Docent Foit obdržel u příležitosti svých 90. narozenin Trnkovu medaili

Na katedře mikroelektroniky se odehrála mimořádná událost, ke které dochází maximálně jednou za devadesát let. Právě takové jubileum totiž oslavil pan docent Julius Foit. Za celoživotní přínos k rozvoji Fakulty elektrotechnické ČVUT mu při této příležitosti byla udělena Trnkova medaile*. Samotný počet let docenta Foita strávených aktivní činností na fakultě a s fakultou se blíží sedmi desítkám.

„Medaile je určena největším osobnostem naší fakulty za vědecké, odborné i jiné působení na ní a za její rozvoj,“ uvedl prof. Petr Páta, děkan FEL ČVUT. „Případně také osobnostem, jež jsou s fakultou spojeni a propojeni celým svým životem, celým svým srdcem. V osobě pana docenta Foita se tyto dvě podmínky spojují. Zasloužil se jak o rozvoj, tak i o samotnou existenci fakulty,“ vysvětlil prof. Páta své rozhodnutí udělit ocenění.

Na slavnostním setkání zaznělo i – z dnešního pohledu téměř neuvěřitelné – tvrzení, že pan docent Foit tato místa navštěvoval dříve než Fakulta elektrotechnická vůbec vznikla. „Přesně v těchto místech, kde teď zrovna stojíme (katedra mikroelektroniky v Technické ulici na Praze 6 – pozn. red.) jsem se jako malý chlapec na Matějské pouti vozil na jednom z kolotočů,“ zavzpomínal jubilant.

Matějská pouť se skutečně konávala v Dejvicích na planině nedostavěného Vítězného náměstí. Podle charakteristického domu v pozadí poznáváme prostor podél ulice Jugoslávských partizánů. Kolotoče, houpačky, nadšené děti a davy lidí na pouti tehdy jako dnes, jen klobouky na hlavách mužů i žen už neuvidíme. Film nezabírá prostor, kde probíhala stavba (větší) budovy pro Vysokou školu zemědělského a lesnického inženýství ČVUT (1929-1937) a již stála Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství ČVUT (1926-1931)

pozn.: Tento kratičký záznam je s laskavým svolením převzat ze soukromého archivu doc. Foita.

PhDr. Milena Josefovičová, Ph.D., VI '21

Fakulta vznikla 1. září 1950 a mladý Julius Foit nastoupil tentýž den jako jeden z jejích prvních studentů. Od té chvíle strávil mimo fakultu všeho všudy jeden jediný rok. Komunisty zavedený tzv. „umístěnkový systém“ jej zavál do Tesly Hloubětín na pracoviště Ořechovka. Za jediný rok zkonstruoval s kolegy první centimetrový radar na východ od Labe. A při zkouškách na střelnici v severním Polsku slavili na poli protiletadlových zbraní zdrcující vítězství. Následně se Julius Foit přihlásil do aspirantury, aby umístěnce unikl. Od té doby je zaměstnancem fakulty až doposud – a jak sám říká, je s ní „jedno tělo, jedna duše“.

Jako vyučujícímu a zkoušejícímu mu prošlo rukama doslova a do písmene tisíce studentů. „V každém elektrotechnickém závodě, který navštívím, se ke mně někdo hlásí s tím, že jsem ho učil,“ dodává s nadšením.

Mezi studenty je znám používáním britského modelu zkoušení – první část zkoušky je písemná, do detailu propracovaná, standardně hodnocená. Až po jejím splnění následuje část ústní. Ti nejlepší (mezi nimiž najdeme i několik současných profesorů na fakultě) dostanou většinou dvojku. Předmět Mikroelektronika je zkrátka v podání doc. Foita náročný. „Jsem velmi přísný, ale spravedlivý,“ hodnotí svůj přístup sám oslavenec.

Současný vedoucí katedry mikroelektroniky prof. Pavel Hazdra doplňuje: „Pro současné doktorandy je pan docent neopakovatelnou a hlubokou studnicí zkušeností. Je neuvěřitelné – a já jsem za to velmi rád –, že může předávat zkušenosti ještě ve svých devadesáti letech. Stále aktivně vyučuje zahraniční studenty a řadě lidí pomohl s vypracováním anglických textů a publikací.“

Neformální závěr oslavy patřil poutavému a chvílemi až nepředstavitelnému vyprávění pana docenta o jeho stážích v Iráku, Nigérii a Zimbabwe. Nad sklenkou šampaňského pak z jeho úst zaznívá přípitek: „Rád bych popřál fakultě, aby nadále fungovala tak úspěšně, jak se jí to dařilo doposud!“ Věříme, že právě toto přání má obrovskou váhu, vždyť dědeček pana docenta zakládal v roce 1919 Univerzitu Komenského v Bratislavě.

K udělenému ocenění zavzpomínal doc. Foit také na samotného prof. Trnku: „Jediná zkouška, kterou jsem na fakultě neudělal napoprvé, byla ta u profesora Trnky.“ A doslova jako souhra osudu se jeví fakt, že doc. Foit pracoval kdysi jako student elektrotechniky u profesora Trnky jako pomvěd.

* Profesor Zdeněk Trnka byl jednou z nejvýznamnějších přednormalizačních osobností Fakulty elektrotechnické ČVUT. Takzvaná Trnkova medaile je jedním z nejhodnotnějších ocenění udělovaných fakultou za mimořádné zásluhy. Uděluje se od roku 2001.

foto: P. Neugebauer, SVTI FEL ČVUT

Originální svědectví o studentském životě na Fakultě slaboproudé elektrotechniky v Poděbradech zaznamenal (vlastním) obrazem i slovem doc. Foit. Materiální podmínky studia a vysokoškolského životy byly spartánské, ale o to bohatší a veselejší byl akademický společenský život. Nepřípustné slovo majáles muselo nahradit „studentským karnevalem“ neboli „Slavností zakončení akademického roku“, ale průvod, hudba, kostýmy i hesla byly v majálesovém duchu. Fantazii se meze sice kladly, přesto byli studenti činorodí, jak se lze dočíst v časopisu „Signál“, který od roku 1957 sami sobě tvořili a vydávali.

PhDr. Milena Josefovičová, Ph.D., VI '21