Už nejsme jen fakultou pro kluky

LN Brzy začne další akademický rok. Kolik se do něj u vás, na FEL, zapojí studentek?
Musím říci, že se nám na fakultě daří podíl žen a děvčat zvyšovat. Zatímco v roce 2005 to byla pouhá čtyři procenta, loni už to bylo čtrnáct procent. Ty počty se pochopitelně liší dle oborů, některé jsou pro dámy atraktivnější.

LN Které to jsou?
Nejvíce studentek chodí na biomedicínskou techniku a informatiku. Dále je to management, audiovizuální obory a informatika obecně. Máme též studentky, sdružené jako wITches, které zdarma učí děti ze základních škol a zvyšují zájem o elektrotechniku, počítače, IT... To jsou strašně důležité věci; samy se daly dohromady, jsou aktivní. Obory se u nás posunuly, takže už nejsme školou „pro kluky“.

LN Jak si studentky na velmi technické škole vedou?
Bývají často úspěšnější než studenti-muži, jsou motivovanější a vědí, co chtějí studovat, vyjíždějí do zahraničí. A procentuálně častěji také dostávají „červené diplomy“ za vynikající studium. Zrovna nedávno jej získala Jana Kolmašová, právě jedna ze zakladatelek wITches, jež vystudovala audiovizuální techniku. Bohužel pro fakultu jde do praxe a nebude naší doktorandkou.

LN Čeká vás první sezona v roli děkana. Jak se fakultě daří?
Fakultu přebírám v dobré kondici, měli jsme dobrého děkana (Pavla Ripku – pozn. redakce), takže se mi obtížně říká, co bych dělal lépe či jinak. Fakulta funguje, máme zdravé financování, nové studijní programy, příznivý průměr počtu pedagogů na studenta či nízký věkový průměr pedagogů – u docentů činí kolem 45 let, máme i mladé profesory.

LN Co plánujete udělat vy?
Chci stavět na třech základních pilířích: na špičkové vědě, protože jsme výzkumná fakulta, na hodnotné spolupráci s průmyslem a především na kvalitní výuce. Tyto základní stavební kameny musejí být rovnocenné.

LN Mají mladí lidé o takto těžkou fakultu ještě zájem?
Ano, zájem o FEL je pořád velký, stále si vybíráme, ale musím přiznat, že zájem není na všech oborech stejný. Maturanty teď nejvíce láká informatika, robotika... To platí obecně všude, ale takové obory jako elektrotechnika jsou v Česku i celé Evropě trochu mimo hlavní proud. Mám tedy vizi vysvětlit studentům i jejich rodičům, babičkám, že má smysl studovat také jiné obory, neboť jejich absolventi pak získají ve firmách místa s perspektivou.

LN Před deseti lety vznikla i sesterská Fakulta informatiky ČVUT? Je pro vás konkurencí?
My kolegy nevnímáme jako konkurenci; obě fakulty si našly své zájemce, přičemž k nám jdou studenti, kteří se chtějí v informatice orientovat na náročnější programy, částečně na vědu. Na Fakultě informatiky se orientují na trochu jiné uchazeče a je to dobře. Umíme vedle sebe žít. Zajímavé je, že uchazeči si ne vždy uvědomují, že informatika se u nás prolíná všemi technickými obory, takže během studia se s touto tematikou setká v podstatě každý, nehledě na to, zda studuje silnoproud, či přímo IT obory.

LN Hovořil jste o nových oborech. Co nabízíte – kromě klasického IT či „elektra“?
Budoucnost určitě má „silnoproudá elektrotechnika“ čili obor spojený s výkonovou elektronikou, energetikou a managementem. Energie bude zapotřebí pořád; studenti se dozvědí o tom, jak se pracuje s energetickou politikou státu, elektromobilitou či využitím obnovitelných zdrojů. Tam je zaměstnanost zaručena. Dalším takovým je program elektronika a komunikace, kde studenti – a studentky – v bakaláři získají fundamentální znalosti, načež se mohou specializovat na komunikační technologie, ICT, internet věcí, rádiové systémy, sítě…

LN Vy se věnujete fotonice, tedy i přenosu informací světlem.
Ano, máme silnou skupinu zabývající se fotonikou a komunikací pomocí světla, což je i moje srdeční záležitost. Mohu jmenovat audiovizuální techniku: naši absolventi chodí pracovat do televize, rozhlasu. Připravujeme též experty pro vývoj v letectví a kosmické technice. A nově – od minulého roku – nabízíme třeba obor biomedicínské technologie, které se věnují analýze hlasových signálů pro predikci Parkinsonovy nemoci, zpracování medicínských dat, vyvíjejí chytré glukometry a podobně. Je toho hodně.

MARTIN RYCHLÍK