23. 12. 2009; marketingovenoviny.cz

IBM a ČVUT vyhlásily vítěze devátého kola studentské soutěže

Již podeváté IBM Česká republika a České vysoké učení technické v Praze vybraly a ocenily výzkumné práce studentů, kteří se zapojili do soutěže IBM Student Research Projects. Nosným tématem tohoto kola byla tentokrát integrace nových technologií do prostředí tzv. "smart kiosku", proto deváté kolo soutěže neslo název "Smart kiosk for a Smart Planet". Kromě finanční odměny soutěž přinesla studentům i praktické zkušenosti a možnost přímé spolupráce s odborníky z výzkumného a vývojového oddělení IBM.

Projekty realizované v devátém kole měly za úkol vytvořit prostředí kiosku, které podporuje interakci uživatele s jeho aplikacemi za podpory moderních technologií jako je například identifikace analýzou obrazu či s pomocí RFID, ultrazvukové měření výšky uživatele nebo rozložení jeho váhy.

Do soutěže, kterou IBM pořádá ve spolupráci s katedrou počítačů a katedrou počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT, bylo tentokrát přihlášeno 12 projektových týmů. Od roku 2005, kdy IBM začala na výzkumných projektech s ČVUT spolupracovat, se do programu zapojilo již 429 studentů.

Odborná porota složená ze zástupců IBM a ČVUT vyhodnotila a ocenila nejlepší projekty ve dvou kategoriích a kromě toho udělila 3 další ceny poroty projektům, kde kritérii hodnocení byla originalita řešení a kvalita jeho provedení.

Vítězné projekty

Projekty byly zařazeny do dvou kategorií:

Kategorie "Hardwarově podporovaná komunikace člověk-počítač":
1. místo: Mechanický obličej, autor Jan Kofroň
2. místo: Navigace robota stereoskopickou kamerou, autor Jaromír Hořejší
3. místo: Hračka Furby jako vstupně-výstupní zařízení počítače, autor Miroslav Mužný

Kategorie "Uživatelská rozhranní pro inteligentní kiosek":
1. místo: Detekce přítomnosti, autor Milan Stezka
2. místo: Smart Kiosk v prostředí SecondLife, autor Vojtěch Vavřín
3. místo: Čtečka karet, autoři Michal Kalous a Filip Hřebačka

Zvláštní cena poroty
Návrh nového grafického rozhraní pro interaktivní hru miliardář, autor Jan Tomáš
Dialogy - Hra Navigace, autor Jan Zimandl

Cena poroty za inovaci
Chatbot s Talking Head rozhraním reagující na dotazy o počasí/současných zprávách, autor Jiří Uher

První místo v kategorii "Hardwarově podporovaná komunikace člověk-počítač" obsadil projekt Mechanický obličej, který se zabývá návrhem a realizací elektromechanického modelu hlavy. Jde o alternativu k již dříve realizovaným softwarovým 3D modelům. Cílem projektu je studium interakce člověka s počítačem vycházející ze způsobu komunikace mezi lidmi. Při komunikaci člověka s člověkem dochází k přenosu řady informací. Mimo textu promluvy se předávají další příznaky například o náladě mluvčího, zdůraznění jednotlivých slov apod. Je také snazší porozumět sdělení částečným odezíráním ze rtů. Realizované řešení umožňuje zatím omezený repertoár pohybů, mezi které patří otáčení hlavy a pohyb oči nebo úst.

Vítězný projekt kategorie "Uživatelská rozhranní pro inteligentní kiosek" s názvem "Detekce přítomnosti" rozšiřuje prostředí inteligentního kiosku o možnost rozpoznat registrovaného uživatele na základě obrazu z kamery. Ve chvíli kdy počítač rozezná uživatele, zobrazí jeho jméno a upraví svoji činnost například podle dříve zvolených preferencí vztažených ke konkrétnímu uživateli.

"V dnešní rychlé době, kdy čelíme nejrůznějším výzvám, je zcela nezbytné udržet krok s vývojem. Proto je nutné podporovat inovátorské nápady a především jejich realizaci v praxi. Velkým přínosem pro chytřejší fungování systémů a způsob práce jsou právě kreativní projekty studentů. I z tohoto důvodu se soustřeďujeme nejen na soutěže, ale i na rozvoj nových studijních programů na vysokých školách a zapojení odborníků IBM do výuky informačních technologií," zhodnotil Aleš Bartůněk, generální ředitel IBM Česká republika.


15. 12. 2009; Lidové noviny

Zajímaví pro NASA i Toyotu

Většinu magisterských studentů už máme zapojených do mezinárodních projektů. Čili to je výchova, řekl bych, bojem," říká o poměrech na své katedře kybernetiky pražského ČVUT její šéf. A že jde o vskutku výjimečné, prestižní a motivující projekty, dokládá už pouhý seznam institucí, které si u nich zadávají výzkum: americké námořnictvo a letectvo, Toyota, Boeing a čerstvě také Google.

* LN Vaše katedra spolupracuje s americkým námořnictvem či letectvem. Jak se vůbec k těmto zakázkám dostala?

Je to jednoduché. Pět dní poté, co jsme vstoupili do NATO, zazvonil telefon z USAF Research Laboratory a říkali: "Víme, co děláte, chcete se podílet na společných výzkumech? Měli bychom zájem." První projekt byl na kombinaci aktivit různorodých institucí při humanitárních krizích. Spolupráci jsme zkusili, jim se zdála dobrá. Objem narůstá, připojilo se US Navy, připojila se armáda, v poslední době pak i protiraketová agentura (MDA). V současné době výsledky pronikly až do NASA, takže čerstvě máme jejich stážistu, který po dva měsíce na vlastní náklady studuje naše technologie a spolupracuje s naším týmem.

* LN Nemáte starost, že by vám něco Američané "odkoukali"?

Zdroje, jež máme na výzkum, pocházejí z veřejných prostředků EU, ČR a Spojených států. Výsledky publikujeme. Mohou je u nás odkoukat, ale mohou si to přečíst i v knize. Ty, které jsou chráněné, samozřejmě nepustíme.

* LN Přináší výzkum pro armádu etické otázky do vědecké práce?

V našem případě jsem se s problémy nesetkal, neboť neděláme zbraňové systémy. Nyní třeba připravujeme systémy pro optimální rozmísťování lodí chránících koráby před pirátskými útoky v Somálském zálivu, což je věc, která je užitečná pro všechny. Pracujeme například na projektu pro humanitární operace, děláme počítačovou bezpečnost...

* LN Ale například tým profesora Václava Hlaváče pracuje na vývoji strojového vidění pro bezpilotní prostředky, ne?

To ale nejsou zbraňové systémy jako takové. Jestliže máte úlohu rozpoznat více kamerami charakter objektů, výsledky jsou použitelné i v civilním sektoru. Nevyvíjíme žádné zbraňové systémy, jak nejlépe zničit, zabít protivníka, jak by si mohl někdo představovat. Řízení provozu bezpilotních prostředků mohou používat hasiči, záchranáři... To jsou věci, které výzkumníky velice motivují, protože jsou použitelné v civilním životě.

* LN Vy sám jste byl koordinátorem předvýběru vědeckých projektů, které měly být podporovány Pentagonem. Jak se vyvíjí tato spolupráce?

Tři projekty byly financovány, což by údajně mělo probíhat i nadále. Nicméně evaluace pracovišť v ČR byla velmi významná. Vytvořili jsme databázi, která už posloužila i našim orgánům při rozhodování o orientaci výzkumu. Používají ji další obranné agentury USA při výběru spolupracujících institucí. Navíc si to chtějí úplně stejnou metodologií zmapovat v sousedních zemích. Myslím, že díky podpoře výzkumu v souvislosti s budováním radaru spatřili zdejší potenciál. A konkrétním výsledkem je to, že US Navy zvažuje v Praze založení koordinační kanceláře pro financování výzkumu ve střední a východní Evropě.

* LN Může česká kybernetika konkurovat té světové?

Domnívám se, že může. A je to pro nás tou nejsilnější motivací. V mnoha oblastech dosahujeme výtečných výsledků srovnatelných se světovou i evropskou špičkou, a máme tedy co říci k rozvoji této vědní disciplíny z celosvětového hlediska.

* LN Kde nacházíte největší inspiraci, když se řekne "roboti"? Je to v Japonsku?

Samozřejmě se inspirujeme všude po světě. Existují specifické školy kybernetiky v Evropě, jsou v USA, jsou v Japonsku. Inspirujeme se všude a spolupracujeme se všemi. Co se týče softwarových technologií, jsou Spojené státy americké pořád lídrem a stále se tam máme co učit. Ale ano, pokud jde o aplikace v průmyslu a speciální vlastnosti robotů, pak Japonsko zůstává pořád zemí robotice zaslíbenou.

* LN Vaše katedra čile spolupracuje s průmyslem. Můžete uvést konkrétní příklady?

Kromě těch krátkodobých máme i dlouhodobé kontrakty s celou řadou světových firem. Na prvním místě bych jmenoval Toyotu.

* LN Synovi jejího zakladatele Šoičiró Toyodovi jste předával i čestný doktorát ČVUT...

Máme dlouholetou, úspěšnou spolupráci v oblasti zpracování obrazu z jedoucího automobilu. Už šestnáct let spolupracujeme s Rockwell Automation; zejména v oblasti distribuovaných řídicích systémů. Ale jsou tu i další, jako Hitachi či Honeywell, kde se jedná o technologie, jež jsou spojeny s "homeland security". Začínáme pronikat i k softwarovým firmám, máme třeba kontrakt s Googlem na zpracování vizuální informace; a před týdnem jsme uspěli v soutěži a získali další dva prestižní granty takzvané Google Award.

* LN Když jsou vaši studenti i pracovníci v kontaktu s průmyslovými hráči, jak zabráníte tomu, aby neodcházeli do firem jako vývojáři?

Musíte jim nabídnout něco, co pro ně učiní naši katedru atraktivnější než velké firmy. A oním něčím je snaha po špičkovosti. Snaha být úspěšný i v konkurenci s takovými firmami. Mám radost, že naši doktorandi se nám vracejí i po zkušenostech u zahraničních firem. Máme pracovníka, jenž se vrátil po dvou letech u British Telecom. Navíc o nás začínají mít zájem i občané cizích států. Čtvrtým rokem zde pracuje Japonec - absolvent doktorského studia na University of Tokyo. Je spokojen, dělá s námi výzkum. Zaměstnáváme Kolumbijce, Němce, Brity... Pracoviště začíná být opravdu mezinárodní. A těší mě, že místa hledají i Češi vracející se ze špičkových univerzit. Novým přírůstkem je Roman Vaculín, jenž pracoval na svém doktorátu v Carnegie Mellon. Začínáme mít zvuk a přitahujeme výborné lidi.

* LN Asi to podporujete i tím, že vaše dizertace musejí být v angličtině.

Jednak v angličtině, jednak je oponují nejméně jeden, ale obvykle dva zahraniční oponenti. Tvrdě se srovnáváme s evropskou laťkou. Nechceme dělat nějaké malé domácí práce, zkrácené turbořízení, ale cílem je dosáhnout vysoké kvality.

* LN Je tohle na ČVUT běžné, nebo je vaše katedra výjimkou?

Dizertační práce mají na ČVUT obecně velmi dobrou úroveň. My se snažíme to ještě trošku posunout, ale musím říci, že nejsme zdaleka sami. Je tu řada kateder, kde se odevzdávají práce v angličtině. Myslím, že jsme tuto praxi zavedli a dost kateder se přidalo.

* LN Není pro akademické pracovníky svým způsobem hřích, jak bylo dříve vnímáno, že si "zadají" s praxí, s průmyslovými firmami?

Jestliže se chceme otevřít světu a dodávat výsledky, které svět požaduje, musíme vědět, co chce aplikační špička. I proto musíme naslouchat, co chtějí velké firmy. Výzkum, který není špičkový a není aplikovatelný, firmy nezajímá. Motivujeme lidi v tom, že nechceme, aby psali do šuplíku. Přejeme si, aby se výsledky někde uplatnily. Ato je pro mladé obrovská motivace. Spojujeme dobré s užitečným. Školu otevíráme světu, firmám. Domnívám se, že výzkum bez uvažování o tom, co potřebuje aplikační sféra, ztrácí polovinu svého významu.

* LN Moderním slovem je spin-off nebo start-up firma vzniklá ze studentských projektů. Máte s nimi zkušenosti?

Určité zkušenosti máme. Vytvořili jsme tři spin-off firmy, CertiCon, Eydea Recognition a Neovision, dva start-upy a hodně se naučili. Posílili jsme vnímání katedry jako pracoviště, jež se snaží moderním způsobem prezentovat a prodávat své výsledky. Myslím si, že nám to svým způsobem dodává jak reputaci, tak sílu.

* LN Jsou i nějaké firmy, které by si u vás zadávaly výzkum na klíč?

Jmenoval jsem Toyotu a Rockwell, ale byly to i Boeing, Siemens či Texas Instruments.

* LN Tyto studie jsou veřejné, nebo mají firmy nějak ochráněný obsah?

Do každého projektu vstupujeme s "background knowledge", což je veřejná část, a to, co si zaplatí firmy, pak i vlastní. Neztrácíme spoluautorství patentů, ale k výsledkům nemáme obchodní práva, pokud nevložíme vlastní prostředky či se nedohodneme jinak. Je zajímavé, že když pracujeme na obranných projektech financovaných z amerických státních prostředků, tak tam naopak máme možnost komercionalizovat výsledky. To jsme udělali se systémem zabezpečení pro ochranu serverů, jež do značné míry financovala US Army. My jsme z toho udělali start-up a snažíme se to prodat. A oni nás ve věci podporují. I USAF podporovalo vznik systému Agentfly pro koordinaci letů bezpilotních prostředků. My to máme jako ČVUT patentováno v USA, jednáme o kontraktech s agenturou pro civilní letectví (FAA) a kromě toho jsme licenci prodali i do Británie.

* LN Chce se vaše katedra zaměřit na špičkovost, či výuku co největšího počtu studentů?

Naše vize je stále stejná. První součástí je excelentní výzkum. Druhým cílem je ukázat, že výsledky dosažené v našem prostoru jsou použitelné v praxi a modelově ukázat, jak je do ní transferovat. Třetím cílem je vychovávat kvalitní inženýry a doktorandy. Nejde nám tolik o počet. Jde nám o kvalitu. Toho všeho můžeme dosáhnout jedině tak, že zapojujeme studenty přímo do výzkumných projektů v rámci výuky. A to děláme. Většinu magisterských studentů už máme zapojených do mezinárodních projektů. Čili to je výchova, řekl bych, bojem.

***

Přejeme si, aby se výsledky někde uplatnily. A to je pro mladé obrovská motivace. Výzkum bez uvažování o tom, co potřebuje aplikační sféra, ztrácí polovinu svého významu.

Profil Povolání: kybernetik Prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., (57) vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Středem jeho zájmu je umělá inteligence a její využití v automatickém řízení. Habilitoval se roku 1984, profesorem v oboru technická kybernetika byl jmenován v roce 1990. Roku 1992 založil Výzkumné středisko Rockwell Automation; v roce 1999 také katedru kybernetiky na ČVUT, jíž dodnes šéfuje. Katedra obdržela prestižní titul Centrum excelence EU (2000). Je jedním ze zakladatelů a předsedou správní rady Nadace ČVUT Media Lab pro rozvoj inovací v České republice. Roku 2003 obdržel rakouský Čestný kříž za vědu a umění. Je autorem či koeditorem desítek odborných článků.


12. 12. 2009; ČT24

Na ČVUT bloudili roboti. O sud piva a let vrtulníkem

Na pražské ČVUT se utkali roboti. Studenti je dali dohromady ze stavebnice a poslali do bludiště. Stroje ho měly projet co možná nejrychleji. Klání elektronických krasavců sledoval plný přednáškový sál. Vítězné týmy získaly půlhodinový let vrtulníkem, elektroniku a sud piva.

Každý z dvaceti týmů přišel s nějakou fintou. Jeden robot se orientoval podle ultrazvukového senzoru, hitem se stal robot, který bludiště překonával přelézáním stěn. "Pokud se nikdo nedívá, tak jezdí výborně. Ale jakmile je to naostro, tak dochází k nehodám," popisuje peripetie s robotem student ČVUT Jan Horák.

Všichni účastníci měli stejné podmínky. Každý z týmů dostal stavebnici, ale cestu, jak robota sestavit a naprogramovat, musel najít každý sám. Soutěž zorganizovala katedra řídicí techniky Fakulty elektrotechnické. Zpestření výuky vyšlo na sto procent. "Nesetkali jsme se s takovým zájmem. Atmosféra je výjimečná," pochvaluje si Michal Šebek z katedry řídicí techniky.

První a druhé místo dělily pouhé dvě desetiny vteřiny. "Některé časy nás překvapily. Přestože jde o studenty, kteří ještě nic neznají, tak máme podezření, že někteří nahlédli do chytrých knih," dodává Šebek.


8. 12. 2009; lupa.cz

Finále soutěže robotů z Lega bude hostit ČVUT v Praze

V úvodním předmětu Roboti nového programu Fakulty elektrotechnické ČVUT Kybernetika a robotika tvoří studenti v týmech jednoduché roboty. Nejlepších osmnáct týmů spolu se dvěma týmy robotického semináře Gymnázia Voděradská změří síly v závěrečné soutěži o zajímavé ceny. Zvítězí robot, který nejrychleji samostatně projede bludištěm, které předem nezná. Celá soutěž bude přenášena po internetu. Podobná soutěž úspěšně probíhá na německé univerzitě ve Stuttgartu a vítězové národních kol se později utkají i mezi sebou.

Profesor Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT vysvětluje: "Nový studijní program Kybernetika a robotika je velmi zajímavý, ale i náročný. Byl vytvořen podle mezinárodních standardů ve spolupráci s našimi výzkumnými týmy světové úrovně. Abychom studentům obtížný začátek studia odlehčili, zařadili jsme do něj motivační předmět Roboti, ve kterém se hravou formou seznámí se základy tvůrčí práce inženýra. Doufáme, že se pak s větší chutí pustí do namáhavých základních předmětů programu, protože už budou chápat, k čemu je to potřeba. Robosoutěž je aperitivem v menu programu Robotika a kybernetika."

Více informací najdete na webových stránkách http://support.dce.felk.cvut.cz/roboti/

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk