitační vlny předpověděl již Albert Einstein, ale zatím jsme o nich vždycky měli jenom nepřímé indicie, ať to byl Pulsar 1913+16, kde se ukázalo, že asi ty gravitační vlny tam jsou, ale žádný přímý důkaz nebyl a ani toto není přímý důkaz, toto je vlastně podpis těch gravitačních vln, ale znamená to, jestli to bude pravda, znamená to fascinující posun observační astronomie, že nejsme omezeni na období po velkém třesku, ale že můžeme nahlídnout přímo do velkého třesku, do jeho průběhu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:

Takže to, co řekl jeden z komentátorů, že pokud se potvrdí, že je pravda, co vědecký tým ohlásil, že jde o nejvýznamnější objev za několik desetiletí?

Petr KULHÁNEK, teoretický fyzik, ČVUT:

Ano, určitě to je pravda samozřejmě, protože ten hlavní přelom je ten, že zatím jsme pozorovali všechno až po velkém třesku a teď máme jedinečnou šanci nahlédnout přímo do té kuchyně, ze které se tvořil vesmír.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:

Co by to tedy znamenalo pro další výzkum nejranější fáze vesmíru nebo pro teorii, co bylo na jeho počátku, výrazný posun?

Petr KULHÁNEK, teoretický fyzik, ČVUT:

Tak posun to zase takový není, protože to, že by tady měla proběhnout jakási inflační fáze, kdy ten vesmír expandoval opravdu velice prudce, tak to už předpověděl Alan Gust v roce 1979, ale doposud to bylo vlastně v ranku hypotéz, a toto je první experimentální ověření těchto teorií. A když si uvědomíme, že my nejsme bezbranní ani experimentálně, že třeba v CERNu se konají experimenty se superhustými stavy látky, tak ty stavy látky simulují vesmír, tak jak vypadal biliontinu sekundy po jeho vzniku, dejme tomu 10 na minus 13 sekundy, ale tady se dostáváme o mnoho, mnoho řádů blíže tomu počátku a znamená to vlastně prolomení takové té bariéry, kdy se doposavaď říkalo, že se vlastně nikdy nedozvíme o tom, co to byl velký třesk, co se tam odehrávalo a najednou se ukazuje experimentální možnost, kterou se lidstvo určitě chopí a budou se konat další a další experimenty nahlédnout do té samotné kuchyně toho velkého třesku, co se tam dělo, jak to probíhalo, a to je fascinující proces poznání.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:

Vysvětluje Petr Kulhánek, teoretický fyzik z pražského ČVUT. Díky, na shledanou.

Petr KULHÁNEK, teoretický fyzik, ČVUT:

Na shledanou.


13. 3. 2014; Automa

Robotický operační systém ROS míří z akademické sféry do průmyslu

Klasická robotika vznikla z potřeby nahradit rutinní lidskou práci strojem. Pro tento účel byly (a z velké části dosud jsou) konstruovány průmyslové roboty. Umožňují rychle, přesně a neúnavně vykonávat opakovanou činnost. Jsou řízeny jednoduchým programem běžícím v cyklu a programují se podobně jako PLC. Na tomto principu se dlouhá léta nic neměnilo, přestože byly roboty hardwarově rozvíjeny - byly rychlejší, dostaly více os, a tím i stupňů volnosti, původní sériové komunikační rozhraní nahradil Ethernet.

Podstatná změna přišla, jako ostatně každá úspěšná inovace, v okamžiku konjunkce dvou základních podmínek: byly k dispozici potřebné technické prostředky v podobě miniaturních výkonných a rychlých počítačů a objevila se poptávka po autonomních robotech. Zpočátku v armádě, později v civilních záchranných složkách a v současnosti již i v komerční sféře. Příkladem může být idea společnosti Amazon doručovat zásilky pomocí robotických droidů.

Zdálo by se, že průmysl za tímto trendem zaostává a stále využívá roboty jen k odstranění lidské dřiny. Ale i průmyslová robotika prošla několika inovačními skoky, z nichž nejpodstatnější přišel v okamžiku, kdy roboty dostaly zrak prostřednictvím kamery a systému počítačového vidění (obr. 1).

Takové inovace však vyžadují i zásadní proměnu řídicího systému robotu. Objevily se např. roboty s řídicí jednotkou založenou na PC. Často však původní PLC v robotu zůstalo pro řízení základních polohovacích funkcí, je ale podřízeno počítači s mnohem větším výpočetním výkonem.

Software moderního autonomního robotu vykonává mnoho složitých procedur, které zajišťují např. autonomní bezkolizní pohyb robotu v pracovním prostoru modelovaném virtuální realitou vypočtenou na základě zpracování obrazu z kamer (obr. 2). Vznikla potřeba takové úlohy specifické pro robotiku unifikovat a propojovat mezi sebou. Proto byl v roce 2007 ve Stanford Artificial Intelligence Laboratory založen projekt ROS - Robotic Operating System. V současné době tento projekt spravuje velká nekomerční komunita a jeho výsledky jsou k dispozici pod licencí GNU.

Přes svůj název ROS vlastně není operační systém, sám totiž pracuje pod operačním systémem Linux. Jde spíše o framerwork, který umožňuje efektivně propojovat softwarové komponenty řešící typické úlohy robotiky jako vizualizaci, vytváření virtuální reality, plánování nekolizní trajektorie a mnoho dalších. Paralelně běží i projekt ROS Industrial, ve kterém je vyvíjena modifikace ROS pro průmyslové účely. Přestože jde o nekomerční komunitu, jsou jejími členy i významní výrobci robotů jako ABB, Kuka a mnoho dalších. Také mnohé komerční firmy, hlavně v USA, již nabízejí robotické systémy založené na ROS Industrial.

Společnost FCC průmyslové systémy využívá ROS Industrial v projektu ROMESY při vývoji robotického měřicího systému pro hodnocení způsobilosti výrobního procesu. Tento projekt č. TA03010398 je řešen s finanční podporou TA ČR. Aby byl tento systém v praxi použitelný, je třeba, aby člověku poskytoval rozhraní v podobě virtuální reality, uměl autonomně plánovat trajektorie robotu mezi měřicími body, využíval nástroje zpracování obrazu a mnoho dalších principů moderní robotiky. V rámci projektu spolupracuje FCC průmyslové systémy s centrem strojového vnímání na FEL ČVUT v Praze, kde již byl ROS v rámci některých projektů využíván. Použití ROS podstatně urychlilo vývoj softwaru, protože se projektanti společnosti FCC průmyslové systémy mohli opřít o výsledky práce rozsáhlé komunity. Ale i oni k těmto výsledkům přispěli vývojem ROS komponenty pro řízení robotu Mitsubishi, která dosud nebyla k dispozici. Projekt ROMESY je tak dobrým příkladem úspěšné spolupráce, která umožňuje přenos akademických výsledků do komerční sféry.


12. 3. 2014; zive.cz

Nová síťová multimediální laboratoř SAGElab

V pondělí 17. března v 15.30 hodin bude v budově Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze slavnostně otevřena laboratoř pro výzkum a výuku moderních síťových a multimediálních technologií. Jde o společné pracoviště sdružení CESNET, Fakulty informačních technologií a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Laboratoř bude využívána pro distanční přednášky a výuku předmětů z oblastí multimédií, virtuální reality a síťových technologií. Kromě toho bude sloužit pro samostatnou výzkumnou práci diplomantů, doktorandů a dalších odborníků v oboru síťových a multimediálních technologií. Laboratoř je po dohodě přístupná pro výzkumnou spolupráci všem uživatelům e-infrastruktury CESNET. Zároveň se počítá se zapojením do mezinárodní komunity laboratoří s obdobným zaměřením.

Laboratoř SAGElab je vybavena velkoplošným vizualizačním zařízením s rozlišením 9600 x 4320 bodů (přes 8K x 4K), které je vytvořeno z LCD panelů s ultra tenkými rámečky (5 mm mezi obrazy). Zařízení je připojeno k vysokorychlostní optické síti přenosovou rychlostí 10 Gb/s. K obsluze slouží software SAGE (Scalable Adaptive Graphics Environment). V budoucnu se plánuje doplnění o různé typy interakčních zařízení.

Na pondělním slavnostním otevření krátce promluví i rektor ČVUT prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc., děkan Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze prof. Ing. Pavel Tvrdík, CSc., děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Ing. Pavel Ripka, CSc., nebo ředitel sdružení CESNET Ing. Jan Gruntorád, CSc.


10. 3. 2014; Profit

Proč nehacknout Česko?

Kybernetická kriminalita podle některých statistik překonala finančním objemem i rozsahem ostatní druhy hospodářské kriminality, říká Martin Půlpán, ředitel společnosti net.pointers, která dodává sofistikované řešení na ochranu proti stále častějším DDoS útokům. Za sto dolarů si podobný útok může objednat kdokoli a využít ho například proti konkurenci.

- DDoS je zkratkou anglického Distributed Denial of Service, což je v otrockém překladu "distribuované odmítnutí služby". Jak stručně vysvětlit běžnému uživateli internetu, co takový DDoS útok znamená?

Server, na který je útok prováděn, skutečně "odmítne" poskytovat své služby poté, co ho zahltíte velkým množstvím dat či požadavků. Zdroje útoku si můžete představit jako počítače nebo servery, které jsou na dálku ovládány nějakým hackerem nebo skupinou hackerů. Jakýkoli počítač je schopen posílat určitá data na konkrétní místo v internetu, což mohou být různé webové servery či nějaká internetová brána banky, státní organizace nebo přístupový bod internetového poskytovatele služeb. Když poté zablokovaný systém znovu startuje, je zranitelný a útočníci jsou schopni pod rouškou DDoS útoku škodit jinak.

- Co je potřeba k tomu, aby byl takový hacker úspěšný?

Software, kterým jsou počítače ovládané, v síti chytře mění zdroje útoků. Ty jsou nejdříve například v Pákistánu, poté v Africe, pak v Rusku, Číně atd. Principem je nevyužívat jediný zdroj, který se dá eliminovat. Máte spektrum IP adres, které nemůžete zakázat, protože jinak byste se odstřihli od internetu úplně. Další charakteristikou DDoS útoků dnešní doby je jejich razance a to, jak jsou rozsáhlé. Tento rok byl detekován útok, který měl 400 gigabitů za sekundu. To je obrovské množství dat, které nezvládne žádný operátor. Pokud tento objem pustíte do sítě, nemůžete se ubránit, jestliže nemáte potřebnou technologii.

- Existují skutečně spolehlivé technologie, které tomu zabrání?

Všichni významní operátoři u nás a na Slovensku používají technologii od americké společnosti Arbor Networks, kterou v ČR a na Slovensku zastupujeme. Ta dokáže odlišit DDoS útok od běžného provozu. Funguje jako automatická pračka a odstraní to, co v síti nemá být. Na provozní anomálie systémy reagují téměř okamžitě a dokážou účinně oddělit či vyčistit nebezpečnou komunikaci z datových toků. Ostatní technologie většinou zvládají jen omezenou kapacitu dat, například jednotky gigabytů. Pokud je útok silnější, nemají šanci.

- Co bývá nejčastějším cílem těchto kybernetických útoků?

Otázka je, co je účelem DDoS útoku. Může to být pouze manifestace nějakého názoru. Běžně se používají jako politický nátlak. Pokud máte ve společnosti nějakou radikální menšinu, tak dnes už to není jenom o radikálních názorech, které prezentují na internetu. Tito lidé používají DDoS nástroje k atakům na státní struktury nebo média, aby se zviditelnili.

- DDoS útoky ovšem mohou být jen zástěrkou pro jiné nebezpečné aktivity, často i kriminální činnost.

Útok skutečně často zakrývá jiné hackerské aktivity, protože slouží k tomu, aby systém donutil ke kolapsu. Do vnitřní sítě poté dostanou hackeři nějaký malware, škodlivý software, který může sloužit i ke kriminálním účelům, například vykrádání citlivých dat. DDoS útok je nejnebezpečnější pro ty, kteří poskytují nějaký online obsah - typicky internetové bankovnictví či hosting. Další ohroženou skupinou jsou poskytovatelé připojení a jiných internetových služeb. Může jít i o to, že organizaci jen zablokujete její činnost. Interní systém centra se například nespojí s pobočkami, nemůžete telefonovat pomocí VoIP a firma de facto přestane fungovat. Skupina hackerů vás může jednoduše izolovat od světa, což vám způsobí finanční nebo komunikační problémy.

- Můžete uvést konkrétní příklad?

V českém prostředí jsme se setkali s i tím, že si takto jednotlivé společnosti vyřizují účty nebo provádějí nekalou soutěž. Konkrétně: máte nějakou elektronickou aukci, kam můžete podat příslušnou nabídku jen elektronicky, a oni vám to znemožní. Nejste schopen ani posílat e-maily, protože vás někdo po určitou dobu blokuje pro tyto účely dostačujícím DDoS útokem, někdy i dost primitivním.

- DDoS útoků přibývá. Podle vašich slov to vypadá, že není až takový problém si je objednat a pak je proti komukoli použít.

Jejich snadná dostupnost je dnes velkým problémem. V současnosti si lze na internetu úplně běžně koupit přes kreditní kartu jednodušší DDoS útok řádově za sto dolarů a můžete ho použít proti libovolnému cíli. Sofistikovanější útoky jsou samozřejmě dražší, ale toto je dnes součástí šedé ekonomiky. Pro ty, kteří útoky nabízejí, totiž jde o zajímavý byznys. Podle statistik už kybernetická kriminalita překonala svým rozsahem a finančním objemem ostatní druhy hospodářské kriminality.

- V dnešní době již počítače řídí prakticky vše. Jsou tedy kybernetické útoky velkým lákadlem pro organizovaný zločin?

Jsou tu organizace, které mají obrovské prostředky na různé typy kybernetické kriminality. Jsou schopné pracovat s velkými týmy lidí. Mafie usilují o to, aby měly tento byznys pod kontrolou, protože je to trvalým zdrojem peněz. Poslední dobou se kybernetické útoky a "hackování" systémů používají i v oblasti distribuce drog. Drogové kartely si najímají hackery, aby se dostaly například do policejních databází, ale především do systémů logistických společností.

- V Česku se v poslední době objevily útoky na webové portály médií. V březnu 2013 vyřadil velký DDoS útok z provozu stránky českých zpravodajských serverů.

Při útocích na webové portály médií je škoda minimální. Je to čistě jen věc, které se dává velká publicita. Pokud se chce například někdo zviditelnit, tak zablokuje zpravodajský portál. Ten den dva nejede, velká škoda tam ale není. To ovšem neznamená, že by měla média rezignovat na svou ochranu proti kybernetickým útokům.

- Firmy včetně médií tedy podle vás svou ochranu podceňují?

Oni o problému vědí, ale podceňují to. Tedy od doby, co se to děje i u nás, se vývoj posouvá pozitivním směrem, ale stále tu bohužel není platná legislativa, která by řešila povinnost ochránit firmu proti kybernetickým útokům. Dlouho jsme tu byli tak trochu za bukem a říkali jsme si: Dobře, útočí se na servery v USA, v Anglii, ale nás se to netýká. To je ale falešná představa. Svět je globální a fungují tady nadnárodní firmy, a když mají sídlo v České republice, proč na ně nezaútočit. Naopak je to v zemích jako Česko jednodušší.

- O bezpečnostní technologie tedy stále není ze strany českých firem či místních poboček zahraničních společností potřebný zájem?

Bezpečnostní technologie se prodávají až v momentě, kdy má firma problém a zákazník je do toho doslova dotlačený. Prevence rizik tady existuje jen velmi málo a platí tu názor - a to je specialita střední Evropy - že pokud mám firewall, jsem chráněný, což je samozřejmě nesmysl. Vnímám to jako pouhý alibismus. Přesto máme klienty, kteří se s námi o tom baví, ale je tu minimum například bank a pojišťoven, které by měly tyto věci vyřešené. Spíše dosud měly štěstí. Naše systémy jsou poměrně drahé, a drahé jsou proto, že je v nich velmi zajímavé know-how a cena odpovídá kvalitě. Na druhé straně, pokud chcete minimalizovat rizika, musíte mít technologii, která něco umí.

- Odrazuje je tedy i cena?

Samozřejmě. Do bezpečnosti se investuje až v poslední řadě. Menší firmy si naše špičkové technologie finančně nemohou dovolit. Od toho jsou tu provideři, aby jim poskytovali různé služby, které jsou pro ně z hlediska ochrany zajímavé, a ony si tu technologii nemuseli kupovat. Můžete si to představit jako službu, kdy provider k připojení jako nadstandard nabídne určitou ochranu za přijatelnou cenu.

- Většina velkých společností a korporací má podrobně zpracovanou bezpečnostní politiku v této oblasti. Umějí ji ale i realizovat a převést do praxe?

Jedna věc je teoreticky mít zpracovanou bezpečnostní politiku a druhá věc, jak to opravdu funguje, a to je u nás tragédie. Jestliže máte bezpečnostní politiku jen na papíře, je vám to k ničemu. Nemáte-li nástroj, jak se kybernetickým útokům bránit, je to zbytečné. Společnosti nemají zabezpečené důležité servery, po firmě jim volně běhají citlivá data a citlivé dokumenty, zaměstnanci si je posílají dokonce i na svoje soukromé e-maily. Nikomu nedochází, že tam je bezpečnost dat nulová. Venku ale číhají ti, kteří "šmejdí" po stránkách a hledají zajímavé informace. Druhá naše významná technologie Fidelis Security od americké firmy General Dynamics se zabývá detekcí neznámého malwaru, ale například i chováním uživatelů v síti. Nejde totiž jen o DDoS útoky. Kybernetická kriminalita je velmi rozsáhlá, a pokud se chcete bránit, musíte především vědět a rozumět tomu, co vám v síti běhá. Dokonce ani energetické firmy, které pracují s kritickou infrastrukturou, jako je plyn, elektřina, jaderná energie, nejsou dostatečně zajištěny.

- Předpokládám, že firma typu ČEZ tato rizika rovněž podceňuje?

No comment, ale obecně platí, že pokud spravuji energetickou síť státu, musím mít toto pokryto. Jinak není pro útočníka, který má potřebné znalosti, problém vypnout elektřinu v celé zemi. Jde jen o to, jestli jste zajímavý cíl. Pokud ano, fungují veškeré bezpečnostní technologie jako zásadní pojistka.

- To jste mě vyděsil. Je možné zaútočit tímto způsobem i na systémy v jaderných elektrárnách a například je vyřadit z provozu?

Existuje dokonce jeden publikovaný případ. Do systémů jaderné elektrárny v Íránu dostali hackeři šikovný malware. Jednoho dne zapnuli v elektrárně počítače a během půlhodiny jim "umřely" všechny disky na tisících počítačů. Řízení reaktoru je odděleno, ale je tam spousta podpůrných systémů. Elektrárna, pokud nemá funkční počítačovou síť, de facto nefunguje. Přítomnost malwaru zjistili až povolaní specialisté na kybernetické útoky. Pokud totiž nemáte potřebné technologie, nevidíte, co se v síti děje - prostě jste slepí a veškeré antivirové a antimalwarové systémy vám nestačí. V tomto případě nešlo o teroristický útok, ale spíš o politický nátlak, za kterým mohl být nějaký nepřátelsky naladěný stát. Dostatečná ochrana je ovšem u takových společností nezbytností.

- Ve sněmovně je v současné době nový zákon o kybernetické bezpečnosti. Je podle vás tato norma dostačující?

Zmíněný zákon je naprosto nezbytný, musíme ho přijmout, ale je zcela nedostačující, protože tam nejsou adekvátní postihy. Sice nějakým způsobem definuje, jak by se mělo nakládat s citlivými informacemi, ale je také potřeba, aby jasně určil, co musejí organizace, které spravují nějakou kritickou infrastrukturu, dělat. A pokud to dělat nebudou, musejí tam být velké sankce. Kulantně řečeno, ten zákon je politický kompromis, ze kterého nikdo nemá radost.

- Zmiňoval jste, že v případě kybernetických útoků je podstatné, zda jsou firmy pro hackery zajímavým cílem. Děláte firmám i audity bezpečnosti, aby se zjistilo, jestli oním zajímavým cílem jsou?

Většinou naše produkty prodáváme tak, že uděláme audit. Na jeho základě vypracujeme nějaký bezpečnostní report a pak řekneme zákazníkům: Tady a tady máte problém. To je první krok a pak jsou tu z jejich strany dva přístupy. Zákazník buď řekne: Ježišmarjá, nikomu to neříkejte, já bych přišel o místo, což je typicky český přístup. Druhý přístup znamená, že si uvědomí závažnost situace a nějakou technologii si pořídí.

- Kde všude může vaše firma Net.pointers potenciálním zákazníkům s ochranou proti kybernetické kriminalitě pomoci?

Jsme jednička v ochraně českého a slovenského trhu proti DDoS útokům. Všichni velcí operátoři používají naše technologie. Jak se zvětšuje kybernetická kriminalita v komerční sféře, vznikají tu i státem organizované skupiny, které se snaží koordinovat bezpečnostní politiku státu, například v bezpečnostních složkách, ministerstvech či státních úřadech, a to je pro nás větší příležitost. Potřebují nástroje, aby byli schopni něco zjistit a něco řešit. ČR je v tomto ovšem trochu pozadu, o několik let za západními zeměmi -jak v uvažování, tak v nasazení technologií. Před pěti lety u nás většina považovala možnost DDoS útoků za nesmyslnou. Teď už je to ovšem tak, že se s vámi o tom zákazníci či potenciální zákazníci alespoň baví.

- Většinu klientů bank a pojišťoven bude zřejmě zajímat, jak je to s ochranou jejich dat a kont.

Ani ta není rozhodně dostatečná. Banky a pojišťovny jsou velmi rigidní, a pokud tam k nějakému incidentu dojde, spíše se snaží to zamlčet. Samozřejmě, že by se jim nelíbilo, pokud by jakkoli unikla informace o tom, že měly problémy s hackery, kteří ohrozili jejich zákazníky. Banky nejsou v tomto směru aktivní. Bezpečnost řeší, až když se něco stane, a pak se na nás obracejí. Samozřejmě, že se stává, že jim z centra nějaké nadnárodní firmy nařídí, že si musejí pořídit takovou a takovou technologii. Takových vlaštovek je ale málo, spíše mají autonomii a je to na jejich rozhodnutí.

- Nedostatečná kybernetická ochrana může přinášet těmto institucím obrovské ztráty. Mělo by mít jejich vedení větší odpovědnost za ztráty způsobené zmíněnými útoky?

Pokud by to tak bylo, jistě by se ochrana zvýšila. Funguje to jako pojištění. K incidentu nemusí vůbec dojít, ale máte určitou pojistku proti celému spektru rizik. Máte zodpovědnost vůči klientům i akcionářům a musíte mít pocit, že jste udělali maximum, abyste bezpečnost zajistili. V zahraničních firmách už je obvyklé, že má jednatel i trestní odpovědnost za to, že někde uniknou citlivé informace. Pokud bude na banku dobře proveden hackerský útok a nepodaří se zájmy klientů ochránit, manažer by měl skončit u soudu. V některých firmách vlastněných zahraničním kapitálem to mají manažeři dokonce ve smlouvách, a pokud pak u soudu prokážou, že udělali maximum pro to, aby se nic nestalo, bude jejich pozice jistě jiná, než kdyby nedělali nic.

- Tyto technologie mají zřejmě velkou budoucnost. Jak vnímáte nárůst zájmu o vaše služby?

Jsme malá specializovaná firma, aktuálně máme kolem 20 lidí. Každoročně rosteme o nějakých 20 procent a myslím, že ten největší nárůst ještě přijde. Rostli jsme i v době krize, kdy všichni šetří a rozpočet na kybernetickou ochranu je první, který se v takové chvíli škrtá. I když připouštím, že už se to mění, a doufáme, že se to bude měnit víc. S nadsázkou řečeno, někdy mám pocit, že je lepší mít peníze zašité ve slamníku než uložené v bance.

Martin Půlpán (42)

Pochází z východočeské Chrudimi. Absolvoval ČVUT -FEL - katedru telekomunikací se specializací na přenos a zpracování dat. Svoji kariéru zahájil jako produktový manažer v distribuci počítačových komponent. Postupně pracoval pro společnosti Cisco Systems, kde rozbíhal nepřímý prodej a budoval partnerskou sít, Český Telecom - ředitel pro business development, Soitron - rozbíhal českou pobočku slovenského integrátora a nakonec začal od v roce 2009 podnikat se svou manželkou ve vlastní společnosti net.pointers s.r.o.


6. 3. 2014; Elektro

prof. Ing. Jiří Tůma, DrSc., Katedra elektroenergetiky, FEL ČVUT v Praze

- Elektrotechnické veřejnosti jste znám jako vynikající odborník v oblasti elektroenergetiky. Máte kromě své profese nějakého koníčka?

Koníčkem je mi moje práce, dále je to láska k umění, hudbě a rodině.

- Kdo Vás profesně nejvíce ovlivnil?

Těch lidí bylo více a rád na ně vzpomínám. Mezi ně patří Ing. Č. Lipka z Výzkumného ústavu paliv, kde jsem pracoval po maturitě. Nasměroval mě svými radami a osobním příkladem na studium elektrotechnické fakulty. Dále to byl prof. J. Klíma, který mě přivedl na Československý státní energetický dispečink; tato práce se stala základem pro můj celoživotní profesní vývoj.

- Co považujete za svůj největší profesionální úspěch?

Nejraději vzpomínám na léta strávená na Československém státním energetickém dispečinku. Bylo to období nástupu počítačů do přípravy a řízení elektrizační soustavy a byl jsem součástí kolektivu, který vymyslel a zavedl systém optimalizace rozdělování činných výkonů v parních elektrárnách. Velice mě těší také úspěchy mých studentů a doktorandů, kterých dosáhli ve svých zaměstnáních v ČR nebo v zahraničí. Jsem na ně hrdý.

- Jaké bylo Vaše dosavadní nejtěžší rozhodnutí?

Možná, že nejtěžší rozhodnutí mě ještě čeká.

- Co považujete za svou silnou stránku?

Asi smysl pro povinnost a s tím související hodnoty. Plnění termínů, závazků nebo slibů je naprosto samozřejmou věcí, kterou žádám i od svých partnerů i studentů.

- Čeho si nejvíce vážíte u svých spolupracovníků?

U svých spolupracovníků si vážím dodržování principu vzájemné důvěry a pochopení.

- Řídíte se nějakým životním krédem?

Věřím v spolehlivost, znalosti a optimismus, což jsou vlastnosti pomáhající zvládnout i těžší životní situace.

- Čím jste chtěl být jako dítě?

Jako malé dítě jsem chtěl být cestovatelem, nebo popelářem. Obě tato zaměstnání měla pro dětský věk své kouzlo.

- Jakou literaturu máte rád?

Literaturu faktu zabývající se první polovinou 20. století, druhou světovou válkou. Asi i proto, že toto období jsem částečně prožil.

- Fandíte nějakému sportu?

Provozoval jsem aktivně košíkovou a házenou. Mohu klidně říci, že sport mě provází celý život. Dnes mám rád procházky, kratší výlety a plavání.

- Co potřebujete nezbytně pro svou práci?

Určitě počítač, protože je prostředkem pro práci a zároveň pojítkem s vnějším světem.

- Jak u Vás začíná úspěšný den?

Úspěšný den začíná a končí, jestliže večer mohu konstatovat, že vše probíhalo dle plánu a žádný vnější popud nepřinesl mně nepříjemné zprávy.

- Bez čeho si nedovedete představit pracovní den?

Bez konzultací se studenty a diskuse o přípravě bakalářských, magisterských nebo doktorských prací. Tyto pracovní kontakty mě obohacují.

- Je něco, co považujete za nejvýraznější historickou událost Vašeho života?

Za význačné termíny, které ovlivnily můj život, považuji únor 1948 a potom listopad 1989. Oba znamenaly zásadní změny ve společnosti, které se dotkly také mě.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk